| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Životní prohra

 Celkem 132 názorů.
 Bez jména 


Téma: Životní prohra  

(1.7.2012 22:43:26)
Stalo se mi něco o čem jsem si myslela, že mě se nikdy nemůže stát. Zjistila jsem, že jsem nečekaně těhotná, bohužel nám selhala antikoncepce. Máme už 2 děti (5 a 1,5 roku), to nejhorší piplání máme za sebou, i když teď si vybíráme krušné noci při růstu zubů včetně horeček atd. Konečně jsem mohla začít chodit víc mezi lidi, druhé dítě je takové zlatíčko, v pohodě a ne závislák jako bylo první, které bylo do 3 let nehlídatelné. Začala jsem studovat a plánovala jsem si od podzima návrat z části do zaměstnání. Konečně mám školku pro nejstarší, dvě děti doma už z toho pomalu šílím. Ani jedno těhotenství jsem si neužila v klidu. Stěhování (několikrát), rekonstruce, atd. a k tomu lítání po doktorech. Nyní jsme se snad už usadili. Jenže i když máme vlastní dům, tak potřebuje v průběhu času zásadní rekonstrukci. V současné době bydlíme ve 2+1 (a to se rozhodně po dobu cca 5 let nezmění). Jsem moc ráda, že děti mají svůj vlastní velký pokoj (který si už pro 3 představit neumím), chodí večer spát spolu a my máme po letech svůj pokoj a večer klid. Začala jsem se těšit na to, že na podzim bych mohla nastoupit na 3 dny v týdnu do práce, nutně už jsem potřebovala změnu a i finance by se hodili. Když se nabídlo hlídání z rodiny i za cenu 3 denního pobytu u nás, tak jsem se rozhodla nabídky využít. A teď najednou něco s čím jsem absolutně nepočítala. Jsem nečekaně těhotná. Nevím si s tím rady. Od pátku neustále brečím. Láme se ve mně svědomí a to, že bych další 2 roky měla piplat další dítě. Starost by byla stejně na mě, manžel je dlouho v práci. Mlátí se ve mně racionální důvody jakože máme málo místa, byl by to velký zásah pro všechny, auto které máme staré sotva 1,5 roku a splácíme ho, tak by nevyhovovalo, protože jako většina aut nemá místo na 3 dětské sedačky :-( . Navíc mám pocit, že bych se asi už doma zcvokla, minimálně dalšího 1,5 roku bych byla doma. Bojím se co další porod. První porod byl rizikový, s předčasným porodem. Naštěstí je dítě v pořádku, i když následky jako logopedie, dysfázie řeči, poruchy soustředění se nám nevyhnuli. Takže od malinka lítání po všech možných doktorech. Naštěstí druhé dítko zatím (ťuky, ťuk) bez žádných větších zdravotních problémů, prostě mi to tak nějak vynahrazuje. Po druhém porodu, který sice byl v super porodnici a povedl se i přirozeně, tak bohužel první 3 měsíce sex byl utrpení. Nějak si neumím představit, že bych měla být opět těhotná, překonat všechny ty měsíce těhotenství, porod atd. Už jen toho všeho se teď děsím. Manžel ze zprávy o mém nečekaném těhotenství byl dost překvapený. V podstatě volbu nechal na mě a tím mi situaci nijak neulehčil. Když budu chtít jít na interupci, tak ať jdu. Když si budu chtít dítě nechat, tak to nějak zvládneme a on bude řešit finanční dopady. Připadám si jako v pasti, i když bych si myslela, že to nikdy neřeknu, tak bych nejradši šla na interupci. Na další dítě se ze spousty tu uvedených důvodů a spousty dalších necítím. Mám i pocit, že nemám oporu v manželovi, který celé rozhodnutí nechal na mě. Vždy jsem si přála jedno dítě, nakonec máme dvě. To druhé jsem si moc přála jako parťáka k prvnímu. Jsou docela dobře sehraná dvojka a dělají mi jen radost. Třetí dítě nevím jak bych zvládla. Vidím zatím jen samá negativa a to mi rozhodování moc neulehčuje. Navíc manžel není člověk, který by prahnul po velké rodině, který by měl ambice se nějak hodně rozmnožovat jak mi i sám řekl. Celá situace je pro mě šíleně těžká a mám pocit, že žádné řešení není správné. Celé to beru jako svou velkou životní prohru, selhání. Nevím jak se s tím srovnat. Prosím nemoralizujte, i tak je to těžké. Řešení nehledám, možná jen příběhy podobně postižených.
 michaELAela 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:48:15)
Neboj,moralizovat nebudu.~;)
Pokud se na to necítíš,zvážila si pro a proti není o čem diskutovat...
Já mám taky dvě děti (6,3) a jsem si naprosto a 100% jistá,že kdyby nám selhala antikoncepce, půjdu na interupci...už nechci,ani já ,ani manžel,finanční důvody a tak.
Přeju hlavně sílu~;((
 překvapená 20.9. 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:49:59)
Normální reakce zdravé ženské na nečekané těhotenství.
Za týden to bude lepší a až se mládě vyklube, budeš ok mamča nejšťastnější.
Není pravda, že nemáš oporu v manželovi rp. pokud ji máš pro 2 děti a barák, třetí už se k vám vejde.
Přijmi to a uvidíš, že to bude fajn..
Neříkám to v žádném křesťanském či jiném blouznění, ale ze zkušenosti - zkusila jsem oboje a s čistým svědomím radím - pobreč si a začni se těšit..

Hodně štěstí
 Tante Ema 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:17:03)
Souhlasím.
A postoj manžela mi taky nepřipadá jako nepodpora. Spíš naopak,podpoří tě v jakémkoliv rozhodnutí, ale rozhodnout za tebe se nemůže, to holt nejde.
 Evžíček 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:51:08)
upřímně řečeno mi postoj tvého manžela připadá jako velice rozumný- ví, že ty další nechceš, tak to nechá na tobě...kdyby tě podpořil v tom, jít na potrat, tak mu to pak vyčteš, kdyby byl rozhodně pro dítě, tak mu to vyčteš taky, pokud toho budeš litovat
 Nztdt Kgfz 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:55:26)
~R^
 Nztdt Kgfz 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:54:05)
V podobne situaci jsem nebyla ale rozumim ti, asi bych uvazovala stejne jako ty. Preju ti, aby ses rozhodla dle sveho rozumu a srdce. Pokud se budes priklanet k necim radam a uvaham, tak samozrejme ber na vedomi, ze nekdo, kdo v takove situaci nikdy nebyl,tohle a tamto by nikdy neudelal, a proto ti radi to nedelat taky.. za tebe v zivote nikdy nic neudela, nic ti neda, nepohlida, nepomuze, nebude za tebe zit ...je to tvuj zivot.
 Sisi Karamelka 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:56:58)
Je to těžké rozhodování. Moralizovat nebudu, na to nemá právo nikdo, nikdo nechodí v tvých mokasínech. Každopádně to není tvoje životní prohra, byli jste u toho oba. Manžel tě v tom nenechal samotnou, myslím, že naopak na tebe nechtěl vyvíjet nátlak, protože ví, že největší část péče by byla zase na tobě. Věřím, že je to těžké. My máme tři, je to hodně náročné, máme velmi malý byt v paneláku, žijeme z jednoho ani ne průměrného platu, ale lze to, i když je to čím dál tím těžší se takto protloukat. Pokud máte domeček a v budoucnu naději na zvětšení, třetí by se k vám vešlo. Ovšem ty sama se na to musíš cítit, ty sama musíš cítit, že bys třetí dítě přijala. Nech tomu pár dní čas, zvaž všechna pro a proti. Teď je to asi příliš čerstvé. Sice rozhodnout se musíš do určité doby, ale nemusí to být do tří dnů.
Držím palce~;((
 anexa 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:56:59)
já bych řekla, že to je právě ten osud, jedna z těch křižovatek, co nás v životě čekají a podle toho se bude dál ubírat náš život. Podle mě je manžel rozumný, nechal to na tobě, protože jinak bys mu vždy vyčítala jeho postoj. Napsala jsi samá negativa proč jít na interupci, co si zkusit také napsat ty plusy a pak přihodit ještě sloupeček "moje svědomí" - protože je otázka, jestli jsi z těch žen, co dokáží jít na potrat a v budoucnu na to už nepomyslet, nesrovnávat jiné děti nebo jestli by sis to vyčítala celý život. Pak si to pročti a rozhodni se.
 Anča123 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:57:25)
Ahoj bez jména, můžu Ti někam poslat maila?
 třeba já 
  • 

Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:57:51)
celkem tě chápu, mám to teď přibližně stejně - dvě děti, jsem doma skoro 5 let (teda částečně jsem taky pracovala, ale teď už ne) a už z toho šílím a těším se do práce, ačkoli to bude hrozný kolotoč a nestíhačka se školkama a tak. Manžel by třetí a i další dítě klidně i chtěl, ale právě že všechna starost je na mně, minimálně po dobu kojení jsou moje děti nehlídatelné a závislé jen na mně, do toho naše manželství není právě ideální... takže teď kdybych i přes antikoncepci otěhotněla, tak by to taky bylo velice těžké rozhodování. ale něco mi říká, že bych asi nedokázala jít na potrat, jasně, bylo by to těžké a asi bych z toho pak dost šílela, ale brala bych to asi jako nějaké znamení, že právě tohle miminko nám bylo souzeno právě teď... ale fakt nevím, je to těžké. přeju správné rozhodnutí.
 Anet 
  • 

Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:58:16)
Taky nebudu moralizovat,asi je to pro tebe šok,který jsi nečekala.Záleží i na tom,zda si nebudeš zpětně inerupci vyčítat a neodnese to tvá psychika.Je to tvůj život. :-)
 fisperanda 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 22:59:24)
Všechny rozumový důvody, který jsi uvedla, nejsou až tak rozhodující. Děláš si alibi. Jednoduše si přiznej, že se ti do toho prostě nechce, necítíš se na to, a s tím pracuj.
Chápu, že ti hlava mele, a nejde to jenom tak odložit. Je tady ale ještě možnost, že seš v prvotním šoku a za pár dní, až tě ovládnou hormony, uvidíš to celý jinak. No a jestli ne, rozhodneš se podle toho, jak to cítíš.
 překvapená 20.9. 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:11:04)
A tak zase, že by se to nedalo přežít, to zas nikoliv...

