| Kláraka |
 |
(17.3.2012 13:00:51)
Ono to vlastně ještě asi nejsou vyloženě spory, ale stejně nevím, jak to řešit čtu chytré knížky, hodně a ráda a snažím se dělat všechno co nejlépe, ale v tomhle si prostě nevím rady..taky jsem dost cholerik a z těch dětí "na nervy", přitom mám hodné a klidné holčičky..jsou od sebe 19mesíců, starší jsou 3 roky, mladší 18 mesíců...starší je šídlo, a dooost paličatá, ted momentálně má nejaké desné období, všechno jí musím říkat 5x, pošesté zařvu, stejně to neudělá, dostane na zadek, protože už se neudržím a vzhledem k mé výbušné povaze ji prostě po tom zadku plácnu, i když vím, že to stejně nemá cenu a hlavně jsem se zapřísahala, že ji plácat po zadku nebudu, že ji nebudu ponižovat a vždycky si uvědomím, jak by bylo mně, kdyby mě manžel nebo máma nebo někdo pořáda peskoval a plácal po zadku...byla bych z toho hotová, tak proč to dělat svým dětem...jenže: NIC PROSTE NEPOMAHA....jak to delate, že vás deti poslechnou? třeba at se jdou obléct, at jdou ke stolu jíst, at se jdou vycurat (vidim, jak preslapuje jak baletka), at neutikaji venku apod...jo, nekdo rekne, nech ji tak, ale kdyz vsichni sedime u stolu, jidlo je teple na stole a ona proste nejde jist? tak co udelate, kdyz to díteti 5X reknete hezky, poseste zarvete a ono stejne nejde jist?? to ji mam to jidlo sebrat a nechat ji bez jídla? to prece nejde, ze ne?? poradte, co delate??
no a pak treba modelový příklad, dnešní obed...koupila jsem dopoledne magnet na lednicku, starsi si s ni hrala, mala prisla a rika prosim prosim, šmrdolí při tom těma ručičkama, jak je to obě pořad učíme, a říka PUCIT PUCIT PROSIM PROSIM a starší jí ten pitomy magnet nechce pujcit..tak ja hezky prosim pujc ji to, podivej, jak pekne prosi, pak ti to vrati a bla bla bla..podotykam, ze to cele se deje u obeda, kdy je uvarena cerstva polevka, bramburky, maso, chystala jsem to jak debil pul hodiny, znate to...no ve finale proste magnet starsi mladsi nepujci, mladsi zacne jecet, ze to chce, tak to starsi vezmu, dam to mladsi, starsi utece s revem, ja ji volam zpatky k obedu, ona samozrejme nejde...tak seberu magnet i te mladsi, ze teda nebude mit nikdo nic, zacne rvat i ta mladsi, a je doobedvano...polevka snezena trochu, brambory s masem netknute...ja na nervy, ze jsem zase selhala a nedokazala situaci vyresit s prehledem a klidem..ve finale dostala starsi na zadek a ja tu sedim nestastna, je mi to lito a myslim na ty rodice v Belgii, ze ti by ted urcite takove malichernosti neřešili, byli by nejstastnejsi, ze maji deti u sebe..ale ty deti se prece nejak vychovavat musi ne??
prosím, poradte..
|
| ivaxx | 
|
(17.3.2012 13:14:06)
V klidu to občas asi nejde  . Leda Ti tu poradí nějaká super matka.
Ale jinak - jediné, co se mi osvědčilo, je brát je jako rovné. Tj. koupit (pokud to jde) vše 2x, aby si to mohli měnit. U obou (ještě jsou maličké) by mělo jít ještě odvést pozornost. V tomto věku, když začaly zlobit, leckdy pomohlo, když jsem jim dala "práci" - utěrku, hadr na prach, vysavač. Výborně to zvládala moje maminka - jednou jsem je u ní našla, jak ona vařila a oni myli nádobí (hrnce, vařečky...) - malé byly necelé 2, klukovi 4 a kus - oba jak vodníci, ale hodné a spokojené. Před tím se prý hádali a praly. Rázem zapomněly na kraviny a byly "důležité". Co bych za to teď dala, kdyby se daly k práci tak snadno přesvědčit.
