| Evka 73 | 
 |
(27.2.2011 9:11:05)
Zatím mám dvě děti v jednom pokoji (syn 10 let, dcera 12 let) a uvažuji, jestli děti rozestěhovat ale za cenu, že já bych se vzdala ložnice a jeden pokoj z toho udělala, sama bych třeba mohla spát v obýváku nebo si ložnici nechat a děti nechat také společně. Děti sami zatím rozdělení nenavrhly, to je jenom moje úvaha - já když byla malá, měli jsme dvě místnosti, v ložnici bydleli rodiče a bratr, já spávala v obýváku.
Rozměry dětského pokoje jsou 4,75 x 2,80m, rozměry ložnice jsou 4,75 x 1,70.
Jak řešíte doma bydlení Vy? Bydlí sourozenci různého pohlaví pohromadě? Do kdy spolu tak vychází?
Děkuji
|
| fisperanda | 
|
(27.2.2011 9:13:12)
Já bych samozřejmě udělala dětem dva pokoje. Držet si pro sebe pokoj na spaní mi připadne jako zbytečný luxus.
|
| Evka 73 |
|
(27.2.2011 9:36:18)
Zase ale ta moje ložnice je fakt maličká (úzká), mám tam vyvýšenou postel (dřív sloužila jako manželská postel, po rozvodu jsem jí tam nechala), pod tím je úložný prostor (nemáme sklep), a tím je polovina pokoje zabraná.
A také děti občas ještě koukají na televizi večer a to já už spím.
|
| Etraska | •
|
(27.2.2011 9:57:55)
Tak dej jedno dítě manželovi a bude to vyřešený  
|
|
|
|
| Jas-mine | 
|
(27.2.2011 9:13:13)
Ahoj, měla jsem zde podobnou diskuzi. Já osobně bych se ložnice nevzdala. Nevím proč by sourozenci nemohli sdílet spolu pokoj, ač opačného pohlaví...
|
| boží žena | 
|
(27.2.2011 9:15:00)
taky nevidim důvod
|
|
|
| Pawlla |
|
(27.2.2011 9:16:13)
Jo bydlí spolu 15 a 12,vycházet spolu musí,jiná možnost není.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(27.2.2011 9:20:26)
U nás to nešlo ani když byli malí, nejdřív se rušili při spánku, pak se hádali kvůli úklidu, jestli rozsvítit nebo zhasnout, otevřít okno nebo zatopit, pustit na CD pohádku nebo hudbu.... To samý jsme měla já se sestrou.
Mají každý svůj pokoj a je klííííííd.
|
| linda | •
|
(27.2.2011 9:25:08)
vzdala bych se loznice, oni ti zas tak dlouho doma uz nezustanou ; )
|
| boží žena |
|
(27.2.2011 9:27:47)
no třeba ještě 15 let
|
|
|
| Tenna /2 | 
|
(27.2.2011 12:16:11)
Nojo, ale neměly by se naopak naučit vyjít s druhým člověkem, dělat kompromisy? Vždyť jednou také budou s někým žít a budou se muset umět dohodnout, jestli se rozsvítí nebo zhasne, zatopí nebo otevře okno ...
|
|
|
|
| ivaxx | 
|
(27.2.2011 9:27:43)
Jsou spolu a také budou. Řešila bych to jedině tehdy, měly-li by velký věkový rozdíl, jinak ne. I v rámci pokojíčku lze vytvořit pro každého jeho prostor. Alespoň je to naučí toleranci. Také jsem sdílela pokoj se sestrou, ačkoli jsme mohly mít každá svůj. Nechtěly jsme ale ani jedna, bylo by nám smutno.
|
| Eržika. | 
|
(27.2.2011 9:41:09)
Já bych se jim pokusila předělit pokojíček.