 *Aida* 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:05:18)
Necekane jsem otehotnela se ctvrtym. Dokonce jsem po manzelovi i hodila tehotenskym testem. Doma 3 deti, dve postizene a ja mela pocit, ze kdyz uz je KONECNE vsechno trosku jednodussi, tak tohle. Asi jsem to mela nejak jednodussi v tom, ze potrat nepripadal v uvahu z nabozenskych duvodu. Smireni mi trvalo urcite dyl, nez tyden. Nejake veci na mimino jsem zacala davat dohromady az pred porodem. Myslim, ze manzel vytusil, ze tohle uz bylo na me moc, takze se hodne zapojil. S zadnym predchozim ditetem se tak neangazoval. Od cca mesice spal s malym v obyvaku a jen mi ho nosil na kojeni. Dneska je nejmladsimu 21 mesicu a samozrejme si uz nikdo neumi predstavit, ze by tu nebyl. Pred par tydny jsem vsechny 4 deti vzala a s kamaradkou a jejima dvouma detma jsme vyrazily do karavanu a sjely cast yorkshire. Je mi 35 let, dodelavam prvni rok VS prava a nejak to placam.
3 deti jsou jeste zvladnutelne. Auto jsme cca rok po narozeni treti meli dvoudverove Renault Clio~t~, kdyz jsme jeli vsichni, tak holt mimino dopredu a jeden dospelej doprostred dozadu.
Neporadim asi nic, u me je v tom to nabozenstvi, tak jsem jen chtela napsat zkusenost.
PS: v utery si jdu nechat dat telisko a doufam, ze neselze~o~~v~
 *Aida* 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:09:58)
Yorkshire s velkym Y a ten chlastaci smajlik mi tam neustale hazi iPad, ja chtela smejiciho se. I kdyz pokud by se zadarilo jeste popate, tak nevylucuju uz vubec nic~d~~t~.
 *Aida* 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:16:35)
Diva Baro,
Hele dvojcata jsou v pohode, hlavne kdyz jsou zdravy. Jinak mam znamou, ktere se zadarilo mit 4 deti pod 3 roky. A k tomu jeste sestileteho a osmileteho~8~. Bydleli v pididomecku 3+1. Jak ta prezila, to je dodnes zahadou.
 *Aida* 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:22:02)
No vidis, pokud jsi prezila 3 deti pod dva roky, tak uz te dalsi dvojcata nemuzou rozhodit~t~ (vtip).
Pokud jsou deti zdrave, da se vsechno.
 Delete 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 0:52:38)
Báro,
tak u mě by možnost mít další dvojčata bylo to jediné, co by mě přesvědčilo, abych do toho ještě šla ~f~.
I když teda dneska, když brácha vezl syna na fotbalový kemp, tak mě to chytlo hodně intenzivně, já bych tak strašně chtěla mít kluka, nejlépe dva ~f~.
No smůla, používáme tu nejlepší antikoncepci, která neselže, dokud si člověk nenajde milence, což u mě nehrozí, takže se nehoda stát nemůže....na neposkvrněné početí jaksi nevěřím.....

No a jasně že vše je rozumové, už takhle jsme občas dost na nervy, někdy jde o peníze, někdy o zvládání výchovy....takže že bych se tím trápila, to ne....

No a k zakladatelce:

Nebyla jsem v úplně stejné situaci, protože my čtvrté dítě chtěli, ale byli jsme dohodnutí, že až za pár let, až ty tři trochu odrostou (mezi nejstarší a dvojčatama je 17,5 měsíce) a než jsme vyřešili antikoncepci, tak jsem byla těhotná....a to naše frekvence sexu byla jen nepatrně vyšší než je teď ~d~. Prostě jednou stačilo....
Takže jsem to také chvíli rozdýchávala, ale interrupce je pro mě nepřijatelná a není v tom nic, nejsem věřící, nemám za sebou žádnou negativní zkušenost, ale prostě kromě zdravotního rizika pro mě, kdy by hrozilo, že už narozené děti přijdou o mámu, bych na ni nešla ~d~.
Takže nezbývalo, než se s tím smířit, zvládnout to i přes brzy propuknuvší manželskou krizi, smrt táty a o tok a půl později i mamky....
A je to dobré, fakt, jsem hrozně ráda, že toho našeho benjamínka máme....
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:58:52)
2+2??? ~:-D~R^ to je super, to by byl můj sen!
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:06:15)
"ty pindíky moc neumím" ~t~ já na to taky poprvé čučela jak z jara
 Su-elin 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:07:17)
Nemám příběh podobný,mám opačný.Chtěla jsem kupu dětí a mám jedináčka.Taky životní prohra a velká.
 Liškodlak 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:12:27)
Neblázni, to není žádná životní prohra, je to jen složitá situace, kterou jste nečekali. Ať tak nebo tak, určitě to zvládnete, ničeho se neboj~;((
 Anet 
  • 

Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:15:50)
Přesně tak..a nedávno tu bylo téma,jak je zakladatelka na dně,že nemůže mít děti.Jako životní prohru bych to nebrala a pokud jste na to dva,nějak se to zvládne.
 veverka 
  • 

Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:14:50)
jako bys popisovala můj příběh. Starší dcera 4,5, mladší 1,5roku. strašně jsem se těšila na návrat do práce, na změnu. A zjistila jsem, že jsem naprosto neplánovaně těhotná. Stejně jako tvůj manžel, i můj manžel nechával rozhodnutí na mě, spíš se ovšem přikláněl k tomu miminko si nechat. Já měla pocit, že už znova opravdu nechci těhotenství, porod a péči o malé mimi absolvovat. Stále jsem zvažovala všechna pro i proti, nemohla jsem se rozhodnout, čas mě tlačil. Rozhodla jsem se tedy pro interupci :-( kterou jsem i podstoupila. Dodnes si pamatuju tu hrůzu, když jsem se probrala z narkozy po upt a zjistila, že ten krok je už nevratný, že je vše vyřešeno. Hrůza, všechno mi to bylo líto, měla jsem pocit, že bychom to přeci zvládli. Trápila jsem se tím několik měsíců, strašně jsem chtěla znova otěhotnět. Manžel mě chápal, ale prostě už nechtěl. Nakonec jsem opravdu ještě otěhotněla, psychicky se dala do pořádku a dnes máme téměř roční holčičku. Jsem za ní strašně vděčná. Samozřejmě všechno zvládáme v pohodě, starší ségry jsou za ní vděčné, milují ji, já si našla i nové koníčky a čas doma si opravdu moc užívám ..... Jako bych to tenkrát při rozhodování ani nebyla já. Za mě radím opravdu všechno dobře zvaž, krok je to nevratný. Hodně štěstí Veronika
 kubas74 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:16:55)
tak tohle asi fakt nikdy nepochopim
 ELA 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 13:26:57)
Ani já ne!!!!!
Osobně mám dvě děti. A stačí. Vím, že stát se to nám, půju na potrat.
 Bez jména 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 13:33:27)
Elo to možná říkáš teď, ale pak taky budeš váhat a kdoví. To je právě to. Já taky byla radikální - já nikdy a jak to je teď :-( , váhám a zvažuji dříve nemyslitelné.
 ELA 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 14:18:46)
Věř mi, že jsem si tím naprosto jistá!!!!
Otěhotněla jsem selháním antikoncepce v 18letech, těsně před maturitou. Šla jsem tenkrát na potrat - nebyl to žádný úlet, ale už tenkrát to bylo s mým teď již manželem. Nic méně jsem věděla, že potřebujeme prvně bydlení... atd a potom děti a taky se tak stalo - první dítě se nám narodilo plánovaně až za 9 let po té....
 Luppa 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:24:26)
Životní prohra, životní prohra.... Ne,ať se na to dívám z jakého chci úhlu, nevidím to jako životní prohru.. Chápu že ses lekla, že jsi to nečekala, jsi šokovaná...
Ale proč by se nedalo studovat s dětmi ? Taky to znám... Když máš možnost hlídání na 3 dny v týdnu, tak co tu práci jen o rok odložit ? Nešlo by to ? V práci jsem na plný úvazek od 10ti měsíců dcery a taky to jde..
1,5 roku staré auto.. Tak vezmete ještě jedno staré sedmimístné ~;) Ostatně kam by kdo jezdil, když se musí tahat tolik krámů (žert):-)
Mimčo stejně bude minimálně rok ve vaší ložnici,tak třeba rekonstrukce proběhne rychleji...
A to hlavní.. To piplání s miminem tak strašně rychle uteče, že než se člověk otočí, už dítě odmlouvá ~;)
Přeji ať se rozhodneš pro Tebe co nejlépe a jsi spokojená ~;((
Upřímně - trojčičku bych záviděla ~;((
 kubas74 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:28:15)
změň si název. vůbec nevíš, co to životní prohra je.
 Liškodlak 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:34:13)
Přesně. Celou dobu tady dumám o tom, co bych za životní prohru mohla pokládat.
 Lenka, Lenča 4/07+Vašík 8/12 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 7:52:27)
taky mě vyděsil název, jak může být nechtěné těhotenství životní prohrou~7~
 MarPla 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 8:12:53)
Myslím, že tou životní prohrou zakladatelka myslela tu celou situaci, do které se dostala. Rozhodovat se zda si dítě nechá a nebo podstoupí potrat. Myslím, že životní prohra mnoha žen je až ten samotný zákrok, to vědomí, že dítě, které jsem měla ochraňovat jsem dobrovolně odmítla a zbavila možnosti prožít svůj život.
 Oggová 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 9:01:27)
Nevím, zda se to dá nazvat životná prohrou, ale pocity zakladatelky chápu, naprosto.
Pocity, které mě přepadaly první měsíce rozepisovat nebudu, ale hezké nebyly. ~7~~f~