Plácnutí ani u nás k ničemu nevedlo (taky mi ta ruka občas ujela).
|
| ivaxx |
|
(17.3.2012 13:15:28)
Omlouvám se za i,y ... jsou to děti a zároveň kluk s holkou....
|
|
|
| Jaana2 | 
|
(17.3.2012 13:14:51)
tak v první řadě takovým scénám předcházet , tj. měla jsi koupit magnety dva. Každé by mělo jeden a bylo by.
Hele se vztekacím dítětem mám své zkušenosti (ale jako fakt VZTEKACÍM) , ono pak klidně stačí i jedno, ani nemusí být dvě. Postupně jsem se naučila zůsta v klidu a nenechat se vytočit i za cenu, že se dítě svíjelo na zemi. Prostě ne znamená ne a ano ano.
Dneska je mu už 11 a celkem to jde ( i když to někdy dře) , ono ale s malýma dětma to je někdy fakt o nervy, tomu rozumím 
|
| Kláraka |
|
(17.3.2012 13:23:10)
jojo..musím se udržet v klidu..jenže můj manžel je desny klidas, uplny flegmatik, ale to je taky spatne, on jen sedi, kouka na ne, jak se řežou nebo dokola opakuje starší pojd se oblect pojd se oblect a u toho cuci na zpravy a je mu to jedno..pak vidim, jak uz peni, ale stejne zustane v klidu a starsi ho ma uuplne na háku...to je taky spatne..
no a ted jak se udrzet v klidu, nervat a nemlatit je??
|
|
|
| Pája | •
|
(17.3.2012 13:44:51)
To je jako u nás doma :D. Jen je mám od sebe 3 roky a věz, že to není o moc lepší. Takhle to mají doma skoro všichni, kdo ti říká, že ne, tak lže nebo je svatý. Jasně, děti se nemají plácat, nemá se na ně zvyšovat hlas....ale kdo to má sakra vydržet?! Nejsi špatná máma, jen jsi vynervovaná, leží toho na tobě moc, jak na skoro všech maminkách víc dětí. Já to dělám tak, že se snažím se starší domluvit. Slíbila bych jí, že jí mladší za chvíli magnet vrátí nebo jí nabídla něco jinýho. Pokud se i přesto chce vztekat, ať se vzteká, ale v jiné místnosti a přijde, až bude klidná. Praktikuju to takhle pořád, protože půlhodinový řev divé zvěře nevydržím, jsem migrenik a na hluk přecitlivělá. A hlavně to na ni funguje, vždycky přijde jako milius  . Potom jí v klidu vysvětlím, že takhle ne, ale že ji mám moc ráda, i přes to její zlobení. A takhle to jde každý den pořád dokola a věřím, že jednou z toho vyroste.
|
| Jaana2 |
|
(17.3.2012 13:52:46)
jj, vyrostou z toho, potvrzuji, jen to trvá někdy trochu dlooouuuhoooo , ale jo, lepší se to.
Mamko Moniko - víš co mi hodně pomohlo zůstat v klidu? Díla jsem se na vzteklý dítě a v duchu si říkala, hlavně, že je zdravý, tohle přejde. A taky, že to mám mít po kom ( otec je takový) , takže za to až tak nemůže, že to nedělá naschvál.
Ale těch případů, kdy jsem ho prostě vyšoupla do vedlejší místnosti , aby neměl obecenstvo bylo taky hafo.
