| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Podařilo se vám překonat vzorce vašich rodičů ve vztahu k vlastním dětem?

Celkem 151 názorů.

Anthea

Téma: Podařilo se vám překonat vzorce vašich rodičů ve vztahu k vlastním dětem?

(11.6.2020 16:21:25)
Jak dopadá výchova vašich dětí oproti tomu, jak vychovávali vás? Já třeba dceru obejmu, dám jí pusu,řeknu, že ji mám ráda, že je hezká, chválím ji.
Mě třeba máma vůbec nemazlila a když jsem jí to v pozdějším věku řekla, tak mi sdělila, že s ní se taky nikdo nemazlil, prostě studený odchov, kvůli kterému jsem si v dětství myslela, že mne nemá ráda.
Jistě zase dělám já ve výchově jiné chyby, ale doufám, že ten základ rodinného prokletí jsem překonala.

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 16:28:59) Nevím, jsem cholerik po otci a citová a otevřená po mámě. Takže si můžu myslet, že dělám stejně chyby krát 2 a stejně dobrých věcí krát 2 🤣 Odpovědět

Liaa

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 16:33:49)
Bohužel jedu jako přes kopírák manželství svých rodčů, čemuž jsem se zuby nehty snažila utéct. :( To považuju za svoje zásadní selhání, ve smyslu toho, že předávám tyhle vzorce dál. :( Co je u mě jinak než u rodičů, je to, že si to připouštím a snažím se s tím něco dělat. Ale možná už je pozdě.

Hatata
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 16:44:43) Je to těžké, člověk se nechce chovat tak, jak nesnášel, ale krev není voda a v něčem ta podoba je, i kdybychom se snažili sebevíc. Odpovědět

Girili
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 9:45:03) To není o krvi, ale o tom, že neumíme jinak. Odpovědět

libik

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 16:38:56)
Zrovna jsem přemýšlela o tématu "V čem jste jako vaše matky".

Já si myslím, že jaká matka, taká Katka do jisté míry platí (nepočítám psychopatické matky zločinného chování), akorát, že do každé generace se promítá nějaký dobový názor (na výchovu, na vztah k práci, k rodině, na vaření ap.)

Jsem po mámě otevřená, veselá, lehkomyslná, nedůsledná , spontánní. V intencích dneška to má naštěstí celkem přijatelné dopady i na výchovu dětí.

Yuki 00,03,07

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 16:50:20)
jestli jsem v něčem po své mamince, tak je to tvrdohlavost (možná i víc než ona) a asi i pracovitost, i když ona je nejspíš hyperaktivní, ještě i teď ve svých 75, možná je to ale jenom tím, že může víc spát, dokud vstávala do práce brzo, taky tak hyper nebyla 😁
naše manželství se liší od obou původních rodin, žádný hádky, křik, výčitky, kluky vůbec neučíme, jak to řešit, ani si nehrozíme rozvodem, což obě původní rodiny dělaly

Lída+2
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 17:23:14) .libik, geny mě dohnali v loni v listopadu, kdy jsem se začala zajímat o své kosti. Povahu nevím, manžel mi říká, že jsem celý taťka. jako mamku vidí spíš moji sestru. Odpovědět

Hatata
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 16:41:09) V něčem ano, v něčem ne, i když bych chtěla. Ale chci věřit, že jsem lepší rodič, než byli páni rodičové ke mně. Já jsem byla bita řemenem za známky a různé hlouposti. Tomu jsem své děti nikdy nevystavila. Odpovědět

Yuki 00,03,07

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 16:45:51)
povedlo se, a musím říct, že to bylo od začátku v plánu přebrat toho co nejmíň od rodičů z obou stran,
taky jsme vždycky byli ti divní, kteří neumí vychovávat děti,
starším klukům je skoro 20 a 17 a zvládli toho už opravdu hodně, ti už jsou dospělí a výchovu už máme za sebou, už dávno

jsme rádi, že jsme si nenechali do ničeho mluvit, přestože bydlíme v jednom domě s mými rodiči, nebylo snadný si to prosadit, občas za cenu hádky

u nejmladšího rodiče z obou stran jenom přihlíželi, vůbec nevěděli, jak na něho, a viděli, že je to sice těžký, ale zvládáme to
myslím, že kdyby na něho někdo chtěl zkusit autoritativní způsob, seknul by se, zatím je na začátku puberty snad nejlepší doba, co s ním kdy byla

u nás to byly nesmyslný zákazy, jako třeba zákazu ti kamarádit se s X, protože chodíš pouze domů
zákaz v 19 jet o prázdninách na tři týdny od stan nebo na chatu, týden stačí
zákaz přijít později než v 8 večer, bráchovi bylo skoro 18 a byl s kamarádem, ujel jim autobus, to bylo řevu...

a tak jsme kluky nechali jezdit na tábory a akce podle jejich zájmu, nechali jsme je mít zodpovědnost za sebe už dávno před 15. narozeninami, v necelých 17 jsme pustili na rok do Mexika

už se nikdo ani nediví, jsme divní, ale kluci jsou úspěšní

Anthea
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 17:09:09) Valkyro, tak koukám, že tobě se asi přes veškerou snahu překonat rodinné vzorce se to moc nepodařilo, hlavně tím, jak dcera kopíruje vztah k mužům, přestože u tebe tvoje manželství kritizovala. Odpovědět

libik

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 17:18:41)
Valkýro, kašli na svůj příklad a ber děvče jako svébytného člověka. Mně sráželo sebevědomí, když si máma myslela, že chodím s nějakým debilem.

Jinak tedy je pravda, že třeba já nacházím v životě partnery, kteří (ač mají různé zájmy a povahy) v chování k protějšku vykazují znaky mého táty a tímpádem kopíruju trochu matčino partnerské chování.

Prostě na šéfa všehomíra já nenarazím, nezamiluju se do něj rp. vedle mě je každý poddajný (nejsem ani fúrie ani hysterka, jenom prostě myslím a jednám o krok dopředu, nespoléhám se na ně)

Trochu mě to děsí ve vztahu k tomu, co si najdou dcerušky a jak s tím budou spokojené.

Peppa

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 10:44:17)
"dávala jsem dceři špatný příklad co do soužití v rodině a bohužel se to už projevuje. Ona byla natolik zvyklá na určité jednání ze strany MM (a i babičky) vůči mně, že to samé už toleruje svému příteli vůči ní a její sebevědomí celkem klesá."

Val, pokud ona viděla, jak to u vás vypadalo a viděla na vás, jak vám to nevyhovuje, o to větší snahu by snad měla mít, aby se jí to nestalo taky, ne? Co některý ženský vede k tomu nechat po sobě neustále kdejakýho debila šlapat je fakt mimo moje chápání, to je nějakej druh masochismu asi..

margotka78 alias shit-roller

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 17:10:03)
Ano, moje mamka dělala hrozné hysteráky kvůli všemu (hlavně kvůli škole). Já jsem v tomhle kliďas. Když se jim něco nepovede, tak si sedneme a mrkneme se na to. Hysterie známku nezlepší a nic nenaučí. A nebo hledáme jiná řešení.
Taky jsem dětem v kuse 18 let každý večer četla (děti jsou od sebe 9 let, takže když jsem přestala číst synovi, začla jsem číst dceři). Tohle s námi taky mamka nedělala, téměř nikdy si s náma večer nešla lehnout nebo pomazlit.
Na druhou stranu ale se o nás starala, ráda nám šila a pletla, často to byly opravdu šik věci (na tu dobu). Šila i riflové sukně a zimní bundy.

A na to mám hezkou vzpomínku, jak sedíme s mamkou celé hodiny u stolu, já koukám, jak plete a pomáhám jí počítat řádky.

Osobně musím říct, že mi nějak stačila její přítomnost doma, to jsem měla vždycky pocit tepla rodinného krbu. Celý můj první stupeň pracovala kvůli nám na zkrácený úvazek i tenkrát za totáče si to vymohla to právo jako rodič dítěte do 10 let.

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 17:22:53)
U dcery ano. Tam je běžný přístup tak nepoužitelný, že ani ty zažrané vzorce nemají šanci a ani nevystrkují růžky. U syna v něčem ano, jinde bojuju. Přístup mám celkově zcela jiný (záměrně, mám dost studený odchov), ale když mě vytočí, tak jedu zažité vzorce. A vytáčet on umí...

Termix

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 17:24:22)
Troufám si říct, že nemám žádný vzorec ze svých rodičů

. Ale je fakt, že v mém případě stačí fakt málo, abych byla kompletně jiná.
Ale já sama si toho pořád táhnu strašně moc a strašně si uvědomuju, že ačkoliv původní rodinu nevídám, strašně moc mě ovládají.

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 17:24:49)
Vychovávám děti jinak. Ne jako revoltu proti vzorcům mých rodičů, ale protože to mám jinak a taky se na mě snahy mých rodičů moc nepodepsaly

Nicméně tu a tam se přistihnu- a čím jsem starší, tím víc- že něco dětem řeknu s vzápětí se leknu

Slyším tátu nebo mámu

Lída+2
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 17:27:00) Federika, jj revolta, to je to soprávné slovo, co dělám též. Všechno jinak. A rozhodně né stejně. Odpovědět

Lída+2

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 17:26:06)
myslíme s manželem, že ano, se ukáže

Manžel to měl mnohem těžší, chybělo mu domácí normálno, jsem strašně ráda že to dal i když to pro něj bylo těžké.

chyby určitě, další to se ukáže, mraky si myslím.

Jedna už je vidět, na mladším, vůbec netušíme kde se stala chyba. možná to má v povaze víc, než by jsme potřebovali.

libik
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 18:02:15) Madelaine, s tím vztahem, to není neschopnost, ale doba. Mám takové dva a nejsou mezi vrstevníky výjimkou. Odpovědět

libik

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 18:11:42)
Madelaine, já jsem ve své generaci (jako, že upřímně) litovala neprovdanou Věru, které bylo 26 let a Petru, které bylo 25. Ta první to "rozhodila" a vdala se, ta druhá v tom setrvala a dokud byla hormonálně aktivní, měla z toho stíhy. Nicméně v 36 (běžný věk prvorodiček) už to prostě pokládala za ztracené.

