Diskuze : Zdraví : Rehabilitace

Klobouk dolu teda

Ahoj,
moje dcera se narodila se středně těžkým postižením díky velmi těžkému porodu a následnému přidušení. Doktoři mě dost strašili dramatickými prognózami do budoucna.
V cca půl roce "nic nedělala" - jen ležela na zádíčkách. Díky naší skvělé dětské lékařce jsem se dostala na dobrou neurologii a následně k fyzioterapeutce, která mě naučila Vojtovu metodu. Vím, o čem píšeš - bylo to neskutečně těžké. Vlastně "proti vůli" mimča jsem jí musela různě držet a mačkat a jí to bylo nepříjemné nebo to až vnímala bolestivě. Strašně plakala. Cvičily jsme několikrát denně, věřila jsem (po přečtení různých knih), že jí to pomůže. Při každém cvičení tekly slzy i mně...ale vydržela jsem. Podle jedné z "prognóz" bylo vážné podezření, že dcera nebude nikdy chodit (nebo ne dobře). Chodit začala sice později, cca v 1,5 roce, ale začala...cvičily jsme dál, dílčí úspěchy mi dodávaly sílu. Pak přišla další "rána" - těžké problémy s jemnou motorikou, prakticky nebyla schopna nic vzít pořádně do ruky...Opět jsme cvičily podle fyzioterapeutky. Podle dr.jsem měla počítat s umístěním ve zvláštní škole...cvičily jsme dál...Závěr? Vydržela jsem a dělala vše podle naprosto jedinečné fyzioterapeutky a neuroložky (x let jsme také cvičily logopedii, dcera měla vážné problémy s mluvením, mluvit začala až cca v pěti letech). Závěr? Dnes studuje gymnázium, na které se dostala z normální ZŠ, závodně hraje již devět let házenou, měří po manželovi 183cm, je jí 17, nemá žádné zdravotní problémy a já jsem strašně ráda, že jsem to zvládla...
Držím moc palce, vím, že je to strašně těžké. J.

Vendy, řval u toho jak tur, ale vyplatilo se to.

Nečetla jsem celou diskuzi, napíšu jen svoji zkušenost.
Dcera v 6 měsících neudělala jiný pohyb, než že otočila hlavičku. nějaké přetáčení a podobně vůbec. Naše dr nás poslala na rehábku, tam dr řekla, že malá má svaly jako měsíční miminko. Začala jsem podle instrukcí cvičit poctivě vojtovku a pokroky byly neuvěřitelné. v 6 měsících jsem měla ležící miminko a ve 13 měsících mi tady běhala neposedná princezna Taky to bylo vykoupené pláčem z nepohodlí při cvičení a únavou a občasnou beznadějí, ale nepolevila jsem a s vidinou zdravé holčičky bez problémů s pohybem a bez budoucích problémů se zády a podobně jsem vydržela a jsem ráda.
Určitě s malou cvič a hlavně vydrž a nenech se zvyklat. Jde o její zdraví-ne o to, co si myslí ostatní

Mám dobré zkušenosti, mám holčičku narozenou ve 30. týdnu, cvičili jsme něco přes rok, snášela to dobře, okolí mi do toho nekecalo. Je naprosto zdravá a šikovná.
Je fakt, že hodně lidí tu nevoli dítěte špatně snáší, dokonce i kolegové lékaři, kteří cvičí s děťátkem, měli z toho trauma. Ale je potřeba si to v hlavě dobře urovnat a přesvědčit sám sebe, že je to velmi potřebná a užitečná věc a dělat to s láskou, ne s nechutí. Pak to i to dítě dobře snáší. Koneckonců děckám se nelíbí často jakákoliv manipulace - třeba hygiena - a dělat se to musí. Po cvičení se většinou dítě vykakalo, napapalo a spokojeně spalo. Takže to byl bonus v podobě klidu i pro mě. Často jsem z tohoto důvodu přidala jedno cvičení navíc, když malá byla neklidná, bolelo bříško, nemohla usnout aatd..