| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

Celkem 69 názorů.

Černá kronika

Téma: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 11:55:36)
Snažím se najít i na téhle situaci nějaký pozitiva. Zatím mě napadá spíš to negativní. Vzalo mi to iluze o lidské důstojnosti - babička dožívá svůj život, psychicky i fyzicky se vrátila do období dítěte, je mi z toho smutno. I můj taťka měl těžký závěr života, který trval několik let, oněmocněl nevyléčitelnou nemocí, když mi bylo 13 let, tak šel do invalidního důchodu a pak už to bylo jen a jen horší. Až do konce svého života byl s námi doma a stejně tak i babička nedožívá někde v ústavu, ale mezi svými. Aspoň toto pro ně jako rodina můžeme udělat, ale je mi z toho hrozně smutno, přestože já přímo s babičkou nejsem, stará se o ní mamka a já pomáhám jen občas, když k ní přijedu. Ale vím co to obnáší,část dětství, dospívání i dospělosti jsem si prožila taťkovo trápení.
Jak zvládáte tyhle situace, tuhle stránku života? Co vám pomáhá, jak vás to změnilo?

susu
•	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 12:07:31) zažila jsem to podobně, naštěstí to pak s bráchou bylo lepší, takže jen v útlém dětství, ale mámě pak stejně zůstala větší slabost pro bráchu. Odpovědět

*Niki*

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:11:28)
Danielo, hodně dalo, nebo hodně vzalo?
J8 osobně zkušenost nemám, jen manžel, jeho bratr je postižený. Dalo mu to jistou lidskost a schopnost pomoci, ale co ho těch 9 let znám, tak už vím, že dětství mu to vzalo... normální dětství, vždy byla prvořadá péče o postiženého bratra a na manželovi je od dětství břemeno toho, že se o ně všechny bude muset jednou postarat...

Tchyni to dalo, ale od té doby, co mi řekla, že raději má postižené dítě než dceru, vím, že její svět nikdy v životě nepochopím...

susu
•	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 12:17:33) mně to vzalo jistotu, že jsme pro mámu taky důležitá. Jasně, měla jsem všechno, co jsem potřebovala, ale ten podstatný byl vždycky brácha. Odpovědět

Merylin5

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:00:57)
Mně to dalo pro mě překvapivé poznání, že stárnutí neznamená zmoudření. Vždycky jsem si myslela, že člověk na konci života jakoby vše pochopí a smíří se, což jsem zjistila, že nemusí být pravda - jak člověk žil, tak taky může zemřít, bez pochopení a smíření.

Fous&fousek
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 12:03:35) U mě teda mimo jiné i poznání, že postižení lidé jsou velmi sobečtí. Ale na druhou stranu, těžko si dokážu představit sama sebe v jejich kůži... Odpovědět

Ivik a kluci 00,03,06
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 12:09:06) Fousku, v jakém smyslu jsou postižení lidé sobečtí? A jak postižení lidé? Psychicky, fyzicky? Odpovědět

Fous&fousek

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:17:58)
Máme v rodině postiženého příbuzného, je těžce fyzicky postižený od malička (DMO), mentálně je ale normální, jen špatně mluví. Naši si ho berou na víkend, má vždycky spousty připomínek ke všemu možnému, nikdy za nic nepoděkuje, nikdy se za nic neomluví... Já to chápu, nikdy ho to nikdo nenaučil, vždy ho jen rozmazlovali a sám nikdy nežil. Např: máma vaří celé dopoledne, naservíruje mu vše až pod nos a on ani nepoděkuje, nepochválí (máma je dobrá kuchařka), jen řekne, že teta ho vždycky vzala do hospody... Ono se to dost těžko popisuje a takhle to vypadá jako prkotiny, ale jak jsem psala výše, nevím, jak bych se chovala sama. Snažila jsem se ale odpovědět na otázku zakladatelky.

Káťa,2 kluci
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 12:22:05) Fousku - do puntíku vím, o čem mluvíš. Bohužel, kdo nezažil, těžko chápe. Odpovědět

Ivik a kluci 00,03,06

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:25:45)
Fousku, děkuju za odpověď. Moje otázka určitě nebyla rýpavá. Jen jsem chtěla upřesnit.
Píšeš o postižených, ale zkušenost píšeš jen o jedné konkrétní osobě. Na tom není nic špatného, jen jsem právě chtěla vědět, jestli máš širší osobní zkušenosti nebo jen tu jednu.

Fous&fousek

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:01:10)
Jasně, ráda jsem dovysvětlila. S postiženými nepracuju, to ne, ale mám ještě jednu zkušenost, se spolužačkou z gymplu. Byla fyzicky postižená, chodila o fr. holích. Takhle zlou a křivou holku jsem už nepotkala. Chodila do vedlejší třídy a mnohým spolužákům pěkně zavařila. Dokázala svého postiženi dobře využít. Ale stále platí, že jeden neví, jak by se zachoval, být v její kůži.

