Moji rodiče to samozřejmě mysleli dobře, ale fakt o těch školách věděli míň než já. Jako s gymplem to bylo jednoduchý, tam nic nebylo, zedník, prodavačka, zemědělka, gympl. Kdo se dobře učil, šel na gympl.A ty vejšky, nikdo z rodiny vejšku neměl, neměli vůbec představu.A já jsem to s nima moc nerozebírala, já jsem naopak měla jasnou představu. Navíc s emnou to že jsem se nedostala hned napoprvé, ani ijak nezamávalo,prostě jsm si řekla, že to nevadí, vyjde to příště. Jediný, co mě štvalo, že jsem musela mít to blbý razítko v občance, takže jsem nastoupila do Prahy někam jako sekretářka,vůbec mě to nebavilo, nezajímalo.A užívala jsem si, každu nic jsem byla někde v luftu, seznamovala jsem se ostošest, cestovala jsem,jak to jen šlo:-( A rodiče pojali podezření, že jsem se zkazila, nic ze mě nebude, na vesnici se jim smáli, že se v té Praze nejspíš jen k...

A pak jsem volala z budky, že zítra půjdu znovu na ty přijímačky, podpora byla asi taková, že mi mamka řekla:" Vůbec nám to radši neříkej, stejně to neuděláš..."
Ale jak řekl známý, který se šel při vyhlašování do budovy FF UK podívat na dveře, brali ten rok zase jen 4 lidi,ale kupodivu všechny, jejichž příjmení začínalo na "K", tak jsem prý měla štěstí

A lidi na vesnici mě zase začali zdravit
