| koré | 
 |
(8.7.2010 12:05:53)
Hexinko 
To samé by přece mohla říct některá z těch tvých sestřenic, které děti nechtějí. Akorát že ony to asi mají společensky obtížnější v tom, že jsou ve výrazné statistické menšině (většina lidí děti přirozeně chce, kdo ne, bývá považován za nějak divného).
Já jsem třeba taky takový případ ženy, která netouží po dětech (i když jsem stále v plodném věku, takže nikdy neříkej nikdy). Už od mala mi bylo "divné", že "maminky mají děti" - jako nedokázala jsem si představit, že bych já jednou měla být maminkou, ta představa mi byla cizí. A je mi cizí dosud, v mém čtvrtém deceniu Rozhodně nechovám k dětem žádné negativní pocity (z výplodů typu nokidding mám husí kůži stejně jako dětné ženy), ale celkem ani žádné pozitivní pocity.
Je pro mě těžko pochopitelné, když se v rodině narodí miminko nebo když začne ťapat batole, jak se k němu všichni příbuzní hrnou, smějou se na ně, berou ho za ručičku, do náruče, žvatlají na ně... Zakouším u toho takové nějaké rozpaky, říkám si, že to přece všichni musejí hrát! (chovají se vřele, aby potěšili maminku) Ale ono to tak není, pravda je taková, že oni to tak přirozeně cítí, jen já to tak necítím. Když se kamarádkám rodily děti, samozřejmě jsem se vždy přišla podívat, pochválila miminko - ale opravdu jen proto, abych potěšila kamarádku, ne proto, že bych to miminko chtěla vidět. Naštěstí je na mě asi vidět, že jsem "chladná", takže mi většinou nikdo miminka nevnucuje do náručí
Napadá mě, že chybějící touha po dětech se dá přirovnat třeba k chybějící touze po sexu. Taky by se dalo říct: "já to nechápu, vždyť je přece normální toužit po sexu, člověk má PŘIROZENÉ tělesné potřeby, a kdo si namlouvá, že je nemá, jen něco zastírá sám před sebou! NENÍ MOŽNÉ, aby mu to nechybělo". No vidíš, a přitom mezi námi existují asexuálové, kteří se dokonce i nějak sdružují. Vždycky budou v menšině (stejně jako lidi, kteří netouží po dětech), ale budou.
|
| koré |
|
(8.7.2010 12:08:28)
Oprava: "to samé by mohla říct tvá sestřenice" - myslela jsem na tvou větu "já jsem prostě jiná a tohle nechápu"
|
| Manka+Cipísek | 
|
(8.7.2010 12:20:23)
koré, jsem přesvědčená o tom, že lidí jako jsi ty je mnohem a mnohem víc, jenom to, že nechtějí děti neříkají nahlas.
Málokterá žena je tak "odvážná", aby řekla"já děti nechci", protože, žena, která nechce děti je považována za sobce, cynika a naprosto chladnou sfingu.
Když to řekne žena, které nebylo ještě 30, tak se jí dostane shovívavé odpovědi, že do toho dospěje  Když je jí víc, tak raději nic neříká, neb by se mohla neco dozvědět. 
|
|
| myš | •
|
(8.7.2010 13:20:16)
koré
já to chápu, miminka jsem taky nemusela a na děti jsem nijak extra nkdy nebyla. Tady jsou na vsi okolo 10-letý holky, co chovaj něčí miminka, vozej je v kočárcích atak, tak to mě jako dítě ani jako dospělou nikdy nebralo.
ALE já jsem vždycky věděla, ža děti asi budu chtít, i když jsem neměla žádnou touhu po dětech jako jiné ženy, jen bych si bez nich připadala nějak prázdná a život bez dětí mi připadal sice bezva, ale takový sebestředný a nenaplněný. Děti jsem si pořídila pozdě a z rozumu a musím říct, že to je ta nejlepší věc, co jsem kdy udělala.
