Katka a 2 výrostci |
|
(12.6.2020 13:37:30) Nechtěla jsem hlavně dělat to, co mi dělali naši - podceňování, předkládání cesty nejmenšího odporu + nevyčnívání, nedůvěra ve vlastní schopnosti. To se projevilo např.při výběru školy "tam by ses stejně nedostala", při sportu "nikam se nehoň, stejně z tebe reprezentant nebude"... atd.. atd...Já byla ambiciozní, soutěživé dítě zcela neambiciozních rodičů. JENŽE: já to překlopila možná až do opačného extrému - poskytla jsem maximální podporu a součinnost a od dětí jsem očekávala tu snahu, tu soutěživost, to využití všech možností. A ony o to nestojí Už jsem si zvykla, ale trvalo mi to.....
|
Monty |
|
(12.6.2020 13:48:10) Katko, ono je to i dobou. Naše děti prostě žijou v jiném světě a spousta věcí, který by pro nás v jejich věku byly splněnej sen je netankuje. Já bych třeba byla šťastná jak blecha, kdyby mi rodiče byli ochotní platit studium v zahraničí, syn o to nijak zvlášť nestojí. Teď jsme se doma bavili o dárku k osmnáctinám, nechce se mu do řidičáku, nestojí o auto (máma mu nedávno říkala, že by mu za tři roky nechala svoje auto, co si koupila nový, že už pak nebude chtít řídit, nechce ho), nabízím mu možnost studijního pobytu v zahraničí přes prázdniny, s tím, že by si tam pak třeba na měsíc mohl najít brigádu, taky se mu nechce... Ani novej mobil nechce, přitom má šílenou pomalou šunku, ale je na něj prý zvyklej a nechce se mu přetahovat data. Člověk se prostě musí vyrovnat s tím, že naše sny spojený s koncem totality jsou pro dnešní generaci passé, už je to nebere.
|
Marta. |
|
(12.6.2020 13:53:16) Monty, ale to není záležitost současné generace. ale je to dáno povahou člověka.
Moje starší děti k 18. narozeninám přály řidičák, nebo dcera jela na měsíc s kamarádkami do Francie, další potomek nechtěl nic. Nejmladší syn nechtěl ani řidičák, ani pobyt za hranicemi, ale toužil po značkovém psacím peru. Každé dítě je jiné, má jiné zájmy, jiné touhy i v dnešní generaci. nejsou všichni stejní.
|
K_at |
|
(12.6.2020 15:39:42) Tak mít řidičák a nemít zatím auto, to se nevylučuje.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.6.2020 15:45:14) mít řidičák a nemít auto se nevylučuje, pokud ti je někdo to auto ochoten pravidelně půjčovat... po roce a víc bez řízení je člověk obvykle zralý na nové lekce autoškoly...
|
K_at |
|
(12.6.2020 15:46:45) Rose, i to je možnost. Ale ty papíry prostě máš. Řidičák si neuděláš za 2 týdny.
|
|
|
|
|
|
Monika |
|
(12.6.2020 13:53:54) Monty, to s tím autem a řidičákem si možná syn ještě do těch osmnáctin rozmyslí, ne? I když mi to říkalo víc lidí, co žijou v Praze, že děti o řízení auta nestojí, dostanou se bez potíží všude veřejnou dopravou a řízení auta ve velkoměstě vypadá mnohem složitější než na venkově. Tam naopak auto dává dost velkou svobodu (krom svobody chlastat, tedy )
|
Marta. |
|
(12.6.2020 13:58:53) Moniko, moje nejstarší děti si řidičák dělaly na gymnáziu a zájem o řidičák v Praze měly. Nejmladší syn zájem nemá, je o rok straší než syn Monty. Podle mne je to o povaze a prefernecích.
|
|
Monty |
|
(12.6.2020 13:58:56) Moniko, no nevím. On teda jeho kamarád na venkově řidičák dělá ("přemlouvali" jsme současně, je to syn mé nejlepší kámošky, taky se mu nechtělo, ale asi díky těm specifikům venkova kamarád podlehl a šel), ale syn tvrdí, že je to moc velká zodpovědnost a musí si to pořádně rozmyslet. MHD má kousek, když nejede MHD, je zvyklej si volat Uber, takže nějak nemá důvod. Navíc ho auta jako taková neberou, mám pocit, že dodnes ani neví, jaký auto máme. Kromě toho, že je černý.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(12.6.2020 14:15:26) Já jsem ráda, že syn řidičák má, už několikrát nám to pomohlo. Další řidič v rodině se hodí, když jsem si zlomila ruku, byla jsem ráda, že mě někam odveze. To samý při rekonstrukci baráku, sem tam bylo nutný ho poslat pro materiál nebo pro řemeslníka (když měl auto v opravě), umí i s vozíkem. Ale asi bych taky dítko nenutila. Ve velkým městě je to s dopravou dobrý i bez auta, stejně se nikde parkovat nedá.
