Monty |
|
(31.10.2012 12:16:03) Mno, nemůžu říct, že bych svoje dětství vnímala jako trauma... vlastně si vybavuju jen jeden jedinej zážitek, kterej mne opravdu zasáhl, i když ve srovnání s tím zbytkem vlastně "o nic" nešlo. To, že mne doma mlátili a byli tak nějak všeobecně hnusní (od mých sedmi let, dokud žil dědeček, měla jsem hezký dětství, i když byl děda sexuální deviant a spoustu věcí, co se tehdy děly mi secvakly až později, když jsem se to dozvěděla) mi celkem nevadilo, protože jsem ty lidi znala a věděla, jací jsou, proč to dělají a že za to vlastně nemůžou. Co mne fakt hodně dlouho mrzelo a co souvisí s tím jmenovaným "traumatickým" zážitkem bylo to, že se na mne vykašlal vlastní otec. Že mi nedal šanci. Dneska už taky vím nebo aspoň tuším proč - je to prostě citově oploštělej blbeček, sám otce nepoznal, je nemanželský a pokud vím z vyprávění, taky si prošel tím, že ho v dospělosti vyhledal a otec ho vyhodil a prosil, ať už ho nikdy nekontaktuje, že by mu to "zničilo život", protože o jeho existenci jeho rodina neví - ale když jsem byla dítě, tak jsem nic z toho nevěděla a bylo to celkem nepříjemný. On se totiž jednou zničehož nic objevil, to mi bylo tak osm, a vzal si mne na víkend na chalupu. Už měl novou přítelkyni, ta chalupa byla jejích rodičů, dodnes si dost živě pamatuju, jak to tam probíhalo a vypadalo... a i když přes město, kde jsme bydleli na tu chalupu jezdil prakticky každý víkend, nikdy se už neukázal. Než mi došlo, že už nepřijede, proseděla jsem dost sobot na chodbě u výtahu a čekala, kdy přijede "tatínek". A ten pocit naděje s každým pohybem výtahový klece a pak zklamání, že to není on je dost... nezapomenutelnej. Pak jsem ho ještě viděla za okolností, který snad ani nebudu popisovat, bylo to tak nechutný, že se z toho moje nejlepší kamarádka, která byla při tom rozbrečela a nechápala, jak "s tím" můžu žít. No, co mi zbejvá, že jo. Jestli mne to nějak ovlivnilo - asi jo. Nevím, co to je mít tátu, nevím co je být "tatínkova holčička", nikdo se ke mně nechoval jako k ženské (kvůli dědečkově deviaci samozřejmě všichni chtěli, abych byla kluk) ani jako k "holčičce", takže mi ty ženský věci nejdou a už asi nikdy nepůjdou. Ale pižlat si kvůli tomu nic nebudu.
|
Alraune |
|
(31.10.2012 12:36:03) No, já tátu měla normálního, ale taky jsem "tatínkova holčička" nikdy nebyla. Táta je hodnej člověk, ale v mnoha ohledech dost bábovka a v tomhle ohledu se můj názor na něj nezměnil asi tak od pěti let.
Pokud jde o zakladatelku, imho má pss a měla by se léčit. Trauma je zranění a jako s takovým se s ním má pracovat. Ne ho dupáním a hvízdáním potlačit, ale léčit ho.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(31.10.2012 15:51:33) Monty, to o té chalupě čtu od tebe poprvé... Docela mě to zasáhlo - protože mám dojem, že u toho výtahu sedíš dodnes...
