..maya.. |
|
(10.1.2011 21:13:27) tak upřímě nejvíc se ted věnuju našemu sedmiměsíčnímu mimču..ale jinak celé odpo když jsou děti z mš a zš doma trávím s nima v pokojíku, zároven si hraju s malým na dece, na kraji hraju s prostředním hry a do toho kontroluju staršího jak se chystá do školy...a jde to, krásně nám to funguje, když je doma tatka tak se zapojuje ale on raději odpočívá, hraje si na mrtvé dřevo...já se toho taky bála ale přišlo to tak nějak samo..a když mi prcek spinká věnuju se domáctnosti, tj úklid, vařím atp..a s tím počtem dětí, mě stále chybí holčička, cítím to ale už do 4dítěte nepůjdu...
|
Ufonka |
|
(10.1.2011 21:43:33) No tiše závidím. Mně chodí do mš jen nejstarší dcera, Joli se nedostala a ředitelka mi v pondělí oznámila, že ji nevezme ani letos od září. A to jí budou v říjnu 4 roky. Doma mám 11měsíční holčičku. Vzhledem k tomu, že manžel ráno vypadne do práce a vrátí se v šest večer, tak na mě je domácnost, vaření, holky, kroužky. Prostě všechno během dne. A taky nákupy. Ono chodit s tříleťákem jen pro pár věcí na nákup je časová ztráta, protože ten čas bych mohla věnovat jí, ale jíst se musí, že. Já to teda moc zmáknuté asi nemám. Starší holky si vyhrají spolu, když nejstarší chce a jde to, něco hrajeme, ale to moc nejde, protože je tu mimino, které se obvykle odpoledne hodlá ukládat ke spaní a to nám zrovna nejde.... A syndrom druhorozeného dítěte se rozjíždí, takže co chce Eli, chce i Joli, takže urvat čas jen pro jednu ze starších dcer, to můžu o víkendech....Ale nechci si stěžovat. Holt se mi asi nepodařilo vychytat ten správný režim Jak zvládáte domácnost, děti, kroužky? Já nejhůře zvládám péči o domácnost, úklidy a tak.... Máte nějakou fintu?
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(10.1.2011 21:48:20) Fintu mám, seru na to ;)
(sorry za slovo, ale ono to jinak nevyzní ;)
|
Ufonka |
|
(10.1.2011 21:52:57) takže máš doma taky bordel?
|
zuzkahrn |
|
(10.1.2011 21:55:13) Já to dělám průběžně a binec mám taky
|
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(10.1.2011 21:59:38) asi jo. Teda snažím se udržovat průchody a linku, ale holt se tu a tam povaluje prádlo a drobnosti a zatoulané hračky. Většinou večer projdu dům (tři patra, mazec) a nějak to srovnám, hlavně prostředek, kde je herna a kuchyň. Ale třeba co se týká leštění povrchů, tak to mi žíly netrhá, jako nesmí tam být fleky z jiných materiálů, ale otlapky a voda (a oslintání) mě nedere. dtto okna, zrcadla, koupelny myju tak ob týden (mám dvě).
|
Ufonka |
|
(10.1.2011 22:06:11) tak my máme jen 3+1 a stačí. Já bych i uklidila, ale když starší holky spí, tak v pokojíku nic rovnat nebudu, a v kuchyni toho moc večer neudělám, natož neuvařím, protože ložnice je hned vedle (původní jídelna), a máme jen posuvné dveře... A sofík spí tak špatně, že chodíme po špičkách, abychom ji neprobudili. Představa harašení nepřipadá v úvahu. Takže můžu uklidit max obývák, koupelnu a hajzlík. Prach utírám tak 1x týdně po vyluxování, vytírá manžel na můj pokyn, to totiž nesnáším. když můžu, radši si jdu lehnout. Noci se Sofí jsou náročné, takže se fakt nepřetrhnu. Když do toho taxikařím a objíždím kroužky, tak mi moc času nezbývá a nechci se uhnat. Radši si sednu a tupě zírám třeb na bednu, kterou nevnímám, ale prostě musím, jinak bych se asi zbláznila. Kolikrát sebou plácnu na gauč, když JOli spí, a nechám Sofíse, ať si dělá, co chce. Skončí to obšlapováním gauče a taháním za vlasy, ale i to mi stojí za to ) jsem ráda, že nejsem jediná, kdo nemá vyblýskáno
|
|
|
|
Ufonka |
|
(10.1.2011 21:58:52) Já pohlavkuju jen to viditelné, holky mají odpor k uklízení hraček, snažíme se ho zrušit,ale ... teď nám teda dost pomohla knížko od Ježíška, kde je příběh zakončený shrnutím - výcuc základních pravidel chování třeba při jídle, uklízení hraček atd.
A jinak, starší dcery jsou obě štírky, takže se obě přetahují o mou pozornost, když ji chce jedna, chce ji hned druhá. Neumějí se od sebe "oddělit". To jsme hodně zavařili my, protože Eli nechtěla po narození Joli být bez maminky a mimika a s tím rostly. Joli byla poprvé bez nás právě s Eli, aby jí pomohla s adaptací. No a pak to jelo. Když chtěla jet k babi jedna, chtěla i druhá. Při návrhu oddělit je, následoval pláč. Teď už to ale jde. Joli byly tři roky a už si i sama říká, že chce k babi. Eli by sice taky chtěla, ale u ní už vítěží fakt, že zůstane doma s maminkou ) A dodávám, že je úžasný sledovat, jak do toho všeho zasahuje Sofinka. Jak na sobě ty holky visí. Když se nevidí třeba dva dny, tak ona pak výská, juchá, huláká a může se přetrhnout, jen aby už u nich byla. Je to krásný se na tohle dívat (ale třeba dneska Joli dvakrát Sofi ubližovala a dost ošklivě...., syndrom druhorozeného dítěte...)
