| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Extrémní strach o dítě

 Celkem 42 názorů.
 Mája.86 


Téma: Extrémní strach o dítě 

(31.1.2014 20:34:51)
Mám dvouletého syna, o kterého se téměř neustále bojím. Když jsme na procházce, tak ho chytám za ruku, když jede auto (i pokud jdeme po chodníku), protože si nejsem jistá, že se do tý silnice nerozeběhne. Doma má zakázáno "šplhat" a skákat po křeslech a postelích (jednou mi sletěl hlavou dolů z gauče, nic se teda naštěstí nestalo). Každou noc poslouchám, jak dýchá - má za sebou 7 atak laryngitidy (3x převoz rychlou do nemocnice na JIP). Odmítla jsem ho půjčit na dovolenou prarodičům (nejsem si jistá, že by ho hlídali, nechávají mu podle mě dost volnost, hlavně svou nepozorností; tchýni vletěl do silnice, kde jelo auto, ani si toho nevšimla). A teď přišel manžel s tím, že si ho na víkend vezme k rodičům, až budu mít pracovní víkend. Bydlí v 7. patře. Manžel ho hlídá několik dnů v měsíci (spíš nocí), když jsem v práci. Ale stačí trocha nepozornosti a otevřený balkon, žejo. Náš malej, to je horolezec. Vždycky mám měsíc dopředu staženej žaludek, když tam máme jet. Zas je fakt, co by tu celý víkend sami dělali, navíc nechci, aby to vypadalo, že manželovi nevěřím. A teď tady sedím, a nevím, co s tím. Syn je moje první dítě, takže zřejmě trpím nějakou úzkostí prvomatky.

Potřebuju slyšet pár vašich názorů ohledně této situace. A taky bych si ráda vyslechla vaše zkušenosti se strachem o děti, chtěla bych ujistit, že nejsem jediná. Díky a hezký večer~;((
 La Pepa 


Re: :-) 

(31.1.2014 21:32:20)
Tut,
v tomhle se ti naši dysfatici tak podobají.

Taky ho svěřuju (resp. svěřovala, už je velkej) až po zralé úvaze prověřeným osobám a vždy s uvážením prostředí. Tak jsem jako blbka třeba tchýni říkala, na co si má dát pozor. Napřed nechápla, ale pak už jo.

Já jsem teda docela odolná, on se s cizími trošku mírní, ale teď se mu nějak motají nohy, nebo co a minulý týden upadl ve školce 2x, tento týden jen jednou - má odřený nos, pod nosem, rozkousnutý ret, trochu vyražený první zub (už se viklal) a 2x odřenou bradu. Kobercový lišej na kolenou nepočítám.

Pokud podnikáme njěkaou rizikovou aktivitu, hlídám si ho obvykle sama s dovětkem, že si ho taději přizabiju sama. Pokud má spadnout, tak ať je to raději pod mým dozorem.



 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: :-) 

(31.1.2014 21:46:56)
Taky mám takový dítě, ale o tohohle jsem se nikdy zase až tak nebála, tam se děsím průběžně, jako když na mně v roce a půl nadšeně mával z našeho patra na spaní, kam měl zatarasený přístup, 2 metry výška, předkloněnej přes zábradlí a já nevěděla, jestli mám raději běžet po schodech za ním nebo ho chytat dole ~e~~8~ a podobně, ale nikdy se mu nic výraznýho nestalo, když pominu černej zub, monokly kolem očí atd, doufám, že jsem to právě nezakřikla ~e~. Starší si jednou nešikovně poskočil a prokousnul si jazyk skrz, měl dvě rány 2 a 3 cm, šili mu to v narkóze a to zase bylo dítě, kam jste ho posadili, tak jste ho našli, zvláštní ~2~.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: :-) 

(31.1.2014 22:03:47)
Má teda nějakou diagnózu? My zatím nevíme, byli jsme jen v PPP a tam mu nic nevymysleli, ale všímáme si, že dělá všechno opačně než ostatní, občas silně nechápeme ~k~.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: :-) 

(31.1.2014 22:01:24)
Jo, stejný dítě. Jednou se nám skoulel v Rajské zahradě na Praze 3 celý ten záhonový svah, dole na hřišti ho chytli, jinak by zbuchl až dolů, měl krátké rukávy, takže byl poškrábaný, to bylo všechno, já tam na tom kopci málem měla infarkt. Má výkonného anděla strážného ~s~, miláček.
 La Pepa 


