| Viola |
 |
(12.8.2013 18:23:40)
Moje maminka celý život pracovala jako učitelka na ZŠ. Kromě pracovní deformace (vím všechno nejlíp a budete to dělat dle mé zkušenosti i kdybyste u toho měli zdechnout, protože vás tím zachraňuju) je i velmi dominantní (vlídným, klidným, ale nesmírně dusivým způsobem) a zároveň mimořádná perfekcionistka. Prostě všechno muselo vždy být podle ní, protože ona jediná ví všechno nejlíp, myslí to s námi dobře, takže nás to musí naučit podle svého jediného správného způsobu, právo na špetku kyslíku pro děti v rodině neexistuje, děti vždy musí absolutně poslouchat rodiče a všechno doma musí klapat jediným perfektním způsobem, který určila s nejlepším svědomím maminka. Otec se do výchovy v podstatě nezapojoval, když má doma učitelku, tak jí do toho nebude fušovat, fungoval hlavně jako cholerický despotický donucovací prostředek, aby děti absolutně respektovaly a poslouchaly maminku. Když jsem se pokoušela prosadit aspoň ve svých věcech svůj názor, tak mě maminka buď utloukla argumenty (děcko proti dospělému, zvlášť v takové atmosféře, si prostě svoje většinou neukecá a neuhájí), pokud jsem neustoupila po dobrém a zkoušela si svoje nějak obhájit, vyhádat, tak vystartoval otec a začal nepříčetně řvát co si to k mamince dovoluju a trestat. (Maminka byla hodnej policajt, otec zlej, tradiční rozdělení rolí v rodině.)
Ona to v zásadě myslela dobře, chtěla nás naučit dokonale žít, dokonale pracovat - abychom z ruky daly jen věc perfektně udělanou, dokonale hospodařit, dokonale šetřit a neplýtvat, dokonale posluhovat věcem, aby co nejdýl vydržely jako nové (za komunistů se fakt všechno blbě shánělo). Ve výsledku jsem se nemohla doma v klidu doslova ani vysmrkat. Když se mi při smrkání spustila krev z nosu, následovalo vypjaté drama, že jsem si vzala bílej kapesník a z toho se krev blbě pere, co když tam nedejbože zůstane bledá mapa - jak jsem ten kapesník možná zničila a že jsem si měla vzít tmavej.
Musely jsme být velmi klidné tiché hodné děti, protože hýbající se uřvance - nevychované nemá nikdo rád (i to v zásadě myslela dobře a měla svůj kus pravdy, jen to nebylo k žití).
Jsem dvacet let z domu, celou tu dobu v sobě nějak hledám rovnováhu. Nejdřív jsem musela pochopit, že, ač to pro mě bylo šokující, maminka neměla ve všem pravdu a až takhle žít není ani normální ani správný. Pak jsem roky fakt pracovala na tom, abych neměla žaludeční vředy z každýho kapesníku, ale je to zakořeněné hluboko ve mně, zčásti výchovou a zčásti jsem taky zdědila geny. Dnes už to mám v sobě nastavené celkem snesitelně, ale maminka mi připravila další šok. Narodily se mi děti, maminka je k nim, jako byla celý život, vlídná a milá (vnoučata dusí už výrazně míň než vlastní děti), ale ona v některých věcech úplně totálně obrátila. Sice musí být pořád všechno podle ní, protože to s náma myslí dobře a všechno ví nejlíp, ale když jsou děti u ní, tak je najednou nutí dělat věci opačně, než nutila dělat mě (a děti jsou tedy ode mě zvyklý na ten původní JEDINEJ SPRÁVNEJ způsob). Třeba my jako děti jsme měly striktně oddělené oblečení na doma a na písek, moje děti jsou tak taky zvyklý a u babi je najednou babi nutí se nepřevlíkat a být celý den v jednom oblečení. Mě by za tohle před lety umořila k smrti, to byl prostě hrdelní zločin.
