| Pawlla |
 |
(9.2.2012 5:13:41)
Kozlovko,docela to na As sedí,samozřejmě s tím,že chlapec je malý a z mnoha "zvláštností" může vyrůst.Jestli jsou mu teď tři,tak do těch 4 by se mohly stihnout všechny potřebné vyšetření.
Narazila jsi na svoje dětství v souvislosti s dg.Můžu se zeptat,proč si myslíš,že jsi měla As a jaké jsi měla pocity?Proč ses trápila?Neptám se ze zvědavosti,ale jako matka autisty,protože ani já mu vždycky nerozumím.
|
| kozlovka | 
|
(9.2.2012 8:57:46)
Pawlo, no toho je docela hodně. Pročítám si jednu knížku o AS a skoro u každé kapitoly si říkám "aha". Já jsem už od narození měla velké problémy s jídlem. Nakonec jsem prý byla schopna pít z lahve jen na jednom místě v bytě a nesměla vrznout ani podlaha, pak bylo hned po krmení. Ven a na písek jsme se příliš nedostaly (s mámou  ) Pamatuji si, že když jsem byla už větší, tak bych bývala jedla, ale hrozně jsem se bála jejich pochvaly. Tak jsem radši nejedla dál.
Hrozně jsem se těšila do školky na děti. Jenže když jsem tam přišla, tak to nějak nefungovalo, neuměla jsem se s nimi bavit. Tohle znám z vyprávění. Já si pamatuji až školu, kde mě vždycky každý nějak napálil nebo se mi smáli. Byla jsem takový trochu samotář, ale s tím, že jsem po tom kontaktu toužila. Jsou to střípky, třeba si pamatuju, jak mi paní učitelka dala za úkol hlídat, když šla na záchod nebo nevím, proč vlastně jsem to udělala, ale měla jsem notýsek, dokonale nakreslený, kam jsem všem psala černé puntíky a pochvaly, a nějak jsem i rozdělovala, kdy kdo bude číst nahlas.
Nutila jsem děti na zahradě, aby běhaly s klackem v kalhotech jakože ocas veverky. Z pohledu mámy jsem byla hrozně otravná a děti kvůli tomu i přestávaly chodit k nám. Z mého pohledu jsem měla prostě vymyšlenou hru a nikdo ji nechtěl hrát nebo mi ji kazil.
Už jako malé dítě jsem si prý v klidu hrála sama v postýlce, zatímco si máma mohla odpočinout. Jako větší jsem si také hodně sama hrála v pokojíčku. Hračky mi jednou máma srovnala do poliček, aby každá měla své místo. Prý mi to hodně ulevilo, že mám přehled a od té doby jsem si je tam rovnala sama. Dost mě štvalo, že ostatní děti mi je nevrací na ta místa, nechápala jsem proč.
Rodiče mi jednou jako překvapení přestavěli pokojíček, zatímco jsem byla na školce/škole v přírodě. Tak jsem brečela, že to udělali, že to museli vrátit.
Jednou na prázdninách jsem si hrozně chtěla odvézt morče. Tak jsem cestou domů brečela, až rodiče řekli, že příští rok. Zavedla jsem si malý kalendář a odškrtávala dny. Jenže jsem to nikomu neřekla a morče už za prá měsíců měl samozřejmě někdo jiný. Bylo mi to velice líto, protože mi to přece slíbili. Vůbec jsem dost trvala na slibech, dávaly mi takovou jako jistotu, že to tak bude. Všimla jsem si pak, že v jiných rodinách to tak nehrotili.
Nikdy jsem při hře nepodváděla. Absolutně jsem nechápala, proč to někteří dělají, když se tím ta hra zkazí.
Abych pokročila, jinak to bude šíleně dlouhé Prostě ve škole se mi už tak chabé sebevědomí snížilo na minimum, s dětmi jsem si nerozuměla. Pak se to zlepšilo na gymplu, když jsem si našla přítele. A seznámila jsem se s ním tak, že mi máma řekla přesný postup, co mu mám říct a ono to zabralo. Ten mě pak seznámil se svými kamarády, které mám doteď.