Pole levandulové

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:02:41)
Fousku, to je ale problem vychovy, ne postizeni. Mam bratra vozickare se stejnou diagnozou, akorat i ta mentalita je postizena ve smyslu opozdeni, ve 34 letech je tak na urovni meho sestileteho syna /taky si kluci pekne rozumi

/.Mama ho ale vzdycky vychovavala racioanlne, tj s laskou a snahou mu vyjit vstric, ale umerne tomu, ze se z nej proste kazdy na zadek neposadi a kdyz on bude na personal ci osetrovatelky protivny, tak ony mu taky nevyjdou vstric. Bracha je spolecensky, prijemny, o vse poprosi a podekuje, vzdycky mu vsude rikaji, ze je jak slunicko. Znam dost jeho kolegu a nekteri jsou mili, jini ne, je to v povaze a vychove, stejne tak, jako u normalnich lidi, neni to postizenim.
Detstvi s brachou - mama se hodne snazila, abych tim netrpela, venovala se mi, po materialni strance jsem mela vse co jsem chtela, chodila jsem na hodne krouzku atd, ale pochopiteln to cele bylo ovlivnene brachovym postizenim - treba na hory jsme nejezdili vubec, lyzovat dodnes neumim atd. Nejhorsi pro mne bylo, kdyz byl bracha v USP v Poustevne, coz je naprosty konec sveta a my jsme tam za nim jezdili ob vikend na tri dny. To jsem vnimala negativne, nedalo se tam nic delat a mama se samozrejme v tu dobu intenzivne venovala brachovi. Doma mne nasi nenechali, protoze mi bylo kolem 12, ale tam zadne deti v mem veku nebyly a hrozne jsem se tam nudila. Tak jsem si sebou vozila tuny knizek a cetla a cetla. Celkove si ale na brachu stezovat nemuzu, je pohodar a mame se radi.

Lassie66
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 13:16:09) To jsi ale udělala dost všeobecný závěr Odpovědět

Markéta s párkem

•

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:17:10)
Vím, co myslíš. Někteří bývají sobečtí jako malé děti. Známá - 60 letá paní se staral o maminku. Ta po ní chtěla, aby jí zvedala z postele, z křesla apod., ačkoliv měla špatná záda a nesměla nic zvedat. Přitom ta maminka to sama zvládla, když musela, třeba když byla doma sama. Jenže vyžadovala, aby byla obskakovaná - jako malé děcko.

&
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 12:16:56) Odpovědět

&
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 15:19:15) To kyvani hlavou nebyla moje odpoved. To odpovidal muj sestilety syn, ktery cist nemumi na toz cesky.. jen se mu asi libil ten smajlik.. Odpovědět

tajná myška

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:03:58)
moje mamka mela v opatrovnictvi moji babicku (mamka od mého tatky). V době, kdy jsem bydlela ještě doma, tak jsem jí se vším pomáhala, chtěla jsem být s babičkou co nejvice, protože jsem věděla co přijde :-(. Ono to trvalo nejakych 5 let, kdy začala zapomínat, vyhazovat peníze do koše, či si na ně psát nákup, tím to vlastně začalo... pak už ani nepoznala svéhp syna (mého tátu), ani nás, vnoučata nepoznávala... Bylo to hrozný se na ni dívat a ještě když mívala světlé chvilky, kdy si to všechno uvědomovala, že je nemocná. Vždycky říkala, přoč já jen mám tu hlavu děravou... pamatuju si to jako by to bylo dnes. Pak jsem se odstěhovala k přiteli a navštěvovala co jen jsem mohla. Babička pak umřela 14 dní po mé svatbě...

Bylo to těžké, ale byla jsem moc ráda, že můžu byýt s babičkou i v takové situaci a pomáhat ji, měla jsem ji moc rada!

Černá kronika

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:24:43)
Taky mám na babičku silný pouto, byla hrozně hodná, milá, obětavá, měla mě moc ráda. Je mi líto, že mě nepoznává, ale vím, že za to nemůže. Ona je i teď hrozně hodná, pořád děkuje, prosí a vůbec sama od sebe vyžuje málo služeb a pozornosti, ale už je ležící, tak si dovedete představit, co je to za práci okolo ní a taky nemůže být už v bytě sama, takže mamka je u ní uvázaná vlastně pořád. Babička říkávala, že má strach z toho, aby někdy nebyla úplně bezmocná a odkázaná na pomoc jiných a ono k tomu došlo..... O to víc se bojím, abych ve stejný situaci nebyla někdy já a už chápu, když se o někom řekně, že měl krásnou smrt. Jen bych se jí chtěla dožít ve zdraví a nemusela by přijít moc brzy.
Když tady čtu příspěvky těch, kteří měli postižené sourozence, tak chápu obě strany. Kamarádka měla a má od narození postiženou sestru a opravdu taky měla v dětství pocit, že byla odsunutá na vedlejší kolej. Z dnešního pohledu myslím, že určitě ne a ona to vidí taky jinak, jak to taky udělat jinak, když ten druhý opravdu vyžaduje víc péče a energie. Asi by na to měli rodiče myslet, že ty "zdravé děti" se můžou cítit odstrčený.