Ti mí fracci

si v tom lebedí, jeden cestuje, druhej vydělává, mají všechno (včetně sexu), tak co by

Monika

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 19:33:42)
Libiku, já mám děti ještě na vztahy malé, ale taky vidím ve svém okolí, že mladí "nechtějí vázat", spíš tedy chlapci, ale možná se to týká obou pohlaví. A tím "vázáním" ani nemyslím, že by se hned ženili nebo vdávali, natož měli děti. Ale že ani nechtějí, aby si někdo myslel, že mají s někým momentálně monogamní vztah. A hlavně si to nesmí myslet žádný partner/partnerka, že "spolu chodíme". Protože dneska třeba chtějí jít do kina a možná i do postele s touhle a třeba s ní půjdou i zítra i za týden nebo za měsíc, ale třeba taky za 3 dny (nebo za 3 týdny nebo za 3 měsíce) potkají někoho lepšího a oni nechtějí mít pocit, že toho původního zklamou nebo se s ním musí rozejít ... Takhle to prý popsala kamarádce její 17 letá dcera, když jí vysvětlovala, proč chodí se čtyřicetiletým chlapem - ten jediný prý je schopen považovat jejich vztah za vážný, mluvit o budoucnosti a tak ... Tak nevím ...

byvala radka
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (15.6.2020 12:57:07) jo jo, hlavně žádná jistota ale to je trend doby hezky popisuje Bauman - 44 dopisů z tekutého moderního světa Odpovědět

1kulička

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 18:05:17)
Měla jsem to s mámou úplně stejně, nějak jsem si nebyla jistá, že mne má ráda a jednou jsem se jí na to dokonce zeptala a ona mi odpověděla, že má vždycky ráda to dítě, které je nejhodnější...

no nic moc.
A po zralé úvaze si dokonce myslím, že na mne trochu žárlila, prý otec mi dával přednost před bratry dost okatě, tak asi aby mi nenarostl hřebínek. Pro mne to tedy bylo překvapení, že by mne táta měl nějak zvlášť rád, neboť jsme ho s bratry svorně nesnášeli všichni.
A táta mámu dost trápil, tak se podle mne taky dost utápěla ve svém žalu.
Ale dětství jsem měla jinak super, byla jsem pořád venku s kamarády (vyhýbala jsem se dusné atmosféře doma) a ve škole se mi dařilo, bylo to moje jediný bezproblémový období, hlavně druhý stupeň zš.

A jako ty se snažím dětem dávat lásku najevo, až se mi to vrací, že nevěří mému úsudku:
"ale mami, ty jsi máma, ty nám to musíš říkat (jsi hezká, chytrá, šikovná), ale to neznamená, že to tak je!"
A jinak spousta dalších věcí, které "za nás" byly správné a výchovné, jako řvaní a fyzické tresty, tak to nějak přirozeně neumím a nedělám, ujedu když jsem opravdu už s nervama na dně, což je směrem k dětem max párkrát za rok a ještě to nikdo nepozná, že to mělo být naštvané řvaní....a fyzicky netrestám, nenašla jsem v tom žádnou výhodu (pár jich na zadek padlo, když byly hodně malé a šlo třeba o zdraví).
No a moje máma zase na nás děti byla o dost mírnější, než byla zvyklá ze svojí rodiny, tam šlo o regulérní domácí násilí, máma mívala jelita od řemene a vymýšlely se různé metody kterak fyzicky trestat. Její matka se s nimi mazlila a dost, jenže ony to neměly rády, tak asi i proto ta odtažitost u nás. Je to celý složitý, ale nakonec jsou naši hrozně fajn rodiče teď dospělým dětem (do ničeho nemluví a pomůžou, kde můžou), i jako prarodiče.

Dana

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 18:12:01)
A vidíš, mně by naopak takový studený odchov v dětství víc vyhovoval, než mazlení mojí mámy. Chválení mi nevadilo, ale to její mazlení a objímání jsem nesnášela. Proto pak měla máma raději moji sestru, s kterou se mohla cicmat, a která jí byla i povahově bližší. Moji synové jsou také v tomto různí, starší také nemá rád moje objímání a mazlení, mladší naopak,když byl malý, mazlení doslova vyžadoval. Jinak já jsem v jiné situaci, než byla moje máma. Ta byla chudá samživitelka, která měla, co dělat, aby nás uživila. Byť za socializmu, byli jsme chudí, jak kostelní myši. Jsem šťastně vdaná, nemusím chodit do práce, když nechci. Chodím jen na pár hodin týdně, protože chci.Kluci žijí úplně jinak, než jsem žila já, když jsem byla malá.

libik
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 18:38:19) ty roušky byly fenomenální, neznamenaly odpor k dětem, ale snahu je ochránit před bacilem. I mně v roce 1985 byla ještě doporučována, zrovna tak jako vyvařování všeho do běla. Odpovědět

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 18:51:53)

Já jsem o pár let později odmítla číst cokoli,co se týkalo porodu, vyvařování, bacilů, péče o dítě...
Vyloženě mě to děsilo. K smrti. Otěhotněla jsem neplánovaně a říkala jsem si už tak, do čeho jsem to proboha vlezla. Koupila jsem si pár časopisů, až ani nevím, jak se jmenovaly a všeeechno se mi pak začalo zdát děsně složitý,až se mi z toho udělalo špatně.
Ty dva další porody jsem měla jinou nemocnici, nikdo mi bez ohlášení nevrážel do pokoje a byla jsem tam sama. Ale při tom prvním mi do pokoje vrazila sestra zrovna v okamžiku, kdy jsem tomu malýmu zdrápanínovi pečlivě stříhala svýma nůžkama od manikúry nehtíčky. Začala na mě ječet a oháněla se nějakým lejstrem, který jsem měla najít pod matrací, kde velkými písmen y stálo, že nehty se stříhat nesmějí!!!
To tak, byla to jedna z věcí, kterou jsem do podnice tahala vždycky.

libik

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 20:00:02)
Valkýro, už jsme se na to téma jednou "přely", já jsem čistokrevné dítě z venkova, doma se cítím ve třech vesnicích(tam , kde jsme bydleli a kde bydleli prarodiče, 2 okresy) a přilehlém okolí a nikdy jsem nezažila odevzdaný vztah k osudu dětí, které by se zranily nebo nedej bože, přišly o život. Jeden vrstevník umíral v Motole na leukémii (neexistovala přítomnost rodičů v nemocnici) a jeho tatínek tenkrát rozbil zamčené dveře a domohl se s manželkou přítomnosti, před tím s klukem sjezdili, co se dalo, navštívili babu Kamenickou i tehdy ještě žijícího Pátera Ferdu, sehnali si i kontakty na nějaké zahraniční preparáty.

Významně se změnil vztah ke zvířatům, to jo, můj děda byl v uvytržení, že někdo šel s kočkou k veterináři a dal za ošetření 30 Kčs, ale za děti se už v mém dětství rodičové rvali jak lvové, to je moje zkušenost.

...j.a.s...

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 21:06:49)
Valkýro, nepleteš se? Nevím jak před válkou, ale jistě už od konce 2. sv. v. dosud - tak když umře dítě, tak se píše proč a pokud je podezření, že zemřelo z důvodu nedostatečného dozoru, tak se to normálně vyšetřuje a případně soudí jako trestný čin. Z tohoto důvodu úmrtí kvůli nedostatečné péči nemohli brát ani tví prarodiče na lehkou váhu. Takovéto umřelo nám dítě, ale v pohodě máme totiž ještě tři, to je spíš záležitost začátku 19. století, ne?

libik

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 21:42:59)
Vztah jo, ale třeba otcové se s dětmi za našich mladých let fakt necrcali, v rodině pamatujeme případ, že ovdovělý otec dal děvčátko na výchovu tetě (1. republika) a ponechal ho tam i po druhé svatbě, a rozvedený otec (po rodinné tragédii, kdy matka nemohla pečovat) ho frknul k nám a jal se hledat náhradní mamku, 2 roky u nás žil malý bratraneček (70. léta) než stýček klofnul tetičku.

libik

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 22:06:04)
Děti se potulovaly po vsi (včetně mě) jelikož se jim mohlo celkem prd stát, traktor projel ráno se senem a večer s hnojem (nebo obráceně), každýho "cizího" okamžitě zmerkla a prolustrovala nějaká bába, před obecním prosťáčkem, co stahoval kalhoty a ved prasácké řeči jsme vždycky zdrhly (a taky ho dost hlídali) ,do zakázanýho (stohy, různé jímky, transformátory) se chodilo obezřetně a s opatrností neb by nás otec seřezal jak psiska

Bylo to krásné dětství a všichni jsme ho přežili

Analfabeta

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:26:15)
Všichni to bohužel nepřežili. Třeba moje maminka byla z 8 sourozenců, z toho se dva utopili jako děti. Jedno jako dvouleté. Děti hlídat starý děda, ostatní práceschopní členové rodiny byli na poli na žních. Nechtěla bych být ani v kůži toho dědy ani v kůži matky. No, a druhé dítko se utopilo jako šestileté v místní říčce, kde je v létě vody do půli lýtek.

