Re: Příprava na přijímací zkoušky na střední školu

to mi připomnělo - u nás teď v širší rodině teď vrcholí přípravy na cermatyu jednoho dítka, ale sleduju to jen zpovzdálí, a fascinuje mě,jak to dítě se třeba samo učí, sedne si ke knížce... vybralo si těžký pražský gympl, má to rozumně ostupňované až na soš, takže by vlastně stres a motivaci ani mít nemuselo, na ty další dvě by se dostalo i tak, ale studuje, nikoho externího ani nemá a nepotřebuje, a testy už začíná psát tak, že by to na ten pražský gympl bylo. Já jen čumím..

No a má v okolí jetě jedno dítě, od dětství spolu pekli, ale jsou na jiných základkách, a říká, že jeho máma je z toho úplně nešťastná, že je mu to úplně jedno, neučí se vůbec... má tam napsanou nějakou pražskou obchodku, ale prostě v lednu testy z matiky na 13 bodů.

Že je úplně zoufalá z toho přístupu, jek je mu o jedno, nedělá proto nic... Tohle je třeba moje noční můra, teda. Možná proto, že v tom trochu vidím sebe. Nejakouž takouž motivaci jsem měla, ale bylo mi o fakt jedno. Vlastně mi bylo zcela jedno, kam po devítce půjdu, rozhodovala jsem se nějak podle ostatních, a pamatuju si, že mě napadla dopravka - ještě teď se orosím, že kdyby ty volby byly jen na mně, tak je šílený, kam bych se dostala. Vůbec jsem netušila, o čem dopravka je, jen tam šel někdo ze spolužáků, mám pocit... na DOD jsem nikam nechtěla, přišlo mi to zbytečné. ( za nás byl teda jen seznam škol na papíře, žádné webovky, nic... všechno pro ě bylo abstraktní) naši to pak vymysleli díky bohu, a já našla obor, který jsem si zamilovala. Ale taky ze mě rostli... mě to bylo úplně jedno.


Toho se šíleně děsím. Ptala jsem se, co jemu pomáhá udržet si motivaci a studovat to, a řekl, že neví, že nic extra, asi to v člověku prej musí bejt, nebo není.
Moje teoreie je, že náš to zkoušel před pr lety na 7g a nedostal se, a tím, jak si obešel různé školy, DOD, a ty testy psal, tak možná už ví do čeho jde... ale na to jsem se neptala, jestli mu pomohlo.

Teda ale když jsem slyšela o té známé a 12 b z matiky v lednu... tak je mi těch rodičů strašně líto, jsou to hrozně milí rozumní zodpovědní a fajn lidi, a přijde mi to strašná škoda. No ale jak donutíš deváťáka, že...

Ono to asi musí být i v tom člověku, no...