Re: :-) 

(31.1.2014 22:26:39)
my prasklou lebku dotáhli do konce, v 9 měsících :-(

úzkost nemám, moje obavy jsou podložený :-)

 Martina 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 20:44:43)
Tak tohle znám. A s věkem dětí se to zhoršovall, vygradovalo to, když měla jít dcera do školky. Zkus to probrat s dobrým psychiatrem, mohlo by ti to pomoct:-)
 Jitka a dcera 
  • 

Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(1.2.2014 21:23:55)
Radím rychle si zvyknout, že matka s dítětem nemůže být 24 hodin denně. Pokud by člověk trochu nezflegmatičtěl, tak se zblázní. S věkem dítěte se to zhoršuje, ono je postupně čím dál méně uhlídatelné... například mi letos mladá oznámila, že jede na 3 dny o silvestra pryč (17 let)... No zhluboka jsem se nadechla, zakoupila kondomy, nakoupila jídlo a udělala si vlastní program. Užily jsme si to obě.
 Eileenn 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 20:44:49)
Nejsi jediná. Měla jsem to podobně, a ani teď, když je synovi 6, nejsem úplně v klidu. Bojím se o něho pořád víc, než bych asi měla. Ale snažím se to nedávat moc najevo ~f~
 Jepepa 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 20:51:13)
Mám to podobně...zrovna dnes jsem si říkala že pořád žiju ve strachu...~d~ je to hrůůůza
 angrešt 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 20:52:10)
Chápu Tě, taky to zažívám, u mě je to umocněné tím, že jedno dítě mi zemřelo, takže přirozeně se bojím ještě mnohem víc. Pomohla mi kdysi psychiatrička, už v těhotenství, kdy jsem velmi dobře tušila, že přesně tenhle problém budu s druhým dítětem mít. Člověk se musí trochu zberchat, jinak by zešílel. Strach o dítě je normální, ale neměl by se stupňovat, to pak je pomoc dost vhodná.
Taky jsem se hrozně bála, když jeli s manželem prvně na 3 dny pryč, do nějaké záhadné chalupy na Šumavu - ale přebrala jsem si v sobě to, že manžel je člověk, jemuž na světě důvěřuju ze všech nejvíc, a že svou nedůvěrou bych mu ubližovala a navíc to rozumově není ani důvodné.

Ale samozřejmě dítě jen tak někomu nesvěřujeme, jednomu z prarodičů prostě ne, jelikož jsou někteří bližní jaksi, no, "důvodně podezřelí" a ta obava má pak zcela racionální podklad.

Přistupuju k tomu tak, že si v duchu "oddělím" toho člověka od těch přemýšlení, jestli dítě k němu ano nebo ne, a prostě si toho člověka představím, jestli mu lidsky důvěřuju. Pokud ano, tak se zakousnu do palce, abych se udržela, a dítě pošlu. A pak si tááák oddechnu, když je zpátky, nadšené a pohodové ~:-D
 fisperanda 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 20:54:03)
Dcera je ve třetí třídě a já ji pořád vodím do školy a vyzvedávám ze školy. Ty strachy, co popisuješ, znám. Musela jsem se sebou bojovat - dát ji na příměstský tábory - cizím lidem do péče - bylo pro mě neskutečný utrpení. Pustit ji na desetidenní tábor s cizíma lidma je pro mě pořád nepřekonatelný problém. Měla jsem problém i když ji vzala babička k moři - co když se babičce něco stane...
Ale bojuju se sebou, krok za krokem. Teď nastalo období, kdy dcera chce chodit ze školy sama, nechala jsem jí udělat klíče, to byl první krok, a stále se sebou bojuju ~a~
Nejseš v tom sama.
 Alraune 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 20:58:10)
Já taky dceru vodím a vyzvedávám ze školy a žádnou přehnanou úzkostí netrpím, to je normální. Nenormální je stálý stres, iracionální obava.
 Martina 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:07:01)
Je to tak. Já byla schopna stát celé dopoledne před školkou a hlídat, aby dítě neodvedl někdo cizí.
Není úzklst jakl úzkost. Teď užívám léky, bojím se stále, ale tak nějak normálně a jsem schopna racionálně myslet.
 Inka 
  • 

Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 20:58:18)
Počkej až si udělá řidičák, to je teprve strach.
 Mája.86 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:03:26)
zrovna jsem si říkala, jestli tenhle strach o prcka, nemizí s věkem (myslím věkem dítěte) :)
 Alraune 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:30:35)
Ne, panicky jsem se bála o bratra, když byl v pubertě. Racionální obava je jedna věc, to, že si člověk vymýšlí nereálná nebezpečí a těmi se užírá, jiná. Bála jsem se i o své psy, že mi utečou ven, že je něco přejede, někdo je ukradne... no a mám posttraumatickou stresovou poruchu. Nepodceňovala bych to, stálý stres samozřejmě poruchu zhoršuje, ne vylepšuje.
 Alraune 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 20:57:28)
Po není úzkost prvomatky, to je prostě úzkost... hlídej, aby nepřesáhla mez, kdy už ji sama nezvládneš a budeš to muset řešit s odbornou pomocí.
 alzbeta 
  • 

Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 20:58:02)
To zna asi kazda matka, strach o dite je normalni - do urcite miry. Pokud v noci nespis a pres den resis, co by se mohlo stat, to uz mi prijde za hranici bezneho strachu a asi bych to resila s odbornikem. Clovek si muze rikat, ze diky obavam sve dite ochrani a zachrani, ale stejne tak mu muze ublizit a branit v normalnim vyvoji. Mam bohuzel takovy pripad v rodine. Moje svagrova je celkove uzkostna osoba, boji se o sebe a sve blizke neustale. Jeji syn byval docela zive, zvidave ditko. Ted v deseti letech je to ustraseny kluk, ktery travi cele dny doma, ve volbem case zna jen tv a pocitac. Do skoly a ze skoly ho vozi svagrova autem - je to asi 400 m na male vesnici s minimalnim provozem, neni nutno prechazet silnici. Kluk nikdy nespal mimo domov, nejezdi na kole, na bruslich, na lyzich, na koni - cinnosti, ktere ostatni deti na vesnici bezne provozuji, jsou podle me svagrove a ted uz i podle synovce moc nebezpecne. Je chudak zcela uduseny strachem sve matky. Ta mi neustale posila nejake maily o unosech deti a jinych moznych nastrahach. Je mi to cele lito, muj bratr je z toho nestastny, ale svagrova nema nahled, ze by v jejim pripade mohlo jit o poruchu - z jejiho uhlu pohledu jsme my ostatni neuveritelne lehkomyslni az zanedbavajici rodice.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:06:04)
Mně už to přijde za čárou, i když rozumím, proč to tak je ~6~. Radím odborníka. Já jsem takhle "mírně zešílela", když bylo nejstaršímu 8 měsíců a doma se při spánku lekl nenadálého zvuku (z okna vypadla hlávka zelí a na dřevěné podlaze udělala hodně velkou ránu) a zapomněl se nadechnout, křísila jsem ho, mlátila ho do zad, dokud se nenadýchl. To jsem se pak bála jít i na záchod, když spal, kdyby něco, řešila jsem to s psycholožkou a s dětskou doktorkou, té jsem se ptala, jestli by se býval rozdýchal sám, kdybych ho neslyšela a nepřišla tam hned, jak se to stalo, hodně se mi pak ulevilo. Stress je nepříjemný, ale taky ti může ublížit a může vám to dost narušovat vztahy, takže to fakt řeš. ~;((
 Hr.ouda 


ty katastrofický fantazie  

(31.1.2014 21:59:57)
co se všechno může stát, hodně živí internet, prostě se tomu skoro nevyhneš, máš jak na talíři a mnohdy skoro v přímém přenosu nehody z celý republiky a výber nehod a neštěstí ze světa.

Ve skutečnosti mám dojem, že se počty smrtelných zranění detí v ČR snižují.