Jasně, se dvěma je to složitejší, ale zas do budoucna to budou parťáci, to má taky výhody ( já mám ještě jedno o 9 let starší dítě a to jsou dva jedináčci, to má taky svoje)
|
| Jaana2 |
|
(17.3.2012 13:53:12)
Díla - dívala
|
| Pája | •
|
(17.3.2012 14:04:18)
Jano, díky za na naději na zlepšení. Od dvou let starší si říkám, že to přece musí jednou přejít. Bude jí pět a zatím stále nic :D.
|
| Miilu | 
|
(17.3.2012 18:28:40)
naší je 7, je to velice podobné, taky ji to ještě nepřešlo...to se spíš domluvím s tou menší, mám je od sebe 2,5 roku.....ale pořád si říkáme, že ji to přejde, že to bude lepší....říkáme si to na střídačku s manželem, vždycky jeden nevydrží s nervy a ten druhý ho utěšuje 
|
|
|
|
|
|
| Janďulka a princezny | 
|
(17.3.2012 14:04:41)
já mám teda dítko zatím jedno, to druhé mě "zlobí" zatím jen malinko v bříšku, ale s neposloucháním jsem to vyřešila následovně. Taky se jí prostě nechce, takže "vyhrožuju". Třeba dnes ráno, slíbila jsem jí, že odpoledne půjdou s tátou na koníčky. U oběda se zdráhala jako téměř vždy (jsme nejedlíci) takže zaznělo, že jestli se pořádně nenají nemůže jít, protože nebude mít dost síly tam dojít. A takhle pořád dokola. Párkrát u nás proběhla ošklivá scéna z mojí strany, kdy už jsem taky nevydržela a moooc jsem křičela a plácla jí nebo umyla obličej studenou vodou. Na mojí citlivku to velice dobře zapůsobilo v tom smyslu, že si to pamatuje a stačí když už jen řeknu, že se začínám zlobit a světe div se "ne maminko nezlob se, už si jdu čistit zuby (u nás jen teda otveřít pusu, protože čistím já). Jinak říkám věci třikrát a pak začínám počítat do tří a s trojkou prostě odcházím nebo dám nějak demonstrativně najevo, že přestávám spolupracovat a ignoruju jí - u vás třeba důrazně nalít její porci zpátky do hrnce a basta. Taky pomohlo. Uvidíš naliješ ji tam párkrát a pak už stačí když na to jen upozorníš, že to teda vracíš zpět. Zkus uvidíš
|
|
| Bianca + 1 | 
|
(17.3.2012 14:14:15)
Mám jenom jedno dítě (2,5r).
Ad jídlo - u nás platí, jídlo je na stole, jez nebo nech být. Taky je mi líto, když se v něčem, s čím jsem se dělala dlouho, jen tak porýpe, nebo to nechce vůbec. Ale co - jeho problém. Schovám to na večeři a nebo sním sama. Důsledně pak dodržím, že dostane až svačinu. Nestává se mi, že by se nešel najíst.
Ad magnet - maminky sourozenců asi vědí, proč kupují věci dvakrát, vzpomínám si, že s bráchou jsme se taky o kdeco rvali :). Ale všechno mít dvakrát nejde a když to nebude magnet, bude to něco jiného. Ale u mě platí, že u stolu žádný magnet (ani jakákoli jiná věc nespojená s jídlem) nemá co dělat, tam se jí.
Já bych malé asi vysvětlila, že musí počkat, až si s tím starší dohraje. Nabídla bych jí jinou zábavu. Žes to starší vzala, vnímala asi oprávněně jako křivdu. Jsem starší sourozenec, tak s ní asi víc soucítím.
Z moudrých knih jsem si obecně vzala poučení o tom, jak důležitá je důslednost. Klidná důslednost. U mě to funguje.
|
|
| Šešule | 
|
(17.3.2012 14:19:10)
Zrovna to s tím jídlem řeším tak, že když nejde jíst, tak prostě nejí. Zdravý dítě se nevyhladoví a příště si rozmyslí dělat drahoty. A pokud nemá hlad, tak holt nemá hlad
Ale jinak mám taky dojem, že na děti pořád řvu (akorát při jiných příležitostech, než ty)
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(17.3.2012 14:28:24)
JJ, když nechcete, tak nejezte. Já budu vařit zase až večer.
