Diskuze : Hlavní : Máme doma školáka

Čumčo já jsem se pro mne nesmyslně dojímala dneska ráno. Mám se současným školstvím osobní problém, ve svém blízkém okolí mám děti, které školství (rozumněj systém v kombinaci s blbýma lidma) opravdu nepěkně semlel a řešili jsme, jestli jedno z dětí v rodině vůbec má smysl dávat do školy, jestli nějak nenakombinujeme domácí vzdělávání. A dneska, když jsem viděla tu spoustu nastrojených dětí s kytkama a složkama, potkávala pyšné prvňáky - a uvědomila si, že jsme vlastně nezorganizovali naší každoroční večeři, ptž tím, že letos v blízké rodině školáci nejsou a já jsem se nějak utopila v práci(to jsem teda napravila, jdeme příští týden, kdy měl být ofiko konec), zavzpomínala, když byly naše děti malé, nějak mi došlo, že na školu má asi většina dětí promárně ty dobré vzpomínky.

Yuki, mame rozstrikovac, bedny s vodou a různými hrackami, dostávají konve s vodou na různé stavby na pisku a kdesi cosi (mame nove stufnu s cerpadlem). A i u toho vznikne situace kdy lapáme po dechu a nestačíme dobíhat.

"nemôžem furt uveriť, že ten usmievavý elegán, ktorý pôsobil tak sebavedomo a slušně zároveň, že to bolo moje dieťa..."

knedli, to je úžasnýýý

Yuku, to je videt na vetsine dětí. Jsou tam i výrazné animozity. Další frustrace a velká unava. Rozumim tomu. Ale je to teda fakt o zdraví na vsech stranach. Uf. A to nemluvim o mojí třídě. Tam je to obdobné.

Tiež pripisujem počasiu zhoršené chovanie detí. Snažila som sa poupraviť a čo najviac spríjemniť pobyt v školke, aby to aj oni, aj ja (bola som s nimi sama) prežili.
Ale chápem, že ak máš do toho dieťa (či dokonca deti) s poruchou chovania, tak to nezachránia ani úlevy mimo bežný dopolední program.