Mimichodem mi to přineslo i problém v sexuální oblasti. Měla jsem dost sex. partnerů, ale ani jednomu jsem se nedotkla přirození, protože jsem se bála, že nevím, jak se to dělá a že on to pozná, že to nevím.
Dodnes mám fobii z telefonování. Jsem schopna jakž takž někam zavolat a vyřídit, ale když mi řeknou, ať zavolám za chvíli, tak se stydím, že se na to někdy i vykašlu.
Měla jsem docela problémy s úklidem. Moje představa byla tak dokonalá, že jsem se jí nikdy nemohla přiblížit. Tak jsem radši žila v bordelu, protože nemělo cenu se pokoušet začít. V dětství jsem měla doma za úkol před vánoci uklízet takovou vitrínu. Trvalo mi to i tři dni, ale byla dokonale vyleštěná. Kuchyň jsem uklidit nezvládla, neb jsem se zasekla u rovnání párátek na jednohubky podle barev. To se mi už podařilo překonat.
Mám takovéto "neschopnost téma opustit", když mě něco zaujme. Lezu s tím na nervy, ale prostě mi to nedá, abych o tom nemluvila.
No, nevím, jestli jsem ti pomohla. Ale když já jakoby žiju s tím, že se v některých situacích neumím chovat (ale teď, co jsem matka a mám manžela, je to mnohem lepší), ale nepřijde mi to divné. Vlastně si celý život myslím, že jsem nemožná a neschopná a ostatní to umí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(9.2.2012 9:06:39)
kozlovko,
zkus se teď zpětně zamyslet nad tím, jestli bys jako dítě byla spokojenější, kdyby ti rodiče nechali dát nějakou diagnózu.
Jestli by ty děti, které tě "jen" nechápaly neměly v ruce další zbraň proti tobě.
Nebo myslíš, že by tě rázem přijaly mezi sebe, začaly být k tobě hodné a pozorné? Některé třeba ano - protože bys byla "chudák", co si zaslouží soucit. A ostatní by se ti posmívaly, že jsi "magor", co chodí k psychiatrovi.
Když jsme u toho soucitu, tohle znáš?
"Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj."
|
| kozlovka |
|
(9.2.2012 9:10:47)
To je pěkné. Prožívám vážně možná spíš ten první  A s tím dětstvím. Diagnózu bych nechtěla, aby někdo věděl. Ale kdyby to věděli rodiče, asi by mi to pomohlo. Kdyby třeba byla nějaká knížka, která by radila v určitých situacích a tak. My jsme celkem zajedno v tom, že se s tím nebudeme nijak šířit, pokud to nebude bezpodmínečně nutné. Protože je mi jasné, že by dostal nálepku "mentál" mezi dětmi.
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 9:13:24)
Takže asi ideál je vyšetřit a nechat si to pro sebe.
|
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(9.2.2012 9:33:28)
Já nevím, u syna o AS věděly mimo nás vždy učitelky na ZŠ, co ho učily. Na gymplu jsem to říct nechtěla, syn byl natolik v pohodě, že jsem byla přesvědčená, že to zvládne.
v průběhu primy si mě zavolala třídní, že by se mnou chtěla mluvit. Že syn nemá žádné výrazné problémy, on sám byl spokojený a na nic si nestěžoval, ale spolužáci že za ní chodí, že je jiný, že neví, jak se k němu mají chovat, ona si toho samozřjmě všimla taky.
Tak jsem jí o AS řekla a ona na to, že si to myslela, že má taky syna AS, že tam viděla podobu. Třídní je naprosto úžasná, dětem o AS neřekla, ale pracovala s celou třídou na tom, aby k sobě byli tolerantní a během nějaké doby se všechno uklidnilo. Co ví ostatní učitelé nevím, ofi papír jsem nikomu nedala. Nevím, jestli to na sebe neřekl klukům syn sám, ale občas si sám ze sebe na konto AS dělá legraci. Má mezi spolužáky dobré kamarády, je ve škole spokojený, funguje samostatně, přitom je výrazně mladší (přeskočil 1.třídu).