|
Monty |
|
(31.10.2012 15:55:44) Ráchel, už ne... poté, co jsem přišla o vztah, na kterým mi fakt záleželo už totiž není na co čekat.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(31.10.2012 16:02:06) Monty, já teda pořád nechápu, proč si toho posledního tak idealizuješ...Pamatuju si správně, že se "necítil na závazek"? Táta se nevrátil, tak jsi nakonec přestala u toho výtahu sedět... ale může se objevit chlap, kterej nahoru vyjede a i když nebudeš u výtahu, tak zazvoní. Nejde o to na něj čekat, jen fatalisticky nevylučovat, že se to může stát. Stavíš to moc buď - a nebo
|
Monty |
|
(31.10.2012 16:14:26) Ráchel, no, to je otázka rozhodnutí... a já se rozhodla. Nikdo nikam vyjíždět nebude, protože reálně vzato za to nestojím. Jo, jsem možná typ, kvůli kterýmu cvoci skáčou z oken, ale pro život to není a teď už to vím, tak proč se zatěžovat s čekáním na nějakej zázrak. Věci jsou tak, jak jsou. Nemá smysl s tím bojovat se něčím utěšovat. Řekněme, že mi ten idealizovanej v tomhle směru konečně otevřel oči.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(31.10.2012 16:58:40) Monty, zase jsi mi neodpověděla na otázku - a kladla jsem ti ji v průběhu těch iks měsíců několikrát. Ne, že bys musela - ale všimla jsem si toho... Říkám, že nejde o to čekat, ale prostě nevylučovat... Můžeš mi prosím vysvětlit, čím a jak ti dotyčný "otevřel oči"? To, že "za to nestojíš" od tebe slýchám odnepaměti, takže to nejni žádná novinka - a je to přesně to přesvědčení, který jsi do sebe nasákla mj díky tvýmu otci...kterýmu jsi za to nestála - ne proto, že TY bys byla špatná, ale protože to je debil, kterýho vůbec nenapadlo, o co přichází... Holka, co nějaká důstojnost a vědomí vlastní hodnoty? V mnoha ohledech jsi myslím z tvý příšerný situace v dětství vyvázla dobře, ale tohle se za tebou furt táhne jak smrad...
|
Monty |
|
(31.10.2012 20:53:15) Ráchel, ty to ale vnímáš jinak, než jak to myslím - problém není v tom, že bych byla "špatná". Je v tom, že jsem "jiná". Z obecného hlediska mám všechny vlastnosti, který jsou pro partnerský vztah nežádoucí. A to nebudu a ani nechci měnit. Už jsem přijala jako fakt, že je to neakceptovatelné, ale právě proto, že na tom neshledávám nic špatného s tím nemíním vůbec nic dělat.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(31.10.2012 21:53:00) Monty, aha, už to chápu líp. teda jako jseš origoš, o tom žádná, ale zatím jsem si nevšimla, že bys vykazovala nějaké vlastnosti, které se apriori vylučují se vztahem. a že už se tu "známe" kolik let. třeba jaká tvá tak nevhodná vlastnost podle tebe zapříčinila, že pan ideál vzal nohy na ramena?
|
Monty |
|
(31.10.2012 22:01:08) Ráchel, myslím, že to hlavní je moje práce - on (a nejen on) prostě preferuje seriózní práci s trvalým příjmem. To, co dělám, je prostě příliš "nekonvenční" a nestravitelný. A z toho se odvíjí všechno ostatní...
|
Ráchel, 3 děti |
|
(31.10.2012 22:06:21) ježkovy voči Monty, tak to je teda důvod promiň, ale mám v rodině i kolem sebe tolik lidí, který nemají tu "seriózní" práci - a neznamená to, že nemají protějšek, který to akceptoval.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(31.10.2012 22:07:26) jo a teda já taky mám poněkud nekonvenční aktivity, seriózní práci s trvalým příjmem mít asi nikdy nebudu a muž mě v tom ještě podporuje ;)
|
Monty |
|
(31.10.2012 22:09:15) Ráchel, no, pokud už to někdo "podporoval", tak ale rozhodně nemínil nést následky s tím spojený.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(31.10.2012 22:20:29) no tak to teda pak ale není podpora, ale kecy, žejo. u nás v rodině se to hemží různejma svobodnejma povoláníma, takže mně to vždycky přišlo naprosto normální... pokud tě někdo s tímhle nebere, tak prostě nebere kus tebe samotný - a to ať se jde bodnout... není to pak ten pan ideální.
|
|
Kudla2 |
|
(1.11.2012 8:03:21) Monty, jaké tak hrozné konsekvence má povolání ghostwritera na volné noze (což jsem vyrozuměla, že děláš)?