Tak aby měli svoji postel, pracovní stůl i poličky oddělené - paravánem, skříňovou stěnou, japonskou posuvnou stěnou, závěsem...
|
| Eržika. |
|
(27.2.2011 9:47:40)
Já bych se ložnice nevzdala
|
|
|
|
| pega | 
|
(27.2.2011 9:34:21)
Pokud mezi detmi nejsou spory a samy te o to nezadaji, nedelala bych to.
|
|
| Summer_09 | 
|
(27.2.2011 9:34:52)
Já jsem bydlela s bráchou celé dětství, myslím že nám to oběma hodně dalo. Dokonce asi 80% kamarádek i známých, se kterými si nejvíc rozumím taky sdílelo pokoj s bratrem :) u spolubydlících na VS to bylo dokonce 100% - vsechny tri holky se kterymi jsem chtela bydlet mely bratra a sdilely s nim pokoj.
nerikam ze bez bydleni s brachou se stane neco hrozneho, to vubec ne, ale z me zkusenosti si myslim ze to bylo jen pozitivni.
Jinak - ja mam kluka a holka a nejak prirozene kdyz to pujde jim chci nechat kazdemu svuj pokoj, ale jak to tak po sobe ctu, mozna udelam hernu+pokojik a uvidime, jestli se budou chtit rozstehovat
|
|
| Jahodová | 
|
(27.2.2011 9:35:18)
Pochopil jsem to tak, že jsi s dětmi sama. V tom případě bych spala v obýváku, děti každé zvlášť. Za chvilku budou rádi večery trávit po svém, a tak budete mít vlastně každý svůj pokoj.
Jestli máš ale přítele, který s tebou nebydlí, ložnici bych si nechala.
|
| Evka 73 |
|
(27.2.2011 9:38:01)
Ano, jsem s dětmi sama. Takže v tomhle svůj pokoj opravdu "nepotřebuji".
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(27.2.2011 9:39:41)
Jenže co když se to změní? Já bych je dala spolu, zvlášť jestli si nestěžují. Pak by se vidělo..
|
|
| Jahodová |
|
(27.2.2011 9:56:37)
S tím úložným prostorem je problém, nevím, jestli ho můžete řešit jinak. Zas nemá cenu, aby měly děti svůj pokoj a tys musela mít všechny své i společné věci kvůli tomu v obýváku.
Nechala bych to zatím být a uvidíš, jak se budou snášet.
A jak psala Eržika, pořešit soukromou část a nábytek každého z nich.
|
|
|
| Jahodová |
|
(27.2.2011 9:41:23)
A vlastní zkušenost - já jsem měla vždycky svůj pokoj a většina kamarádek mi ho záviděla (a to mají shodou okolností všechny věkově blízké sestry, ne bráchy) právě kvůli trávení volného času a možnosti vodit si návštěvy.
Na VŠ jsem naopak moc ráda sdílela pokoj s kámoškou.
Moje děti (kluk a holka) budou mít každý svůj pokoj, ale my máme místa dost. Kdyby přibylo ještě jedno dítě, ložnice bych se ani tak nevzdala
|
| inuska | 
|
(27.2.2011 10:00:06)
Ja mela jako dite svuj pokoj, ktery jsem si mohla i zamykat. Tedy bylo to moje dokonale soukromi. Ted mame syna 20 mesicu, ma svuj pokoj take. Jestli budeme mit jeste jedno dite, chtela bych pro nej pokojicek zvlast. Ale u nas je to o zvyku. Manzel mel taky jako dite svuj pokoj,sestra mela zase svuj holcici.
|
|
|
|
| Dáňula | 
|
(27.2.2011 9:47:58)
Měli jsme prakticky společný pokoj do odchodu z domu, ale ten pokoj byl prakticky přes celé patro domu, takže velký členěný prostor, nebyl problem.
|
|
| Aiša+4 | 
|
(27.2.2011 9:52:48)
U nás nějak nefunguje ani společný pokoj,ani když jsou každý zvlášťStejně jsou pořád nakvartýrovaní v obýváku.Co já bych dala za to mít svůj vlastní koutek kde bych si mohla tvořit,číst,kreslit si,pouštět si hudbu a nikoho tím nerušit.Je fakt,že jsem do svých 11 měla pokoj sama pro sebe,pak mi tam nasáčkovali dvouletého bráchu a bylo po klidu ale to už je extrém.Pokud jsou k sobě věkově blízko,tak bych je zatím nechala tak,až budou sami chtít tak ti řeknou
|
|
| Roya | 
|
(27.2.2011 9:53:30)
Asi bych dceři zařídila soukromí, až dá signál...
|
|
| Roxie | 
|
(27.2.2011 9:59:12)
Dokud to neřeší oni tak já bych s tím nezačínala.