 Mia87 


Re: Životní prohra  

(6.7.2012 11:52:34)
Nechápu, jak s ní mžete polemizovat o tom, co je nebo není životní prohra. Ona to tak cítí a já ji naprosto chápu, neplánované těhotenství jsem brala uplně stejně. Pro každého životní prohra znamená něco jiného, jistě s odstupem času nebo z jiného pohledu se na to člověk dívá jinak, ale teď je v takové situaci, v jaké je, a nikdo nemá právo zpochybňovat její pocity, když není v její kůži.
 memphis 


Re: Životní prohra  

(18.7.2012 10:01:36)
Holky,nevíte jak se zakladatelka rozhodla?
 bohunak 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:33:40)
Zadna zivotni prohra, jen mas z toho vseho depku. Necekane tehu je tezke. Ja necekane otehotnela pred par mesici. Nemam tedy v zadnem pripade nejake dilema, jelikoz si dite dovolit v klidu muzeme a kluky uz mame taky velke, ale ten sok tam proste byl. Uz jsem se smirila, ze treti teda ne, ze mame "vybrano". Deti velke, rodina funguje atd. No nemeli jsme "vybrano", treti se rozhodlo k nam prijit. Ja takove zivotni zalezitosti beru jako osud. Melo byt a tak se stalo. Mate to tezke, ale zvladnout by se dalo. Vim, ze jsi z toho ted cela bolava na dusi.~6~ Ty musis popremyslet co dal. Hodne stesti.~s~
 Helin+4lístek 


Re: Životní prohra  

(1.7.2012 23:46:44)
Ahoj, budu se opakovat,ale Ty mě neznáš, tak si to mohu dovolit~;)
Mám 4 děti, druhorozená dcera je postižená Downovým syndromem. V době, kdy jsme bydleli v malém suterénu a manžel byl bez práce, měli jsme cca 1 rok auto za naše našetřené peníze,, kam se sotva vlezli 3 děti a poté, co mi manžel řekl, že už v žádném případě nechce další dítě - jsem neplánovaně otěhotněla po čtvrté! Manžel šíleně zuřil, mluvil i o interrupci, že nás opustí atd (je občas trochu horká hlava) - byl to děs a hrůza. Přes to jsem vnitřně cítila přes všechnu bolest také radost, že v sobě nosím nový život a kupodivu se na jednu stranu hrozně těšila a cítila k němu lásku. Manžel se postupně zklidnil, najednou jsme objevili super pronájem- velký byt se zahradou za velmi dobrou cenu, podařilo se nám prodat stávající a koupit nové auto, přestěhovat se se 3 malými dětmi v mém 6 měsíci... Manžel mě v den porodu odprosil za to jak se choval a naše miminko a slíbil mu být dobrým tátou. Synáček nám vše vynahradil, je to zlaté dítě, pořád se usmívá, s tátou jsou jedna ruka. Vím, že Ty prožíváš zase jiné těžkosti, ale věř, že když necháš svoje dítě žít, vrátí se Ti to v dobrém. Já Ti moc držím palce ~x~
 Yanull & 2 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 0:35:29)
Ja len toľko, že mať 3.dieťa nie je ani životná prehra, ani postihnutie. Tie vyzerajú sakra inak. Tipujem, že to dramatické prežívanie situácie už majú na svedomí hormóny.
 ...j.a.s... 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 2:15:33)
Ať už se rozhodneš jakkoliv, tak to není životní prohra. Je to jen těžké rozhodnutí. Řekla bych, že pokud neutečeš od dětí, tak nic není prohrou. Je to tvůj život a máš právo další dítko mít a také máš právo další dítě nemít. Jen obě varianty dobře zvaž. Zkus si napsat ty plusy a mínusy a dobře to zvážit. A pokud dítě zatím nechceš - zkus si i představit, zda jsi schopná jít na utp a zda jsi schopná to přijmout. A na manžela se nezlob, myslím, že udělal to nejlepší. Netlačí tě a to je hlavní.
 Pawlla 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 5:22:01)
Bez jména,já jsem v takové situaci nebyla,ale myslím si,že když bereš interupci jako životní prohru,nebo spíš tu situaci,tak se s ní budeš těžko vyrovnávat.Já bych začla s tím,že bych s manželem mluvila hodně jednoznačně.Víš on se možná snaží zachovat správně a netlačit na Tebe,příjme jakékoliv Tvoje rozhodnutí,nebuď na něj přísná,dokazuje tím velký respekt vůči Tobě.Nechápe,že ty potřebuješ jeho názor,vědět,jak to cítí on,tak mu to,ale na rovinu řekni,asi jsi mu to už řekla,záleží,ale na tom,jak jednoznačně.Jak píšu,nemám právo Ti radit,ale pocit z toho,co jsi napsala je,že případnou interupci bys v sobě řešila dlouho a mohlo by to i poznamenat Váš vztah,rozhodnutí je na Tobě.~x~
 MarPla 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 7:35:54)
Bez jména, byla jsem v podobné situaci, taky jsem neplánovaně otěhotněla, umím si představit, co prožíváš, je to šok. Taky jsem měla spoustu důvodů proč dítě nemít. O interupci jsem neuvažovala, nesouhlasím s ní. Za dva týdny jsem se s celou situací vyrovnala a začala se těšit, v 10tt, jsme o miminko přišli. Ty důvody proč dítě nemít byly tak blbé, oproti tomu dát tomu človíčku život, že se za to stydím. Jsou to čtyři měsíce od potratu a není jeden den, abych na to nemyslela. Nečekej od interupce úlevu, ta nepřichází, přijdou jen výčitky a na celý život.
 Luc. 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 8:40:44)
Mar
"Nečekej od interupce úlevu, ta nepřichází, přijdou jen výčitky a na celý život"
nesouhlasím, mne se ulevilo a výčitky nepřišly...
 MarPla 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:22:19)
beznicku, asi 85% žen trpí postimterupčním syndromem. Jsi v té menšině, co k tomu dodat, bylo to tvoje rozhodnutí a ty jsi se s ním vyrovnala. Já bych si to nikdy nedokázala odpustit, v krajní situaci bych volila raději adopci. Život je mou volbou, ne smrt.
 Mikeš+ 3 holky 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 7:39:46)
V úplně stejné situaci jsem nebyla, jen podobné. Otěhotněla jsem potřetí, když mladší dceři bylo 9 měsíců, muž dlouhodobě v zahraničí /domů jezdil co 6 týdnů/, doma jsem byla už 6 let, těšila chtěla jsem jít do práce, byt v paneláku 3+1, mladší měla zrovna diagnostikovanou alergii na BKM, takže počátky diety, hledání možností. Moje těhotenství jsou vždy s velkými a dlouho trvajícími nevolnostmi, potíže po porodu. Byla jsem šoku, žila jsem v domnění, že bez umělých hormonů neotěhotním. A najednou tohle. Nějakou dobu jsem uvažovala i o té interupci, muž řekl přesně totéž, co tvůj. Nechám to na tobě, jak se cítíš a co dokážeš zvládnout, když jsi na všechno sama, já bych se třetímu dítěti ale nebránil. Nikam jsem nešla, protože po počátečních pár týdnech, kdy jsem se k těhotenství stavěla odmítavě, se to zlomilo a začala jsem se těšit, těhotenství jsem "přežila", dítě se narodilo. Mělo veliké zdravotní potíže (vyčítám si, že to možná bylo taky tím, že jsem je zpočátku nechtěla), na prostřední tehdy 1,5letou dceru nezbyl snad vůbec žádný čas, hodně jsem ji ošidila. Dnes je všechno za námi, nejmladší se z vážných potíží dostala, je parťačka s prostřední a už si nedokážu představit, že by nebyla.
Nevím, jak bych se pak cítila, kdybych na interupci přece jen šla, každopádně by asi odpadly dva roky stresu.
 aach 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 7:57:39)
třetí dítě životní prohra?
holka já nic lepšího v životě nevyhrála!!
 Mikeš+ 3 holky 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 8:05:10)
Jestli tohle bylo na mě, takt o je omyl, já to neberu jako prohru, pouze jako změnu plánů ~;)
 Rapiti 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 8:31:47)
Asi takhle, máš manžela, který tě k potratu nenutí, to je samo o sobě životní výhra.
 ELA 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 13:30:29)
???? Mohla bych vědět co jsi tím chtěla jako říct?
 Luc. 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 8:37:21)
Byla jsem před letyy v podobné situaci, podrobnostgi rozepisovat nebudu, není to důležité, volila jsem interupci a vím, že jsem udělala dobře.
 Amarela 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 8:39:50)
Myslím, že tvoje reakce na nechtěné těhotenství je naprosto normální. Dala bych tomu trochu víc času a pořádně si to všechno zvážila.
Jinak, abych tě uklidnila, já jsem na tom podobně jako ty. Taky čekám třetí dítě, přihodilo se nám to samé co vám. Nikdy jsem po větší rodině netoužila, když se nám narodilo první dítě, myslela jsem, že nejspíš zůstaneme jen u něj, protože ani já ani můj muž nejsme typy, které by zrovna ohromně bavilo ty malé děti piplat, máme rádi svůj čas, klid, pohodu. Takže když jsem zjistila třetí těhotenství, taky jsem chvilku bulila, ale musím přiznat, že jsem se s tím smířila nečekaně rychle. Sama nevím jak to tak přišlo, nějak jsem si řekla, že pokud bude dítě zdravé, tak můžu být šťastná, zdravé děti se dají zvládnout vždycky, i kdyby jich bylo pět. A teď si to třetí dítě představuju tak nějak v budoucnosti, až mu budou dejme tomu tři roky, další děti budou ještě starší, tak že už to bude vlastně moc fajn. Ten náročný začátek prostě musíme nějak zvládnout, škoda, že se ty děti nerodí tříleté, to bych jich možná měla i víc~;) Kojení, věčné přebalování, ublinkávání a bolení bříška mě fakt vůbec nebere, ale jinak to nejde, řekla jsem si, že tohle prostě snad ještě do třetice zvládnu a pak se budu těšit na to, až bude malinko starší a my budeme mít tři děti.
Přístup mého muže byl úplně stejný, jako tvého. Ať se rozhodnu jakkoliv, on mě v mém rozhodnutí podpoří. Nemyslím si, že tímto přístupem mě v tom nechával samotnou, spíš naopak. Ale já jsem o interrupci nepřemýšlela vůbec, bylo mi od začátku jasné, že si dítě nechám, jen jsem se musela smířit s tím, co nás zase čeká. Myslím si, že interrupce by na mě zanechala psychické následky, nejsem sice skalní odpůrce interrupcí, to ne, ale sama bych ji volila jen v naprosto krajním případě.
Přeju hodně štěstí a ať uděláš to správné rozhodnutí!
 withep 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 8:49:41)
To není prohra, ale výzva. Dej si čas, představ si důkladně život v každé z těch dvou variant - s dítětem, po potratu. A pak se zeptej sebe samé, jak ses ve kterém životě cítila.

