Re: Příprava na přijímací zkoušky na střední školu

no nene!


To je krásný!

A já si to taky myslím, že ono se to něco někdy nějak stane... fakt se tohle prostě děje.Ten svět je moc malý na to, aby ho naše vůle a přání nezvládly ovládnout :)


Má taky takovou historku.


Byla jsem malinká, asi do druhé třídy, řekla bych. Táta mě vezl na ves k babičce, asi půlhodinka cesty, ale bylo to pro mě takové zvláštní ze dvou důvodů. Jela jsem s ním jednak sama a za tmy, což bylo samo o sobě neobvyklé (bylo to kvůli tomu, že bráška onemocněl, abych to nechytla od něj taky, asi rychloakce). Možná vůbec poprvé co jsem byla u babičky sama...

A druhá věc - táta to vzal jinudy než obvyklou cestou. Nevím proč.
A najednou jsme v téhle zvláštní situaci projížděli okolo kouzelného zámečku..dům s velkými okny, balkonem a dvěma kulatými věžičkami. Byla jsem z něj naprosto unesená! Hned se ptám táty Co to je! Co tam je! Dá se tam jít? Kdo tam bydlí??
Táta odpověděl, že je tam nějaký domov seniorů nebo co. Byla jsem tím zámečkem zcela fascinovaná. Byl nádherný. Protože jsem ale byla malá, nepamatovala jsem si, kde byl, co to bylo... jako kdyby to byl sen.


Domov důchodců tam skutečně býval, ale v té době už tam nefungoval, a pár let nato tam otevřeli střední školu. Až rodiče mě upozornili na to, že vznikla tahle škola a že by to mohlo být fajn. O mém zážitku z dětství absolutně netušili. Dostala jsem se tam a prožila jsem tam studijně svoje nejšťastnější 4 roky v mém životě.