Re: zivot bez dětí

Přemýšlívala jsem o tom, co by bylo, kdybych děti neměla, neumím si též život bez nich nějak představit. Možná i proto jsem si kdysi vybrala povolání kolem dětí...takže bych bývala měla vystaráno.
Ale - zrovna minulý týden jsem si tohle všechno zase uvědomila při pohledu na paní v nějakém podobném věku jako já, která chovala na klíně mrňavé Vietnamče, pořád ho hladila, opusinkovávala, bylo vidět, jak moc ho má ráda...a mluvila o jakýchsi velkých vnucích a dětech, co se k ní vracejí a že jich má spoustu...nakonec jsem to pochopila - hlídá už celé roky cizí děti, které k ní i s celou rodinou přilnou tak, že je má stále kolem sebe...a vlastně jen přibývají. Patří k nim.

Ale to je mimo mísu...samozřejmě, jen se mi to zase oživilo.
Jen že možnosti jsou, jak přijít do kontaktu s dětmi, i když nejsou "vlastní".
Bez dětí je dnes spoust lidí, vyčuhovat z řady nebudete, pokud jde o tohle.

Chtělo by to, pokud by to šlo, před posledním pokusem pustit to všechno chtění z ruky a nechat na vůli toho Vyššího...naprosto. Ať se to děje, jak má...leccos může dopadnout velmi překvapivě, i když samozřejmě jakkoliv.
Držím palce, abyste byli šťastní tak jako tak.