77kraska
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 22:23:58) libik, se mnou se otec crcal, ale to byl sofistikovany puvodem Prazak, ktery misto hospody jen cetl knihy, a bydlel v panelaku, takze ve volnem case nemel v podstate co delat...na chalupe nedelal zasadne nic, tam jezdil na kanoe nebo spal Odpovědět

byvala radka
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (15.6.2020 13:06:35) vztah ano, ale nechovali se jako dneska, bezpečnost, hlídání atd. prostě děcka byly navolno, ale měly povinnosti, když si je splnili, tak je nikdo nehlídal, co kde a jak dělají Odpovědět

libik

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 21:15:37)
Valkýro, na vsi bylo na obřady a zvyky víc vidět, kostel stál na návsi, hřbitov za vsí na kopečku, s každým umřelým se šel průvod, pamatuju i dobu, kdy zákon umožňoval vypravení rakve z baráku, takže otevřená truhla na síňce, kolem toho svíčky, děti lítaly sem tam, pak pantátu slavnostně zatloukli a šlo se do kostela a pak na hřbitov. Jako smrady nás fascinovaly máry, které hrobník v takové dny připravoval před vrata kostela a před vrata hřbitova (dneska se klasicky nosí rakev v šesti vyzdvižená na ramenou, tehdy stačily 2 lidé a tato "speciální" nosítka. Pak přišla móda pohřeb ála Goťťák, kostel a pak zpopelnění (v našem případě v Klatovech nebo v Přešticích), asi kvůli nákladnosti hrobů a místu na hřbitově), takže průvody prořídly, ale i tak 1x do měsíce nějaký pochodoval (středisková obec, spádová farnost). Neúčastnili se všichni, ale všichni to viděli. Zrovna tak svatby a křtiny (já si svůj křest pamatuji).
V Plzni těžko potáhneš průvodem z Bartoloměje k Václavovi nebo do Bolevce

Jenže, to nebyla žádná víra, to byl prostě folklór, tradice. Něco jako velikonoční mrskačka.

Skutečně hluboce věřící jsem potkala až ve městě.

byvala radka
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (15.6.2020 13:05:22) za děti se rvali, ale nechali je na volno, nijak se ty děti nehlídaly, znám to taky Odpovědět

libik
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 18:30:06) Madelaine, mně moje nejka (stejný věk, stejně staré velké děti a 3 vnoučata) říká. "do čeho je to , prosím tě, ženeš, fakt je rodina takové štěstí, podívej se na sebe" Pravdu má, předsedkyně. Jestli to má být, tak se někdy voženěj.. Odpovědět

kachna_
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 18:33:33) V něčem byla lepší mamča, v něčem jsem lepší já. Odpovědět

Len

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 18:49:58)
Jsem uplne jina nez nasi, takze to nebylo tezke ani v rodicovstvi. Akorat si rozhodne nemyslim, ze jsem v tom lepsi, spis ne, moje maminka je rozena vychovatelka, ja vubec.
Co se mazleni tyce, tak deti mazlim dle jejich potreb, syn je tulivy, dcera odtazita, obcas si ji teda zmucim a obcas se mnou spi v posteli, kdyz je manzel pryc. Ja s mamkou spavala casto, naposledy v prvnim tehotenstvi. Postel rodicu bylo me misto jistoty v detstvi, nejlepsi vzpominky. Se mnou deti spaly jako male, syn do peti let, dcera do roku a pul a od te doby uz jen vyjimecne.

Trebuchet

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 18:58:31)
U nás se to zlomilo o generaci dřív, hlavně u mojí mámy, která sama dostala dost chladnou a přísnou výchovu, rodičům se vpodstatě děti pořád pletly pod nohama a zavazely, protože se jenom a jenom pracovalo (oba prarodiče z její strany přišli o matku v raném dětství a sami toho v rodině moc hezkého nezažili). A ona nám i přes tohle dokázala dát vřelou a láskyplnou výchovu, všichni jsme u nás byli dost kontaktní, uměli si dát najevo lásku, rodiče se nám velmi věnovali a podporovali ve škole a v koníčcích. Takže je z čeho pozitivně čerpat, ale samozřejmě v různých věcech se ta moje výchova liší, což se ukazuje v tom, jak máma odlišně než já (a pro mě někdy zvláštně) komunikuje se svým vnukem, já se snažím podporovat sebevědomí a vyjadřování emocí, ona má výroky typu: s takhle uplakaným chlapečkem nikam nejdu, když budeš tak hlasitý, už nikdy tě nevezmu do cukrárny, nebo se snaží se emocím vyhýbat (nebudeme se loučit a odjedeme tajně, když je smutný, rychle mu dám lentilky atd.). Ale to jsou asi i dobové nuance, ta vřelost a láskyplnost se naopak zase ve vztahu k vnoučatům projevuje a v mnohém uznala i náš přístup za správný až zpětně (podivovala se uspávání miminka v náručí, dlouhému kojení atd., teď to hodnotí pozitivně).

Monika

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 19:39:59)
Moji rodiče tedy neměli tak hrozné vzorce, abych je musela zuby nehty překonávat. Určitě děláme některé věci jinak, protože doba se prostě změnila, ale ani já jsem neměla nějakou přehnaně autoritativní výchovu, nikdo mi nebránil věnovat se svým zájmům, netrestal za školní výsledky ... K velkému sebevědomí mě tedy nevychovali, to fakt nebylo tehdy zvykem, já se snažím děti chválit víc, ale tedy zase to úplně nepřeháním, takové ty "dětské hvězdy", co věří, že nad ně není a kolem nich se točí svět, to mi není moc sympatické.

Monika

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 19:59:15)
Jo, ale teď mě napadá jeden ne moc pěkný vzorec, který jsem bohužel nějak (neúmyslně) převzala po mém taťkovi - znervózňují mě "zbytečné zvuky" (různé klepání jen tak, pohvizdování, cvakání ...) a jsem schopná kvůli tomu celkem vypěnit, když zrovna nemám nejlepší náladu. Přitom je to asi dost blbost ...

Martina, 2 kluci

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 20:22:16)
Joo,zrovna dneska jsem o tom filozofovala na zahradě s manželem, usoudili jsme, že musím být adoptovaná (nejsem, vypadám jako máma) s tím, jak moc se liším

Jsem typický zaporáček - pokud mě někdo k něčemu nutí, udělám pravý opak. My jako děti jsme musely podávat výkony ve škole, chovat se zásadně tak, aby s námi bylo okolí spokojené - měřítko slušnosti.
Podávala jsem výkony ve všem, takže jsem nevěděla, co mě zajímá. Tak jsem se snažila, aby bylo moje okolí spokojené, že jsem vůbec nemyslela na vlastní spokojenost.
Moje děti můžou nepodávat výkony ve věcech, které je nezajímají, svým zájmům se můžou věnovat jak je libo. Můžou říkat, co si myslí, stát si za svým bez ohledu na okolí, pokud toto vyjádří přiměřeně situaci.

kosatka2

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 20:41:40)
Chválení a objímání u nás taky nebylo, to objímání mi nechybělo, ale nějaký uznání jo. Srážení sebevědomí bylo nadbytek. Je to vtipné, někdy mám pocit, jako kdyby se mnou rodiče dodnes soupeřili, kdo je v čem lepší, jaktože mám lepší pračku...

Zase máma s námi ochotně hrála různé hry, to mě nebaví, a čte jim manžel.
Já naopak s dětmi ráda dělám praktické věci, mámě jsme pomáhat nesměli, štvalo jí to.
Jako babička vnoučatům často říká: neběhej, nelez, nechoď, samý NE. Asi se o ně bojí, jen si nepamatuji, jestli taková restriktivní byla i na nás. Každopádně víc dbám na to, aby dětem vyhovovalo oblečení, já měla vše děděné, odrbané, nesedící. Když jsem se chtěla slušivě oblíct, vysmívala se mi. Teď si občas kupuje stejné věci jako já, ptá se na značku, prodejnu.

Myslím, že oba dědečkové mých dětí se moc neumí ujmout své role, raději se dětem vyhýbají, nebo je okřikují.

Stará husa

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 20:53:03)
Snažila jsem se vědomě vychovávat děti úplně jinak než moje maminka. Můj táta se do výchovy nijak nezapojoval, to byla ženská práce. Maminka vyžadovala hlavně poslušnost. Hodné, slušně vychované dítě bylo poslušné, nikdy neodmlouvají, bylo zticha, když mluvili dospělí, nebehalo, neskakalo ani se nijak neprojevovalo. Maminka vyžadovala, abych se dobře učila, mít jedničky byla moje povinnost
Dvojka se tolerovala občas z matky nebo fyziky, ale ne často. Kdykoli jsem udělala něco, co se mamince nelíbilo, nastoupily výčitky. Jak jsem hrozná, nevděčná, co všechno pro mě obětovala, počkej až umřu, to budeš prstíckem hrabat, špendlíckem kopat. Maminka mě moc nebila, občas mi rypla do žeber, když jsem neudělala rychle, co jsem měla, ale ani se se mnou nemazlila, což mi tedy nevadilo, nejsem dotyková. Taky nesnášela, když jsem se jí pletla v kuchyni nebo do domácích prací. Říkala, že mám jedinou povinnost - dobře se učit, což jí ovšem nebránilo mi vyčítat, že nic doma nemusím dělat, a přece jsem ...
Snažila jsem se vychovávat děti v přátelském demokratickém duchu, dávat jim prostor, aby se projevily, zajímat se o jejich potřeby a hlavně brát je jako subjekty, osobnosti. Pro maminku jsem byla jen " to děcko ", nevděčný objekt její péče. Já to u svých dětí takto vůbec nevnimala. Ale určitě jsem udělala spoustu jiných výchovných chyb, které mi děti mohou vyčítat.

...j.a.s...
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 21:01:47) Stará huso a dokázala jsi pak s matkou v dospělosti vycházet? Odpovědět

Stará husa
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 21:04:05) Ano, smířila jsem se s tím, jaká je Ona mě měla ráda, nebyla vůbec zlá, dělala to nejlepší, co uměla. Odpovědět

sally

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 21:31:30)
Vzorce mých rodičů mi přišly poměrně dobré, takže jsem nic "nepřekonávala". Mám jinak některé věci, ale ty jsou dané dobou / prostředím / možnostmi.