A ten obrat je opravdu u mě obrovský, děti miluju, i cizí miminka se mi líbí, ráda si je chovám a pod, prostě jsem jak z jiný planety, asi ty mateřský hormony nebo co ...takže někdy se ta orientace může i změnit....
|
|
|
| Ananta | 
|
(8.7.2010 12:29:24)
Koré a jsi šťastná? Jak vyplňuješ svůj život? Nemáš chvíle kdy pochybuješ?
|
| koré |
|
(8.7.2010 14:04:38)
Ananto,
šťastná myslím jsem, život nevyplňuju ničím zvláštním - ale já mám takové pomalé životní tempo, takže on se mi vyplňuje tak nějak sám od sebe (popravdě ani nevím, jak se ten normální život dá stíhat s dětma ). Samozřejmě o tom přemýšlím - kladu si vedle sebe ty racionální důvody pro a proti - ale vždycky skončím u toho, že obava, abych něco nezmeškala, abych nelitovala, abych se nelišila od ostatních, abych tak netrpěla vlastní smrtelností, abych nebyla ve stáří sama... atd. není dostatečně dobrý důvod pro mateřství, pokud to prostě přirozeně necítím. Připadlo by mi takové nějaké neupřímné - protože jsou to samé NEGATIVNÍ důvody (aby mě nepotkalo to a to). (Napadá mě - asi jako kdyby lidé vyznávali víru a chodili do kostela proto, že se bojí věčného zatracení po smrti, zatímco "správně" by se víra měla prožívat z lásky k Bohu, ne ze strachu z něčeho.)
Navíc my bychom nejspíš nebyli schopni počít dítě přirozenou cestou, takže bychom si museli nechat pomoct - a v situaci, kdy netoužím, by mi to přišlo jaksi nepatřičné.
|
| Vokounka | 
|
(8.7.2010 14:18:40)
Koré, to hezké přirovnání.
Jen jestli to tak opravdu není, že hodně věřících se k víře upíná právě ze strachu. Ze smrti- konečnosti. Víra tu obavu docela pěkně řeší totiž.
A ty negativa jsou jasná. Já třeba měla ale i pozitivní motivaci. Třeba chuť sdílet život dítěte od úplného začátku se vším. Prožít třeba znovu dětství, dívat se na svět očima dítěte je krásné. Je to takový čistý list na který můžeš něco načrtnout.Potřeba dát radost, pocit bezpečí,o někoho se starat.Dítě přesahuje můj vlastní život a dává mu další rozměr. Ale to snad není sobectví anebo přirozené sobectví.
|
|
| Ananta |
|
(8.7.2010 15:44:59)
Koré, děkuji za odpověď. Jsem na tom velmi podobě  . Jen mi teď schází ten správný člověk pro život asi by mi to stačilo k jeho naplnění a ke spokojenosti.
|
| koré |
|
(8.7.2010 16:14:02)
Ananto,
není zač  Já toho člověka mám, a právě s ním ukájím tu svou "potřebu dát radost, pocit bezpečí, o někoho se starat", jak o tom píše Vokounka ve vztahu k dětem (resp. plníme si tyto potřeby vzájemně). Přiznám se, že představa, že partner umře o mnoho dřív než já (je o hodně starší), je pro mě hrozná. Pak už bych zdaleka tak "v pohodě" nebyla.
Říkám si, jestli to v tomhle mají ženy s dětmi snazší? Jako že i když partner umře, ještě tu jsou děti? Možná, ale stejně přece děti nemohou partnera nahradit. Občas se dívám na diskusi Úmrtí v rodině, a tam holky píšou, když přijdou o partnera, "nebýt dětí, už bych to zabalila" nebo "jedině děti mi dávají sílu jít dál". Myslí to ale tak, že díky dětem jsou aspoň schopny přes den fungovat, řešit normální věci, i se smát - ale když jsou děti uloženy ke spánku, stejně ty mámy zůstávají samy se svým smutkem po partnerovi; ten ani děti nejsou schopny vymazat, resp. ty holky nepřestávají pociťovat smutek nad ztrátou partnera jen proto, že mají děti. A zase, při mých racionálních úvahách je tohle jeden z těch "negativních" důvodů, proč mít děti: "abych nezůstala sama, až partner umře".
|
| Ananta |
|
(8.7.2010 16:23:09)
Tento důvod proč mít děti mě moc nenapadá, tak nějak mám pocit a nejen pocit, že děti rodiče potřebují do určitého věku a pak už je to spíš společenská povinnost, mají je rádi, ale vlastně je moc nevyhledávají (pokud od nich něco nepotřebují), nechtějí s nimi žít, je hodně konfliktních mezigeneračních situací... tak snad kvůli vnoučatům, ale myslím že život jim děti později už moc nevyplní.