No, pravda je, že racionálně to chápu, ale to neznamená, že mi často vnitřnosti úzkost o děto nesžírá - moje děti tedy trajdají, výletují, jezdí na koni i na kole, plavou, ale kdybych mela jednat podle toho, abych já byla klidná, tak chodí se mnou pěkně za ruku na zdravotní procházky a věnují se četbě a filatelii:))
 nebeska 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:03:44)
Chapu, pokud jsem se synem ja, jsem naprosto v pohode, podnikame vsechno mozne. Je hodne padavy typ, take bez pudu sebezachovy, zatim jsem s nim stravila kazdy den jeho zivota. Sverila bych ho jen svoji mamce, ta ale bohuzel bydli v jinem meste. Tchyne je na muj vkus malo uzkostna. Uzkosti me prepadaji vecer, kdyz usne, mam strachy, ze se neco stane mne nebo jemu, nevim, jestli je to normalni...Kdyz je ve skolce, jsem docela v klidu (i kdyz zrovna dnes mi najednou vypravel jak nekdy spadl na zahrade do nejake diry na hlavu...).
 cimbur 
  • 

Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:07:30)
Dychani v noci fakt nesleduju, ale jinak to chapu. V cera jsem vynadala kamaradce, bruslici qs detma na rece. Led byl tenky, misty zadny. Svoje ditetjsem za nimi nepustila.
 Arien+2 
  • 

Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:21:37)
Mně to popsané zas tak abnormální nepřijde, navíc je to u tebe umocněno tím že jsi měla důvod ke strachu, 3x převozy na Jipku nikomu nepřidají, ono se to nejspíš časem stabilizuje pokud se delší dobu "nic nestane".

A myslím že prostě některé matky jsou víc "zodpovědnější" než jiné - myslím tím tu předvídavost a představivost co by se mohlo stát, mám to docela taky a myslím že je to dáno možná i věkem (mým), v porovnání třeba s mou mnohem mladší švagrovou, které dost věcí nějak moc "neřeší".

A mám to tak i s "hlídači", zvlášť když byly děti menší. Svým rodičům jsem třeba důvěřovala, protože byli s dětmi často a viděla jsem že předvídavost mají a umí so poradit. Naopak tchyně ji rozhodně neměla, nedokázala odhadnout co by mohlo takto malé dítě udělat, kdy je potřeba dávat pozor, po pár situacích kdy se nic nestalo jen díky souhře šťastných náhod, bych jí také dítě na delší dobu a už vůbec ne na dovolenou nesvěřila. Takže je nás víc takových, neboj. A mám to tak i jako prvomatka i jako druhomatka, ale je fakt že u druhého už je člověk o poznání víc "v klidu".
Ale zas to může tím, že prvorozený je narozený předčasně, byl na JIPce, takže ten strach kdy jsem se chodila v noci přesvědčit že dýchá a žije znám. Naopak druhorozená byla totálně zdravé mimino, takže tam ten strach už nebyl.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:50:00)
Zodpovědnost a úzkostnost je něco jiného, zodpovědný člověk přemýšlí a řeší, úzkostný se prostě bojí.
 Arien+2 
  • 

Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 23:36:10)
Možná jsem se špatně vyjádřila, nemyslím že jsem nějak úzkostná, spíš si ohledně dětí připadám taková zodpovědná, nebo předvídavá, nevím jak to vyjádřit, v porovnání s některými o hodně mladšími matkami. Ale uznávám že to nemusí být reprezentativní vzorek.

Já třeba nezakazovala dítěti lézt na pohovku, naopak když to začali dělat mnohem praktičtější mi přišlo je naučit lézt dolů. Ale jde o tu předvídast, že by se něco stát mohlo a nějak se k tomu postavím. V porovnání třeba moje téměř o generaci mladší švagrová mnohé věci ji ani nenapdanou že by stát mohly. Nejde jen třeba o bezpečnost, ale např. když jsem někam šla s dětmi, mívala jsem podle situace s sebou nějaké náhradní oblečení, jídlo, pleny apod. Ona takové věci zas tolik neřešila. Ale tak možná jsem divná já, se svým "vždy připraven". ~;)
 Arien+2 
  • 

Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(1.2.2014 0:11:26)
Já tím nechtěla říct že je někdo jiný nezodpovědný ale jaksi že někdo jako já má v povaze být excht zodpovědný, nevím jak to vyjádřit, čeština na to asi nemá vhodný výraz k tomu odstupňování.
Souhlasím že je to o té hranici, a ta je individuální, a právě proto myslím že u zakladatelky to nutně nemusí být něco špatného, prostě má tu hranici vysoko. To jsem tím chtěla říct.