Sama jsem měla s bráchem pokoj do 16ti (jemu bylo 14), pak jsme se stěhovali a dostali každej svůj, ale ještě dlouho jsme "lezli" jeden za druhým než jsme si zvykli ...
|
|
| alex | •
|
(27.2.2011 10:00:34)
Rozhodně bych ložnici nerušila. I ty jako matka máš nárok na své soukromí, a to že jsi teď sama neznamená, že to bude navždy.
Mám dvě děti ( holku 10 a kluka 5) a pokud se nezmění situace a nebudu moci pořídit větší bydlení, budou mít pokoj společný - problémy s úklid, pouštěním hudby atd - jsou jejich, učí se tak toleranci a respektu k druhým... a opravdu s tím u nás nejsou žádné velké problémy
|
|
| Ocicko |
|
(27.2.2011 10:04:37)
ja s brachou jsme meli spolecny pokoj... nikdy jsme nemeli problem.... soukromi se vzdy naslo
|
|
| HelenaPa | 
|
(27.2.2011 10:23:29)
Do mých 23 let (svatba a odchod z domu) jsem měla pokoj 12 m2 se dvěma (o 3 a 7 let) mladšími bratry. Dobrotu to nedělalo. Neustále jsme se dohadovali. Kdy se zhasne, kdy rozsvítí, dělalli jsme si naschvály. Upřímně jsem je nenáviděla, dokud jsem nevypadla z domu. (A naši mi neustále vyčítali, že jsou mi milejší kamarádi než vlastní bratři. Od té doby na ně nedám dopustit.)
Jako dítě mě děsně štvalo, že v neděli po obědě, když v TV bývala pohádka, naši zalehli k odpočinku v obýváku, přesto, že měli vlastní ložnici. A my museli být vlastně jen v pokojíku nebo kuchyni.
Takže pokud by to organizačně šlo zařídit, tak doporučuji samostatné pokoje.
|
|
| *Niki* | 
|
(27.2.2011 10:38:26)
Pokud o to děti vyloženě neprosí, nevzdala bych se vlastního soukromí, tedy ložnice.
Představa, že každé děcko má svůj pokoj, ještě navíc do noci okupují obývák, a já jakožto jediný živitel nemám vlastně NIC... to ani náhodou.
Jasně, televizi mohou mít každý ve svém pokojíčku a neblokovali by večer můj prostor, tj. obývák.
Takže dokud nevzniknou fakt spory, sama bych se svého území nevzdávala. Ale já mám velkou potřebu soukromí a samoty, ty to máš třeba jinak.
|
| Hanka | •
|
(27.2.2011 12:33:50)
Mono, napsala jsi to přesně.
Zatím má maminka svůj prostor, děti společný prostor, ale přece jen vyhrazený jen jim dvěma a pravděpodobně nějak oddělitelný ve smyslu, že má každé aspoň svoje malé soukromí, tj. postel a stůl. Pak je společný prostor, kde tráví čas všichni podle potřeby a chuti.
Po výměně by děti měly každý vlastní prostor a matka by de facto neměla vůbec nic - i ta její postel by se přes den měnila na posezení pro rodinu...
Dospělé v obyváku považuju za dobré řešení ve dvoupokojovém bytě, a pak se úderem určené hodiny obyvák mění v soukromý prostor rodičů; představa, že matka chce spát a má řešit puberťáka s televizí, který chce ještě používat společné... nevím nevím.
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(27.2.2011 10:41:00)
Já bydlela se dvěma bratry, pak jedním až do svých 21 let, kdy jsem se těhotná přestěhovala po porodu za manželem.
