| Limai | 
 |
(21.7.2011 23:05:48)
Už jsem tady téma chtěla založit dřív,ale až dnes mě nakoplo podobné téma jiné diskutující,která píše,že je cholerik a řve kvůli kdejaké blbosti na děti.Mám trochu podobný problém.Nemyslím si že jsem cholerik,s dcerou jednám zpočátku klidně,ale....Nevím kde mají ostatní maminky hranici trpělivosti,ale když dceři něco řeknu třeba osmkrát,desetkrát či víckrát,a zůstane to bez odezvy,tak zařvu.A zařvu tak,až se skály otřásají.Vím že to není správné,ale já v tu chvíli nevidím jinou možnost.Dceru za normálních okolností nebiji,i když je pravda,že za těch osm let jsem dvakrát v tomto selhala a dcera dostala na zadek.Ve chvíli,kdy zařvu,už prostě nevidím jinou možnost,jak situaci řešit.Teprve v tu chvíli mě dcera začne vnímat a dočkám se nějaké reakce.Vím že je to špatně,ale nějak nevidím jiné řešení.U nás bohužel tresty,zákazy a nebo motivace na dceru neplatí,takže takové ty rady o důsledcích jsou rady v našem případě k ničemu.Dříve jsem nějaký ten rok uplatňovala pravidlo"třikrát a dost"(dceru jsem upozornila na to,že všechno jí připomenu maximálně třikrát a pak případně vyvodím nějaký důsledek),ale mohla jsem s ním jít tak akorát do háje,bylo k ničemu.Ráda bych se řevu na dceru vyhýbala,ale nevím jak,protože jediná možnost pak už je nevychovávat jí a ty věci které mi vadí přecházet ,což je nesmysl.
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(21.7.2011 23:19:57)
Tak dneska moje číše přetekla když hošíček chtěl jogutr... hulákaj na mě " dej mi jogurt" aso 30x jsem mu řekla že pokud si o něj neumí říct slušně nedostane ho.
TAk šel a kopnul mě, trpělivě jsm emu vysvětlila že chápu že je unavejej když nespal ae že tohle s e nedělá a takhle s eto neříká.... když mě kopnul po třetí ruka s emi vymrštila ani nevím jak a přistála na jeho zadku.
myslím že jsm ebyla trpělivá až dost 
Kač.
|
| .. |
|
(21.7.2011 23:28:19)
Kač, to máš svatou trpělivost, já bych jednala už po třetím zeptání, ne po třetím kopnutí .
Myslím si, že pokud matky mají sebereflexi, což tady většina má, hlavně večer, když už to spí a člověk se může v klidu zamyslet, tak naše jednání přes den není nijak dítě-poškozující.
Já bych se z toho nehroutila, prostě někdy to člověk zvládne s grácií, někdy s řevem, někdy s plácnutím... dětem dokazujeme, že jsou naši miláčci a to je to nejdůležitější.
Takže za mě, pokud na mě přijde řev, řvu.. pokud na zadek, tak dostanou...když mám dobrou náladu, hraju si s nimi... snažím se nenutit se to reakcí, které mi nejsou vlastní, ale snažím se své reakce v rámci možností korigovat, alespoň po večerech s klidnou myslí.)
|
| .. |
|
(21.7.2011 23:31:24)
"dětem dokazujeme, že jsou naši miláčci a to je to nejdůležitější."
to zní blbě... chtěla jsem napsat, že dětem je jasné, že je rodiče milují i když někdy ječí a tak.
|
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(22.7.2011 7:12:24)
Kač do mě taky jde a kopne a nebo se na mě rozpřáhne,ale to už ví,že kdyby mě dal facku,tak že si na zadek nesedne.
takže když mě kopne,tak to okamžitě dostane hned na zadek,protože u nás vysvětlení,že se to nedelá,že se do nikoho a ničeho nekope jaksi nezabírá.
|
|
|
| Nana*81 | 
|
(21.7.2011 23:22:57)
Mně z tady toho pomohla kniha Respektovata být respektován a používání zde popsaného efektivnějšího způsobu komunikace. a nemusím už něco říkat desetkrát. stačí když to řeknu jiným způsobem... a nevřískám vůbec.. už  prostě to zabralo.
oceňuje i samo dítě!
|
| withep | 
|
(22.7.2011 0:00:02)
Nano, tak to se těším, až budou moje děti ve věku, kdy to bude zabírat. Myslím jako vždy . I když u jednoho dítě se to asi praktikuje snáz. U dvou dětí dva roky od sebe vzniká většina konfliktů právě mezi nimi, a to už mi kolikrát proletí hlavou, že mu snad už jednu fláknu . Nikdy to neudělám, ale prostě když po desáté okamžitě přiklekneš, oslovíš, navážeš oční kontakt a připomeneš se vší tou laskavou vážností, že u nás doma se nebude páchat žádné násilí, a přiměješ ho k omluvě... a on ji vzápětí uhodí po jedenácté, protože ona mu pojedenácté zase bere ty jeho zpropadené vlaky... 
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 0:00:19)
Hm,zásady z týhle knihy jsem začala aplikovat na dceru už před čtyřma rokama,nějak se neosvědčily ani po těch čtyřech letech.
|
|
|
| Meta | 
|
(21.7.2011 23:31:45)
Hodně jsem se naučila při výcviku psa. On totiž pes většinou něco chápe po pár opakováních. Čím chytřejší pes, tím častěji se to pokouší ožulit. Ale ani sebegeniálnější pes nemá na dítě :). Proto je taky výcvik psa oproti výchově potomka brnkačka. Dítěti řekneš dvacetkrát a ono to zkusí po jednadvacáté. PROTOŽE je CHYTRÉ!!! Takže v takovou chvíli, místo abych vypěnila, uvědomím si své štěstí  . Taky jsem se na psech naučila, jak dokonale funguje přenos nálady. A vrcholem mého poznání je, že když mě pes (dítě) vytáčí k nepříčetnosti, je chyba VŽDY VŽDY VŽDY u mě. Než tu chybu odlovím a odhalím, tak vychladnu  .
|
| Suza007 | 
|
(22.7.2011 0:46:18)
Meto, teď jsi mě pobavila - "...uvědomím si své štěstí..." 
|
|
|
| 1kulička | 
|
(21.7.2011 23:32:15)
Jeden kazatel kdysi vyprávěl příběh o tom, že dříve, než začneme s láskou vychovávat, musíme si nejprve získat pozornost - v tom příběhu šlo o osla, o kterého jeho pán přerazil hůl, čímž si získal oslovu pozornost ......
U dětí je to podobné - je třeba si získat pozornost - ne 8x opakovat a pak si ji získat řevem - ikdyž to myslím není nic tak strašného, neděláš to přece často 
Navrhuji najít jiný způsob získávání pozornosti, nejlépe již ve zmíněné knize o respektování. Já teda si ji taky budu muset přečíst.
|
|
| Elíláma | 
|
(22.7.2011 0:21:06)
Limai, upřímně, co mi z dětstvínezústalo ve vzpomínkách, jsou výchovné prdelonakládačky, horší je odvržení a ignorace, případně ve vyšším věku, tak od 8 let, ponižování. Bu´d tvrdájak cítíš, ale důsledná. Dělej to, co cítíš. Co si vzpomínám, nejhorší byla nekonzistence matky. Miluju tě, ale zbiju tě. Protož blááá,já tomu nerozuměla, takové tonehrej na flétnu, jestli nechceš a za zády ksicht a tušení, že mezi ně už nebudu patřit. Dělej co cce, ale buď, prosím, autentická. Tj. chovej se dle emocí a vynechej nadávky a výlevy. to ti radím jen já ze své ve vzpomínkách dětské paměti. Sereš mě? Řekni. Jsi k zulíbání? Řekni. Sakra
|
| Elíláma |
|
(22.7.2011 0:24:00)
blbne mi klávesnice, tak omluv přklepy. malými ji pocintal termixem, on ví, že smí mačkat jen čudličk. toje na boku tlačítko na nic, ale já ho horovala manuálně, až jsem si ulepila o jeho ruce svoje s hodnýmidětmi je taky peklo,člověkse pak častěji přistihne, že něco omatlá/rozbije/přeštěluje sám
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(22.7.2011 7:17:43)
Elli no to máš uplnou pravdu.já jako dítě si nepamatuji ani,že jsem dostala na zadek,ale na to,že mě moje matka nikdy neřekla sluší ti to,mám tě ráda,neumí dát pusu..to je fakt to si sítě pamatuje.
já se teda snažím každý den říkat synovi,že je muj miláček,sluníčko,zlatíčko...i když mě xxxxxx
a furt ho pusinkuju,i když ho seřežu...tedy až vychladnu.
|
|
| *Niki* | 
|
(22.7.2011 8:46:31)
Elíí, ne že bych s tebou souhlasila často, ale tentokrát bezezbytku
Já tedy pro fyzické tresty a zadkoplácání nejsem, ale takové to "dělej si co chceš" (v překladu = když to uděláš, tak ti to dám sakra sežrat), mám tě ráda a pro tvé dobro tě střískám, "jsem ráda, že jsi ke mě upřímná - a teď buď připravená, že to kdykoliv použiju proti tobě" - to mám zapsáno nadosmrti a bylo násobně horší.