Btw.. s tím oblečením, mám to ve zvyku protože hodně výletujemem, když jednou jedinkrát něco nevezmu, tak zaručeně dojde k tomu že to bude potřeba ~;). Švagrová moc neřeší, ale pak třeba dojde k tomu že má v mínus deseti mokré počurané dítě a je zatraceně ráda že já vždy něco mám. A určitě si nemyslím že je špatná nebo nezodpovědná matka, jen to prostě má jinak, měla jsem za to že hraje roli i věk, já bych možná v tomtéž věku k věcem přistupovala jinak než teď.
 Merylin5 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:36:38)
Já jsem překvapená, že většina ti rozumí.

Já samozřejmě svoje dítě miluju, ale když ho dávám někomu na hlídání, tak mu plně důvěřuju, vypínám hlavu a odpočívám. Pokud bych té osobě nevěřila, tak jí ho nedám, ale nikdo takový se ještě nevyskytl.

Mně ten tvůj strach teda normální nepřijde, spíš mi přijde, že tím to dítě ještě víc ohrožuješ. Rada asi je, naučit se věřit lidem - a když jim nevěříš, tak to na rovinu říct a vůbec se tím dál nezabývat.
 Nikatin 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 22:26:02)
Tak asi nemáš tak nevyzpytatelné dítě. Já v tomhle nevěřím synovi, ne těm hlídačům. On dělá takové věci, které by kolikrát člověka nenapadli, žasnu i já. Proto mám strach, protože jsou všichni zvyklí na "Normální" dítě a běžné chování a to se u nás nekoná.
 Hr.ouda 


hele,  

(31.1.2014 21:52:01)
nebudu ti popisovat, co můj mozek dokáže samovolně produkovat za scénáře , kldyž nemám děti pod kontrolou.
Snažím se, aby je to nijak neomezovalo, jezdí na tábory,výlety, k prarodičům a tak, ale já fakt mám někdy, hlavně v noci, fakt stavy, že si říkám, že už je nikam nepustím:))).

No jo no, mám na toto téma i úzkostné sny když jsou normálně , takže se chodím dost často v noci pak přesvědčovat, že normálně lěží v postelích a vš je OK - a předesílám že už to nejsou žádná malá miminka, ale školáci, všichni tři.

Rozumím ti, ale podle mne je to tvůj problém a nemělo by top dítě moc omezovat, aby nakonec z něj taky nevyrostl pytlík nervů.
 Žžena 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 21:55:22)
Kdybych trpěla utkvělou představou, že dítě na návštěvě u babičky skočí ze 7. patra, tak to můžu řešit třeba tak, že tuto svoji obavu budu sdílet s mužem a babičkou a pořeším s nimi to, že budou danému riziku věnovat nějakou pozornost a zavedou preventivní opatření (i kdyby jen pro můj klid). Ale mít nervy z toho tam vůbec jet nebo dítě s mužem pustit... to už mi přijde trochu za čárou.
 koxtry 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 22:03:27)
Myslím, že je rozdíl mezi přirozenou obavou o dítě a úzkostí, která se na něj přenese.
Obavy o to, co by se mohlo stát, a z toho vyplývající bezpečnostní opatření jsou ku prospěchu věci, pokud dítě nějak zásadně neomezují. Např. my čtvrťáka pouštíme samotného do školy pouze, pokud máme informaci, že na opravdu nebezpečném a hnusném přechodu, kde není vidět ani dospělý a auta tam prostě nebrzdí, je policajt. Když víme, že není, tak ho vodíme. Zpátky jezdí autobusem (do školy se busem jezdit nedá, protože by musel použít podchod plný bezdomovců). To si myslím, že je normální obava o bezpečnost a z toho vyplývající důsledek.
Úzkost a strach je trochu něco jiného - máma za dítěteme neustále stojí, běhá, pomáhá mu i s obrubníkem, aby potomek náhodou nezakopl, pomáhá mu lézt na prolejzačku, aby nespadl, přes ulici ho nosí, aby se náhodou nevysmekl a ještě to komentuje slovy "nelez tam, spadneš a zabiješ se, podívej, na to seš ještě malej, určitě by sis ublížil" a tak. Tohle si myslím, že je zhoubné, protože dítě se nikdy nenaučí odhadnout svoje síly a možnosti a o to víc pak ty průšvihy přitahuje a stává se úzkostné a bojácné, nebo naopat totálně sebevražedně destruktivní (spoléhá na to, že ho maminka vždycky zachrání).