|
K_at |
|
(12.6.2020 14:17:20) Tak táta tvrdí, že řidičák prostě patří k základnímu vzdělání. A ač jsem skoro nejezdila, v práci kdysi mě soupli za volant a poslali všude možně.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(12.6.2020 14:19:20) Být hozen do vody je nejlepší škola, ale stojí to dost nervů, sama si vzpomínám, jak se mi ještě dlouho klepaly ruce na volantu.
|
Koníček mořský |
|
(12.6.2020 14:42:25) Moje máma měla řidičák od osmnácti, když už jsme u těch vzorců, a nikdy v životě neřídila. Já řidičák neměla, ani jsem ho nechtěla. Až jsem ve 48 usoudila, že je tak nějak na čase a od té doby ho mám, jezdím jak drak a ukrutně mě to baví. (Taky jsem se někdy bála, ne že ne). Synek řidičák nechtěl, až po 30 usoudil, že už ho chce, od té doby ho má a jezdí jak drak. To samé s cestováním a studováním. Tak nějak všichni cestujem a studujem, když chceme a ne když nám to někdo doporučí. Každý si k tomu svému vzorci asi musí dojít sám svým vlastním rozumem a rozhodnutím. To je náš rodinný a rodičovský vzorec. Punk not dead.
|
libik |
|
(12.6.2020 16:51:39) Koníčku, tak naše mámy snadno neřídily, když řídili tátové a to ještě pouze, když to nešlo jinak. V mém městě běžně rodinka vlastnila garáž 5 km od svého bytu v paneláku. Přítelův otec to tak má dodnes
|
Monika |
|
(12.6.2020 17:05:28) Jo, jo, takové ty skupinové garáže na krajích měst to je něco, co absolutně nemohli pochopit manželovi američtí kolegové Ale myslím, že dneska už to není moc pochopitelné ani pro nás ... My jsme kdysi měli takovou garáž pronajatou, taťka do ní jezdil pro auto na kole, ale byla dost málo využitá, protože většinou se našel důvod, proč tentokrát zaparkovat venku u baráku
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(15.6.2020 14:47:41) Moje máma řídila dřív, než táta, od mládí jezdila na motorce a řidičák měla od 18 let. Když koupili auto, tak se táta učil řídit, pamatuju si to, byla jsem předškolák.
Já řidičák nemám, nemám na to schopnosti, neudržím pozornost na víc věcí naráz, asi bych se zasnila a malér hotovej. Problémy mi to dělalo i na MD, udržet pozornost 24/7 až do dvou let dítěte. Musím bydlet ve městě.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Katka a 2 výrostci |
|
(12.6.2020 13:56:02) Hezky vystiženo. Včetně toho studia v zahraničí a auta. Jak přes kopírák u nás. A moji cestovací obsesi už nechápou vůbec, tu radost z možnosti odjet, odletět....
|
Marta. |
|
(12.6.2020 14:01:08) Katko, není to tak u všech, mám čtyři děti, které jsou nadšenci do cestování a tři necestující. Je to individuální.
|
Monty |
|
(12.6.2020 14:11:30) Marto, ale tak s tím cestováním to ještě chápu, mně spíš překvapuje ta neochota studovat v zahraničí, zvlášť když ví, že by tam měl daleko větší možnosti, resp. snazší přístup k zajímavým projektům. Myslím, že je to dané právě tím, že liberální rodiče z mojí generace, co ty mladé neprudí, je tím postojem nijak nenutí osamostatnit se, vypadnout, nemají touhu po samostatnosti, protože jim prostě nic nechybí, nikdo je neotravuje a nemusí se tím pádem o tu svobodu snažit. Oni už ji mají.
|
K_at |
|
(12.6.2020 14:13:09) Monty, taky tu má slečnu, ne? To taky může být důvod.
|
Monty |
|
(12.6.2020 14:15:55) Kat, to se slečnou asi nesouvisí, měl k tomu stejný postoj i bez slečny. Spíš myslím, že to souvisí s jeho odporem řešit a nosit v hlavě takové ty praktické věci, se kterými se teď obrací na mě.
