Re: Poruchy učení a přijímačky na SŠ

Holky, poslouchala jsem na Heroine podcast o nějaké mámě s autistickou dcerou, která teď studuje na nějakém gymplu...

Líbila se mi tam ta její myšlenka, že radši, než se soustředit na to, co má dítě "porouchané" (tj. tu diagnostikovanou poruchu a snažit se ji "přebít", přeučit...), tak na to, na co má dítě talent.

https://www.heroine.cz/hlas-heroine

TaJ syn to má přesně tak - dobře, na normální výuku až tak úplně nemá - nebo máš pocit, že nemá paměť, ale přitom přece moc dobře víš, že paměť na to, co chce, má výtečnou - když dokáže udržet v paměti obrovské množství informací o vlacích atd.

Já tomu říkám - myslí prostě jinak.

Já to viděla odmalička - syn dřív četl a psal, než mluvil. Tak holt znakoval. Dneska je užvaněný po mě, má výborné vyjadřovací schopnosti... V 5 uměl všechny státy světa najít na mapě, všechny vlajky..., ale třeba rozdíl mezi růží a tulipánem - nezájem. Totéž bylo pak ve škole, když se museli něco učit a ta slova mu nedávala smysl (příslovce, podmět...). Encyklopedické znalosti v lecčems (jeho "Mami, dám ti lehkou otázku...", na které já jsem zoufala zavracela očima) x tisíckrát dokola (ano, trojúhelník má tři "špičky", ale v matematice jim říkáme vrcholy...)

Můžeš říct, že má blbou paměť? Ne, protože on má paměť jak houba, ale prostě jen na něco - co se bohužel ve škole neučí... Ale rozdíl mezi přídavné jméno - příslovce a předmět - hahahahaha... Takže ve cvičení - podtrhni podmět a přísudek v každé větě, klidně podtrhal přídavná jména (ale zase všechna a správně) ...

Na normální základce by možná měl pětky, kdo ví. Ale holt jsem to věděla, že tohle nepůjde. Ta "milá" paní v PPP mi hodinu vykládala, co moje dítě všechno nezvládá... No, já jí pak hodinu vykládala, co všechno umí líp, než dospělý vysokoškolák. Tak holt soukromá škola, individuální přístup, slovní hodnocení... a do sedmičky se s ním učit... V osmičce jsme to na zkoušku nechali na něm, že když to nepůjde, tak zasáhnu, ale překvapivě to šlo.

Na nestandardní dítě prostě nemůžeš jít standardně (myšleno zakladatelka). To, že něco funguje u dvou starších "bezproblémových" dětí, neznamená, že to bude fungovat i u té poslední. Základní je opravdu podle mě vědět, jestli to dítě tu inteligenci "tam dole" má, holt ne třeba slučitelnou se standardním průměrovým školstvím, nebo jestli prostě jde fakt za hranu svých možností (proto dře a výsledky jsou stejně slabší).