Já jsem byla ve školce vždycky jako poslední, učitelky mi nadávaly, že si mě rodiče nevyzvedávají dřív - no, nešlo to, prarodiče všichni pracující, táta na umístěnku mimo Prahu, denně složitě dojížděl, máma na plný úvazek.
Tak tohle jsem se snažila, aby moje děti nezažily, ten pocit, že jsou odložené.

Tizi

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 21:32:40)
Ano, slíbila jsem si, že nikdy nebudu protáčet oči, když se dítě s otcem vrátí s procházky a nebude se ptát zklamaných hlasem "vy už jste zpátky?" A že když dítě bude chtít diskutovat, tak na něho nebudu řvát, že má právo tak akorát držet hubu. Ale nevnímám to jako žádnou zvláštní zásluhu, mám jinou povahu i osobnost, a není pro mně těžké toto nedělat.

Naopak mi dobře funguje vychovávat podobně, jak to dělal můj táta, je to blízko stylu respektovat a být respektován. Na syna to funguje, musím říct, že ani v pubertě nemáme větší problémy. Já moc kontaktní nejsem, syn vždy byl, ale opět, s dítětem pro mne není problém se mazlit, jestli to dítě chce, v tom mi nedělá problém se přizpůsobit.

libik
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 22:10:26) Greto, takovou jsem měla babičku, vlastně obě. Je ironií osudu, že moje máma z toho měla trauma (že nemají naklizeno). To že babička byla možná jediná vzdělaná ženská v širém kraji jí neimponovalo, chtěla to mít jako jiné děti. Odpovědět

caira (Vojta1/03,Mates11/04)
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 22:01:11) Snažím se, moc se snažím.. ale někdy ze mne mluví moje máma, a to uvědomnění je příšerný trest. Chováním jsem jiná, to naprosto. Ale bohužel občas použiji stejnou frázi. Odpovědět

Sam01

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 22:03:39)
Vždycky jsem se snažila dát dětem to,co jsem sama nikdy neměla. Tozn. pocit,že jsou chtěné a milované. Kdysi jsem se zařekla,že já nikdy nebudu jako moje rodiče a doufám,že jsem to dodržela. Moje děti mají úplnou rodinu a zázemí. Mají rodiče,za,kterými můžou přijít s problémem i jen tak pro radost. Syn není,až tak kontaktní,ale dcera ta chce objemout každou chvilku i teď,když je dospělá. Prostě to máme obě rády. Já si připadám i ve svém věku taková nedomazlená takže ten kontakt vysloveně vyhledávám,ale dávám si pozor na to,aby to nebylo přehnané a vynucené. U nás je to takové přirozené,že se hodně objímáme i s manželem a děti,jak to vidí,tak to mají prostě zažité a je nám spolu fajn. K tomu máme nepravidelně u nás jejich partnery. S těmi se samozřejmě neobjímám,ale vítám je jako další děti-parťáky do rodiny. Z celého srdce doufám,že jsem svým dětem dala ten pocit bezpečí a pocitu toho,že je milujeme. A doufám,že to jednou předají dál svým dětem.

Koliha velká

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 22:11:00)
Ne, a ani jsem o tom nepřemýšlela, protože jsem tuhle životní fázi po skončení dětství považovala za uzavřenou kapitolu, kterou jsem holt musela projít a která už pokračování mít nebude. Ani jsem si nikdy neuměla představit, jak by moje vlastní rodičovství mělo vypadat, aby bylo minimálně přijatelné, neřku-li emočně pozitivní.

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 22:27:54)
Tak mě vychovala babička. Byla to vcelku příčetná žena, ale trpěla ukrutnou fóbií z nemocí a úrazů, což byl do určitého věku vcelku opruz. Dodnes si pamatuju, jak se jednou v chodbě v baráku poprala s dědou o odpornou pletenou čepici s bambulí, kterou mi chtěla nasadit na hlavu někdy v březnu, přes moje hlasité protesty. Tu roztrženou čepici měla pak snad až do smrti schovanou v igelitovým pytlíku jako památku na dědu, který umřel mladý, v šestapadesáti letech. Do nástupu do školy to bylo docela peklo, ale vzhledem k tomu, že jsem velmi tvrdohlavý (babička říkávala "uminutý") tvor, brzo jí došlo, že se nenechám. Pak byl klid, v pubertě už prakticky idyla. Fobii z chorob a úrazů a hypochondrii jsem po ní opravdu nezdědila, spíš naopak, ovšem podědil to syn. Dokonce i strach ze zlodějů. Přitom naučit se to od ní nemohl, moje babička umřela, když mu byly čtyři roky a viděl ji všeho všudy párkrát.
Matka brala děti jako bytosti, které dokud nejsou plnoleté, musí poslouchat na slovo a "dělat rodičům radost". Se mnou pochopitelně tvrdě narazila. Její vzorce jsem tedy rozhodně ve výchově nepřebrala.

77kraska
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (11.6.2020 22:54:50) Monty, u nas to bylo podobne, taky jizni Cechy, hlavne abys neprostydla a vem si cepici, vem si salu atd. pricitam to tomu, ze driv (treba pred 100 lety) se nemoci hure lecily a nekdy se ani nevylecily :-( Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 23:51:03)
Sedmi,
tak mojí babičce umřela za války maminka na zápal plic. Babičce bylo v té době patnáct. A ještě předtím, než se babička narodila zemřel její dvouletý bratr na záškrt, maminka prý o něm často mluvila, to jí taky muselo v hlavě utkvět. Takže v jejím případě ten strach z nemocí vcelku dovedu pochopit.

Půlka psa

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 7:03:15)
Sedmi, tak tohle mají ještě naši. Hlavně si vem čepici. A bačkůrky, nemáš bačkůrky a svetr, nachladíš se. (V červnu doma).

Může to sice být zvyk z jejich vlastních rodičovských let, ale tehdy (v osmsedátých letech) se vyléčilo nachlazení to stejné jako dnes a my by byli navíc chronicky zdravé děti.

77kraska
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 8:49:13) Pulko, to nabadani k teplenu obleceni atd. se podle mne tahne jeste z 19. stoleti, moje matka (narozena ve 40.letech) to slychala od sve babicky (narozene v roce 1890) ....to jsou vzorce predavane po staleti Odpovědět

Půlka psa

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 8:52:56)
Moje máti žila dlouho v Anglii. Přijde ji normální, že mají děti v lednu zmrzlý lýtka a stehna, protože se přece nosí kraťásky. Někdy v osmdesátých letech ji snad i uháněla česká sociálka, že bratr furt nosí kraťásky, i když už je říjen. Vůbec nechápala, co je na tom divnýho.

Ale něco má i českého. Domácí bačkory v červenci mít musíš, jinak zemřeš na podchlazení.

Senedra
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 8:54:10) Půlko, i v domě s podlahovým topením Já teda děti nutím nosit pantofle, ale z jiného důvodu - mám patní ostruhy a nerada bych, aby skončily stejně. Není o co stát. Odpovědět

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 22:39:54)
Přijde mi zajímavé, jak je tohle téma aktuální :), často tu zaznělo "zrovna o tom přemýšlím/bavím se s..".
No u nás je taky na pořadu, dost intenzivně.
V posledních pěti, šesti nebo kolika letech jsem byla vedena přehánět emoce, hrát divadlo, aby autista je vnímal, chápal, osvojil..
To u našich vůbec nebylo. Měli nás rádi, to ano, ale my jsme žili tak nějak ..divně, furt jakési dusno, ovzduší podřízenosti a strachu, přitom otec nebyl žádný disident a bůhvíco to jeho rebelství vůči komunismu zadupalo, možná my, děti, rodina, nevím; taky byly evidentně rozdelěné role, mamka vaří, uklízí, taťka nosí peníze a kutí.
Na druhou stranu se nám věnovali, nepocítily jsme nedostatek (jen ostatní měli všechno lepší), učili se s námi, povídali si, dávali nám poměrnou volnost, což asi mysleli dobře, ale já to v pubertě brala jako jejich nezájem a později dost bojovala se svou naivitou, nepřipraveností na život a lidi vůbec.
Jsem úplně jiná, dozrála jsem sice později, ale život mě naučil - o té pomoci na konci svého ramene nejvíc.
Dnešní děcka vědí ve dvanácti o životě víc než já ve dvaceti a co jsem zjistila až ve třiceti.
A to i Riška.
Hraje v tom jistě roli tato doba a taky moje snaha být otevřenější. Takže ano, překonala, ale nejsemna sebe pyšná a nějak nevím, k čemu nám to je..

wer

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 22:43:33)
U nás se mazlilo a chválilo. Ale taky k tomu dost kritizovalo. Nikdy mě rodiče netrestali, jen nekonečné kecy a upozorňování na dávné chyby: "aby to zas nedopadlo jak tehdy" mě štvali příšerně.

Já se snažila být respektující, do ničeho nekecat jen lehce korigovat.

Evelyn1968,2děti

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(11.6.2020 23:46:42)
Doufám, že něco jo. Snad děti vědí, že je budu mít ráda, i když se jim nebude zrovna dařit. A snažila jsem se, aby nemusely poslouchat jako hodinky a mohly být i trochu drzé nebo líné, beze strachu, že je nebudu mít ráda nebo je za jedno "mně se teď nechce" budu týden ignorovat. I když jsem mívala cukání dodržet vzorec z domova, (za tu drzost tě teď nemůžu mít ráda), a drzost u nás bylo úplně všechno, co nebyl souhlas s mámou.

A že mi stojí za to, abych nakoupila a uvařila teplou večeři.

-Velšice-

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 7:17:51)
Tak u nas se taky moc nemazlilo ( podle me to bylo v ty dobe normalni). Jinak mama vzdy byla strasny workoholik a ne uplne hospodyne, stale byla urvana, jsem hodne po ni, ale jsem vic kolem deti, ty male mazlim, hodne s nimi mluvim. Tatka byl dost despotickej, muj muz je dost taky, ale ten nastesti neni tatkou tem starsim,takze kdyz spusti, tak se nedame

A nez doroste nejmladsi, tak ho to snad pusti

Půlka psa

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 7:35:05)
Nás mazlili hodně. Neexistovalo u nás to, že mimino se nechá vyřvat, a že se nemají chovat, aby si nezvykli. Tohle prý nedělala ani ani moje babička v padesátých letech. Bylo to doporučeno, ale jí to přišlo jako volovina. A naši v osmdesátkách tuplem ne.

