| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Sebeláska

 Celkem 58 názorů.
 emeska2 


Téma: Sebeláska 

(5.4.2017 23:52:24)
Tak nějak se v tom svém životě motám. Už rok a půl podstupuji psychoterapii a poslední dva, tři měsíce nevidím posun nikam. Dokonce i můj psycholog dnes pronesl, že:"..je to pořád dokola.." Ano, uznávám, je.

Antidepresiva jsem brala něco přes rok, pak postupně vysadila, nevidím rozdíl. Racionálně a logicky všemu rozumím, dokážu si určit příčiny většiny svých "zranění", ale emocionálně s tím neumím hnout. Celkově mě charakterizuje pesimismus, marnost, řekla bych někdy i nihilismus. Strašně bych si přála taková nebýt, jenže prostě nevím, jak to změnit. Mám dvě malé děti, které snad nic z toho nepociťují, snažím se vést "normální" život, jen večer jsem velmi vyčerpaná z toho celodenního hraní. Kdyby záleželo čistě jen na mě, lehnu si do postele a nedělám nic.

Základy mé osobnosti a povahových rysů se začaly formovat v dětství (velké názorové neshody rodičů), pokračovaly nešťastnými láskami v pubertě, pak dva vážné vztahy, které skončily ze strany partnerů (o jednom jsem po roce zjistila, že je ženatý, a druhý mi byl nevěrný), smrt mé maminky a nakonec rozpad manželství, které skončilo stejně (nevěra ze strany manžela).

Nemám se ráda, cítím se naprosto nemilována, nemám s nikým pocit porozumění a blízkosti (se sestrou, s tátou a ani s manželem jsem neměla - špatný výběr), chybí mi i kamarádka, která by jela na stejné vlně jako já. Zaujala jsem životní postoj takový, že stejně jsme zde jen jako organizmy za účelem rozmnožení (splněno), výchovy potomků (plním) a pak už je to stejně celé fraška. Smysl života - nenechte se vysmát! Víra - komedie těch, kteří si bojí přiznat si tu pravdu, kterou přece vím já! (takhle to cítím vnitřně, ačkoli samozřejmě logicky vím, že nevím nic - stejně jako nikdo. Je něco po smrti? Jaký je náš smysl zde?)

S manželem žiju/nežiju (tvoříme ekonomicko-výchovný spolek, ale v klidu), v podstatě jsem už dva roky "volná" a NIKDO mě nikdy neoslovil, neflirtoval, nezajímal se o mě, ačkoli příležitostí bylo víc než dost - nechám se kamarádkami vytáhnout na víno, do kina, do divadla, sportuji, různě se školím - je toho dost. Vše ale dělám z racionality, neboť si myslím, že když se sebou budu bojovat aktivitou, že se někde něco zlomí.

V podstatě ale není NIC, co by mě opravdu těšilo.

A ne, nechci žádný esoterismus, karty, Bachovy kapky ani homeopatika. Ničemu z toho nevěřím, takže to na mě nebude fungovat. Jak to tak po sobě čtu, tak mi není pomoci...
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 0:58:24)
tak zkus něco z toho čemu nevěříš - třeba to zafunguje
a asi změň terapeuta.. změn a akce se nebojíš, tak to je pozitivní
vychováváš děti, v klidu a píšeš, že tvé problémy asi nevnímají, píšeš spoustu pozitivních věcí.. jak si užívat života ti neporadím, ale rozhodně to nevzdávej ~R^
Odpovědět
 Cimbur 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 6:13:31)
Když smažeš obsah i nadpis omylem vloženého, zmizí úplně, pokud na něj zatím nikdo nereagoval.
Nevím, zda tvoje nešťastné nastavení souvisí se sebelaskou. Kognitivne behavioralni terapii jsi zkusila?
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 9:41:27)
Je pravda, že ani nevím, jakou terapií nyní procházím. Podle definicí na webu bych ale tipla, že je to ono.
Odpovědět
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 6:53:07)
A co na to vše děti?
Ani jejich radosti Tě netěší?
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 9:50:38)
Těší. Věnuji se jim, uvědomuji si, že jsou malé, a že to za chvíli bude pryč. Mám ale trochu obavu, abych se na ně neupnula příliš (jakožto "jediná" radost v životě) a svou láskou je nezadusila, neomezovala. Koriguji to. Uvědomuji si, že jsem tady jako matka a vždycky budu, ale jednou z hnízda vyletí a jsem tady jako člověk ještě já.
Odpovědět
 janna001 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 7:03:42)
Pokud jsou kořeny v dětství, mohly by ti pomoci rodinné konstelace. Dělají se skupinové i individuální, obojí má efekty. Mně to pomohlo velice.
Odpovědět
 Paulis 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 8:51:26)
Já nevím, asi nepůsobí pozitivně na každého. Já se z každých konstelací hrabala asi 3 měsíce :-(.
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 9:52:48)
Neznám, díky za tip, pohledám informace.
Odpovědět
 libik 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:01:32)
Podle mého názoru máš příliš teoreticky vysvětleno to, jak špatně prožíváš život.