Ty jsi nic neprovedla, to dítě se rozhodlo, že k vám přijde, a ty se máš rozhodnout, jestli ho přijmeš - a pokud ho přijmeš, nemáš si vůbec co vyčítat. Pokud ne - pokud si jsi jistá, že je v to v danou chvíli pro tebe a tvou rodinu i to dítě nejlepší řešení, i to je legitimní volba. V tomto případě se mohou výčitky objevit - myslím, že jakousi více či méně vědomou úctu k životu máme asi všichni. Rozhodnutí mít dítě by ale nemělo být založeno jen na minimalizace očekávaných výčitek, mělo by být tak nějak pozitivní, zkrátka "chci to dítě" nebo "chci žít dál život tak jako dosud, pro další dítě v něm není místo".

Ještě nedávno jsem měla vůči potratům mnohem odmítavější přístup, ale čím dál víc si uvědomuju souvislosti a docházím k závěru, že narodit se nechtěně a s rizikem, že se to po zbytek života nezmění, není vůči té bytůstce fér. Já sama bych tedy dítě přijala, ale dovedu akceptovat, že jiná žena ne, a pak je lepší, aby se rozhodla podle toho.

Tak jak tak fandím všem neplánovaným dětem na cestě, aby je rodiče vědomě přijali a měli příležitost zjistit, jak jsou úžasné a jak je teprve s nimi jejich rodina kompletní ~s~
 Oggová 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 9:01:54)
Moc hezky napsané.
 ALL 


Re: Životní prohra  

(25.5.2013 17:24:14)
"Ještě nedávno jsem měla vůči potratům mnohem odmítavější přístup, ale čím dál víc si uvědomuju souvislosti a docházím k závěru, že narodit se nechtěně a s rizikem, že se to po zbytek života nezmění, není vůči té bytůstce fér."
- To záleží na osobních zkušenostech každého. U mne je to naopak - kdysi jsem byla k potratům daleko benevolentnější, v mládí bych nechtěné těhotenství takto sama řešila. Po mnoha letech, kdy už vím z vlastní zkušenosti, že dítě není samozřejmost, bych to rozhodně neudělala.
- Z toho vyplývá, že stejně neexistuje univerzální rada pro každého.
 x x 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 9:08:09)
Toto není žádná životní prohra.
 Pája 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 9:15:54)
Neuvěřitelně se rouháš! Dítě je dar. Ne v každé životní situaci, ale ve tvojí ano. Přestaň fňukat, že ses těšila do práce a vymýšlet důvody, proč jít na potrat a těš se na miminko.
 Hr.ouda 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:20:25)
já jsme se po třetím díteti taky hrozně tešila do práce - dneska nechápu proč ~t~~t~~t~

Makat budfeme až do smrti at se nám bude chtít nebo ne, bo důchody boudou mýtus zlatého věku sociálního státu ~t~
 Oggová 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 9:21:00)
Při mě stál manžel, řekl, že to zvládneme, o to to bylo daleko jednodušší. I když lehké období to nebylo a dnes mě moc mrzí, co mě tenkrát napadalo.

máme skvělého kluka a nedovedu si představit, že by to bylo jinak


~6~
 Bez jména 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 9:25:16)
Možná, že název není až tak správný jak tu některé z Vás píší. Ale mě to teď prostě tolik nemyslí, jsem z toho rozhozená. Možná že se to mělo jmenovat životní křižovatka či něco podobného, nevím. Ale toto není podstatné.
Zatím děkuji všem za jejich názory. Ano jsem z toho stále v šoku. A navíc mám pocit, že už i hormony se mnou mlátí. Od minulé středy mi začíná být nevolno. Prvně jsem to připisovala přemíře alkoholu, který jsem po dlouhé době vypila a ráno slibovala jak už nebudu pít. Bohužel za 2 dny se ukázalo, že je vše jinak.
A životní prohra. No prostě jsem to myslela (nebo nemyslela) tak, že pokud se rozhodnu pro interupci, tak se s tím budu hodně špatně srovnávat a dlouho to nosit v sobě. Když se rozhodnu pro to dítě si nechat, tak to bude krušné, na úkor všeho a všech a s tím taky nevím jak se popasuji. Říkám si jak se mi to mohlo stát, proč se mi to nestalo před 10 lety nebo před 2 lety. Proč teď?
A k té podpoře manžela. Mám strach jak to zvládne. Ani jeden z nás není vyloženě rodinný typ, navíc teď se mu pracovně moc nedaří (moc o tom nemluví) a jsou to další starosti navíc. Bojím se co to pak udělá s naším vztahem. Co mě zamrzelo, že při tom mém pláči mě nedokáže vzít do náruče, je prostě pořád takový odtažitý, projevuje málo city a já zase moc a kombinace pak není ideální.
Jak se rozhodnu nevím. K doktorovi jdu za týden a bude to hodně krušná doba.
 Linda 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 9:40:50)
Na řeči tady nedej. Rozhodující je, jestli se vnitřně dokážeš smířit s tím, že bude další dítě, přijmout ho a nikdy mu to nezazlívat. Tady sice čteš samé happyendy, taky takovou věc, že někdo zazlívá svému dítěti, že je kvůli němu tam, kde být v životě nechtěl, ti nikdo tady nepřizná. Ale když čteš občas zdejší diskuse o traumatech z dětství, nechtěných dětech, tak bych se nad tím zamyslela. Jedna věc je přivést ho na svět, druhá ho přijmout tak, aby nikdy nepocítilo, že bylo nechtěné.
To taky každá nedokáže, i když se tady takové případy nedočteš, tohle je prostě třináctá komnata, kterou ženy neotevírají, protože by byly kamenovány.
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:34:58)
Souhlasím s každičkým slovem tohoto Lindina příběhu.
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:35:11)
příspěvku ~f~
 Judy+2 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:38:41)
Jo, Elíí, ale jsou to právě takové faktory, které dopředu nikdo určit nemůže, ani sama zakladatelka. Nikdy nemůže dopředu odhadnout, jestli to jejich vztah položí nebo ne. Jestli to zvládnou dobře nebo ne...
 Hr.ouda 


pohled z konce života  

(2.7.2012 12:18:34)
problém je, že po letech může vztah rozložit právě podstoupená interupce ....zakladatelka zjistí, že jí zaměstnání a jiný věci, na který se tak těšila, moc spokojenosti nepřinášejí, a že život dítěte byl za to velká cena, a může začím manželovi vyčítat, že jí nepodpořil, aby si dítě nechali.
Nebo jí manžel začně přesvědčovat, at si díte nechají, ona pak bude unavená a vyštavená a neuspokojená, co se potřeb seberalizace týče, a taky mu to bude vyčítat.

