Zasoutěžte si s lékárnou Vitalpoint o balíček kosmetické péče pro nejmenší od Weledy.
Federika | 14090 |
12.8.2024 18:34:56
A to já zase říkám,že nejdůležitější je dobře se rozhodnout. Pokud zjistí, že by se jim víc hodilo studium jiné školy, ať klidně přejdou, začnou znovu,hlavně ať jim klapne to, co chtějí. Nehodlám jim pomáhat ještě v padesáti,ale nějaký rok sem tam je už fuk.
|
Ropucha + 2 | 120300 |
12.8.2024 17:49:14
Výběr škol jsem také nechala na dětech, to by mě ani nenapadlo jim do toho mluvit.
Beztak by si do toho ani mluvit nenechaly, to už si nenechaly mluvit do života mnohem dříve. Poslední směrování z mé strany proběhlo, když jsem je nasměrovala na konkrétní gymnázium a tam na konkrétní obory, dále už bylo vše v jejich samostatné režii. Stejně tak zájmová činnost. Z naší strany pouze padlo, že financujeme pouze pět, resp. šest let řádného VŠ studia bez prodlev, případné prodlužování už nepodpoříme. |
Federika | 14090 |
12.8.2024 14:37:20
Na mě rodiče žádné nároky neměli, tedy co se školy týče Nikdy se mě na nic neptali, nikdy nechtěli vědět, jestli mám nějaké úkoly nebo co mám za známky.
Školu jsem si vybrala sama. Stejně tak moje sestry. Já se dětí na prvním stupni ptala, i jsem měla snahu jim pomáhat. Postupně to odbouraly,oni Snažím se je neovlivňovat, tedy ne cíleně. Chci, aby si fakt vybraly to, co chtějí. Syn se teď dostal na medicínu, i se zapsal, teď přiletěl nečekaně se siným zápalem plic z Ameriky (bez jedů, pro zasvěcené ) a oznámil mi, že malá změna, nastoupí na jadernou fyziku, kam se taky zapsal. Nemám důvod mu nevěřit, že se rozhodl dobře. Dokonce i kdyby mi oznámil, že si dá rok pauzu, protože chce třeba cestovat, nerozmloouvala bych mu to. |
Evelyn1968,2děti | 6269 |
12.8.2024 14:31:02
moje mamka se mě ptá i 8 let před mým důchodem, kdy si udělám konečně tu vejšku
Doteď nepobírá, že zbytečně doma denně vařím, místo abych jezdila někam studovat. A že přece nepůjdu hned do důchodu, když emancipovaná žena se musí realizovat v práci, co budu dělat doma, nebyla pořádně ani na mateřský, ale já jsem odolný flákač |
Evelyn1968,2děti | 6269 |
12.8.2024 14:20:30
Na studující děti jsem působila jen ve smyslu, že čím budou vzdělanější, tím si budou moct líp vybírat práci, a hlavně ať vyberou to, co je uživí a bude bavit. Asi tak od prváku na 8g jsem to brala jako jejich boj. Jestli měly jedničky nebo trojky, jsem nějak neřešila, hlavně že mákly a dostaly se na VŠ, kam chtěly. Ale já mám zodpovědný děti.
|
Evelyn1968,2děti | 6269 |
12.8.2024 14:16:03
V určitě fázi života se člověk musí upozadit, aby děti měly všechno co potřebují a byly spokojené, nebudu chrupat 10 hodin, když mimino řve, nepošlu devítiletou dceru samotnou potmě na kroužek do zapadlé ulice a zpět, ale sedím tam s ní, místo abych cvičila jinde sama.
Taky dělat trochu dětem vlastní příklad. To je normální, s tím jsem počítala, ale mimo péči o malé děti nemám potřebu se někomu přizpůsobovat nebo posluhovat, spíš mám tendence žít si po svém. MM je mnohem víc pečující, než já, má to z domova, já jsem to nezažila. Co píše sedmi je pro mě hrozný, já se chci v životě hlavně bavit a bejt v pohodě, vydělat si na pohodový život v práci, která mi sedí a ne být někde ten nejhlavnější vedoucí s několika VŠ |
Stará husa | 154854 |
12.8.2024 13:07:48
Teda, co se týče výsledků dětí ve škole, to jsem byla vysloveně laxní matka. Naše děti byly pořád nemocné a to bylo to primární, co jsem řešila - kdo je bude hlídat a jak doženou zameškanou látku. Známky byly to poslední. Jasně, že jsem je chválila za jedničky nebo když se jim něco povedlo, ale netlačila jsem na ně. Syn byl na ZŠ totální lempl, nedělal úkoly, nenosil pomůcky, sešity měl neobalené, špinavé, pomačkané, na každé stránce z zápisky z jiného předmětu, neustále jsme byli voláni do školy kvůli jeho přístupu. Že by šli na osmiletý gympl, to ani náhodou. Ani po devítce nešli na gympl. Já jsem si vždycky říkala, že je mi úplně jedno, čím se budou živit, hlavně aby byli šťastní a spokojení. Ambice, že musí na VŠ, protože rodiče i prarodiče VŠ mají, jsem vůbec neměla. Na VŠ šli, protože sami chtěli, šlo jim to, nemuseli se nijak moc snažit, bylo to daleko lepší než na ZŠ. Co se týče sportu, to jsem je už vůbec do ničeho nenutila, já i BM jsme měli ke sportu vysloveně negativní vztah. Chodili do keramiky, do turistaku, syn do plavání a karate, dcera jezdila na koni, chodila do sboru. Když je to přestalo bavit, nenutila jsem je. Syn pak v dospělosti chodil plavat, měl i osobni trenérku, hodně jezdil na kole a chodí doteď do posilovny, dcera pořád jezdí na koni, to ji neopustilo a mám psa. Myslím, že u nich vyrostli kvalitní lidé a že jsou spokojeni. A to byl cíl mě vychovy-nevychovy.
|
Ropucha + 2 | 120300 |
12.8.2024 12:57:17
Moniko, rozumím, to je spíš věc charakteru a to bych též zpytovala svědomí, kde se stala chyba.
|
Ropucha + 2 | 120300 |
12.8.2024 12:55:38
Čumčo, já jsem ze svého komplexu nedostatečnosti samozřejmě na své děti vyvíjela tlak podobně "blbě", jako moji rodiče na mě . Vlastní příklad jsem používala jako odstrašující.
Což je důkaz, jak jsou vzorce z rodiny pevně zakořeněné, i když si to člověk následně dokáže uvědomit a analyzovat. Mé zlaté děti to snad přežily, naštěstí jsou celkem motivované samy od sebe a chytřejší než já. |
Monika | 123907 |
12.8.2024 12:28:32
Ropucho, já vůbec nemyslela na "násilí" směrem k výsledkům, ale spíš směrem k plnění povinností. Takže pokud jde třeba o školu, tak když má dítě třeba problémy s logickým myšlení, dobrou pamětí nebo nevydrží u knihy, tak nebudu trvat na jedničkách a třeba ani na dvojkách, možná se smířím i se čtyřkou. Ale pokud systematicky nebude dělat domácí úkoly, odmítat nějakou pomoc nebo ji sabotovat, tak to prostě by pro mě bylo "zklamání z dítěte" - samozřejmě já jsem ten typ, že bych hledala chyby primárně ve výchově, případně vliv nějakých vnějších okolností, nebrala bych to tak, že dítě je primárně špatné. Ale zklamaná bych byla, to je asi ten správný výraz.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.