|
| koré |
|
(8.7.2010 16:32:20)
Ananto,
to je fakt, myslela jsem to spíš tak, že ty děti mají obvykle své vlastní rodiny, a ty tak prostřednictvím těchto rodin a vnuků získáváš, když stárneš, bezpečný pocit, že jsi součástí nějaké sociální sítě, který ti pomáhá smířit se se stárnutím a se smrtelností. Například můj otec je ze tří dětí, všechny tyto "děti" jsou vdané či ženaté, tyto páry mají zase po dvou dětech, a tyto děti už mají všechny partnery a někteří i malinké vlastní děti. Takže když se všichni sejdou u mých prarodičů, je to sice pro prarodiče náročné, ale zároveň jsou šťastní, jak nás je moc, jak přibývají mláďata...
|
| Ananta |
|
(8.7.2010 16:57:43)
To asi ano, s tou sociální sítí máš pravdu, i když někdy to může dopadnout i jinak. Někdy se cítím sama, třeba dnes, ale nepřipadá mi to jako čistý motiv pro to mít dítě, je to složité...
|
| koré |
|
(8.7.2010 17:08:10)
Ananto,
právě že to není čistý motiv, ale takový flekatý, "vypočítavý"
Trochu si tvůj příběh pamatuju, ty ses tedy se svým partnerem rozešla? (kvůli tomu, že bydlíte v jiných místech? kvůli tomu, že on dítě chtěl?)
|
| štěpánka | •
|
(8.7.2010 17:23:12)
koré,
teď ti nerozumím, jaký flekatý motiv? Vidět kolem sebe svoje děti, vnoučata, pravnoučata? To je přeci čistý motiv?
Zjistila jsem, že na otázku "proč máš děti?" neumím odpovědět. Protože všechno co na to odpovím, mi připadá málo výstižné, neúplné, takže už na to neodpovídám nahlas, jen sobě (a že si to v době jejich puberty musínm opakovat často )
|
| koré |
|
(8.7.2010 17:50:56)
Štěpánko,
to jsem jen tak prostořece poznamenala v návaznosti na ty mé dřívější úvahy, nemyslím to nijak špatně. Ananta psala - teď se cítím osamělá, ale nevím, jestli je to ten správný motiv mít děti, je to těžké... A já jsem chtěla připomenout, že to je právě to, co já označuju za "negativní" racionální důvody, proč mít děti (abych nebyla sama, abych se zabezpečila na stáří atd.), Pokud člověk nemá děti proto, že by po nich "pozitivně" toužil (citem, pudem), tak se mi tyto "negativní" důvody zdají nějak nedostatečné.
|
| Vokounka |
|
(8.7.2010 17:59:14)
Koré,
je zajímavé, že o dětech takhle do hloubky přemýšlíš. Myslím, že většina lidí na tím tolik nedumá.Přiznám, že ani já ne.Přišlo mi to tak nějak samozřejmé, že jednou děti mít budu. Nikdy jsem nad tím tolik nepřemýšlela. Spíš jsem řešila, kdy a s kým. Uznávám, že asi primitivní. Vlastně až Tvoje příspěvky mne vedou k zamyšlení víc.
A proto mne zajímají ty tvoje důvody. Píšeš o negativních. Je to tak, že ty negativní převažují nebo pozitivní žádný nemáš. Pokud ano, který pozitivní důvod pro tebe je? Jestli jsi to psala už, omlouvám se.
|
| koré |
|
(8.7.2010 18:17:23)
Vokounko,
no já jsem nepřiměřeně racionální, tak bacha, abych se do toho teď nějak teoreticky nezamotala!
Píšeš: "přišlo mi vždycky tak nějak přirozené, že je mít budu" - to znamená: ta myšlenka, že budeš mít děti, ti byla blízká, citově blízká, brala jsi to jako normální běh života. A já už jsem si naproti tomu jako malá říkala, že to je zvláštní, že ženy mají děti, ale že to asi pochopím, až budu větší, a že to taky tak budu cítit. A větší už jsem a nic necítím (ani když vidím děti, ani když se snažím si mateřství představit).