Jak si mám v sobě dneska najednou srovnat, že maminka totálně popírá věci, na kterých celý život šíleně bazírovala, vnutila mi je bez šance na odpor, já tedy děti taky převlíkám (mám od ní z dětství 20 v zásadě rozumných argumentů proč se to tak musí) - a maminka najednou celou tu svou výchovu popírá? Ve spoustě drobných věcí, které kdysi pro ni byly zásadní, já je tedy děti taky tak naučila - a ona mě dnes najednou péruje, že mám sklapnout, že ona to dělá jinak.
Jak se z toho nezbláznit?
|
| Merylin5 | 
|
(12.8.2013 18:32:15)
Já mám pocit, že si s z tebe dělá srandu. Abys věděla, že ona je prostě vládce situace, ať se děje cokoli. A bude si s tebou hrát jak bude chtít ona.
|
| Viola |
|
(12.8.2013 18:36:44)
Myslí to absolutně vážně a navíc to s náma upřímně myslí dobře. Ona je ten typ, co bude slepce rvát na druhou stranu silnice, i kdyby se zuby nehty bránil, že převést fakt nechce. Ona přeci ví nejlíp, co je pro něj nejlepší.
|
| Ces | •
|
(12.8.2013 19:33:37)
Já si myslím, že maminka zestárla. Dnes je už pro ni například lepší nechat děti lítat celý den v jednom oblečení, než je buzerovat, aby se převlékly. U vás, vlastních dětí, za ušpiněným prádlem viděla práci s praním, zašíváním, sháněním nového...
Moje máma také stárne a pohodlní. Objevuje se to právě ve změně některých zásad.
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(13.8.2013 10:04:38)
Nedělá si srandu. Pochopila, že v dnešní době jsou určitý věci prostě zbytečná buzerace. To je vývoj. Za komoušů se prostě musel člověk chovat jinak než dnes, protože dřív byly jiné podmínky. Maminka se přizpůsobila. To je celý. Nejsi ráda?
|
| Markéta s párkem | •
|
(13.8.2013 12:24:17)
Xantipo, to není o komančích, to je vývoj jednotlivce.
|
| Xantipa. |
|
(13.8.2013 12:28:51)
Jistě - to je vývoj, ale také se změnily podmínky. Tehdy Ti musely vydržet kalhoty celou dobu, co ti byly a pokud možno ještě aby vydržely pro sourozence, takže bylo nutný se převlékat, jít v teplákách do školy, protože sis kalhoty roztrhla, bylo nemyslitelný. To samý jít v kalhotách s dírou na koleni. V tu ránu byl pohovor se soudruhama a socialistickém člověku a jeho povinnosti. Dneska koupíš za stovku ve výprodeji, za pade v sekáči a nebo někdo dá kalhot několik zdarma, tak není nutný prudit s převlékáním.
Jsem přesvědčená, že za původních podmínek by babička stále trvala na převlékání, což jí dnes za nových podmínek přijde jako pitomost, kterou se nehodlá zabývat.
|
| Markéta s párkem | •
|
(13.8.2013 14:12:21)
trvám na tom, že komanči s tím nemají nic společného. Takovéto lpění na rozlišování oblečení ven a doma a pracovní a hódobožový bylo už dávno před tím. Proč se asi říkalo "nedělní" oblečení?! V neděli schůze nebyly - bylo to proto, že v neděli se chodilo na mši, čili komanče do toho netahej.
A ten důvod byl úplně prostej - uvědom si, jak pereme my a jak naše babičky. Kdybych měla prát všechno na valše, ve vodě, kterou bych si musela ohřát na kamnech, ale před tím jí nanosit ze studny a dřevo natahat z lesa, tak bych asi taky byla opatrnější.