Jinak u nás jsou momentálně děti - syn skoro 9 a dcera 4 roky v jednom pokoji, věci tam má i mimčo. Časem budou dva pokoje - už je nachystaný, ale používáme ho zatím jako pracovnu, páč děti jsou spolu a vychází a pak budou pravděpodobně kluci - věkový rozdíl 8 let spolu a holčina bude mít menší svůj, protože ona je méně snášenlivá a starší syn je nerad sám a mimčo je zatím docela flegmouš a podobný synovi - jsou oba raci.
Aktuálně toto řeší známí, dělají pokoj v podkroví pro 12ti letého syna, má teď pokoj se ségrou necelých 9 a furt se hádají a mlátí a svůj pokoj chtějí každej už roky.
Pokud tvoje děti spolu vychází a neprojevily zájem mít každý svůj pokoj, tak bych to neřešila, začala bych řešit, až ten zájem projeví.
Já mimochodem chtěla tak od 10 let svůj pokoj, pak mě to zas ale přešlo a nevadilo mi, že nemám svůj a dodnes mi vadí být v pokoji v noci sama, což nevím jestli je výhoda nebo nevýhoda
|
| *Niki* |
|
(27.2.2011 10:45:58)
Beruško, já to mám naopak, tak moc jsem vždy toužila po vlastním pokoji (byla jsem v něm s mladším bráchou), že dnes už bych se svého pokoje nevzdala. Soukromí potřebuju, dopřávám si ho aspoň jako dospělá. Ráda bych to dopřála i svým dětem (pokud žádné nepřibude, tak jim to splním, pokud budou chtít), ale asi ne na úkor sebe.
Já vyrostla v 2+1, naši měli postel v obýváku, my s bratrem pokoj, ani nešlo být od sebe - to bych naše musela vyhnat na balkon
|
|
|
| Stará Misule | 
|
(27.2.2011 10:41:31)
Ahoj,ja mam teda dve holky,ale v tvem pripade bych je nechala u sebe.Das jim loznici,kazdej bude mit svuj koutek,ale jak jsi psala,chodis spat driv,a oni koukaj.Kde budes mit ty svoje soukromi?Nebo jim poridit do pokojiku jejich televizi,abys mela vecer svuj klid.Ale jak nekdo psal,najdes treba casem pritele,a co pak?Nechala bych je,jak jsou.Prezili to jini,oni taky  .
|
| Pedrosaa | 
|
(27.2.2011 10:57:16)
U nás dcera skoro 17 ,syn 12 mají společný pokoj. Občas přemýšlim, že by jsme jednomu z nich nechali ložnici a šli spát do obýváku,ale přiznám se , moc se mi nechce vzdát se ložnice..
|
|
|
| Balbína | 
|
(27.2.2011 10:56:12)
A co děti, jak se zatím ve společném pokoji snáší? Pokud relativně dobře, tak bych je nechala spolu. Přendat pokoje můžete vždycky ne?
|
|
| tinas | 
|
(27.2.2011 11:18:33)
Pokud měli pokoj spolu řešili jsme to patrem na spaní a odděleným koutem na práci. Odděleno knihovničkou. Stejně byl pořád nějaký konflikt. Teď mají každý svoje a je klid. Dokonce bych řekla,že se vzájemně vyhledávají mnohem častěji. Virtuálně při hraní her i reálně. Každý mají svůj pokoj a v něm vytahovací postel pro kamarády,které si čato zvou,takže ideální řešení pro nás je,aby měli každý svůj pokojíček.
|
| tinas |
|
(27.2.2011 11:19:19)
Jo ještě bych dodala,že pokud bychom neměli dost pokojů pro oba vzdávala bych se svojí ložnice nerada,ale asi bych to udělala,aby měli více prostoru pro sebe.
|
|
|
| angrešt |
|
(27.2.2011 11:30:44)
Přesně stejný věkový rozdíl je mezi mnou a bratrem. Žili jsme spolu v jednom pokoji až do konce mé VŠ a mého následného odstěhování z rodičovské domácnosti.
