Re: Nároky a zklamaná očekávání

Hele,

píšeš, že děti vychovávané v tomto prostředí jsou zvyklé samozřejmě "natahnovat ruce". Ale píšeš i o tom, že vy to děláte recipročně, čili děti by měly být schopné ty ruce i podávat.

My se teď jako rodina ocitáme ve zlomech, kdy prarodiče, kteří nabízeli či poskytovali pomoc, sami postupně víc potřebují; ne třeba finanční, ale nákup, lékárna, pro recept k lékaři, umýt okna, pomoct s větším úklidem, zařídit a koupit jízdenky na delší cestu, korespondovat s bankou... přibývá toho, a děti, které byly nedávno zvyklé občas chodit k dědečkovi na vynikající oběd, holt dostanou pokyn zajít dědečkovi na nákup a na poštu, přestože je to stojí třeba dvě hodiny času ve všední den, kdy samy mají plno, tak jdou a udělají, protože to dědeček potřebuje... Protože v rodině si pomáháme podle aktuálních potřeb a možností, staráme se o sebe, máme se rádi navzájem.