| Vážný2 |
 |
(28.6.2025 1:28:28)
Manželka teď prožívá nepříjemnou věc, po té co jí umřel táta (cca 85). Máma (82) byla vždycky dost generál (táta ale dokázal být víc, když chtěl a zkrotit ji). No a zatímco předtím ještě k bližším doktorů došli-dojeli spolu dopravou, nebo (k hrůze ostatních účastníků dopravy) dojeli autem, tak teď už máma potřebuje všude vozit. Ale jednak už má plno doktorů a třeba chodí na pedikůru a samozřejmě k holiči a vedle toho se logicky cítí sama. A k tomu jsme stále ještě nezahnali posmrtné úřední duchy, co na nás skočili, od hospicu, přes kremaci, kolumbárium a uložení urny, přes dědictví (až potud ano), přes přepis všech služeb až po příspěvek na péči. Na ten měsíc péče o tchána ho víc jak po 8 měsících po smrti schválili. Ale - chtěli vyplnit další formulář oznámení o úmrtí (psal jsem jim to datovkou za manželku), a znovu čísla účtů (co kdyby se změnili) a souhlas s rozdělením 50-50%. Zvlášť u tchýně, co už si horko těžko dojde na poštu je to problém.
A když tchýně plánuje doktory, tak nás často postaví před hotovou věc. Prostě - jiný termín nedostala - což mnohdy je pravda. Ale žena pracuje jako pedagog ve školce a nemůže se jen tak urvat. Velké problémy má i se svými doktory atd.
Švára to řeší tak (podle mne to přehnal), že 2x týdně od tchýně pracuje na HW, takže ho tam "má". Je provozní ITík. A samozřejmě manželka ke vší té snaze být u tchýně, udělat, co může si ještě vysleche, ale brácha toho dělá víc.
Ta situace starých lidí dispenzovaných u řady doktorů vůbec není dobře vyřešená. Moje žena by kdysi už byla za 2 roky v důchodu a mohla by o mámu pečovat. Teď bude v důchodu až za 11 let.
|
| Senedra | 
|
(28.6.2025 6:42:52)
Vážný, u nás tu starost schytává hlavně švagr, protože u něj tchýně bydlí. ALE odmítá si hledat lékaře v okolí, takže MM se se švagrem střídají a vozí tchýni skoro 400 km daleko.
Argument tchýně - až se jednou vrátím domů... No, chodí s chodítkem, milion zdravotních problémů, byt v třetím patře bez výtahu...
Před rokem jsme s MM měnili praktického lékaře. Ten, ke kterému jsme dostali je velmi příjemný, pečlivý, vstřícný. Dávali jsme vědět i švagrovi a tchýni, jestli se teda nechce přehlásit taky ( místo 400 km jen 15). Od té doby tichu po pěšině a stále se jezdí k praktikovi těch 400 km.
Snažíme se tchýni alespoň zvát na nedělní obědy a podobně, moc toho nevyužívá.
|
|
| K_at |
|
(28.6.2025 6:58:16)
Vážný, uf ouvej. A potřebuje "jen" odvézt, nebo vyloženě i doprovodit?
Tohle je náročné i mnohem menší míře, než u vás. Napadá mě, zda nemůžou jednou za čas využít komerční dopravní službu. Zda občas nemohou pomoci děti. A taky bych zřejmě občas bohužel řekla "nemůžu". Nejste v pozici, aby žena mohla být bez práce.
A pokud by šla někam zpět na pozici ap s úvazkem na dopoledne, šla by zřejmě s platem velmi dolů.
Lze ji aspoň dotlačit k tomu, aby se zkusila objednávat v nějakou část dne? Třeba od 14.00 dál, nebo naopak do 10.00 dopoledne?
|
| Senedra |
|
(28.6.2025 7:07:49)
K_at, i taková dohoda se velmi těžko vymáhá... Dost lidí ve věku Vážného tchýně berou pana doktora jak slóvo bóží a ani je nenapadne se zeptat :" A jiný termín by nebyl?" případně sami řeknou, že je jedno, na kdy je doktor objedná a automaticky předpokládají součinnost rodiny. Vždyť je to jen jeden doktor a naše Máńa stejně pořádně nedělá, ve školce se bez ní obejdou.
Tchyně byla schopna se svého času urazit, když jí MM řekl, že si s ní nebude telefonovat půl hodiny, protože je v práci. 
|
| K_at |
|
(28.6.2025 8:56:53)
Sendero, je mi to úplně jasný. Já to znám (ne v takto extra formě). Ale naši se kdysi nalitali s babičkami. A to byli už oba v důchodu. I tak toho bylo dost. A v rámci jednoho města. Takže s prací a násobně více lékaři, to je neřešitelné.
Nicméně ve chvíli, kdy si člověk nemůže dovolit zůstat doma nebo pečovat na plný úvazek, holt nezbyde asi nic jiného, než se zkusit vymezit. Nebo zkusit možná kontaktovat některé lékaře, zda by byla dohoda na nějakých vhodnějších termínech.
|
|
|
|
| Čumča. | 
|
(28.6.2025 8:20:16)
Vážný, tohle asi bude pořád stejné anebo i horší (ten tlak, který tchyně na tvou ženu vyvíjí), tvoje žena se musí naučit hlídat si svůj prostor, tu kritiku si k sobě nepustit, anebo jí rozumně čelit...
Proč myslíš, že to švagr přehnal s tím řešením 2x v týdnu HO? Vždyť je to super, pro vás všechny. Není to soutěž "kdo se víc utrhne a vyjde vstříc" Já bych byla šťastná, že to takhle jde.
A jedna věc, která tě asi nepotěší, protože jsi psal, že péče a podpora má jít jen po srsti, jen jedním směrem rodič-dítě, ne obráceně (s tím já tedy nesouhlasím). Ten, kdo zdědil dědečkovo auto, by mohl sem tam vypomoci a vzít babičku na tu pedikúru nebo k lékaři. Ten by měl tvé ženě pomoct s tou zátěží, případně oba, protože tvoje žena je ve velmi těžké, citlivé situaci.
|
| Dari79 |
|
(28.6.2025 8:44:51)
Taky je to o přístupu a o vztazích...
Já se starala o babičku i dědu, postupně samozřejmě víc a víc. A patří to mezi mé nejlepší zážitky, i když to samozřejmě bylo fyzicky i časově náročné.
Je pravda, že to bylo jednodušší v tom, že byli celkem poddajní, ale to bylo taky i tím, že jsme je nenutili ke změnám, o které nestáli... Pravda - také tím, že jsem měla v tom klíčovém období vstřícného zaměstnavatele, který to mé odbíhání toleroval. (děda umřel těsně před mými advokátními zkouškami, takže dobu OSVČ, kdy bych měla toho času víc, už jsme "nestihli").
A ano, 4 hodinové sezení v čekárně u doktora bylo nepříjemné, ale nevyčítala jsem to svým prarodičům, ale systému, který něco takového dopustí. K lékaři jsem objednávala já, nebo holt na té kontrole se domlouval termín další - tj. řekla jsem si, jestli by to nemohlo být spíš v xxxxx. Chce to i určitou "autoritu" vůči tomu seniorovi - ne babi, já doktorce zavolám sama a objednám tě. Chodit s nimi do ordinace, nečekat v čekárně, slyšet přímo pokyny a domluvit se rovnou.
Musela se zapojit samozřejmě celá rodina, teta a máti jezdily na střídačku na některé víkendy (ne na každý, ale každá se snažila aspoň jednou za měsíc, i častěji), takže jsem jako mladá,bezdětná mohla i vypadnout o víkendu pryč. Strýc a (taky už dospělý) bratranec přebírali starost třeba o zahradu - sekání trávy a tak.
Ale to, o čem píšeš, tj. vození k lékařům, denní vaření, uklízení atd., to bylo primárně na mě, bydlela jsem u nich a měla snadno dohodnutelnou pracovní dobu, takže toho jsem si užila dost.
byly to asi 4 roky a (možná v rámci vzpomínkového optimismu) pamatuju si většinou jen ty lepší věci (děda mi hodně vyprávěl o dětství a mládí a o rodinné historii, později dokázal vyjádřit i vděčnost byť ne slovy, ale takovými gesty - byl nepochybně rád, že nezůstal v domě sám) - hodně jsem se naučila cítit takové rodinné pouto.
U nás je v tomhle taková vesnická morálka - rodina v tomto drží pohromadě, staří se většinově neodkládají do domova důchodců a rodina to nějak zvládne. Žiješ v tom, vidíš to u sousedů, známých... Ve městě (zvlášť v Praze) zas máte jiné možnosti - různé služby (placené).
Doporučuji proto zapojit i potomstvo, hledat možnosti, nemusí přece všechno dělat jeden člověk. K doktorovi, i kdyby jezdila jednou týdně (což je dost, spíš to bude míň), když se budete střídat 4, tak to vyjde třeba jen jednou za měsíc... Dokud nepotřebuje péči 24 hodin denně (což ale také může přijít), tak se to dá snáz.
Teď máme tchyni přes 80 a muž je jedináček, takže taky fungujeme my + velký syn (ten teda např. vozí v neděli do kostela, dohlíží, když my jedeme třeba na dovču...). Nechápu, proč by vnoučata nemohla pomoct - zvlášť pokud se babička v dětství taky starala, hlídala, brala na dovolenou... to je podobné, jako minulá diskuse o tom, jestli velké děti se mají starat sami o sebe - takže velké dospělé potomstvo se nechá od nás rodičů živit a podporovat a ještě nechá nás samotné starat se o seniory?
|
| Senedra |
|
(28.6.2025 8:52:58)
Dari - add vnoučata - občas to prostě nejde. Když onemocněl můj otec, tak mladší dcera byla na ZŠ, starší na SŠ a obě neteře studovaly VŠ a už si taky vydělávaly. Nemohly se sebrat a jet 130 km a vypadnout na celý den. Teď je starší dcera na VŠ, jezdí domů na víkend jednou za dva týdny. Těžko odveze babičku k doktorovi. Navíc je drobná, váží tak půlku toho, co tchýně, těžko po ní můžeme chtít, aby tahala babičku někam do schodů a podobně.
A měla jsi štěstí, že jsi měla pružnou pracovní dobu a tvoji prarodiče spolupracovali.
|
|
|
| Vážný2 |
|
(30.6.2025 0:49:59)
Ani jedno z dětí nebydlí v Praze. Auto (v hodnotě asi 10000) zdědila dcera, jenže ona má teď naloženo dost. A navíc ho dostala proto, aby s tím už tchán nejezdil.
Ona čeká miminko, mají dost problémů s bydlením, není ani jinak moc zdravá, hrozí rizikové těh., je studentka a OSVČ a zeť má dost problémy najít kvalifikovanou práci v oboru.
Ti druzí pečují o babičku snachy u níž bydlí cca 45 min od Prahy.
Potřebuje často doprovod až dovnitř, po mrtvici (která jinak dopadla úžasně, zachránili ji hrob.z lopaty) se trochu motá.
Má na Prahu dost malý důchod. Ženu by to tolik neničilo, kdyby neměla po smrti táty deprese a asi i menopauzu (při operaci ji ponechali vaječníky, takže nevíme),a pokud by nebyla rozhozená často z práce, je uprostřed rozhádaných učitelek ve třídě jako asistentka, často spolu ty dvě nemluví způsobem: "" ... mohla bys jí říct, že..."". A teď jedna ořestala mluvit bez vysvětlení i s manželkou.
A pak neslyšela nejdříve kecy, že už tu tchýně dlouho nebude a pak, že švára je tam 2x týdně...
Já zase zařídil výraznou většinu papírů od hospicu doma, přes ohledání, přes pečovatelská parkovací oprávnění, významný díl kolem dědictví, odhad, až po příspěvek na tchána.
A žel, je normální, že některé doktory má tchýně přes půl Prahy. (Na mojí mamku ale nemá, ta si je tak vybírala...)
Nákupy naštěstí tchýni vozí Tesco a Košík.
Ale pro ni je hodně zlá ta samota.
|
| Čumča. |
|
(30.6.2025 7:56:22)
Vážný, je to hodně zapeklitá situace, tvé manželky je mi fakt líto. Upřímně, různých řečí vaší seniorky bude spíš přibývat, učte si to nepouštět tolik k tělu. Respekt a pochopení ke starostem a osamění vaší seniorky (a nároky na vás z toho plynoucí) končí cca tam, kde začínají starosti, trápení a zdravotní omezení tvé ženy (její osobní prostor).
Byla jsem kdysi v podobné situaci, babička Alzheimer, nevlastní děda po x infarktech, vlastní čerstvě ovdovělý děda s rakovinou, zoufale osamělý - moje máma i strýc příliš nejevili zájem, bylo obtížně s nimi vykomunikovat nějakou věc, já na RD s druhým dítětem jsem cítila ohromnou povinnost to vykompenzovat, a zároveň bránit vzájemným třenicím vyplývajícím s letitých (skutečně prastarých) křivd a podivných majetkových vztahů.
