Re: Rozdíly mezi dcerami a péče o mámu

Tak jsem zadala AI Karpmanuv dramaticky trojuhelnik a pece o starnouci rodice a vylezly mi z toho docela rozume rady.

🔺 Jak se role projevují v péči o stárnoucí rodiče
1) Oběť (Victim)

Může to být rodič i dospělé dítě.

Rodič: „Já už nic nezvládnu… bez vás bych nepřežil.“

Dítě: „Musím všechno dělat sama, sourozenci mi nepomáhají.“

Typické prožitky: bezmoc, vyčerpání, pocit, že „nemám na výběr“.

2) Zachránce (Rescuer)

Obvykle dospělé dítě, které se snaží rodiče ochránit před vším.

Dělá víc, než je nutné, často na úkor sebe.

Přebírá zodpovědnosti, které rodiče ještě zvládají.

„Nech to, já to za tebe vyřídím.“

Zachránce ale tím, často nevědomky, udržuje rodiče v roli oběti.

3) Pronásledovatel (Persecutor)

Může být kdokoliv v systému.

Dospělé dítě: „To si nemůžete jednou vzpomenout dřív? Já kvůli vám nic nestíhám!“

Rodič: „Kdybys byl lepší syn, nenechal bys mě takhle samotnou.“

Projevuje se zlost, kritika, tlak, pocit nespravedlnosti.

Zajímavé je, že lidé mezi rolemi přeskakují – zachránce po vyčerpání sklouzne k pronásledovateli („Nikdo si neváží, co dělám!“) a pak k oběti („Já už nemůžu…“).

💡 Proč se to v péči o rodiče děje často

Silné emoce: vina, strach, únava, loajalita.

Nerovnováha moci: dospělé děti přebírají roli „rodičů“ svým rodičům.

Nevyjasněné hranice v rodině.

Pocit povinnosti nebo kulturní očekávání.

✔️ Jak z dramatického trojúhelníku vystoupit
1) Role tvůrce (opak oběti)

„Co teď skutečně potřebuji?“

„Co z toho je moje zodpovědnost a co už ne?“

Realistické plánování péče (služby, sourozenci, střídání).

2) Role podporujícího (místo zachránce)

Podpora místo přebírání:
„Můžu ti pomoct to zařídit, ale udělat to můžeš sám/sama?“

Respektovat zbytky autonomie rodiče.

3) Role asertivního (místo pronásledovatele)

Otevřeně mluvit o limitech:
„Můžu přijet v neděli, ale ne každý den.“

Nekritizovat, ale nastavovat hranice.

🧭 Praktické tipy

Domluvte rodinnou poradu (osobně nebo online): potřeby rodiče, rozdělení péče, limity.

Využijte pečovatelské služby – není to selhání.

Dávejte prostor rodiči rozhodovat, i když zpomalí proces.

Pokud se objeví obviňování, zkuste popsat své pocity („Já výroky“).

Sledujte signály vyčerpání: podrážděnost, změny spánku, pocit povinnosti bez prostoru pro sebe.