Re: Vzkaz pro Elsu: Konečně se prober nebo prasknu vzteky

jasně, zvenčí to vždycky vypadá daleko snadněji než zevnitř... kdyby člověk dokázal sám sobě poradit tak hezky, jako dokáže poradit jiným (a hlavně kdyby se dokázal poslechnout!) jenže ono to nefunguje, zvenčí totiž nikdy nebude rada moc sedět, každý z nás je nějaký, má nějaké předpoklady, nějaké vazby, nějaké potřeby, a nelze popřít sama sebe, byť by tě k tomu nabádalo tisíc "tet z netu"
rodinu může člověk opustit jen a pouze tehdy, kdy k tomu sám dozraje, když se mu podaří nasbírat síly a zpřetrhat ta pouta a vnější náhled k tomu nijak nenapomůže... a často ta pouta drží i navzdory vlastnímu raciu a každé neštěstí uvnitř rodiny ta pouta může ještě posilovat, obzvlášť pokud je člověk ze své podstaty empatický - opustit rodinu s nemocným závislým člověkem je pak pro takovou osobu naprosto nereálné...
takže milá Anno, ani vaše sebevětší rozhořčení tu není na místě... Elsa si tu může a nemusí přečíst něčí názory zvenku, je hezké, pokud jí někdo nabídne pomoc, ale pořád je na Else, jestli ji chce/dokáže přijmout nebo ne... a je už jen na tetě z netu, jak se s tím porovná, praskat vzteky může, ale to je zase jen a pouze její problém - ono to "osvícení" opravdu takhle nefunguje