tajná myška
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 12:33:44) s babičkou zažíváš asi to samé co já před léty. Nejhorši pro mě na psychiku bylo..jako už ležela a nic nemohla, to jsem těžce nesla... Odpovědět

TerezieK

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:39:10)
Už od malinka jsem viděla utrpení ,které prožívali moji blízcí. Strýce postihla v 40 mrtvice a ochrnul, teta se o něj staral jak mohla,snažila jsem se ho aspon nějak povzbudit, ale bylo to strašné, děda umíral dva roky na rakovinu plic, další děda měl cukrovku a přišel o obě nohy, jak byl zlý raděi nebudu ani psát ani hodnotit, babička zemřel před dvěma lety na nádor na mozku, doted je pro mě šílené se smířit s tím, že tak vitální a veselá osoba se změnila v naprostou tělesnou trosku, která se ke konci už ani nemohla hýbat, ale mozek fungoval na 100 %. A co mi to přineslo, že se děsím, abych tak nedopadla taky.

Tenna /2

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:10:05)
Mám zkušenost se starými a nemocnými členy rodiny a zcela upřímně řečeno, pozitivního na tom neumím najít nic moc

Ti, co o dotyčného pečují, si možná uvědomí ledacos o životě, o jeho konečnosti a o tom, jak je důležité mít někoho, kdo se ve stáří a v nemoci o člověka postará. Ale pro toho starého nemocného člověk je to hrozné, nelze mu kolikrát nijak účinně pomoci a je to celé takové smutné a beznadějné

Narovinu, nejvíce ze všeho jsem si z toho odnesla strach, abych na konci života nezažívala to samé

ChemicalJane + 4

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:15:50)
mám zkušenost jak s psychickým "odejitím" tak i s fyzickým.. stále přemýšlím co je "lepší".. a ať chci nebo ne, pro toho člověka asi to psychické.. jedna moje babi měla Alzheimra, psychicky žila ve svém vlastním světě, poslední roky už o normálním životě neměla ani potuchy.. mozek prostě odešel.. měli jsme babi doma co to šlo, ale později už to prostě nešlo, bohužel.. bylo nad naše síly se o ni starat.. měla tendence utíkat, vyměšování jí taky nefungovalo, resp svěrače nefungovaly... máma jak na babi musela "řvát" jinak jí neslyšela a hlavně nevnímala, tak se málem udusila, protože jí brutálně otekly hlasivky, musela na operaci.. teta žila v 1+kk ve třech lidech, takže si babi mohla vzít jen třeba na víkend.. nešlo to, konec života byla v LDN, ale nakonec v takové, kde se nám "líbilo".. chovali se tam ke starým lidem opravdu krásně, s úctou!! babička posledního půl roku už nikoho nepoznávala, upoutala jí na lůžko nemoc a bohužel než se vykurýrovala, zapomněla chodit, bylo to špatné.... tzemřela v úctyhodných 89letech
druhá babi měla revma, mozek naprosto v pořádku, takže si všechno uvědomovala. Doma byla taky co to šlo, bohužel se jí přihodila nehoda, že během jednoho vstávání v noci na wc upadla a zlomila si krček, to bylo ještě "dobrý" ale dostala i mrtvičku, odvezla jí záchranka do nemocnice a bohužel se už nevrátila....

co mi to dalo? hodně.. že hold občas musí jít předsudky stranou, že život je fakt hnusnej, ani jedna babi si to nezasloužila... je to zkušenost k nezaplacení...

RadkaRR, M05, L08, E10

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:24:03)
Moji rodiče se starali o tátovu maminku. Vím, že mému tátovi to přineslo usmíření a zadostiučení. Jeho maminka ho totiž měla za toho "špatného" syna, který nestudoval, měl za sebou fůru průšvihů apod. Mívala výpadky, kdy nevěděla, kdo je kdo a mívala i světlé chvíle, kdy měla hlavu zcela čistou. A v jedné takové se tátovi omlouvala, že je jediný, kdo se o ni nakonec postaral. (Byť ta největší tíha byla na bedrech naší mámy, co to dalo/vzalo jí, to nevím, budu se muset někdy zeptat).
Mě to tehdy dalo možnost být s babičkou, předčítali jsem ji na střídačku oblíbené knihy (takže s trochou humoru mi to dalo i celkem slušnou znalost Nerudy) a k úplnému konci ji i lépe poznat. Dalo mi to taky určité poznání o tom, jaké je pomalé odcházení člověka. Těžké.