Je fakt, že studenější to asi bylo. Jako batolata jsme třeba museli spát sami v pokoji a neexistovalo uspávání, což bych svým dětem neudělala, ale jinak nás mazlili dost. Ráno mě máti až třeba do deseti let budila tím, že si lehla ke mě pod peřinu, byla tam dvacet minut se mnou a drbala mi záda a tak podobně....

Půlka psa
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 7:52:26) U nás jesle nebyly vůbec. V našem rodě tam od vzniku existence jeslí asi nikdy nikdo nechodil. Kupodivu se docela osvíceně vymyslelo, že jesle jsou zvěrstvo. Odpovědět

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 8:19:02) Hodně mazlení, hodně povídání, zájmu. Některý věci blbý, některý dobrý. Cením si toho, že ač by měli naši nárok dělat že mě skleníkové dítě, tak mě nechali lítat, špinit se, a svobodně žít. Odpovědět

Buřt
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 8:35:30) Pulko, tak to je mama obdivuhodna teda. Predstavuju si, jak budim kazdy ze svych tri dite 20 minut pod perinou ... to bych fakt rano nedala Odpovědět

Buřt

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 8:38:41)
Ja jsem studeny odchov nemela, mela jsem hezke detstvi a mam fajn rodice.

Mamka byla nekdy utahana a tata obcas vypenil, je to cholerik, presto jsem nikdy nepochybovala o tom, ze me miluji a ze jsou na me pysni.

Dlouho jsem cekala na sourozence, to si pamatuju, jak jsem po nem touzila, strasne jsem nechtela byt jedinacek. Tak svym detem jsem sourozence doprala svizne :)

Doba se ale trosku zmenila, takze moje deti to maji trochu volnejsi, nez jsem mela ja. Treba chodi dost pozde spat, nenutim je byt v 8 v posteli, i kdyz bych ten odpocinek uz nekdy potrebovala jako sul. Jsme od 8 do 10 spolu, cteme, hrajeme hry, ale pak uz zas nejsem ochotna uspavat.

Půlka psa
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 8:40:19) Tak co já vím, jestli se k nám pod peřinu nechodila dospávat. Ale líbilo se mi to. Odpovědět

Senedra

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 8:51:48)
Zjišuji, že občas "slyším mluvit svou matku svými ústy", trochu se to snažím korigovat - v pubertě jsem měla s mamkou dost napjatý vztah, zlepšilo se to v dospělosti, tak doufám, že s vlastní dcerou zvládnu lépe. taťka stál trochu stranou, ale mám hezké vzpomínky, brával mě třeba ke svým známým, chodila jsme s ním na zahradu, do dílny, naučil mě základy kutilství. mamka mě učila vařit, start se o domácnost, hrávala s námi hry, s rodiči jsme jezdili na výlety, do muzeí do divadla... dost vyžadovali poslušnost, hlavně mamka, ta je v rodině generál, taťka si jde po svém.

Naši se nám celkem věnovali, ale když mi bylo 10 let, koupili chalupu a začali se věnovat rekonstrukci a v té době šlo všechno stranou.

Koníček mořský

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 8:06:10)
Když tak o tom přemýšlím, tak asi ne, protože jsem ani nic překonávat nechtěla. Vztah k dětem nějak vycházel ze mě, z mého věku, životních nezkušeností, z mé povahy a vlastností, z momentální životní situace, z momentálního vztahu s mužem... Nijak jsem nad tím nedumala a dělala jsem, co jsem mohla a uměla. Dnes bych spoustu věcí dělala jinak, vidím spoustu chyb a špatných věcí, ale bohužel, čas je nenávratně v čudu.
Se mnou se mamka taky moc nemazlila (jako s ní její mamka), ale nechybělo mi to, asi jsem moc mazlivá nebyla. Mazlit jsem se chtěla až v pubertě, ale ne s mamkou. Mazlivost se mi vyvinula s věkem a teď bych se mazlila a mazlím moc ráda, s dětmi i zvířaty. Ale nenuceně.
Taky moc nechválím a nevyznávám lásku, to mě naši nenaučili. Ale přesto jsem věděla, že mě mají rádi a že jsem hezká a šikovná, takže to asi ve mě ani nijak nezahlušovali. Nemám žádná traumata z dětství ani problémy ve vztahu k rodičům. Vidím je jako chybující a nedokonalé lidi a mám pro ně naprosté pochopení, obdiv a lásku za to, jací byli a jsou.

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 9:42:54)
No, já mám pocit, že v době mého dětství se prostě obecně moc nemazlilo. A vlastně ani tak přesně nevím, co tím máte na mysli. Vyrůstali jsme dost komunitně, pořád nasáčkovaní v cizích domácnostech, a to, co bych nazvala "mazlením" se prozovalo s miminy nebo možná ještě se školkáči, ale ve chvíli, kdy děti začaly chodit do školy prostě už byly VELKÉ a tudíž se k nim nikdo jako k malým nechoval. To sice není "vzorec mých rodičů", ale převažující vzorec chování většiny rodičů mých kamarádů a spolužáků - nechovat se ke školákům jako k batolatům. Ten jsem převzala, protože mi přijde správný a protože jsem si ho sama jako dítě dost užívala. My jsme trávili většinu volného času s vrstevníky, nikdo nám neorganizoval žádný program, rodinné aktivity se odehrávaly o víkendech a o prázdninách. Neexistovalo, aby se rodiče s dětmi masivně učili nebo připravovali na nějaké zkoušky. Rodiče se podíleli na věcech typu linkování sešitů, rozstřihávání kartiček s abecedou a čísly, prostě ty otravné prvostupňové věci, co se bohužel do jisté míry zachovaly dodnes, to bylo všechno. Rozhodně nemám pocit, že by se mi babička "nevěnovala", samozřejmě jsme si povídaly, hrály karty, (babička milovala žolíky), pexeso, hodně jsme poslouchaly rozhlas, než umřel děda, tak mi kreslil různé vtipné obrázky, natáčel mi na magneťák pohádky, učil mě pracovat se dřevem, na zahrádce, lézt na stromy, na skály... měla jsem fakt pěkné dětství, jen holt netrvalo až do osmnácti jako to je často dnes.

Buřt

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 9:49:17)
Monty, na tom je kus pravdy.
Dnes se detstvi protahuje leckdy az daleko za 20.

Vsak se to tu resilo uz vicekrat - mama vola za dospely doktorum, rodice s detma drilujou na prijimacky, mama uspava dvanactiletyho, tata zivi tricetiletyho vecnyho studenta ... to je zas trend dnesni doby.

Dnesni deti nebudou nedomazleny - ale z tohoto pristupu zas urcite vyplynou jiny veci.

libik

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 10:02:53)
Já si myslím, že děti jsou naopak samostatnější a daleko asertivnější. Ano, vzrostla životní úroveň a rozvolnil se model "po vojně se oženit", takže může dojít k tomu, že studuje třicetiletý člověk. Jenže v tu dobu se obvykle nedopočítá ani brigád ani zemí, jimiž prošel.

77kraska
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 10:41:31) libik, ten muj-vlastne nemuj se dopocita....sedel v Praze na zadku a furt dokola opakoval zkousky a nekdy i rocniky...neni tam nic, cim by se mohl budoucimu zamestnavateli pochlubit :-( ....ale my jsme fakt extrem (proc zrovna ja?) Odpovědět

libik
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 10:04:50) Monty, ten kdo neodkáže sedmileté dítě na taxík ještě není ten, kdo mu utírá řiť do pětadvaceti Odpovědět

Monty
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 10:15:11) Libiku, já ale nepsala nic ani o taxících, ani o utírání řiti. Odpovědět

libik
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 10:18:08) Ty jsi hodnotila přehnanou péči ostatních rodičů o svá školou povinná batolata, já myslím, že to tak není. Odpovědět

Monty
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 10:27:21) Libiku, a já si myslím, že to tak je. Ostatně četba Rodiny mě v tomto přesvědčení utvrzuje prakticky každý den. Odpovědět

Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 8:54:36)
já se hlavně poučila, jaké manželství bych nikdy nechtěla

a z toho pak trochu vyplývá i rodičovství... ano, někdy použiju stejnou větu jakou jsem slýchala jako dítě

, ale systém je u nás hodně jiný... mně se totiž osvědčilo nevychovávat "spravedlivě, každému stejným dílem", ale podle konkrétních dětí a vyhovuje mi to... naši se dost často podivovali, co dělám a proč, jak to, že jedno dítě tohle smí a druhé ne, ale ve výsledku se ukazuje, že to vyhovuje i dětem... jinak povahou jsem asi blíž svému otci (říct mi to někdo před 20-25 lety, zabila bych ho

), jenže já na rozdíl od něj mám i výhodu v tom, že se nenechávám tolik ovlivňovat okolím a nemám potřebu dělat věci "správně", nevadí mi být za divnou

(a kupodivu zrovna to mi vštípili sami rodiče, ač se tím sami neřídili, jejich "a co je ti do cizích lidí" považuju za nejcennější vklad do života)

Peppa

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 9:34:02)
S náma se nikdo moc nemazal a měli jsme to jako děti dost těžký, z mnoha důvodů. Mazlení probíhalo, ale slovně se láska neprojevovala snad nikdy, ptž to bylo asi automaticky. Sebevědomí se nijak zbytečně nezvedalo, to vidím jako velkou chybu, kterou se sice já snažím napravit (dělat to jinak), ale je to složitý, ptž člověk oceňuje a oceňuje, ale pak přijde jeden propad, výtka nebo nedocenění a sebevědomí je ze sta na nule. Aspoň tak si to pamatuju z jakéhosi kurzu, že prý to tak ty děti vnímají. Já mazlím, když je zájem a i holkám říkám, že je mám ráda, myslím, že to potřebují i slyšet, ptž jinak jsem celkem tvrďák, tak aby to věděly

A taky se jim víc věnujeme, co do času, výletování a tak, ale to je prostě dobou, to není naší zásluhou.