Nesnáším ponižování, ironii, ignoraci, používání moci vůči dětem...
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 13:02:11)
Elíí,to že na dceru zařvu neznamená,že jí častuju nějakýma nadávkama nebo jí ponižuju.Lásky jí dávám a dost a dost,a říkám jí že ji mám ráda i když zlobí,ale to neznamená,že ji nepovedu k tomu,aby z ní něco bylo.
|
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(22.7.2011 7:10:15)
Limai,tak to jsme na tom skoro stejně.když synovi něco řeknu xkrát a ono bez odezvy,chytne mě neovladatelný amok,řvu,že mě pak bolí v krku,on si z toho nic nedělá,tak vezmu proutek a dám mu na zadek,to pak zase řve on,ale alespon udelá to co chci-př.začne si uklízet hračky.když pak vychladnu,tak jsem nastvaná sama na sebe,že to bylo všechno zbytečné a je mi to strašně líto.myslím,že v mém chování asi i hraje roli,že jsem zavřená pořád jen s dítětem a nechodíme mezi maminky,když ono v mém okolí jsou skoro samí pracující...a do toho ještě bydlím s matkou,která je neskutečnej generál,že jsem nervozní už jen z ní a pak si myslím,že se to přenáší na dítě.
taky nevím jak to zmenit,tak se teším,až tu někdo něco poradí.
|
| MiliP | 
|
(22.7.2011 9:21:08)
3leté dítko bít proutkem? Já bych se bála - prostě z pozice silnějšího nebiji. Navíc pokud to dítko udělá, tak jen proto, že dostane na zadek. Máte štěstí, mohl by začít vyvádět mnohem více a bojovat proti tomu. Já osobně bych nechtěla, aby dítko dělalo něco ze strachu, ale spíše proto, že je to prostě potřeba.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 13:07:53)
MiliP no to je fajn,ještě kdyby jsi tak vysvětlila,jak dítě dovést k poznatku,že je něco potřeba.
|
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 13:06:48)
Adino,tak já teda dceru nebiju ani proutkem ani ničím jiným(ono jako mlátit osmiletou holku už by taky nebylo to pravý ořechový),ale když mi dojde trpělivost,tak prostě řvu.Že to bylo zbytečné si nemyslím,protože jak ty píšeš,docílím toho co jsem po dceři požadovala,u nás není možné toho docílit jiným způsobem,ale mě to strašně mrzí,že s dcerou musím jednat takto,že to jinak nejde.
|
|
|
| Meta |
|
(22.7.2011 8:11:35)
"když synovi něco řeknu xkrát a ono bez odezvy,chytne mě neovladatelný amok"
Tohle je příčina - jmenuje se to nedůslednost. Příkaz se dává málokdy, ale pokud je vydán, musí být vykonán - neprodleně. Je mnohem lepší už napodruhé jít a dítěti pomoci. Když to udělá s pomocí, je to pořád lepší řešení, než aby to neudělalo. A vykonanou činost je nezbytné pochválit (i když byla s dopomocí), to je snad jasné. Cílem je, aby si zafixovalo, že když už mamka něco řekne, musí se to udělat, jinudy cesta nevede.
|
| Beat | 
|
(22.7.2011 8:57:45)
často můžou za to, že nás děti ignorují naše neujasněné postoje k problému. Mně to kdysi velmi pomohlo. Ujasnit si, že to, co po dítěti chci JE SPRÁVNÉ a já na to mám nárok to chtít. Někdy nevíme, jestli to děláme dobře a dítě to ihned vycítí.. My si musíme být jisté, že to tak chceme a pak ten náš požadavek na dítě lépe a jasněji ,,přejde,,.
Mám děti už poměrně velké 15 a 12 a je to doba, která fakt prověří...
Musím říct, že nemáme problém...
Jinak, myslím, že se obecně všichni s dětma moc sereme . Chybí přirozená úcta a respekt k rodičům a to je věc celé společnosti...
|
| Beat |
|
(22.7.2011 8:59:44)
Pro ty co nepochopily: nemyslím, že řvaní a mlácení je ok, jde mi o celé nastavení a postoje k dětem jako ,,polobohům,,
|
| *Niki* |
|
(22.7.2011 9:06:37)
Beatwin, tak já úctu od svých dětí nečekám.
Doufám v lásku a respekt. Nicméně je samozřejmé, že jim to i musíme dát.
Taky nesouhlasím se s dětmi extra "srát", a nedat jasně najevo, co pokládám za správné a co ne.
Asi najít tu správnou míru, a to i s ohledem na děti. Některé děti se vychovávají docela jednoduše, jsou prostě poddajnější, což v rodičích může vyvolat mylný dojem vlastních výchovných úspěchů
|
| Beat |
|
(22.7.2011 9:18:20)
Niki pro slovo respek je v internetovém ABZ slovníku cizích slov,také synonymum úcta nebo dokonce bázeň, takže to vnímáme podobně, akorát tahle slova jsou dnes nemódní protože jsou moc ,,česká,, a asi vyjadřují určitá omezení a to se nám v dnešní době moc nelíbí, takže je lepší to cizí slovo respekt, za to si totiž každý může dosadit to, co mu je přijatelnější a zkousnutelnější.... . Jinak je jasné, že některé děti jsou lépe vychovatelné, zvladatelné... o tom žádná.. přesto i z těchto dětí se špatným přístupem mohou stát ,,spratci,,.
|
| MiliP |
|
(22.7.2011 9:25:23)
Dítko by mělo mít rozhodně hranice - ostatně dodržujeme všichni nějaká. Ale nechtěla bych, aby je dodržovalo ze strachu, že pokud neuklidí, dostane na zadek. Dle mého strach není dobrý partner. Navíc se vztek přesouvá na rodiče. Osobně se snažím řídit tím, aby dítko pochopilo proč se to dělá ( byť se mu to nelíbí ), ale nese si odpovědnost sám a nepřenáší ji na mě. Pokud něco neudělá a je za to následek, je to proto, že ono něco - nikoliv já.
|
|
|
| Meta |
|
(22.7.2011 9:21:40)
Ano, mít jedináčka, tak se dodnes mylně domnívám, že jsem geniální vychovatel .
|
| *Niki* |
|
(22.7.2011 9:29:12)
Meto, mě po prvním dítěti maminky příliš hlučných a nevychovaných dětí přišly... mírně neschopné.
Už jsem se stokrát omluvila a stejně mi to není nic platné Ty moje mi dávají zabrat
Betwin, jasně. Ano, slovo respekt mi zní lépe, než úcta Jako nejsem s dětmi žádná velká kamarádka, jakože JEN kamarádka, jsem i vychovatel a mám zodpovědnost, takže náš vztah je logicky hiearchický. Ale já nechci, aby cítili bázeň. To jsem cítila celé dětství já a žije se v tom blbě. Pro své děcka to chci trochu jinak
|
| Beat |
|
(22.7.2011 9:31:08)
chápu , slovo bázeň nezní pěkně, ale není to to samé jako strach, jen to tak vypadá... myslím, že po ujasnění slov a pojmů se shodneme..
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pišťucha | 
|
(22.7.2011 8:56:24)
Já mám teda malého ještě hodně malého. Ale ze svého dětství si pamatuju jen tresty mého táty. Kterej byl sice na hraní fajn, ale jednou týdně se rozhodl, že nás bude vychovávat a řval na nás, mlátil nás (ono to z jeho pohledu asi nebylo mlácení, ale jen výchovné lepance, jenže po jeho výchovných lepancích, nám zůstávaly červené fleky několik hodin...).