Žžena

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:24:20)
Já mám zkušenosti asi dvě:
žiju v rodině se seniorem odjakživa (jako dítě a teenager jsem s babičkou měla dokonce společný pokoj), jsme vícegenerační soužití a já jsem za to obrovsky vděčná a užívám si každý den, kdy moje babička (80 let) může být s mým synem (2 roky). Je to pro oba nesmírně obohacující a ve štěstí strávený čas a přeju každému seniorovi, aby měl možnost mít v životě nějaké malé sluníčko, které mu rozzáří každý den. A je taky strašně vidět, jak senior, který má podobnou "zábavu", smysl života a důvod každý den vstát a jít se pomazlit s mrnětem, se udrží déle fit, má lepší náladu, neupadá do letargie.
Druhá zkušenost je s dědou, který před pár lety umřel, a ta zkušenost je taková, že v České republice je těžké, v mnoha místech nemožné, se o své staroušky postarat doma až do konce, i když rodina chce. Máma moc chtěla aby se mohla postarat o dědu, ale podpora systému je nulová, buď ho strčte do LDN, nebo si ho teda nechejte doma, ale pak nemáte nárok na žádnou pomoc. Když se bude dusit, mít bolesti atd., tak máte smůlu, už nás nevolejte, poraďte si sami. Na to si doma prostě netroufli, takže děda nakonec zemřel sám v LDN, což mámu dodnes mrzí. Dneska v tomto působí třeba Cesta domů a asi i jiné iniciativy, ale je to pořád málo, a hlavně dostupnost těchto služeb je třeba lepší ve městech, ale (u nás) na vesnici nulová.

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:36:13)
To je veliká pravda, že ta pomoc je minimální.

Já jsem pomáhala pečovat o jednoho člena naší rodiny, který byl pro mě po smrti rodičů vlastně takový náhradní děda. Starala se o něho jeho dcera, já jsem se jí snažila pomáhat, jak to šlo. Oba jeho vnuci se na něj vykašlali.

Dodneška si říkám, zda jsem nemohla udělat víc. Ale mám jakž takž dobrý pocit z toho, že jsem mu (snad) dodávala pocit, že není sám, krom běžné obsluhy jsem si s ním povídala a snažila jsem se vyslechnout i jeho.

Dalo mi to pocit, že jsem mu tohle všechno byť v omezené míře mohla poskytnout. Zároveň dilema, že by se dalo dělat asi ještě víc, že objem toho, co by se dalo udělat, je prakticky neomezený, ale že to někde je třeba "stopnout", aby se tím člověk sám "neoddělal", protože to by pak druhému nebyl nic platný.

Vzalo mi to v podstatě rok mého osobního života, ale nelituji.

Fous&fousek

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:05:24)
Tohle je hrozné, zvláště v souvislosti s různými těmi rozkrádačkami na ministerstvu obrany. 100 milionů sem, 100 milionů tam, člověk si pak říká, kolika lidem se těmihle penězi dalo pomoci a on si je zkrátka někdo ukrad a teď se za naše třeba válí na Maledivách.

Babsi+2

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:05:25)
Na vesnicích je to bída, pečovatelky musí dojíždět. U nás se to řeší tak, že si lidi najdou zdr.sestru na mateřské nebo v důchodu a ta pomáhá s koupáním.

Já spíše cítila opovržení z okolí, když jsme dali babičku do LDNky. Nějak se předpokládalo, že se o ni postarají její děti...jenže "dětem" táhne na 60, samy jsou ve věku, kdy je třeba jim pomoci s úklidem, dřevem apod. Nedovedu si představit, že by můj táta měl zvedat 80kg babičku. Sám by si ublížil a co pak? Měla bych doma dva lazary.

Lassie66

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:19:38)
Zdravotní sestry, které pracují na těch LDNkách mají kolikrát pod 50kg a lidi, o které se starají, mají někdy 2x tolik. Myslím, že je to spíš o tom, jak moc je dotyčný ochoten si vzít péči o starého člověka na svá bedra. A lehké to rozhodně není, každý na to nemá.

Zd a tři
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:07:51) Jenže kapacita je malá. A působí hlavně v Praze... Odpovědět

Zd a tři
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:24:25) Já vím, jsou úžasní... Odpovědět

Žžena

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 14:35:10)
Milado,
jsme na vesnici, na Moravě, máti ty možnosti zjišťovala důkladně a v té době u nás skutečně nebyly.
Nešlo o přebalení nebo umytí, ale třeba o to, že bylo potřeba, aby měl děda kapačku - a to prostě prý doma nelze, nebo nešlo, tedy údajně z legislativních důvodů - možná to jde/šlo, jen si prostě doktoři v nemocnicích atd. usnadňovali práci a té ženské co otravovala s dotazy a požadavky na služby prostě zopakovali klasickou mantru "tu nelze, to se nesmí".