Ananta se mě ptala, jestli někdy nepochybuju. Já jsem jí psala, že jo, že o tom přemýšlím - ale protože mi chybí ten cit, touha po dětech, tak můžu zvažovat jen racionální důvody. Výše v diskusi jsem je zformulovala "negativně" (abych nebyla divná, abych nelitovala, abych nebyla sama, abych se lépe vyrovnala se smrtí...). Tyhle důvody mi připadají "nedostatečné", protože si člověk z jiného člověka (dítěte) vlastně dělá jen nějaký prostředek k něčemu jinému (k vyřešení vlastních životních postojů). A v situaci člověka jako já, který po dítěti citem netouží, mi to tak nějak nepřipadá fér vůči tomu dítěti.
Ony se určitě dají zformulovat i "pozitivní" racionální důvody (jak jsi psala ty - chci znovu poznávat svět naivníma očima, chci svou lásku a zkušenosti předat dál), ale ty se k rozhodovacím motivům budou přidružovat spíš u lidí, kteří už citem touží. Já i když si to takhle přečtu a odříkám, tak to na mě nefunguje (nedokážu se vcítit do "poznávání světa naivníma očima", necítím potřebu předávat svou lásku a zkušenosti).
|
| Vokounka |
|
(8.7.2010 18:36:47)
Dík za odpověď.
jestli to u tebe třeba není spíš naopak, Ten chybějící cit, který ze sebe nevydoluješ, je hlavní příčina toho, že nechceš.A racionálními důvody se to snažíš podložit. Zdůvodnit. Ale ono to není třeba. Na tom není nic špatného, pokud to ty sama jako vadný necítíš. Zřejmě asi jo, když se to sama sobě snažíš zracionalizovat. Přeji ti, bys nemusela pochybovat a aby ses tím případně netrápila.V každém případě pro citlivého člověka je těžké ustát svou odlišnost, at je jakákoli proti většině.
|
| Ananta |
|
(8.7.2010 19:05:53)
Já si myslím že to není chybějící cit, je to pouze chybějící pud.
|
| koré |
|
(8.7.2010 19:21:32)
Vokounko, dík. já o tom asi tolik přemýšlím proto, že jsem ráda hodně nenápadná, nerada se s lidmi bavím o důvěrných tématech, je mi příjemné, když mě lidi "neřeší"... a tahleta odlišnost může být v určitých chvílích dost nápadná a vede okolí k různým úvahám.
Ananto, stejně by mě zajímalo, jak se to stane, že nám některým chybí pud. Já jsem si i v minulosti říkala "hm, tak to (mateřství) třeba pojmu tak, že budu chtít udělat radost partnerovi, který si dítě bude přát" I to dobře ilustruje, že to moje vlastní chtění tam chybělo, že bych to udělala jen z lásky k někomu.
A hlavně ten chybějící pud by asi mnozí nebyli schopni pochopit jako důvod bezdětnosti. Zkrátka tě označí za sobce, a hotovo.
|
| Vokounka |
|
(8.7.2010 19:56:56)
Správně, jde spíš o chybějící pud.
No a holky, jak to máte s okolím? Je vaše rodina srovnaná s vaší bezdětností? Nebo na vás tlačí?Odpovídáte podle pravdy nebo vymýšlíte objektivní důvody, protože jste se setkaly třeba s odmítavou reakcí?
|
| koré |
|
(8.7.2010 20:22:54)
Vokounko,
já jsem zatím ve věkové kategorii "do pětatřiceti", takže zatím nikdo netlačí a neklade otázky - a když někdo něco poznamená oznamovacím způsobem o dětech, tak to nechávám bez reakce a řeč plyne dál. Přátelé ani širší rodina neví o mém nedostatku pudů, nevím, zda se domýšlejí z mého "zdvořilého, ale nikoli vřelého" chování vůči malým dětem. Jediný, komu jsem řekla, že nemám potřebu, jsou rodiče, protože se ptali. Pravili, že se to třeba změní, a pak že by nějakého prcka rádi, ale "uvidíme, jak se to vyvine" (dobrý přístup, za který jsem rodičům vděčná - že netlačí). Je mi jich v tomhle líto, jestli se to nevyvine, ale naštěstí mám ještě mladšího bratra, který má snad více pudů než já
|
|
| Ananta |
|
(8.7.2010 20:43:09)
Máma by si vnouče přála a děti nemám já ani sestra. Zároveň mi ale řekla, že jestli to necítím, že to nemám dělat. Co se týká okolí, bydlím ve městě, je tu anonymní prostředí, přistěhovala jsem se před pár lety a s nikým se nestýkam, už jsem si tady nenašla nové přátele, jsem z opačného konce republiky a jsou tu trochu jiní lidé. V práci jsou i bezdětní a jsme takový "alternativnější" kolektiv, takže se to moc neřeší. V tomto směru moc velký tlak tedy není.