Moje babička (tátova matka) tvrdí, že máma byla tisíckrát horší, ječela na nás, mlátila nás, údajně mi mlátila hlavou o stůl, protože mi nešlo psaní 
Ano, že na nás občas zaječela, nebo měla histerickou reakci si matně vzpomínám (jednou vyhodila talíř s jídlem z okna, protože jsme enchtěli jíst. Tenkrát mi to bylo nepříjemné, dnes už se tomu (narozdíl od tátových výstupů) zasmějeme všichni - protože kdo má maminku s létajícím talířem ). Ale vážně si nevzpomínám, že by mě máma někdy zřezala do červena, natož aby mi mlátila hlavou o stůl! To si podle mě bába vymýšlí. Kdyby totiž aspoň jednou viděla způsob kterým se se mnou učil otec...
Mnohem víc si ale na mámu vzpomínám, když si snámi hrála, zpívala, učila mě vařit, nebo když jsme spolu chodily na trh pro zeleninu. Pamatuju si víc to, že byla vždycky s náma a pro nás (začala kvůli nám dělat práci doma-je překladatelka), než to, že na nás občas zaječela.
Proto si nemyslím, že občasné zaječení, výbuch, nebo plácnutí je na škodu. Ony se do paměti vryjí víc ty pohodové věci, než ty občasné, neubližující nepříjemné. Pokud ale Tvoje výstupy jsou extrémní (viz. můj táta) měla bys s tím něco dělat - ovšem nemyslím si, že je to Tvůj případ
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(22.7.2011 9:06:54)
Neexistuje abych něco opakovala desetkrát.
Jednou, dvakrát a pak zařvu, že počítám do tří - jedna!
a než dam dva, jde se třeba uklidit, nebo zasednout k obědu.
Na prdel kvuli neposlechnutí nedostali hodně dlouho
a lepance přes hlavu nedávám, už ze zásady
mohli by mi jednou vyčítat, že sou blbý, páč sem jim vymlátila rozum z hlavy
|
|
| Z+2 | 
|
(22.7.2011 10:20:02)
Říct něco 8 krát je cesta do pekla. Pokud to takhle děláš, dcera ani poslouchat nemůže. Jak má proboha poznat, že to myslíš vážně? Pokud na poprvé neposlechne musí následovat nějaká tvá nesouhlasná reakce a dcera o ní musí vědět. To je prostě základ výchovy. Platí to pro děti, podřízené, psi.
Pokud to nechceš dodržet neni ti pomoci. Platí to u všech dětí s naprostou většinou diagnoz. Strašně si důsledností zjednodušíš život. Pravidlo třikrát a dost je nesmysl a zajímalo by mě kdo ho vymyslel. Proč by dítě mělo chápat, že dvakrát může neposlechnout a potřetí musí. To je prostě totální úlet. Má smysl po té co poprvé neposlechne začít počítat třeba do tří s tím, že dítě ví, že pak bude následovat sankce. Rozumné je taky dítě na situaci připravovat. Ale opakovaně vydávat příkazy a tolerovat jejich nerespektování je naprosto sebevražedné a jakoukoliv výchovu narušující. Takový přístup naprosto nepochybně dítěti škodí, veskrze ho vychovává k nerespektování přání okolí. Jde proti jakémukoliv smyslu výchovy.
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 10:26:36)
Ale nejvíc prospěje omezit příkazy na nutné minimum a povzbuzovat dítě ke spolupráci. Vysvětlovat proč to co chci, chci. To funguje daleko lépe než vykřikování příkazů. Zopakovat osumkrát jeden úkol, dítě nutí na tebe bodit. To by muselo být padlé na hlavu, aby tě poslouchalo.
|
| Beat |
|
(22.7.2011 10:30:17)
souhlas
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 13:18:29)
Aha,hm,takže když dceři řeknu jednou např.,že je potřeba aby si uklidila kolo jinam,protože na tomto místě překáží a musíme ho překračovat,ona si ho neuklidí,řeknu jí to podruhé,ona si ho neuklidí,řeknu potřetí,reakce stejná tzn.žádná,tak co?Mám jít a kolo uklidit sama,jo?Pochop že ona nemá potřebu kolo uklidit a je jí totálně jedno,jestli to kolo někde někomu překáží."Když máš matko potřebu uklidit kolo,tak ho ukliď,já jí nemám".
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 13:55:55)
Strašně jednoduchý příklad. Pokud by ho poprvé neuklidila, dostala by šanci to napravit maximálně jednou. Přirozeným důsledkem neuklizeného kola by bylo jeho uklizení tak, že by nebylo k dispozici o čemž bych ji informoval, případně můj dojem, že je na to být majitelkou kola nedostatečně zodpovědná a znovu by důsledkem bylo zabavení věci. Tu by dostal zpátky až bych já uznal, že je dostatečně zodpovědná.
Opakování příkazu vede jen k posílení její imunity vuči nim. Kterou jsi ji evidentně už posílila dostatečně.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 14:10:07)
No to ano,jenomže když kolo vrátím,stejný scénář se bude opakovat jako smyčka pořád dokola-kolo tisíckrát zabavím,ona ho potisící první stejně nechá ležet tam kde kolo být nemá.A samozřejmě nejde jen o kolo,to byl příklad,v tomto případě bude potrestaná tím že nebude jezdit na kole,ale jí je to za jedno šumák a za druhé jsou věci,kde ani není možné uplatnit nějaké tresty nebo důsledky,jako např.zákaz počítače,protože ona počítač téměř nepoužívá,apod.
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 14:19:32)
Tak ho nevracej vůbec. Za jak dlouho ho vrátíš a proč? Já bych ho vrátil za předpokladu, že mám pocit, že ví co se s kolem má udělat když na něm dojede. Pokud ten pocit nezískám, tak nemám proč ho vracet.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 14:29:50)
No tak ho nevrátím,ale jak říkám,nejedná se jen o kolo,že?Jsou věci,kde jí není v takovém případě co zabavit,nebo se někdy ani nedá.Např.když se jí všude bude válet oblečení které si neuklidí a já jí ho zabavím,takže nebude mít v čem chodit,těžko asi může chodit nahá do školy,že?Když nebude chodit do školy s tím že nemá co na sebe,odveze ji sociálka.To už jsou důsledky zase pro mě.Já vím,nyní jsem zašla do extrému,ale prostě ne za vše se dá něco zabavovat.A tresty jako že nesmí chodit ven nebo odpírání jídla opravdu striktně odmítám.
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 14:50:23)
Ale to je o nepochopení pojmů. Trest a důsledek jsou dvě různé věci. U rozházeného oblečení, může být důsledkem tvůj dojem, že si oblečení neváží a tudíž nebudeš mít motivaci ji koupit novou věc. Těch možností jsou tisíce. Chce to jen trochu fantazie a pochopit princip. Ale základem zdravého soužití s dítětem je se do takových to situací dostávat pokud možno co nejméně často. Nejlíp funguje pochvala za to jak má uklizeno. Třeba já bych, její oblečení neřešil a nechal ji ho na zemi. Její věc. Zvlášť pokud je to její pokoj. Maximálně bych to komentoval.
Prvořadé je, ale to aby věděla proč má dělat, to co po ní chceš a podporovat v ní příjemné pocity pokud to dělá. Doporučil bych ti nějaký kurz vychovy, ale je otázka, jestli to má cenu. Mám pocit, že se motáš stále okolo toho základního pochopení. Činy mají mít své důsledky. A taky mají. To, že několikrát zopakuješ nějaký příkaz, má za důsledek, že dcera jen těžko příště zareaguje na první. Pokud zareaguješ už na první neposlechnutí, tak tu šanci pro příště naopak zvyšuješ. A nemusí to být nic co by se podobalo trestu. Může to být vysvětlení, tvoje spolupráce, vyjádření nelibosti, tak aby si toho dítě všimlo a pochopilo ji. Je spousta cest a je třeba reagovat na konkrétní dítě.