|
Monty |
|
(1.11.2012 9:28:14) Kudlo, tak já nedělám jen tohle, ale to celkem vedlejší. Ten základní problém je v tom, že jakýkoli vztah ubírá čas na práci a tudíž ad jedna zmenšuje příjmy a ad dvě přináší určité komplikace v tom, co se k tomu váže - různé cesty po republice, promo akce, setkávání se s lidmi, kteří se na těch projektech podílejí atd. A zatím jsem nepoznala nikoho mimo obor, kdo by tohle dokázal přijmout, dokonce i přesto, že od nikoho nečekám, že se na tom bude podílet a nepotřebuju se o tom doma bavit nebo to rozebírat. Jak jsem psala Ráchel - PB například chtěl, abych psala "svoje věci", ale nepobíral už, že si nemůžu dovolit psát svoje věci, nejsem-li rentiér nebo nemám-li partnera, který se postará o složenky. A to jsem tehdy ještě jezdila do práce, takže jediný čas, kdy jsem teoreticky mohla dělat "svoje věci" bylo večer a to zas vyžadoval, abych se věnovala jemu. Teď můžu psát svoje věci, protože mám veškerý čas jen pro sebe. V tomhle směru to nejde jinak, den není nafukovací. No a druhá věc je v tom, že nejsem milovník stereotypu, takže jaksi pokládám za běžnou normu neválet se jen doma u televize a ten volný čas s partnerem sdílet i jinde a jinak. Neznamená to, že nejsem ochotná nebo schopná uvařit, uklidit... ale není to pro mne smysl života. To bohužel vzbuzuje v lidech dojem nepatřičného "bohémství", protože většina jich doma u televize sedět chce. A teď dilema - nebudu nikoho nutit, aby tam neseděl, ale taky tam nebudu denně sedět s ním, protože mne to nebaví. Ta "rozlítaná práce" je součást mého přístupu k životu, mne baví být "někde" a pokud možno pokaždé někde jinde.
|
Kudla2 |
|
(1.11.2012 10:02:41) Monty,
ale to přece není tou prací jako takovou, to je celkovým přístupem!
To by totiž znamenalo, že překážkou partnerského vztahu je automaticky jakákoli práce, která není od-do a vyžaduje cestování, a přesto i takoví lidi často partnera mívají.
Samozřejmě že jsou debilové, kteří partnerce netolerují téměř nic, ale o takového by sis asi neopřela ani kolo už z té podstaty.
Psaní "svých věcí" je svým způsobem luxus, který si člověk může dovolit až teprve když zaplatí složenky a postará se o ty, které k sobě připoutal (myšleno děti, partner se o sebe dokáže postarat sám, ale vztah někdy přece jen nějaké to společné trávení času vyžaduje).
Teď třeba můžeš psát své věci téměř po libosti, když Ti do toho nikdo nekecá, je to tedy tak, že plodně tvoříš, nebo je to spíš výmluva (a to nereju, to důvěrně znám, pocit, že bych "dělala něco svého", jen kdybych na to měla čas - a pak najednou ten čas mám, ale nepřichází inspirace nebo je mi líno).
Den fakt není nafukovací a nedaří-li se do něho narvat vždycky všechno, co by člověk chtěl - práci pro peníze, péči o dítě, postarání se třeba jen o základní jídlo a čistotu, koníčky, práci pro radost - není to přece ničí vina, jen si člověk, pokud toho chce stihnout hodně, musí stanovit priority. Jo a neznám nikoho, pro koho by bylo vaření a uklízení smyslem života, o tom to fakt není.
|
Monty |
|
(1.11.2012 10:12:41) Kudlo, no vidíš, ale ona to výmluva není - po pracovní stránce teď jedu jako fretka. Až tak, že občas nestíhám věci, které jsem slíbila udělat, protože do dvou ráno sedím u PC a píšu. Pro mne byla priorita vztah, ale ta práce tím prostě trpí - ale byla jsem schopná a ochotná ji obětovat. Možná bych si našla i "solidní" místo v nějakém nakladatelství. Jenže jemu jsem nestála za to, i když jsem byla ochotná tohle udělat. Ono se bohužel od časů, kdy psal Jan Pravoslav Koubek o vztahu Boženy Němcový s manželem: "Řádný muž chce řádnou manželku, ale žádnou spisovatelku." zas tak moc nezměnilo.
|
Monty |
|
(1.11.2012 10:16:41) Našla jsem to na webu dokonce celý...
"Kdožby, vida tuto manželku, Zamiloval sobě Staelku, Co spisuje verše, novelly, A domácí vábí přátely? Řádný muž chce řádnou manželku, Ale žádnou spisovatelku; - On chce ženu k milování, k práci, Hodnou, pilnou jako Popelku, Ne však těkající křepelku, Za níž by se táhli křepeláci, Dokud její tvář by neuvadla, Pak by z nouze manžela dopadla, Od svých gentlemanů zahozena, Ve své prudké lásce ochlazena.