Ne že by se tim naučili jíst ve vyhrazenym čase, ale naučili se o sebe postarat, když maj hlad, takže teď, když jim je kolem deseti (jsou od sebe 17 měsíců), už vařej večeře oni
No a co se týká magnetů, jsem tu asi jediná, kdo není přesvědčenej, že by starší musela mladší tu magnetku dát. Kdyby mladší hezky poprosila a starší slušně odmítla, řekla bych mladší, že starší má právo si pohrát, když si ji vzala první a pokusila bych se domluvit čas, za jak dlouho starší tý mladší magnetku dá (třeba až bude velká ručička na pětce, aby si to mohly samy hlídat). Starší by snad ocenila, že jí to nikdo nerve z ruky a mladší by mohlo štvát, že musí čekat, ale měla by jistotu, že se taky dočká.
Ale řvaní se nevyhneš, to bys musela bejt nadžena
|
|
|
| withep | 
|
(17.3.2012 14:37:31)
To je pěkný modelový příklad .
Když člověk něco chce, měl by (a je předpokladem úspěchu) pěkně poprosit. Ale pořád je to prosba, ne nárok. Když ztratíš šrajtofli a budeš chodit po nádraží a prosit lidi, aby ti dali pár drobných na jízdenku, kolik lidí ti nějaké peníze dá? Učím tedy děti, že prosba je prosba, že je na tom, koho prosíme, jestli nám chce nebo nechce vyhovět, a že to má své výhody (taky občas o něco prosíme) i nevýhody (něčeho se vzdát). A ony někdy vyhoví a někdy nevyhoví (a někdy jim je a někdy není vyhověno), ale tak to přece v životě chodí.
Jo, byli u nás kdysi na návštěvě příbuzní a syn (tehdy tak dva tři roky) o něco poprosil neteř a oni jí říkali "On si tak pěkně řekl, musíš mu to dát!" - tak jsem zakročila, ať ho takové hlouposti neučí
Heleď, když máš malé děti, tak to prostě vždy v klidu nejde - to je holý fakt, je třeba dosáhnout určité otupělosti a nenechat se zbytečně často vytočit  Podle mě děti nemají poslouchat. Mají dělat to, co mají dělat, a nemá toho být moc. Chce to natastavit nějaká relativně pevná pravidla a důsledně trvat na jejich dodržování. Třeba že když je jídlo hotové, všichni si sedneme ke stolu a jíme. Pokud dítě nejde samo a nereaguje na zavolání, tak ho vezmu a k tomu stolu posadím. Jenže pozor, dítě může mít rozdělanou nějakou důležitou práci, taky bys ke stolu nešla, kdybys zrovna dokončovala nějaké veledílo. Muž třeba montuje kolo, má špinavé ruce, k dokončení práce mu chybí 5 minut - tak se přece domluvíme, že bude večeře o 5 minut později, aby si nemusel mýt ruce a pak se k tomu znovu vracet. Tentýž respekt k práci si zaslouží dítě, jeho prací je hra a může být stejně důležitá. Proto je dobré, když má být večeře za chvíli hotová, dítě upozornit, aby mělo čas dílo dokončit nebo přerušit, uklidit. Jindy ale může vyloženě prudit a dělat naschvály, trucovat... v tom případě ho ke stolu posadím a jíme. Žádné vyjednávání, žádné diskuse, žádné "jesli se nenajíš, nebude Večerníček" a podobně.
A žádné plácání . Sama víš, že to nepomůže, naopak spíš uškodí, jen možná nevíš, co namísto toho. Četlas Respektovat a být respektován? To by ti mohlo pomoct, je tam pěkně ukázáno, jak často říkáme něco docela jiného, než si myslíme nebo chceme říct, a jak to pochopí to dítě (ještě úplně jinak), a zejména jak se při tom cítí (často tak, že není schopné zabývat se obsahem, protože musí primárně řešit útok na svoji důstojnost). Je to psáno spíš na větší děti, ale rozhodně neškodí mluvit a jednat s dětmi od narození tímto způsobem (ono stejně trvá, než si to člověk osvojí a přizpůsobí  ). Pro zacházení s malými dětmi se mi hodně líbila knížka Rebeca Wild: Svoboda a hranice, láska a respekt.
