no tebou popisované jevy by se klidně daly očekávat při stařecké demenci... tam pak nastupuje často paranoidní chování, hrubé výrazy, u tchýně to bylo pak hodně i o tom, že se jí něco zdálo a pak to považovala za realitu, třeba že jsme koupili nějakou maringotku u ní ve vsi a jezdili jsme tam na dovolené a ani jsme se u ní nezastavili, a že jsme tam byli i s mou mamkou... a pro ni to byla vzpomínka, byla o tom přesvědčena a nebylo možné jí vyvrátit, že nic takového se nikdy nestalo, měla nám prostě za zlé, že jsme se u ní nestavili, vyčítala nám jak jsme sobečtí a že by se ráda s mamkou pozdravila

tyhle sny se pak samozřejmě překlápěly do reality hlavně v tom emocionálním cítění, takže se pak nesmyslně zlobila na různé lidi, mátly se jí staré vzpomínky, nové vzpomínky, sny, nedávalo to smysl ani jí a to ji rozčilovalo... také nám tvrdila, že její maminka je v domově důchodců, nikdo jí to nedokázal vymluvit, že její maminka je už několik desetiletí mrtvá, dožila ve svém bytě a ve zmiňovaném městě nikdy žádný domov důchodců nebyl... nepomohla ani cesta do toho města, aby nám ukázala ten dd, prostě ho jen nenašla, ale byla to naše chyba, že jsme "moc spěchali"... asi tě nepotěším, ale strašně se to zhoršovalo, až do absurdních situací, kdy držela v ruce úmrtní list svého tatínka a rozčilovala se, že už mu minulý týden říkala, aby si ho odvezl a on jí ho tam zase nechal... ale až přijede v týdnu, tak už mu ho strčí do kapsy, aby si ho odvezl...

teď je v domově se zvláštní péčí, bere nějaké léky, trochu se to srovnalo, ale spíš do jakéhosi podivného stavu mysli, kdy si pamatuje čím dál méně, ale podle některých náznaků si opravdu uvědomuje kde je a s okolím se sžívá, pořád to teda považuje za dočasný pobyt, s tím, že se vrátí domů... někdy nám vypráví jak tam pečuje o kytky jak myje okna, pere záclony, jak pomáhá "těm holkám" s papírama, někdy si myslí, že tam je na výpomoc (dělala písařku, zapisovatelku u soudu a různou administrativu), někdy že je v nemocnici...
každopádně bych doporučila dostat ji co nejdřív na vyšetření, klidně začít u praktika, vhodné léky mohou nástup zpomalit a zmírnit některé projevy...
jo a obecně mám vypozorováno, že nejlépe na komunikaci funguje zrcadlení - čím vstřícnější a milejší na ni budeš, tím milejší a vstřícnější bude ona, každá výčitka, každý ostřejší tón se ti vrátí vy vygradovaném útoku zpět... myslím, že pro tebe jako "jen" snachu, to může být snazší, pro partnera (syna) v tom ještě často hraje roli ta dětská neochota přijmout ztrátu rodiče takového, jakého celý život znal, tak s tím je dobré počítat...