|
|
Delete |
|
(10.1.2011 22:17:15) Zdravím,
u nás k rozhodování, jestli třetí dítě, nedošlo...Chtěli jsme druhé brzy po prvním a byla z toho dvojčata...tři děti během roku a půl a nám bylo 26 a 27 a nějak nás nelákala představa, že máme vybráno...navíc tři děti nám nevyhovovaly, vždy si dvě hrály spolu a jedna zůstala sama, nejčastěji jako terč pro ty dvě...Tak jsme se dohodli, že bude ještě čtvrté...nejlépe za několik let, až ty tři trochu odrostou...načež jsem zjistila, že jsem těhotná... Máme čtyři holky, mezi nejstarší a nejmladší jsou čtyři roky, mezi nimi dvojčata...
Čtyři děti mi přijde ideální počet, jen bych radši, kdyby byly dvě brzy po sobě, nejlépe stejného pohlaví a za pár let zase dvě...
Co se týče "syndromu prostředního", zabývají se tím sourozenecké konstelace, je to skoro věda a prostě realita. Samozřejmě má vliv vlastní temperament a výchova, ale základní vzorce chování se dají vysledovat....
A jak zvládáme organizaci? Hodně těžko. Nejmíň řešíme domácnost a uklízení. Heslo bordel v bytě, šťasné dítě, jsme už dávno přijali za vlastní. Tohle je ale věc každého, kde má nastavené hranice a co považuje za bordel...mně třeba mnohem víc vadí, když nejsou věci na svém místě, než neumytá okna nebo neutřený prach....chce to, aby v tomhle byli zejména rodiče zajedno a aby byl úklid záležitost obou....později všech (tedy i dětí).
Mám tři děti na prvním stupni, nejmladší by měla nastoupit do školy v září. Bojím se je nechávat doma samotné a někam samotné pouštět, tak je všude vozím...a kroužků mají hodně, dvojčata chodí každé do jiné třídy, navíc jsou v jiné budově školy než ta nejstarší.... Cesty autem využívám k takovému tomu povídání, probírání, co se stalo, řešení problémů....proto to pro mě není ztracený čas....Doma děláme úkoly, snažím se s každou zvlášť, občas něco hrajeme, občas někam jedeme. Když tři starší odjedou se skautem, má nás ta nejmladší jen pro sebe. Starší má zase nejvíc kroužků, takže si užívá víc toho rozvážení, kdy je v autě jen ona.
Zvládnout se to dá, ale jak děti odrůstají, netoužíme po dalším. Užíváme si každého jejich kroku k samostatnosti, snažíme se je čím dál více zapojovat do povinností jako je uklízení (když se o ně podělí čtyři děti, je to pro ně lepší, než když jsou jen dvě ) a užíváme si (i když často s nervy napnutými) naši smečku....
|
|
|
|
Levandule. |
|
(10.1.2011 21:43:41) Lendulinko,tak to je moc pěkné,to vám přeju
Ještě by mě zajímalo,když jste se rozhodovaly pro další dítě,jestli jste řešily,že když zůstanete ještě dýl doma,že se třeba pak bude hůř zhánět pracovní místo.
Děkuju všem za odpovědi,mě se zkrátka hodně dětí líbí,my jsme brávali s manželem každý rok k našim ještě dvě děti z rodiny na dovolenou,nikdo to nechápal,ale mě se zdá,že čím víc dětí,tím je jim spolu líp i o prázdninách si půjčujeme děti kámošek.
Jen aby pro ně byly do budoucna penízky,to tak asi nejvíc řeším.
|
Věra. |
|
(10.1.2011 21:55:05) Zdravím, s tím sháněním práce je to pochopitelně těžší, navíc se marodění může poněkud protáhnout, než se vystřídají všechny děti.....
Na druhé straně, byl to impuls / spolu s dalšími/ postavit se na vlastní nohy a dělat si podle svého, řídit si svůj čas.....
Mezi 2 a 3 není až tak velký rozdíl, věnuji se....ani nevím, různě. Neodměřuji to. Je fakt, že nejvíce pozornosti si vynutí nejstarší a nejmladší. To prostřední se nějak veze s davem, vystačí si hodně "samo", ani moc nemarodí, má takovou spokojenou povahu, prostě...."prostřední".....
Ani nevím jak vyrostlo, hm...... svezlo se s celým tím cirkusem....samovolně
|
|
1.3Magráta13 |
|
(10.1.2011 22:15:48) Levandule, jsem na tom úplně stejěn jako ty. Mám 2 a moc chci třetí. Manžel nechtěl nejdřív vůbec slyšet, taky jsem to obrečela, i jsme se hádali. Pak jsem to pustila z hlavy a začala se soustředit na jiný věci a bum, rozmylsel si to. Teď chceme oba, ale zas to nějak nejde
Různý syndromy 1., prostředního, nejmladšího si nepřipouštím. Prostě každé to dítě si musí svou cestičku vyšlapat, každé to má v něčem těžší a v něčem jednodušší. A čím jich je víc, tím se vzájemně obohacují, utvářejí (i těma rvačkama a hádkama), ale hlavně, nikdy nezůstanou na nic samy.
Tak držím palce, ať se ti sen splní. Na manžela netlač, čas máte, tak třeba si to polehoučku rozmyslí, jako ten můj
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(10.1.2011 22:17:17) Magráto, já si právě ty nástrahy pořadí připuštím a jsou pro mě inspirující pro to, abych naslouchala i detailům, které by mě nenapadly.
|
|
|
|
|