Nikdy nás ani nenapadlo očekávat, že by se kvůli nám měli rodiče vzdávat své ložnice, jako by snad oni, protože splnili reprodukční povinnost, jsou již zbaveni práva na soukromí? Podivné.
Mimoto společný pokoj myslím přispěl k tomu, že máme s bráchou skvělé vztahy. Samozřejmě, že jako malí jsme se řezali, ale pak jsme postupně začali uskutečňovat svoje společné zájmy a plány - a ve dvou se dá odvážit k mnohem větším věcem. I k nepravostem, samozřejmě, což posléze vede k většímu spojenectví, nic tak nestmelí jako společné darebáctví;) Kdybychom měli každý svůj pokoj, tipuju, že po příchodu ze školy by každý z nás zalezl do svého a dělal si své a nikdy bychom nespáchali všechny ty báječné věci, jako kompletní přemalování pokoje namodro (včetně futer, svítidel...) - byli jsme okouzleni písněmi J.Ježka :) Nikdy bychom si společně neušetřili na mikroskop a nevyrobili společný badatelský stůl ve společném pokoji na nejlepším místě u okna (o které jsme se jinak se svými vlastními stoly samozřejmě hádali), nikdy bychom nepropálili kuchyňský stůl při pokusu o domácí výrobu vypalovací pece, nepodpálili bychom polštář lihovým kahanem, nepropálili koberec kyselinou (tam se ovšem lehce podílel i otec:).... a dodnes jsme s bráchou zvyklí dělat spoustu věcí spolu, i pracovně, byť děláme každý něco jiného, tak jen tak mimo práci teď třeba spolu píšeme článek, který by jeden nezvládl, protože potřebuje i znalosti a vzdělání toho druhého... a fakt si myslím, že společné soužití v jednom pokoji a z toho plynoucí společné činnosti mají na naší soudržnosti velký podíl.
Samozřejmě, že společný pokoj musí být udělaný tak, aby každý měl nějaké ssoukromí, neměla jsem sebemenší chuť se před bratrem třeba převlékat, že. ALe udělali jsme si to v pokoji sami tak, aby nám to vyhovovalo (přes odpor rodičů, kterým to přišlo neútulné) - "spací" část jsme předělili skříní, takže jsme měli každý svůj spací kout dostatečně soukromý. A teda natřeli všechno modře, samozřejmě:) A pracovní část byla společná - naše psací stoly, pak přibyl společný "badatelský" stůl, pak třeba přibývala sbírka chorošů a mechorostů, stůl na bonsaje, bedny s geologickou sbírkou, malířský stojan...vůbec nechápu, jak jsme to tam narvali, normální panelákový pokoj :)
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(27.2.2011 11:39:48)
Velice hezky napsáno!
Já jsem zvědavá u nás, mám děti o 8,5 roku, Jak tu někdo napsal, je to prý extrém
Myslím, že se spolu taky naučí žít, když jim místnost přiměřeně oddělíme.
Už dnes spolu usnou na rozloženém gauči, i když syn by radši spal sám, ale zase tolik nereptá, když o spánek s ním malá tolik stojí.A většinou to je za odměnu, pokud zlobí, má smůlu
Všechno má svá pro a proti. Zase se brácha těší, že malou coby zkušený deváťák odvede do první třídy
|
|
| Insula | 
|
(27.2.2011 11:46:41)
V tom máš pravdu. Tady máme s bráchou super vztah. Za to můj manžel se se svým bratrem nesnesou. Ale měli pokoje zvlášť. I když neříkám, že je to ten důvod.
|
| angrešt |
|
(27.2.2011 11:54:16)
Insulo, taky si nemyslím, že společné soužití v pokoji je jediný důvod našich skvělých sourozeneckých vztahů. Ale jsem přesvědčená, že to má svůj podíl mimo jiné na určité toleranci mezi námi dvěma. A především na trvalé schopnosti podnikat větší věci spolu, prostě jsme od puberty měli "společné projekty" a pokračujeme v tom naprosto samozřejmě dodnes.