Nezvládla jsem to optimálně, takže v podstatě nemám co radit , nicméně jednu věc si pamatuju dobře: je potřeba si hájit svůj osobní prostor, třeba slovy "já tě mám ráda, udělám pro tebe, co je v mých silách, starám se ráda, ale pochop, že i já mám spoustu svých starostí a závazků, pracně se to snažím všechno nějak skloubit."
Neuslyšíš to asi rád, ale stále platí, že pokud je toho na tvou ženu neúměrně moc, mohly by jí třeba jednou za čtvrtletí pomoci děti a vzít babičku, kam potřebuje (ačkoli těhu, ačkoli 45 min od Prahy)
|
|
| K_at |
|
(30.6.2025 9:32:00)
Vážný, teda tvá žena má naloženo strašně moc. Reálně bych se bála, že se složí úplně.
Velmi rychlé bych zvážila hledání jiné práce. Nebo výměnu třídy v rámci Školky. Být v takhle toxickém prostředí je zničující.
Upřímně řečeno, ve vašem případě bych zvážila, zda by nebylo možné babičku přesunout do dobře vybraného zařízení, kde by měla ten denní kontakt s lidmi. A základní zdravotní péči. Protože jestli se tvé ženě udělá hůř, jste nahrani i s babičkou.
Je to situace dost na pytel . Rozhodně bych se ale okamžitě vmísila do termínů a četnosti lékařů.
|
| Buřt |
|
(30.6.2025 9:56:57)
Vážný, a co kdyby tvá žena nějaký čas zůstala doma?
Její plat asistentky v mš bude asi proti tvému skoro nepodstatný, ne?
Odpočala by si a mohla pomoci mamince.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(30.6.2025 11:57:45)
Neoddálí se tím důchod? Možná by se to dalo oficiálně? Péče o osobu blízkou se započítává?
|
| Bára + 4 | 
|
(30.6.2025 18:45:38)
Péče o osobu blízkou se započítává.
|
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(30.6.2025 16:47:52)
Manžel dnes a zítra stěhuje 90letou tchýni z DD do DD o 15 km dál.
Uvidíme, jestli se trochu zlepší, doufáme v to.
Jsou to těžké situace
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(14.7.2025 18:54:05)
Stáňo dobře děláte... to, co jsi popisovala, bylo hodně špatný.
|
|
|
|
|
|
| Okolík | 
|
(28.6.2025 8:48:36)
Vážný, je to drobnost, ale pedikúru ji můžou přijít udělat domů, třeba ten den, co tam je švagr, aby si "nepouštěla cizí lidi do baráku".
Jinak myslím, že HO švagra u ní je dobrý nápad, když to jde....
|
|
| Jerry G. |
|
(28.6.2025 9:05:53)
Vazny,
zkus se podivat na pecovatelskou sluzbu v miste bydliste tchyne. Doprovadi k doktorovi, casto maji ve sluzbe kadernici, pedikuru atd.. Je to za uhradu, co jsem se divala v miste kde bydli moje mamka nic co by se nedalo z duchodu ucitelky zaplatit.
Vareni a uklid to jsou veci, ktere nemusi delat nekdo z rodiny.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(28.6.2025 9:27:09)
Vážný, jde čistě jen o dopravu, nebo doprovod až do ordinace?
Dopravu by možná zajistila seniorská taxislužba, v některých obcích bývá.
Jinak holt asi nezbývá než pátrat po placené osobní asistenci  Souhlasím, že toto je problém
|
| Vážný2 |
|
(30.6.2025 1:02:39)
No to by tchýně musela osobní asistenci snést. Ona by se jí bála.
Vtip je v tom, že moje babička pečovala doma o pradědu. Moje mamka pečovala o babičku (chvilku) a daleko déle o invalidního dědu (měl slavíka).
A tohle všichni čekají, že se naše generace bude stejně starat, zvláště dcery ...
|
| Čumča. |
|
(30.6.2025 21:49:35)
"A tohle všichni čekají, že se naše generace bude stejně starat, zvláště dcery"
kdybych neznala na vlastní oči případy, kdy se taková padesátnice/šedesátnice zhroutila, tak si budu myslet, že je to přehnané, ale fakt to takhle může dopadnout - jediná dcera, tj. zodpovědnost "penaltového střelce". Od koho jiného by se nechal senior vykoupat a "přebalit"?
V jiném případě k tomu ještě výčitky od čtyř bratrů: "Však za tu péči o mámu máš ten barák, ne?" Myšlen byl rodný domeček pomalu na spadnutí, tj. v něm se o seniora pečuje dvojnásob špatně. Na paní byl navázaný ještě její manžel po mrtvici, a jelikož se vzájemně s tchýní nesnesli, pendlovala mezi maminkou a manželem. Učitelka se každodenní třídou puberťaček.
Pravidelné martýrium na pohotovosti, kde prý vrčeli "a pročpak si vaše maminka vzpomněla v sedm večer, a nezašla si k praktikovi?" Nechápají, že seniorovi je prostě večer někdy mnohem hůře než dopoledne
|
| Dari79 |
|
(30.6.2025 22:29:09)
"A tohle všichni čekají, že se naše generace bude stejně starat, zvláště dcery"
Já nevím, podle mě je to prostě pořád o tom vnitřním přístupu.
Proč to vnímáte jako "trest" nebo tak něco?
Kolem dětí skáčeme roky a kolem vlastních rodičů či prarodičů, když už je to potřeba, tak je to blbě? Oni kolem nás neskákali?
Jasný, že někdo to má těžší a někdo lehčí. A taky, že u dětí můžeš stříhat metr, že "za rok už půjde do školky", "za chvíli do školy" a u těch seniorů se to prostě neví, na jak dlouho to je... A někdy je drsný, že je to ze dne na den.
A že je nějaký senior protivnější a nějaký milejší - to i ty děti přece jsou různě náročné... A že nějakých lidí v rodině je víc a někdo je na to sám - to přece i u těch dětí - někdo má 2 babičky, 4 tetičky a 2 neteře na vození kočáru, a někdo si to háže...
u Vážných už aspoň nemají žádné děti na starání, naopak tyto už jsou dospělé. On Vážného syn, místo dobrovolnických (kvazi)politických aktivit a různých komisí, za které ani nedostane zaplaceno, kdyby 2x do měsíce babičku někam odvezl nebo navštívil, tak by to jistě šlo... Ono všechno je otázka priorit.
Já na tu dobu fakt vzpomínám velmi ráda a prarodiče mi pořád chybí. A to jsem jako děti bydleli daleko, takže jako děti jezdili jen na letní prázdniny, nebyli to ti prarodiče co hlídají denně nebo každý víkend. O to jsme (o těch prázdninách) víc blbli s bratranci, než že bychom byli cíleně s babi a dědou. Vlastně těch pár let v mé dospělosti bylo nejintenzivnějších, až tam jsem vlastně pochopila, jací jsou - kdo jsou (i když babička po mrtvici už tu osobnost tak projevovat nemohla). Vlastně jsem je až tehdy začala mít opravdu hodně ráda. A taky to nebylo lehký. Myslím, že zas taková oběť, jít si k vlastní mámě/babičce na hodinku-dvě sednout, koukat třeba spolu na telku nebo tak něco, to není. A ty praktický věci - jídlo, úklid, odvozy - to si sedne. S dědou jsme koukali na komisaře Rexe, Kobru 11 a na formule, třeba... (s děckem chodím na hokej...) Pro mě jsou prostě moji předkové (byli) podobně důležití jako to dítě. Je mi moc líto, že nikdo z nich už nežije, klidně bych je někam vozila, prala, myla okna a loupala kukuřici pro drůbež...
Jasně, pokud někdo bydlí 300 km daleko, tak se to tak snadno nedá, ale třeba jeden víkend za tři týdny se urvat dá.
Možná je ta Praha v tom jiná, nevím. Tady u nás je to prostě normální, takže ani zaměstnavatelé se nediví, že máš nějaké takové povinnosti. Jasně - není provoz jako provoz, ale vesměs se to vždycky nějak udělá.
Třeba moje zaměstnankyně, když se její maminka léčila s rakovinou a vozili jí denně několik týdnů do Brna na Žluťák (a nechtěla jezdit sanitkou), taky se střídali, ale věděla, že kdykoli může říct a může si vzít volno (placené). Jestli to bude jednou nebo třikrát týdně, bylo různé... Stejně tak, když té mámě pak bylo blbě a potřebovala s ní doma zůstat, třeba 3 dny po chemu... Co bych jí asi tak řekla? Je mi jedno, že tvojí mámě je blbě, koukej bejt v práci? Vždyť by mě hanba fackovala.
|
| Žžena |
|
(30.6.2025 22:39:14)
Dari,
já mám taky nejkrásnější vzpomínky na to, jak jsem trávila čas s babičkou.
No a na to, jak mne s Alzheimerem občas nepoznávala, ačkoli jsme žily v jednom domě skoro celý život, jak se změnila v nenávistnou zamračenou osobu... tak to jsou naopak jedny z nejhorších zážitků, co v životě mám a trvalo mi hodně, hodně dlouho, než jsem je zpracovala.
|
| Beat | 
|
(30.6.2025 22:47:25)
Dari
|
|
|
| *Hany | 
|
(30.6.2025 22:45:19)
"Kolem dětí skáčeme roky a kolem vlastních rodičů či prarodičů, když už je to potřeba, tak je to blbě? Oni kolem nás neskákali?"
V 60 letech je to přece jen poněkud jiné než ve 30, kdy máš mnohem víc energie. Taky se mnohem líp zvládá situace, kdy se dítě nechce nechat přebalit nebo jít ven než když se o totéž snažíš u seniora.
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 0:14:10)
Hany, ano, to je ono - souběh prvních vlastních větších zdravotních komplikací, silné menopauzy, přetrvávající péče o teenagera nebo dva, manžel autista nebo s nelepšící se depresí nebo gambler, a k tomu ta péče o seniora - kdybych to neviděla "v přímém přenosu" tak neuvěřím, kolik toho někdo vydrží, než se tedy složí (srdce, záda)
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(1.7.2025 8:21:09)
Ty máš zvláštní dar přitahovat hororové příběhy.
V době menopauzy jsou děti už obvykle dospělé, často i z domu a rodiče ještě žádnou péči nepotřebujou. Aspoň co vídám kolem sebe.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(1.7.2025 9:01:23)
Inko, menopauza mi klepe na dveře, jedno dítě mám na ZŠ, jedno na SŠ a jedno na VŠ, tchýni řešíme intenzivně už pár let (aktuálně velmi intenzivně, hledáme pečovatelský dům, kam bude muset proti své vůli ) a můj táta se blíží k době, kdy nás bude potřebovat mnohem víc než teď...
|
|
| La Pepa | 
|
(1.7.2025 9:10:11)
No, bude mi 50, menopauza proběhla plíživě v minulých letech, její dopady dost pociťuji. Dětem je 18 a 20, v minulých 5 letech tedy dvoje přijímačky na střední, jednu maturitu a přijímačky na vysokou.
Mému tátovi bude 90, nic po nás nechce, což mě trápí.... Až nastane průšvih, nebudeme to mít nacvičené.
Taky jsem se vdala, muž je už v důchodu a čeká ho operace. Občas mu pomáhám s vnoučaty. Makám na full time. Mám závaznou zájmovou činnost....
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 10:06:06)
Inko, koukej líp, příběhy jsou to kolikrát fakt různé, není na to jeden mustr...
Já vedle té paní žiju, povídáme si - a mmch, teď už je myslím fakt spokojená , potomci na/po vš, po mnoha letech denodenní péče o tatínka i maminku, kterou zvládla na 100%, na služby pomoci se seniory se spolehla až když se zhroutila, celé roky to dávala fakt sama
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2025 10:52:16)
Mám menopauzu v plný palbě, cukrovku na inzulínu a srdeční vadu, živím dceru na VŠ a 80 letá maminka má 3 vážný diagnozy naráz a vůbec mě neposlouchá  , bojím se, že zase vytáhne kolo, se ségrou se u ní střídáme.
Ale furt lepší, než šestinedělí se spánkem 6 hodin a ještě přerušovaným, teď aspoň spím dosyta a máma si umí říct, co chce .
|
| K_at |
|
(1.7.2025 10:58:47)
Evelyn, kolo bych teda asi minimálně připoutala zámkem, aby ho mamka fakt nevytáhla. 🙏🤦🏼♀️ Uf.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2025 11:03:52)
Kat, no ona je zvyklá, že musíme na slovo poslechnout my ji, jinak nastane peklo, proto jsem od 18 pryč z domova, poslouchat moje doporučení už si asi nezvykne.
|
| K_at |
|
(1.7.2025 11:12:34)
Evelyn, to není doporučení. To je prostě zamknuty kolo na číselný kód. Když se máti vyfláká, řešit to bude vy, dcery. Jestli teda je reálný, že fakt vezme kolo a někam vyrazí a bude průšvih. Myslím, že respekt je fajn a nutný. Tam, kde nejde o zdraví a bezpečí. Držte se, musí to být náročný. Obdiv veliký.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2025 11:36:21)
Kat jo, a díky 
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.7.2025 21:44:23)
No tak dneska telefon, že si mamka chtěla pověsit záclony a zamotala se, když chtěla vylézt na schůdky ať přijdu 
Před 2 měsícema na JIP se selháním srdce, kardiaci mají ve vedrech odpočívat, kardiak jsem i já. No ale nedovolila jsem si nepřijít, nechci řešit ještě rozbitou hlavu nebo něco.