|
|
|
| Ananta |
|
(8.7.2010 20:38:32)
Divné to je, třeba je to někde popsané, nevím... já jsem si vždycky říkala, že většina lidí má dítě, takže se asi nějak stane, že ho budu mít taky a roky ubíhaly a nic. Možná byla i příležitost, ale musela bych si to ukecat a tam se právě projevila ta absence pudu, nebyla jsem schopna se kvůli tomu nějak doprošovat nebo manipulovat, zeptala jsem se jednou a když jsem slyšela že ne, tak jsem to dál neřešila, bylo mi to jedno... pak jsme zjistila, od jiných žen, že jsem měla víc tlačit, roky běžely. Pak jsem s tím posledním přítelem dítě zkusila, po asi dvou letech jsem otěhotněla a potratila. Teď už je mi 36 let, takže to už asi zůstane jak to je. Někdy přijde chvíle, kdy vyděsím sama sebe, ale pak to utopím v něčem jiném, třeba v práci a jsou chvíle, kdy jsem vděčná za ten klid co mám... kdybych si opravdu mohla vybrat, tak bych jedno dítě chtěla, ale bez těhotenství a porodu, ty tři měsíce do potratu byly strašné, už jsem se modlila ať to skončí jestli se to nemá povést - nevypadalo to dobře od začátku. Ten pud je prostě slabý, nestačí na to, abych vyvinula tu snahu a oběť... teď třeba jít do vztahu s mužem o kterém vím, že by dítě chtěl a má i peníze, ale duševně to není to pravé a toho asi nejsem schopna... kdyby ten pud byl silnější, tak to udělám, budu to brát jako poslední šanci.
|
| Žžena |
|
(8.7.2010 21:01:09)
Ananto,
zakopaný pes je asi taky v tom, že někdo prostě nepotká pro své potenciální děti toho vhodného tatínka. Třeba kdybys měla partnera, který by byl po všech stránkách OK a pak by ještě na dítě "zabral" při prvním naťuknutí, dítě bys měla.
Někdo má ten pud určitě takovej, že rád počne s kýmkoli, někdo to má tak, že ten pud není tak palčivý, aby se žena kvůli jeho naplnění spokojila s kdejakým dárcem spermatu.
Ono asi obojí má svoje nevýhody, pořídit si dítě s partnerem, který se ukáže jako nevhodný, taky není výhra...
|
| Ananta |
|
(8.7.2010 21:21:06)
Někdy se to tak semele, co naděláš... třeba ještě něco vymyslím, ale spíš pochybuju.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| štěpánka | •
|
(8.7.2010 20:04:03)
koré, aha, jen jsem nepochopila, které důvody myslíš, díkyza vysvětlení a navíc s tebou i souhlasím.
|
|
|
|
| Ananta |
|
(8.7.2010 19:04:05)
Ano, rozešli jsme se, je to asi měsíc.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Šešule | 
|
(8.7.2010 12:48:39)
Srovnání s asexuálama mě napadlo taky. Taky mi to přijde hlavně věc biologické potřeby, ne vyšších cílů a racionálních důvodů
|
|
|
když mi to říkala jedna stará sousedka,brala jsem ji z rezervou,ale když jsme to slyšela i od mladých lidí,tak to už pak mrzí..
V její náručí
Tříkrálová OkořPraha 6 
Kampa a nábřežní bojovkaPraha 1 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Novoroční koncertBrno-venkov 
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro dětiBrno-venkov 
Tříkrálová Okoř
Kampa a nábřežní bojovka
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Novoroční koncert
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro děti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)