Jistěže jsme oba někdy toužili po vlastním pokoji, že nám ten druhý lezl strašně na nervy. Ale čekat obětování se rodičů jen kvůli tomu, že ten magor bratr už zas!! pouští toho Claptona třikrát za večer? Prostě jsme si zvykli, že když děláme naschvály a prudíme toho druhého, tak ten druhý nám to pak vrátí a že je prostě přirozeně lepší to rovnou předem pořešit mírově, neb se aspoň v klidu vyspíme:)
|
| Insula |
|
(27.2.2011 12:00:24)
Přesně. Taky vidím větší toleranci.
|
| angrešt |
|
(27.2.2011 12:59:58)
Určitě má společný pokoj řadu výhod. Má i řadu nevýhod.
Ale co mě opravdu zaráží, jsou některé příspěvky obsahující argument zhruba ve smyslu "musíme dětem dopřát samostatné pokoje, protože oni je chtějí a se sourozencem nechtějí být". Překvapuje mě, že někdo považuje "chtění" za dostatečný důvod k poskytnutí chtěného. Připadá mi to naprosto nenormální. Každý člověk, i já, přece ve svém životě řadu věcí chce. A velkou spoustu z nich prostě nedostane, protože ne každému jeho chtění lze vyhovět.Jistě, pokud je v domě sedm dalších volných pokojů a nikdo neví co s nimi, jistě není důvod takovému chtění nevyhovět. Ale pokud vyhovění takovému chtění znamená nějaký úkor jinde (ztráta soukromí rodičů ztrátou ložnice, nebo např. nemožnost pořádání větších rodinných oslav, nemožnost přespávání např. prarodičů ztrátou obývacího pokoje...dosaďte si cokoli, co stojí v protikladu k poskytnutí samostatných dětských pokojů v malém bytě), tak mi to připadá naprosto nenormální vlastně mi to připomnělo nějakou včerejší diskusi věnovanou "kultu dítěte" - nesmí mu být žádné přání odepřeno.
Moc hezky to třeba rozebírá Fulghum v Mateřské školce. To, že člověk nedostane vždycky to, co chce.
|
| Petra Neomi | •
|
(27.2.2011 15:50:33)
No, pokud by se děti spolu cítily nepříjemně, tak mi občasné přespávání prarodičů fakt nepřipadá jako dostatečný argument. Domov je imho místo, kde je třeba zohlednit potřeby těch, kteří tam bydlí. A jestli někomu vlezly děti při sexu do obýváku, tak do ložnice mu vlezou taky, nedovedu si představit, že bych se doma někde zamykala.
|
| Insula |
|
(27.2.2011 18:52:22)
Souhlasím s Angreštem. Byt prostě nafukovací není a já nevidím důvod, proč bych měla jít spát na nepohodlný gauč, aby děti měly každý svůj pokoj. To my se s manželem jako budeme cítit pohodlně, když budeme denně vstávat do práce rozmrzelý a rozlámaní??? Nehledě na to, že když jeden chodí spát dřív a jeden bude chtít koukat na tv, tak to bude taky pěkný opruz.
|
|
|
|
|
|
|
|
| remus | 
|
(27.2.2011 11:32:55)
To záleží na dětech, já jsem pokoj s bráchou nesnášela, takže jsem si doslova vydupala svůj vlastní, pak byl klid. Dcera taky bráchu do pokje nechce a to mají velmi blízký vztah, hrají si spolu neustále v jednom pokoji, ale v noci chce mít prý klid, takže mají každý svůj pokojík. Prodiskutuj to s dětmi, jak se k tomu postaví.
|
|
| Insula |
|
(27.2.2011 11:44:25)
Bydlela jsem s bráchou v jednom pokoji pořád. On je o sedm let starší než já. Neříkám, že je to ideální, ale jde to.