První rozhodnutí, které by mělo v samém jádru člověka padnout je, že nebudeme vyčítat.
A pak by se člověk měl z dlouhodobé životní perspektivy přemýšlet, u kterého z rozhodnutí je vetší šance, že si ho člověk nevyčte.
Já někdy , když nevím, zkouším se na tu věc podívat očima svého stáří - představuju si, že je mi sedmdesát nebo víc, pracovní život a žada požitků a zážitků už pro mne buď ztratila význam nebo jsou stejně nedostupné, a snažím se vžít do toho ,jak bych nějaké rozhodnutí viděla zpětně. Ideálně očima babky, co už stoná, možná umírá, a bilancuje.
 Velšice 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:11:59)
~R^
 Linda 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 9:46:56)
Bez jména - no pravda, jaký vliv to bude mít na tvoje manželství, jestli nevznikne krize, když podmínky nejsou ideální, ti teď taky nikdo neodpoví. Zase - spousta lidí na rodině má víc dětí, ale taky dost lidí se tím dostalo do natolik náročné situace, že to prostě ten partnerský vztah neustál. Ano, to nechtěné dítě mají třeba rádi oba, ale potýkali se s tolika problémy, že partnerství šlo do kopru. To už ti tady taky nikdo nenapíše, což je pochopitelné.
Faktor - jestli jsi ty a manžel typy na víc dětí a finanční podmínky je ve skutečnosti nejvíc rozhodující. Někdo zvládne jedno, jiný dvě, další čtyři děti. Zvládne nemyslím technicky obstará, ale zvládne tak, aby rodina fungovala dál na všech frontách bez hysterie, stresu, bez rozpadu partnerského vztahu. To není samozřejmost, každé další dítě, byť nakonec milované, je prostě zátěž. A je podpora partnera a podpora. Někdy ta podpora vypadá i tak, že žena dostane šanci si dítě prosadit, ale muž se pak nijak velmi nezapojí, takže si to další dítě - zvýšené nároky - vyžere spíš ona.
 Gréta 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 9:59:54)
ahoj, jak opakovaně píšeš, že nejste moc rodinné typy, tak mě napadá, že vám tím osud chce něco ukázat; někam vás přivést.
 Judy+2 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:10:05)
Když to dáš pryč, budeš určitě litovat. Když to nedáš pryč, budeš taky litovat, ale jinak. Budeš vyčerpaná, naštvaná, nevyspaná, bez peněz, ale nebudeš tak prázdná a nešťastná sama ze sebe.
 hokkaid 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:16:06)
A zkusila ses na to podívat "očima" toho miminka? Nemůže za to, že vzniklo...nedokázala bych zabít dítě - navíc jen proto, že se mi zrovna nehodí...
Ale já jsem matka-lvice;-), pro mě mají děti absolutní prioritu.( Od lékařů mám další těhotenství výrazně nedoporučené, ale kdyby nám selhala ochrana, šla bych do toho.)
 Hr.ouda 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:12:16)
i únava dělá svoje.
Já ty tvoje pocity chápu.
Vlastně jsem to měla nefér ulehčené tím, že jsem zjistial, že jsem těhotná až když už bylo na nějaké rozhodování pozdě ~t~~t~~t~. Ale vím jistě, že bych něšla.

Ale otěhotnět ted, už by to bylo, v zhledem k tomu, jak mizerně se fyzicky cítím, dost těžké rozhodování, byť nejsem zastánce interupcí. Už bych se bála, že to nedám.
 Sisi 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:28:21)
Teď tě nechci uklidňovat, ale někdy se to vyřeší samo. Měla jsem trable se zubem –rtg, pak jsem brala antibiotika, v té době byl manžel extrémně protivný, doma dvě mrňavé děti. Do toho dvě čárky. Já vždy třetí dítě chtěla a moc, ale v té chvíli jsem byla jen nešťastná, že je všechno špatně. Dala jsem si týden, než půjdu k doktorovi s nějakým rozhodnutím a den před tím už čárky nebyly a já jsem byla ráda
 Voice 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:03:59)
Beze jména, je to těžká zkouška, ať se rozhodneš jakkoliv. Za životní prohru bych to nicméně nepovažovala. Proberte to s manželem, nech si vše projít znovu a znovu hlavou a řiď se i svými pocity, instinktem. Hodně sil,ať už se rozhodnete pro miminko nebo pro ukončení. ~;((~;((~;((
 Voice 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:10:34)
A já budu doufat, že paden ta první volba....~6~
 Xantipa. 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:12:17)
A co měl manžel říci? Já v něm oporu vidím, řekl, že ať se rozhodneš jakkoli, podpoří Tě, cos čekala?
Je fakt, že já třetí prostě chtěla a manžel řekl - já sám si nejsem jistý, ale když chceš, dobře, tak to zvládneme.
A když jsme řešili, co by bylo, kdyby se náhodou stalo, že bych znovu otěhotněla, tak řekl to stejný, co ten Tvůj - Tvoje volba, nechám to na Tobě a když - tak to nějak zvládnem.
Promiň, ale já mám pocit, že Ty sama nechceš dítě, chceš to ukončit, ale alibisticky chceš, aby to rozhodnutí za Tebe udělal Tvůj muž. Trochý blbý, ne?
 Judy+2 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:23:41)
Já nevím, mě ty důvody, že "cítí, že miminko nechce" nepřipadají dost pádné pro interupci a už vůbec ne pro to, aby si kdykoliv později sama před sebou obhájila, že se rozhodla správně ~Rv
Ale já jsem taky holt ovlivněná hormony, no ~3~
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:42:59)
Tutenstein, to fakt nevím, přivíst na svět cíleně nechtěné dítě, které celé těhotenství bude ovlivňováno postojem matky dát ho pryč, po porodu bude odtrženo, poté umístěno do cizí, i když milující, rodiny? Já jsem skeptik a ateista, pro mě je milosrdnější možnost potrat. Milosrdnější pro všechny strany.
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:13:29)
Tutenstein: no tak to každopádně
 Judy+2 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:46:56)
Myslíš, že se pro potrat opravdu dá použít slovo MILOSRDNÝ? ~Rv
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:13:55)
Judy: ne, nemyslím si, že se pro potrat dá použít slovo milosrdný.
 Hr.ouda 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:21:18)
to je blbost.

 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:34:42)
není :-)
 x x 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:47:27)
Přesně tak, celkem zabezpečená rodina se 2 dětma a třetím na cestě, to není přece žádná tragedie. Ale asi se na to taky dívám pod vlivem hormonů.
Já jsem čekala při čtení názvu tématu kdoví jakou životní katastrofu a ono těhotenství... ~d~
 x x 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:15:28)
O tom nepolemizuju, píšu co si myslím o tom já. Ona zakladatelka mám za to stejně nechce radu, jen různé pohledy na věc. Toto je ten můj. ~z~
 Oggová 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:06:58)
Žubko, já to jako katastrofu brala, jako děsnou ránu pod pás, jako něco, co v životě nemůžu zvládnout, cítila jsem se strašně podvedená.

Jako že ty to tak nemáš, neznamená, že to tak nikdo jiný cítit nemůže a není o to horší člověk.
 Judy+2 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:10:54)
Jo, Oggová, ale jak jsi psala výše, jsi zrovna ten případ, kdy ses rozhodla dítě nechat si a nelituješ, ne?
 Oggová 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 14:11:03)
Judy, tak jiné řešení mě ani nenapadlo. nelituji. Ale vím, jaké to bylo hrozné období, vím, jak jsem se bála...

 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:16:55)
Oggová, já to chápu, nechala jsem si teď dát tělísko, špatně snáším bolest porodu a jsem člověk spíš klidná, hypoaktivní, bez hlídání, v paneláku, třetí dítě ve třech letech by mě taky pocuchalo nervy, kdyby selhalo tělísko... předem neprozrazuju, jak jsem rozhodnutá, kdyby se to stalo, nechme se překvapit, ale občas se orosím jen z té představy ~t~
 x x 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:11:17)
Nikdo nic takového nepsal. Psaala jsem, že já jsem čekala nějakou katastrofu. Podle zakladatelky je to konec světa, podle mě ne. Nikdo proto není horší, nebo lepší člověk. Člověk asi vnímá slovo životní prohra různě. Pro mě by byla třeba životní prohra, kdybych přišla o děti, partnera a barák nad hlavou. Ne těhotenství. Myslím, že zakladatelka píše pod momentálním návalem emocí. Až se to utřese, bude to OK, vše se dá zvládnout, pokud jsou k tomu jakž takž podmínky, což u zakladatelky zjevně jsou. ~x~
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:48:09)
Divá: "Problém je to, že dítě není věc, a to i to nenarozené. To, že jej mnozí jako věc, o které se můžu libovolně rozhodnout, vnímají, je věc jiná."

Jak moc nenarozené? Z tvého příspěvku rozumím, že se tedy nemáme chránit, jinak nemáme respekt k životu? Protože jinak rozhodujeme, zda se nenarozené dítě narodí. Chápu, jestli jsi hluboce věřící křesťanka...
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:03:44)
Jj, v tom to bude. A samozřejmě to respektuju. Jen mi někdy vadí militantní nasazení vůči těm, které to mají jinak, když objektivní hranice neexistuje (nebo je hozená na minimum z provozních důvodů, na 23. týden).

Pro mě osobně embryo do stádia plodu s první mozkovou aktivitou - tedy vznikem vědomí - je život, život na úrovni rostliny bez vědomí.

