Re: Syndrom prázdného hnízda

Z neznámých důvodů (knížka od Frýbové) něco takového (ale mnohem silnějšího) popisuje, moje terapeutka by Anku, hlavní hrdinku, hnala (byl to takový lehounký Sheldon Cooper, ale neskutečně orignální a krásná).

Jednou tu probíralo, že dnešní mladí dospělí vyčítají svým rodičům jesle (i muži, kteří nebývají na tyhle věci tam citliví) - já dost dobře nevím, jak se tomu šlo vyhnout, prostě se děti ráno odvedly mezi mrňousata a do odpoledne byly s "tetami" - co šlo dělat jinýho??? MM se jeslím i školce vyhnul tím, že byl kompletně celý pokrytý ekzémem, věčně ubrečený, já méně, ale máma mohla pracovat doma, takže vlastně značka Ideál, ale jsme vysloveně výjimky, co potvrzují pravidlo... Všechny děti na západě byly brzo zvykané na čas bez rodičů (aspoň pár hodin denně)

A den dva strávené jen ve dvou, bez dětí, tak jako 7 let před svatbou a rodičovstvím - to mi taky kdysi chybělo, žádné přesnídávky, pískoviště, lego duplo, ale probudit se o víkendu libovolně, vzít si snídani do postele k časáku a z pyžama se převléct k obědu