Žádnou Minervu neb Pandoru, Ježto se svou puškou otevřenou Otevřela strastem závoru, Kteréžto se nyní na svět ženou!"
|
Kudla2 |
|
(1.11.2012 10:33:24) hezký, ale tam je otázka, jestli vadilo spíš to spisovatelství nebo ti křepeláci.
Takže Monty, Ty de facto říkáš, že jsi vlastně v podstatě úplně konvenční "ženuška", ochotná vzdát se kvůli "pánovi tvorstva" obrovské části své podstaty, rozumím tomu správně?.
|
Monty |
|
(1.11.2012 10:35:54) Kudlo, ne, ale jsem schopná a ochotná hledat nějaký kompromis, který by nebyl proti srsti ani jedné straně.
|
|
|
|
adelaide k. |
|
(1.11.2012 10:28:15) Monty, spokojeně vdaných žen s "volným"povoláním je celkem dost. Jasněže to někteří chlapi neskousnou, ale to by s dalo říct o čemkoliv.
|
Monty |
|
(1.11.2012 10:31:16) adelaide, jistě - je to jako se vším, buď máš štěstí nebo ne.
|
adelaide k. |
|
(1.11.2012 10:35:32) Ano, jak jinak
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(1.11.2012 10:38:02) "Ono se bohužel od časů, kdy psal Jan Pravoslav Koubek o vztahu Boženy Němcový s manželem: "Řádný muž chce řádnou manželku, ale žádnou spisovatelku." zas tak moc nezměnilo."
Ale Monty, šosáci existovali vždycky a vždycky existovat budou, navíc Němec to ve vztahu s Němcovou jistě taky neměl jednoduché a rozhodně ho nevnímám jako jednoznačně zápornou postavu (do čehož ovšem Koubek neměl co strkat rypák, to byla jejich věc).
Naproti tomu třeba taková George Sandová byla v tomto směru mnohem nekonvenčnější než asi kdokoli z nás, a chlapy by mohla, kdyby chtěla, odhánět klackem.
Asi to bude přece jen ještě v něčem jiném
|
Monty |
|
(1.11.2012 10:42:26) "chlapy by mohla, kdyby chtěla, odhánět klackem"
Otázkou je, jaké chlapy a co od nich očekávala - a oni od ní.
|
Kudla2 |
|
(1.11.2012 10:47:08) tak já nevím, z těch mnoha třeba Alfred de Musset nebo Chopin, ti ji snad mohli uspokojovat i duchovně?
|
Monty |
|
(1.11.2012 10:49:35) Kudlo, ale já mám kolem sebe taky spoustu chlapů, co mne můžou uspokojovat "duchovně". Jenže zrovna tohle jako prioritu nemám.
|
|
|
Zufi. |
|
(1.11.2012 10:49:51) Mimo téma, pardon. Že tě vidím, Monty, nevím, jestli se syn zajímá o historii, ale v tvém městě je v muzeu na náměstí nová expozice husitství a je to fakty super, moc moc pěkné!
|
Monty |
|
(1.11.2012 10:51:25) Zufi, dík moc... ale nezajímá. Bohužel tohle nezdědil.
|
Zufi. |
|
(1.11.2012 11:04:27)
|
|
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(1.11.2012 12:38:45) Monty, to, co popisuješ, jistě není snadné s partnerstvím skloubit, ale jde to, je-li vůle na obou stranách. Na straně pana ideálního vůle nebyla, tudíž to nebyl pan ideální. To neznamená, že pan ideální neexistuje. Mně kdysi zvedl sebevědomí můj děda, když jsem mu líčila, jak mě ve škole ostrakizujou a vůbec považujou za nehodnou jakéhokoliv přátelství. Prohlásil, viditelně pohoršeně, že jsou teda úplně pitomý (to bylo pro něj sprostý slovo :), když neviděj, jaká jsem skvělá, chytrá atd. holka - a že to je teda jejich mínus, že se se mnou nebaví. S úspěchem lze aplikovat i na jiné vztahy. To, "žes mu za to nestála", je prostě jeho pitomost a nijak to nevypovídá o tvé hodnotě ani o tvých šancích na to, že budeš jednou "and they lived happily together ever after". howgh
|
Monty |
|
(1.11.2012 12:44:33) To, "žes mu za to nestála", je prostě jeho pitomost a nijak to nevypovídá o tvé hodnotě ani o tvých šancích na to, že budeš jednou "and they lived happily together ever after"
Nepřesně formulováno - on za to stál mně. O mé hodnotě to nevypovídá, ale o preferencích asi dost. Takže žádné reálné šance nejsou a čím dřív se s tím člověk vyrovná, tím líp.