Žžena
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:46:39) Milado, s tím samozřejmě naprosto souhlasím a považuju to za velmi důležité téma celospolečenského významu. Protože konec jednou čeká každého z nás. Odpovědět

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:37:24)
To je hodně smutný

. Na druhou stranu máš snad ještě život před sebou, a když si najdeš cestu k optimismu, máš naději, že Ti život ještě i něco dá - myslím příjemného, pozitivního.

Mně vzal život vlastně skoro všechno, co jsem od něj očekávala: nějaké takové ty hodnoty, jako že dobře vychovám dítě, budu chodit do práce... a takové nějaké "a žili spolu šťastně až do smrti". Výkony, které jsem od sebe očekávala, hodnoty, které jsem považovala za jasné a pevně dané... všechno je to postižením mého synka (a vlastně taky i mým) postavené vzhůru nohama. Člověk se dostal až na dřeň samotné existence. Vánoce? Vždycky jsem je považovala za kouzelné období plné porozumnění. Místo toho jen strach, že nezvládnu ani základy. A letos ještě ani nemáme stromeček, a hlavní dárky taky ne. Ani nemám jistotu, že Štědrý den letos bude aspoň trochu laskavý a klidný; je tu střet zájmů několika lidí, kteří od Vánoc očekávají každý něco jiného, a my s MM to musíme sladit, aniž bychom měli možnost ovlivnit hlavní aktéry možných potíží.

Člověk se cítí ponížený okolím, znehodnocený sám sebou, a jediné, co tu může ještě fungovat, je sama láska. Zní to jako klišé, ale fakt - paličatá oboustranná snaha zachovat vztah, který vznikl na základě nějakých společných duchovních hodnot, je pro nás oba motorem, abychom si vzájemně porozumněli a odpustili. Někdy mám spíš pocit nehmatatelného spojení duší, kdy se těším, až se odpoutáme od svých pozemských tělesných schránek, a půjdeme spolu ruku v ruce... Jen doufám, že tam v nebi je jaksi možnost...

ehm ... erotiky

... Co myslíte?

Tulka.
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 12:44:17) Mirko,s tím nebem nemám teda žádnou zkušenost,ale to tvoje vyznání je moc hezký. Odpovědět

Černá kronika

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:49:10)
Mirko, během vánočních dní asi každý to svý trápení a smutek prožívá ještě intenzivěji, i na mě to právě nějak padá, přemýšlím o svých blízký, o tom, jak jsem si kdysi představovala svou budoucnost a co z toho vyšlo a co ne. Přeju Ti, abys nakonec mohla říct: "Byly to hezké Vánoce, bylo nám dobře a je nám dobře".

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:51:58)
nějaká přezdívko,starala jsme se o obě babičky až do jejich smrti.jediné co mi to asi dalo byl pocit,že jsme pro ně udělala maximum co šlo.Já nevím jak to popsat,prostě pocit "čistého stolu", pocit,že jsme jim aspoň částečně vrátila co dali oni mě.Nevím těžko říct.U obou ta péče netrvala zas tak dlouhou dobu,abych měla pocit,že mi to něco vzalo.
A u syna,který má postižení se neodvažuju vůbec napsat nic,protože jestli mi to něco vzalo,nebo dalo se radši neodvažuju ani uvažovat.

Líza

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 12:55:42)
Od chvíle, co jsem si to téma přečetla, přemýšlím, co odepsat. Ale já neumím napsat nic moc povzbudivýho. Poslední roky, kdy jsme bydleli v jednom domě s mojí mámou, která měla Alzheimera a ten se v té době projevoval především strašnou agresivitou, mě připravily o pár let života.
Možná si to maluju, ale jak bych tenkrát ráda měnila, jak ráda bych se o ni postarala doma, kdyby to bylo možné. Takhle nakonec dožila v instituci.
Tak možná přece jen něco povzbudivého - i to, že je možné postarat se doma, je dar. Není to samozřejmost.

Černá kronika

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:17:42)
Ano, to si taky myslím, že v té situaci je velký dar nebo štěstí, když ten člověk může zůstat doma u rodiny. No a možná dokázím k závěru, že to pozitivní, co jsem získala, je fakt, že jsem přijala realitu, že k životu jako takovýmu prostě stáří a nemoc nebo postižení patří. Jenže smířit se s tím, když jde o blízkýho člověka, to je hrozně těžký.

Lassie66

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:23:18)
Brácha měl v 17 letech těžký úraz, následky má dodnes. Nesmířím se s tím nikdy. Celá ta věc nám všem hodně ovlivnila životy, brácha je dost osamělý a lepší to nebude. Často myslím na to, co by bylo, kdyby se to nestalo. Už bych byla nejspíš teta

Jak píšeš, když jde o blízkého člověka, je těžké se s tím smířit.