A roztrhané věci se musely šít nebo pořizovat nové a protože nebyly z Číny, ale domácí rukodělná práce, tak to bylo drahé.
|
|
|
|
|
|
| 18.9Evka+313 | 
|
(12.8.2013 18:33:00)
no a co když si to jen dělá ve svém věku jednodušší, tj. než by plýtvala energií na to donutit vnoučata k převlékání, tak je nechá v tom co ráno obléknout... raději to neřeš, vyhneš se konfliktům
|
| Viola |
|
(12.8.2013 18:45:10)
No ale ty vnoučata s ní dneska bojujou, že se převlíknout chtěj (jak jsou z domova zvyklý), že je jim zapískovaný oblečení doma nepříjemný, ona jim převlíkání zakazuje a já si připadám jak cvok - jen zírám a nechápu.
|
| Žžena |
|
(12.8.2013 18:52:56)
A jak v reálu probíhá takovej zákaz převlíkání? To je sváže do kozelce, aby si nemohli sundat špinavý tepláky? Nebo jim čistý oblečení zamče do komory?
Jako co zabrání těm dětem, aby se prostě samy převlíkly?
|
| Viola |
|
(12.8.2013 19:08:19)
Ona má takový zvláštní metody, těžko se mi to popisuje. Klidným, ale nesmírně naléhavým, až bych řekla vlezlým hlasem do nich hučí a hučí:
... ale nepřevlíkej to, je to zbytečný
... řekla jsem ať to nepřevlíkáš
... no nedělej to
... něco jsem řekla
... ale nepřeháněj (že v tom být nechtěj)
a hučí a hučí, až oběť buď skočí z okna nebo podlehne a ustoupí. Je to takový strašně nepříjemný tlačení. Pokud nezabere hučení, nevydrží s nervama tatínek (ono je to fakt nesnesitelný dýl poslouchat) a začne na oběť řvát, případně trestat za neposlušnost.
|
| Žžena |
|
(12.8.2013 19:12:45)
Pak je ma místě otázka, jestli po tom, co sis zažila jako dítě, je dobrej nápad k nim vlastní děti vůbec posílat.
|
| Viola |
|
(12.8.2013 19:28:29)
To je těžký rozhodování - je to jediná babička, která je jim k dispozici, na jednu stranu se jim, když jsou u ní, dost věnuje, na druhou je dost nekompromisně řídí. Jsou u ní za rok jednou o velkých prázdninách na cca týden, víc ne. Dostaly na výběr, jestli k ní chtěj. Na jednu stranu ji maj rády, na druhou starší dítě ten tlak už dost vnímá a je mu nepříjemnej. Pobyt u babi hodnotilo, že to bylo skvělý, akorát teda hrozný.
Babička je má taky ráda a vlastní výchovu vnímá jako skvělou, je upřímně přesvědčená, že jsme měly krásné a klidné dětství.
Na odříznutí dětí od babičky mi přijde, že je vždycky času dost. Spíš to beru i tak trochu pro děti jako výchovnou lekci - že každej člověk není stejnej, ať si vyzkouší i jinej přístup a atmosféru v rodině a pak si vyberou, jestli k babi chtěj - jestli to vnímaj tak, že jim pozitivní stránky babiččiny povahy víc dávaj nebo její přístup víc bere.
|
| Alraune | 
|
(12.8.2013 19:32:51)
Ale teď už tě otec potrestat nemůže, ne? Co matku jednou od plic seřvat, říct jí, že ti celej život něco troubila, teď to zas popírá, atd. Možná, že by to bylo zdravé pro tebe i pro ni.
|
| Girili | 
|
(12.8.2013 19:36:08)
A to by mohlo byt taky reseni. Mame takhle (nektere) veci dosly a prestala me s nimi prudit. S ostatnimi sice prudi dal, ale je to hned o chlup snesitelnejsi. 
|
|
| Viola |
|
(12.8.2013 19:38:34)
To by ji sejmulo a začala by brečet, cítila by to ode mě jako strašně nefér, že se vždycky snažila dělat pro nás to nejlepší. Ji tohle vnitřně bolí - už jsem to v mírnější podobě zkoušela.