|
Kudla2 |
|
(1.11.2012 14:21:24) Jasně, máš úplnou pravdu.
Jeden chlap tobě za cosi stál (za co vlastně?), ty jemu ne, takže to znamená, že za nic nestojíš a nikdy už si nikoho nenajdeš.
Skutečně ti asi nezbude nic jiného, než se s tím vyrovnat.
|
Monty |
|
(1.11.2012 15:03:11) Kudlo, asi to píšu blbě, mně nedochází, že se neznáme a vy nemůžete číst mezi řádky.
"Jeden chlap tobě za cosi stál (za co vlastně?), ty jemu ne, takže to znamená, že za nic nestojíš a nikdy už si nikoho nenajdeš."
To neznamená, že za nic nestojím, ale že "nestojím" za to, co pokládám osobně za důležité - a není to jen tahle poslední zkušenost. Jaksi to v mužích očividně neprobouzím a je dost naivní čekat, že se to bude s přibývajícím věkem lepšit.
|
Kudla2 |
|
(1.11.2012 15:39:21) jenže Ty sice víš, co nechceš (což je OK), ale nevíš co chceš, ale nedáš pokoj, dokud to nedostaneš.
Jsi strašně nečitelná - klíč Tvého problému s muži bych skoro hledala tímhle směrem.
|
Monty |
|
(1.11.2012 15:43:41) Kudlo, ale já právě vím velmi přesně, co chci. Jenže jsem realista a vím, že by bylo velice těžký mít stoprocentně to, co chci, tudíž jsem schopna "ubrat" v těch méně důležitých věcech, ale pořád trvat na těch důležitých. Potíž je v tom, že to jaksi není oboustranně akceptováno - nejsem "nečitelná", ale řekněme "nestandardní". Lidi to blbě snášej. Podívej, mně po rozchodu nikdo z lidí, co mne znají a jsou se mnou v kontaktu neřekl, že chyba je v tom, že jsem "nečitelná", ale v tom, že jsem "těžko zvladatelná".
|
Monty |
|
(1.11.2012 15:49:06) ...úplně jednoduše řečeno - můžu někomu vyhovovat/imponovat jako člověk, ale nemám nic, v čem bych mohla fungovat jako ŽENA.
|
Medunka_ |
|
(1.11.2012 16:28:29) Monty a můžeš být, prosím, konkrétní? Nenapadá mě, co by to mohlo být: "nemám nic, v čem bych mohla fungovat jako ŽENA. "
|
Monty |
|
(1.11.2012 16:34:29) Medu, nevzbuzuji v nikom potřebu mne ochraňovat, hýčkat, pomáhat mi, nepůsobím bezbranně, bezmocně ani oddaně. Plus nemám naprosto žádnou potřebu k někomu vzhlížet, někoho obdivovat, někomu podkuřovat. Prostě mám zkušenost s tím, že se vedle mne muži cítí blbě. Je to přesně o tom, co tu už tolikrát zaznělo: "Ona mne potřebuje, ty jsi silná, ty to zvládneš." Já NEPOTŘEBUJU, jen chci... a to je málo.
|
Medunka_ |
|
(1.11.2012 16:39:23) Aha, Monty. Už chápu, fakt je, že samostatnost se některým ženám vrací jako bumerang. Mám několik kamarádek, které muž přesně kvůli toho opustil. Byly silné, uměly si poradit samy = měl za to, že ho nepotřebují. Že je úspěch žen nemotivuje k výkonům. Osobně to nechápu, ty ženské jsou super, mají všech pět pohromadě, inteligenci, šarm... Je to smutné... chjo
|
Monty |
|
(1.11.2012 16:41:55) Byly silné, uměly si poradit samy = měl za to, že ho nepotřebují.