Teď být tebou si přeberu, do které kategorie tak přibližně spadáš a co tvoje úzkost pro dítě znamená, jaké má pro něj důsledky. Dusíš ho? Řešit s odborníky. Necháváš ho někdy si nabít kokos, i když máš třeba strach, aby se naučil hlídat sám sebe? Fajn, to je poz itivní.
 Mili+2 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 22:15:21)
Ja rezignuji, protoze tak jako tak neuhlidam stvoreni ktere meta kozelce z kresla na gauc a leze po parapetu u okna.
Manzel je hrozne uzkostlivy, tak staci jeden.
 Nikatin 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 22:18:29)
Neboj, jsi normální. Mé první dítě bylo klidné a rozumné, vždy poslechlo a spolupracovalo. Zato to druhé pravý opak. Je od narození živelný a rychlý, 2x nám skočil do bazénu, vždy u toho někdo byl, ale on prostě bez předchozího varování skočil - poprvé v roce a půl. Nikdy z něho nespouštíme oči, nikdy nesmí zůstat sám, ani s desetiletou sestrou. Rozražené čelo, leze všude do výšek i když neumí pak dolů, vrhá se do silnice,....atd. Teď mu jsou 4, je to malinko lepší, ale i tak pořád pod dohledem. Moje mamka hlídání zvládá, ví jaký je a je u ní na 100% v bezpečí, stejně tak s manželem, ale jinde se bojím a mám pochyby jako ty, takže moc na hlídání jinde nebyl~3~ Zatím jen vidím, že je trochu "jiný", máme doporučení na neurologii z logopedie a uvidíme. Prostě hlídat, hlídat, hlídat. Někdy je to na palici~v~
 vertigo 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(31.1.2014 23:30:49)
Chápu tě ~6~ Ale sama zjišťuju, že nic se nemá přehánět. O dceru jsem se bála a to ona byla (a stále je) klidná, neakční, spíš hypoaktivní, na prolízačkách jsem ji jistila, držela za ruku... Teď je jí 5 a bojí se i malé výšky, i paní učitelka ve školce říkala, že nechce projít po nízké kladině, jedině za ruku, na kolo se nehrne... když to nadsadím, tak vlastně cokoliv nějak zavání pohybem, od toho prchá ~t~ Je otázkou, co to s ní v životě udělá dál. Naopak syn je akčňák, vyleze všude, takže já jsem v permanentním napětí. Ale už se ho tolik chránit nesnažím, spíš mám v poslední době pocit, že se mu akorát pletu do cesty a on díky mým intervencím padá víc ~8~
 Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(1.2.2014 0:55:27)
albo, mám dítě akční taky a to, co zmiňuješ na konci je fakt. zdendovi takhle stála v předklonu v ,,záchytné,, pozici za zadkem tchýně a tolik úrazů, co s ní za 2 hodiny, neměl snad za rok v našem provozu. ono dítě začne spoléhat, že ty ho zachráníš, pomůžeš, zpomalíš náraz.... ono ze začátku to stojí dost slziček, než si dítě zvykne, že když metá ty kozelce, že může spadnout a ty mu tam dělat trampolínu nebudeš, ale zvykne si, zvykl si i 7měsíční syn, který už obchází nábytek. jako je to šílený, slyšet tu ránu, jak švihne hlavou o parkety, ale zachraňuju jen to, u čeho jsem. holt nejsem u všeho. já ho nesundávám, já ho navádím, jak se dostat z tý situace sám. už se naučil si bezpečně klekat ze stoje, už začínám učit, jak se dostávat z gauče. nebudu ho sundávat tím, že ho zvednu a položím na zem, ne, já mu šteluju prdelku aby slézal nožkama napřed. počítám s tím, že to budu muset udělat asi 1000x, ale já ho to naučím. mě se to vyplatilo hodně. když dítě spoléhá a má plnou důvěru v to, že ty ho zachráníš, tak se chová jako sebevrah. chci, aby mi dítě důvěřovalo, ale v jiných aspektech, v tomhle chci, aby důvěřoval sobě a tomu, co sám dokáže a co mu tělo dovolí. občas je ovšem problém, že hlava dovolí víc, než pak zvládne tělo a to tu hlavu někdy pěkně bolí~t~~t~~t~
 La Pepa 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(1.2.2014 9:16:45)