Nechci tvůj problém bagatelizovat, dovedu si představit, že tě "to nebaví", ale zdáš se mi v tom zacyklená.

Jak si představuješ to naše bujaré štěstí po večerech?
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:10:17)
Zacyklená - ano, já vím!! A chci z toho ven!

Vaše bujaré štěstí? ~:-D Nechybí mi bujaré štěstí po večerech, chci přestat celý den hrát a nechci negativně myslet a chci se v životě najít...
Odpovědět
 Kafe 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:18:04)
emesko - přijde mi, že od života čekáš nějaké velké WAU, ale ono je to jen malé "jde to". A samozřejmě ti chybí láska k partnerovi. S tím ti ale terapie nepomůže.
Odpovědět
 libik 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:21:50)
No, jednou tu byla moc hezká diskuse o tom, co lidi baví.
Angrešt do ní napsala, že pociťuje radost z tvorby (nikoliv podmíněné jejími talenty, ale z obyčejného dělání něčeho)
Co je to "najít se"?
Odpovědět
 Kafe 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:25:48)
libiku - ano, tvorba, kreativita, je pěkný lék na splín. Člověk má pak pocit, že se něco změnilo, posunulo vpřed.
Odpovědět
 libik 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:28:20)
Liško, když jsem se 4 měsíce "po tom" hecla a šla koupit petrklíč, co jsem ho rejpla do zahrady, věděla jsem, že "to pude".

Samozřejmě se nesmím nípat v tom, kdo jsem, co jsem dokázala, co bude a co mi zbývá~t~
Odpovědět
 libik 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:34:10)
Valkýro, já ti večer napíšu a chci ty rajčata~x~
Odpovědět
 Kafe 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:33:38)
jak říkají Rusové: "život bolí, ale žít se musí" (či tak nějak); podstatné je si ho zpestřovat malými radostmi, třeba dobrým kafem z kavárny, barevnou kytkou v květináči, či novými kalhotami (si jdu zrovna jedny koupit). Jinak by byl život děsný opruz. ~;)
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:28:40)
No já asi celý život hraju. Nejdřív doma, protože jsem si myslela, že když budu jiná, tak se naši nebudou hádat. Potom po nešťastných láskách klesla důvěra v samu sebe, a klesala, klesala, protože ač jsem hrála tu nejdokonalejší podle načtených rad (jak být nejlepší partnerkou, manželkou, .. bla bla), stejně jsem si vždycky natloukla a opustil mě / lhal mi / byl nevěrný. Takže to stejně nemělo smysl.
Ale já tím, jak tak dlouho hraju vlastně nevím, kdo jsem já.
Odpovědět
 libik 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:32:18)
Ve vší úctě, mně ta analýza přijde povrchní a na objednávku toho, že se ti momentálně nedaří ve vztahu a jinde.

