Re: Rozdíly mezi dcerami a péče o mámu

přemýšlela jsem, kdy jsem se dozvěděla, že mám někde jednu babičku, která zřejmě ani netuší o mé existenci... a nemůžu si vzpomenout, asi to prostě bylo "odjakživa"...
prostě jsem vždycky věděla, že matka mé maminky ji nechala v dětském domově, kde maminka vyrostla, že pak ji znovu kontaktovala, byla mamince i na svatbě, ale pak už o maminčin život zájem neměla a tak se s ní nikdo z nás nevídá... a s nikým z maminčiny původní rodiny... nijak mě to (myslím ) nepoznamenalo, nevnímala jsem to ani jako něco, co by se mělo dotýkat mne osobně (jako že vlastní babičku nezajímám)... tu paní jsem viděla jednou, čirou náhodou z auta, když jsme ji míjeli na ulici, dodnes si pamatuju, jak maminka pronesla "no hlavně že se točí kolem cizích dětí, ale vlastní ji nezajímají" (stála mezi několika dětmi) - tenkrát i já chápala, že ji to pořád mrzí, ale přiznám se, že moje pocity byly někde kolem mírného zájmu o tu paní... to mi mohlo být asi tak 7-8 let... pak jsme jednou náhodou viděli i nevlastního tátu mojí maminky (vzal si její matku, sám měl o něco staršího syna, když pak matka pláchla s nějakým chlapem, nějaký čas se staral obě děti sám, za pomoci maminčiny babičky, když pak umřela babička, maminka šla do domova), u něj jsme se všichni i zastavili, byl tam i jeho syn, který byl nadšený, že má "takové krásné tři neteřinky" a vzal nás do hospody a koupil nám tam každé ledové kaštany (zvláštní, jak jsou některé dětské vzpomínky v něčem tak přesné ), to mi mohlo být tak 10... ještě o něco později, určitě už po revoluci, jsem poznala maminčinu sestřenici, to byla fajn ženská, ale tak na chvilku pokecat, prodávala v jednom stánku, tak jsem se u ní párkrát zastavila... zbytek rodiny jsem nikdy neviděla, nemám potřebu na tom něco měnit
(tím nijak nerozporuju tvé rozhodnutí, celkem ho chápu, to jen že mě mimoběžně napadalo, jak to bylo u nás)