Re: Výchovné problémy 14leté dcery aneb jak přežít pubertu?

Leko, já bych se přikláněla k variantě rozumných argumentů a trpělivosti. Netlačit, nenaléhat, upozorňovat - pomoc od vás může mít, pokud bude chtít. Pokud nikomu vyloženě neubližuje, nepůsobí škodu, je to nejlepší varianta. Je to strašné období pro ni, podle mne není schopná vidět důsledky - vidí jen ty reakce a ty jí potvrzují, že je strašná, což si o sobě zřejmě myslí, ale od vás chce potvrzení, že to tak není. Nevím jak to vysvětlit, ale vy ničím, co řeknete nebo uděláte nemáte šanci jí nějak momentálně pozitivně ovlivnit. jen svým pevným postojem, že věříte, že bude líp, že ji milujete, jí poskytnete záchytný bod, až bude sama chtít.
Pokud nemá ve třídě kamarády, pak bych opravdu změnu školy zvažovala, ikdyž to musí být děsné, když nechce. Pokud jsi v nemocnici, musí to být pro celou rodinu strašně těžké, nechápu ten přístup učitelů.
Spousta lidí tu psalo i sobě, puberta se musí VYDRŽET.