Jinak (spontt.) potrat v takto ranném stádiu jsem prodělala a osobně to jako mrtvé miminko necítím (andělíčka), ale chápu a respektuju ty, které ano. Když se na mě nedívají skrz prsty, když já ne (dokonce jedna paní mi to vůči mému "děťátku" vyčítala!!)
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:05:07)
Ovšem extrém, kdy se mi kamarádka svěřovala s úlevou, že sotva tentokrát stihla půlroční limit na miniinterrupci, je moc i na mě, z hlediska přístupu k životu obecně.
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:31:28)
Divá, já s tím bojuju pořád ~;):-)
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 10:40:20)
Moralizovat nebudu neboj. Tvoje reakce je pochopitelná, ale nečekané těhotenství není životní prohra. Buď se rozhodneš pro to si dítě nechat, na několik let Ti péče o malé dítě naruší životní plány, ale není to "zkažený život". Zvaž i ekonomickou situaci rodiny a všechny okolnosti. Ono se hezky říká, že uživit jedno dítě navíc není problém, ale zabezpečit tři děti neznamená jen to, že neumřou hlady a s hodně podprůměrnými příjmy to jednoduché není. Ano, je to i věc priorit, ale své priority a představy o životě Ti nikdo nemá právo vnucovat.

Když dospěješ k závěru, že další dítě opravdu nezvládneš, jdi na potrat, je to Tvoje volba, i když Tě tady řada lidí odsoudí. Jde hlavně o to, jak by ses s potratem srovnala Ty. Každopádně je to až krajní řešení, které Tě může psychicky docela dost sebrat.

Můj odhad je, že dítě si necháš, bude neplánované, ale milované. Ale možná se mýlím.

A ať se rozhodneš jakkoli, hodně štěstí.

 Tussi + 3 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:17:46)
Cekame tretiho potomka. Necekane. Doma mam 5letou, 9mesicniho a jsem28tt.
Rekonstruujeme barak sami sobe si (na remeslniky proste nemame), za pochodu, trva to (za 4 roky jsme zvladli 3 mistnosti. Ve zbytku zijeme v puvodnim).
Manzel jezdi kamionem, doma je jen o vikendu.
Vsechno je jen na nem. V patek hlasil, ze vazi totez, co ja - v ramci rozdilu nasich vysek je z nej chodici reklama na hlad.

Tehotna jsem po 7., v lonskem tehotenstvi se zjistilo, ze potrebuju miniheparin. A tak si denne picham. Toto tehotenstvi ma dvoucevy pupecnik (nastesti bez vyvojovych vad) a potrebuju vyssi davku miniheparinu (na nohach mam modriny a hrboly jeste z lonska, je vtipne do toho dostavat skoro jednou tolik davky)

Denne se "modlim", at se miminu nic nestane, vydrzi ve me co nejdyl a at je vse ok (priznam, ze pri pohledu na // mi ujelo Do prdele, nacez jsem zalozila diskuzi, kdy si zacit pichat, nacez jsem si sla hned jednu bodnout. Muj muz to zapijel do pulnoci~t~)
 Tussi + 3 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 11:27:48)
to "modleni" v uvozovkach je proto, ze se neradim mezi verici.
 Hr.ouda 


zakladatelko  

(2.7.2012 12:03:16)
Já jsem nečekaně otěhotněla, také když jsem plánovala po dvou dětech nové "entrée do života", zahájit PGS, rozšířit úvazek, začít chodit cvičit, občas někam jet....

nebudu moralizovat, nebudu Tě přesvědčovat, ale věř mi, že životní prohry vypadají jinak. Já jsem se vzrůstajím věkem spíš naladěná věřit, že stejně nejsme úplně pány nad svými životy, že se řada věcí prostě děje z vyššího úradku, a pokud člověk uteče, dostihne ho to jinak a jinde.

Třeba to třetí dítě bude tvá největší opora na stáří :-).




 x x 


Re: zakladatelko  

(2.7.2012 12:12:45)
~R^
 Mája+Marianka(7/11) 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 12:52:49)
Já nejsem podobně "postižená", jak ty to nazýváš, máme jenom jedno mimčo, snažíme se o další, jsme teda v jiné situaci - o prvním mimi jsme se snažili skoro dva roky, teď to vypadá podobně - opět se léčím na gynekologii. Co bych dala za to, kdyby "něco selhalo" (antikoncepci neberu) a já otěhotněla. Neříkám, že nejsem unavená, když v noci milionkrát vstávám, že mě nikdy neštve, že nemám čas na sebe ani na žádné zájmy, ale za tu krásnou šikovnou holčičku to přece stojí! Je to otázka priorit, které máme každý jiné, takže rozhodnout se musíš sama - pro mě je na prvním místě rodina a děti, které si přeji tři. Vždycky když se v duchu rozčiluju, proč už konečně nespí, že jsem si chtěla udělat to a to, tak si to pak sama vyčítám, protože Marianka je naše všechno, tak hrozně moc jsme ji chtěli, je zdravá, krásná, je to naše sluníčko - a doufám, že brzy bude mít sourozence.

Jinak - známá měla dvě holčičky, podle ní stopstav, když nečekaně otěhotněla, zjistila to až ve 3.měsíci, nedokázala jít na potrat, ani o tom neuvažovala, ale dítě bylo nechtěné, pak zjistili, že to není vytoužený chlapeček, ale opět holčička. Dnes má přes rok a jsou šťastní, že ji mají.

Za sebe bych poradila - ožel ještě dva roky piplání, práce počká, večerního klidu u televize si užiješ ještě dost.. dej svému miminku šanci na život. Jak se říká - kde se nají (a vyspí) dva, nají se i tři! Představuju si, jak se mi teď někdy nechce vařit a vychystávat jídlo zvláš´t pro malou a zvlášť pro nás,jak se mi třeba nechce péct, a jak se za dvacet třicet let budu chtít starat o svoje děti a oni o to už nebudou stát, protože budou mít svoje vlastní životy, které si budou chtít zařídit po svém. Takže se snažím užívat si to, že je dcera malá - vždyť to tak strašně rychle uteče a už se to nikdy nevrátí..
 Bez jména 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 13:07:36)
Májo to je právě to. Ty chceš děti 3, snad se Vám zadaří, přeji Vám to. A teď si představ, že pak bys zjistila, že jsi těhotná po 4, po 5. Každý má ten svůj stopstav někde jinde.
Já chtěla dítě jedno, mám dvě a na to třetí se teď upřímně necítím. Kdoví třeba se to ještě během týdne změní, ale teď jsem z toho vyděšená a zoufalá.

A ještě k Žubce. Psala jsi, že podmínky pro 3 dítě jsou, že jsme zabezpečeni. No nevím co přesně si pod tím představuješ. To že by nemělo kde bydlet, tak to asi ne. Ale byt nemáme kdovíjak velký, bylo by to za cenu velkých ústupků a zhoršení kvality života pro všechny. Auto by 3 děti nepojmulo a na výměnu peníze nejsou. Auto a bydlení sice máme, ale jako většina na hypotéku a splátky. Výpadek financí na 2 - 3 měsíce by nás asi těžce poznamenal. Tak nějak si říkám, že za rok nástup do práce už by se asi nezdařil, protože hlídací osoba (z rodiny) by to nemusela fyzicky a psychicky zvládnout, péči o 2 děti, třetí ve školce. I já se bojím vyčerpání. Před druhým těhotenstvím jsem byla docela vyčerpaná a projevilo se to docela hnusnými nevysvětlitelnými zdravotními obtížemi - závratě, bolesti břicha atd., které mě donutili obíhat doktory a různá vyšetření a na nic se nepřišlo. Naštěstí to při druhém těhotenství přešlo. Ale tenkrát to bylo docela hrozný. Navíc mě mrzelo, že starší nechodí do školky a já jí nemohla už věnovat tolik času, když bylo potřeba uvařit, poklidit atd. a k tomu péče o mladší. Najednou to bylo všechno jiný a docela náročný.

Ale je pravda, že jsem ráda za různé pohledy na věc. Tak nějak mi to pomáhá se s tím lépe vyrovnat.

A jak jsem psala v úvodu, že nikdy. Ano taky jsem si říkala, že já bych nikdy na interupci nešla. No tak najednou mám pocit, že ano. Prostě ten kdo to nezažil, tak to asi těžko pochopí.
 Elíláma 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 13:22:51)
Beze jména: to úplně chápu, druhé dítě mi přibylo teď, ale zas na druhou stranu, říká se, že největší rozdíl je mezi 1. a 2. dítětem, mezi žádným a jedním pak a mezi 2. a 3. malý, tak z provozního hlediska bych se toho tolik nebála. Spíš jak se cítíš ty...
 Tussi + 3 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 13:41:45)
Asi o tom to je - o chteni hledat reseni. Nekdo proste reseni vidi v interrupci, my treba zacali chovat kraliky (deti evidentne dedi po manzelovi schopnost "zrat" jak kyseliny bez nasledku ~t~).