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 14:58:28)
U rozházeného oblečení je krásný důsledek to, že nemůžeme začít dělat to, co dítě baví, dokud si to nedokončí, ten úklid. A nemusím se rozčilovat, ani naštvat, ani dělat dusno. Dítě důsledek předtím znalo, protože takové je pravidlo, že v neuklizeném pokoji nelze dělat nic zábavného. A tak samo zvolilo, že bude bez zábavy. Já se nemusím vztekat že neposlouchá, a dítě si vyžere co způsob ilo tím že se vykašlalo na úklid. Není vše jen o zabavování věcí..
A nemusím řvát, nemusím si připadat ignorovaná, nemusím se hádat a desetkrát něco opakovat. Zůstávám v klidu a naopak mám převahu.
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 14:59:50)
a už tu zaznělo, že je lepší v některých případech dítěti pomoct úkol udělat společně.
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:13:34)
Nano,to je hezký,ale jí jedno,jestli jí řeknu,že dokud si neuklidí oblečení,že např.nepůjde ven.Tak nepůjde,tak bude třeba tři dny doma,ale to oblečení,to bude ve středu na tom samém místě na kterém bylo v neděli.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:18:49)
Když po ní něco chci,a chci aby to udělala hned,musím použít vysloveně diktátorský přístup-uděláš to teď hned okamžitě,takže se zvedni a ihned to pojď udělat,a musím stát nad ní a říkat jí "dělej,dělej,dělej......"(ne až takhle doslovně )Jenomže to se mi nelíbí a vadí mi to.
|
| TerezieK | 
|
(22.7.2011 15:22:03)
Limai, ja kdyz syn fakt neposloucha, tak jsem schopna zrusit i domluvenou schuzku s nejakym jeho kamaradem, co se deje pak to stoji za to. Syn udela tak silenou scenu, jeci uplne jak smysluzbaveny, vali se po zemi, je schopny takhle jecet celou hodinu. Je na nem videt, ze se v nem bije tolik veci a on si proste stoji za svym , ale za tim kamaradem chce taky . Jeci tak, ze nemuzu potom nekolik dni skoro mluvit .
|
|
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 15:23:14)
Přece občas Limai po Tobě to dítě něco chce, ne? něco co je nad míru Tvých povinností (oblíbené jídlo, doprovod do bazénu nebo někam, hra...) tak stačí vždy poukázat: Nemůžu Ti vyhovět v Tvé prosbě, když tobě je taky jedno, oč tě prosím já..
Na synka, sedm roků, to platí, rovněž mělo význam vyřadit výhrůžky. čím většíí nátlak nebo působení z pozice síly, tím více vůle dítěte působit odpor. prostěě jsme přešli na rovnocennou komunikaci a předtím jsem mluvila stejně jako Ty - že to dítě je extrémně ignorující, neslyší mě, nemůže se divit, že řvu jak blázen, když jednu věc říkám popáté, je mu všechno jedno.
Takže nejvíc zabralo: Ne, nemůžu si hrát (opravit Ti hračku, pustit pohádku. není hotové to na čem jsme se dohodli. zpočátku lepší úkol udělat společně, než nechat ho nedokončený. až když je jasné, že bez toho se k ničemu, co dítě chce nepřikročí, musí plnit své povinnosti samostatně.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:31:56)
No jasně,dcera po mě občas něco chce,ale když jí řeknu např."nemůžu si hrát,protože....",no tak se dcera smíří s tím že žádná hra nebude a neudělá to.
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 15:41:58)
A jak dlouho si to ustojíš?
|
|
|
|
| Ilona | •
|
(22.7.2011 21:00:21)
Ahoj, promiň, ale zkoušela jsi pravidla 10 minut. Je to možná hloupost, ale v naší rodině funguje a nekřičím. Mám tři děti, velice pracovně vytíženého manžela a tak na vše máme rozvrhy, aby domácnost fungovala.Děti mají např. v pokoji vyvěšený Základní úklid pokoje - Po - Převlékání postele ( 1x14 dní, utření parapetu, zalití květin na něm), Út - prádlo - srovnání oblečení ve skříních,zjištění stavu věcí - přišít knoflík, zip něco vyřadit a posbírat všechno oblečení ze židlí podlahy apod. a dát vyprat, St - podlaha - vytírání ( proto musí v úterý posbírat oblečení a dále pak uklidit všechny věci válející se na podlaze, Čt - psací stůl - úklid stolu, vyhození všech papírků, odnesení nádobí a samozřejmě utření olepených ploch, Pá - utírání prachu a úklid školních batohů. Opravdu je to na 10 minut - osobně si to stopují a je to bez rozčilování. Oni vědí co po nich chci a mají možnost se rozhodnout kdy to udělají. Takto je udělaná i pomoc v domácnosti. Mareček - 4 roky to má jen malinko jinak - uklízíme vždy večer a závodíme s minutkou , každá hračka má svoje místo a tak taky není problém. Ví co kam patří a dělá to skoro automaticko jako čištění zubů, ale je pravda, že chce většinou uklízet se mnou. Jinak tohle
není můj nápad, ale našla jsem to na úžasné stránce jak zvládnout domácnost a nezbláznit se z toho. Snad to můžu napsat, protože je tam další spousta vychytávek - www.pojdte-dal.cz.
|
|
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:06:22)
No,tak za prvé oblečení se neválí v jejím pokoji,oblečení se válí po celém domě.Ze všeho nejvíc v obývacím pokoji,kde během dne přebývá celá rodina,a opravdu netoužíme vegetit mezi hromadama prádla.A nejedná se o tři kousky,vytahá třeba půlku skříně.Motivace ke koupi nového oblečení je mi k prdu,protože dcera má asi tak 60 triček na doma s krátkým rukávem,40 do školy s dlouhým rukávem,12 sukní,šatů xxxx.....no,nebudu se rozepisovat o stavu její skříně,prostě nákup nového oblečení je pasé.Maximálně co jí potřebuji kupovat jsou boty,těžko jí můžu vyhrožovat tím že jí nechám chodit bosa.Takže působit na ní tím,že pokud si oblečení neuklidí,nekoupím jí nic nového,jaksi nelze.Působit na ni tím,že je potřeba aby si oblečení uklidila,protože bla bla bla bla je taky pasé,jelikož jí je úplně jedno že se oblečení všude válí,je jí jedno že nám to vadí,je jí jedno že po ní chci aby to uklidila,je jí jedno že je v domě binec....můžu takhle pokračovat donekonečna.Prostě ona s tím problém nemá,proto ho odmítá řešit.
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 15:22:22)
Znovu a opakovaně naprosto nechápeš co píšu. Nenabízím jediné možné řešení, ale příklad, který samozřejmě nemusí fungovat ve všech domácnostech. Příklad nemá být univerzálním způsobem reakce na konkrétní problém, ale jde o to aby ukázal možný způsob řešení. Těch je ve všech situacích k dispozici spousta. Je jen na rodiči, aby zvolil adekvátní. U oblečení je to třeba možnost Nany, ale třeba je u vás vhodnější jiná možnost. To je jedno. Jen jde o to, že to musí mít nějaké důsledky a je výhodnější pokud, to není jen to, že náhodně začneš řvát. To prostě fungovat nemůže.
Primární je, ale že dcera ví a opravdu jsi ji řekla jaká pravidla v domácnosti platí a proč? Bez toho těžko začít. Opravdu jsem přesvědčený, že si přístupem k výchově dcery život strašně komplikuješ. A opravdu tyto metody, pokud se pochopí, a správně aplikují, fungují v 99 procntech rodin na 99 procent dětí s mnoha různými diagnozami.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 15:26:58)
Z ty jsi mužský? Hm fajn, ale uvědomuješ si, že většina matek na MD je s dítětem 24 hodin denně, kdežto mužský vidí dítě hodinu denně? To prostě nemůžeš srovnávat. Matka nemá na starosti celý den řešit, jestli se milostivé dítě uráčí po sobě něco uklidit. Nehledě na to, že Limai má ještě mladší dítě o to je to ještě komplikovanější. To potom člověk ujede rychle ke křiku. Protože, když potřebuješ být někde na nějaký čas, hodinu říkáš dítěti, že potřebuješ, aby se obléklo, jinak to nestihneš a dítě se nenamáhá něco dělat, tak to tím řevem prostě skončí.
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 15:39:06)
Mám dvě malé děti a oba s manželkou pracujeme. O děti se střídáme a nemám problém být s nimi týden když je manželka na služební cestě. Řekl bych že časově jsem s oběma dětmi stejně často jako ona. To, ale nijak nesouvisí s tématem.