Kdybych chtěla podložit svou nudu a neradost anamnézou, ani nevím, kde bych začala a určitě bych si nevzpomněla na nějaký kluky, co mi dali v 17 kopačky.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 21:46:11)
jestli tam nebyla dostatečná láska od rodičů, tak to podle mne jednoduché opravdu není a kdyby pak přišly štastné vztahy, tak ji to určitě posílí v tom, že má pro někoho hodnotu, že je žádoucí, protože je to ona, když tam přijdou místo toho zklamání v lásce, odmítnutí atd., tak to asi srazí hodně, není se o co opřít, na čem stavět.. mě to nepřijde jako maličkosti. Rozchod v 17, kdy si člověk není jistý sám s sebou, nemá zázemí, nemá zkušenosti, to není podle mne úplně sranda, neschazovala bych to.
Odpovědět
 čajka 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 12:57:11)
Taky jsem byla zvyklá hodně hrát. A všimla jsem si, že dlouhodobě to prostě nejde. Moje zkušenost je taková: nejen že je to vysilující a neudržitelný, ale prostě stejně nikdy nebudeš tak dobrá jako ti, kteří jsou takoví (neříkám lepší nebo horší), ale prostě TAKOVÍ od přírody. A nejvíc je to vidět v partnerských vztazích. Tam když to není přirozený, tak to prostě nemůže úplně fungovat, i když ti dva třeba ani nejsou schopní poznat co konkrétně je špatně, něco prostě skřípe.
No a co teď s tim... člověk se v tom ztratí a pak už ani pořádně neví co a proč hraje. Na to mi pomohlo trochu zvolnit život, abych měla chvilky, kdy se zastavím (resp. donutím se zastavit, v mém případě) a zeptám se sama sebe - proč tohle dělám, je to opravdové, nebo hra, jestli hra, tak proč, mám strach?, proč jsem tohle řekla?, co si myslím doopravdy?, atd... ne sebeobviňování, ne přehnaná analýza, ale prostě dokopat se té nejhlubší pravdy, jaké jsem v té chvíli schopná. A jde to teda ruku v ruce s co největší upřímností nejen k sobě, ale i k ostatním.
Držím ti palce ~;((
... jo a na lepší pocit ze života mi pomohlo se zamilovat, i když z toho nic nebylo ~;)
Odpovědět
 aky 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 11:23:13)
...chci se v životě najít...
Podla toho co tu pises by skor pomohlo najst si chlapa.~3~
Odpovědět
 libik 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:33:48)
Valkýro, tys nenapravitelný romantik, prej láska~t~~t~

Nic děčata, nechci vaše pocity bagatelizovat, nemám na to právo, a taky už musím něco dělat, ať se vám všem daří lépe~;((
Odpovědět
 Dadyna s mláďaty 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:54:07)
To je hezky napsané, souhlasím.
Odpovědět
 Source 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 11:04:58)
Valkýro, až budeš bilancovat za dalších deset let, až tu třeba tvoje máma nebude, tak dojdeš k úplně jinému závěru. Že jsi tu lásku měla, dostala jsi pozornost, zájem, dům..., ale ne jak sis představovala a vysnila. Tvá matka se jeví z tvých příspěvků jako ryze protivná a nesnášenlivá osoba, takže její jazyk lásky nevnímáš a necítíš ty projevy pro to všechno okolo, ale pro klid vlastní duše a schopnost se postavit životu čelem věř, že tam ta láska byla a je. Stejně tak si lásku své dceři dávala ty, i když ona má podobné výhrady jako ty ke své matce. Pro ty vady na "kráse" přece láska nepřestane být láskou.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 21:59:13)
Valkýro, a směrem k té dceři to nemůžeš ještě změnit ? Netušíš co očekává, co by potřebovala a i když jí to třeba nemůžeš dát, tak jí říct, co pro tebe znamená, že ji máš ráda jako máma, prostě si promluvit ?
Promiň jesti jsem mimo, protože ne všechny tvoje příspěvky jsem četla, ale tak mne to napdalo, že přeci ještě máte vy dvě čas.
Ono to asi platí i pro tvou matku, ale tam se mi to zdá těžší, tam už je snad jen prostor proto říct jí, že ji máš ráda, ale nic víc bych moc nečekala, ale u dcery si myslím, že je psotoru hodně, k hodně věcem může dojít i časem.. tam se mi to zdá mnohem nadějnější posunout ten vztah někam k lepšímu, navíc máš zkušenost s tím, jak jsou některé věci na pytel (naporozumění se svou matkou), tak to se mi zdá dobré.
Odpovědět
 Pruhovaná 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 7:50:14)
Nic tě netěší? Ani děti?
To je hodně blbé. Myslim, že to deprese je. Možná byla ta ad špatná, někdy nutno zkoušet. Měla bys zkusit jiná. A změnit terapeuta.
To, co cítíš, resp. necítíš, je prostě vidět, lépe řečeno poznat a není to nic přitažlivého, tak je možná i pochopitelné, že tě nikdo neoslovuje.
A ony to vyciti i ty děti, že něco není ok.
Ale něco na tobě být musí, když máš kamarádky.
Co ty na tobě vidí a naopak co ty na nich? Co stavět na tom?
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:05:47)
Děti viz výše.
Deprese - neměl by tedy psycholog říci, že to deprese je? S ním jsem konzultovala vysazování AD, neměl námitky.
Změnit terapeuta - už jsem nad tím včera přemýšlela. Jen, ač to tedy je velmi smutné, je to člověk, který je mi nejblíž, ke kterému mám důvěru, prostě mi sedl. Samozřejmě uvědomuji si náš vztah lékař-pacient, aby to nevyznělo špatně.
Je mi jasné, že to ze mě asi vyzařuje, to negativní.
Kamarádky - to, co jsem v životě prožila, mě formovalo tak, že každého podezřívám, že nic nedělá nezištně, každou chválu a milou věc si umím "logicky" vysvětlit jako zištnou, takže s němi to mám tak, že se navzájem vlastně potřebujeme, protože s touhle mám společné tohle, ona to taky nemá s kým dělat, tahle zase nemá auto, takže volá mě, protože ji odvezu, tamta je na mateřské a nově přestěhovaná, takže vlastně nikoho nemá, tady ta má zas dceru v mém věku, takže se holky zabaví a ona má chvíli klid. Strašný, chce se mi zvracet, jen to čtu.

