Hudba Ainur |
|
(12.1.2011 13:16:26) Vokounko,
děkuji za názor. Ano, je to naše chyba, že jsme hranice nenastavili dřív, to nikdo netvrdí, ale člověk dělá chyby a má se z nich poučit. A my se poučili, že takhle dál už nechceme fungovat, že nám to zničí rodinu i partnerství. Manžel je z toho vysloveně špatný. Ono to totiž dlouhá léta fungovalo trochu jinak, než teď poslední dobou, prostě teď se to dost výrazně zhoršilo, předtím to bylo o normální výměně názorů a pohodové komunikaci. Když nastávají změny plíživě a pomalu, člověk si v denním kolotoči snadno neuvědomí, že to najednou přerostlo únosnou mez.
Ano, babi nejspíš žije v domnění, že je vše OK. Ale není to tak, že bychom celou dobu mlčeli, manžel i já své výhrady přednášíme, občas se s mámou chytí a zase se to uklidní. Dáváme jí ale také snad dostatečně najevo, že ji máme rádi, oceňujeme její pomoc a vážíme si toho. Nemyslím si, že když jí seberu denní péči o děti a zůstanu velice vděčná za občasnou výpomoc, že by se měla cítit podvedená nebo zneužitá. Urazí se a naštve, to ano, ale slovo jako podvedení bych nepoužila. A jak už jsem tu psala, nechceme udělat radikální řez.
A rozhodnout se žít ve svých 36 letech sám za sebe, mi rozhodně nepřipadá dětinské, ani (jak tady někdo psal) to není puberální třískání dveřmi. Nechám to řešit muže, on tuto debatu rozhýbal, a on je tím hlavním, komu vše vadí. A jedná se o jeho rodiče. Když je konflikt s našima, řeším ho zase já. Přijde mi to přirozené. Vrozená úcta ke starším lidem mi nedovolí říct "Babičko, tohle už jste přehnala", kdežto vlastní mámě jsem schopná říct "Nezlob se, ale tohle ne."
|
Vokounka |
|
(12.1.2011 13:44:45) Cammelio, je to hrozně těžké, protože jemná pavučinka vztahů v rodině se nedá přenést na papír. Takže si uvědomuji, že všechno, co píšeš, má nekonečno odstínů, na které je třeba brát zřetel. Proto i moje názory a vůbec všech tady jsou jen povrchní.
Drobnosti a detaily jsou důležité. Jakým způsobem oznámíte babičce. Jakým tónem...Jestli ji postavíte před hotovou věc nebo budete své osamostatnění dávkovat postupně.
A stejně se přimlouvám za tvou angažovanost. Chlapi většinou nemají ten správný cit jak podat ženské problém. A jestliže naznačuješ, že tvůj muž je i v tak dospělém věku ještě schopný se hádat s matkou, tak ten na to asi diplomaticky moc nepůjde. Tobě naopak by odstup, který k tchýni máš mohl být pomocníkem, aby debaty nepřekročily citovou mez. Umím si představit, jak muž matce řekne, hele, už k nám nechoď, začalo nám to dost vadit a xy si myslí to co já, takže můžeš občas , když ti zavoláme přijít pohlídat, ale jinak už nechceme, abys u nás byla denně...(přinejlepším)
Co si asi pomyslí tchýně o tobě?
Udělala jsem v tomhle směru jednu dobrou zkušenost. Měli jsme podobný problém. Ale jednou návštěva nevyšla, protože jsme museli, chtěli něco zařídit.Pak do toho zase něco přišlo, pak se přidali tréninky dětí, kdy to také nešlo. Babička si tak nějak pozvolna zvykla sama na omezení návštěv. Akdyž argumentovala, že odveze, přiveze dítě, pohlídá, tak jsem občas a pak častěji říkala, že nechci, že ráda si odvezu dítě sama i s batoletem, že mi to nevadí a že chci si je užít. Že mám ś ním cosi v plánu....prostě vždycky se kdy se tedy uvidíme, aby mohla s něčím počítat. Nevím, jak vaše tchýně, ale naše babička ze začátku vymýšlela všemožné, jak by to hlídání šlo...nešlo, už mám domluvenou kamarádku. A jídlo nenos, minule jsme to nesnědli a museli vyhodit. Už mám v plánu vařit něco jiného..a kluci se těší..
|
Hudba Ainur |
|
(12.1.2011 14:00:34) Vokounko, díky, i za vlastní zkušenost, to zní rozumně.
Ono bude možná nejlepší, když se do toho s manželem vložíme oba. Já si nejdřív vezmu ženskou stránku věci - promluvím s babi, že její způsob pomoci nám velice zhoršil vztahy s manželem, a že bych nechtěla, aby se nám kvůli její dobré vůli nám pomoci manželství zcela rozpadlo. A že v takovém případě raději zvolím variantu cizí paní na hlídání, protože já se svým mužem zůstat chci. A babi bude mít volné ruce pro sebe, občasné pohlídání podle potřeby, rádi jí dáme děti k ní domů, ale jinak chceme žít sami za své (orazně řečeno) Myslím, že na to by mohla slyšet. Muž diplomaticky mluvit nebude, s tím nepočítám, ale pokud bude babi už vědět, o co jde, bude k tomu snad přistupovat s pochopením. Koneckonců ona náturu svého syna zná, takže by ji spíš překvapilo, kdyby jednal v rukavičkách.
Ale tu paní na hlídání si asi budeme muset sehnat, už pro pocit nezávislosti na prarodičích, možná že i ten holý fakt udělá zázraky. Mluvila jsem o tom se sestrou (dělá rodinnou terapii), a ta mi poradila, že při rozhovoru máme babičce předložit "sendvič" - pochválit a vyzdvihnout, co oceňujeme, potom dát vrstvu toho, co bychom chtěli změnit, a nakonec opět něco příjemného, co babi potěší a utvrdí v tom, že přes všechny výhrady ji máme moc rádi a nechceme se s ní rozhádat.
A s nevyžádanými nákupy to udělám tak, že babičce zaplatím jen to, co jsem si objednala, ostatní ať si veme domů. Jiným způsobem se to asi nedá neučit, aby nám přestala nosit výhodné sýry z akce, které nikomu nechutnají, zásobu nedobrých čajů, protože na ně byla sleva 20% apod.
|
Vokounka |
|
(12.1.2011 14:07:36) Camm, ty to dáš. Držím palce. Je to běh na dlouhou trať.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2011 17:00:35) Cammi, ještě mě napadá - že by babička možná špatně nesla, kdyby ta paní na hlídání byla ve stejném věku, jako ona. Nebylo by lepší najít někoho mladšího? Ale nevím, jestli by se to dalo... jen nápad.
|
|
|
|
|