Kromě minimální části autistických dětí, tento způsob komunikace funguje na všechny a nezaznamenal jsem povahu u které by to nepřineslo pozitivní výsledky.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 15:52:42)
Z ano jenze ty svoje dite vidis stejnou dobu jako tvoje manzelka, jenze moje deti vidi sveho otce hodinu denne. Tudiz ty a tvoje manzelka mate rovnocennou moznost na dite pusobit, u nas to tak bohuzel nejde. Takze na dite musim vicemenne pusobit jen ja a znas to i sebehezci talir se brzy okouka.
|
|
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:29:18)
A ty nechápeš,že dcera má nějaké důsledky u prdelky.Tak máma vyvodí důsledek,no a co?Stejně to neudělám,neposlechnu,udělám si to podle svého,z důsledku se nepodělám....
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 15:31:46)
Nanno nemůžeš aplikovat svoje výchovné metody na cizí dítě. Pokud máš víc dětí, tak sama víš, že každé dítě je jiné a na každé musíš uplně jinak. Můj syn se hnedtak z někoho nerozklepe a dcera na tu stačí, aby se člověk podíval a rozbrečí se. A taková je od narození. Syn je od narození svéráz.
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 15:51:59)
Děti jsou sice různé, ale jejich motivace velmi podobné. Tyhle metody jsou velmi univerzální a přizpůsobitelné osobnosti daného dítěte, konkrétní rodině.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 13:13:24)
No,dobrý,ještě tak bych přivítala rady,jak se to dá aplikovat u dětí,ketré mají nějaké sankce,tresty a důsledky u zadní části těla,a když něco udělají 999x a 999x následuje za to samé sankce a oni to stejně potisící udělají znovu.
|
| Meta |
|
(22.7.2011 13:33:03)
To dělají velmi chytré děti a ty se trestat nedají. Takže musíš výchovu oprostit od pojmů zločin a trest  .
|
|
|
|
| Orion | 
|
(22.7.2011 11:22:20)
Tak to si dobrá, já většinou zařvu už na potřetí, tohle je bohužel většinou jedná možnost jak ji navést zpět na běžnou kolej.
Nemám z toho nijak vyčitky svědomí, nebiju ji a za trpělivost považuji již to dvojí napomenutí.
Jentak mimo pracuji ve školství a docela žasnu nad maminami neustále opakujícími tohle nesmíš dělat, třeba i dvacetkrát, dítko obvykle bez reakce. Sice je to nádherná ukázka trpělivosti ale už to není ukázka vychovnosti.
A když ve škole zařvu hned vidím, které děti mají to štěstí, že jsou vychovávány.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 13:56:11)
Limai mam podobne dite, jak rikala psycholozka je moc chytry, takze s nim se neda proste jednat jako s jinym ditetem treba moji dcerou. Ta sklopi oci, ale syn ten je proste hluchej. No ja, kdyz by to kolo nechtel uklidit, tak ho proste silou bafnu dovlecu k tomu kolu a budu u nej stat do te doby, nez ho uklidi. Pokud nemas jeste jedno male dite, tak je to tak nejak v pohode, ale nejhorsi je, kdyz to ml. dite vidi chovani sveho st. sourozence a nektere veci po nem zacne opakovat ac mu nejsou prirozene. Nam psycholozka radila, ze to dite ,aby te vnimalo, tak ho musis opravdu pevne chytit. Synovi bych teda mohla ukroutit hlavu, aby se mi dival do oci. Ja byla uplne stejna .
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 13:59:11)
Limai a pokud si s dcerou nevis rady, tak radeji zajdi k nejake psycholozce, hlavu ti neutrhne. Hlavne nebude ti davat kazani, jak jsi totalne blba matka, bude se ti snazit pomoci. Ja se ostatnich matek na jejich nazor zasadne neptam, protoze oni s mym ditetem nemusi travit 24 hodin denne neznaji ho. A verim, ze by s nim mely jeste vetsi problem nez ja.
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 14:17:10)
Co je chytrého na tom jít do konfliktu s rodičem. Problém bude asi jinde. V emoční saturovanosti. Snaze o boj o moc. Nejlepší řešení je se boji o moc pokud možno vyhnout. Nedopouštět ho. Nejlíp se toho dosáhne prevencí. Rodič se musí soustředit na to co kdy a jak říká. Místo příkazů volit prosby, pokud je to pro něj. Soustředit se a nezapomenout děkovat, pokud mu dítě pomůže. Pokud je nutné něco udělat, tak včas a srozumitelně a stručně vysvětlit předem proč a chválit pokud se daří. Vhodně volené pochvaly dokáží zázraky, obzvlášť s dětmi bojovníky.
Na druhou stranu je třeba dodržet to co představím jako důsledek odmítnutí své žádosti. Naprostá většina dětí, rychle pochopí co je pro ně výhodné a kdy se cítí dobře. Naprostá většina dětí se pochválená cítí dobře.
Vždy a skoro se všemi dětmi se dá velmi dobře při rozumném přístupu vyjít. Žádnému dítěti neprospěje rodič opakováním příkazů. Ta vede jedině k jeho frustraci a podpoře pocitu dítěte, že na něj není třeba reagovat.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 14:55:51)
Slova prosím a děkuji používám v komunikaci s dcerou naprosto přirozeně,pochvalu taky.Důsledná jsem taky,když dceři řeknu že pokud něco nebude mít hotovo do např.jedné hodiny,nepůjde tam a tam,tak tam prostě nepůjde,kdyby se měla rozkrájet.Na rozdíl od matek,které dítěti jenom planě vyhrožují že mu dají na zadek a pak stejně nedají,že nepojede tam či onam a za půl hodiny už to neplatí apod.Co taková výchova dělá vidím v okolí, rodič absolutně není sebeméně schopný zvládnout dítě které terorizuje všechny kolem sebe včetně dospělých.Tím se můžu utěšovat,že to aspoň není případ mé dcery,že jsem na tom o něco lépe.
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 15:03:17)
Limai, a kolik je dcerce? pochopila jsem že dva? to se ještě učí poslouchat ne?
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:06:44)
Ne,dva jsou synovi,dceři je osm.
|
|
|
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 15:17:40)
Z+2 jenze ne vsechny deti nejsou takove jako ty tvoje. Pokud mas doma hodne temperamentni a hodne vyrecne dite, ktere ve svych skoro 5 letech mluvi jako skolak a ma argumenty, ze by se z nej clovek zjevil.... Vetsina deti chvili mrmla, ale treba moje dite, muzu mlcet a ono stejne mele tu svoji. To je takova kadence slov, ze nechapu, ze to je kluk. On ma na vsechno odpoved a to se netyka jen me, ale i kazdeho kdo s nim navaze kontakt . To neni o vychove, ale o povaze a s tim v tomhle veku clovek proste neudela nic . Tudiz chytrost neni to, ze se dite otoci a dela si porad co chce, ale to, ze te utluce argumenty . Tvoje rady muzou fungovat na "normalni dite", ale ne na dite treba typu meho syna. Hlavne veskere kurzy, knizky atd. jsou psane porad na takovy ten "prumer ditete", ale kazde dite je original a neda se skatulkovat.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:26:22)
Ano,přesně tohle dělá moje dcera.Argumenty úplně na všechno,a je schopná jednu věc opakovat a rozebírat stokrát,dvěstěkrát,šestsekrát....furt,furt furt dokola,jen aby někoho přesvědčila o tom že je to takhle a onak to není a uklízet ne,protože a že toto,protože a třicetkrát chce vysvětlit proč vadí že to oblečení takhle a že to vlastně může být i onak a že toto a loto........Nejhorší na tom je,že někdy dokáže vytvořit takové argumenty,že mi nezbývá uznat že něco na tom bude
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 15:29:34)
Limai asi tak nějak .
