Re: Rozdíly mezi dcerami a péče o mámu

Teď to řeším
Jsme tři sourozenci, sestra 150 km, bratr 10 km, já v místě. Takže stejně se tam stavuju nejvíc já,věci jako léky, obědy, namazat záda, nakoupit běžnosti, popovidat, kontrolovat, zda se něco nemění k horšímu...
Byli jsme vychováni s odstupem, neobjimat, nedat pusu a tak, máma doteď couvne při náznaku podobné akce
Musela jsem si to srovnat jen sama se sebou, zda to chci dělat.
Neporovnávat se se sourozenci je první meta.
Druhá zapojit charitu, to trvalo hodně dlouho. Začali jsme tím, že k ní přijeli odebrat krev, aby nikam nemusela jezdit.
Třetí ustát návrhy na velkolepá řešení od sourozenců a využít toho, co můžou nabídnout. Bratr vše okolo nemocnic, případně jednání s doktory, vyhledávání možností, co s nenadálým zhoršením stavu. Sestra dlouhé hovory o politice, semtam návštěva s jednoporcovými krabičkami domácího jídla do mrazáku.

Ale dalo to i mně moc - bližší a časem i hezčí vztah s mámou,je to s ní sice těžký, ale víc se poznáváme, víc si toho jsme schopné povědět od srdce...když je ona celkem v pohodě a má dost síly. Jsem ráda, že to můžu prožít, v původní verzi vztahu by mi časem umřela jako skoro cizí osoba. Budu a jsem za ten čas s ní vděčná.
Jen bych fakt jako první přestala řešit minulost, kdo za co může, kdo měl mámu víc pro sebe, spravedlnost nehledej, máma určitě dělala maximum, co v tu chvíli dokázala.