Re: Nároky a zklamaná očekávání

Já ti nevím, Kudlo, jak to vysvětlit, když v tom ten rozdíl nevnímáš. A o zazlívání jsem nic nepsala, ačkoliv jsou očekávání, jejichž nenaplnění "zazlívám".

Zazlívala jsem mírně (spíš to pro mě bylo poučením, po kterém jsem ji opravdu už nikdy o hlídání nepožádala, ona se vždycky tak jednou dvakrát do roka sama nabídla na víkend, to jsem jí děti ráda svěřila) své tchyni, když jsem se ocitla v situaci "manžel na služebce mimo republiku, tatínek noční, sestra na služebce mimo kraj" - čili z rodiny na noc jinak nikdo v dosahu, a mně řekla dětská, ať jedu s tříměsíčním kojencem hned do nemocnice a sbalím si věci, že si nás tam nejspíš nechají. Potřebovala jsem, aby někdo vyzvedl starší dceru ze školky a druhý den ráno ji tam zase odvedl, pak se měla vrátit sestra. Babička ovšem nemohla, protože druhý den před polednem se k ní měl kdosi stavit (je od nás 25 minut hromadnou dopravou, byla v důchodu čerstvě a tehdy ještě dost fit). To mi tehdy klesla čelist. Nakonec vyzvedl starší dítě můj tatínek a sestra přeorganizovala služebku; toto je v mé rodině situace, kdy se od druhých něco očekává s velkou mírou jistoty, že se budou snažit pomoct.

Na druhou stranu, když mi kamarádka nabídne lístky do divadla, očekávám, že někdo z rodiny pohlídá, pokud mají chuť, a protože je znám, očekávám, že pokud mají čas, nejspíš tu chuť mít budou - ale nenárokuju si to a nevynucuju, když nechtějí, ve snu by mě nenapadlo jim to zazlívat.

A pak je celá škála mezi tím.