Já to mám vůči nim tak, že je vlastně potřebuju, abych "aktivně" bojovala se sebou. Asi bych je jinak ani nepotřebovala vidět. Ale vlastně před nimi taky hraju. Chybí mi nějaká kamarádka, které bych se mohla otevřít. Ale mám pocit, že tady z těch to žádná nepochopí do té hloubky, jakou já bych si představovala.
Odpovědět
 čajka 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 13:08:00)
... nic ve zlým, ale přijde mi, že sebelepší terapeut tě nedokáže postrčit, když nebudeš aspoň trochu chtít, nebudeš mít trošku zvedlou hlavu, nebo se aspoň nebudeš aktivně bránit... zažila jsem to sama, dokud jsem aspoň miniaturní aktivitu a zodpovědnost nepřevzala sama, nic se nedělo, ať ostatní makali jak chtěli...
Odpovědět
 Pruhovaná 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 14:05:56)
Depresi nepozná psycholog, ale psychiatr.
A ty důvody, proč se s tebou kamarádky kamaráděj, jsou přece dobré důvody, ne? Vždyť je to normální. Koneckonců to ty bys je taky brala "zištně", potřebuješ někoho pro sebe, aby ti rozuměl, a kde je v tom ten někdo...?
To na mne tak trošinku působí, já to nemyslím špatně, ale tak nějak jsem si, když tě čtu, vzpomněla na jednu rodinnou tetičku, už starou, která před námi jednou kníkala, že ji někdo (nebo nikdo) nemá rád a mně napadlo se jí zeptat - a koho máš ráda ty? Ale nezeptala jsem se, tetka je stařičká a bylo zjevné, že nikoho moc ráda nemá ;-).
Jo ono se říká, že člověk musí mít nejdřív rád sebe, aby mohl mít rád druhé, ale vocamcaď pocamcaď. U dětí třeba bys mohla začít a moc o tom, že si je dovedeš užít, nepřemejšlet a jen si je prostě a obyčejně beznárokově na cokoliv užívat.
Hele, je to těžké. Já bych, podle tvého popisu (že bys o své vůli jen lehla do postele a nic víc) tipla spíš na tu depresi.
Odpovědět
 Gréta 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 7:58:54)
Bud v kontaktu se svými pocity. Jak se cítím právě teď. Pokud hezky, jdu se usmát.
Racionalizace - necítím se dobře protože jsem taková a maková a neměla jsem šťastné dětství - nepomáhá, naopak té od tebe samé odvádí . Pokus se být v kontaktu se svou podstatou. Zkus 10 minut denně meditovat. A hodně pomáhá úsměv, ovlivňuje všechno v nás i oslovitelnost :-)
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:12:18)
Být v kontaktu se svými pocity - to je ono, o tom mluví i terapeut často. Ale nevím jak. Je to prostě moc abstraktní.
Odpovědět
 Source 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:23:39)
Emesko, ale pocity nejsou abstraktní. Tak se nesnaž rozklíčovat je do detailu, ale rozděl je zatím na pozitivní a negativní. To snad není abstraktní, jestli je něco příjemné nebo nepříjemné. Pro základní orientaci to stačí.
Odpovědět
 Líza 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 8:05:32)
Zkus někoho, kdo dělá PBSP trapii. Je to normální psychoterapeuticka metoda, žádný carovani. Ale pomáhá dobře i tam, kde jiné metody člověka přivedly k racionalnimu pochopení jeho problémů, ale skutek utek, změna nepřišla.
Odpovědět
 Anna Veselá 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 8:13:06)
Emesko, to je jako bych četla a viděla samu sebe, až na pár detailů je to úplně jako můj život... Jak já ti rozumím, holka.
Kdybys chtěla, napiš mi mail na spirala.s@seznam.cz ~x~
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:15:01)
Chodím sem denně, takže vím, že jsme si hodně podobné.
Děkuji za nabídku, ale myslím, že mě nepomůže "notovat" si s někým, kdo to má podobně jako já. Ale myslím na Tebe ~s~
Odpovědět
 Source 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:27:54)
Emesko, tak v jednom příspěvku píšeš, že ti chybí kamarádka, které se můžeš otevřít a sdílet s ní, a v druhém odmítneš Spirálu, že je moc stejná jako ty. A jakou kamarádku si představuješ? Těžko budeš sdílet POCITY s někým, kdo není stejný jako ty, to je přece podstata sdílení, že máte stejné zážitky, vzájemne si je proberete, jedna druhou pochopíte.
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:33:31)
No vlastně nejlépe takovou, která to měla podobně a vůbec pochopí tu situaci, ale už se někam posunula / začala se mít ráda / bude mě táhnout, ne stahovat.
Odpovědět
 Source 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:41:07)
Emesko, tak to mě přesně napadlo, že hledáš v podstatě psychoterapeuta, oporu ... A co takové kamarádce nabídneš ty, proč by měla chtít být tvoje "rameno"? Tak to nefunguje. Kamarádky se podpírají navzájem. Nejvíc mi v životě pomohlo to, když jsem otevřeně vyslechla někoho, kdo na tom byl podobně jako já, a snažila se mu "poradit". Pak radíš sama sobě a s nadhledem, co ti chybí, kdybys měla skutečně radit sobě. Tobě chybí aktivní přístup k životu. Jak píšeš o tom hraní, přizpůsobování se někomu, to je jen pasivní reakce na druhého. Kdyby sis odpověděla na to, co je sebeláska, tak možná dojdeš k tomu, že to je schopnost pomoci si sama, nečekat na to rameno, být aktivní, udělat pro sebe to, co máš ráda, co ti udělá radost. Ne čekat na někoho, kdo tě k radosti dostrká nebo přivede za ručičku. Být sama sobě takovou kamarádkou, jakou hledáš.
Odpovědět
 Alenka.Alča 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 13:59:31)
Přilepím to sem a souhlasím s tím, co bylo napsáno.
Rovněž mě zarazilo, že píšeš, že ti chybí kamarádka na to, aby tě někdo pochopil a když Spirála píše že ti rozumí, tak ji odmítneš. Kdo jiný by ti ml víc rozumět než ten, co to také prožívá? Ano, píšeš, že někdo kdo si tím prošel, ale proč ten někdo by se měl vracet a otáčet se nazpět a znovu se v tom rýpat?
Chceš, aby tě táhl a nechceš, aby tě stahoval dolů. Ale proč předjímáš, že by tě Spirála stahovala? Proč si nebýt tou oporou navzájem? Kamarádství je o vyváženém dávaní a přijímání.
Nazveme to pravými jmény. Není kamarádství po někom chtít, aby tě táhl nahoru a nic mu za to nenabídnout.

