Minka | •
|
(12.8.2015 22:47:17) Bude tezke nekoho noveho se 2 malyma detma najit. Spis pocitej, ze nenajdes, proto bych detem ponechala uplnou rodinu a realizovala se jinde. Holt nekomu partnersky zivot nevyjde, ale neni to jediny smysl zivota.
|
emeska |
|
(12.8.2015 22:59:58) No to je právě to. Samota obecně mi nevadí a nechápu, jak někdo má potřebu po nevydařeném vztahu ihned skočit do druhého jen proto, aby nebyl sám. ALE. Neumím si představit, jak někoho jiného pouštím do života svých dětí. Nikdo je nebude milovat tak, jako jejich vlastní táta.
Moji rodiče se neměli rádi, řekla bych, že tam už to hraničilo s nenávistí, ale přesto spolu zůstali a já jsem neskutečně vděčná, že i přes ty neustálé hádky spolu zůstali a poskytli nám domov. Pořád to bylo lepší, než představa, že táta odejde a my pak budeme mít nějakého otčíma (jako některé naše spolužačky) a my budeme chodit k nějaké cizí paní.
Oba se vlastně obětovali a mamku to asi zabilo. Můj táta je velmi těžký partner, bohužel si to vůbec neuvědomuje.
|
Alraune |
|
(12.8.2015 23:05:02) Bylo lepší, že spolu žili dva lidé, co se skoro nenáviděli? Vím, že připustit, že to možná lepší nebylo, znamená trochu znevážit jejich oběť, ale umřít jen proto, aby děti nemuseli za otcem chodit jinam, by se mi přece jen nechtělo.
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.8.2015 23:05:43) vážně jste si jako děti přály, aby rodiče spolu zůstali, přestože se nenáviděli??? já si naopak pamatuju, jak jsem se modlila, aby se rodiče rozvedli, aby už konečně skončilo to dusno a ty věčné hádky a jejich hry na to, kdo z nich je ten lepší... skoro to na mne působí, jako by sis do života odnesla, že jedině ta matka, která se obětuje pro blaho rodiny je ta správná... a pokud je to tak, je mi tě neskutečně líto... (a nemyslím to nijak zle)
|
emeska |
|
(12.8.2015 23:35:44) Jako děti jsme to neviděly jako nenávist. Osobně si myslím, že v ni se to změnilo až v době, kdy my jsme byly skoro dospělé. Bály jsme se, když se hádali, ale nikdy nedošlo k žádnému fyzickému násilí ani rozbíjení něčeho. Pak bylo týden dusno, týden - dva klid a pak to jelo nanovo. Vyrostly jsme v tom, připadalo nám to normální, to až s odstupem času, dospěním a založením vlastní rodiny člověk pochopí, že to byla oběť.
Je možné, že si to nesu jako vzor (i když to teď tak necítím). Tvůj příspěvek ukážu svému psychologovi, získala jsem díky tomu nový pohled na věc. Díky.
Stejně ale mám pořád před očima kamarádky, které měly toho otčíma. K nám se táta choval skvěle, naučil nás spoustu věcí, nebyl to náš partner. Jenom on nám četl, když jsme byly malé, učil nás na kole, plavat a lyžovat, vysvětloval matiku.
Je to stejné jako můj manžel - k dětem má super vztah. Dítě jezdí od 3 let na kole, umí samo plavat, jezdí na inlinech, spí spolu na zahradě ve stanu, táta vaří nejlepší špagety, udělá na školkovou soutěž nejlepšího draka atd.
Je opravdu na škodu, když se ta matka obětuje ve prospěch dítěte?
|
Alraune |
|
(12.8.2015 23:43:25) Matka nemá menší cenu než děti. A není žádný rozumný důvod, proč by se měla mladá ženská obětovat. Ostatně, kdybyste se rozešli, tak to snad neznamená, že děti budou mít otčíma a přijdou o otce, ne?
|
emeska |
|
(12.8.2015 23:44:54) Díky za tu mladou!! Když si představím ty mladé blbky z telefonu, cítím se na sto!
|
Alraune |
|
(13.8.2015 0:18:08) Jednak jsi mladá a pak máš taky malé děti, takže zůstat spolu kvůli dětem nebude na rok, na dva, ale třeba na patnáct let, a to člověk "neodsedí na půlce zadku". Rezignovat na dlouhou dobu na svůj život a navíc s hrůzou čekat, kdy partnera nějaká utáhne natolik, že od tebe odejde, to je sebevražedná mise.
|
|
|
|
Tragika |
|
(12.8.2015 23:53:59) Emesko, snad nebudeš manželovi bránit ve všech krásných aktivitách, které s dětmi podniká. Proč bys to dělala? Jen ať dál vaří špagety jezdí na kole a pouští draka. Proč bys s ním ale měla být ve společné domácnosti, to nechápu.