Markéta s párkem

•

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:12:09)
Zatím jsem se do této situace nedostala, ale kdyby se to nastalo, ráda bych, abych byla schopna (psychicky, fyzicky i finančně) ji zvládnout v souladu se svým svědomím.
Co taková péče člověku bere, je asi jasné. Co dává - řekla bych, že právě to čisté svědomí, že udělal, co měl. A snad malilinkatou naději do budoucna, že kdyby se to stalo jemu, jeho děti se o něj také postarají, protože to viděly u něj. A ještě myšlenku, že mě to může taky potkat, tak se snažit si něco našetřit, aby bylo možné si připlatit za výpomoc, upravit si bydlení, aby bylo co nejvíce přizpůsobené zdravotnímu stavu apod.

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:15:02)
Asi bych sem neměla přispívat, protože můj čas starání se ještě nepřišel. Obě babičky zemřely náhle (mrtvice), jeden děda v mých 7 letech a druhý na rakovinu, když jsem byla daleko.
Poslední dobou si však uvědomuju, jak ti blízcí (strýcové, tety, rodiče) nezadržitelně stárnou a tak nějak se odevzdávají osudu... Ti, co byli vždy tak silní a vitální už nemůžou pomalu ani chodit, třesou se jim ruce a hlas a moje jistoty dětství a mládí mizí pod tíhou nemilosrdného času

Helois+Hela03/06+Dia07/09

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 13:23:23)
Dalo i vzalo hrozně moc a nedá se říct, čeho bylo víc... Navíc si myslím, že se nedá srovnávat, co dalo a vzalo soužití s tímto člověkem pokud to byl sourozenec, rodič či dítě... Já, jako sourozenec, jsem ve svých 10 letech skutečně přišla o část dětství a velký kus rodičovské pozornosti, ale ne lásky... Musela jsem ze dne na den dospět, hrozně moc se toho v našem životě změnilo a pro všechny bylo prvních pár let hrozně těžkých... Jak jsme postupně dospívali, tak jsme si všichni sourozenci s mámou všechno vyříkali a nikdy jí nikdo nic nevyčítal, ale ano, všichni 3 zdraví sourozenci jsme hodně trpěli tím, že máma na nás neměla čas, že se všechno točilo jen kolem postižené sestry... A co mi to dalo? Naučilo mě to odpovědnosti, ohleduplnosti, solidaritě, empatii, naučilo mě to, že život, zdraví, krása, že to všechno je pomíjivé, že je život nespravedlivý a složitý, ale že vždycky záleží na úhlu pohledu a vůli se s problémy porvat a myslet pozitivně.
Mým rodičům si ale myslím to vzalo mnohem víc... vzalo jim to soukromí, svobodu a klidné stáří... Nutnost neustále brát na někoho ohledy, nutnost někomu neustále poskytovat péči... je to obrovský závazek a ikdyž jsou mí rodiče skvělí, o sestru se starají víc jak 17 let, nikdy by ji nedokázali dát někam do ústavu a už se smířili s tím, že to nikdy jinak nebude, tak přece jen je to někdy ubíjející...
Naopak mým dětem soužití s postiženou tetou (bydlíme s mými rodiči v jednom domě, jiné bydlení jsme nehledali právě proto, že s manželem jsme si vědomi toho, že jednou se budeme muset o sestru a moje stárnoucí rodiče sami postarat) určitě hodně dalo a řekla bych, že nic nevzalo. Moje děti se přirozeně učí ohleduplnosti vůči druhým, učí se, že lidé mohou být odlišní, svět postiženého člověka je jim přirozený. Svou tetu milují a ona miluje je.
Na závěr bych chtěla ještě dodat, že to, co soužití s postiženou sestrou vzalo mě, to je mnohonásobně převáženo tím, co sestře dal život se svými blízkými! Nemůžeme se totiž bavit o tom, jak těžký byl tento život pro nás zdravé, když neuvážíme, jak ohromně přínosný byl život v rodině mezi svými blízkými přínosný pro toho postiženého člověka... Hodně sil

Lassie66
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 13:25:07) Odpovědět

barkula
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 13:40:25) Odpovědět

Kukaka
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 13:55:03) Helios....nádherně napsáno.... Odpovědět

Černá kronika
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:07:49) Moc hezky napsaný, a děkuju. Odpovědět

Teraza Horáková
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 13:27:23) Mne nikdy nenapadlo o podobných záležitostech takhle uvažovat. Dalo, vzalo.. prostě to tak je. Pro mne je to jako hodnotit život s dětmi nebo bez nich... taky to neumím specifikovat, co mi život s dětmi dal anebo vzal. Odpovědět