Medu, přesně tak. Jakkoli je to smutný, tak to tak u převážné většiny populace funguje. Pro mne je to nepochopitelný, netoužím po tom, aby mne někdo POTŘEBOVAL, ale právě po tom, aby CHTĚL... a není to akceptováno, bohužel.
|
|
|
Monty |
|
(1.11.2012 16:39:41) Víš, to je právě to "vím, co chci". Nechci muže, ke kterýmu budu vzhlížet a nechci ani nikoho, kdo bude vzhlížet ke mně. Chci - chtěla jsem - rovnocennýho partnera, vyrovnanej vztah, kde nikdo není ani slabší ani silnější (tím nemyslím, že musí oba stejně zvládnout, umět a vědět, ale že ty role nejsou jasně dané a jsou vzájemně vyvážené), ani dominantní ani submisivní. A to JE problém.
|
|
Lída + 4 |
|
(1.11.2012 17:31:18) Hele, Monty, tím to asi nebude Já nepůsobím dojmem, že bych potřebovala nějak ochraňovat, hýčkat nebo podobný blbosti (a je mi to obvykle dost protivný, pokud to někdo zkusí), a stejně tak nemám potřebu k někomu vzhlížet, někoho obdivovat, a už VŮBEC NE někomu podkuřovat (kromě případů, kdy to třeba dělám kolegům ze srandy, a oni to samozřejmě vědí). A fakt jsem si nevšimla, že bych měla nějakou nouzi o chlapy...
|
Monty |
|
(1.11.2012 18:11:30) Lído, to je viz Sandová - co to je "mít nouzi o chlapy"? Nebo "nemít nouzi o chlapy"? Upřímně řečeno, mě můžou všichni chlapi, co "něco" (obvykle sex, že) chtějí, vlízt na záda, protože to jejich "něco" nechci.
|
Lída + 4 |
|
(1.11.2012 18:12:58) Monty, takový, o který bych stála, můžu víceméně přehazovat vidlema
|
Monty |
|
(1.11.2012 18:15:29) Lído, tak to já fakt nemůžu. Nějak mne nenapadá ani JEDEN.
|
Tragika |
|
(1.11.2012 18:18:44) Monty, ty jsi už svého bývalého od rozchodu neviděla ani s ním nemluvila? On se prostě úplně vypařil z tvého života?
|
Monty |
|
(1.11.2012 18:19:50) Tragiko, jo, vypařil. Jen poděkoval za přání k svátku a napsal mi na FB, kdy si převezmu věci, co jsem u něj nechala. Jinak nic.
|
|
|
|
Medunka_ |
|
(1.11.2012 18:23:15) Lído, "takový, o který bych stála, můžu víceméně přehazovat vidlema " - kam na ně chodíš?
|
Lída + 4 |
|
(1.11.2012 18:24:55) Medu, kupodivu je běžně potkávám - třeba v práci.
|
Monty |
|
(1.11.2012 18:26:57) Tak já za posledních NĚKOLIK let nepotkala v rámci práce jedinýho nezadanýho chlapa. Ani svobodnýho, ani rozvedenýho, ani vdovce.
|
Monty |
|
(1.11.2012 18:34:55) To by skoro stálo za samostatný téma - kolik kdo zná VOLNÝCH a NORMÁLNÍCH mužů mezi cca 35 - 45 lety. Já tedy ani jednoho. A znám HODNĚ lidí.
|
CPO |
|
(2.11.2012 15:18:13) Monty, kam zmizelo téma o volných chlapech z Dotazníky a průzkumy?
|
Monty |
|
(2.11.2012 15:40:02) Vida, je pryč. Copak jsem asi porušila?
|
Monty |
|
(2.11.2012 16:55:59) Tak ne, nesmazali, přesunuli do "Mezi námi ženami".
|
|
|
|
|
|
Medunka_ |
|
(1.11.2012 18:57:36) Lído, marně přemýšlím, kdy jsem naposledy potkala nezadaného, normálního chlapa, o kterého bych stála... Fakt nevím.
|
Lída + 4 |
|
(1.11.2012 19:19:48) Medu, já naposled dneska
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Monty |
|
(31.10.2012 22:07:54) Ráchel, no vidíš, a já se zatím vždycky setkala s tím, že to "vadilo". Plus atributy s tím spojený.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|