|
| Alraune |
|
(12.8.2013 19:43:27)
Ne, ona tebou celkem bez problémů manipuluje. Nejspíš to nemyslí zle, ale to co popisuješ, není hezké dětství, a není žádný důvod, proč ji udržovat v bludu. Není těžce nemocná, ne? Ona na vás jako na děti měla obrovské nároky, jaké nároky máš ty na ni?
|
| Viola |
|
(12.8.2013 20:19:50)
Asi před rokem došlo na už pro mě skutečně vážnou věc, já vybuchla - tedy ne že bych na ni křičela nebo použila nějaký sprostý výraz, jen mi ruply nervy a nekřičícím, ale velmi hysterickým hlasem jsem jí vyčetla věci, které už jsem prostě nemohla snést, už to nešlo.
Mamince se následkem toho objevily drobnější zdravotní problémy (které pak samy přešly), ale před časem jí doktoři našli vysoký tlak, takže - musí být v klidu a nesmí se rozčilovat (ten tlak je dost vysokej a nereaguje úplně dobře na léky, je to problém, no).
|
| Alraune |
|
(12.8.2013 20:29:41)
Následkem toho? Nezlob se na mě, ale ty jsi proti ní úplně bezbranná... U tebe se následkem toho taky zjevně objevují problémy, uvědomuješ si to vůbec? Ty nejsi pro svou matku rovnoprávný partner, ty jsi prostě objekt jejích výchovných snah. Doteď.
|
| Viola |
|
(12.8.2013 20:37:50)
No ale jak ji mám zastavit a nezprasit tím vztahy v rodině úplně?
Snažím se v tom bruslit jak se dá, naprdnout rodiče a dojít do stavu, že budu za hajzla úplně a oni se budou cítit dcerou zklamaní a ukřivdění není ideální cíl mojí cesty.
|
| Kudla2 | 
|
(12.8.2013 20:43:21)
hele, moje pěstounka je zlatý člověk  , a v některých ohledech má tendenci mě vychovávat dodneška.
Reaguju na to většinou tak, že s úsměvem řeknu něco ve smyslu "to víš, taková jsem já, matinko", a ani mě nenapadne si to nějak brát k srdci (protože jsou to nepodstatné věci typu že jsem bordelář). No jsem a nevadí mi to, protože vím, že jsou na světě mnohem horší věci. 
Ale je fakt, že moje pěstounka je velmi rozumný člověk, který si řekne svoje, protože říct mi to musí , ale už to dál nehrotí, není hysterická, nemanipuluje a nehroutí se. Prostě to patří k rodinnému folklóru, že jsem bordelář, a je si proto ze mě laskavě utahováno , ale ona i já moc dobře víme, že mám spoustu vlastností, které to bordelářství víc než převáží.
Občas reaguju tak, že nebýt bordelář, byla bych naprosto dokonalá a to nejde, protože by ostatní ze mě měli moc velký mindrák
|
| Magdaléééna | 
|
(12.8.2013 20:51:47)
Kudlo, a právě. Já jsem se s mou mámou opravdu nikdy nepohádala, nepřela (je to zbytečné, je vážně přesvědčená, že má vždy pravdu), ale těžko se mi reaguje na manipulaci či její.. hele, moje máma je a vždy byla dáma, ale cholerická dáma je fakt těžký kalibr.
|
|
|
|
|
| Líza | 
|
(12.8.2013 20:36:35)
Šuplíku, ámen.
Violo, možná nic neděláš blbě. MOžná jen blbě očekáváš, že existuje nějaké řešení, kdy ty se osvobodíš, maminka přestane dělat dusno, a všichni budou happy.
|
| Líza |
|
(12.8.2013 20:37:55)
Tím chci říct - tohle nikdy nejde bezbolestně pro některou stranu, takže to, co je naivní, je očekávat, že se to stane tak nějak po dobrém a všichni budou happy.