Heleď, každý občas kiksne a je to dobře, není nic horšího než mít dokonalé rodiče Ale je fér se pak dětem omluvit. Třeba dítěti řeknu, že mě mrzí, že jsem na něj křičela, že to bylo proto, že mě naštvalo tím a tím, a navrhnu, že se pokusíme tomu příště vyvarovat: on nebude dělat to, čím mě naštval, a já se budu víc ovládat . Nutím děti, aby se navzájem omlouvaly, když si ublíží, a myslím, že je to nejsnáze naučím svým příkladem.
|
|
| Brusinka* | 
|
(17.3.2012 16:43:18)
Časem si zvykneš a otupíš , protože dohadovat se budou nejspíš do své plnoletosti . Ale chápu, že to je psychicky vyčerpávající.
Mám děti už větší, naučily se řešit problémy samy mezi sebou.
Situace s magnetem - starší bych ho asi nebrala, to by pak mohla taky prosit a mladší by jí ho MUSELA dát? Spíš se domluvit, chvíli jedna, chvíli druhá.
|
|
| Mikeš+ 3 holky | 
|
(17.3.2012 17:27:58)
K modelovému případu: to že mladší umí hezky poprosit ještě neznamená, že starší musí věc půjčit. Pokud nezafuguje domluva typu půjč jí to chvilku, jak by bylo tobě, kdybys prosila a nedostala..., nebo za chvilku jí to půjč, ať se taky koukne... prostě má mladší smůlu, přišla později, to je život. Mně by spíš vadilo, že si s tím hraje v době jídla a kvůli tomu nejí, takže bych věc odložila s tím, že si budou hrát, až se nají /vím, taky nemusí fungovat, u nás někdy jo, jindy jsem ráda, že jí na stole zavaleným hračkama, jen aby jedly/.
Se řvaním, hmm, taky nemám trpělivost. S jedním dítětem to ještě jde, člověk může vysvětlovat a asistovat do aleluja. Jak je jich víc, přibývá kromě vnitřních konfliktů dítěte i konfliktů mezi nimi, často vyžadují řešení okamžité, než by člověk vysvětlil, přijde o rozum a někdo o oko nebo o zuby. Věci, o které by se mohly dohadovat, míváme ve víc provedeních nebo radši vůbec /drobnosti, kolem kterých vznikají hádky, tajně nenávratně mizí/. Já prostě jsem nepříjemná, když něco řeknu v klidu 2x a nenastane ze strany dětí žádná reakce /požadovaná akce nebo aspoň třeba: mami, počkej, musím to dodělat, oblíkám si tričko... nebo jiné vysvětlení, proč se nic neděje/, zvýším hlas a když ani pak nic, dojde na nějaké sankce podle aktuální situace. Potřebuju, aby děti spolupracovaly se mnou a mezi sebou a ne aby měly pocit, že záleží jen na nich, co, jak a kdy budou dělat. Potřebuju, aby byly zvyklé poslechnout okamžitě v nebezpečných situacích a myslím, že toho se dá dosáhnout jen tehdy, když se řídí mými požadavky nebo přáními i doma v bezpečí, i když třeba zrovna nikam nepotřebujeme dorazit na určený čas. Pomáhá, když se stejné věci dělají pořád stejně /oblečení nachystané stále na stejném místě, určená místa u stolu, pořadí v koupelně, doba vstávání, doba ukládání ke spaní, barva misky na jogurt atd. Stále nejsem úplně spokojená s tím, jak je to u nás, ale myslím, že kdybych byla jen tichý pozorovatel a flegmatik beze všech nároků a s názorem, že jsou to malé děti, nezvládla bych vyjít ani na nákup. Učitelka ve školce vždycky říká: "No to je vidět, že N. má ještě dvě sesřičky, musí vám to doma odsýpat, takže se obstará sama. "
|
|
| sally | 
|
(17.3.2012 17:54:09)
