Československé školství od 50. let, vliv režimu

"Vývoj právní úpravy mateřských škol v Československu poměrně dobře odráží vývoj celé společnosti. Zatímco před rokem 1948 byly mateřské školy chápány především jako výchovné a sociální zařízení, po nástupu komunistického režimu se staly součástí jednotného státního školství a nástrojem státní výchovy.

50. léta (1948–1960)

Po únoru 1948 došlo k centralizaci školství.

Hlavní předpisy:

Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (tzv. školský zákon)
vytvořil jednotnou soustavu škol,
mateřské školy byly začleněny do státního školství,
důraz byl kladen na kolektivní socialistickou výchovu.

Ve školkách se postupně prosazovala ideologie socialistické společnosti:

kolektivismus,
pracovní výchova,
vztah k práci a socialistické vlasti,
oslavy státních svátků a výročí.

Ministerstvo školství vydávalo podrobné osnovy a metodické pokyny, podle kterých učitelky pracovaly.

60. léta (1960–1969)

Nová ústava z roku 1960 přinesla další změny.

Klíčový předpis:

Zákon č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon)

Poprvé byla výrazněji formulována role předškolní výchovy jako součásti jednotného vzdělávacího systému.

Charakteristika období:

větší důraz na pedagogiku dítěte,
rozvoj psychologie předškolního věku,
rozšiřování sítě mateřských škol,
současně však stále silný ideologický rámec.

V druhé polovině 60. let se objevovaly modernější pedagogické přístupy, které však byly po roce 1968 částečně potlačeny.

70. léta (1970–1980)

Po nástupu normalizace došlo opět k výraznějšímu ideologickému řízení školství.

Nejdůležitější předpis:

Zákon č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol

Na něj navázala řada prováděcích předpisů.

Pro mateřské školy byly významné zejména:

Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy
Metodické pokyny Ministerstva školství ČSR
jednotné osnovy a plánování výchovně-vzdělávací práce.

Typické znaky:

přesně stanovené tematické plány,
jednotné cíle pro všechny školky,
důraz na pracovní výchovu,
socialistická morálka,
kolektivní činnost,
příprava na školní docházku.

Učitelky měly poměrně malou pedagogickou autonomii. Činnost byla plánována na rok, měsíc i týden podle závazných metodických materiálů.

Jaké dokumenty učitelky skutečně používaly?

Vedle zákonů pracovaly především s dokumenty ministerstva:

Program výchovné práce v jeslích a mateřských školách
Osnovy výchovné práce
Metodické dopisy Ministerstva školství
Pokyny okresních národních výborů
různé metodické příručky (např. pro hudební, výtvarnou nebo pracovní výchovu).

Tyto dokumenty byly v praxi mnohem důležitější než samotné zákony.

Přehled podle období
Období Hlavní právní předpis Charakter řízení
1948–1960 Zákon č. 95/1948 Sb. centralizace, vznik jednotného školství
1960–1978 Zákon č. 186/1960 Sb. jednotná soustava výchovy, rozvoj předškolní pedagogiky v rámci socialistického systému
od 1978 Zákon č. 63/1978 Sb. a navazující předpisy silně centralizované řízení, jednotné programy a metodiky
Rozdíl oproti dnešku

Dnešní systém stojí na Rámcovém vzdělávacím programu (RVP PV), který stanovuje pouze cíle a očekávané výsledky. Každá mateřská škola si vytváří vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP) a učitelky mají značnou pedagogickou autonomii.

V 50.–80. letech tomu bylo naopak – stát určoval nejen cíle, ale často i konkrétní obsah, metody, tematické okruhy a časové rozvržení práce. Míra jednotnosti mezi mateřskými školami byla proto mnohem vyšší než dnes.

které prvky poplatné režimu v této československé historii předškolního a školního vzdělávání jsou ze dnešního pohledu nejvíce kontroverzní, ideologické?