Hlavně ale, měla bys řešit sebe, tam začni, u sebe a vztahu k ní. Jak už tu někdo psal, terapie by na to byla ideální. Vymezuj se až ve chvíli, kdy budeš pořádně vědět, co a jak vlastně chceš a proč. Teď jsi v tom moc utopená.
|
| Tante Ema | 
|
(12.8.2013 21:24:05)
Podepisuji.
Violo, terapie má cenu, matka ti to sice nejspíš neodpustí, ale i tak se ti uleví a hlavně je to něco, co uděláš pro svoje děti. Vystoupit z toho. Stojí to za to.
|
| Viola |
|
(12.8.2013 21:32:16)
A kam tím člověk dojde? Co si v sobě přenastaví - tedy, jak vypadá ta přenastavená podoba?
|
| Kudla2 |
|
(12.8.2013 21:39:09)
Violo,
když to zjednoduším, tak "mám tě ráda i s tvýma mouchama, tvoje rady beru tak, že mi to říkáš proto, že to se mnou myslíš dobře (a tudíž se nebudu rozčilovat), ale nepochybuju o tom, co dělám a ty jsi někdy totálně mimo mísu, takže pokud se tak rozhodnu, tvá slova jsou jen hučením větru v mých uších a ovlivní mě asi jako ten vítr.
A přes to všechno jsi moje máma a miluju tě (ale jsem už velká holka a vím, že tě můžu milovat a zároveň tě nemusím poslouchat).
|
|
|
|
|
|
|
| Luc. |
|
(12.8.2013 20:38:28)
Prosím tě, vysoký tlak má kdekdo. Moji rodiče, tchýně... a kolikrát jsem bouchla a řekla a prosadila jsem si své.
|
| Líza |
|
(12.8.2013 20:42:52)
Nojo, já mám vlastně taky vysokej tlak. Možná bych mohla začít dětem říkat, že se nesmím rozčilovat a že když se nebudou chovat hezky, tak se mi to zhorší 
|
|
| Žžena |
|
(12.8.2013 20:43:36)
Tak v naší civilizaci má vysokej tlak asi většina lidí od středního věku vejš 
|
| Líza |
|
(12.8.2013 20:48:25)
Jak jako, od středního věku vejš?!
|
| Hanka | •
|
(12.8.2013 21:14:46)
Lízo,
stane se občas, jako třeba u tebe, že má vysoký tlak i někdo velmi mladinký
|
|
|
| KoproFka | 
|
(13.8.2013 16:22:38)
Vysokej tlak má i můj sedmiletej syn /následkem nemoci leviny/ a páč je cholerik, cloumá s ním jeho majestát asi tak 2-3x denně - no ale ještě mě nenapadlo mu říct, nerozčiluj se, máš vysokej tlak
|
|
|
|
|
|
| Girili |
|
(12.8.2013 19:49:09)
A co si vyberes? Ze ona jednou bude ranena, mozna ji to trosku konecne sepne a treba (i kdyz to treba neprizna) se alespon v nekterych ohledech zacne chovat trochu snesitelneji anebo ze sebe a deti nechas zas dal a dal nekonecne deptat? Nekdy takova boure fakt neni na skodu. Moje mama breci furt. Uz se ucim, ze za to fakt nemuzu ja (my - ja, sourozenec, tata...), jak ona s oblibou litostive tvrdi. Tedy nechci, aby to vyznelo, ze ji furt nadavam, ona takhle breci kvuli jakekoliv "krivde", ackoliv se ji nic nedeje. Jak je presvedcena o svoji pravde a pravu, tak ji vischni krivdime a ublizujeme uz jen tim, ze nevidime veci stejne nebo ja treba tim, ze si dovolim souhlasit s tatou.
|
|
| Luc. |
|
(12.8.2013 19:51:37)
No a? Tak by začala brečet. Psychický vydírání, nic víc. Když se jí rázně nepostavíš, tak budeš trpět ty a děti. To bych nedovolila.
|
| Viola |
|
(12.8.2013 19:55:44)
To není vědomý vydírání, ono ji to vnitřně upřímně bolí (což pak zas bolí mě).