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 9:44:13)
Nepodařilo. Taky na ně řvu a manipuluju je.

Co na rozdíl od mámy nedělám, že ublíženě a dětinsky nesvádím všechny svoje nedostatky na mizerné dětství. Máma si v tomto dokáže fakt ukřivděně pochodit.

A taky jim nesrážím sebevědomí, chválím.

Ale celkově nemám pocit, že bych dokázala překročit svůj stín. Vím, co nechci ve výchově dělat, ale často neumím jinak.

Gladya, bývalá dasa,

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 10:20:13)
Myslím, že jsem spíš obrácený případ. Moje generace byla vychovávaná autoritativněji a v naší rodině to platilo určitě. Ale nestěžuji si, s rodiči jsem měla dobré vztahy.

Jsem v řadě věcí spíš liberál, i ve výchově. Takže jsem mnohem tolerantnější než byli moji rodiče. A taky je jiná doba. No svět se mění, moje babička ještě své matce, mé prababičce, vykala.

Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 10:25:04)
no, obávám se, že to bude největší prohřešek vůči generaci našich dětí...
jsme hodně otevření, liberální a ta ubohá dítka pak nemají v pubertě ani proti čemu revoltovat!!!
došlo mi to, když si dcera stěžovala, jak ve škole museli číst Kdo chytá v žitě a jak nikdo ze třídy nerozuměl tomu hlavnímu hrdinovi, jak se shodli, že se chová jako úplný blbec a nějaké boje proti autoritám jim všem byly zcela cizí

btw baví mě, jak naše děti poslouchají naše divoké historky z mládí a mají u toho takový shovívavý úsměv

Peppa

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 11:18:37)
"btw baví mě, jak naše děti poslouchají naše divoké historky z mládí a mají u toho takový shovívavý úsměv

" - jo, to je přesný, u nás stejně. Asi jako se mne kdysi dcera zeptala, jestli za nás už byly ve škole křídy

A opravdu jsme liberální a tolerantní, děti můžou mít svůj názor, ale to jsem teda zažila už i já, měla jsem víceméně volnost, jak v dětství, tak v pubertě a spoléhalo se na to, že jsem "rozumná" a nebudu páchat nepřístojnosti, takže v tom byla velká dávka důvěry ze strany rodičů. S tím já budu mít nejspíš trochu problém

daba+holčička

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(21.6.2020 10:30:46)
Peppo, no my ty nepřístojnosti právě dost páchaly, takže víme vo co go

Taky budu asi přísnější než moje máma...Zatím dobrý, dcera ještě po klukách nekouká, po večerech netrajdá, jako svoboda jí stačí to, že jde s kámoškou sama do nákupáku. Ale ono to přijde, do karet mi nahrává, že jsou teď v hospodách a klubech přísnější, nám nalili klidně ve 14

Koníček mořský

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 10:57:38)
No, já jsem chodila od malička do jeslí, pak do školky, byla jsem obklopena dětmi, lidmi a zvířaty - živými i vycpanými (máma dělala v muzeu), byla jsem pořád venku s dětmi, chodila jsem do rodin a na návštěvy, hodně jsem si hrála i sama a s dětmi na ulici, doma mě nechávali samotnou už asi od 4-5 let, chodila jsem sama přes město, do přírody, jezdila s babičkou na zájezdy s důchodci... Mazlila mě spíš babička a cizí lidé (což jsem nesnášela), ale v mamce jsem cítila oporu, jistotu a bezpečí. Láska byla všude kolem mě prostě. Asi jsem měla ve vzorci ten trochu "studený čumák". Dnes se pořád chválí, mazlí a vyznává láska, až mi to přijde takové povrchní klišé. Ale třeba mámy sestra (má teta)svým dětem od mala říkala miláčku, lásko a tak. Já jsem teda převzala ten vzorec, že moc nedám na řeči a velkolepá gesta, ale spíš na strohou opravdovost. Takže pro mě byl vzorec mých rodičů v pořádku. Hodně svobody, hodně jistoty a hodně života.

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 11:13:57)
Koníčku,
jo, to je další věc, ta míra (a projevy) náklonnosti plus nekritické nadšení ze všeho, co dítě udělá. Mně to přijde jako křeč a komedie, i když nevylučuju, že to tak někdo může opravdu cítit. Kdybych to měla nějak zobecnit, tak z mého pohledu v době mého dětství byly děti mnohem častěji součást života než jeho jediný smysl. Přitom jsem sama minimálně do těch sedmi let, než umřel děda, byla dost rozmazlované dítě, ze strany babičky vlastně po celý její život, byla jsem to nejmilejší vnouče s doložkou nejvyšších výhod, takže nepamatuju, že by mi něco odpírala, když jsem po tom zatoužila. Byť byla velmi šetrná, v podstatě kdykoli mi dala peníze na to, co jsem chtěla, i když si mnohdy neodpustila moralizování na téma, jak jsou dnešní děti zpovykané a za jejího dětství měla všeho všudy jedny šaty, který když se praly, tak musela sedět na peci a čekat, až uschnou... ale nebyla to výtka, měla radost, že nemusím žít tak chudě jako ona, když byla malá. Neznala jsem ovšem ten nekritický obdiv a jásání, u nás se lidi brali tak nějak objektivně (jediný, co mě v dětství fakt sralo byly kecy na téma "nejsi dost hezká na to, abys mohla být herečka", ale chápu to, jako Olinka Schoberová nebo Jana Brejchová, což byly tehdy ideály ženské krásy jsem skutečně nevypadala), jako bytosti s dobrými i špatnými vlastnostmi a různým stupněm dovedností. Co stálo za ocenění, to se ocenilo, co ne, o tom se spíš pomlčelo nebo se to suše konstatovalo. Ovšem bez nějakého divadla kolem.

Koníček mořský

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 12:19:33)
Monty, taky jsem měla takovou babičku

. A máš pravdu, že jsem si od mala připadala jako součást života a vesmíru, ne jeho středobod. Bylo to tak v naprostém pořádku. Hodně jsem se všeho účastnila, měla jsem výhodu, že jsem vyrůstala v lehce uměleckém a kulturním prostředí, což na mě mělo blahodárný vliv. A taky hodně svobodném (až na ty komouše) a svobodomyslném - to bylo úplně nejvíc.
Můj zjev nikdo nekomentoval, bral se takový jaký byl. Takže jsem se taky naučila brát se takovou jaká jsem. Také jsem se naučila svou krásu lidem nabulíkovat

Janinka a dvě princezny

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 11:35:35)
já jsem zcela vědomě šla do mateřství s tím, že
- si budu s dětmi hrát
- nebudou se mě bát
- před kýmkoliv se svých dětí vždy zastávám

Hraní jsem naplnila v prvních letech života svých dětí až tak, že se mi to trošku vrátilo, ale pořád si myslím, že to byla lepší cesta než "na to máš sourozence nebo hraj si sama"

Vždycky jsem říkala svým dětem, že i za věci ze které se nechválí jim hlavu neutrhnu, ale prostě s nimi za mnou přijdou ad poznámky nebo pětky ve škole (divila jsem se kolik spolužáků mých dcer se bojí ze školy domů), cokoliv co se stane venku např. spadla jsem do potoka = o.k. jdu se domů převléct poač matka sice asi protočí oči, ale nechce abych nastydla tak mi dá čistý suchý triko i tepláky a můžu zase ven a nedostanu za to tejden zaracha a lavor na ruční vyprání jako já když jsem byla dítě

Někdy až přehnaně, ale za děti se biju kdykoliv je třeba a to i v rodině, typicky před prarodiči. Tím neříkám, že neumím dítěti říct, že něco bylo nebo udělalo špatně, ale to až v klidu doma.

Po mámě asi hodně křičím, naopak děti téměř nebiju

kachna_
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 13:31:03) Já jsem vědomě, když nad tím tak přemýšlím, řešila jen toleranci k alkoholu a vlastně ještě roli matky v rodině, coby rodinné služky. Dodnes probíhají z mé strany udivené dotazy "proč by to jako neměl dělat?" Odpovědět

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:01:32) Janinko, nerozumím tomu zastávání se za každou cenu. Odpovědět

Katka a 2 výrostci

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 13:37:30)
Nechtěla jsem hlavně dělat to, co mi dělali naši - podceňování, předkládání cesty nejmenšího odporu + nevyčnívání, nedůvěra ve vlastní schopnosti. To se projevilo např.při výběru školy "tam by ses stejně nedostala", při sportu "nikam se nehoň, stejně z tebe reprezentant nebude"... atd.. atd...Já byla ambiciozní, soutěživé dítě zcela neambiciozních rodičů.
JENŽE: já to překlopila možná až do opačného extrému - poskytla jsem maximální podporu a součinnost a od dětí jsem očekávala tu snahu, tu soutěživost, to využití všech možností. A ony o to nestojí

Už jsem si zvykla, ale trvalo mi to.....

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 13:48:10)
Katko,
ono je to i dobou. Naše děti prostě žijou v jiném světě a spousta věcí, který by pro nás v jejich věku byly splněnej sen je netankuje. Já bych třeba byla šťastná jak blecha, kdyby mi rodiče byli ochotní platit studium v zahraničí, syn o to nijak zvlášť nestojí. Teď jsme se doma bavili o dárku k osmnáctinám, nechce se mu do řidičáku, nestojí o auto (máma mu nedávno říkala, že by mu za tři roky nechala svoje auto, co si koupila nový, že už pak nebude chtít řídit, nechce ho), nabízím mu možnost studijního pobytu v zahraničí přes prázdniny, s tím, že by si tam pak třeba na měsíc mohl najít brigádu, taky se mu nechce... Ani novej mobil nechce, přitom má šílenou pomalou šunku, ale je na něj prý zvyklej a nechce se mu přetahovat data.