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(27.2.2011 11:56:17)
My jsme se museli vzdát ložnice, aby děti vůbec pokoj měly ... máme 2+1, ale začínáme pokukovat po větším, ale do menšího než 4+1 se stěhovat nechci.
Jinak, já mám bráchu o 6 let mladšího, pokoj jsme měli vždycky společný a neříkám, že jsme se nehádali, ale šlo to ... dneska jsou z nás nejlepší kamarádi, ideálně bych si představovala dva domky na jednom pozemku, abychom mohli být blízko
|
|
| Sharon35 | 
|
(27.2.2011 12:00:27)
Mám dva kluky 16 a 6 let,pokoj sdílejí spolu,zatím si ani jeden nestěžoval
|
|
| Martheen+4 | 
|
(27.2.2011 12:19:12)
Nechala bych je společně, nechtělo by se mi rozkládat denně sedačku v obýváku atd. a hlavně si myslím, že to dětem jen prospívá. Tak jak leckdo nechápe, jak může někdo mít děti v jednom pokoji, já zas nechápu, proč by v tom jednom pokoji nemohly být. Já vyrostla mezi 2 bráchama v pokojíku 3,40x3,40, hádali jsme se kolikrát jako psi, ale nakonec jsme se vždycky museli nějak porovnat a vyjít spolu a dneska máme fajn vztah, myslím, že nám to hodně i dalo. U nás mají zatím holky pokoj dohromady, ale tak cca za 2 roky jim tam rozhodně přidáme i chlapečka , pokoj není zas tak malý, tak jen ať se porovnají. My se s manželem ložnice nevzdáme, někomu to bude asi připadat sobecké, ale já zas nemíním vše podřizovat dětem a aby měli každý svůj pokoj, to by nestačilo se vzdát ložnice, to už bychom se museli vzdát i obýváku a s manželem si ustlat ve vaně
|
|
| mmmoravankaaa | 
|
(27.2.2011 12:21:08)
Být na tvém místě asi bych se vzdala ložnice a spala v obýváku nebo bych se vzdala obýváku a TV bych dala dětem do pokoje nebo do svého pokoje a každý budete mít svůj pokoj (tak jsem žila než jsem poznala přítele) .Já to mám horší - mám 16 letou dceru s 5 letým v jednom malém pokoji, chodí tam přes obyvák ve kterém spí občas na víkendy přítelův 18 letý syn ,když přijede z intru a já s přítelem v ložnici s 12 měsíčním synem.Až povyroste ,tak nevím jak se tu vlezeme všichni  
|
|
| Tenna /2 |
|
(27.2.2011 12:31:41)
Mám děti 8 a 9,5 let a také o tom přemýšlím. Jako malí byli spolu rádi, dokonce když z nějakého důvodu jeden nebyl doma a druhý měl být v pokojíku sám, cítil se tam nepříjemně a nechtěl tam sám být. Bylo mi ale vždycky jasné, že s nástupem puberty se to otočí a začnou vyžadovat soukromí. Poslední dobou už takové tendence zaznamenávám. Zatím je necháváme společně, pokoj mají veliký, každý svou část se svým pracovním koutem, prostoru opravdu každý dost a jsou to stále děti, které mají podobný režim, takže to zvládají a alespoň se učí toleranci. Ale až přijde opravdová puberta (počítám tak kolem 13,14 let) a z pokoje zmizí dětské hračky, stavebnice apod., rozdělíme ho na dva malé, aby měl každý své soukromí, v tom věku už na to myslím mají právo.
|
| Hanka | •
|
(27.2.2011 12:37:18)
Tenno,
rozdělit pokoj, pokud to děti chtějí a jde to, je dobré řešení. Obětovat vlastní soukromí mi ale jako dobré řešení nepřipadá.
Já třeba bych dokázala fungovat na rozkládacím gauči jen v případě těžké nouze. Nepotřebuju vlastního prostoru příliš, ale moje nedotknutelná postel je nutnost.
|
| Tenna /2 |
|
(27.2.2011 12:41:00)
Jojo, souhlasím, na gauči bych také nespala. Já bych v takovém případě zrušila obývák a nechala kuchyni jako společný prostor a k tomu pro každého jeho soukromý pokojík.