Zd a tři
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:09:45) Kde to jsme? V Čechách. Morálka, soudnost a logika nikde. Jen aby z toho něco bylo. Odpovědět

MirkaEyrová
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:26:21) Zd, nezlob se, ale Miladu znám na netu dlouho, ji z prospěchářství rozhodně obviňovat nemůžeš. Jenže taky stojí pevně nohama na zemi, a ví, že krásných slovíček typu "morálka" se její dvě děti nenajedí. Odpovědět

Kudla2
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:30:14) Mirko, ale Zd. to spíš asi myslela na systém, ne na Miladu. Odpovědět

MirkaEyrová
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:35:01) Bylo-li to míněno obecně na systém, pak souhlas. Resp. ti, kdo by rádi něco měnili k lepšímu, mají malou moc, a ti, kdo se k moci dostanou... Odpovědět

Zd a tři
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:32:21) To se omlouvám, to nemělo být určitě na ni. Je mi smutno, jak obecně společnost nad podobnými problémy zavírá oči, nadává finance. Naopak lidí, kteří se nemocné doma starají, moc obdivuju. Odpovědět

Teraza Horáková
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:09:55) Milado, ale já se nehádám a připouštím, že různí lidé mají různé zkušenosti. Píšu osobní zkušenost. Odpovědět

Teraza Horáková
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:11:29) a zkušenost - čistě pracovní - žádali jsme o přidělení pečovatelky pro jednoho pána, sociálka se ozvala dlouho poté, co pán zemřel. Osobně zkušenosti rázu finančního nemám žádné. Odpovědět

Zd a tři
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:47:37) Obávám se, že sociálka funguje podle směrnic, nad kterými rozum často zůstává stát. Zmíněná cesta domů má jako prioritu pomoc pacientovi, když to potřebuje. Je menší, průhlednější, lidi tam to dělají z přesvědčení. Odpovědět

Zd a tři
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:05:15) Babička umírala doma, ale do poslední chvíle, ač ležící, nemohoucí, byla klidná, usměvavá. Měla jsem ji moc ráda a nepřišlo mi, že by se dělo něco extra hrozného. Odpovědět

Winky

•

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 14:09:04)
sama za sebe nemůžu říct, nemám přímou zkušenost.

Tchyně se svou sestrou se rozhádaly takřka nasmrt, kvůli svým nemocným rodičům které spolu obskakovaly 10 let DENNĚ, a když už tchyně nemohla (a to je fakt co říct, je to dříč, ale prostě tělo ji zradilo a onemocněla taky), a chtěla je umístit do domova s pečovatelskou službou, její sestra ji označila za neschopnou, lakomou, sobeckou, prospěchářskou a nevděčnou potvoru :-(

Kamarádka žije s manželem a dvěma malými dětmi v domě manžela a jeho rodičů. Poslední tři roky se o jeho rodiče starala plus o manželovu babičku... všechno dost nepříjemné nemoci, ležící lidé, chemoterapie atd... teď už zbyl jen tatínek manžela, ale kamarádka taky už nastoupila do práce.... no mají toho šíleně moc, a doufám že to ustojí jako pár.

Závěrem - nejhorší je, když to trvá moc dlouho. Péče o nemocného/umírajícího může rodinu sice stmelit, ale pokud je to dlouho, mnohem spíš ji dokáže rozvrátit.... Nechci aby to vyznělo hnusně, ale v tomhle jsme jaksi "přehumanističtělí", tím že je spousta léků a zákroků atd... tak se ten život pravda prodlužuje, ale ne vždy je to pro všechny dobře.

Raduza
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:17:15) Winky s tím souhlasím. Rok jsem jezdila za tetou, která byla stokilové mimino v nemocnicích. Nikde si ji nechtěli nechat déle jak tři měsíce, protzože by nedostali peníze. TAk jsme museli pořád domlouvat (někde to bylo jen na 6 týdnů). Odpovědět

Lili
•	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:26:29) Winky, naprosty souhlas. Dneska lidi zijou na prassich dlouha leta, ackoli psychicky a fyzicky jsou naprosto odepsani. Docela me to desi. Odpovědět

Lili
•	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:27:11) Na prascich tam melo byt Odpovědět

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 14:30:10)
K tomu poslednímu odstavci. Je moc prima, když rodina strého nebo těžce nemocného v posledním stadiu netlačí zdravotníky, aby se snažily pacienta vy/léčit za každou cenu. Můj bývalý primář v jedné malé nemocnici říkal, že umírající mají právo zemřít v klidu a důstojně. Což často nedochází zdravotníkům ani příbuzným...