To je zajímavá otázka, protože je potřeba rozlišit dvě roviny: pedagogiku jako vědu a ideologii komunistického režimu. Mnoho pedagogických poznatků z té doby (význam hry, socializace, rozvoj řeči, hudební či výtvarná výchova) je dodnes platných. Kontroverzní jsou především prvky, které sloužily politickým cílům státu.

Mezi nejvýraznější patřily následující.

1. Ideologická výchova od nejútlejšího věku

Mateřská škola neměla být pouze místem rozvoje dítěte, ale také prostředkem budování „socialistického člověka“.

Děti byly vedeny k:

lásce k socialistické vlasti,
úctě ke Komunistické straně Československa,
přátelství se Sovětským svazem,
pozitivnímu obrazu dělnické třídy a kolektivní práce.

To se promítalo do řízených činností, básniček, písní, výzdoby tříd i oslav.

2. Kult Sovětského svazu

Ve školkách i školách se běžně připomínaly:

Velká říjnová socialistická revoluce,
osvobození Československa Sovětskou armádou,
výročí narození a úmrtí Lenina,
přátelství se Sovětským svazem.

Děti vyráběly výzdobu, učily se písně nebo recitovaly básně vztahující se k těmto tématům.

3. Kult politických představitelů

V různých obdobích se objevoval kult osobnosti:

zejména Stalina v 50. letech,
později Lenina,
v menší míře i československých komunistických představitelů (například Klementa Gottwalda).

Po destalinizaci po roce 1956 kult Stalina výrazně ustoupil.

4. Jediný správný světový názor

Vzdělávání vycházelo z marxismu-leninismu.

Ve školkách se to projevovalo nepřímo:

důrazem na kolektiv,
pracovní výchovu,
rovnostářství,
pozitivní obraz socialismu.

Ve škole už byla ideologie mnohem explicitnější – například ve výkladu dějin, občanské nauce nebo literatuře.

5. Kolektiv nad jednotlivcem

Jedním z hlavních pedagogických principů byla nadřazenost kolektivu.

Zdůrazňovalo se:

společné rozhodování,
společná práce,
podřízení osobních zájmů zájmům skupiny,
kritika individualismu.

Dnes se naopak hledá rovnováha mezi spoluprací a individuálním rozvojem dítěte.

6. Pracovní výchova

Děti byly vedeny k úctě k manuální práci.

Například:

péče o zahrádku,
úklid hraček,
jednoduché pracovní činnosti,
návštěvy továren nebo zemědělských družstev (u starších dětí).

Samotná pracovní výchova není kontroverzní; ideologický byl výklad, že dělnická práce představuje nejvyšší společenskou hodnotu a že socialistický způsob výroby je jediný správný.

7. Jednotnost a centralizace

Ministerstvo stanovovalo:

co se bude učit,
kdy se to bude učit,
jakým způsobem se to bude učit.

Pedagogická autonomie byla výrazně menší než dnes.

8. Omezený prostor pro náboženství

Mateřské školy byly světské.

Současně však stát prosazoval ateismus a náboženské tradice byly upozaděny nebo prezentovány jako přežitek.

Například:

Vánoce byly zdůrazňovány spíše jako svátky zimy a míru,
Ježíška často nahrazoval Děda Mráz (zejména v 50. letech),
náboženské symboly se ve školách neobjevovaly.
Co je dnes hodnoceno nejkritičtěji?

Historici školství se poměrně shodují, že nejproblematičtější byly zejména:

instrumentalizace vzdělávání pro politické cíle – škola měla vychovávat loajální občany konkrétního režimu, nikoli podporovat svobodné utváření názorů;
absence názorové plurality – alternativní pohledy nebyly připouštěny;
silná centralizace a omezená profesní autonomie učitelů;
ideologizace obsahu výuky, zejména v humanitních předmětech.

Naopak některé prvky, které se někdy s komunistickým školstvím automaticky spojují, nejsou samy o sobě ideologické. Například důraz na spolupráci, pracovní činnosti, pobyt venku, hudební a výtvarnou výchovu nebo systematickou přípravu na školu mají hodnotu i v současné pedagogice – rozhodující je účel a kontext, ve kterém jsou používány."