Když přitvrdím, tak se rozbrečí, popěstuje si svoje křivdy, jak ona je obětavá (což fakt je), jak já jsem nespravedlivá, pak dobrečí a nehne se ani o milimetr, dál si skálopevně věří ve svoje svatý pravdy a dělá po svém vše dál.
|
| Líza |
|
(12.8.2013 19:57:03)
No však jo, takhle prostě manipulace funguje. Někoho něco tak upřímně vnitřně bolí, až způsobí, že to vnitřně bolí i toho druhého.
Hele, ty ses od svojí mámy nestačila moc oddělit... jak to bylo v pubertě, proběhla vůbec někdy nějaká vzpoura?
|
| Viola |
|
(12.8.2013 20:07:33)
V pubertě jsem měla co dělat, abych přežila cholerické a velmi arogantní chování svého tatínka, maminka mi tehdy byla spíš oporou v tom smyslu, že viděla jak moc to není dobrý a snažila se ho krotit. Z domu jsem utekla na školu (s bydlením mimo) hned v osmnácti a k rodičům se už bydlet nikdy nevrátila. Nebylo mi tam úplně dobře, byť objektivně uznávám, že oba mají významné dobré stránky a asi jim nikdy nepřišlo, že by mi něčím ubližovali. Nedělali to ze zlé vůle, jen maj prostě "svoje mouchy", které sami nevidí.
Později jsem se s nimi o tom snažila mluvit, vyčistit to nějak - no to nevzali ani zaboha. Jen je to rozzlobilo a v podstatě asi i urazilo - že nedoceňuju tolik dobrýho, co pro mě kdy udělali. Já měla tak hezké dětství a teď si dovoluju snad něco kritizovat?
Oni jsou bezchybní a já si s nimi dočasně dost pokazila vztahy. Poslat je do pr nevidím jako řešení a rozumně se snažit jim něco vysvětlovat - nechápou.
Navíc teď už je to stejně fuk, co proběhlo nezměním, žiju si už jinde a jinak, snažím se hlavně udržet únosné vztahy.
|
| Líza |
|
(12.8.2013 20:12:19)
Já si nemyslím, že je máš posílat někam, to vůbec. Ale máš asi ještě dost co zpracovat vevnitř v sobě...
Někdy je jednodušší odpoutat se od toho rodiče, kterej je výbušnej a cholerickej, to jde nějak snáz. Ale ten, kterej je tak hodnej a všechno myslí dobře, akorát nikoho nenechá dejchat, to někdy bejvá těžkej oříšek.
|
| Kudla2 |
|
(12.8.2013 20:27:14)
Lízo,
a ono lze manipulovat "nevědomky"?
Já jsem vždycky žila v domnění, že manipulátoři to dělají vědomě a schválně.
Ale tohle má možná větší logiku.
|
| Žžena |
|
(12.8.2013 20:28:48)
Kudlo,
já si naopak myslím, že manipulátoři manipulujou v drtivé většině případů právě nevědomky. Jsou o sobě skálopevně přesvědčeni a ani neví, že/jak by to mohli dělat jinak.
|
| Kudla2 |
|
(12.8.2013 20:33:58)
aha, díky, tak v tom případě by spousta věcí dávala smysl.
|
|
|
| Alraune |
|
(12.8.2013 20:31:04)
Pokud to máš jako pracovní nástroj, tak můžeš manipulovat vědomě, ale v rodině je to naopak velmi zřídka.
|
| Puma |
|
(12.8.2013 20:42:28)
Máte tip na nějakou dobrou knížku na tohle téma? Ideálně, kterou by mohl číst i sám manipulátor.
|
| Žžena |
|
(12.8.2013 20:46:25)
Docela čtivá je Nenechte sebou manipulovat od Isabelle Nazarre-Aga.