|
|
Dana |
|
(13.8.2015 15:32:29) Pro děti, které mají milujícího otce i matku, je to to nejlepší, co mohou mít. Jsou horší věci, než nevěra, třeba domácí násilí nebo alkoholizmus. Proto bych já nevěru skousla kvůli dětem a nerozváděla se. Dohodla bych se s manželem na jasných pravidlech, sama bych se porozhlédla po nějakém, snad lepším, chlapovi, ale dětem bych domov kvůli tomu nebourala. Dětství uteče jako voda a až budou děti velké, tak si potom můžeš dělat, co chceš a třeba se i rozvést. Rozhodně bych počkala třeba těch půl roku, až se to trochu zklidní. Nejhorší je situaci řešit s horkou hlavou.
|
Alraune |
|
(13.8.2015 20:46:34) Tohle je ovšem varianta, kterou volí jen ten, kdo má pocit, že nemá na víc, než polykat partnerovu nevěru. Nechápu, proč by člověk měl setrvávat ve vztahu, který je vyhořelý, proč by měl někdo v 37 letech rezignovat, nebo zasírat dětem dětství oboustranými nepřiznanými bokovkami.
Po pravdě, nedovedu si přdstavit, že by takhle mí rodiče žili a nevím, jak by podobný systém vysvětlila vlastnímu dítěti, pokud bych to praktikovala.
|
emeska2 |
|
(14.8.2015 12:30:05) Tady zakladatelka - mám problémy s přihlášením, proto trochu jiný nick.
Ano - proč JÁ mám polykat partnerovy nevěry? Vře to ve mně, a každou hodinu to vidím jinak.
|
|
|
emeska2 |
|
(14.8.2015 12:34:23) Tady zakladatelka - mám problémy s přihlášením ke svému nicku.
Dohoda??? A jasná? A dokdy bude platit? Dokud já budu ta, která na něho čeká s teplou večeří? A až si budu chtít večer odskočit? Až začne tušit, že i já někoho mám? Dokáže to jeho mužská ješitnost ustát????? pochybuju...
|
|
|
|
|
Tragika |
|
(12.8.2015 23:46:06) Dostala jsi signál před x lety, když jsi byla bezdětná. Vyřešila jsi to tak, že jste si pořídili dvě děti. Kurevník zůstane kurevníkem. Žádná terapie mu nepomůže, jen to bude lépe maskovat. Teď už si pořídil jiný mobil, pak si mobil bude schovávat na bezpečné místo.... Všichni kolem budou vědět, že máš parohy. Otázkou zůstává, co jsi za povahu. Jeden typ žen nikdy kurevníka neopustí, neb péče o něj je jakýmsi smyslem jejich života. Nevadí jim, že manžel přijde z jiné postele, klidně s ním mají sex a dělají, že se nic neděje. Další si najdou taky bokovku a tak žijí manželé vedle sebe, nikoliv spolu. Jiní se rozvedou. Myslím si, že pokud nebudeš s manželem sexuálně žít a vážit si ho, nemá cenu s ním zůstávat kvůli dětem. Dáváš jim totiž příklad, jak vztah nemá vypadat a možná se jednou dočkáš i toho, že ti budou tenhle život vyčítat a ptát se, proč jsi od jejich otce neodešla. Samy ti řeknou, že tenhle model rodinného života stál za starou bačkoru a že by ony takhle žít nechtěly a kdyby si mohly vybrat, tak by tuhle pseudorodinu vyměnily za jiný model. Tohle přesně se stalo mojí kamarádce, která se obětovala pro děti a děti jí to nakonec vyčetly. Pokud jsi soběstačná a máš kde bydlet, nevidím jediný důvod, proč zůstávat s chlapem, který souloží s x jinými, píše si s nimi, telefonuje a tráví s nimi čas, který ba měl věnovat svým malým dětem, či jiné smysluplné činnosti. Pochybuju rovněž, že ho milenky nic nestojí, což v závěru znamená, že jim zpříjemňuje život i z tvých peněz.
|
|
Tragika |
|
(12.8.2015 23:59:53) Emesko, ty jsi rodičům vděčná, že se nerozvedli, i když se nenáviděli a tvoji matce tenhle ,,úžasný,, stav vzal x let života? Promiň, ale to nechápu. Raději rodiče rozvedeného, než předčasně zemřelého.
|
emeska |
|
(13.8.2015 0:04:13) Když já to prostě tak cítím. Možná to pramení z křesťanské výchovy, když oba rodiče pocházejí z věřících rodin. Tam se prostě nikdo nerozváděl.
|
|
Alena | •
|
(13.8.2015 0:04:54) Mozna to nechapes, ale souziti je spousta druhu. Bratrance takto zil se svoji zenou a detmi nekolik let, nez si ona nasla staly protejsek. Proste cit jim vyprchal, ale spoluprace a spolecna domacnost jim vyhovovala (i detem, to jsou porad reci o "vzorech", ale stehovani pri stridavce ci pravidelne vymerovany cas jednou tady jednou tam bez ohledu na momentalni nazor deti take neni nic uzasneho), nic ponizujiciho na tom rozhodne nebylo. Ale rozhodne to uz nikoho citove nezranovalo.
|
|
|
|
|