Nanno jenže, ja když synovi řeknu, že mu nepustím pohádku, protože proto, tak on na mě začne chrlit veškeré své argumenty, očastuje mě tím co si o mě myslí a je to. Pohádky nepustím, protože mě naštve, jak se mnou mluví, ale je z toho půlhodinová přednáška na téma puštění pohádek, protože matky ty pohádky přeci pouštět musí, protože jsou děti jejich miláčci a oni ty pohádky potřebují a takhle je schopný povídat půl hodiny . A nikam před ním neuteču .
|
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 15:31:53)
no, Limai, ale ty jsi dospělá a snad můžeš jasně dát najevo, že o něčem se nediskutuje, nebo že tě ty argumenty nezajímají - ovšem v klidu - a že ať si říká co chce, trváš na svém. pokud se necháš zmanipulovat osmiletým dítětem, nediv se, že nad tebou "vítězí".
a promiň, když nad dítětem stojíš a diktuješ Dělej dělej dělej, působíš na léta dopředu nechuť k situaci, kdy se ti podvolí a poslechne. se nedivím že vzdoruje a snaží se mít vždy navrch - je to způsob jak ti to oplatit.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:35:38)
Nano,vy tady píšete pořád dokola o jednom a tom samým a ještě jste ani jeden nebyli schopni napsat,jak přimět dceru k tomu aby něco udělala.Takže nyní se naprosto konkrétně ptám-když je špatné že ji donutím aby to udělala ihned,kdy si to má tedy udělat?Když jí dám časový limit,nesplní ho.Nařídím budík,neudělá.Řeknu několikrát-neudělá....Takže jaké jsou další možnosti?To že to za ni udělám já,to je možnost
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 15:41:33)
já myslím že jsme napsali způsoby, jak toho dosáhnout, jenjsi je nepřijala jako reálné.
jak dítě přimět aby něco udwělalo? dokázat mu opisem, tedy důsledky, ne násilím, že to pro něj je výhodné, splnit si svou povinnost, že to je rozumné a správné.
jaqko, můžu házet flintu do žita, když dítě nejsem sto přinutit za hodinu, aby se obléklo, a tvrdit o něm, že je extrémně neoblomné.
Anebo můžu docílit toho, že dítě se na cíl cesty bude těšit a oblékne se rádo. a nemusí to bejt pokaždý ZOO nebo cirkus.
kdybych dříve nehovořila stejně, že na mého syna nic jiného než řev neplatí, nepokoušela bych se zapojit do diskuze. myslela jsem, že chcete poradit, ne se utvrdit v tom, že máte extra neposlušné dítě.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:55:20)
Nano teda promiň,ale když někdo nedokáže pochopit,že dítě má nějaké důsledky na háku.....Hele,nevím v jaké žiješ realitě,ale já potřebuju,aby dítě fungovalo normálně v běžném denním provozu.To že dítě se jednou za dva roky těší do cirkusu,nebo dvakrát za rok do ZOO...tak něco i udělá....no,musím se nad tím usmát.Já fakt nemůžu dítěti třikrát týdně vymýšlet nějakou akci,na kterou by se těšilo a tudíž v jejím zájmu něco dělalo.My bydlíme v malinké vesničce kde lišky dávají dobrou noc,bydlí tady všeho všudy 50 lidí,jsme rádi že tady vůbec jede nějaký bus ráno a odpoledne,není tady ani obchod,hřiště máme vzdálené několik kilometrů,takže tam jdeme občas....na to abych co pár dní vymýšlela že pojedem tam či onam fakt jako samoživitelka nemám peníze.Takže tady se dítě může těšit maximálně tak na procházku do lesa,která ho nebaví,nebo na zahradu u baráku.Samozřejmě že s dětma taky podnikáme různé aktivity,jezdíme na výlety,chodíme na akce,ale to rozhodně není každý týden,to je občas.Takže motivovat dítě tím,že za tři měsíce pojedem do ZOO,takže je potřeba chovat se tak a tak,to platí možná na tvé děti,tady ne.
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 16:00:03)
My bydlíme v malinké vesničce kde lišky dávají dobrou noc,bydlí tady všeho všudy 50 lidí,jsme rádi že tady vůbec jede nějaký bus ráno a odpoledne,není tady ani obchod,hřiště máme vzdálené několik kilometrů,takže tam jdeme občas...
my taky bydlíme přesně takhle. a psala jsem, že to NEMUSí být vždy ZOO nebo cirkus, co dítě motivuje aby se těšilo ven a obléklo se. ty své dítě znáš a víš co má rádo, jen ty vymyslíš nejlepší motivaci.
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 16:02:24)
takže to bylo nedorozumění, v zoo jsme byli tak před dvěma lety, cirkus jsem naposled zrušila pro nedostatek peněz, takže realita bude obdobná.
|
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:03:32)
Nanno moje dítě nemotivuje ani kamarád, kterého má moc rád a on jeho . A ted babo raď. Moje dítě, které vezmeme na dovolenou, uděláme program, ale taky se musí přizpůsobit našemu programu, celou dovolenou kouká, jak kdyby mu ulétly včely. Otázkou je proč se mé dítě chová tak jak se chová, když se tak na tu dovolenou těšilo . Ha.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:05:38)
Ono se to mé dítě těší i na toho kamaráda, ale když nadejde den D a on se má oblékat, bacha dám mu dost času na to, aby se na to připravilo, připravím mu věci, nekouká na pohádku nic a on se prostě nechce oblékat .
|
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 16:09:57)
Ter, navštiv psycholožku, které důvěřuješ. od compu ti nikdo neporadí.
každé dítě něco miluje. moje dítě miluje hrát karty, jezdit na kole, jít za kamarádama, poslouchaat čtený pohádky, masáže na noc, palačinky. a ví, že to nejsou automatické věci, aby to měl, ale záleží na tom, jestli je on na mě taky hodný.
to je moje rada, když můj příkld podle tebe nelze aplikovat, musí ti poradit odborník. křikem jen stupňuješ problém, který už máte.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:13:04)
Nanny jenze ja na sve dite kricim jenom, kdyz uz jsem na pokraji sil. A kazdy rodic ma pravo si zarvat. Pac kdyz v sobe budu dusit emoce, tak to vede akorat k nemocem. A kazde dite musi vedet, ze i rodic ma pravo se zlobit a zarvat si. Tak jako ma pravo zarvat si dite.
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 16:18:13)
to je i můj názor Ter, že dítě má právo zjistit, že překročilo mez a rodič je vytočenej poněvadž dítě to přehnalo.
a vím to proto že mi strašně mockrát takhel ulítly nervy, nejsme stroje.
ale přestaly mi tolik nervy lítat, dítě si na to navykne, že to nic neznamená, když se matka vyšťaví denně. přestaly mi ty nervy tak lítat, protože jsem změnila přístup, a to je to, nač se zakladatelka ptala, jak mít větší trpělivost. tak říkám, co mi prostě zabralo, a to měrou, až mě to udivilo.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:20:25)
Nano a kolik tech deti mas? Je neco jineho, kdyz mas jedno dite a kdyz mas tech deti vic.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:22:09)
U nas se to chovani zhorsilo, kdyz jsem s malou otehotnela. Jsou deti, ktere se s tou situaci vyrovnaji lepe a jsou deti, ktere to proste nezvladaji roky a i kdyby jsi se pretrhla tak jim stejne nemuzes pomoci.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:23:15)
Limai a jeste me napadlo, musi si to ml. dite uklizet hracky?
|
| MiliP |
|
(22.7.2011 16:28:54)
Dobrý postřeh. Ono to může hodně souviset. Do šesti let sama, pak škola a doma mladší bratr, který dle ní má výhodu. A pokud nemusí, nebo to udělá maminka, může se tomu bránit. Limai, píšeš, že jí to je jedno - ale dle mého to je fakt zvláštní - ale to ty víš, jinak by jsi se neptala. Asi bych zkusila tu psycholožku. Třeba by to pomohlo, aby jste k sobě našly cestu a šlo to lépe.