Winky

•

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 17:19:25)
právě, to co jsem měla možnost vidět u té kamarádky - paní 70 let, nádory na plicích - tj. neoperovatelné a dost rozsáhlé, a to bylo pořád dokola chemo, ozařování, chemo, ozařování... - ta ženská musela děsně trpět, a to při vědomí že se nejspíš nevyléčí (no, ona teda asi věřila že jo, ale v jejím stavu to nechápu).... taky rodina to odnášela když jí bylo špatně, bylo to organizačně hrozně náročné ji vozit na všechna ta ošetření (malé děti v rodině)....trvalo to rok než to paradoxně vzdalo její srdce....

Já nevím jestli budu umět mít takovou pokoru až budu třeba v takovéhle situaci, ale zatím si pořád myslím že pokud budu mít už nějaký věk, nemoc ve stadiu která vyléčit nejde, radši požádám o tišicí léky a budu se modlit (obrazně, reálně to neumím) za rychlý konec... Je fakt že touha po životě může být silná, ale umím si představit že někdo už i touží po smrti.

Pawlla

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 14:12:45)
Přezdívko,kdysi jsem se starala o manželovu babičku,měla stařeckou demenci,takže určitě je to o ztrátě důstojnosti,ale já tohle zas tak neprožívám,protože profesně se starám o postižené lidi,syn je autista,chodí na specialní školu,takže jeho kamarádi jsou vesměs postižené děti.Já Ti nevím,mě už příjde divné,když je někdo normální.

Černá kronika
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 14:42:04) Pavlo, tak to máš takový hezky "odlehčený" pohled na situaci a docela Ti i rozumím, protože když už byl taťka na tom hodně špatně, tak nám všem včetně jeho pomáhal černý humur, který by někdo neznalý naší situace označil až za cynický. Odpovědět

&
	Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny? (21.12.2010 15:28:45) Pawlo, ... jeste je otazko, co je normalni. Jinak dik za tvuj prispevek, chetle jsem naspat neco hlubokotrudomyslnyho.. Odpovědět

Raduza

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 14:13:41)
My jsme doma měli nemocnou prababičku. Měla tuberu. Nesměla mezi lidi, my si tam normálně hráli

. Byla hrozně nesnášenlivá, pořád dělala naschvály, pamatuju, jak jsme často měli pomazané vyprané prádlo od výkalů, křičela na naše, z okna ... pomlouvala nás. Umřela ve spánku ve svých 92 letech, když mi bylo 17. Mně nevzala nic, naopak jsem si tam celkem ráda hrála (mamka musela být na prášky), ale babička s dědou ji nastěhovali k našim, aby jim tam nezavazela

, našim vlastně brala strašně soukromí, pořád nervy, uklízení ... Babička nikdy nikde nebyla, protože se o ni celý život starala (snídaně, obědy, večeře, praní ...). A ještě jí nadávala, když jí to tam donesla. Když je člověk sám (bez další širší rodiny) a má na starost nemocného nebo starého člověka, je to velmi náročné. Člověku to dá možná trochu té pokory, nechtít od života příliš mnoho, ale na druhou stranu na to hodně lidí brzo zapomene.

karma

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 14:42:41)
Mně moc dalo-babička zemřela na mou žádost doma, starala jsem se o ni-ale nejsem moc objektivní k dlouhodobému soužití, neb to naše finální trvalo jen pár měsíců. Chápu, že dlouhodobé, např trvající roky zatěžuje víc. A navíc jsem už měla 20. a babička byla v podstatě svěží duševně do konce.

Kopřiva Dvoudomá

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(21.12.2010 16:08:34)
No nás to nejspíš jednou čeká, minimálně s našimi tatínky, protože jak se to jeví s našimi sourozenci (s partnerem jsme oba ze dvou dětí), tak tam z toho nějaká péče moc nekyne, maximálně dobré rady.

Takže už teď si stavíme dům tak, aby se z části dal udělat bezbariérový "vejminek" se zázemím, aby bylo dědečka (dědečky) kde ubytovat.

Oba naši tatínci se starali každý o svou maminku, až do konce, a oběma maminkám dost vážně vynechávala hlava, bylo to dost krušný. Odnesla jsem si z toho ponaučení, že člověk takovou věc nemůže dělat sám, ale musí zapojit všechny okolo a využít všech možností profesionální pomoci.

JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)

Re: Co vám dalo a vzalo soužití s nemocným, postiženým nebo starým členem rodiny?

(22.12.2010 6:49:09)
Mám postižený dítko a co mi to vzalo nějak nevim

Možná důvěru k doktorům, ale myslim, že jsem ji nikdy neměla... a zrovnatak by se dalo říct, že mě to naopak naučilo všechno ověřovat mym vlastnim rozumem

Napadá mě jen kupa věcí, který mi to dalo... možná je to způsobem uvažování... ?

Každopádně syn není ležící nekomunikující dítě... jen v devíti letech mluví jako tříletej a nečte, ale jinak je OK.

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.