Může v klimakteriu vzniknout deprese?

Asi potřebuju pomoct, třeba některá procházíte nebo jste prošly podobným...

S přechodovými potížemi se potýkám 2 roky. Střídavě se mi daří a nedaří s volně prodejnými nehormonálními přípravky. Teď cca od února je mi opravdu bídně - ke všem fyzickým příznakům (návaly, pocení, nespavost atd.)se mi ale brutálně zhoršila psychika. Jsem totálně bez nálady, pořád je mi do pláče, nevidím žádné pozitivní výhledy do budoucna, nic, nač bych se těšila...ještě jsem se neoklepala z pandemie, kterou jsem dost těžko snášela, a přišly ty hrůzy na Ukrajině, které mě upřímně děsí a bolí...

Určitě je můj stav ovlivněn i tím, že se dcera odstěhovala k příteli a vídáme se velmi málo, je mi po ní smutno... syndrom prázdného hnízda se potkal s přechodem... Celý týden jsem sama, s partnerem se vídáme o víkendech. Mám velmi nekontaktní práci, kdy se celý den s nikým nepotkám... jsou dny, kdy nepromluvím s živou duší...

Nevím, co počít, jestli je stav duše vyvolán opravdu "jen" nízkou hladinou estrogenu, nebo jsem znovu adept na AD. Hormonům jsem se prozatím bránila, máme v rodině onko predispozici karcinomu prsu, ale teď si říkám, že to snad risknu... představa dalších let takto... Gynekolog je spíš laxní, nic moc nenabízí.

Máte někdo za sebou podobnou zkušenost? Nebo tip, co by mohlo pomoct? Nebo nápad, jak se přesvědčit, že před 50 neskončil život? Občas mám ten pocit...
Děkuju...