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 11:07:42)
Kat, ona si seniorka najde ten klíč od zámku, v jednu dobu sedí na kolečkovém křesle a jí kostičky svačiny, za deset minut ji vidíš na silnici, jak frčí směr pryč Světlé momenty, ráno nikoho nepoznávala, za pár hodin si to nějak všechno dobře sedlo a začala křepčit
Za hodinu se vrací z cyklistické výpravy a zakoupenou husopaskou z růžového porcelánu (kde ji proboha na vsi schrastila?
Taky mi babička vypnula digi budík, podle kterého jsem měla vstávat do práce s vysvětlením, že jí "ten blbec pořád svítil do vočí"
Takže radím, mějte intimní vztah se svým šéfem, jinak to málokterý zcela pochopí
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 11:37:26)
"V době menopauzy jsou děti už obvykle dospělé, často i z domu a rodiče ještě žádnou péči nepotřebujou."
Inko, to možná v rodinách, kde dvě generace po sobě rodily ihned po maturitě. Věřím, že za normalizace takových rodin vzniklo hodně, ale univerzální model to určitě není a do budoucna už vůbec ne.
Vezmu-li vlastní příklad, menopauzy jsem se zatím nedočkala, děti dospělé jsou, polovina našich rodičů pomoc UŽ nepotřebuje, protože už domarodili a zemřeli, druhá polovina potřebuje pomoc lehkou, kterou všechny děti a vnoučata dohromady zatím zvládáme bez potíží.
Já sama potřebuji aktuálně větší pomoc než moje osmdesátiletá maminka.
Těch různých konstelací v různých rodinách bude hrozně moc.
|
| TaJ | 
|
(1.7.2025 12:10:52)
Ropucho, přesně, u nás třeba mně asi menopauza pomalu přichází, syn ještě zdaleka z domu a úplně samostatný není a našim maminkám letos bude 85 a 75 a i když jsou v běžných věcech zatím v podstatě soběstačné, tak občas nějakou tu dopomoc od nás potřebují. Plus manžel je na tom zdravotně asi o dost hůř, než obě maminky.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.7.2025 12:31:16)
Hned po maturitě? I když máš dítě ve 30, v době tvý menopauzy mu bzde zhruba 20.
|
| TaJ |
|
(1.7.2025 12:44:28)
Inko, tak dneska mají ženy děti běžně i kolem 35 a později... Kolem sebe mám takových dost. Takže teď, zhruba v době menopauzy, ty děti jsou třeba v prváku na střední, jako to moje a nebo i teprve končí ZŠ.
|
| Buřt |
|
(1.7.2025 12:45:33)
Ženy, neberte to nijak špatně, ale všechny diskuse z poslední doby jsou docela silnej argument, proč s těma dětma zas tak neotálet.
|
| Monika |
|
(1.7.2025 12:46:49)
Buřte a někdo psal, že by se otálet mělo?
|
| kosatka2 | 
|
(1.7.2025 14:08:37)
Já první dítě čekala ještě před státnicemi, vdaná od 23 ale to že je tchán starší a nemocný jsem jaksi ovlivnit nedokázala... Naštěstí tedy mí rodiče jsou zatím celkem fit, ale zase u nás se rodina moc nemnozila, tak nemám bratrance sestrenice ale osamělého seniora do péče navíc, prostě zatím je těch starých přesilovka, naštěstí většina zvládá
|
|
|
| TaJ |
|
(1.7.2025 12:50:53)
Buřte, v tom s tebou sice v podstatě souhlasím, ale co my tady s tím? Někdy to prostě nevyjde, člověk třeba potká vhodného partnera až později, někdo si déle ujasňuje, jestli ty děti vůbec chce, nebo zasáhnou jiné okolnosti...
|
|
| K_at |
|
(1.7.2025 13:25:52)
Buřte, hele, ale děti kolem 40 nikdy nebyly něco neobvyklého. Prostě ženy rodily. dnes je to jen o tom, že ty děti kolem 40tky jsou často první. Tehdy to byly ty poslední. Nebo úplně neočekávaná překvapení.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 13:33:19)
"dnes je to jen o tom, že ty děti kolem 40tky jsou často první"
Právě. A kolikrát jediné.
K tomu rodiče i prarodiče, kteří s vysokou pravděpodobností ve stáří už dávno nebudou spolu, rodina rozestěhovaná na různé vzdálenosti. A jedno zaměstnané dítě aby se postaralo...
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 13:53:41)
Kat, anebo ve 42 letech to bylo oficiálně jedenácté dítě, ale ve skutečnosti nemanželské dítě nejstarší dcery (případ mezi mými předky), aby dítě nebylo nemanželské (vesnice a tak)
|
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 13:41:44)
souhlasím, Buřtíku, ještě že jsme si je pořídili v mých 26/30, i kdyby jen o 10 let později, stejně by to byl hukot, a to se na mě v mých 26/27 trochu zlobili, proč plánované těhu, kdo bude pomáhat s babičkou? A taky padlo "tak aspoň víme, že babičku přivezeme k tobě, když budeš na tom rizikáči a RD. Ještě že se do toho vložil mm a zahřímal "tak to teda ne, starat se ve čtyřech lidech, každý dle možností ano, ale výhradně Čumča, to ani náhodou"
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 13:52:14)
Kdybych si děti pořídila o deset let později (tedy těsně před čtyřicítkou), byly by teď na nižším gymnáziu, na vrcholu puberty, neměly by už žádného dědu (a oba by pamatovaly jako nemocné staré pány, žádné roky společného dovádění, jaké si stihly užít v reálu), doma by měly nemohoucí nefunkční matku a nejspíš zcela uštvaného otce.
Bohu díky, že na tento scénář nedošlo.
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(1.7.2025 12:45:51)
Inko, ale dost (čím dál víc) žen má děti až po třiceti. Jsem jedna z nich (ne, že bych to tak plánovala, ale dřív nebylo s kým je mít) a dle očekávání se můj přechod časově sešel s pubertou obou dětí (mám staršího syna, nyní 18, mladší dceru, nyní 15). Naštěstí ani u jednoho z nás ty hormonální změny nevedly k žádným hrůzám, takže jsme snad cca bez velkých krizí přežili, resp. u dcery ještě proces není dokončen, ale zatím to jde dobře. Ale určitě to mohlo být o hodně horší. Rodiče já mám hodně mladé (75, 70) a naštěstí zatím celkem zdravé, ale manželově mamince (manžel je přitom stejně starý jako já) je 83 a klidně by už péči mohla potřebovat (zatím stačí velké nákupy a nějaké pojížďky, zajišťuje švagr, který žije v místě). Takže sejít se na jednu hromadu může spousta životních událostí naráz ani nevíš jak...
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(1.7.2025 7:59:23)
Podle mě péče o malé děti a péče o nemocné seniory se diametrálně liší. Děti má obvykle člověk mladý, plný sil, tři roky na mateřské a rodičovské dovolené, děti se každým dnem vyvíjejí, osamostatňují, učí se nové věci a dovednosti, děti člověk vychovává, ukazuje jim svět, učí je jak mají žít. Senioři jsou hotové osobnosti, jen kolikrát už jim nefunguje hlava nebo tělo, nebo obojí, nelze je nic nového naučit, nelze je nijak vychovávat, mají svůj pohled na svět, který člověk nezmění, jejich vývoj nejde kupředu, ale spíš se zhoršuje, pečující člověk musí chodit do práce a má na starosti i svoji rodinu a děti, kolikrát bydlí i jinde než senior. A je rozdíl pečovat fyzicky o 15 kg dvouletaka a stokiloveho seniora. Nehledě na to, že malé děti jsou obvykle hezké a roztomilé narozdíl od kolikrát protivného až zlého seniora.
Já jsem nic takového naštěstí nezažila, babička umřela, když mi bylo 8, o tátu se starala maminka a my s BM jen lehce pomáhali třeba s odvozem k doktorovi a maminka z plného zdraví, kdy se o sebe stoprocentně postarala, zemřela v nemocnici během 10 dnů. Měla jsem v tomto ohromné štěstí a nikdy nepřestanu být vděčná osudu, že mě ušetřil.
Na druhé straně mě strašně mrzí, že jsem se od babičky nedozvěděla víc o jejím dětství a mládí, ale já byla na to tehdy ještě moc malá. Mrzí mě, že se tyhle vzpomínky propadly do nicoty zapomnění.
|
| Monika |
|
(1.7.2025 9:47:46)
Stará Huso, jak zmiňuješ, že ses od babičky nic nedozvěděla, tak moje babička zrovna mi snad nejvíc o svém životě vyprávěla právě tak v tom věku 5-8 let. Mně to hrozně zajímalo, jak to měla, "když byla malá",dospívání, i věci kolem její svatby, když byl můj táta dítě ...
Je tedy pravda, že mi to podávala takovým "dětským" způsobem, takže až později od jiných jsem se dozvěděla, že její mladší bratr nezemřel v nízkém věku na zápal plic, jak říkala ona (s připojením poučení o tom, že se nemá pít studená voda, když je člověk hodně zahřátý - to měl být ten problém jejího bratra), ale na cirhózu jater v důsledku alkoholismu. Ale třeba to, že se s dědou seznámila na svatbě své kamarádky, kde s ním zřejmě hned přišla do jiného stavu a pak se musela vdávat v 17 letech za poměrně dramatických okolností konce 2. světové války, to mi v podstatě řekla, ale mluvila teda spíš o lásce, než o sexu
Ale tedy s touto babičkou jsem jako dítě trávila fakt hodně času a aktivně se jí vyptávala. Od druhé babičky jsem se naopak různé podrobnosti dozvěděla právě až v dospělosti, v době kdy jsme ji navštěvovali v jejím už poměrně špatném zdravotním stavu ...
|
| Stará husa |
|
(1.7.2025 10:52:55)
Moniko, mě v tom věku ani nenapadlo se babičky vyptávat, a ona sama o svém životě vůbec nemluvila. Hrála si se mnou, chodila do parku, četla mi, vařila, nakupovala, prala, žehlila, uklízela, pečovala o mě. Starala se o mě od mých 3 měsíců. Poslední dva roky života bojovala s rakovinou, když mi bylo 5 let, ranila ji mrtvice. Všechno, co o jejím dětství, mládí a vůbec životě vím, je od maminky a to už jsem se tak v 10 letech o to zajímala a ráda to poslouchala. Ale babička už byla bohužel pryč, takže jsem se jí nemohla vyptat a všechno maminka taky nevěděla.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2025 11:00:22)
O mě se od roku do 5 let starala 80 letá prababička a vyprávěla mi hodně, já jsem byla taková stará-mladá, vyrůstala jsem na Erbenovi, Němcové, vyprávění prababička narozené v 19.století.
V 5 letech postavili školku, ty děti mi připadaly hrozně nudný
|
| Stará husa |
|
(1.7.2025 11:05:32)
Evelyn, moje babička měla tak těžký život, že na něj asi vzpomínat vůbec nechtěla.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2025 11:34:15)
Huso, moje taky, v 19.stoleti vyrůstala v sirotčinci a začátkem 20.století měla dvě nemanželské dcery, na vsi. Otcem byl nejspíš sedlák, u kterého sloužila. Ale vzpomínky měla jen na to hezké.
|
|
| Monika |
|
(1.7.2025 11:36:42)
Stará huso, moje babička měla taky vlastně dost těžký život - 4 sourozenci ve velmi chudé rodině, cítila se šikanovaná starší sestrou, v 15 šla z domova do služby, potom totální nasazení ve fabrice na výrobu munice, následně v 17 těhotenství, svatba, první roky život v malé chalupě dědových rodičů (který měl 5 sourozenců, ale někteří asi už nebyli doma), kde to bylo šílené, pak konečně vlastní byt, druhé dítě pak se závažnými komplikacemi po porodu, už pak nikdy nebyla zdravá, přidávaly se další a další potíže, byla v invalidním důchodu snad od 45 let. Což jí právě umožnilo se hodně starat hlavně o mě (starší sestřenice žily jinde, moji mladší sourozenci byli přijati do nových jeslí, já byla od roka do tří v podstatě s babičkou) a vyprávět. Ona to ale vypravovala s pozitivním závěrem, že vlastně všechno dopadlo dobře, má dědu (manžela), děti, vnoučata, nikdo nemá hlad, je mír, to svoje zdraví nijak nedramatizovala alespoň směrem ke mě a byla pozitivně naladěná, prestože nikam necestovala, v podstatě nic nenakupovala kromě jídla a základních potřeb do domácnosti, byla jsem u ní moc ráda, všechno s ní běželo hladce ...
|
| Stará husa |
|
(1.7.2025 12:08:29)
Moniko, moje babička se narodila také ve velmi chudé rodině, doma měli hliněnou podlahu, devět dětí, z toho 4 zemřely, babička byla nejmladší, v 9 letech ji zemřela maminka, ve 12 tatínek, ve 13 musela jít pracovat do fabriky, v 17 jako služka, nešťastné manželství, chudoba, válka, rozchod s dědečkem... Asi nic, na co by ráda vzpomínala.