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 16:38:14)
Mně se nezdá, že by jí to bylo jedno, ale úspěšně dělá, že jí to je jedno. proč se tak zatvrdila? Hledala bych příčinu. Nám psycholožka jednu dobu nabízela takové kurzy, zaměřené na spolupráci matky s dítětem, kdy vyrábějí něco společně. Určitě malá slečna chce více pozornosti jen pro sebe.
|
| MiliP |
|
(22.7.2011 17:05:46)
Nano v tomto se zcela shoduji. Psala jsem to i jinde - přijde mi to na osmileté dítko prostě zvláštní. A trávení společného času jsem také navrhovala. Ale ten projev je prostě určitě něčím daný a já bych se snažila zjistit proč dítku nestojí za to kooperovat.
|
|
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 16:52:39)
já budu ve stejné situaci. syn jde do první a ve stejném okamžiku mám termín porodu.
tak uvidíme - jak to zvládneme. syn se na sourozence těší. zatím jsem vyčetla, že náhradou za to, že starší dítě musí ustupovat mladšímu,které má více potřeb, musíme věnovat staršímu dítěti pozici VELKÉHO člena rodiny. s více právy a možnostmi, musí být výhodné být velký.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 17:10:39)
Nano veškeré tyto poučky jsme dělali, byli jsme s ním kvůli tomu i dvakrát u psycho před porodem. Všechno marné. Syn se choval první půlrok tak, že na to nerada vzpomínám, mohli jsme se přetrhnout, ale nic nebylo platné. Půl roku kreslil jenom černou pastelkou a obrázky nebyly obrázky ,ale strašně silné čmáranice. Když jsem mu říkala ,že je krásně šikovný a velký kluk a může to a to, tak nám řekl, že nechce být velký šikovný kluk a že není a že je malinký... Jezdili za mnou do porodnice, připravený byl a když jsem se vrátila nechtěl mě, všechno kolem něj mohl dělat jenom manžel. Dva měsíce mi říkal, že mě nemá rád, že sestřičku nechce, že chce aby umřela. O pomoc jsem ho požádala jednou, pak jsem ho do ničeho raději nenutila. Nemohla jsem malou nechat chvíli o samotě, protože jí dost ošklivě škodil. Pozitivní vztah k ní začal získávat pozvolna, když na něj začala malá reagovat. Ted na ní občas zažárlí, ale už to není tak hrozné jako dřív. Kreslí veselé obrázky už se z toho dostal. Chtěl by ještě bratříčka, ale potom všem bych do toho už nešla .
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 19:31:15)
to mě mrzí, to je na odbornou konzultaci a déletrvající spolupráci s psychologem..
|
|
|
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 16:22:53)
Terezo, pracuju na tom, aby jich bylo hodně, těch dětí
Sodu dokáže dát i jedináček.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:23:49)
Nano ja vim u nas je vetsi problem s tim starsim . Tu ml. zvladam levou zadni .-
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:26:21)
A hlavne nase dite zlobi hlavne pres tyden, kdyz je doma tatinek tak si tolik nedovoluje. Nektere deti potrebuje asi vic tu "pevnou muzskou ruku" to myslim obrazne.
|
| MiliP |
|
(22.7.2011 16:30:43)
Terez - no jak kde. U nás když je doma tatínek, tak je dítko urvané z řetězu a naprosto ignoruje cokoliv. Ale jinak máš pravdu, že někde to tak je, u nás si to oba užívají, jen já jsem na prášky - obrazně.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:36:08)
ja si myslim, ze ji to jedno neni, ze v nejake depresi a chova se tak jak se chova. Asi bude ten stejny typ ditete jako muj syn, ze z nej clovek nic sam nevydoluje. Muj manzel je to same .
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 16:44:15)
Terez já jednou myslela že vydávím pěnu vzteky, když jsem destekrát volala na syna, aby seděl rovně a neotáčel se, když jsme jeli na koni. dohoda byla jasná, věděl, že příště na oně nepojedem, když nebude dodržovat pravidla. Kymácel se a poskakoval a hulákal na zvířeti, všechny zásady porušoval a v jednu chvíli se jako pětiletý obrátil a bohorovně povídá: Neser se do nás mámo.
podotýkám, že takhle normálně nemluví, ale věděl, že k němu nemůžu, když sama sedím koni. takkže znám to, když člověk má chuť zakroutit dítěti krkem.
|
|
|
|
|
|
| MiliP |
|
(22.7.2011 16:19:24)
Tak já dítko upozorním že jsem fakt naštvaná mnohem dříve, než právě dojde k tomu, že bych na něj "řvala". Sama nemám ráda, když na mě někdo řve, nevím proč řvát na jiné i když chápu, že nervy opravdu někdy ujedou. A mé dítko by ti s klidem řeklo, ať na něj nekřičíš, že se to nedělá a šlo by si po svém.
|
|
|
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 16:16:38)
Jasně,jenomže jak jsem už psala,když dceři ráno řeknu že týden nepůjde ven,pokud si do večera neuklidí hračky,tak se prostě k tomu postaví stylem-fajn,týden budu doma,ale uklízet se mi nechce.A bude doma.Když jí řeknu,že nemůžeme jít tam či onam,protože neudělala požadované...fajn,nejdeme,budu se do večera válet na gauči,však tam být nemusím(například).
|
| MiliP |
|
(22.7.2011 16:21:41)
Limai - ale já bych nedávala zákaz vycházek za hračky. Nemá to souvislost. Já bych jí asi zabavila ty hračky co jsou na zemi a nazdar. Pokud je jí to fuk, tak fajn. Navíc ona si asi zvykla, že raději nebude dělat nic, hlavně že docílí svého. A tam je prostě něco "špatně". Chápu, že mohou být děti naprosté flegmy, ale toto mi nesedí.
|
|
|
|
|
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:38:57)
A s dcerou o tom nediskutuju,naopak jí sdělím že s ní o tom žádné diskuze nepovedu,a že je to potřeba udělat,protože....ovšem to jí nezabrání v tom aby mi neustále hučela do hlavy argumenty.
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 15:43:18)
Jen ať dcera hučí svoje argumenty, ale dospělý stojí na svém. tak se pozná dospělý.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 15:56:52)
No jo, jenže jak už jsem psala,na svém si můžu stát třeba tři dny,dcera si taky stojí na svém.Rozházené oblečení?No a?
|
| MiliP |
|
(22.7.2011 16:16:03)
Limai, myslím, že nikdo přesně neřekne jak máš pracovat s dcerou, neb jí nikdo - ani tebe, nezná. Ale rad tu padlo hodně. Evidentně jste již dlouho nastavené na tuto situaci a těžko čekat, že se to změní ze dne na den. Myslím, že asi budeš muset zkusit změnit i svůj postoj ty. Já osobně bych si s dcerou sedla a domluvila se na pravidlech a sankcích. U oblečení tu bylo rad více, ale nějak se ti nelíbí žádná. Já bych prostě rozházené věci opravdu dala do pytlů a nedala jí je. Zbylo by jí třeba jedno, buď by si ho musela prát, nebo chodit do školy jak čuník - její problém. Na osmi letech mi přijde, že je tam chyba někde jinde, jelikož je jí šumák naprosto vše - ale je to vypěstovaný postoj na něco. Pochybuji, že osmiletému dítku je fuk, že maminka se na něj zlobí. ALe zase, je to tady od stolu, těžko soudit. Někdo by musel vidět vaši komunikaci. ALe opravdu důsledky fungují na většinu dětí. Represe nikoliv - kdybych šla na svou dceru silou, nehnu s ní ani o centimetr, naopak začne dělat horší věci. Vím to a tak máme komunikaci nastavenou jinak. Na někoho stačí houknout. Bohužel to musí člověk vypozorovat - a nebo jít za psycholožkou.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:19:38)
Limai ja bych zasla za psycholozkou, pac ji dcera treba rekne neco, co se tobe boji rict. A s tim oblecenim, ja bych ho taky dala do toho pytle. A bacha zarlivost se u deti neobjevuje jenom v podobe "muceni" mladsiho ditete.
Ja u syna stoprocentne vim, ze mu vadi, ze s nami na to hriste zase pujde segra, ze na te dovolene bude zase segra atd. Ale to je vec se kterou nemuzu udelat nic, protoze ja dceru nedam do detskeho domova, jenom protoze nas chce mit syn jenom pro sebe. A zarlit dokazou i 8-lete deti.
|
| MiliP |
|
(22.7.2011 16:23:26)
Ano, dítka mohou žárlit byť jsou sourozenci už starší. Máte třeba jen chvilku sami pro sebe? Jelikož byla dlouho jen ona sama. Pochopila jsem že jsi matka samoživitelka - je možnost strávit s dcerou jednou týdně odpoledne jen vy dvě?