Nemyslím si, že je na škodu vědět pravdu. Podle mě je lepší vědět, ale nedělat z toho vědu, prostě to přijmout jako fakt. To se zatím synovi daří.
|
| Červánek | 
|
(9.2.2012 9:37:28)
Jedůfko, taky jsme měli ohromné štěstí na třídní učitelky...a zvláště ta poslední, tu by měli zasadit do zlata a vystavit do muzea jako prototyp člověka, který je odborník nejen vzděláním, ale srdcem a celou svojí duší:o)Co ta všechno dokáže s dcerou a jak moc se za ni "bije" na všech frontách...upřímně, netuším, co bychom si bez ní počali...
Jsem se rozhorlila, ale holky, netušíte (nebo některé asi jo) jaké to je peklo, když se se školou nedokážete shodnout a najít společnou řeč...To je potom vážně peklo a vcelku bez východiska, protože oni jsou ti "silnější"...
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 9:40:41)
Červánku,znám,strávili jsme na takové škole rok a půl,je to psychicky to nejnáročnější,co jsem zažila,hlavně proto,že to trvalo tak dlouho.Každý den ho vodit do školy ,bát se co bude a nikdy se nezklamat,protože vždycky něco bylo.Zabedněnost,omezenost,arogantnost
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 9:56:40)
Jo, ty učitelky jsou strašně důležitý. A těm ten papír z PP opravdu pomohl. A následně kniha o AS, kterou jsem vždy půjčovala.
Když se učitel neshodne s dítětem znám moc dobře, mladší syn (ač bez diagnózy) si tím procházel celým prvním stupněm s několika učitelkama.
Já už jsem pochopila, že každý má tu cestu nějak předurčenou a každý složitou v něčem jiným a ač se snažíš jak můžeš, nenaděláš s tím nic. Učitelky co přicházely mladšímu synovi do cesty, to bylo opravdu neuvěřitelné... Ale s ním vyjít teda není vůbec jednoduchý.
|
| M@gd@ | 
|
(9.2.2012 10:01:47)
Jedůfko, kterou knihu jsi učitelkám půjčovala? Jsem se synem ve fázi, že nevím,jestli chtít vědět diagnózu, ale ráda bych si něco prověřeného o AS pročetla. Díky. M.
|
| M@gd@ |
|
(9.2.2012 10:51:59)
Díky moc. M.
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.2.2012 10:03:55)
Jedůfko,
my kupodivu narazili jen dvakrát - u první učitelky ve školce, když mu byly tři a teď ve třetí třídě.  Zrovna tenhle týden dokonce psal trest... 20x "Nebudu říkat hlouposti."
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 10:37:27)
Mladší syn narážel právě celý první stupeň. To bylo vyloženě 5 let hlavou proti zdi. 4 různý učitelky. Každý pololetí ředitelská důtka. Ale on nemá AS, v tom to není. Je to v lidech, v ochotě a schopnosti pochopit druhýho, opustit normy a tabulky.
Některý lidi (děti) provokují svým chováním víc než jiné, o to je to těžší. A někdo má tu předurčenou cestu hodně klikatou, fakt je to až neuvěřitelný, jak jedno dítě může mít takové štěstí na učitele a spolužáky a druhé přesně naopak. No ale jak píšu, je to hodně tím, co to dítě vyzařuje navenek. Jestli je spokojené, sebevědomé, nebo nervní a uřvané. A často je právě v tomhle začarovaný kruh. Jenže to malý dítě si samo nedokáže pomoct.
Náš aspík je poslední roky kliďas a flegmatik, rozhodí ho jen nepřiměřené požadavky a nervozita, což bohužel nezvládá většinou manžel. Mě naopak svým racionálním postojem dokáže často uklidnit. Asi už jsem si zvykla  .