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(12.6.2020 14:17:17) Jsou lidi, kteří jsou úzkostnější a nových začátků se třeba bojí, mají obavy, neumí si představit, jak by to tam vypadalo, a to je děsí a brzdí.
|
Monty |
|
(12.6.2020 14:25:07) margotko, no to asi tak úplně ne. Syn sice není žádný lev salonů, ale pokud jde o jeho zájmy, tak cizí prostředí ani lidi neřeší, těsně před koronou strávil tři dny na přednáškách na PřF, kam šel sám, nikoho tam neznal... i v tom zahraničí od nějakých dvanácti, třinácti let obchází sám svoje věci a dovede si je obstarat. U něj je to spíš věc toho "supportu na pozadí" - jak je typ toho nepraktickýho vědce, tak občas někde zapomene vystoupit/přestoupit, sedne do jinýho vlaku... nebo je výluka a on neví, jak se dostat jinou než známou trasou na místo, kam jede, tyhle praktický věci ho nesmírně stresujou, když je musí řešit. Když nejsou věci tak, jak si je naplánuje, vyvede ho to z míry, není prostě dobrej improvizátor. Já jo, takže je zvyklej v případě nouze volat mně, abych mu řekla, kam jede která tramvaj apod. Ne že by to neuměl nějak zjistit sám, ale jemu to z principu vadí, muset se tím zaobírat.
|
...j.a.s... |
|
(12.6.2020 14:27:59) Monty, tak třeba k tomu studiu v zahraničí dozraje až při studiu VŠ tady. Ne každý se psychicky cítí na studium v zahraničí hned v těch 19. Holt budeš muset slevit ze svých představ.
|
Monty |
|
(12.6.2020 14:29:51) jas, řekla bych, že se na to necítí spíš proto, že by musel nosit sám v hlavě informace o tom, kde jsou čistý ponožky a jestli vůbec někde jsou. On je psychicky starší než já, ale nepraktickej je jako desetiletý dítě. Když je doma sám a nemá se na koho obrátit, tak to dává bez problémů, ale děsně ho to vyčerpává, protože pak nemá klid na svoje věci.
|
...j.a.s... |
|
(12.6.2020 14:41:02) No tak bude muset dozrát v oblasti, ve které je zatím nepraktický, aby z něho nebyl vědec-mamánek.
|
|
K_at |
|
(12.6.2020 14:44:54) Monty, každej je nějakej. Ale přijde mi vtipný, co jsi tu za ty roky psala ohledně různě "nezralých" dětí a toho, co už je na psychiatra a teď z tebe vypadnou tyhle drobnosti 😂 to je roztomilý. No, za rok za dva může být syn úplně v jiném rozpoložení. No problém.
|
Monty |
|
(12.6.2020 14:51:29) Kat, ale to je dost zásadní nepochopení toho, co jsem kdy psala o psychiatrech. Být líný řešit praktické věci nebo nebýt ochoten se jimi zaměstnávat, pokud to není nutné opravdu nelze srovnat s tím, když má někdo v deseti letech trauma z představy noclehu u babičky. Lenost je sice mnohdy nepříjemná vlastnost, ale na psychiatrii se s ní opravdu nechodí.
|
K_at |
|
(12.6.2020 14:54:12) Monty, nikoliv. Jenom se to týká tvého dítěte.... Rozdíl není žádný. Ale tak mě to přijde vtipný. Vyroste z toho. A bude to zvládat.
|
Monty |
|
(12.6.2020 14:57:42) Kat, kdyby mělo moje dítě trauma z noclehu u babičky, rozhodně bych to nebagatelizovala. Stejně jako mnoho zde popsaných jevů, které jsou mimo širší normu. Ale pokud máš pocit, že být líný řešit praktické věci je stejné jako nebýt schopen koupit v sámošce rohlík, měj si ho dál. Nebudu ti ho vyvracet, stejně by to bylo marné.
|
Okolík |
|
(12.6.2020 15:49:10) Monty, samozřejmě to není stejné. Když se to týká tvého syna, je to zajímavá roztomilůstka roztržitého budoucího vědce. Když se to týká cizích dětí, zejména těch tady na rodině, tak je to patologie.
|
Monty |
|
(12.6.2020 15:57:47) Okolíku, viz níže. Roztomilůstka to je u každého dítěte, které se z toho nehroutí, nepláče a nemá "trauma". A nejen dítěte. Pro dospělé platí samozřejmě totéž.
|
...j.a.s... |
|
(12.6.2020 16:04:22) Monty, takže takový nepraktický mamánek je vlastně velice roztomilý, protože ten z toho nikdy trauma nemá.