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 11:30:43)
Huso, na druhou stranu, malé děti srší energií a hodí se, když jim člověk tou energií stačí.
Péče o starého člověka je úplně něco jiného, jak sama píšeš, a k tomu se hodí spíše člověk se zkušenostmi, nadhledem a trpělivostí.
Samozřejmě je tu otázka fyzické síly, je-li třeba manipulovat s nehybným seniorem, to už je oříšek vhodný pro kombinaci s profesionální péčí.
Pečující role je náročná v každém případě.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 0:05:52)
"Proč to vnímáte jako "trest" nebo tak něco? Kolem dětí skáčeme roky a kolem vlastních rodičů či prarodičů, když už je to potřeba, tak je to blbě?"
to mě mrzí, Dari, že sis z toho vyvodila zrovna tohle
vím o dvou ženách, které si při při péči o seniory (a zároveň dalšího blízkou osobu) sáhly fakt na dno...
je to kolikrát ženský úděl, na syny kupodivu není vyvinut takový tlak jako na dcery
k tomu prvnímu příběhu: nejstarší dcera, potom čtyři kluci, ona po celé dětství a dospívání byla chůvičkou pro brášky, potom vlastní rodina, 2 děti, na které byla prakticky sama, poté manžel těžká mrtvice, takže už ho opustit ani nemohla (o rozvod požádalo bylo, po té mrtvici to stáhla) a roky se o něj starala, potom se pár let starala o manžela i těžce nemocnou maminku - někdy brečela, že ten život vlastně žije stále v módu pečovatelka
upřímně, Vážní mi něco takového připomínají
|
| Dari79 |
|
(1.7.2025 9:08:51)
No jo, to jsou ale velmi specifické situace.
Většina z nás to takto nemá a nějakou tu péči o seniora prostě zařadí do běžného života...
Jasně, pokud to porovnáváš s někým, kdo má postižené dítě a manžela na vozíku a do toho matka dostane mrtvici, tak je to drsný.
Ale drtivá většina lidí za svůj třeba 80 letý život se 3-10 let (podle počtu dětí) intenzivně stará o děti a třeba 3-6 let pak o rodiče/prarodiče, no a pak třeba nějakou tu dobu o svého partnera (nebo naopak). To je holt "daň" za život ve společnosti a v rodině.
Jenom zapomínáme, že obojí je přirozená součást života a že málokdo to má, jako Husa, že "maminka z plného zdraví, kdy se o sebe stoprocentně postarala, zemřela v nemocnici během 10 dnů."
péče o dětixseniory je samozřejmě rozdílná, ale nejhorší doba mého mimina mi dávala (aspoň fyzicky, nevyspáním a tudíž nervama) mnohem víc zabrat, než nejhorší doba mých seniorů (to bylo náročný spíš těmi nemocnicemi, prognózami, vědomím blízké smrti). Jasně, když spadl v noci děda, a nešlo to, tak jsem holt musela volat strýce a pak čekat, až se obleče a přijede, mimino bych zvedla sama... Ale to se stalo jednou a pak jsme udělali režimová opatření a už se to neopakovalo.
Jasně - měla jsem štěstí na spolupracující a v zásadě hodné seniory (i když i to bylo s vlastními mouchami) a že se mi ta doba nesešla. Teď máme cca 15 let klidové období - nikdo ze seniorů už nežije a matky/tety... nemají ještě ani 70 a všichni jsou soběstační... My teda teď máme tchyni přes 80, ale to zatím je ve fázi jen "společnost", kontrola, pomoc s těžšími věcmi (malování po malířích, těžší nákupy...), vození, kontrola a kontrola. Ale (pokud ji nesrazí auto nebo tak něco), že se to v následujících max. 10 letech někam zvrtne, je téměř jisté.
Ale za oběť to považovat nebudeme - vychovala muže jako samoživitelka, oba kluky hlídávala (nepravidelně), vařila jim, dodnes jeden den v týdnu vaří pro všechny, a prostě se to bude muset nějak udělat, kdy a v jaké podobě a na jak dlouho to bude, to nikdo neví.
|
| K_at |
|
(1.7.2025 9:50:01)
Dari, určitě tě ctí to, že dokážeš v takových situacích vyjít maximálně vstříc zaměstnancům. To klobouk dolů. Ale to je spíš výjimka.
Jinak tu asi nikdo nemluví o obětování se.
Ale je dobré uvědomit si, že to, co tu lidi řeší, není urvat se 1x za 2-3 týdny, ale spíš tak 3x týdně minimálně. A to ještě bez možnosti si půlku věcí plánovat předem, protože je nevíš.
Hodně seniorů v tomto věku si neumí říct o pomoc. Tudíž musíš být telepat. A neustále v pohotovosti. Pokud v tom jedeš X let, nemáš čas si odpočinout ani ty. Protože to leckdy ani není možné. Ve věku cca 50+, kdy máš doma ještě klidně dítě na ZŠ/SŠ, je toho hodně.
Určitě má tvůj příběh význam v tom, že se to může sejít dobře - hodně lidí kolem, spolupracující rodiče. Pokud má možnost u nich někdo bydlet a má celkem volné ruce a elán, je to zn.ideal. Ale většinou je to mnohem složitější konstelace a zamestnavatelé běžně vstříc nevychází.
|
| kosatka2 |
|
(1.7.2025 10:54:52)
Jo, moje tchyně ví, že na ní všechno visí, tak nám už preventivně volá, že ji něco bolí, tak ať jsme v pohotovosti se přestěhovat za tchánem (dementní, na vozíku, s cévkou). On už je nepohyblivý řadu let s občasnými výkyvy, ale jinak zdravý. Jezdíme tam skoro každý víkend a k tomu nárazově podle potřeby - dělali jsme rekonstrukci a úklid, pořád je třeba doprovázet k doktorům, vyfoukne se vozík, tchyně neumí zařídit vyhledání nového doktora a objednání, ale zaplatí podvodné firmě, voláme si denně, je třeba pořád něco. Děti máme 3 a nejmladší je ve školce. Jedno vnouče bylo dokonce uvolněno ze školy, aby doprovodilo babičku a dědu na vyšetření (tchyně neutáhne vozík, chodíme jak procesí).
Již několik let je to zátěž spíše mentální - zařizovat kdy kdo co (+ vlastní děti MŠ a ZŠ) a vůbec si nedovedu představit, že takto by to šlo ještě s tchyní, mými rodiči a strejdou (nikoho nemá, žije sám).
Babičky a dědečkové byli víceméně soběstační skoro až do konce, tam to bylo hlavně o doktorech, smlouvách, obveselení a občasná výpomoc. Oproti člověku, který je roky nepohyblivý a bez zvladatelného vyprazdňování a přemýšlení to byl čajíček.
|
| K_at |
|
(1.7.2025 11:03:36)
Kosatko, vidím tu obrovský průser v nedostupné kvalitní domácí spolupeci a nedostatek kvalitních odlehčovacích zarizenich.
Mělo by být schůdné kloubit rozumně péči a práci. Péče doma vyjde stát mnohem levněji, než v zařízení. Ale není možné, aby to rodina takto zvládala dlouhodobě a na více frontách. 
|
| kosatka2 |
|
(1.7.2025 11:29:33)
Kat, a pak jsou ještě ti senioři. Tchyně má důchoďák za rohem, ale přihlášku tam nedonese, že jí je to trapné. Dostala to od dětí za úkol, ale nejspíš nerealizovala, nikdo se na to nechce ptát, je to citlivé. Nechce, aby k nim někdo cizí chodil domů, max. na výměnu té cévky. Tchán zase panikaří, když má být chvíli sám a není úplně spolupracující, odmítá do sprchy, apod. Párkrát ho tchyně našla na zemi, když šla na nákup, asi zapomněl, že nechodí. Na nějakou výpomoc peníze jsou, tchyně to nechce, jen nás. Na rekonstrukci bezbariérovosti je taky nějaký příspěvek, ona tohle odmítá řešit, zaplatí radši ze svého. U nás je docela služeb dost, včetně bezbariérového taxi, ale prostě ona to nechce.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(1.7.2025 10:57:18)
Kat,
ano, to zaměstnání zmiňuješ správně. Kolem té padesátky je to už dost zásadní téma. Známá zůstala v cca padesáti doma pečovat o vlastní dítě v terminálním stadiu rakoviny, no a protože člověk dopředu nevěděl, jestli to bude měsíc nebo rok, odešla nakonec kvůli tomu ze zaměstnání. Byla s ním doma půl roku. No a pak prostě v tom věku už další práci nenašla.
Když vyvstala u nás doma potřeba péče o babičku s Alzheimerem, vzala jsem to na sebe já, protože jsem pracovala z domova a zrovna byla v reprodukčním věku, takže jsem při té péči absolvovala dvě těhotenství atd. Ale kdybych tam nebyla já, znamenalo by to, že o práci v tom rizikovém věku přijde i moje máma.
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 11:01:59)
"odešla nakonec kvůli tomu ze zaměstnání. Byla s ním doma půl roku. No a pak prostě v tom věku už další práci nenašla"
Žženo, klobouk dolů a ano, zaměstnavatelé si dle CV, kde vidí půlroční prodlevu péče o osobu blízkou, řeknou "no jo, ty nám to příště uděláš taky, nebudeme riskovat"
|
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 4:17:19)
Jojo, bylo mi asi 52 a jako IT jsem měl kontakty s asi 32 firmani, s 16 i pohovory a nakonec z toho vypadla jedna firma... Takže změny zaměstnání nic moc...
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 11:49:08)
Flexibilní zaměstnání je pro pečovatelskou úlohu klíčové.
Každý se určitě nemůže několikrát v týdnu uvolňovat kvůli termínům u lékařů.
Já jsem v tomhle velmi nazlobená na zdravotnictví, že mnohde není šance získat termín jindy než v dopoledních hodinách, maximálně okolo poledne.
Neumím si představit, co si počne člověk, který potřebuje takové návštěvy často, dlouhodobě a má třeba delší dojezdovou vzdálenost.
Osobně jsem v situaci, že kdybych neměla časově flexibilní doprovod, vůbec si neumím představit řešení.
Něco vyřeší soukromá zařízení, fungující do večerních hodin, ale všechno opravdu ne.
|
| Dari79 |
|
(1.7.2025 13:13:03)
Souhlasím se vším. Nikdy jsem nebyla tak nasraná, jako když jsem jezdila s prarodiči po těch doktorech...
Racionalita a logika na mnoha místech ve zdravotnictví prostě nenexistuje - jen zvyk, rutina... Čest pozitivním příkladům.
S naší obvoďačkou to bylo fajn - i v době před e-receptama se dalo domluvit, že jsem se stavila (ideálně po předchozím zavolání na pevnou linku), dostala jsem další recept, povyprávěla, jak se děda/babička mají, že je stav stabilní a bylo. Byla i ochotná v rámci domácích návštěv se třeba jednou za půl roku zastavit. Moc se toho nechtělo.
Ale interna a cukrovka v místní nemocnici, to byla tragédie. 20 lidí pozvaných na 10:00 atd. S babičkou se tam muselo být furt, ona by sama tam být nemohla. Ale to byly zase kontroly třeba jen jednou za půl roku, ale zase poctivě na celý den. A s každým z těch seniorů tam vesměs byl někdo z rodiny...
S dědou to bylo lepší, přivezla jsem ho, posadila, dala mu mobil (naučila dlouze podržet jedničku na rychlou volbu na mě), když vyšel z ambulance, zavolal mi, už jsem venku, počkal, až jsem přijela a odvezla ho zas domů... Mezitím jsem se vrátila do práce.
Nejhorší doba byla kombinace děda ozařování v Brně (tj. denně dojíždět) a babička po mrtvici, která by sama doma 5 hodin nevydržela... Takže holt děda jezdil sanitkou (byl rád, společensky si popovídal s ostatními pacienty) a někdo z nás byl s babičkou doma, to jsme se fakt museli střídat hodně, to bylo několik týdnů od po do pá, denně, cca těch 5 hodin... Kdybysme ho vozili, byli by nutní 2 lidi nebo babičku tahat s sebou. Nebo by tam musel být hospitalizovaný a to nechtěl.