Beze jmena se zda byt ale rozhodnuta..
 Bez jména 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 13:45:32)
Netvrdila bych rozhodnutá. Jen nalomená. Rozhodnutá budu až půjdu na zákrok, do té doby se pořád mohu rozhodnout jinak. Pořád si říkám, že tohle není možný, proč se to stalo mě a že to musí být omyl.
 Miilu 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 14:18:20)
máme dvě děti,moc bychom chtěli třetí, jsem 1x po potratu kvůli jakémusi viru, 3x po mimoděložním těhotenství..... na třetí už není šance....pořád si říkám, že to musí být omyl, že se to nemohlo stát zrovna nám, velkou rodinu jsme vždycky chtěli, postavili jsme si kvůli tomu velký dům.....nezlob se, ale z mého pohledu tvé rozhodování opravdu nechápu....dítě je dar, ne životní prohra, tak si své plány posuneš o nějakou dobu....co bych za to dala být na tvém místě~n~
 Anča123 


Re: Životní prohra  

(3.7.2012 23:45:09)
Ahojky Beze jména, můžu Ti poslat mail? ~;((
 Bez jména 


Re: Životní prohra  

(4.7.2012 12:49:19)
a.nonimo@email.cz
 Tussi + 3 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 14:26:26)
Vystizne~R^
 x x 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 14:37:33)
Neříkám, že to není těžké, ať se rozhodneš jakkoliv, bude to těžké. Já jsem spíš pro život, když ty důvody jsou spíš takové materiální a osobní, než opravdu vážné - třeba těžké zdravotní, nebo finanční. Že nebude velké auto, to by pro mě osobně nebyl důvod, stejně tak ani ty ostatní. Píšu pro mě. Já teď hodně neplánovaně čekám čtvrté a řeknu Ti, že se to ve mně pralo hodně. Ale na potrat bych nešla. Jinak chlapi takto asi reagují všichni normální, že to nechají na Tobě a podpoří Tě v Tvém rozhodnutí. Ať by Ti poradil cokoliv, vždycky bys ho mohla zpětně osočit z toho, že Tě natlačil do něčeho, co jsi vlastně ani nechtěla. Buď ráda, že to nechá na Tobě.
Hodně štěstí, ať to dopadne jakkoliv. ~x~
 Mája+Marianka(7/11) 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 16:14:27)
Jasně že každý to má jinak, samozřejmě si neumím představit, že bych byla popáté těhotná, když se mi nedaří ani druhé těhotenství, je to prostě něco, co jsem nezažila, ale v okolí vidím příklady dětí, které byly nadplán a rodiny to zvládají a už by je nedaly za nic na světě :-) já nevím, ale jednou ho máš v břiše, je prostě TVOJE, neumím si představit, že bych se mohla miminka vzdát, že bych mu nedala šanci na život, když už mu tluče srdíčko.. byla jsem tak trochu před tím rozhodnutím, doktor mě nutil jít na odběr plodové vody (kde je riziko potratu), protože bylo podezření, že mimi má downův syndrom, nešla jsem na odběr, protože jsem se tak bála, že potratím, že jsem si radši chtěla nechat i postižené dítě. Stejně i kdyby se zjistilo, že je postižené, tak bych nešla na potrat, já bych to prostě nedokázala. A celé těhotenství jsem žila s tím, že možná má downův syndrom a i tak jsem ho milovala..
 x x 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 16:17:07)
Májo ta prenatální diagnostika je zrádná, co? Nebýt genetických testů, tak jsi byla celé těhu v pohodě, takto ses duševně připravovala na postižení dítě a ono je nakonec zdravé... To je proč nechodím na žádné testy a pouze na ultrazvuk.
 No name 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 18:02:13)
Myslím, že vím dost přesně, co prožíváš, protože jsem tím taky prošla. Manžel se k tomu postavil stejně jako tvůj a myslím, že to bylo jedině správně. Protože to rozhodnutí ti stejně nikdo nevezme, to musíš udělat jen ty sama. Taky jsem si o sobě myslela, že já bych na potrat nikdy jít nemohla... zjistila jsem, že mohla. Rozhodování to bylo strašný. Moje situace taky nebyla příznivá, ale v podstatě myslím, že když člověk chce, dá se (skoro) všechno překonat. Otázka je, za jakou cenu. Já jsem zjistila, že pro mě by ta cena byla moc vysoká. Šla jsem, obrečela jsem to a ulevilo se mi. Jsou to tři roky, myslím, že jsem to ještě úplně nepřekonala a ta jizva tam zůstane asi navždycky. Ale za tím rozhodnutím si stojím a to je důležitý. Přeju ti hodně síly na Tvoje správný rozhodnutí.
 adelaide k. 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 13:05:22)
Ještě jsi v šoku, dej si týden dva na rozmyšlenou (podle toho kolik je času) a uvidíš. Ono se ti to tak nebo tak rozleží.
~6~~;((
 Linda 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 15:29:08)
někdy mám pocit, že tady na rodina.cz je trochu jiná sorta lidí, osobně ve skutečném životě potkávám spíš lidi, kteří každé dítě nad počet kousků max. dva hodně zvažují a drtivá většina má jedno - dvě, někdy si říkám, co sem chodí za skautky? hrdinky? přece jen mít dvě nebo čtyři děti je kur.. rozdíl a nedovedu si představit, kolik musí rodina vydělávat, aby ufinancovala potřeby třeba čtyř dětí školního věku, navíc pokud má nějaké dluhy, hypotéky, to si fakt nedovedu představit, že by se sešlo do rodiny jen 20- 30 000 tisíc příjmů a ještě z toho byly nějaké splátky typu hypoték
no, nemusím chápat všechno, ale o financích to opravdu je a nevěřím, že takto dětné rodiny mají jen uvedený příjem
 Linda 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 15:30:56)
Kromě financí je důležité, na co se zakladatelka a manžel cítí, někdo opravdu není typ na víc dětí, protože se z toho hroutí. Jako - věčně uječená zničená matka taky není žádné terno.
 x x 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 16:20:41)
No asi jak které, víš co to se těžko chápe, každý má jiné přestavy o zabezpečení rodiny a někdy ty "sociální" dětí žijí šťastnější život, než všímobklopení jedináčci. To se fakt takto nedá. Já zase můžu říct, že "jiná sorta" jsou rodiny s jedním dítětem, že je to divné. Ale neříkám to, protože mi nepřísluší soudit číkoliv rozhodnutí. A Tvoje poznámka o skautkách? Jako co to je?
 x x 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 16:23:38)
Celkově mě tady u nás štve, že když se někdo vymyká počtem dětí "normálu", tak je hned buď socka, nebo zazobanec, nebo věřící, nebo prostě magor. U nás v ČR každý soudí druhé, co je komu furt do toho, jak kdo žije?
 Linda 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 16:55:24)
to vůbec není souzení druhých, to je to, že když vím, jak se příjmově pohybujou rodiny v okolí, tak prostě určitý minimální obnos pro určitý počet lidí je třeba, no. Kdo si pořídí větší počet dětí, tak prostě ty zdroje má a nedávám mu nálepku zazobanec, rozhodně ale víc než 20-25 tisíc na rodinu mít bude, když počítám, že by spláceli nějaké bydlení, což dneska splácí většina, tak jim takováto částka stačit nemůže. Nebo jim nějak pomohli rodiče do začátku bydlením, takže platí jen inkaso. Nedovedu si představit rodinu se čtyřmi dětmi, ženou na rodičáku, i kdyby měla těch 7500, muž prostě musí vydělávat podstatně víc než 15-20 tisíc, jinak by papali trávu. Proto je úsměvné radit komukoliv počet dětí podle své situace, protože situace toho druhého může být diametrálně odlišná a co zvládne moje rodina, nezvládne ta druhá rodina. Když tedy budeme mluvit o holé matérii, ne o duši a tak podobně.
 Linda 
  • 

Re: Životní prohra  

(2.7.2012 17:01:33)
A když už do toho budeme tahat duše, tak duše je podle všech náboženství věčná, nejde jí zlikvidovat potratem, prostě se inkarnuje jinde, není to jako tělo. To, že se duše nenarodí v jedné rodině, kde byl proveden potrat, pro ní může být nakonec i plus, protože se může narodit v harmonické rodině, která příchod dítěte zvládne, kdežto ta původní by mu připravila třeba šílené dětství, kde by se rodiče hádali a nakonec rozvedli. I to, že se dítě nenarodí může mít vyšší smysl, narodí se někomu jinému, který na něj třeba zoufale čeká. Člověk je moc malý pán na to, aby mohl shora nahlédnout, jaký vyšší smysl co v jeho životě má, někdy je opak pravdou toho, co se nám zdá. To jsem chtěla jen říct k tomu, že tu zaznělo o duši, která vstupuje údajně při početí.
 MarPla 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 17:09:24)
Lindo na reinkarnaci nevěřím, ale moje dítě je moje navždy!!! Dítě odchází k Bohu a ví, kdo jsou jeho rodiče i okolnosti proč zemřelo - samovolný potrat nebo umělý potrat. Moc se těším, až se jednou se svým miminkem setkám.
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 15:15:04)
Necetla jsem celou diskusi, ale za me: pokud nejsi typ, ktery je totalne lhostejny, neresici pohodar a mozna bych rekla i neprilis inteligentni (za tenhle posledni vyraz me tu na diskusi rozcupuji;)), pak si myslim, ze te interrupce zasahne mnohem vic, nez si dnes myslis a nez si jsi ochotna pripustit. Takze to OPRAVDU ZVAZ (jinymi slovy nedelej to;)).
Tim vubec nechci moralizovat, je mi jasne, jak moc tezka situace to musi byt. Jen si myslim, ze ta nevratnost tohoto reseni a pozdejsi vycitky a celkovy zasah do psychiky zeny je natolik velky, ze ti muze byt mnohem hur (a mnohem dele), nez je ti ted:(. Pokud si nejsi stoprocentne jista, ze to chces a ze ti to bude jedno, NEDELEJ TO, jedno ti to NEBUDE. (Ona ani ta zdanliva stopro jistota by ti nezarucila, ze ti to jedno bude, ale kdyz uz ted predem si jista nejsi, tim spis te to opravdu zasahne, jestli mi rozumis, jak to myslim.)

Strucny zaver: dej si jeste cas par dni. Uklidni se. A pak na tu interrupci nechod;). To, ze to resis, znamena, ze NE! (Ze az to udelas, zblaznis se - tahle veta zni asi dost radikalne, ale ja si to myslim...).