Ale knihu pro manipulátory najdeš asi těžko. Oni jsou si jistí, že tento problém nemají.
|
| Puma |
|
(12.8.2013 20:57:27)
Ano, to jsou. Moje mamka nechápe, proč u nás stále tak naráží, ale vůbec. Zažívá díky tomu nepříjemné chvíle a netuší co dělá špatně. Vždyť ona by se pro nás darovala!
Taky jsem si myslela, že manipulátor si je svého jednání vědom.
Přečtu si to aspoň sama.
Díky.
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(12.8.2013 20:34:21)
Kudlo, drtivá většina lidí manipuluje nevědomě. Prostě se to v průběhu svého vlastního vývoje naučili jako fungující strategii, kterou dosahují toho, co potřebují. Nevědí o tom, že manipulují, velmi by se jich dotklo, kdyby je na to někdo upozornil - ale nic to nemění na tom, že to dělají.
Vědomé manipulace provozujou syčáci, ale těch je nepoměrně míň.
|
|
|
| Viola |
|
(12.8.2013 20:34:22)
Jak mám, kruti, maminku zastavit, když přijede k nám (aby se viděla s dětma a třeba je večer pohlídala, abychom mohli jednou za uherák někam s manželem) a přes den si neodpustí na mě začít hledat chyby a hučet do mě. S nejlepším úmyslem, abych byla lepší a tím pádem se mi žilo líp.
Vlídným klidným způsobem či argumenty ji nezastavím, po vyčerpání mírových cest přitvrdím, mamina se rozbrečí, vyčte mi jak jí ubližuju, pak mi vyčte, jak lituje, že už včera neodjela, že by se tomuhle vyhnula, je ukřivděná a lítostivá. Myslela to dobře, má mě ráda a já s ní mluvím hnusně (vlídně neslyší a já už taky občas hnusná jsem, mám 3 děti a jen jedny nervy).
Co dělám blbě?
Vlídně nebere, hnusně nechci, poslat ji do háje s citovým vydíráním je vůbec rizikový, že utne vztahy úplně, bude na mě vnitřně nazlobená a naše děti ji neuvidí už vůbec. V rodině jsem už takhle za hajzla - otec bere jen její verzi - jak jí ubližuju a jsem na ni hrubá. Druhý můj sourozenec rodiče dost využívá, takže jim vždycky všechno odsouhlasí, naopak je pro něj výhodné, že on je pak o to víc na výsluní jako to hodné neubližující dítě.
Co dělám blbě a nevidím to?
|
| Kudla2 |
|
(12.8.2013 20:37:20)
Violo,
možná to, že se tím vůbec vážně zabýváš a nepouštíš to jedním uchem tam a druhým ven?
Ono je to samozřejmě hodně těžké, zvlášť když je to tak blízká osoba jako máma, když jsi zvyklá "startovat na první našlápnutí", a když jsi si svým postojem nejistá a máš pocit, že ji potřebuješ přesvědčit, že je oprávněný, jinak oprávněný nebude.
Co by udělalo, kdybys ji vyslechla a nijak moc neodporovala a udělala si to po svém?
|
|
| Žžena |
|
(12.8.2013 20:38:16)
Violo,
blbě děláš to, že jsi se sama ještě nezačala považovat za dospělou. Tvoje maminka má nad Tebou jen takovou moc, jakou jí sama dáš. A Ty jí dáváš moc NEOMEZENOU, protože, jak tu tisíckrát opakuješ, ona je strašně hodná a myslí to dobře a kdyby ses ohradila, ona z toho bude nemocná s tlakem...