Mikito, přesně tak, když si dítě trochu natluče, příště se poučí. To pro dceru platilo, pro syna nikoliv. Až později se zjistilo, že má vysoký práh bolesti. Ale bacha, za naší prasklou lebkou je právě dítě stojící u nábytku, které se dost nepřidržovalo a žuchlo (nevím přesně jak, neviděla jsem to)
 Girili 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(1.2.2014 2:05:51)
Dvoulete dite uz ledascemu rozumi. Vysvetlovat, trenovat, dusledne dbat na chovani pri pohybu ve meste. Za chvili uvidis, ze je rozumny a zacnes mu vic verit. Pro manzela a prarodice sepis klidne manual. Ja se chystam neco podobneho sepsat na dobu, kdy budu v porodnici a prarodice budou hlidat. Ale ja zas tak uzkostna snad nejsem a dite mam celkem rozumne, co se pod auta nevrha. I kdyz onehda se ode me rozbehlo (pouze po chodniku) do miste, kde jsme zvykli prechazet a zrovna prijizdelo auto. To jsem si tedy nebyla jista, zda tam nevlitne, rozbehla jsem se za nim a s tehotenskym brichm jsem uklouzla do silnice sama. Dite se nastesti zastavilo, auto v podstate take - pockalo, nez se posbiram a dite si chytnu. Tehdy sla veskera asertivita stranou a rodicovsky trpelivy pristup stranou a servala jsem ho na tri doby. ~d~
 Lillu+B&J 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(1.2.2014 11:25:08)
Naše druhé dítě je naprosto bez pudu sebezáchovy,leze kdykoliv,kamkoliv,hlavně aby to bylo hodně vysoko,lítá rychleji než pětiletý bratr a je to holčička!Úrazů už měla několik,specializuje se hlavně na úrazy hlavy,byli jsme s ní už třikrát na chirurgii,dvakrát na RTG.Taky se o ní bojím,nejsem tedy tak strašně úzkostlivá jako ty,to bych se asi zbláznila.Hlídat jí nikdo nechce,jediný kdo jí hlídá,je manžel a ten se o ní bojí víc než já,takže vím,že jí ohlídá.V září jí byly dva roky.
 Danyse 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(1.2.2014 13:36:20)
Jde o to, jak dalece úzkostná a jaký dopad to má, nejen na tebe, ale i na tvé okolí-dítě, manžel, rodina...
Ze svého života - mám 3 děti, dva divochy-musela jsem je hlídat, aby se jim něco nestalo ( nikdo je moc hlídat nechtěl, právě kvůli jejich divokosti), a třetí pohodáč, hlídaný byl od babičky od malička....Ale nejúzkostnější jsem byla právě u tohoto, když byl v nemocnici a měl zánět mozku i mozk. blan, ochrnutý a já jsem z toho byla na nervy. A od té doby ho neustále pozoruji a jsem ještě dnes nervozní, jestli se něco na něm neprojeví (vše dopadlo OK). Přitom se teda už sama kontroluji, abych to nedala znát a dál tu úzkost na něj nepřenášela, protože v té nemocnici, a i když jsem přijela domů, bál se i on a hodně. A tam jsem to nezvládla-chyba!! Dodnes má z toho následky-strach.
Ale na druhou stranu, potřebuje pomoct i ta máma, protože, když ten strach ochromí, přenáší se i na dítě, sama popisuješ měsíc dopředu staženej žaludek...
Jestli se nad tím zamyslíš, skoro každá máma má o svý děti někdy strach, ale je zdravý strach a pak ten nezdravý.
 Lei 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(1.2.2014 18:18:09)
Znám, člověk se do toho nesmí moc ponořit, protože pak je to jak s tou bajkou o matce, co plakala, že až půjde její syn se džbánem pro vodu, tak spadne do studny a utopí se.

Jak to mají v tomto směru muži - otcové? Myslíte, že je toto napadá, že to řeší? Co otcové vašich dětí?
 překvapená 20.9. 


Re: Co s úzkostí ohledně dítěte? 

(1.2.2014 19:13:31)
Řekni všem hlídajícím, že máš strach, že vypadne ze 7. patra. Sice tě budou mít za cvoka, nicméně si dají pozor a to promile nebezpečí eliminují.

Jinak bych ti poradila, aby sis našla nějakého koníčka, takhle máš ze života peklo.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.