Jedna teta tenkrát dělala krátký-dlouhý týden v práci, my ostatní jsme si holt na střídačku brali volno, jak kdo mohl.
Z mý zkušenosti - eliminovala bych tolik doktorů, kolik jen jde.... Ono po 80tce už je (asi cynicky) celkem jedno, na co ten člověk umře. Často jsou to jen rutinní kontroly kvůli "dalšímu receptu" na dlouhodobě brané léky. Vzít krev na kontrolu cukrovky/cholesterolu/léky na ředění krve, přeměřit tlak kvůli lékům na vysoký tlak - to by se mělo dát domluvit, že vezme/změří sestra i v rámci domácí péče a na výsledky je možné volat či mailem, nové recepty e-. Na nějaký oční atd. bych se vyflákla. I před těmi 15 lety jsme i na tu kardio jezdili jen 1xpůl roku a dneska je to on-line snad ještě víc...
Samozřejmě - akutní onko léčba nebo (v našem případě) převazy té popálené ruky atd., to holt času vezme víc. ale to zase není vyhrazeno jen seniorům, to tě může postihnout bohužel kdykoli a u kohokoli (i partnera, sebe, dítěte...).
Ale běžní doktoři u běžného seniora určitě není zátěž na 3x týdně, kam by furt chodili?
|
| Dari79 |
|
(1.7.2025 13:24:26)
A ano, hlavně ta souhra v rodině, to je podle mě klíčové.
Není to o tom, aby všichni "odpracovali" stejnou měrou. Ale aby si ujasnili, kdo co může.
Nás je bratranců a sestřenic (tj. vnuků a vnuček) 6. Někteří byli ještě malí, někteří na střední, někteří bydleli daleko. Tj. z této generace jsem oddřela nejvíc určitě já. Ale zase, moje máti bydlící na druhé straně republiky, určitě méně, než její sestry...
Jen jedna teta byla/je vdaná, takže chlapská práce byla holt bohužel jen na tom jednom strýcovi (zeťovi).
Já jsem se přistěhovala (byť už to bylo jen na poslední asi 3 roky) a byla na mě holt ta denní běžná péče. Ostatní (i já do té doby) víkendovali nebo vypomohli, když já jsem třeba nemohla. Do práce chodili pořád všichni, u nás nikdo nebyl nezaměstnaný nebo tak.
Jde o to si to nevyčítat, snažit se vyjít si vstříc a nějak si to podělit - podle konkrétních okolností v rodině. Fakt není třeba vést si statistiku, kdo kolik hodin "odpracoval".
|
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 4:07:00)
Praktik, psychiatr, zubař, interna, kardio, urologie, diabetologie, ale taky pošta (už vám něco v poslední době doručili?), banka, občas něco nakoupit, co nepřiveze Tesco, občas technické problémy (počítač, mobil)...
U těch doktorů je problém, že řada léků má preskripční omezení a skoro každej ji chce vidět.
Akorát jsme se vrátili z krátký dovolený, ale MM bude mít po 3 týdny v Praze každý den svoje, nebo tchýnino vyšetření. Protože jako učitelka musí dělat svojí generální údržbu o prázdninách. A pak má týden letní provoz. (Taky pitomá věc, protože termíny je ÚMČ ochoten rozepsat tak v květnu, což ohrožuje všechny plány na dovolenou.) A babička pochopila a vecpala se do stejných dní...
Žena pracovat musí, protože je nějaký strop na pečování za život, jako náhradní dobu. A to vyčerpala s dcerou díky PnP. A taky chce, aby (až umřu) vůbec měla důchod, jen služby k bytu jsou tu kolem 10 000. A taky můj plat se nezvedal asi 5 let, takže mám cca 2/3 v paritě kupní síly. Takže se její poměrně velmi slušný plat (ředitelka je zázrak) učitelky hodí.
|
| K_at |
|
(7.7.2025 6:55:01)
Vážný, musíte objednávat termíny vy. A sorry, opravdu bych aspoň občas poprosila syna. Vy jste si kvůli němu dávali nohu za krk ještě cca loni. Prostě si řeknete o pomoc. I kdyby to bylo 4x do roka, pořád to pomůže.
|
|
| Dari79 |
|
(7.7.2025 9:11:11)
NO, tak začni těmi praktickými věcmi... Jaká pošta a banka? Na poštu existuje zákaznická kartička - lze zažádat on-line - pak doporučené dopisy (kromě do vlastních rukou) může vyzvednout kdokoli s tou kartičkou. Totéž banka - dispoziční oprávnění, přístup do internetbankingu, případně i platební karta ... Generální plnou moc na jednání na úřadech atd. (při jedné návštěvě pošty tchyně ověří na tom podpis)... (jinak samozřejmě toto se pochopitelně dá i mimo běžnou pracovní dobu v zaměstnání vyřídit, stejně jako jiné úřady).
A termíny u lékařů opravdu není nutné si nechat "diktovat" - doba fakt už není jako v Nemocnici na kraji města "v úterý v 7:30. Můžete? Ne. Tak si to musíte zařídt tak, abyste mohl."
Spojit např. kontroly těch, kteří jsou ve stejném zařízení. My, na vesnici to máme snazší, protože je tu jedna nemocnice, kde jsou tyto odborné ambulance koncentrované, ale třeba taky něco máte pospolu... Když už si beru den volna, můžu oběhnout třeba 2-3 současně.
Interna - kardiologie - diabetologie - to určitě není důvod víc než 1x3 měsíce. Psychiatrie? Tak jestli nemá nějakou psychózu, ale jen nějakou běžnou stařeckou demenci nebo tak něco, tak co by na ní vykoukali? Že se to časem přirozeně a postupně zhoršuje?
Není to mladý člověk, u kterého lze očekávat nějaké vyléčení (u čehokoli), jde jen o udržovací léčbu doživotních chronických a předpokládám u seniorů běžných potíží. Je třeba se těch lékařů opravdu zeptat, jak často je opravdu nutné ji tam tahat, tj. na jak dlouho dopředu je prostě možné ty léky předepsat.
Zubař a spol - to většina lidí (i těch, co mají děti) často mají zubaře stejného a chodí tam hromadně, ani v mládí se nechceš (třeba ségra se 3 dětma) uvolňovat z práce tolikrát, tak se objedná celá rodina (my tak chodíme třeba na zubní hygienu) a vezme se to při jednom...
Nebo přesně, jako to dělají pracující s dětma - na dobu školních prázdnin atd.
Proč by proboha 80ti letý senior musel tři týdny denně vysedávat po doktorech? Co s ním jako ti doktoři vymyslí? Primárně bych se domluvila s praktickou, na sestavení nějakého racionálního plánu péče. Co se může udělat najednou u praktika (měření tlaku, odběr krve - do jakých všech laborek - na jaká konkrétní vyšetření poslat...), jaké všechny léky může předepsat přímo... Pak postupně u jednotlivých těch odborných lékařů - co opravdu je nezbytné (klidně i za cenu reverzu - oni se samozřejmě kryjí, že aby to nebylo zanedbání péče)- vzít to racionálně - jasně tchyně už má tento věk, ja na tom tak a tak, zázraky nečekáme, preferujeme spíš klid než zatěžování vyšetřeními..., co s tím...
Právě to, že je teď máte oběhnout všechny, je dobrá příležitost začít to nastavovat "jinak".
Lékaři nejsou Bohové a jejich slovo není zákon. Drtivá většina z nich jistě budou rozumní lidé a domluva s nimi jistě bude možná.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 9:35:35)
naprosto souhlasím - lékaře minimalizovat a pokud možno soustředit na jeden den víc akcí... chodit na poštu téměř není třeba, klidně i zřídit datovku, všechno směrovat k online řešením a obsluhovat sami... nás tohle naučila ta víc jak 100 km vzdálenost... a to k tomu můžu připočítat i výjezdy za ztracenými klíči, pořizování nových dokladů, platební karty a podobně... opět platí "nehledej důvody proč to nejde, ale cestu jak to půjde"
jinak samozřejmě soucítím, není to lehké a obzvlášť zpočátku má člověk pocit, že ho to zavalí, ale ono si to časem sedne... a pak se vyvrbí zase něco nového... tak nějak pořád dál a dál
|
| neznámá |
|
(7.7.2025 12:44:34)
No, ale oni lékaři ve většině ČR fungují jak za dob Nemocnice na kraji města.
Většina ČR je ráda, že sehnala nějaký termín u lékaře a měnit ho nejde. Nebo jde, ale nabídnou další až za několik měsíců.
My teď chytli nával u zubaře, sice jsme byli objednaní na čas, ale čekali jsme skoro dvě hodiny, ptala jsem se na jiný termín a byl by až v unoru.
Neurolog mi dal také termín v lednu, gynekolog v listopadu, kožní v říjnu......
Asi by hodně pomohlo, kdyby rutinu mohl řešit praktický lékař, já teď docházím na hematologii, je tam nával, objednaná jsem, ale čekání dlouhé. Přitom jen zkontrolují ředění krve, to by klidně mohl praktik.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 12:58:30)
neznámá, jasně, že přeobjednat se je problém, ale když už tchýni doprovázíme, domlouváme termín na příště rovnou podle našich možností...
|
| neznámá |
|
(7.7.2025 13:08:51)
Já jsme většinou ráda, že máme vůbec nějaký termín, tady lékaři moc nejsou, mají hodně pacientů a i objednaní dlouho čekají, protože se musí nějak vmáčkout akutní a celý objednávkový systém se rozsype. Nikdy nevím, jak dlouho budu čekat a byvá to dlouhé čekání klidně na cleé dopoledne, odpoledné už nikdo neordinuje, nevím, jak to pospojovat.
Teď jsme tu měli serii umrtí lékařů, takže je situace o co horší.
Určitě by pomohlo, kdyby lékaři ordinovali i odpoledne, takto když dopoledne prosedíš v jedné čekárně, tak dalšího lékaře nestihneš.
Ale oni zase dojíždí i jinak nebo pracují i v nemocnici, moje praktická delá ultrazvuky a drží pohotovosti, prostě jak je jich málo, tak se snaží zastat toho více a asi nemůžou sedět celý den v ambulanci.
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 14:01:33)
"Určitě by pomohlo, kdyby lékaři ordinovali i odpoledne"
Souhlasím, to by pomohlo v mnoha ohledech, sama jsem to tady už zmiňovala.
Někde jde o to, že lékař mimo ambulanci i slouží v nemocnici, to je pravda, ale podle mě to zdaleka není většina případů. Do odpoledne, natož do večera prostě k dispozici být nechtějí.
Těží z toho privátní zařízení, která do večera fungují.
Za přímou platbu jde náhle všechno - získat termín obratem, vybrat si čas, jít na řadu na minutu přesně, konzultovat po telefonu téměř kdykoliv atd. atd..
|
|
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 13:09:02)
Rose, fajn, vy máte možnost si ten termín domluvit.. ale třeba moje tchyně je na tom tak, že nesděluje, nekomunikuje vůči rodině, jen oznamuje. Svéprávnosti zbavená není (a není důvod, myslí jí to pořád dobře), ale holt má nějakou povahu a nikdo s ní nehne.
Dnes vstával MM o půl čtvrté, aby jí dovezl 400 km. Souhrn - dnes dopoledne odběry krve, odpoledne návštěva kamarádky, zítra před polednem aplikace jedné injekce ( kterou by jí mohl dát odborník tady), odpoledne po cestě návštěva příbuzných. A zase 400 km zpátky. Doktory si sem dát nechce ( o takhle staré lidi se nikdo starat nebude, co když se tchyně vrátí někdy domů, jak by doktory sháněla - nevrátí se, není to prostě možné)... Při minulé návštěvě doktorů třeba tchýně ani doktorce neřekla, že syn jen parkuje auto a že s ní chtěl k vyšetření jít. Takže MM čekal před ordinací a nevěděl nic. Nebudu veřejně prezentovat, co si o přístup tchýně myslím...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 13:18:10)
senedro, chápu, tohle je jedna z mála věcí, kdy je fajn, že tchýni už to tak moc nemyslí  sama má teorii, že takhle staré lidi už bez doprovodu lékař neošetří a tak je srozuměna s tím, že ji doprovází syn nebo dcera... a navíc špatně slyší, takže i ta komunikace s lékařem je pak na nich...
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 13:25:01)
tchýně taky blbě slyší, už několik let, ale k odborníkovi nechce... navíc je dost vztahovačná, takže ta komunikace bývá fakt zajímavá
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 14:07:20)
Senedro, to musí být tedy očistec, mít na starost takového člověka.
|
|
|
|
| K_at |
|
(7.7.2025 14:34:06)
Sendero, jakože manžel tohle akceptuje?! Napadlo ho už, že "ne" je taky odpověď? Kdyby rodič doposud bydlel těch 400km daleko, tak chápu, tě je třeba tam jet a zařídit si 2 dny volno a obehat lékaře atd. Ale tohle?! To je nehorázný.