Člověk se prostě musí vyrovnat s tím, že naše sny spojený s koncem totality jsou pro dnešní generaci passé, už je to nebere.

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 13:53:16)
Monty, ale to není záležitost současné generace. ale je to dáno povahou člověka.

Moje starší děti k 18. narozeninám přály řidičák, nebo dcera jela na měsíc s kamarádkami do Francie, další potomek nechtěl nic. Nejmladší syn nechtěl ani řidičák, ani pobyt za hranicemi, ale toužil po značkovém psacím peru. Každé dítě je jiné, má jiné zájmy, jiné touhy i v dnešní generaci. nejsou všichni stejní.

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:39:42) Tak mít řidičák a nemít zatím auto, to se nevylučuje. Odpovědět

Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:45:14) mít řidičák a nemít auto se nevylučuje, pokud ti je někdo to auto ochoten pravidelně půjčovat... po roce a víc bez řízení je člověk obvykle zralý na nové lekce autoškoly... Odpovědět

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:46:45) Rose, i to je možnost. Ale ty papíry prostě máš. Řidičák si neuděláš za 2 týdny. Odpovědět

Monika

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 13:53:54)
Monty, to s tím autem a řidičákem si možná syn ještě do těch osmnáctin rozmyslí, ne? I když mi to říkalo víc lidí, co žijou v Praze, že děti o řízení auta nestojí, dostanou se bez potíží všude veřejnou dopravou a řízení auta ve velkoměstě vypadá mnohem složitější než na venkově. Tam naopak auto dává dost velkou svobodu (krom svobody chlastat, tedy

)

Marta.
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 13:58:53) Moniko, moje nejstarší děti si řidičák dělaly na gymnáziu a zájem o řidičák v Praze měly. Nejmladší syn zájem nemá, je o rok straší než syn Monty. Podle mne je to o povaze a prefernecích. Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 13:58:56)
Moniko,
no nevím. On teda jeho kamarád na venkově řidičák dělá ("přemlouvali" jsme současně, je to syn mé nejlepší kámošky, taky se mu nechtělo, ale asi díky těm specifikům venkova kamarád podlehl a šel), ale syn tvrdí, že je to moc velká zodpovědnost a musí si to pořádně rozmyslet. MHD má kousek, když nejede MHD, je zvyklej si volat Uber, takže nějak nemá důvod. Navíc ho auta jako taková neberou, mám pocit, že dodnes ani neví, jaký auto máme. Kromě toho, že je černý.

margotka78 alias shit-roller

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:15:26)
Já jsem ráda, že syn řidičák má, už několikrát nám to pomohlo. Další řidič v rodině se hodí, když jsem si zlomila ruku, byla jsem ráda, že mě někam odveze. To samý při rekonstrukci baráku, sem tam bylo nutný ho poslat pro materiál nebo pro řemeslníka (když měl auto v opravě), umí i s vozíkem.
Ale asi bych taky dítko nenutila. Ve velkým městě je to s dopravou dobrý i bez auta, stejně se nikde parkovat nedá.

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:17:20) Tak táta tvrdí, že řidičák prostě patří k základnímu vzdělání. A ač jsem skoro nejezdila, v práci kdysi mě soupli za volant a poslali všude možně. Odpovědět

margotka78 alias shit-roller
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:19:20) Být hozen do vody je nejlepší škola, ale stojí to dost nervů, sama si vzpomínám, jak se mi ještě dlouho klepaly ruce na volantu. Odpovědět

Koníček mořský

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:42:25)
Moje máma měla řidičák od osmnácti, když už jsme u těch vzorců, a nikdy v životě neřídila. Já řidičák neměla, ani jsem ho nechtěla. Až jsem ve 48 usoudila, že je tak nějak na čase a od té doby ho mám, jezdím jak drak a ukrutně mě to baví. (Taky jsem se někdy bála, ne že ne).
Synek řidičák nechtěl, až po 30 usoudil, že už ho chce, od té doby ho má a jezdí jak drak. To samé s cestováním a studováním. Tak nějak všichni cestujem a studujem, když chceme a ne když nám to někdo doporučí. Každý si k tomu svému vzorci asi musí dojít sám svým vlastním rozumem a rozhodnutím. To je náš rodinný a rodičovský vzorec. Punk not dead.

libik
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 16:51:39) Koníčku, tak naše mámy snadno neřídily, když řídili tátové a to ještě pouze, když to nešlo jinak. V mém městě běžně rodinka vlastnila garáž 5 km od svého bytu v paneláku. Přítelův otec to tak má dodnes Odpovědět

Monika

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 17:05:28)
Jo, jo, takové ty skupinové garáže na krajích měst to je něco, co absolutně nemohli pochopit manželovi američtí kolegové

Ale myslím, že dneska už to není moc pochopitelné ani pro nás ... My jsme kdysi měli takovou garáž pronajatou, taťka do ní jezdil pro auto na kole, ale byla dost málo využitá, protože většinou se našel důvod, proč tentokrát zaparkovat venku u baráku

Evelyn1968,2děti

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(15.6.2020 14:47:41)
Moje máma řídila dřív, než táta, od mládí jezdila na motorce a řidičák měla od 18 let. Když koupili auto, tak se táta učil řídit, pamatuju si to, byla jsem předškolák

.

Já řidičák nemám, nemám na to schopnosti, neudržím pozornost na víc věcí naráz, asi bych se zasnila a malér hotovej. Problémy mi to dělalo i na MD, udržet pozornost 24/7 až do dvou let dítěte

. Musím bydlet ve městě.

Katka a 2 výrostci
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 13:56:02) Hezky vystiženo. Včetně toho studia v zahraničí a auta. Jak přes kopírák u nás. A moji cestovací obsesi už nechápou vůbec, tu radost z možnosti odjet, odletět.... Odpovědět

Marta.
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:01:08) Katko, není to tak u všech, mám čtyři děti, které jsou nadšenci do cestování a tři necestující. Je to individuální. Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:11:30)
Marto,
ale tak s tím cestováním to ještě chápu, mně spíš překvapuje ta neochota studovat v zahraničí, zvlášť když ví, že by tam měl daleko větší možnosti, resp. snazší přístup k zajímavým projektům. Myslím, že je to dané právě tím, že liberální rodiče z mojí generace, co ty mladé neprudí, je tím postojem nijak nenutí osamostatnit se, vypadnout, nemají touhu po samostatnosti, protože jim prostě nic nechybí, nikdo je neotravuje a nemusí se tím pádem o tu svobodu snažit. Oni už ji mají.

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:13:09) Monty, taky tu má slečnu, ne? To taky může být důvod. Odpovědět

Monty
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:15:55) Kat, to se slečnou asi nesouvisí, měl k tomu stejný postoj i bez slečny. Spíš myslím, že to souvisí s jeho odporem řešit a nosit v hlavě takové ty praktické věci, se kterými se teď obrací na mě. Odpovědět

margotka78 alias shit-roller
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:17:17) Jsou lidi, kteří jsou úzkostnější a nových začátků se třeba bojí, mají obavy, neumí si představit, jak by to tam vypadalo, a to je děsí a brzdí. Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:25:07)
margotko,
no to asi tak úplně ne. Syn sice není žádný lev salonů, ale pokud jde o jeho zájmy, tak cizí prostředí ani lidi neřeší, těsně před koronou strávil tři dny na přednáškách na PřF, kam šel sám, nikoho tam neznal... i v tom zahraničí od nějakých dvanácti, třinácti let obchází sám svoje věci a dovede si je obstarat. U něj je to spíš věc toho "supportu na pozadí" - jak je typ toho nepraktickýho vědce, tak občas někde zapomene vystoupit/přestoupit, sedne do jinýho vlaku... nebo je výluka a on neví, jak se dostat jinou než známou trasou na místo, kam jede, tyhle praktický věci ho nesmírně stresujou, když je musí řešit.
Když nejsou věci tak, jak si je naplánuje, vyvede ho to z míry, není prostě dobrej improvizátor. Já jo, takže je zvyklej v případě nouze volat mně, abych mu řekla, kam jede která tramvaj apod. Ne že by to neuměl nějak zjistit sám, ale jemu to z principu vadí, muset se tím zaobírat.

...j.a.s...
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:27:59) Monty, tak třeba k tomu studiu v zahraničí dozraje až při studiu VŠ tady. Ne každý se psychicky cítí na studium v zahraničí hned v těch 19. Holt budeš muset slevit ze svých představ. Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:29:51)
jas,
řekla bych, že se na to necítí spíš proto, že by musel nosit sám v hlavě informace o tom, kde jsou čistý ponožky a jestli vůbec někde jsou. On je psychicky starší než já, ale nepraktickej je jako desetiletý dítě.
Když je doma sám a nemá se na koho obrátit, tak to dává bez problémů, ale děsně ho to vyčerpává, protože pak nemá klid na svoje věci.

...j.a.s...
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:41:02) No tak bude muset dozrát v oblasti, ve které je zatím nepraktický, aby z něho nebyl vědec-mamánek. Odpovědět

K_at

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:44:54)
Monty, každej je nějakej. Ale přijde mi vtipný, co jsi tu za ty roky psala ohledně různě "nezralých" dětí a toho, co už je na psychiatra a teď z tebe vypadnou tyhle drobnosti 😂 to je roztomilý. No, za rok za dva může být syn úplně v jiném rozpoložení. No problém.

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:51:29)
Kat,
ale to je dost zásadní nepochopení toho, co jsem kdy psala o psychiatrech.

Být líný řešit praktické věci nebo nebýt ochoten se jimi zaměstnávat, pokud to není nutné opravdu nelze srovnat s tím, když má někdo v deseti letech trauma z představy noclehu u babičky.
Lenost je sice mnohdy nepříjemná vlastnost, ale na psychiatrii se s ní opravdu nechodí.