Možná jsme teď narazili na to, co vlastně v životě chceš. Chceš někoho, aby ti dodával svoji energii.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 22:05:59)
Taky mi napadlo, že máš příliš velké nároky na své okolí, ale za rodiče, kteří by tohle asi v ideálním případě měli plnit už asi rodiče nenajdeš a asi ani nikoho takového nemá cenu hledat, protože rodič to nikdy nebude, nevím... musíš to zvládnout sama a k lidem přistupovat asi méně náročně, nečekat, že ti někdo toho bude hafo dávat a podporovat tě atd.,
Určitě to nemáš lehké, držím Ti palce ~R^ myslím, že jakmile to začne jít trošku, tak pak už to bude jen lepší a lepší a líbilo se mi, jak tu někdo psal něco začít dělat a pak už to půjde dál samo, třeba se najde zase něco co přinese větší efekt atd. a máš děti, fungujete spolu, to mi přijde jako báječná věc. Máš toho vlastně hodně ~R^
Odpovědět
 Ruth 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 9:11:20)
Pokud budeš s manželem tvořit "ekonomicko-výchovní spolek", tak se nikam nepohneš, i kdybys se soustředila na kognitivně behaviorní terapii.
Na takové vnímání se vytento. I ten psycholog je z toho vedle.
S mužem se buď začni chovat normálně, nebo se rozveď. Ale to všechno chce práci, že jo? Lážo-plážo s kamarádkama na víno, předstíráníčko, že nic-se-neděje, kdopak asi hlídá (pardon) děti v tu chvíli? Musíš zabrat, nikdo ti nic zadarmo nedá. S mužem si vyčistit vztahy a pokud to nejde, rozchod. A po rozchodu je to poušť po každé stránce, ale to se musí vydržet, abychom mohly dál. Jinak: prášky-prášky silněší-ústav.
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:22:08)
No já nevím. Vycházíme v klidu, u dětí se střídáme, něco podnikáme spolu (s dětmi), ale nespíme spolu. Já se nestarám o něj, co dělá ve svém volném čase, on o mě. Spadl mi do kategorie bratr. Táta je výborný, doma pomáhá. Je opravdu nutné dětem bořit svět, když to funguje?
I kdybych se nakrásno rozhodla pro rozvod - nebudu si s případným novým partnerem hrát na novou šťastnou rodinu, společné bydlení, jeho děti, moje děti, do toho exmanželka, atd atd. To jako fakt ne. Maximálně kontakt ve dnech, kdy jsme bez dětí, nepotřebuji chlapa každodenně.
Odpovědět
 Kafe 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:27:01)
emesko - a je váš vztah opravdu tak rozpadlý, že se nedá slepit?
Odpovědět
 Ruth 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:42:59)
Co že funguje? Jen to, že on tě nemlátí a ty po něm nestřílíš.
Jo, táta je výborný. Doma pomáhá.~k~
Když budeš od života očekávat tak málo, dostaneš houno. To je přírodní zákonitost.

