Re: Rodinné básnické střevo

Njn, bejvávalo.
V patnácti jsem byla naděje mladé básnické generace a nabízeli mi i nějaký sebeprezentační prostor v poetickém časopise Iniciály. Ale už to moc nedělám, protože uživit se tím nedá a těch pár lidí, co by si to přečetlo jako sbírku si to může přečíst i na internetu.

Serengethi

Pak přijdou zebry k vodě rzivé
až pruhy šrámů zalžou živé
ty rány krutě černobílé
ne dřív
než tehdy poprvé

Pak mezi klouby stepní trávy
vpleť dlaně jako loňské zprávy
pro hluché němé tiché dítě
co v tobě dříme
nevidí tě

A pak, ne dřív než zemřu zcela
v modlitbě, abych neviděla
se písku prachu dotknou tlapy
šelmy co sžírá
smutný chlapy

Pak přijdou ženy z Nairobi
zjizvenou tváří popřít noc
pak baobaby jako hroby
vejdou mi vrásou
do krve