Re: Nároky a zklamaná očekávání

Jentak, teď si dost odporuješ. Hlásáš spoléhání se sám na sebe, neočekávání, na druhou stranu cítíš nespravedlnost, když vzájemná pomoc nefunguje. Tu bys necítila, kdybys neměla očekávání. Takže sis ho jen nepřiznala. Jaké budou vztahy, když lidi budou uvažovat tak, jak se tady píše na rodině, každý sám za sebe, za svůj volný život, omezení se ve prospěch druhého není povinné, tudíž nesmíš nic očekávat. Ve fungující rodině nebo jiném vztahu má člověk povinnost pomoci, ne na úkor sebe, ne tak, aby dělal za druhého to, co jemu se nechce, ale v určité formě se podílet ano. Nevěřím na dobré vztahy u těch, co hlásají, že od rodičů nic nechtějí a oni jim nic nedávají, a naopak nic nedostávají. Takové vztahy jsou formální a prázdné. V každém vztahu probíhá výměna citů, skutků a všeho možného dalšího.