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 15:52:30)
K_at, Ropucho, tchyně je dlouhodobě ( skoro dva a půl roku) u švagra. Ten zařizuje většinu, občas se podílí MM. Takže švagr i šéfuje většinu věcí, ale už mu v práci dali najevo, že ztratit se cca jednou za 5-6 týdnů na dva dny není úplně v pořádku.
"NE" zaznělo ze strany MM asi před třemi týdny, kdy byl nadnesen nápad zajet na otočku oněch 400km kvůli zalití kytek. Oba jsme si mysleli, že tchýni čeká dnes nebo zítra nějaké důležité vyšetření, ale až na místě se MM přesně dozvěděl, že se jedná jen o odběr krve a jednu injekci.
Snažíme se nějak švagrovi ulevit, ale i on je dost neústupný. Třeba se snažíme zvát tchýni na nedělní obědy, ale několikrát jsme byli odmítnuti.. Je to těžké. Zase na nás neleží a nejtěžší a každodenní část starostí.
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:01:15)
Senedro, to s vámi teda tchýně slušně cvičí, divím se, že její synové prostě ty 400km akce nezruší. Jasně, je to těžké, je to jejich máma. Ale taky mají své rodiny
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 16:07:15)
Okolíku, já to vím, MM taky, ale švagr je neústupný. Navíc žije jen s přítelkyní, děti nemá, takže některé věci bere prostě jinak
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:07:59)
Chápu, tak ať si tam s mámou jezdí sám
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 16:10:19)
Okolíku, znáš to indiánské rčení :" Nesuď nikoho, dokud jsi v jeho mokasínech neprošel tisíc mil"... tak nějak...
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:37:20)
Máš pravdu, Senedro. Vlastně chápu, že se tvůj muž zapojuje i takto, když většina péče jak píšeš je na bratrovi. Chceš jí to možná vynahrazovat
Tak to nějak zvládejte, držím palce
|
|
|
|
| K_at |
|
(7.7.2025 16:39:03)
Sendero, a není teda možná dohoda se švagrem v tom směru, že by on byl manager té péče a kdy, co a jak by organizoval švagr spolu s tvým mužem? Jinými slovy by švagr věděl, že bratr může přijet, ale je třeba toho za den či dva urvat co nejvíc. Protože najet 800km kvůli krvi je fakt děsná bezohlednost.
Ale jinak, i švagr si musí přijít na to, že nemůže vždy všechno jít dle maminky. Bohužel. Tohle je hrozný. Ach jo.
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 16:44:04)
K_at, to je to, o co se MM už dva a půl roku pokouší... njn, pracujeme s tím, co máme...
Já do toho zase moc nekecám, až tak se mě tohle netýká a MM se stará i o mojí mamku.
Jsou věci, které se sestrou prostě nedáváme ( spravit plot, opravit sekačku, vyměnit někde nějakou součástku). Třeba loni zorganizoval natírání okapů a opravu plotu na chalupě. Já mu s tím pomáhala, ale organizace ležela na něm. Půlku chalupy jsem vymalovala já, druhou sestra se švagrem. Sestra jezdí k mamce víc než já, zase my s MM třeba budeme na podzim skládat dřevo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(7.7.2025 9:35:49)
Dari,
my jsme třeba s babičkou u bank úplně pohořeli, protože byla technicky úplně mimo. Třeba AirBank požadovalo, aby u kiosku samostatně zadala na klávesnici silné heslo bez pomoci nás nebo pracovníka banky - neřešitelné. Měla tou dobou problém i naťukat telefonní číslo na tlačítkovém telefonu, na PC klávesnici jakživ nesáhla.
Myslím, že v tomto mají některé banky velké rezervy a v přístupnosti, nejen pro seniory, ale třeba i pro osoby se zrakovým postižením atd.
Jediná alternativa nakonec byla pošta osobně, tam se to nějak podařilo, aby měla mamka dispoziční práva a internetové bankovnictví.
|
| Jerry G. |
|
(7.7.2025 10:17:56)
Zzeno,
Ja mam dispozicni pravo k uctu moji maminky ma k tomu internetove bankovnictvi. Mamka ho nema, protoze by si s nim nevedela rady.
|
| Žžena |
|
(7.7.2025 10:23:26)
Jerry G,
jak jsem psala, u nás to tak taky dopadlo, ale najít banku, která by byla schopna zřídit to bez technicky zdatného počátečního zapojení seniora byl problém.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 10:30:07)
žženo, tak zrovna airbank asi není úplně uzpůsobena pro ne technicky (počítačově) zdatné klienty... tchýně má českou spořitelnu a vše se vyřešilo jednou návštěvou, kdy zřídily dispoziční práva pro švagrovou... stejně tak třeba vydání nové karty nikdy nebyl problém, stačilo, že je tchýně s námi a máme s sebou její doklady...
|
| Jerry G. |
|
(7.7.2025 10:49:35)
Rose,
jo sporitelna je na tohle celkem funkcni. Ja jsem s nima i dva ucty, pro osoby v porucnicke peci. Plus zdedeny dluh atd.. Fakt prima pristup.
|
|
|
|
|
|
| MaMar | 
|
(7.7.2025 10:59:52)
Mám zkušenost s tím, že s postupujícím věkem lze opravdu počet návštěv u specializovaných lékařů snižovat. Dobře pamatuju, jak v době, kdy bylo mámě okolo 80, jsem s ní strávila v průměru nejméně půl dne týdně v čekárnách u praktika, na ortopedii, urologii, gynekologii, kardiologii, ORL, očním, a už ani nevím, kde ještě. K tomu samozřejmě vše ostatní, co potřebovala zařídit. Naštěstí jsem tehdy měla práci, kde jsem si do jisté míry mohla sama rozvrhnout pracovní dobu, ale i tak to bylo zatěžující a téměř všechno na mně.
Ale postupně jí i sami lékaři začínali říkat, že už pro zlepšení jejího stavu nejsou schopni nic udělat - máma to vždy brala dost úkorně, ale já jsem si oddechla. Na druhou stranu pochopitelně narůstala potřeba osobní péče. Máma posledních asi 10 let žila se mnou, ale chodila jsem do práce, takže jsme dost využívali terénní pečovatelskou službu - (ohřátí jídla, hygiena, někdy i doprovody k lékaři) a domácí zdravotní péči, která zařídila různé odběry krve, očkování, převazy apod.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 11:10:27)
"Proč by proboha 80ti letý senior musel tři týdny denně vysedávat po doktorech? Co s ním jako ti doktoři vymyslí?"
Dari, chápu, že myslíš na efektivitu a smysluplnost péče, ale takhle napsané to zní dost hrozně - jako by osmdesátiletý člověk už byl odepsaný.
Mám osmdesátiletou mámu a neumím si představit, že bych jí řekla, ať nechodí zbytečně na lékařské kontroly, že už na tom nezáleží, jestli její potíže budou stabilizované nebo se budou zhoršovat, protože to má už stejně "za pár".
Samozřejmě, že člověk může být v takovém zdravotním stavu, kdy některá péče už je zbytečná a naopak zatěžující. To ale není automaticky otázka věku.
Osmdesátiletá paní před sebou může mít deset i více let života a není jí jedno, v jaké kondici je prožije. A ty pravidelné lékařské kontroly mohou být setsakra důležité.
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 11:23:36)
Asi tak. Ale tu péči lze lehce kumulovat k méně lékařům.
Navíc zmíněné 3 týdny zaberou návštěvy u lékařů tchýně a manželky Vážného, tedy 2 osob....
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(7.7.2025 11:24:34)
Mamku naštěstí i v 80+ letech pořád posílají po vyšetřeních, kdyby ji už nechali být, s tím, že je stará, tak se motá, nejí a má 44 kilo, tak už by tu 3 měsíce asi nebyla.
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 11:34:26)
Evelyn, lékaři naštěstí nikoho jen na základě věku neodepíší.
Mladému laikovi může ta číslovka asociovat práh smrti (a čistě statisticky to samozřejmě platí), ale když si představí dámy jako Marta Kubišová, Helen Mirren, Marie Rottrová..., jistě by jim neřekl, ať už na ty prohlídky nechodí, že už na nich lékaři nic nevykoumají a mají v poklidu čekat na smrt
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 11:44:50)
"ty prohlídky nechodí, že už na nich lékaři nic nevykoumají a mají v poklidu čekat na smrt "
To tu naštěstí ani nikdo nepsal.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 11:45:05)
ropucho, tak ono jde spíš o takové ty dlouhodobé věci - třeba tchýně celé roky dojížděla na kontrolu se štítnou žlázou, bere nějaké léky, stav se nijak neměnil, takže jí lékařka sama doporučil přestat s kontrolami, léky dál předepisuje praktik... nebylo na tom co řešit... stejně tak na ušním už se nic po celá desetiletí neměnilo, takže kontroly ukončili... když se pak vyskytla potřeba nového naslouchadla, jela tam tchýně na dvakrát po sobě a zase se domluvili, že kontrolu jen v případě potřeby... totéž na očním - dokud brýle vyhovují, není třeba víc řešit...
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 11:57:02)
Rose, jasně, tomu rozumím a i si domýšlím, že Dari to snad tak nějak myslela.
Jen jsem se pozastavila nad tou stroze pragmatickou formulací, která zní, jako by osmdesátiletého člověka už nemělo smysl sledovat, protože prostě chátrá stářím.
|
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 1:32:39)
No jasně, ale nemůžeš ty lidi (až do paliativní doby nechat běhat s glykemií 12+ a bez léků na tlak a na srdce). No a její praktička samozřejmě ví, že má internistku a diabetoložku a kardioložku, takže to ona nepíše. A každou odbornost jinde. Něco v centru Prahy, něco na středisku, něco v bývalé železniční nemocnici...
Zubaře máme každý jiného, já s manželkou v placeném zdravotním zařízení, co jsem podědil z korporace. Ale je to rok od roku horší a dražší, tak brzo budeme hledat nové doktory.
Ona má naší původní zubařku, která byla už v mém mládí stará jak hnědé uhlí, musí jí být k 80 letům a furt ordinuje, i když jen na půl úvazku. Když jsme od ní odešli, tak nám kdekdo musel opravovat její práci.
Jinak si naplánovala všechny věci na 14 dní co je žena v Praze o dovolené a kdy nemá letní provoz ("vždyť je toho jen 5 vyšetření"). Včera selhal špatně přidělaný čip na ruku manželce a skoro se sesypala, že bude muset brzo ráno zpět k diabetoložce. A taky má během těch deseti dnů asi 6 vyšetření. No a před létem si zablokovala záda, byla skoro 14 dní doma a skoro nevstala. Rehabilitační v našem zařízení ji napsala rehabilitace na každý den = každý den zaparkovat v centru a být tam mezi 7-8h. Říkala, že si myslela, že něco zvládne doma o prázdninách, že tu má spoustu restů.... A prd.
Ono toho bylo na ženu letos moc. Jednak jí umřel táta, prakticky v náručí, týden o něj pečovala v rámci domácího hospicu, píchala mu morfium atd. Já mezitím dělal ty papíry kolem hospicu, kolem PnP, aby mohla u nich parkovat, ...
Do jara jim rekonstruovali školku, která měla být hotová o prázdninách. V létě a ještě jednou špatně přikryli otevřenou střechu a školku protopila průtrž mračen. Takže se učilo jen ve 2 třídách a jedné vypůjčené z jiné školky, čili ve třídách bylo kolem 40 dětí. A samozřejmě všechno, jídelna atd. bylo jinak...
Do toho se jí hádají kolegyně učitelky na třídě.
Do toho jí nastoupila menopauza (ona to ani neví, má před 6 lety kvůli rakovině hysterektomii, ale ponechali jí ovaria, čili nenastalo to hned) - a je silnější, takže měla ještě léta dost hormonů.
Do toho se tchýně skoro sesypala, bylo třeba ji přesvědčit, že AD a psychiatr neznamená, že je blázen. A stejně už je zase nebere.
A teď tchýně čeká, že když se jí nemohla věnovat přes rok (vždyť jsi jenom asistentkou...) tak se jí bude věnovat teď. A vzhledem k tomu, že si kvůli MŠ nemůžeme vybrat dovolenou jindy a oba máme 6t (u nás v práci k 5t přidali 5 dní variabilního volna a udělali z toho 6t), tak jsme 7+7+14 dní na dovče mimo Prahu, což je pro nás (i vzhledem k množství léků, zdravotních pomůcek atd., co s námi musí cestovat, dost opruz). Ať jedeme na víkend, nebo na týden, tak furt máme víceméně stejně věcí (i kvůli variabilitě počasí).
Máme po krásné dovolené v Polsku, ale přeci jen cesta autem 600 a zase zpět už taky nenabíjí silou. Aspoň jsme se vyhnuli black-outu. Ale zase jsme seděli na internetu a snažili se dovolat tchýni... Nikdo nevěděl, jestli do bude trvat 2h nebo 2d.