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:54:12) Monty, nikoliv. Jenom se to týká tvého dítěte.... Rozdíl není žádný. Ale tak mě to přijde vtipný. Vyroste z toho. A bude to zvládat. Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:57:42)
Kat,
kdyby mělo moje dítě trauma z noclehu u babičky, rozhodně bych to nebagatelizovala. Stejně jako mnoho zde popsaných jevů, které jsou mimo širší normu. Ale pokud máš pocit, že být líný řešit praktické věci je stejné jako nebýt schopen koupit v sámošce rohlík, měj si ho dál. Nebudu ti ho vyvracet, stejně by to bylo marné.

Okolík
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:49:10) Monty, samozřejmě to není stejné. Když se to týká tvého syna, je to zajímavá roztomilůstka roztržitého budoucího vědce. Když se to týká cizích dětí, zejména těch tady na rodině, tak je to patologie. Odpovědět

Monty
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:57:47) Okolíku, viz níže. Roztomilůstka to je u každého dítěte, které se z toho nehroutí, nepláče a nemá "trauma". A nejen dítěte. Pro dospělé platí samozřejmě totéž. Odpovědět

...j.a.s...
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 16:04:22) Monty, takže takový nepraktický mamánek je vlastně velice roztomilý, protože ten z toho nikdy trauma nemá. Odpovědět

Monty
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 16:06:38) jas, kdo chce Monty bít, čas na předstírání neschopnosti porozumět textu si vždycky najde. Odpovědět

...j.a.s...

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 16:08:55)
No Monty zas překrucuješ. Mně nepraktičnost u skoro dospělého člověka nepřijde roztomilá. A už vůbec nevidím nic roztomilého na tom, aby to kvůli tomu řešil rodič. To spíš ty máš dvojí měřítko na syna a ostatní. Jen si dej pozor, ať ti s takovým přístupem nevyroste mamánek, kterému maminka bude řešit jeho roztomilosti, protože on je jinak velice chytrý. Takhle totiž to mamánkovství často začíná, víš.

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 16:18:07) No, že já nedržela hubu. Mně to přišlo veselý. A úsměvný. A nedošlo mi, co se tu utrhne. Tímto se Monty omlouvám. 😭 Odpovědět

sovice
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 20:55:10) MOnty, připojuji se k omluvě. Nedošlo mi to. Odpovědět

Okolík
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 21:14:19) Asi nerozumím, zač se omlouváte? Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 16:19:30)
jas,
ujišťuju tě, že jakmile by se začal hroutit, plakat a tvrdit, že nezvládne přespat u babičky, dojít koupit rohlíky nebo najít čisté fusekle, mazal by k odborníkovi jako namydlený blesk.
Nicméně je mi jasné, že jsem vám zase jednou dala pěknou záminku ku slepičímu náletu a jakákoli diskuze k věci nemá sebemenší smysl.

Okolík
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 16:27:53) Monty, neshazuj se. Je to trapné. Odpovědět

Monty
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 16:30:13) Okolíku, to píšeš ty mně??? Odpovědět

Okolík
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 21:14:37) Ano, tobě. Odpovědět

Okolík
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 16:08:07) Jas, ale nesmí to být mamanek jiné přispěvatelky než Monty osobně ... Odpovědět

sovice
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:54:16) Monty, ale řešit i "profesorské" problémy přes maminku je lehce nesamostatné (Ve skutečnosti si myslím, že poskytovat si v rodině tyhle drobné pomoci je prima) Odpovědět

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:01:32) Sovice, asi tak. jinak samozřejmě v rodině tyhle ohledy a pomoc jsou fajn. Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 15:03:39)
sovice,
upřímně řečeno, podle Kat by asi na psychiatrii patřila moje rodina komplet, protože jedinej, kdo ví, kde co je, kam se jak jede apod. jsem doma obvykle jen já a volá mi kvůli tomu i skoro sedmdesátiletá máma. Beru to tak, že jsou lidi, kterým dělá problémy to nosit v hlavě, mně ne, tak proč bych tu informaci neposkytla.

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:06:33) Monty, já nikoho na psychiatrii neposílám. To je tvá parketa. Ale já se nechci hádat. Přišlo mi to roztomilý a veselý. A jistě se s tím dá žít, stejně jako s ne-spanim u babičky ve 12 letech. Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 15:12:22)
Kat,
tak ještě jinak. Pokud by kdokoli z těch lidí, co se ptají na to, jak se dostanou z Benešova do Teplic, aby nemuseli přes Prahu nebo kde jsou klíče od chalupy při svém dotazu plakal, fňukal nebo dával jiným způsobem najevo, že to sám nezvládne, ano, také bych si myslela, že s jeho psychikou není něco v pořádku. Navíc nechápu, co tě na tom tak dráždí, mně přijde normální, že s bolavým zubem se chodí k zubaři a s nějakým psychickým problémem k psychologovi/psychiatrovi. Bagatelizování psychických problémů naopak pokládám za poměrně nebezpečné.

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:18:17) Monty, mě nedráždí nic. Opakuji, že mě to milé pobavilo a rozesmálo. A nemusíš se v tom hrabat a překrucovat veci. Já jsem zcela v pohodě s dítětem tvým, i dítětem, které nerado spí mimo domov. Odpovědět

sovice

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 15:23:10)
Monty,

jasně. Tohle bych (do určitého množství, ne dvě situace denně) dělala pro ty svoje klidně taky, ale my jsme v tomhle rodinně zdatní, takže to po mně nikdo nechce.

Ale i mne některé věci udivují - třeba tebou popisované buzení syna, to bych nedala, na to jsem já moc líná. Zase jsem ovšem párkrát nesla i dospívajícím dcerám něco zapomenutého do školy (tak dvakrát do roka, to mi přišlo v pohodě), což by zase jiné zdejší uživatelky neudělaly... Každý máme něco. Mně u dětí šlo o samostatnost, ale i o "drobné radosti"

TaJ

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 15:29:03)
Sovice, já třeba pořád taky budím našeho 12 letého

, on totiž ráno spí tak tvrdě, že ho nevzbudí ani to, když mu sotva půl metru od hlavy řve digitální budík tak, že je to slyšet až v přízemí...někdy na začátku korony jsem jela do školy pro potvrzení o uzavření školy, syn měl budíka na 9h...přijela jsem domů v 9:25 a budík tam pořád ještě řval a syn spal jako zabitý

, fakt jsem ho musela chvíli budit, zatřást s ním apod., než se vzbudil...takže to není jen, že by se mu nechtělo vstávat do školy apod., má to i když jedeme na výlet, nebo kdykoli jindy...asi zkusím jiný budík

- ale zase jsem mu nikdy nenesla nic do školy, on většinou nic nezapomíná a když náhodou jo, tak si to vždycky nějak pořešil...

K_at
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:37:46) Tino, doporučuju cca 3 koťátka, nebo potkánky. Hbitě bude na nohách 😂😂😂 Odpovědět

TaJ

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(13.6.2020 10:23:42)
Kat, nevím, jestli by to pomohlo, já ho kolikrát šimrám, lechtám a všechno možné a spí jak zabitý...a koťátka mít doma nemůžeme, manžel je alergický, už jsme to zkoušeli, kočky máme jedině venkovní, co k nám chodí, ty mu nevadí...a potkánky tu nechci zase já, kdo by se o to pořád staral, syn na zvířátka moc není...tak možná leda sehnat budík, nebo nahrát nějakou píšťalu z parní lokomotivy...mně tak napadá :-D, to by možná stálo za pokus

Inka ..\|-.\|-.-\|.-
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 15:37:52) Já jsem ráno v takovým stavu, že bych nikoho budit nebyla schopná. Mám co dělat sama se sebou. Odpovědět

sovice
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 14:15:14) Monty, řekla bych, že u tvého syna je to z valné části věc povahy, to nepruzení je spíše doplněk. Znám dosti rodin, kde se mladí lidi na zahraniční studia radostně hrnou a víkend v Paříži by brali. Odpovědět

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:21:06)
Monty, jistě i to hraje roli. Ale hodně je to o povaze. Když ten dotyčný nemá tu vnitřní touhu cestovat, tak ho nepředěláš. Moje nejstarší dcera studovala v rámci Erasmu na VŠE půl roku v Portugalsku. Hodně cestovala během studia i po něm, Thajsko, Japonsko, Indie apod, sama za své peníze. Tato dcera mi už jako malá v první třídě vyčítala , že ještě nebyla u moře. Tehdy jsme měli pět malých dětí a nebylo lehké někam s nimi cestovat. A kvůli ní jsme koupili devítimístné auto a začali jezdit po Evropě. A další starší děti to mají podobně, kromě těch mladších. Ale ty mají jinou povahu, pro nejmladšího syna je cestování taky za trest, ale on nemá rád změny jakékoliv, to s tím také souvisí. Pro nejmladší dceru je cestování taky zátěž.

libik
	Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem (12.6.2020 16:46:27) Monty studování v zahraničí , pokud to nechceš dotovat 30 tisíci měsíčně nebo ho nechceš poskat do Slovinska, znamená spolubydlení. Já nejsem žádný introvert, ale úplně bych to nechtěla. Odpovědět

Monty

Re: Podařilo se vám překonat vzorce našich rodičů ve vztahu k vlastním detem

(12.6.2020 14:04:15)
Katko,
tak syn bere cestování na milost, jen když souvisí s jeho zájmy. Ale potřeboval by nějaký teleport, protože ho nebaví se někam kocat, baví ho jen ten výsledek. Jet někam jen tak, ani náhodou. Já mu třeba nabízela, když měl sedmnáctiny, že bych mu jako dárek pro něj a pro jeho holku zaplatila víkend v Paříži, prd a šišky, taky nezájem.

V její náručí

V její náručí

Komerční sdělení

Jaké dokumenty můžete podepisovat online?

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.