Nejde o to, přemýšlet teď o nějakým dalším chlapovi, tak jak nepřemýšlíme např. v rozvíjející se přírodě o Vánocích. Je čas myslet na sebe. Ne že lehnu a nic. Ale že vstanu a začnu dělat věci. Pro sebe dobré.
Jedna nevyžádána rada - neuděláš-li nic a zároveň jsi docela nasraná, počítej, že se ti něco špatného přihodí. A to pak zvládneš nebo nezvládneš.
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:20:09)
"V podstatě ale není NIC, co by mě opravdu těšilo."
"Kdyby záleželo čistě jen na mě, lehnu si do postele a nedělám nic."

Já ti přeju, aby ses měla dobře, a zdá se mi, že by ti prospělo (byl by to projev lásky a respektu k tobě), kdyby sis našla čas na lehnutí do postele a nedělání ničeho.
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 23:24:42)
No vidíš Mirku. A to je asi to, co bych zrovna nejvíc chtěla, aby mi všichni dali pokoj a já se mohla jen válet. Neudělám to, protože se bojím, že to je cesta do pekel a bojuji s tím tak, že si naordinuji posteli se vyhnout, jdu cvičit, hrát si nebo jít na procházku s dětmi.
Ale možná, že když mám potřebu ležet, tak asi moje tělo ví, co chce, tak bych mu to měla dopřát.
Jenže děti jsou malé, ještě vyžadují hodně pozornosti.
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Sebeláska 

(7.4.2017 12:29:04)
emesko2,

máš 24 hodin času denně, takže je na tobě, kolik z něj přidělíš dětem a kolik sobě na válení se v posteli.

Mala Stepka ti doporučila přečíst si něco o transakční analýze, já se připojuji. Zatím se mi to jeví, že tvůj Rodič nutí tvému Dítěti nějaké svoje představy a nezajímá ho, že Dítě by potřebovalo nějaký čas o samotě poležet.

Harris, T.A.: Já jsem O.K., ty jsi O.K. Praha, Pragma 1997

Držím palec!
Odpovědět
 Source 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:20:59)
A jak si představuješ sebelásku? Co při ní hledáš za pocity? Jak se k sobě musíš chovat, aby jsi sobě projevila lásku? Stejně jako ti nikdo neřekne, jak a z čeho máš mít radost, tu musíš zažít, tak ti to nikdo neřekne u sebelásky. A prožívání lásky a radosti brání strach a úzkost, takže pokud se ani při zodpovězení těch úvodních otázek u tebe nedostaví AHA efekt, jo tohle přesně potřebuju, tohle musím dělat, tak musíš léčit depresi, úzkost a zbavit se strachu (nebo co ti brání v pozitivních pocitech). A hlavně je důležité se zbavit představy, že sebeláska je něco jako zamilovanost, to určitě není, nejsou to růžové brýle, ale pocit odpovědnosti za svůj život, víra ve vlastní sílu měnit a přijímat.
Odpovědět
 Mala Stepka 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 10:51:58)
Dobry den/ahoj.Nekdo by obvinoval manzela, rodice, okolnosti.Ty nejsi "obet", coz je dobre, utika se do ni plno lidi.Prijde mi, ze nektere sve vlatnosti a potreby upozadujes.Pak neni divu, ze te ta hra unavi.Zkus tedy jinou hru.Pak ale hrozi-jak uz tu nekdo psal-, ze se tvuj zivot bude zasadne menit.Anebo taky ne, mozna mas kolem sebe silne lidi a vse ustojite.Ja za sebe doporucuju transakcni analyzu.Ta pracuje s hrami a je to opravdu dost zajimavy.Kdyz jsem cetla Erika Berneho -Co reknete az pozdravite, mela jsem pocit, ze vztah k sobe a druhym je tak narocna disciplina, ze se snad od vseho a od vsech budu muset odstrihnout.I jsem to castecne udelala a ted navazuji nove vztahy, do kterych vstupuju jinak.Na tech puvodnich hodne pracuju-tedy pokud mi stoji za to je udrzovat dal...celkem rada bych te poznala:) Stepanka
Odpovědět
 Dadyna s mláďaty 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 11:12:01)
Jak moc malé děti máš?

