Bez jména |
|
(1.7.2012 22:43:26) Stalo se mi něco o čem jsem si myslela, že mě se nikdy nemůže stát. Zjistila jsem, že jsem nečekaně těhotná, bohužel nám selhala antikoncepce. Máme už 2 děti (5 a 1,5 roku), to nejhorší piplání máme za sebou, i když teď si vybíráme krušné noci při růstu zubů včetně horeček atd. Konečně jsem mohla začít chodit víc mezi lidi, druhé dítě je takové zlatíčko, v pohodě a ne závislák jako bylo první, které bylo do 3 let nehlídatelné. Začala jsem studovat a plánovala jsem si od podzima návrat z části do zaměstnání. Konečně mám školku pro nejstarší, dvě děti doma už z toho pomalu šílím. Ani jedno těhotenství jsem si neužila v klidu. Stěhování (několikrát), rekonstruce, atd. a k tomu lítání po doktorech. Nyní jsme se snad už usadili. Jenže i když máme vlastní dům, tak potřebuje v průběhu času zásadní rekonstrukci. V současné době bydlíme ve 2+1 (a to se rozhodně po dobu cca 5 let nezmění). Jsem moc ráda, že děti mají svůj vlastní velký pokoj (který si už pro 3 představit neumím), chodí večer spát spolu a my máme po letech svůj pokoj a večer klid. Začala jsem se těšit na to, že na podzim bych mohla nastoupit na 3 dny v týdnu do práce, nutně už jsem potřebovala změnu a i finance by se hodili. Když se nabídlo hlídání z rodiny i za cenu 3 denního pobytu u nás, tak jsem se rozhodla nabídky využít. A teď najednou něco s čím jsem absolutně nepočítala. Jsem nečekaně těhotná. Nevím si s tím rady. Od pátku neustále brečím. Láme se ve mně svědomí a to, že bych další 2 roky měla piplat další dítě. Starost by byla stejně na mě, manžel je dlouho v práci. Mlátí se ve mně racionální důvody jakože máme málo místa, byl by to velký zásah pro všechny, auto které máme staré sotva 1,5 roku a splácíme ho, tak by nevyhovovalo, protože jako většina aut nemá místo na 3 dětské sedačky :-( . Navíc mám pocit, že bych se asi už doma zcvokla, minimálně dalšího 1,5 roku bych byla doma. Bojím se co další porod. První porod byl rizikový, s předčasným porodem. Naštěstí je dítě v pořádku, i když následky jako logopedie, dysfázie řeči, poruchy soustředění se nám nevyhnuli. Takže od malinka lítání po všech možných doktorech. Naštěstí druhé dítko zatím (ťuky, ťuk) bez žádných větších zdravotních problémů, prostě mi to tak nějak vynahrazuje. Po druhém porodu, který sice byl v super porodnici a povedl se i přirozeně, tak bohužel první 3 měsíce sex byl utrpení. Nějak si neumím představit, že bych měla být opět těhotná, překonat všechny ty měsíce těhotenství, porod atd. Už jen toho všeho se teď děsím. Manžel ze zprávy o mém nečekaném těhotenství byl dost překvapený. V podstatě volbu nechal na mě a tím mi situaci nijak neulehčil. Když budu chtít jít na interupci, tak ať jdu. Když si budu chtít dítě nechat, tak to nějak zvládneme a on bude řešit finanční dopady. Připadám si jako v pasti, i když bych si myslela, že to nikdy neřeknu, tak bych nejradši šla na interupci. Na další dítě se ze spousty tu uvedených důvodů a spousty dalších necítím. Mám i pocit, že nemám oporu v manželovi, který celé rozhodnutí nechal na mě. Vždy jsem si přála jedno dítě, nakonec máme dvě. To druhé jsem si moc přála jako parťáka k prvnímu. Jsou docela dobře sehraná dvojka a dělají mi jen radost. Třetí dítě nevím jak bych zvládla. Vidím zatím jen samá negativa a to mi rozhodování moc neulehčuje. Navíc manžel není člověk, který by prahnul po velké rodině, který by měl ambice se nějak hodně rozmnožovat jak mi i sám řekl. Celá situace je pro mě šíleně těžká a mám pocit, že žádné řešení není správné. Celé to beru jako svou velkou životní prohru, selhání. Nevím jak se s tím srovnat. Prosím nemoralizujte, i tak je to těžké. Řešení nehledám, možná jen příběhy podobně postižených.
|
překvapená 20.9. |
|
(1.7.2012 22:49:59) Normální reakce zdravé ženské na nečekané těhotenství. Za týden to bude lepší a až se mládě vyklube, budeš ok mamča nejšťastnější. Není pravda, že nemáš oporu v manželovi rp. pokud ji máš pro 2 děti a barák, třetí už se k vám vejde. Přijmi to a uvidíš, že to bude fajn.. Neříkám to v žádném křesťanském či jiném blouznění, ale ze zkušenosti - zkusila jsem oboje a s čistým svědomím radím - pobreč si a začni se těšit..