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.2.2012 10:43:56)
Jedůfko,
tak v případě mého syna je asi výhoda, že má problematický fakt jen chování, školní výsledky jsou slušný a jeho učitelka umí ocenit, že není blbej, jenom prostě mimoň. A je fakt, že chodí na školu, kde se nedávají dobrý známky jen tak pro radost, tady v okolí je jeho škola braná za dost náročnou.
On snad i chápe, že by to neměl dělat, ale nemůže si pomoct. Jeho napadne vtip a musí ho okamžitě vypálit (což bohužel zdědil po mně) ať to stojí, co to stojí. Chápu, že to učitelku asi dost často přivádí k šílenství, ale odstranit se to nedá.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 11:03:51)
Monty, naši kluci jsou oba chytří, ale u mladšímu synovi to chování bohužel dost narušovalo i ty školní výsledky, přestože vlastně všechno uměl.
On strašně nesnášel otravný věci a nechápal, proč je má dělat, když už je dávno uměl. Proč má malovat berušky, když vidí výsledek příkladu na první pohled. Zároveň je ale strašně soutěživý, pro něho nemožnost být první znamená, že prohrál a radši takovou hru vzdá předem. Takže soutěže ve výuce vždy skončily katastrofou.
Nepracoval ve škole, doma jsme pak dodělávali za DÚ několik stránek, dokreslovali obrázky (to kreslení vytáčelo i mě). Když se mu nepovedla písemka, zmačkal a vyhodil jí do koše. On je prostě cholerik, dřív jedná než přemýšlí, takže jasně, ex post pochopil, že "se to nedělá", ale příště udělal zas. Učitelky nás posílaly po psychiatrech - bez výsledku.
On je takhle nasírací ještě i teď, ale zdá se, že se mu ten výbuch víc daří ukočírovat a často to ventiluje přese mě (i když ve skutečnosti nevím, co ve škole vlastně probíhá, učitelé se ale zdají být v klidu).
Ale volá mi třeba o přestávce, že učitel je úplně blbej, protože něco špatně vysvětlil nebo "neumí číst, já v tom testu měl čárku a ne tečku" a on teď špatně napsal písemku, vyřve se do telefonu, já se ho snažím uklidnit, trnu co ve škole a on mi za dvě minuty zavolá znovu a směje se a chce se se mnou podělit o nějakou legraci. Prostě na Chocholouška .
|
| lipoo | 
|
(9.2.2012 11:09:08)
jedůfko-taky jsem takhle jednou vyhodila písemku do koše a učitel málem chytl infarkt-ale nebylo to v afektu..rozdal nám nespravedlivě pětky a já se zeptala,jestli tu písemku budem vracet nebo si ji můžem nechat-řekl "nechat",tak jsem ji skrčila a hodila do koše..se ho to nějak dotklo 
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 11:14:03)
Syn tu písemku vyhodil ještě před tím, než jí odevzdal. Byl nasranej, že něco neví. Učitelka se zachovala v tomhle případě velmi pěkně, písemku vyndala, narovnala, oznámkovala, dostal dvojku. Což pro syna bylo super, protože pochopil, že vztekat se bylo zbytečný.
Ovšem pak o tom napsala poznámku na celou stránku žákovský, na schůzce o tom mluvila jako o zločinu a pomohlo mu to k další ředitelský důtce. No, tak to mně ani jemu k prozření nepomohlo ani trochu.
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 11:10:01)
Jenže "cholerik" je charakterový rys, jde s tím dělat fakt málo, zvlášť u dítěte, neexistuje na to žádný papír, žádná diagnóza a už vůbec pro to nemá nikdo pochopení.