ano, máš to jídlo sebrat, vyhodit, a dítě nechat bez jídla. Předpokládám, že máte snídani, svačinu, oběd, svačinu a večeři - sorry, hlady fakt neumře. Obvykle stačí ukázat jednou, že to myslím vážně. Synek se nechtěl obouvat, šla jsem na procházku s mladší (bydlíme v domku, chodila jsem po chodníku před předzahrádkou, okna otevřený...). ALe předem to řekni "když se neobuješ, nejdeš na procházku" "pokud nepřijdeš ke stolu, nebudeš mít oběd, další jídlo je svačina ve tři hodiny" (taky jsme jednou absolvovali - děti pak seděly s očima přibitejma na hodiny a čekaly na třetí hodinu )
Ad magnet... podle mě celé špatně. Čí byl magnet? Jestli ho dostala starší a byl její, tak má právo si s ním vyhrát ona a mladší jí ho musí nechat. Na novou hračku má právo "majitel" a je na jeho vůli, kdy jí půjčí dál. Vysvětlím na jiné situaci - přijdeme na hřiště, můj synek tam vjede s náklaďákem - načež cizí chlapeček mu začne náklaďák rvát a mě oznámí, že můj synek mu přece "musí náklaďák půjčit". No, nemusí. Právě jsme přišli na hřiště a moje dítě si s náklaďákem hraje, nevím, proč bych mu ho měla brát jen proto, že jiné dítě si hračku nepřineslo.
V situaci s magnetem - pokud byl magnet starší, můžeš dětem navrhnout různá řešení - mladší jí za magnet půjčí jinou hračku. Nebo dáš limit - starší si může s magnetem hrát ještě pět minut, pak ho na pět minut půjčí mladší.
V případě, že magnet jsi koupila "pro všechny", tak opět bych zavedla limit na střídání. Minutu, pět - je to na tobě - ale tvoje řešení - magnet starší vyrvat a dát ho mladší, je - z pohledu starší nefér... představ si, že by ses třeba líčila a ségra by přišla, vyrvala ti rtěnku s tím, že teď se chce líčit ona... divný, viď? Nebylo by logičtější, kdyby počkala až se dolíčíš ty (zvlášť pokud je to tvoje rtěnka) a pak poprosila, jeslti si jí může půjčit?
Z tohoto pohledu je akt té mladší v podstatě agrese a manipulace - zkouší, jeslti magnet dostane a když ne, tak jde za tebou - a ty jí to zařídíš... a ještě nakonec starší nařežeš... ačkoliv na první pohled je ta chudinka ta mladší, tak ty jsi sebou nechala manipulovat a "kvůli mladší" jsi bila starší...
Tvoje holky jsou malé a spoustu situací nezvládají - ale právě ty bys je měla naučit, jak to zvládnout - kuchyňskou minutku a střídat hračky, vysvětlit JEDNOU, jaké následky bude mít neuposlechnutí (nebude oběd, nejde se na procházku, když nebudeš teď hned v posteli nestihneme přečíst pohádku) - a pak ty následky aplikovat (i když je to pro tebe vlastně víc práce a stresu)...
|
| sally |
|
(17.3.2012 18:07:57)
jinak magnet v době oběda bych zabavila rovnou a zavelela odchod k obědu, s tím, že teď magnet absolutně nebudeme řešit. Pokud nebudou chtít oběd, tak vyhodit (dát do lednice) oběd s tím, že teda ať si to dobře rozmyslí, protože oběd teda nebude a bude až svačina - a magnet bych rozhodně nevydala... ať se jdou bavit jinak.
|
|
|
|
Taky používáme izolaci, ale ve smyslu, běž odtud pryč a přijď, až se přestaneš vztekat a důvodem je právě to, aby dítě přišlo o diváky svého "vystoupení". Jak nemá pro koho předvádět "jámaláchudinkanemámzelenébrčkoaségrajemá", uklidní se rychleji a klid v domácnosti je mnohem dřív nastolen.
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)