Re: Rozdíly mezi dcerami a péče o mámu

Martino, to je pekne, co pises...mam to taky tak !

ja jsem taky s vekem zahodila stare krivdy, ze mi matka (generalka a navic dost manipulativni) mluvila do osobniho zivota, takze jsem zamlada zrusila naplanovanou svatbu, otec k tomu tehdy jen rekl, ze "vidi to stejne jako maminka", pak jsem se uz nikdy nevdala....ovsem po desitkach let nema smysl se k tomu vracet, holt se ten zivot odehral jinak a kdovi, jak by se odehral, kdybych tu svatbu tehdy mela

myslim, ze po desitkach let fakt nema cenu pripominat, kdo co tehdy udelal a o koho se kdo staral

ja jsem rada, ze rodice jsou stale nazivu, je jim 83 a 85 let, sice maji zdravotni problemy a obcas skonci v nemocnici, pak tam jezdim denne a resim lekare, jsem dost asertivni a "domluvna", takze se nenecham u lekare nebo v nemocnici odbyt

jsem rada, ze s nimi muzu travit cas, protoze je mi jasne, ze moc dalsich let to nebude trvat, jejich rodice zemreli mezi 85 a 88 lety, tak bych byla rada, kdyby se dozili aspon 90 let

ale zaklad byl jim udelat system v zivote, udelat jim poradek v tom, jake berou leky, uklidit jim tu pulku bytu, ktera byla zabordelena, vytridit obleceni, ktere jeste budou nosit a dat na charitu to, ktere nosit nebudou, oni sami si domluvili obedy a pecovatelky, obcas si objednaji uklid nebo vetsi opravu v byte...jak je system, je vsechno jednodussi

myslim, ze je treba videt to pozitivni a ne to negativni, ovsem taky samozrejme zalezi na tom, jak se k zakladatelce matka chova...a jestli zakladatelka ma moznosti a sily se o matku takto starat, pokud sama ma vnoucata a dalsi povinnosti...ja vnoucata nemam, dcera je dospela, v praci se muzu dohodnout na volnu podle potreby - jen tam vozim psa s sebou na navstevu

jinak u zakladatelky je hruza ta, ze jeji sestre zemrel syn...z toho bych se asi psychicky nedostala nikdy