Pokud terapie nepřináší změnu a ani terapeut neumí dát směr, tak buď vyměnit anebo lépe ji v tuto chvíli ukončit. Vědomě a uvědoměle.

Může to být tím, že terapie nesedí nebo taky tím, že ji vlastně ani nepotřebuješ. ~d~

Více aktivity, pokud to bereš tak, že jsi z ní jen unavená, nemá cenu radit. Spíš změnu těch aktivit - místo chození na víno s kamarádkami, kterým stejně vnitřně nevěříš, že jsou to ty pravé kamarádky, být raději sama a jít si zacvičit, projet se na kole, začít dělat něco nového, co je a i vzhledem k užitku bude k prdu, ale než si to uvědomíš, bude to přechodovka do něčeho jiného, co objevíš...klidně si vlez do postele, až bude manžel mít děti, pusť si třeba nějakou audioknihu nebo zvuky deště, otevři okno až bude pršet, jdi do lesa a vylez tam na posed a koukej kolem sebe hodinu, dvě.. pomáhá více si uvědomovat sebe, svoje tělo taky. Myslím, že jsi hodně zacyklená ve svém životě neuspokojením těch základních potřeb, že ti hodně ubližuje to "vědomé" žití s manželem takhle prázdně. Pravděpodobně v sobě potlačuješ, co skutečně chceš a potřebuješ. DOkud nebudeš k sobě upřímná, budeš smutná a ta racionalita je jen důsledek, protože jsi chytrá a potřebuješ si to vysvětlit, tak to víš, ale nevíš, co s tím. ~d~ Racionalita je i jako obrana.

Pokud jsi třeba doma, s dětmi, tak máš určitě naději na zlepšení svého stavu i tím, že začneš pracovat a budeš za sebou něco vidět. Ne jen ty neúspěchy.

Jak píše Valkýra, člověk, který se lásce nenaučil, ji vlastně ani neumí "mít" a ani ji dávat, ten pocit nelásky je celoživotní... nejde ho pořád řešit, myslím, že jediná cesta - sakra těžká - je si říct, že takhle to je a od toho se odrazit.

Nedávát si nesmyslné cíle, že život musí být wau (tohle v současné době hodně zkresluje reklama, tv příběhy obecně...a i ten přístupný náhled do života jiných, fotky na fb a podobně, které ukazují, jak všichni mají všechnu super a zajímavé, s tím se potýkáme, předchozí generace to moc neřešily..) a po malých krůčkách zkoušet žít. Nepřijde mi, to, jak o sobě píšeš, že by to bylo nějak úplně špatné, jen možná se míň v tom patlat. Proto bych s novou terapií chvíli počkala, abys zase pár měsíců nežila nábojem nového, i když vlastně zase totožného, a pak se octla v tom stejném místě.

Přeju hodně ~;((

(Taky nejsem zrovna v pohodě, dost z napsaného je forma mého "boje" s racionálním viděním světa jako místa na úplné h.... ~Rv, ale snažím se nepodléhat tomu)
Odpovědět
 Source 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 11:24:34)
Dadyno, lásku mít nebo ji umět přijímat takovou, jakou ji ten druhý umí dávat? Ale souhlasím s tím, že člověk často potlačuje pocity, protože kdyby si je připustil a uvědomil, že říkají "není to tu pro tebe za těchto podmínek OK", tak musí začít jednat, aby se z těch pocitů nezbláznil, ale kdo má strach, tak to všechno potlačí, aby nemusel jednat. A pak se ocitá ve stavu, kdy všechno v něm ví, že je čas na změnu (sebe, svého myšlení, okolí), ale mozek říká není to tak.
Odpovědět
 Koulička M 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 14:24:34)
Tak si to rozeber. Jak by ses tedy chovala podle tvé přirozenosti v situacích, kdy podle tebe "hraješ"?