|
Monty |
|
(12.6.2020 16:06:38) jas, kdo chce Monty bít, čas na předstírání neschopnosti porozumět textu si vždycky najde.
|
...j.a.s... |
|
(12.6.2020 16:08:55) No Monty zas překrucuješ. Mně nepraktičnost u skoro dospělého člověka nepřijde roztomilá. A už vůbec nevidím nic roztomilého na tom, aby to kvůli tomu řešil rodič. To spíš ty máš dvojí měřítko na syna a ostatní. Jen si dej pozor, ať ti s takovým přístupem nevyroste mamánek, kterému maminka bude řešit jeho roztomilosti, protože on je jinak velice chytrý. Takhle totiž to mamánkovství často začíná, víš.
|
K_at |
|
(12.6.2020 16:18:07) No, že já nedržela hubu. Mně to přišlo veselý. A úsměvný. A nedošlo mi, co se tu utrhne. Tímto se Monty omlouvám. 😭
|
sovice |
|
(12.6.2020 20:55:10) MOnty, připojuji se k omluvě. Nedošlo mi to.
|
Okolík |
|
(12.6.2020 21:14:19) Asi nerozumím, zač se omlouváte?
|
|
|
|
Monty |
|
(12.6.2020 16:19:30) jas, ujišťuju tě, že jakmile by se začal hroutit, plakat a tvrdit, že nezvládne přespat u babičky, dojít koupit rohlíky nebo najít čisté fusekle, mazal by k odborníkovi jako namydlený blesk. Nicméně je mi jasné, že jsem vám zase jednou dala pěknou záminku ku slepičímu náletu a jakákoli diskuze k věci nemá sebemenší smysl.
|
Okolík |
|
(12.6.2020 16:27:53) Monty, neshazuj se. Je to trapné.
|
Monty |
|
(12.6.2020 16:30:13) Okolíku, to píšeš ty mně???
|
Okolík |
|
(12.6.2020 21:14:37) Ano, tobě.
|
|
|
|
|
|
|
Okolík |
|
(12.6.2020 16:08:07) Jas, ale nesmí to být mamanek jiné přispěvatelky než Monty osobně ...
|
|
|
|
|
|
|
sovice |
|
(12.6.2020 14:54:16) Monty,
ale řešit i "profesorské" problémy přes maminku je lehce nesamostatné
(Ve skutečnosti si myslím, že poskytovat si v rodině tyhle drobné pomoci je prima)
|
K_at |
|
(12.6.2020 15:01:32) Sovice, asi tak. jinak samozřejmě v rodině tyhle ohledy a pomoc jsou fajn.
|
|
Monty |
|
(12.6.2020 15:03:39) sovice, upřímně řečeno, podle Kat by asi na psychiatrii patřila moje rodina komplet, protože jedinej, kdo ví, kde co je, kam se jak jede apod. jsem doma obvykle jen já a volá mi kvůli tomu i skoro sedmdesátiletá máma. Beru to tak, že jsou lidi, kterým dělá problémy to nosit v hlavě, mně ne, tak proč bych tu informaci neposkytla.
|
K_at |
|
(12.6.2020 15:06:33) Monty, já nikoho na psychiatrii neposílám. To je tvá parketa. Ale já se nechci hádat. Přišlo mi to roztomilý a veselý. A jistě se s tím dá žít, stejně jako s ne-spanim u babičky ve 12 letech.
|
Monty |
|
(12.6.2020 15:12:22) Kat, tak ještě jinak. Pokud by kdokoli z těch lidí, co se ptají na to, jak se dostanou z Benešova do Teplic, aby nemuseli přes Prahu nebo kde jsou klíče od chalupy při svém dotazu plakal, fňukal nebo dával jiným způsobem najevo, že to sám nezvládne, ano, také bych si myslela, že s jeho psychikou není něco v pořádku. Navíc nechápu, co tě na tom tak dráždí, mně přijde normální, že s bolavým zubem se chodí k zubaři a s nějakým psychickým problémem k psychologovi/psychiatrovi. Bagatelizování psychických problémů naopak pokládám za poměrně nebezpečné.
|
K_at |
|
(12.6.2020 15:18:17) Monty, mě nedráždí nic. Opakuji, že mě to milé pobavilo a rozesmálo. A nemusíš se v tom hrabat a překrucovat veci. Já jsem zcela v pohodě s dítětem tvým, i dítětem, které nerado spí mimo domov.
|
|
|
|
sovice |
|
(12.6.2020 15:23:10) Monty,
jasně. Tohle bych (do určitého množství, ne dvě situace denně) dělala pro ty svoje klidně taky, ale my jsme v tomhle rodinně zdatní, takže to po mně nikdo nechce.