PS: Dite VELMI DOBRE citi a vi, co resis. Ovlivnuje ho to a ovlivnuje to jeho budouci pristup k zivotu. Pokus se, je-li to mozne, svoje rozhodovani zkratit na minimum, a jakmile se rozhodnes, tak bude-li to rozhodnuti dite si nechat, ihned mu to rekni, uklidni ho, ze uz se nemusi bat, ze jsi se rozhodla a ze se na nej tesis a ze to zvladnete (rekni mu to tak, i kdyz v tu chvili treba budes tak trochu presvedcovat i sebe). Myslim tohle vazne, i jestli ti to zni jako stupidita. Nejsem zadna zapalena sarlatanka, tohle jsou veci davno dokazane vyzkumy, to dite to opravdu VI, a potrebuje, abys ho pak uklidnila, ze je to za vami a nemusi se bat.
 x x 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 16:15:35)
No to je otázka do pranice. Jinak o tom, co je a není duše by se asi dalo diskutovat dlouho. Nicméně každá žena asi vnímá počátek života jinak a většina nerozlišuje těhotenství v 7. týdnu od 40. týdne. Je to prakticky jedno, protože i z toho shluku buněk by se nejspíš vyvinul člověk s "duší" , dát mu k tomu příležitost a ani ve 40. týdnu není jistota, že mimino se narodí živé a zdravé. Jinak jsem byla teď na konci 7. týdne na ultrazvuku a doktorka na ultrazvuku prý Jé, je tam mimčo!~z~
 MarPla 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 16:43:37)
Sněhulko, moc hezky napsané. I já tomu věřím. A duši má dítě od početí, tak jako tělo.
 Feliz 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 15:23:16)
Životní prohru si představuji jinak, nevylečitelnou nemoci dítěte a následný konec, například. Dá se zvládnou obojí, jak třetí či neplánované dítě, tak psychika a potrat. Manžel je fajn, ještě to jednou proberte.
 Beruška+J02A07T10 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 18:51:27)
já dycky chtěla tři, první syn byl andílek, bylo to zlaté hodné dítě, neplánované ale chtěné, druhé byla dcerka, vymodlená, dlouho jsem nemohla otěhotnět, přesto, že jsem ji přenášela, má podobné problémy jako tvůj starší - ADHD, hyperaktivita, logopedie, velká vada řeči - aktivní turbomyška, do roku a půl jen řvala a visela na mě do čtyřech skoro nespala.. atd.. atd.. v jejích dvou letech jsem se rozhodla, protžoe jsem byla už velice psychicky i fyzicky vyčerpaná, že třetí dítko odložíme na neurčito, spíše tedy na nikdy a že se pomalu vrátím na částečný do práce a potom na celý.
Otěhotněla jsem rovněž neplánovaně - s autem a vším to bylo tak nějak podobně jako u vás, akorát už jsme v té době bydleli ve 3+1 předělaném na 4+1, ale malý byt.
manžel to také nechal na mě, já se rozhodla si mimčo nechat - jsem hodně proti potratům a nevím jak bych sama se sebou pak vydržela
Dnes jsou malému dva, všechno jsme zvládli a malej je zlatíčko a miláček všech, dělám nám jen samou radost.

Jako jo, už se těším do práce, ale jsem šťastná, ž eho máme a konečně mám pocit, že jsme úplní, že nám - potažmo mě, už nic neschází. Jsem spokojenější, vyrovnanější.. mám čas na děti.

držím palce, ať se rozhodneš jak se rozhodneš, neber to od manžela zle... ono stejně nikdy není nic dobře - co řeknou - kdyby řekl, ať jdeš na potrat, tak ti to bude vadit a kdyby řekl, ať si mimčo necháš, tak zas budeš mít pocit, že na tebe tlačí... udělal dobře, rozhodnout si to musíš sama.. já jsem taky většinu času s dětima sama.
 NovákováM 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 20:16:26)
Prohra to není a jako malér to tedy vypadá (u nás by byl taky, žádná antiko není 100%-ní), takže chápu, je mi skoro 42 a moje biohodiny ještě úplně nedotikaly.
A sama nevím, co bych si počala.
A dovedu si představit, před jakým dilematem bych stála. Své důvody proti vypisovat nebudu, pro tebe nejsou podstatné.

Přeji dobré rozhodnutí.
 babiki 


Re: Životní prohra  

(2.7.2012 21:47:16)
Beze jmena, jde hlavne o Tebe, co zvladnes a cemu veris..pokud beres nekolikatydenni plod jako miminecko, tak to nezvladnes ~d~
Podivej tady ti pisou hlavne holky, co se nakonec rozhodly pro dite, i kdyz dle statistik nejvic zen co jsou na interupci jsou prave maminy s vice detma..,ale ty se ti tady nepriznaji, takze to ber s rezervou. Ja kdysi daaaaavno na interupci byla, ale vedela jsem hned, ze pujdu, byla jsem s tim srovnana, zadne vycitky jsem nemela tehdy ani ted. Kdybych otehotnela ted (3 deti, posledni nestandartni) tak momentalne si myslim ze bych mozna sla na preruseni, jsem ted psychicky nekde u dna...ale co bych delala opravdu - nevim a samozrejme se chranime. Hodne stesti ~x~ jo a kdybys sla, nerikej to tady ani v okoli..zkusenosti.
 Hanule + 2 


Re: Životní prohra  

(3.7.2012 17:31:50)
V květnu jsem se dostala do podobné situace, manžel to nechal na mě. Mám dvě děti, na třetí se necítila, neměla jsem chuť se znovu vracet do "miminkovského starání se". Krom toho jsme byli s financema skoro v mínusu a já v únoru konečně nastoupila do nové práce ( kterou jsem před tím přes 1/2 roku hledala ). Nedokázala jsem si přestavit mít znovu mimčo, šla jsem na miniinterupci, jednala jsem rychle, moc o tom nepřemýšlela a teď si na to ani nevzpomenu. Chtěla jsem vždycky max.2 děti.
 kobra21,A91,M94,A08,L10 


Re: Životní prohra  

(3.7.2012 19:28:49)
Ja otehotnela pres antiko po cryricitce,rozjeta ordinace,doma dve dospivajici,po 17 letech manzelstvi odejita bez koruny v chate a 100% hypotekou do 70 let.Sok naprosty sok,muj dnes jiz soucasny manzel to bral v klidu. Vnitrne jsem se trapila,neumela si predstavit,ze do toho pujdu znovu. Kdyz jsem se s tim srovnala,zacala v 10.tydnu krvacet a slo o zamlkly potrat. Bylo mi najednou smutno a zacal paradoxne koukat kolem na male decka,nejsem miminkar.ZAcala jsem po decku najednou touzit a po pul roce planovane otehotnela a v 41. porodila treti a po dalsich dvou letech ctvrtou dceru.Planovane,aby byly holky partacky.Nelituju a je mi dobre.Pisu to proto,ze kdyz to prislo, byla jsem si jista,ze uz nechci....a pak se to nejak posunulo a ja neumim pomyslet,ze by tu holky nebyly...,drzim palce
 petra 
  • 

Re: Životní prohra  

(3.7.2012 21:34:04)
Jit na potrat mi připadá jako zahodit los, na který můžu vyhrát, ještě před tahem. NIkdy nevíš, kolik radosti ti dá to dítě, co čekáš. Víš hned negativa, ale na pozitiva si musíš počkat. Proto je těžké rozhodnout se pro dítě. Pozitiva přijdou později, než všechno to složité a špatné.
 JÁJA 4D 


Re: Životní prohra  

(19.8.2014 1:04:37)
Milá Bez jména,
být těhotná není prohra,
prohra by byla, kdybys byla na světě sama a bez dětí
pokud byste nemohli uživit 3 děti, uvažuj o adopci,....
uvažuj o všech možných variantách, jak své dítě zachránit.... odpověz si na otázku: Proč by nemělo žít ? Proč zrovna ono ? Copak za něco může ?
Přeji Ti klidné a bezproblémové těhotenství..... a dobře se rozhodni.....
Sama mám 3 děti a manžela workholika a jsem ráda, že děti mám, a taky jsem se bála, že to nezvládnu..... a jde to.....
prober to se svými nejlepšími kamarádkami, pokud máš někoho důvěryhodného, neboj se zeptat...... než cokoliv uděláš, posbírej co nejvíce info......
některé věci jsou totiž v životě nevratné
Dítě je dar a požehnání. To mi věř.
 Tragika 


Re: Životní prohra  

(19.8.2014 1:50:52)
Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří se hroutí při slově interupce. Spousta žen nemá po interupci žádné tíživé chvíle, jak se to zde na Rodině traduje. Je skvělé, že si žena může svobodně rozhodnout, zda chce jít do dalšího těhotenství a porodit.
Není mi třicet a není mi už ani čtyřicet. Někdy mám pocit, že mám za sebou pět životů.
Třetí dítě tě může překvapit mile, ale může vaši rodinu taky totálně rozložit. Je to 50:50. A teď babo raď.
Věřila bych svému instinktu. Nepleťme si ho s obavami - ty jsou zcela legitimní, ale naše konečné rozhodnutí by ovlivnit neměly. Počkala bych pár dní, možná dva týdny.... Neunáhluj se
 Ananta 


Re: Životní prohra  

(19.8.2014 11:54:36)
"Je skvělé, že si žena může svobodně rozhodnout, zda chce jít do dalšího těhotenství a porodit."

To jistě je a od toho tady máme antikoncepci.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.