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(27.2.2011 12:44:05)
Evi,
ještě mě napadlo - jak je velký obyvák? Pokud je větší než dětský pokoj a dispozice bytu to umožní, nebylo by třeba řešením dát dětem obyvák jako dětský pokoj a obyvák mít menší?
|
|
| Májja | 
|
(27.2.2011 14:00:01)
My mame zatim 2+1,ale ten 1 pokoj ma 2 okna,takze z toho budem delat 3+1 a po vcerejsku,kdy na nas syn bafnul v 1 v noci do obyvaku,zrovna kdyz jsme sexovali,tak jsem se nadobro rozhodla,ze loznice bude a deti v 1 pokoji.Loznice na zamek,take chci soukromi a ne se bat,pri cem me deti uvidi!A rusit obyvak?Ani nahodou!Je to nase spolec.mistnost,hrajeme tu hry,slavime,koukame na TV,kdyz jsme nemocni,tak si roztahneme sedacku a vsichni marodimeToho se nevzdame urcite.
|
|
| monabe 1+3 | 
|
(27.2.2011 15:31:00)
Nechala bych je spolu! Já se taky dělila o pokoj s bratrem.
Teď máme 4 děti (kluka a o 2roky mladší trojčata, v nich jednu holku), 2 dětské pokoje. Starší je s jedním z kluků, slečna je se svým trojčetem. Kdo bude se straším v pokoji si určili sami, my jsme tam původně chtěli dát slečnu. Nevidím v tom problém, kdo bude s kým nechám na nich, pokud se nebudou dohadovat, jinak určím já
|
|
| Petra Neomi | •
|
(27.2.2011 15:44:32)
No, bydlela jsem s bratrem v pokoji asi do sedmnácti, aleten měl šestadvacet metrů, tohle je fakt malý.
|
|
| Deja | 
|
(27.2.2011 17:13:33)
Kamarádka 34 let bydlí s bratrem asi 38 let v jednom pokojíku u rodičů v 3+1 dodnes  .
|
| Zuuuza | 
|
(27.2.2011 17:50:20)
No, tak to je psycho A proč bydlí někdo v tomto "pokročilém" věku u rodičů???
|
| Deja |
|
(27.2.2011 18:47:41)
Jim to vyhovuje, prý co by dělala někde sama v bytě. Nechápu, ale neřeším...
|
|
| Deja |
|
(27.2.2011 19:02:40)
Jim to vyhovuje, prý co by dělala někde sama v bytě. Nechápu, ale neřeším...
|
|
|
|
| Zuuuza |
|
(27.2.2011 17:49:43)
Byli jsme v pokoji 3. Mám jednoho bratra o 2 roky mladšího, dalšího o 11 let mladšího. Nebyl problém. Později jsem stejně byla na koleji. A vystřídala mě v pokojíčku na pár měsíců dnešní švagrová.
|
|
| smisulenka,M03/05 + A01/08 | 
|
(27.2.2011 19:31:13)
Nechala bych je spolu. Máme taky holku a kluka. Myslím, že se děti musí naučit to, že celý život budou žít s někým .
Až budou starší asi to budeme řešit nějakým paravanem nebo tak něco, ale vzdát se ložnice se mi moc nechce....
|
|
| VIP | •
|
(27.2.2011 23:05:19)
Diskuzi jsem jen přelétla... pokud o tom přemýšlíš, zkus od dětí nenápadně vysondovat. Pokud by jim to nevadilo, nechat tak, pokud jo, tak jsou řešení různá... třeba mít dva pokoje s tím, že část toho většího bude společné skladiště ve vyhrazeném prostoru. Že obývák bude večer tvoje soukromí od XY hodin. Nebo udělat dětský z obýváku s nějakým třeba částečným předělem.
|
|
|
V její náručí
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
O PalečkoviKutná Hora 
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
25. ročník sečení luk na Soláni
O Palečkovi
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)