Opravdu by Ti pomohlo pořešit to sama u sebe. Klidně s odborníkem. Dávno to není stigma, a představ si, jak by se Ti mohlo jednou ulevit...
|
| Luc. |
|
(12.8.2013 20:42:49)
Tak tak  lidi se k nám chovají tak, jak my jim dovolíme.
Violo, zvaž nějaký pohovor s psychologem.
|
|
|
| Luc. |
|
(12.8.2013 20:56:28)
A co jí obejmout, dát pusu a říct "maminko, já jsem dospělá, chci si to dělat podle svého, vím, že to myslíš dobře, ale já to chci tak a tak... pojď uděláme si kafe a pokecáme o módě...o politice... o čemkoli "
Rozpláče se, vyskočí jí tlak, urazí se? V tom případě sorry, ale její problém. Nesmíš jí na to skočit.
PS: Moje máma je taky kantorka, ale je to moje nejlepší kamarádka, ne každá učitelka je postižená ;-)
|
|
| Viola |
|
(12.8.2013 21:20:16)
No ale já Ti to potřebuju vysvětlit, Tys mě asi nepochopila - a jede další kolo.
Dokud neřvu, neslyší. Když řvu - pláče.
Když pláču já, zmateně zírá a nechápe, nařkne mě z přecitlivělosti a ptá se na menstruaci.
|
| Žžena |
|
(12.8.2013 21:23:15)
"No ale já Ti to potřebuju vysvětlit" Mami, ale já nic vysvětlit nepotřebuju, děkuju, už jsi k tomu svoje řekla
"Tys mě asi nepochopila" Pochopila, ale stejně si to udělám podle sebe. Taky tě miluju.
Ukončit dané téma a pokud se chce bavit dál, tak klidně - o nečem jiným.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ursus+3 | 
|
(12.8.2013 20:15:36)
osobně si myslím, že bys byla ideální kandidát na psychoterapii, ve které by sis mohla tenhle svůj vztah k mamince (a i otci) zpracovat a jít dál. Drží tě to furt na jedné úrovni a nemůžeš postoupit.
|
| Luc. |
|
(12.8.2013 20:35:43)
Ursus,
"osobně si myslím, že bys byla ideální kandidát na psychoterapii, ve které by sis mohla tenhle svůj vztah k mamince (a i otci) zpracovat a jít dál. Drží tě to furt na jedné úrovni a nemůžeš postoupit."
předběhla jsi mě, chtěla jsem napsat totéž
Maminka Violy je zdatný manipulátor. I to, jak se rozpáče, i to jak "je jí špatně", všechno odpovídá.
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(12.8.2013 20:51:35)
Nechci rejt ale jsou veci který nenearovnáš, já vztah ses vojí matkou udržuju na doplomatické úrovni a nechci JÁ řešit to že ona nás nevědomky (doufám) ničila.....
|
|
|
|
|
|
|
| Girili |
|
(12.8.2013 19:34:20)
Rekla bych, ze to resis nejlepe, jak muzes. Mam podobnou maminku a jako bys mi mluvila z duse. 
|
|
| Ursus+3 |
|
(12.8.2013 20:12:45)
u babičky platí režim babičky, já jim do toho nekecám - tečka, hotovo.
Doma platí náš režim, do kterýho si zase nenechávám kecat já.
Babička děti vede trochu jinak, než my, ale ne proti nám, takže jsem s tím v pohodě. Nebudu jí mluvit do jejího režimu, když ona to s nima zvládá po svém...
Já jsem velká holka a ona už na mě neplatí a traumata z výchovy svých rodičů mám zpracovaný a překonaný a svoje rodiče miluju (ale netýrám je a oni mě už taky ne - protože už se nenechávám).
|
|
|
|
|
|
|
), a budou někde trajdat." To byly vlastně cizí lidi
Prostě v tomhle směru se chovám stále jako puberťák. Štve mě to, pracuju na sobě, ale pořád mě dostává.
pocitu úspěšnosti?
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)