Taky nám krátce před odjezdem umřelo jedno morče a bylo třeba zajistit péči aspoň o druhé. A obě děti mají partnery s výraznou alergií na morčata... Takže k nim ne, a navíc měly obě dovolenou. Nakonec pomohl kamarád.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.7.2025 9:27:36)
Vážný, ano, máte toho naloženo mnoho... na druhou stranu tento náhled vám nijak nepřidá... když si takhle sepíšu všechny "hrůzy", které aktuálně řeším a začnu si sama rovnat, jak se to nedá zvládnout, nejspíš se zhroutím a neudělám nic...
upřímně ve svém sendvičovém tlaku jsem zakázala podobné souhrny a řešíme všechno postupně, krok po kroku... já vím, že z dlouhodobého hlediska to není dobré, ale v tuhle chvíli mi to pomáhá přežít...
takže všechno řadím do časové osy, mysl nechám zaobírat se jen následnou akcí a na pozadí jen udržuju časovou posloupnost (ta je primární), nic nepřeskakuju a soustředím se max na dva kroky dopředu...
tedy pro ilustraci - vytěsním přípravu na podání žádosti o zbavení tchýně svéprávnosti, aktuálně se soustředím na to, že ji v sobotu navštívíme na oddělení následné péče, a pak zajedeme k ní domů obstarat kytky a vybrat schránku, a pak naplánujeme další návštěvu... u syna se soustředím na to, aby dnes zavolal podnikové doktorce a zítra jel na z. prohlídku ke své doktorce (konečně jsme ho dokopali k brigádě), naopak vypouštím další kroky...
už jen ta časová osa hodně věcí vyřeší, vidím kde mohu něco pospojovat a kde mohu něco delegovat, když to neukotvím do času, nenapadne mě, že to nemusím být já, kdo to vyřídí...
mám tedy velkou výhodu v tom, že mám muže velmi zdatného v nezapomínání důležitých věcí, společně jsme v tomhle opravdu dobrý tým - já ho držím aby nepřeskakoval a on mne, abych nevynechala...
a pak je VELMI důležité si připustit, že nejsem Atlas a opravdu nedržím tíhu světa na svých bedrech a nejsem zodpovědná za ostatní lidi (jestliže je švagr naprosto nepoužitelný, holt ho vyřadím ze svých plánů, ale nebudu se už zaobírat tím, jak je nepoužitelný a jak by se mi hodilo, kdyby nebyl, nebudu si "zasírat hlavu" tím, co nezměním - ve vašem případě nějaké neshody kolegyň a podobně - jasně, člověku to nepřidá, ale holt to musí vytěsnit)
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 12:43:57)
Rose, díky: "Vážný, ano, máte toho naloženo mnoho... na druhou stranu tento náhled vám nijak nepřidá... když si takhle sepíšu všechny "hrůzy", které aktuálně řeším a začnu si sama rovnat, jak se to nedá zvládnout, nejspíš se zhroutím a neudělám nic..."
To víte, já jsem vrba pro ženu a ta se hroutí i jen ze svých doktorů. Střídavě je dost nepříjemná a následně se omlouvá... Hormoni. Ale vtipkujeme, že na hormony jsme připravení od puberťáků, takže nic nového.
Hm, a dámy, vy jste trochu nedobrovolná supervize... A krom toho, já si na tom třídím myšlenky. Já oponuju (to už je můj zvyk, matematik hledá protipříklady a je povahou advokátem ďábla), ale reálně moc děkuju za diskusi.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.7.2025 12:57:17)
vážný, já tomu rozumím... taky tady kolikrát sepíšu ledacos a už jen to, že to sepíšu, je pro mne terapeutické
a když k tomu pak někdo připíše nějaké komentáře, občas mi to pomůže si ledacos utřídit
víš jak - hlavně se nenechat zavalit
|
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 13:01:05)
Ale jinak, v kruzích, kde se pohybuju, tj. od církve, kř. přátel kolem, ale i lidí v práci a ve fantasy kruzích (trochu ezo lidičky), v takové light konzervativní bublině - i Rodina tam patří, se obvykle hodně zdůrazňoval ten fakt, že děti se mají oddělit od rodičů nejpozději sňatkem. Že muž i žena opustí otce i matku a přilnou k sobě. A že je nezdravé mít z počátku manželství moc kontakty s rodiči.
Dcera to osamostatnění bere krutě vážně. Konečně vylétla z hnízda a je svojí paní. Je dost feministka, takže si rychle (obě i snacha) zformovaly manžely (v téhle době jsou holky ještě mentálně dál) do alespoň některých požadovaných forem soužití.
Občas se nějaká nevyžádaná iniciativa setká se zdí. Protože oba s manželkou máme mj. dárky jako jazyk lásky, tak samozřejmě rádi dárky dáváme. Dcera asi vedle bráchy dost byla uťáplá v pozornosti, tak pro ní je daleko důležitější ta pozornost - bez nevyžádaných rad.
|
| lampetra |
|
(9.7.2025 13:09:43)
No ja ti nevím. Nemyslim si, ze by to, ze moje dospele dite zaridi babicce a me tchyni na poště, co je třeba a jako bonus vyridi veškerá zmocneni na me, bylo špatně. I mezi dospelymi lidmi je v norme participovat na vecech,ktere jsou potreba zaridit. Porad beru, ze podelit se o péči v rodině je normalni. Jak nekdo psal, hodne me ovlivnilo, ze ve veku pred tricitkou a se dvema malýma detma jsem mela na péči sve prarodiče (protoze polosirotek).
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 13:15:49)
Jo, ale my zatím nespolupracujeme. Oni se odstěhovali, a syn nás první rok moc nechtěl ani vidět, teď už občas brečí, abychom se viděli častěji, než 1x za dva měsíce, abychom k nim někdy zajeli. Občas u nás v Praze spí, když má nějaké jednání, ale to je šup k nám, šup pryč... A často nemáme čas ani my. Já dělám obvykle večer do práce..., nebo jsme pryč.
Oni občas (bez koordinace) zajedou k babičce ji potěšit (nebo mi to uteče v rodinném WhatsAppu). Budu muset oddělit skupinu na spamování fotkama - začala MM, já taky a děti nám to trochu oplácí... (Jako že pošlou fotku hajzlíku z dovolené...) Ale nakonec máme radost všichni.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.7.2025 13:22:21)
"muž i žena opustí otce i matku a přilnou k sobě. A že je nezdravé mít z počátku manželství moc kontakty s rodiči."
vážný, tohle je taková blbina, že mě až překvapuje, že to někdo dospělý může pojmout za myšlenku
jako že křesťané nabádají mladé manžele, aby se hlavně nijak nepodíleli na životě původní rodiny? odstřihli rodiče a prarodiče, raději moc nepomáhali, aby náhodou nenarušili své manželské vztahy?
jako že vnučka nemůže doprovodit babičku na poštu, to je smutné, ale mít k tomu takhle blbou výmluvu, to už je fakt moc
"Dcera to osamostatnění bere krutě vážně. Konečně vylétla z hnízda a je svojí paní. Je dost feministka, takže si rychle (obě i snacha) zformovaly manžely (v téhle době jsou holky ještě mentálně dál) do alespoň některých požadovaných forem soužití"
tak doufám, že bude dost samostatná a feministická, než aby očekávala nějakou pomoc s dítětem, až se narodí... určitě ji ani nenapadne, že byste mohli někdy snad hlídat jejich dítě... aby to jako nenarušilo ten vztah nové rodiny...
promiň, ale přijde mi, že tvé děti jsou poměrně hodně sebestředné a sobecké, a že jim to docela dost žereš
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.7.2025 13:29:59)
To je hrůza. Ještě, že jsme neznabozi. Můžeme se v klidu stýjat pořád.
|
| Okolík |
|
(9.7.2025 14:42:54)
Inko,
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.7.2025 18:48:03)
Já bych řekla, že Bůh s mezigeneračními styky žádný problém nemá
To tady zaznívá sporná interpretace starozákonního textu
|
|
|
|
| Okolík |
|
(9.7.2025 14:37:15)
No, z děti jste vychovali pěkně sobečky a podporujete je v tom dál . Zajímalo by mě, jak budou odpoutaní, až budou občas potřebovat pohlídat děti. A jak vy se uštvete, abyste vyhověli
|
| Buřt |
|
(9.7.2025 14:44:55)
To bylo docela drsný, Okolíku. Zvenčí to ale tak opravdu působí.
Vážní ale nejsou jediní uživatelé Rodiny, kde se kolem dětí skákalo až přespříliš.
Je pravda, že často je to na začátku vyvoláno nějakým objektivním problémem na straně dítěte - kde ale najít tu míru, abych měl pochopení pro jeho speciálnosti a zároveň to s péčé nepřehnal, to není tak jednoduché... na druhou stranu, děti se osamostatnily, jsou zjevně i finančně nezávislé, to není zas tak málo. V jejich věku je spousta dětí ještě doma pevně přisátá na rodičovský struk .
|
| kosatka2 |
|
(9.7.2025 16:23:50)
ještě by byl zajímavý ten pohled "opečovávaných" dětí.
Mám pocit, že mě chtěli rodiče až dost opečovávat, tak jsem od 18 jezdila stopem po Balkáně, pobývala v zahraničí (spořiví rodiče mi tam nevolali aby neutratili), brzy se vdala (chudák otec kvůli tomu přišel o nějaký příspěvek od zaměstnavatele - cca 3000 ročně). Oni tu péči nemysleli zle, ale prostě byla to pro mě zátěž tu jejich "pomoc" furt odmítat, u nich NE nic neznamená. A "pomáhat" - kecat nám do života chtějí furt, neustále nám hrnou nějaké obnošené šatstvo, radí, co máme vidět o dovolené, informují o slevách, dávají zlevněné jídlo a různé nevyžádané náhodné dary...
Pomoc se dřevem či sekáním jim musíme vyloženě nutit, tam je zas ale problém, že se nepoužije klín ale sekera a tak to být nemá...
Já třeba souhlasím s tím, že se mladí soustředí víc na své životy než na časté setkávání s rodiči - což ale nevylučuje výpomoc se seniory, naopak - je to důležitější a děti pak můžou být bráni více partnersky. Teoreticky.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.7.2025 18:49:14)
"Já třeba souhlasím s tím, že se mladí soustředí víc na své životy než na časté setkávání s rodiči - což ale nevylučuje výpomoc se seniory"
Také souhlasím.
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.7.2025 19:23:36)
"kde ale najít tu míru, abych měl pochopení pro jeho speciálnosti a zároveň to s péčé nepřehnal, to není tak jednoduché... na druhou stranu, děti se osamostatnily, jsou zjevně i finančně nezávislé, to není zas tak málo. V jejich věku je spousta dětí ještě doma pevně přisátá na rodičovský struk ."
souhlasím, Buřtíku.
každý vztah rodiče-děti je naprosto specifický, nemyslím si, že existuje mustr, jak to má být
pamatuju si, jak kolegyně porodila v 6.měsíci malilinkou holčičku, několik týdnů to celé bylo "buď anebo", o první miminko přišla, resp. musela přijít, mělo se životem téměř neslučitelnou vadu... Nenechala nikomu druhé miminko pochovat, poňuňat a kolegyně brblaly, když ji přišly navštívit. Že taková opatrnost je přehnaná a tak. Ale ta maminka tehdy už tříkilové holčičky to takhle cítila a to je svaté, ne? Bylo mi jasné, že její vztah k miminku bude vždycky specifický, je zbytečné to řešit a snažit se to pochopit, přijměte to tak, jak to je Mmch, jejich okolí jim i dál dávalo zabrat, to si neumíte představit
Stejně tak když se někdo naváží do toho, že skoro třicetiletí potomci bydlí v rodinném domě s rodiči ve vlastních garsonkách. A co? Pokud ty děti platí svoje náklady, funguje to a pomáhají rodičům s těžší prací kolem domu To se mají jako už radši odstěhovat, aby to okolí schvalovalo?
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.7.2025 18:58:14)
Vážný, probůh, z jakého učení tvoje dcera vychází? Možná jsem tu filozofii jen nepochopila, ale nedává mi to vůbec smysl... Snažím se pochopit, jaký to má benefit, ale moc mi to nejde
|
|
| Žžena |
|
(10.7.2025 3:56:31)
Žena i muž opustí otce i matku a přilnou k sobě. To nemá nic společného s fyzickým nestýkáním se s rodiči, ale s tím, že mladí nemají nechat rodiče s.át se do jejich vztahu, mít v něm rozhodovací pozici atd. Prostě v tom vztahu je novomanžel a novomanželka a ne novomanžel a jeho maminka.