Proč už s manželem nemáš intimní vztah?

Zkus někdy přestat hrát a chovej se tak, jak by se ti chtělo.

Ty v podstatě nikomu nevěříš, možná ani sama sobě. PRoto se nikomu nechcheš otevřít, protože se bojíš, že by tě ponížil, využil, zneužil, pomluvil...?

A přestaň bádat nad smyslem života, ten nenajdeš.
Odpovědět
 Hr.ouda 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 22:06:16)
zkus si přečíst nejakýho Frankla

někdy si taky myslím, že jsem ztratila "vůli ke smyslu"
Odpovědět
 emeska2 


Re: Sebeláska 

(6.4.2017 23:07:51)
Omlouvám se, dříve jsem nemohla odepisovat. Odpovím takhle hromadně.

Díky tomu dětství (a vím, že mnohé z vás na tom byly hůř) a dalšími krachy, ale opravdu kontiunálně, jeden vztah za druhým (nikdy jsem nebyla v pozici,že bych nápadníka odmítla nebo se s někým rozešla) to sebevědomí dostalo na frak. Když už jsem si myslela, že jsem si to zlé vyžrala, přišlo to i s manželem. Neobviňuji ho, myslím, že na tom mám svůj podíl (ta nulová sebedůvěra se prostě projevuje).

Prostě od dětství konstantní pocit, že pro ostatní nejsem dost dobrá (partneři, kamarádky, rodiče). Přičemž jsem si teď vzpomněla, že období krize jsem překonávala s nově potkanou kamarádkou (notovaly jsme si - také prožívala krizi s manželem), trvalo to asi 3/4 roku. Jí jsem se poprvé v životě odhalila, otevřela...byla jsem sama sebou. Už kamarádky nejsme, nějak to vyšumělo, přestala mít na mě čas (na cvičení, bruslení, kávu). Opravdu jsem ji měla ráda, vlastně mám, chybí mi každý den, víc, než můj manžel nebo nějaký chlap. Nevím, co se stalo. To mě zase srazilo, zbourala jsem před někým tu svou zeď okolo svého nitra a zase moje já bylo bito. Objektivně cizímu bych řekla, že slunce nesvítí pro jedno kvítí, ale prostě je to pořád, pořád dokola. Pak už člověk opravdu musí dojít k závěru, že stojí za prd.

čajko - to zkusím - zastavit a zpomalit a zkusit říkat to, co říct vlastně chci a ne hrát. Ale půjde to velmi velmi pomalu. 35 let hraní je už prostě zvyk. Ale aktivitu mám, opravdu mám pocit, že ta terapie pomohla, ale hlavně má práce na sobě, bývalo to tisíckrát horší.

Vztah s manželem - jestli se dá slepit nevím, ze začátku jsem byla zásadně proti, čas obrousí všechny hrany, nevím, zvážím to. Nespím s ním proto, že prostě mám před očima tu nevěru. Neodpustila jsem mu a asi už ani nebudu schopna. Nebylo to poprvé.

Sebeláska?? Co já vím, co to je? Všichni říkají, že nejdřív musím mít ráda sama sebe. Tak na tom pracuji.
Odpovědět
 luthienka 


Re: Sebeláska 

(7.4.2017 15:39:57)
Neúspěch přece není to, že tě někdo podrazí. To je neúspěch toho dotyčného:-)
Odpovědět
 luthienka 


Re: Sebeláska 

(7.4.2017 15:40:01)
Neúspěch přece není to, že tě někdo podrazí. To je neúspěch toho dotyčného:-)
Odpovědět
 luthienka 


Re: Sebeláska 

(7.4.2017 15:33:20)
Od života je fajn, když jsi spokojená. Štěstí je podle mě něco navíc - snad takové životní koření. Pokud ani nárazově necítíš spokojenost (často v nečekaných chvilkách), asi opravdu něco není správně a je dobře, že jsi aktivní v hledání.
Na mě to ale působíš, že máš vysoké očekávání od života. Všímej si krásných věcí kolem sebe, zkus si vzpomenout na nějaké nesplněné sny a odvážné nápady a zkus si je naplnit.V existenciálních krizích mi nejvíc pomáhají procházky, cestování, joga a aktivní hudba. Zkus si také něco najít.
Podle mě je důležité užít si přítomnost - na všem se dá najít něco pozitivního. (Např. dnes jsem ze sebe udělala blbku v práci - nedokázala jsem své myšlenky vyjádřit anglicky. Na druhou stranu mám práci, kde mě i přesto stále chtějí).
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.