Hodně štěstí
|
Tante Ema |
|
(1.7.2012 23:17:03) Souhlasím. A postoj manžela mi taky nepřipadá jako nepodpora. Spíš naopak,podpoří tě v jakémkoliv rozhodnutí, ale rozhodnout za tebe se nemůže, to holt nejde.
|
|
|
Evžíček |
|
(1.7.2012 22:51:08) upřímně řečeno mi postoj tvého manžela připadá jako velice rozumný- ví, že ty další nechceš, tak to nechá na tobě...kdyby tě podpořil v tom, jít na potrat, tak mu to pak vyčteš, kdyby byl rozhodně pro dítě, tak mu to vyčteš taky, pokud toho budeš litovat
|
Nztdt Kgfz |
|
(1.7.2012 22:55:26)
|
|
|
Nztdt Kgfz |
|
(1.7.2012 22:54:05) V podobne situaci jsem nebyla ale rozumim ti, asi bych uvazovala stejne jako ty. Preju ti, aby ses rozhodla dle sveho rozumu a srdce. Pokud se budes priklanet k necim radam a uvaham, tak samozrejme ber na vedomi, ze nekdo, kdo v takove situaci nikdy nebyl,tohle a tamto by nikdy neudelal, a proto ti radi to nedelat taky.. za tebe v zivote nikdy nic neudela, nic ti neda, nepohlida, nepomuze, nebude za tebe zit ...je to tvuj zivot.
|
|
Sisi Karamelka |
|
(1.7.2012 22:56:58) Je to těžké rozhodování. Moralizovat nebudu, na to nemá právo nikdo, nikdo nechodí v tvých mokasínech. Každopádně to není tvoje životní prohra, byli jste u toho oba. Manžel tě v tom nenechal samotnou, myslím, že naopak na tebe nechtěl vyvíjet nátlak, protože ví, že největší část péče by byla zase na tobě. Věřím, že je to těžké. My máme tři, je to hodně náročné, máme velmi malý byt v paneláku, žijeme z jednoho ani ne průměrného platu, ale lze to, i když je to čím dál tím těžší se takto protloukat. Pokud máte domeček a v budoucnu naději na zvětšení, třetí by se k vám vešlo. Ovšem ty sama se na to musíš cítit, ty sama musíš cítit, že bys třetí dítě přijala. Nech tomu pár dní čas, zvaž všechna pro a proti. Teď je to asi příliš čerstvé. Sice rozhodnout se musíš do určité doby, ale nemusí to být do tří dnů. Držím palce
|
|
anexa |
|
(1.7.2012 22:56:59) já bych řekla, že to je právě ten osud, jedna z těch křižovatek, co nás v životě čekají a podle toho se bude dál ubírat náš život. Podle mě je manžel rozumný, nechal to na tobě, protože jinak bys mu vždy vyčítala jeho postoj. Napsala jsi samá negativa proč jít na interupci, co si zkusit také napsat ty plusy a pak přihodit ještě sloupeček "moje svědomí" - protože je otázka, jestli jsi z těch žen, co dokáží jít na potrat a v budoucnu na to už nepomyslet, nesrovnávat jiné děti nebo jestli by sis to vyčítala celý život. Pak si to pročti a rozhodni se.
|
|
Anča123 |
|
(1.7.2012 22:57:25) Ahoj bez jména, můžu Ti někam poslat maila?
|
|
třeba já | •
|
(1.7.2012 22:57:51) celkem tě chápu, mám to teď přibližně stejně - dvě děti, jsem doma skoro 5 let (teda částečně jsem taky pracovala, ale teď už ne) a už z toho šílím a těším se do práce, ačkoli to bude hrozný kolotoč a nestíhačka se školkama a tak. Manžel by třetí a i další dítě klidně i chtěl, ale právě že všechna starost je na mně, minimálně po dobu kojení jsou moje děti nehlídatelné a závislé jen na mně, do toho naše manželství není právě ideální... takže teď kdybych i přes antikoncepci otěhotněla, tak by to taky bylo velice těžké rozhodování. ale něco mi říká, že bych asi nedokázala jít na potrat, jasně, bylo by to těžké a asi bych z toho pak dost šílela, ale brala bych to asi jako nějaké znamení, že právě tohle miminko nám bylo souzeno právě teď... ale fakt nevím, je to těžké. přeju správné rozhodnutí.
|
|
Anet | •
|
(1.7.2012 22:58:16) Taky nebudu moralizovat,asi je to pro tebe šok,který jsi nečekala.Záleží i na tom,zda si nebudeš zpětně inerupci vyčítat a neodnese to tvá psychika.Je to tvůj život.
|
|
fisperanda |
|
(1.7.2012 22:59:24) Všechny rozumový důvody, který jsi uvedla, nejsou až tak rozhodující. Děláš si alibi. Jednoduše si přiznej, že se ti do toho prostě nechce, necítíš se na to, a s tím pracuj. Chápu, že ti hlava mele, a nejde to jenom tak odložit. Je tady ale ještě možnost, že seš v prvotním šoku a za pár dní, až tě ovládnou hormony, uvidíš to celý jinak. No a jestli ne, rozhodneš se podle toho, jak to cítíš.
|
|
překvapená 20.9. |
|
(1.7.2012 23:11:04) A tak zase, že by se to nedalo přežít, to zas nikoliv...
|
|
|