O fyzické izolaci to nikdy nebylo, lidi žili spíš komunitně a v intenzivnějším styku s členy širší rodiny celou historii. Nukleární rodiny jsou novinka.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 8:04:29)
Žženo, znám takový příklad ve svém okolí, ta žena, nyní předdůchodového věku je po celý život hlavně v módu "dcera", teprve někde pod ním je mód "manželka" a "matka". A jo, problémy to v jejich vztahu dělá ohromné už po desetiletí. To, co si myslí její maminka o své dceři, o svém zeti, o svých vnoučatech, o jejich bydlení, o jejich hospodaření s penězi, o jejich milostném životě, o jejich komunikaci - je slovo boží. Manžel hraje druhé housle, bez ohledu na to, že je to on, kdo při ní stojí, když jsou problémy. Celý život té ženy je absolutně v tahu její matky. Je hrozně vyčerpávající to celé poslouchat a nic neříct, protože to je zbytečné - "máma se vyzná, máma má vkus, máma mívá zpravidla pravdu, máma je moc chytrá, máma to správně odhadla, máma na to má nos, co máma předpověděla, to se stalo, máma, máma, máma...". Totálně mě rozsekalo, když posledně zazněl navíc ještě názor "máma měla pravdu, nikdy jsem neměla mít děti" Šla jsem domů z té návštěvy a bylo mi fakt bídně.
|
| Žžena |
|
(10.7.2025 9:01:33)
Čumčo,
ano, přesně, a právě proti takovémuhle patologickému vztahu se ten verš v Bibli vymezuje. S fyzickou izolací to nemá celkem nic společného. Člověk se může s rodiči vídat klidně každý den A ZÁROVEŇ mít správně nastavené priority v manželství.
|
| Beat |
|
(10.7.2025 10:39:03)
Žženo, je to tak. To, co Vážný napsal je totálně překroucené.
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(10.7.2025 8:54:21)
I já to tak vnímám.
Absolutně se to nevylučuje s pomocí jak (neseniorním) rdičům tak seniorním prarodičům.
Pořád je potřeba si uvědomit, že většinou je péče o seniory záležitostí postupně "narůstající" a ta konečná-více až velmi náročná fáze- nebývá zas až tak strašlivě dlouhá.
Osobně nevím, jak by si to ty "děti" představovaly v teorii "péče má jít po srsti" (nebo jak tomu říkáte) - jakože - 19 let o sebe nechám (byť postupně čím dál méně) pečovat rodiče (a často i prarodiče), pak dalších 5 let na VŠ min. finančně, pak případně pomoc s vnoučaty (to přece není žádný problém, vždyť pro prarodiče je to radost, trávit čas s vnoučaty) a až je těm rodičům-prarodičům 70-90 (dle individuálních okolností), tak mají nejlíp z plného zdraví umřít ze dne na den... Jistě, i takové případy jsou a budou, ale snad víme, že žijeme ve světě, kde to každý má jinak a rozhodně to takto nefunguje ve většině případů. Většinou je třeba svým předkům pomáhat více či méně a hlavně časem více a více. A pokud se někdo odstřihne, že toto "není jeho povinnost", tak to není omluvitelné (vysvětlitelné) žádnou teorií.
Pořád samozřejmě platí, že každý má ty možnosti jiné (vzdálenost, povinnosti, finance, individuální možnosti), ale pro mě je prostě stejně přirozená péče o děti/vnoučata, jako o rodiče/prarodiče.
Jen jsem (už dřív) chtěla poukázat, že i péče o rodiče/prarodiče nemusí být jen povinností, ale může přinášet i radost, uspokojení či jiné pozitivní dopady na můj život (včetně např. i finančního vyjádření v dědictví).
(Tím nijak nezlehčuji konkrétní situaci konkrétních potomků konkrétního přispěvatele.)
K situaci Vážného ještě - mám pocit, že na jednu stranu jste rádi, že je tchyně ještě dost samostatná (zavolá si, objedná se, koupí si něco na internetu), na druhou stranu ta její samoostatnost vám komplikuje život víc, než je nezbytné (k čemu je, že si sama umí nakoupit on-line, když pro zásilku je pak třeba zajet...). To holt má jen dvě řešení - buď jí té samostatnosti přidat - tj. naučit ji, že výdejní boxy jsou třeba i něco jiného, než česká pošta - je-li třeba něco v pěší vzdálenosti, kam by si mohla zajít sama, nebo ať volí místo ddání tam, kde to máš při cestě přirozeně..., nebo holt v té samostatnosti ubrat (objednáváme my tak, jak se to hodí nám). Podle okolností.
Samozřejmě že nejtěžší bude přerazit tu nedůvěru a tu nespolupráci. Ono to taky může být i tím, že ona (tchyně) si myslí, že už tak toho děláte hodně, tak se "aspoň sama domluvím/objednám/zařídím" a že jí třeba nedochází, že takto je to ještě horší.
A nebo prostě opravdu chce, v rámci přerušení stereotypu, klidně 3x za týden zajít na poštu, 2x k lékaři, atd., aby prostě "vypadla z domu". V kombinaci, že vás tím "donutí" k návštěvě, resp. k pár hodinám společně strávaného času, což může být pro ni win-win. To se ale pozná většinou dost snadno.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 9:11:08)
Dari
Žženo
|
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 11:04:03)
Co ctu tady roky Vazneho, casto mam pocit. Proc si zivot delat jednoduchy, kdyz to jde slozite..
Sama dloudobe porad nekomu pomaham-pecuji. Co jsem se za ty roky naucila, tezko muzu nekomu pomoci, kdyz se slozim.. Ze zacatku jsem si rikala nekolik jednoduchych hesel..z letadla.. "Rodice nejdrive nasadi kyslikovou masku sobe a pak diteti." Pak citat prof. Matejicka.. "Dite s postizenim potrebuje matku obetavou, ale ne obetujici se".
Co tim chci rict, ze i k lidem nemocny, s postizenim, starym je potreba se chovat asertivne. Pro jejich vlastni dobro. Jak pise Dari pomahat muze tesit, ale nesmi ten pomahajici zapominat na vlastni potreby. Jak v ostatnich vztazich chovat se s respektem, ale nastavit hranice.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 12:09:19)
Jerry, tohle jsem k tomu na začátku diskuze napsala já:
"Upřímně, různých řečí vaší seniorky bude spíš přibývat, učte si to nepouštět tolik k tělu. Respekt a pochopení ke starostem a osamění vaší seniorky (a nároky na vás z toho plynoucí) končí cca tam, kde začínají starosti, trápení a zdravotní omezení tvé ženy (její osobní prostor)."
Mmch, víte, co mám jako přívěšek na klíčích? Motto "nebuď oběť" (ne oběd), oběť
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 12:20:18)
Cumco
s nejakou peknou typhografii by z toho mohla byt dobra samolepka nebo tricko. "nebuď oběd(ť)!"
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 12:27:37)
Jerry, mě to taky rozesmálo, že jsem to po sobě přečetla jako "oběd" (což je mmch fakt průser, když se člověk tlemí vlastním vtipům a překlepům)
je tu někde Malinda? že by to prodal jako potisk na tričko
jestli jo, pane Malida, chci aspoň 10%, ju?
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 12:45:03)
Vážný, na změnu bydlení jste nepomýšleli?
Pokud jsem správně zachytila, bydlíte vy s ženou i babička v panelákových bytech v Praze. S tím by se jistě dalo nějak zahýbat, abyste bydleli s babičkou strategičtěji blízko sebe, případně pokud by pro vás bylo přijatelné spolubydlení, tak přímo v jedné domácnosti.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 13:00:43)
Ropucho, to zní velice logicky a tak, ale co tak Vážného poslední roky čtu, tak si myslím, že Vážní potřebují být hlavně nějakou dobu sami, jen ve dvou, bez pečování o náročného syna, studující dceru apod.
Jedna nevyžádaná: Možná by se jim u ulevilo, kdyby se přestěhovali do menšího, třeba blíže babičce nebo blíže zaměstnavateli, aby změnili prostředí a začali novou cestu - na nějakou dobu bez pečování o nikoho dalšího, jen sami o sebe a toho druhého
babička by teď asi na stěhování vůbec neměla myšlenky, truchlí po manželovi a je výhoda, že bratr paní Vážné tam u ní tráví svou HO
|
| Beat |
|
(10.7.2025 14:15:08)
A ja mam pocit, ze někteří lide si stěžuji, chtějí radu, ale stejne nic nezmění. Proste, oni to vlastne mozna tak “chtěj”..Protože jejich odpověď je, ze to jinak nejde.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 14:32:52)
Beat, ano.
Nevím, jestli je to případ konkrétně pana Vážného, zase tolik jsem jeho příspěvky neanalyzovala.
Ale je to častá strategie, ulevit si postěžováním, namísto vzchopení se ke změnám.
Má to svou logiku, vzchopit se ke změnám vyžaduje vložení energie, je to náročné. Postěžovat si, nechat se od druhých "pochovat", je snazší a rychlejší cesta k úlevě. I když dlouhodobě nic neřeší.
|
| Beat |
|
(10.7.2025 14:45:25)
Ropucho, je to možné. Kolem sebe takové lidi moc nemám.. v mé blízké rodině. Musí to být velmi vyčerpávající. Špatně se mi to chápe, jsem založením úplně jinde. Kdyz mi neco nevyhovuje, hledam cestu, jak to změnit.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 15:00:11)
Beat, ano, když je to dlouhodobý nebo dokonce setrvalý stav, je to vyčerpávající, takoví lidé jsou nároční. Neřešitelná, ubíjející situace.
|
|
|
|
| breburda71 | 
|
(10.7.2025 14:41:10)
Beat, bingo je to přesně tak...
|
|
| Rodinová | 
|
(10.7.2025 14:45:40)
Jo a ja si taky postezuju, tak dlouho me stval "stary senior" v titulku, az jsem ke svemu prekvapeni objevila:
Příprava na stáří: 45-59 let.
Mladí senioři: 65-74 let.
Staří senioři: 75-84 let.
Velmi staří senioři: 85 let a více.
Krajní stáří (patriarchium): nad 90 let.
Petilete neuvedene obdobi, ve kterem se budu brzo nachazet, bude asi cerna dira
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 14:50:41)
Rodinová, zkusím doplnit: 60-64 let pubertální senioři
|
| Rodinová |
|
(10.7.2025 15:05:43)
Baby seniori, Cumco
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 15:14:31)
Rodinova,
mam rict MM, ze je baby senior (senior dorostenec) a pristi ro se presouva mezi mlade seniory..
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 14:57:30)
Příprava na stáří
V pětačtyřiceti jsem tedy myslela na úplně jiné věci, než připravovat se na stáří.
I v padesáti, i když má ta číslovka varovný nádech.
S dětmi o sobě sice mluvím jako o seniorovi, "stará matka" apod., ale to je humor.
Připravuji se na to, že budu ještě skákat přes kaluže, na žádné stáří 
Mamince musím každopádně vyřídit, že až se dožije devadesátky, bude krajní patriarcha (spíše matriarcha), to ji pobaví.
Ta černá díra po šedesátce je vtipná, to je třeba pětiletka obnoveného mládí, než to vypukne
|
| Beat |
|
(10.7.2025 14:59:36)
Rodinova, titulek diskuze mi štve celou dobu.
|
| Beat |
|
(10.7.2025 15:06:41)
Čumčo, já si samozřejmě umím predstavit se s “něčím” potýkat a neumět se pohnout dál . Ale to, co o sobě píše Vážný, mam v jine přihrádce . U nich, at se začne z jakéhokoliv konce, je nějaký problem a něco, co jim komplikuje život.. At uz úklid bytu a následná rekonstrukce, zdraví, pomoc od deti a nebo morče . A to je proste způsob myšlení a celého života. A v 50+ se tohle těžko změní.
To vše vyplývá i z Vazneho popisu jejich problému. A to nehodnotím, nesoudím, jen konstatuju. Nekdo by mel tu danou věc vyřešenou dřív, než to Vážný sepíše sem.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 15:15:50)
"...a nebo morče"
Morče bych dala té babičce, ubyde starost a babička získá rozptýlení.
|
|
| Rodinová |
|
(10.7.2025 15:21:41)
Beat, to je presne ono, zpusob mysleni, uz jsem nad tim premyslela, ze bych zkusmo zformulovala nedavne udalosti v rodine a okoli v seznamu stylem á la Vazny.
Slo by to, byla jsem prekvapena, takovejch desivejch historek a problemu, ale ja takhle vubec nemyslim
|
| Termix | 
|
(10.7.2025 15:34:53)
Rodinová, tohle je přesně ono. Umět si události zformulovat jinak. Učím to děti.
|
| Rodinová |
|
(10.7.2025 15:38:57)
Ano Termixi, umet videt svet pozitivne je velka uleva a krok k udrzeni dusevniho zdravi.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Péče o pleť během mateřství: Co opravdu funguje?
Maškarní lyžovačka na HoraluVsetín 
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladýmPraha 2 
Příjezd Krakonoše do HarrachovaJablonec n/N 
Krakonošovi lyžníci v Malé ÚpěTrutnov 
Pochod Čertova podkovaPříbram 
Maškarní lyžovačka na Horalu
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladým
Příjezd Krakonoše do Harrachova
Krakonošovi lyžníci v Malé Úpě
Pochod Čertova podkova
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)