A ještě ho dobře vystihuje hláška z nějakýho filmu "já nejsem drzej, já jsem upřímnej". On ale rozdíl mezi "drzej" a "upřímnej" upřímně nevidí a vůbec nechápe, proč to něco neměl říkat nahlas, když je to pravda.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.2.2012 11:13:49)
Jedůfko,
tak syn naštěstí soutěživej není. Vůbec. On je línej, neskutečně línej, a navíc si je poměrně přesně vědomej toho, v čem je dobrej a v čem průměrnej. V tom, v čem je dobrej soutěžit s nikým nepotřebuje a to, v čem je průměrnej ho nezajímá. Klasický příklad - chodí od 4 let do dramatický přípravky, má fakt velice výraznej hereckej talent (dalo by se říct bohužel). Vloni vyhrál nějaký obvodní kolo recitační soutěže a já naprosto netušila, že se vůbec nějaký účastnil, dokud mi nepřišla pozvánka na představení vítězů v nějakým divadle. V dramaťáku nacvičuje roli, nosí to v tašce měsíc, kouknu na to a říkám - co hraješ? On: Jeníka. Já: To je hlavní role. Syn: No, asi jo.
Pak je nějaké to vystoupení, skončí a on se nezeptá, jakej byl nebo jak mu to šlo. On to ví a nepotřebuje o tom mluvit. Baví se výhradně o ostatních účinkujících z pozice někoho, kdo se s nikým nepotřebuje a ani nechce srovnávat. Včera jsme byli na castingu - to, co dělal on nebo co komu říkal není podstatný, to není téma k hovoru. Podstatný je, jak se mu jeví ti ostatní. Chová se prostě jako režisér, jako ten hybatel, nikoli přímej účastník.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 11:18:32)
Tak třeba bude jednou režisér. 
Náš starší AS je velmi podobný. Jeho ale nezajímá ani to, co a jak dělají ti ostatní.
Co se týče her, s jako malým se s ním nedaly hrát, protože mě nechával záměrně vyhrávat.
Oni jsou s bráchou jak den a noc.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.2.2012 11:22:58)
Jedůfko,
jeden čas to tvrdil... že bude režisér.
On je prostě takovej kritik a hodnotitel. Ve všem. Nevím, jak dalece ho zajímají ti lidé, o kterých mluví, řekla bych, že vůbec - on hodnotí ten výkon. Dokáže se nadchnout, když někdo třeba krásně zpívá, protože to on pozná, má téměř absolutní sluch. Nesrovnává to se sebou, srovnává to se svou představou o dokonalosti.
|
| Martina 78 + 2 kluci+1slečna | 
|
(9.2.2012 14:00:17)
Monty jak jsi psala, že má problém školka nebo dítě?
U nás má pořád problém školka, obtěžuje je chování našeho syna jak s tímto bojovat? Mají jednoho učitele na 5 dětí schválně jsme vybrali takovou školku a nezvládnou to, navrhli asistenta, je to dobré pro dítě? Nebudou si na něj děti ukazovat, že je jinej?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.2.2012 15:23:55)
Martino,
to já nevím. Podle mne záleží na tom, jaký problém konkrétně školka s dítětem má... u mého syna to bylo hlavně v tom, že si až do posledního roku, co byl předškolák neuměl a asi ani nechtěl hrát s ostatními dětmi, za jediného, kdo byl hoden jeho pozornosti pokládal učitelky a chtěl si pořád povídat jen s nima. Děti bral jako svoje hračky, nebyli to pro něj parťáci. Společné aktivity ho nebavily. Na besídce během představení pravil, že ho to už nebaví a šel si sednout mezi rodiče. Ale nebyl agresivní ani nezvladatelný, byl "jenom" samorost.
