Re: Nároky a zklamaná očekávání

"Mne zas prijde nenormalni, kolik lidi ocekava, ze rodice se maji bez reci starat dal, kdyz deti z nejakeho duvodu jedi suchy chleba. Protoze ja treba jsem ucila deti od malicka, ze musi myslet o par kroku dopredu. Aby se nezamotali do situaci, ktere za ne musi resit nekdo jiny. Prizpusobit svuj styl zivota tomu, s cim disponuji, aby nebyli zavisli na nekom jinem, o rodicich nemluve. TO je moje povinnost je naucit."

Emo,
dobře, a teď si třeba přestav, že tvoje dítě se rozhodne věnovat profesi, která je mizerně placená. Ta práce ho baví, uspokojuje ho, ale holt si v ní málo vydělá. Ty budeš mít prachů jako šlupek. Fakt nikdy nevezmeš vnouče třeba na dovolenou nebo mu nekoupíš něco, co si rodiče nemůžou dovolit, protože by to znamenalo, že za ně vzniklou situaci řeší někdo jiný?
Anebo naopak to dítě chce dělat kariéru a vydělávat peníze, ale bude mít malé děti, o které je třeba se nárazově nebo i pravidelně postarat. Ty mu nepomůžeš, i když bys mohla, protože je to jeho věc a jeho rozhodnutí?
Mně přijde, že se tady děti, kterým rodiče něco - cokoli - poskytují dávají na roveň nějakým vyžírkům, co sedí doma, čumí na Novu a natahují ruce. Tohle já ale kolem sebe nevidím. Naše babička třeba hlídala vnoučata, aby dcera a tchán a v podstatě pak i já mohli pracovat a vydělávat peníze. Dneska má dcera sama vnoučata a taky pomáhá synovi a snaše s dětmi, protože oba pracují. Ne proto, že ji k tomu někdo nutí, ale proto, že má ta vnoučata ráda (a svoje děti samozřejmě taky). Nevím, v čem je lepší říct dětem, že to nebude dělat z nějaké "zásady", ať si zaplatí chůvu. Oni by samozřejmě mohli, ale proč by to dělali, když babička s vnoučaty chce trávit čas a dělá to ráda?