Re: Partnerova matka

Jasně, každá rodina se s tím musí nějak "poprat".

Já mám tchyni 85+, muž je navíc jedináček... Je s tím spojena spousta věcí, které prostě respektuji ("musím" respektovat). Přijímám to jako realitu, protože sama jsem bydlela do jejich smrti s babičkou a dědou. Vím, že to bude ještě těžší, resp. lepší to už nebude.

Jenom doufám, že "podstatně horší" to nebude... Na svůj věk je na tom ještě pořád dost dobře...

Hlavní břemeno je na mužovi, částečně pomáhá velký syn (nějaké to odvez, přivez...). Mě taky nikdy neměla moc ráda, takže se toho ode mě moc nečeká, s výjimkou "jinak to nejde". Ale kdyby bylo hůř, tak by to nějak muselo jít...

Pro mě je hlavní "nepohodlí", že už jsme, vlastně od COVIDu, nikde nebyli všichni letecky... Muž se cítí líp ve vzdálenosti do třeba 4 hodin autem..., kdyby něco. Líto mi to je, bývali jsme u moře klidně 2x do roka, ale chápu, že kdybych ho "ukecala" nebo "ubrečela" nebo "uvyčítala", tak by si to stejně vyčítal, neužil, stresoval se... a kdyby se fakt v té době něco stalo, tak by to byly výčitky "do smrti". Je to jeho máma.

A jasně, teoreticky to může být ještě třeba na 15 let, ale co si budem, spíš je to otázka třeba 5 let... ¨

Takže za mě - opravdu bych se oprostila od toho, abych brala osobně to, co mi říká... Seniory je opravdu potřeba brát s velkou rezervou...

A skutečně - jednou za čas aby se postaral i někdo jiný, třeba na celý víkend na té chatě, abyste mohli někam jinam vypadnout...

Každého partnera si člověk "bere" i se "závazky", ať už jsou to děti či bývalá partnerka a v našem věku holt už spíš ti rodiče...