Ale i mne některé věci udivují - třeba tebou popisované buzení syna, to bych nedala, na to jsem já moc líná. Zase jsem ovšem párkrát nesla i dospívajícím dcerám něco zapomenutého do školy (tak dvakrát do roka, to mi přišlo v pohodě), což by zase jiné zdejší uživatelky neudělaly... Každý máme něco. Mně u dětí šlo o samostatnost, ale i o "drobné radosti"
|
TaJ |
|
(12.6.2020 15:29:03) Sovice, já třeba pořád taky budím našeho 12 letého, on totiž ráno spí tak tvrdě, že ho nevzbudí ani to, když mu sotva půl metru od hlavy řve digitální budík tak, že je to slyšet až v přízemí...někdy na začátku korony jsem jela do školy pro potvrzení o uzavření školy, syn měl budíka na 9h...přijela jsem domů v 9:25 a budík tam pořád ještě řval a syn spal jako zabitý, fakt jsem ho musela chvíli budit, zatřást s ním apod., než se vzbudil...takže to není jen, že by se mu nechtělo vstávat do školy apod., má to i když jedeme na výlet, nebo kdykoli jindy...asi zkusím jiný budík - ale zase jsem mu nikdy nenesla nic do školy, on většinou nic nezapomíná a když náhodou jo, tak si to vždycky nějak pořešil...
|
K_at |
|
(12.6.2020 15:37:46) Tino, doporučuju cca 3 koťátka, nebo potkánky. Hbitě bude na nohách 😂😂😂
|
TaJ |
|
(13.6.2020 10:23:42) Kat, nevím, jestli by to pomohlo, já ho kolikrát šimrám, lechtám a všechno možné a spí jak zabitý...a koťátka mít doma nemůžeme, manžel je alergický, už jsme to zkoušeli, kočky máme jedině venkovní, co k nám chodí, ty mu nevadí...a potkánky tu nechci zase já, kdo by se o to pořád staral, syn na zvířátka moc není...tak možná leda sehnat budík, nebo nahrát nějakou píšťalu z parní lokomotivy...mně tak napadá :-D, to by možná stálo za pokus
|
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.6.2020 15:37:52) Já jsem ráno v takovým stavu, že bych nikoho budit nebyla schopná. Mám co dělat sama se sebou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
sovice |
|
(12.6.2020 14:15:14) Monty, řekla bych, že u tvého syna je to z valné části věc povahy, to nepruzení je spíše doplněk. Znám dosti rodin, kde se mladí lidi na zahraniční studia radostně hrnou a víkend v Paříži by brali.
|
|
Marta. |
|
(12.6.2020 14:21:06) Monty, jistě i to hraje roli. Ale hodně je to o povaze. Když ten dotyčný nemá tu vnitřní touhu cestovat, tak ho nepředěláš. Moje nejstarší dcera studovala v rámci Erasmu na VŠE půl roku v Portugalsku. Hodně cestovala během studia i po něm, Thajsko, Japonsko, Indie apod, sama za své peníze. Tato dcera mi už jako malá v první třídě vyčítala , že ještě nebyla u moře. Tehdy jsme měli pět malých dětí a nebylo lehké někam s nimi cestovat. A kvůli ní jsme koupili devítimístné auto a začali jezdit po Evropě. A další starší děti to mají podobně, kromě těch mladších. Ale ty mají jinou povahu, pro nejmladšího syna je cestování taky za trest, ale on nemá rád změny jakékoliv, to s tím také souvisí. Pro nejmladší dceru je cestování taky zátěž.
|
|
libik |
|
(12.6.2020 16:46:27) Monty studování v zahraničí , pokud to nechceš dotovat 30 tisíci měsíčně nebo ho nechceš poskat do Slovinska, znamená spolubydlení. Já nejsem žádný introvert, ale úplně bych to nechtěla.
|
|
|
|
Monty |
|
(12.6.2020 14:04:15) Katko, tak syn bere cestování na milost, jen když souvisí s jeho zájmy. Ale potřeboval by nějaký teleport, protože ho nebaví se někam kocat, baví ho jen ten výsledek. Jet někam jen tak, ani náhodou. Já mu třeba nabízela, když měl sedmnáctiny, že bych mu jako dárek pro něj a pro jeho holku zaplatila víkend v Paříži, prd a šišky, taky nezájem.
|
|
|
|