|
| Martina 78 + 2 kluci+1slečna |
|
(9.2.2012 15:29:01)
Monty, tak můj syn si s dětmi hraje, mají ho rádi i on je. Spíš je moc moc ukecaný jak na učitelky tak na děti je ho prostě všude moc a tím je ruší a učitelky nebaví ho pořád korigovat a vracet k jeho práci, protože ho zajímá vše co dělají jiní.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 14:27:17)
Jedůfko,ale teď si to trošku idealizuješ,určitě je hezké si myslet,že vaše dobré zkušenosti jsou zásluhou Tvého syna,ale já si to nemyslím.Můžu Tě ujistit,že můj syn,ač není žádný genius rozhodně není konfliktní ani uřvaný.Když si přečteš něco například o šikaně,zjistíš,že je to málokdy problém konfliktních dětí a co se týče problémů s učiteli,tak často více provokuje přehnané sebevědomí než naopak.Tvůj příspěvek mi přišel jako bys chtěla říct,že pokud má dítě ve škole problém,může si za to samo.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 15:19:06)
Netvrdím přece, že je to jen zásluhou syna. Jen říkám, že tak, jak člověk vyzařuje svůj postoj a svojí náladu navenek, tak je přijímán ostatníma. To ještě neznamená, že je absolutně chráněnej a nemůže se mu stát něco špatnýho. A taky k tomu, aby byl v pohodě, potřebuje pohodové prostředí, jinak se jeho klid naruší. A on momentálně v takovým prostředí je. Dělá školu, která ho baví a jsou tam fajn lidi.
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 15:25:43)
Takže mi vlastně říkáš,že pokud má dítě s postižením problém v kolektivu nebo s učiteli,je to jeho vina,jelikož se dost nesnažilo a není tak přátelské a veselé jako tvůj syn?To je jako tvrdit,že za šikanu si může oběť sama.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 15:35:07)
Píšu snad něco o vině? Pawllo, nepřekrucuj prosím tě.
Já mám taky dítě, který má problémy. A jo, to co se mu děje, je odrazem toho, jak se chová. Co je na tom divnýho?
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 15:36:15)
Jen to,že to není pravda,jinak nic.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 15:46:06)
A to, jak se momentálně chová, může být způsobeno tím, že mu někdo někdy ublížil a ani si to nemusí uvědomovat. Já třeba nedokážu přesně říct, kdy se to u našeho mlaďase takhle zlomilo. On byl do takových čtyřech let naprosto hodný a klidný dítě, úplně bez problémů. Problémy začaly postupně, v době kdy chodil do školky, ale co se tam stalo konkrétně, vůbec nevím.
Ale následkem něčeho se u něho něco spustilo a chová se někdy fakt jak blbec, no. Já nevím, kdo za to může nebo nemůže, ale jednotlivý problémový situace spouští vyloženě on sám, většinou to nemyslí špatně, nebo je naštvanej sám na sebe, ale navenek tím lidi strašně irituje.
Nevím, jak už bych ti to líp vysvětlila.
A teď už musím.
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 15:48:34)
Ale vždyť ti to píšu,když byl milý a přátelský,chovali se k němu hrozně a když přešel zdeptaný,protivný a negativní na specku,tak byli naopak milí,takže v kom to asi je.A negativní začal být až poté co ho na ZŠ vydeptali.
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 15:49:31)
Teď je o.k,špatně čteš.
|
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 15:34:07)
Syn když přestupoval na ZŠ,byl přátelský,měl rád děti,respektoval dospělé,nikdy nebyl agresivní a nikdy nebyl nezvladatelný,škola ho změnila v ustrašeného kluka,který se bál všeho a všech,ve škole přestal respektovat učitele,ne tak,že by rušil,nebo někomu ubližoval,ale začal je ignorovat,je to jeho obranná reakce,jinak se bránit neumí.Dneska je opět veselý a přátelský,trvalo to,ale dva roky,než se z toho dostal.Bohužel život semele i přátelské a sebevědomé lidi a není to proto,že jsou nebo nejsou takoví či makoví,je to proto,že natrefili na špatné lidi,nebo byli ve špatnou dobu na špatném místě.Štěstí ani zdraví není zásluha a stavět to tak je strašně krátkozraké.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 15:38:03)
Pawllo, ale to, co píšu se s tím tvým nevylučuje .
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 15:41:05)
Samozřejmě,že vylučuje,protože podle tebe by se nikdy tohle mému synovi stát nemělo,protože on přišel jako velice vstřícné dítě a naopak,když přešel na specku byl naprosto negativní,takže by se k němu měli taky chovat negativně,ale bylo to přesně naopak.Proto tvrdím,že je to o lidech a pokud narazí na špatné lidi,může se smát od rána do večera,stejně ho nepříjmou.
|
|
|
|
|
|
|
| lipoo |
|
(9.2.2012 11:00:58)
Monty "dokonce" psal trest???u nás je to na denním pořádku-už to neřeším...učitelka si přoád stěžuje,že vyrušuje,že má pořád připomínky,že pořád mluví a mluví...a pak mi řekne "ale mi se nezdá,že by měl ADHD"..tak jsem ji jako já musela vysvětlit,že ta "umluvenost" je zrovna jeden z příznaků
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.2.2012 11:04:47)
lipoo,
dřív dostával za trest úkoly navíc, vyloženě trest jsme měli poprvý. Ale poznámky v žákajdě má fakt skoro obden, a pořád to samé - vyrušuje, nedává pozor, je drzý, odmlouvá...
Nedávno přinesl poznámku, že si hraje s pravítkem a pastelkama, místo aby dával pozor a po napomenutí je drzý... tak jsem se ptala, co to jako je. Vysvětlení: "Já jsem si z toho pravítka a pastelek stavěl budovu. Tomu se říká umění."
Jestli takhle mluví s učitelkou, a věřím že jo, protože tak mluví s každým, tak chápu, že jí to přijde drzý. On si myslí, že je pouze vtipnej.
|
| lipoo |
|
(9.2.2012 11:07:30)
jojo MOnty-to znám..-a myslím,že to drzý není..drzost si představuju jinak.Jenže ono ty učitelky berou za drzost asi všechno-i když je fakt,že naše si na drzost nestěžuje..jen na vyrušování.A pak dodá,že je fakt,že se s ním dost nasmějou...no,takže jestli ho podpoří tím,že se tomu zasmějí,tak je jasný,že to bude zkoušet pořád,že jo....jinak poznámky zas až tak moc naše nepíše-jen vyjímečně.Spíš navíc příklady a občas teda nějakou větu napsat-podle toho co prováděl
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.2.2012 11:15:06)
lipoo,
to on taky připouští, že se učitelka dost často zasměje. Akorát není moc ochotnej pobrat, že škola není primárně o tom, aby tam bavil učitelku a spolužáky.
|
| lipoo |
|
(9.2.2012 11:21:17)
Monty-ale ruku na srdce...dyť by se v té škole ty děcka nudily..já nevím,ale co já si pamatuju bylo,že jsme do školy chodily hlavně kvůli té srandě
|
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 10:04:50)
"Učitelky co přicházely mladšímu synovi do cesty, to bylo opravdu neuvěřitelné"
Jo,to u nás taky,bohužel v tom negativním smyslu.Chodil do dvou školek a třech škol,takže jsem poznala opravdu hodně učitelek,ale z toho množství bohužel můžu jen o třech říct,že jsou to dobré učitelky.
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 9:37:36)
No Jedůfko,tak na ZŠ jak jsem pochopila to děti nevěděly a na gymplu už jsou přece jen děti trošku jinde,tam bych očekávala,že po rozumném vysvětlení pochopí a nebudou mu dělat peklo,na ZŠ si nejsem jistá.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.2.2012 10:19:22)
On je na osmiletém gymplu, první stupeň ZŠ je opravdu větší problém. Syn má ale tu obrovskou výhodu, že absolutně není konfliktní. To je naprosto zásadní. Protože je jedno, jestli ty děti ví nebo neví, ale jestliže je spolužák neustále něčím nasírá, okamžitě se to odrazí.
A ještě co se týče toho, kdo by měl o diagnóze vědět a kdy to říct samotnému dítěti. My jsme to synovi řekli až v primě, to mu bylo 10. Vzal to úplně v klidu, nějaké povídání, moc to asi ani nepochopil a moc se v tom nepitval, nabídla jsem mu knihu o AS, myslím, že jí vůbec nečetl.
Daleko hůř to zjištění nesl o rok mladší brácha. Ten to i obrečel. Měl zrovna konflikty ve třídě se spolužákem AS a nemohl překonat, že jeho vlástní brácha "to má taky". On tu knížku v těch devíti letech teda přečet celou a hodně toho pochopil a hodně mu pomohla (i vůči tomu spolužákovi), mezi sebou jako sourozenci mají taky obrovské třecí plochy.
Syn vlastně nikdy neměl žádné úlevy, doktorka Krejčířová nám poradila, že se máme snažit zvládat bez asistenta (synovi v té době bylo 7 a šel do 3.třídy) a je dobře, že jsme to vydrželi, že to hlavně učitelka zvládla, nikdy na ní nezapomenu, synovi hodně prospělo, že s ním všichni jednali jako s ostatními dětmi, nikdo ho neškatulkoval, nikdo mu nedával najevo, že je jiný, divný. To ale strašně záleží na té učitelce, jak se třídou pracuje. Dobrá učitelka prvního stupně ZŠ musí být především dobrý psycholog, učit číst a psát může každý blbec
Před synem jsme vlastně jeho AS taky neprobírali, ani teď to neřešíme, jen když se na něco zeptá, myslím si, že sám je s tím vnitřně srovnaný a to je nejdůležitější. Teď je v tercii a je mu 12, uvidíme co udělá puberta.
|
|
|
|
| lipoo |
|
(9.2.2012 10:49:12)
a s tou diagnozou má kozlovka pravdu...není nutné aby to všichni věděli,ale aby to věděli aspoň rodiče a učitelka...Když nám dává náš pediatr třeba potvrzení na "tábor",tak nám tam tuto diagnozu nikdy nepíše-s tím,že "kdoví kdo to bude číst".A pokud já chci,tak to případnému vedoucímu sdělím osobně...jinak nálepky "dys" ve třídě mají,protože mají úlevy-ale zas tam není jedinej..je jich tam víc a děcka to teď už berou tak nějak normálně..u staršího syna jich bylo ve třídě asi šest.Nikdy s tím problém neměl
|
|
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 9:12:39)
"Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj."
Hezké a pravdivé. 
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.2.2012 9:17:43)
To je Stefan Zweig, Netrpělivost srdce. Mimochodem výborná kniha. Doporučuji přečíst. Já ji četla snad 5x.
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 9:20:24)
To věřím,díky za inspiraci.
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 9:10:41)
Určitě pomohla ,syn je v něčem typický autista někde se dokáže přizpůsobit normálu.Já myslím,že on se netrápí,není výrazně inteligentní spíš slabší průměr a není schopen sebereflexe,pokud se chová mezi dětmi jinak,vykládá si to tak,že divní jsou ti ostatní.
A jaký máš názor Ty,pomohla by Ti v dětství,kdyby někdo řekl,že máš AS,že by jsi věděla proč se tak cítíš?
|
| kozlovka |
|
(9.2.2012 9:14:04)
Viz odpověď pro Monty. Asi by pomohlo, kdyby to věděli naši. Takhle to asi vypadá, že si na ně stěžuji. Oni asi v rámci toho, co tenkrát věděli, udělali maximum. I když dost nedorozumění bylo, hlavně v souvislosti s budováním sebevědomí. Tam měli mezery (např. hlášky typu "když se ozvala rána, věděla jsem, že jsi spadla ty, jsi naše nešika").
|
| Pawlla |
|
(9.2.2012 9:17:09)
Ne,ne,já to chápu,shoduje se to i s tím,co píše Jedůfka a Červánek,ta dg pomohla jak jsem pochopila hlavně jim,že získaly větší jistotu a dokázaly se i postavit okolí a tak by to určitě pomohlo i Tvým rodičům,i mě tohle pomohlo,to je pravda,ale fakt zbývá otázka,jestli to pomůže dítěti.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)