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:25:21)
Muj syn chce treba krmit, mam deti 4,5 a 1,5 , takze mozna vidi, ze malou oblekam, tak proc by se mel oblekat on.Muj syn je rapl od narozeni, ale silene to opravdu zacalo byt az kdyz jsem otehotnela. Mlatil me do bricha, schvalne mi utikal, protoze vedel, ze ho nedohonim atd. Opravdu psycho.
|
|
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 16:22:59)
MiliP,už jsem to psala-dcera pravidla i sankce zná.Co k tomu dodat?Podívej,to je stejný jako u recidivistů-je v lochu,protože něco ukradl.Pustí ho,on ví že pokud něco ukradne,půjde znovu do vězení(tím nemám na mysli krádež brček v domácích potřebách),jde a udělá banku.Jde sedět do krimu,pustí ho za patnáct let,on přepadne benzinovou pumpu....Znal pravidla(zákony),věděl jaká sankce může následovat,přesto udělal opakovaně něco co neměl,byl potrestán,udělal to znovu........K čemu to bylo,že znal pravidla i možné důsledky?Udělal to stejně.Já jdu se synem ven,až bude čas ještě sem kouknu.
|
|
|
|
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 15:48:19)
Dospělý by snad měl být schopen přesvědčit dítě a ustát si svoji pozici. Ideální je udržet komunikaci v dobrém.
|
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 15:49:57)
Limai já jsem docela drsoň, takže pokud by všude rozházela oblečení a odmítla ho uklidit, tak bych ty věci vzala, dala do pytle a před jejíma očima bych je odvezla do nějakýho kontejneru pro charitu . A řekla bych jí, dobře ty tohle oblečení asi nepotřebuješ, tak ho potřebují jiní lidé, kteří se k němu budou chovat lépe než ty, protože žádné nemají. Syn takhle jednou odmítnul vzít můj argument, že nebude jezdit autem po chodníku a lézt po zemi. Jednou mu sjelo do silnice, když mu tam sjelo po druhé ( ne do frekventované) a sjelo pod auto a nedalo se vyndat, tak jsem mu řekla, fajn chtěl jsi jezdit autem po chodníku, rizika jsem ti řekla, auto je pod autem a já ho lovit nebudu, to auto až to velké auto odjede získá jiné dětátko a bude si s ním holt hrát. Nějaká paní na mě začala dorážet, že mám dojít domů pro nějakou tyč, ovšem nevím proč bych měla kvůli neposlušnosti dítěte trajdat domů pro tyč, syn přišel o auto a dal pokoj. Jenže to jsou už extrémy a na první pohled to působí dost drasticky.
|
| Limai |
|
(22.7.2011 16:10:17)
Terezo,mojí dcery už se týká školní docházka,takže nechat jí bez oblečení jaksi nelze
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 16:14:07)
moje dite chodi do skolky, jednou se nechtel oblekat, tak jsem mu rekla, dobre takze pujdes tak jak jsi a normalne jsme s nim vysla ven jenom v pyzamu a byla hrozna zima .
|
|
|
|
|
|
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 15:30:52)
Primárně vůbec nečerpám z vlastních dětí. S nimi jsem nikdy neměl nejmenší problém, navíc jsou malé. Znám z kurzů "rodičovství" a pokračovacích kurzů spoustu rodin a důsledky toho, že změnili k dětem přístup. Navíc znám z trenérské praxe stovky dětí z různých rodin a to co na ně platí. Manželka učí ve speciální škole a znám důsledky tohoto způsobu jednání na děti tam, případně na školách v přírodě. Tento systém fungoval na všechny tyto děti. Na ty o kterých rodiče tvrdily, že na ně nefunguje nic, většinou o to lépe. Minimálně na nich bylo daleko lépe poznat, že to opravdu funguje. Navíc to prospěje i těm dětem, které se cítí respektovanější a spokojenější. Ani ony většinou s nikým bojovat nechtějí.
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 15:34:54)
Z+2 tyhle veskere metody jsou hezke, ovsem uz jsem potkala par matek, ktere asi vyuzivaji metodu R+R a to jsem fakt nemohla. Syn jedne z nich byl na meho slovne velice neprijemny, syn ani neotevrel pusu, chtel se zeptat jestli si s nim bude dany chlapec hrat a on ho ocastoval takovym komentarem, ze jsem teda zirala a matka delala , ze nic nevidi, kdyz byl potom na meho syna i fyzicky hruby tak ho pouze odkazala na lavicku, aby si rozmyslel co dela, ale ze by treba vzala syna, aby se memu omluvil to ani nahodou. Tohle je pouze jednostranna vychova, ano synacku ty si to rozmysli, ale to, ze jsou i na druhe strane lide to uz ji asi nezajimalo.
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 15:46:11)
Jak jsi proboha poznala jaké metody matka uplatňuje?
|
|
| Nana*81 |
|
(22.7.2011 15:46:34)
A Terez, to že některé matky R a B R pochopilo po svém jako že dítě si dělá o chce, neznamená, že princip je špatný nebo nefunkční.
|
|
|
|
|
|
|
| Limai |
|
(22.7.2011 13:59:25)
Mám ještě dvouletý
|
| TerezieK |
|
(22.7.2011 14:00:25)
Limai vis co ona taky muze zarlit. Clovek jim do hlavy nevidi. Limai takze hlavne bacha, pac to ml. to vsechno okouka .
|
| Limai |
|
(22.7.2011 14:15:40)
Terezo ona se takhle chovala ještě než se brácha narodil,to žárlením asi nebude.Ona si prostě jede vyloženě po svý lajně,jak ona sama uzná za vhodný.Není zlá,agresivní nebo podobně,ale prostě je to dítě,který si dělá co chce(teda nemyslím tím v tom smyslu,že když chce někomu rozbít okno,jde a rozbije okno) a neplatí na něj žádný zákaz,tresty,pozitivní motivace,odměny,nic,nic nic...dceři je to prostě všechno jedno.Dokonce jí strašně vadí,když jí za něco chválím.
|
|
|
|
|
|
| Skřet |
|
(22.7.2011 14:15:40)
Taky by mě moc zajímalo, jak mít větší trpělivost s dítětem, přemýšlím o tom dost často. Bohužel na něj také občas řvu (až mě bolí v krku) a dítě mě dokáže vytočit do nepříčetnosti. A to jsou mu teprve dva roky. Když mu 5x za den řeknu, že se talířek s drobečkama nemá otáčet shůru nohama, nebo že nemá sahat na štětku od záchoda - on ji pusít a za pět minut (když se otočím) je tam opět. Jsem uvnitř sebe říčná. Taky mě dokáže vytočit, že když si má uklidit hračky, tak místo uklízení, ho najednou ty hračky hrozně zajímají a né a né uklízet  , to pěním. Občas pomáhá počítat do třech, ale to také nemám ráda, to je opět z mé pozice síly a moci.
Knížka Respektovat a být respektován, je super, ale u nás zatím vůbec nefunguje (možná to neumím). Je dobré říkat důsledky (když s tím budeš mlátit, rozbije se to, nebude to uklizené), ale co s tím? Mému dítěti je to jedno...
|
| Z+2 |
|
(22.7.2011 14:24:58)
Tak 2 leté dítě je ještě relativně malé a problém rozhodně není v něm. Počítání není o pozici síly, ale o upozornění na to, že rodiči dochází trpělivost. Děti to chápou. Navíc s dvouletým dítětem je stále ještě třeba občas z pozice síly jednat. Je dobré aby chápalo proč, ale přesto. Že bude něco co považuje za zábavné opakovat je jasné. Z tonu toho jak na věc reagujete musí poznat, že vám to opravdu vadí. To jak se, co říka, je často důležitější než to co se říká.
|
|
|
| Mab | 
|
(22.7.2011 22:32:46)
Limai, myslím, že největší problém máš ty. Dcera je zřejmě flegmatik a své pocity nedává najevo. Takže působí, že je nad věcí a je jí vše jedno.
Za prvé: udělala bych si na ní pravidelně čas - třeba 30-60min. denně, které budeme trávit spolu nějakou příjemnou činností - čtení,malování, hraní společenských her, procházka, společné in-line brusle, kolo, česání atd.
Za druhé stanovila bych pravidla pro chod domácnosti - čím míň, tím líp:
- každý se stará o svůj pokoj
- své osobní věci si každý uklízí sám a je za ně zodpovědný
- chováme se k sobě s respektem-úctou, tj. nejsou nám ukradené názory druhých apod., je na tobě jak to budeš prezentovat - je dobré udělat rodinnou radu a takováto pravidla sepsat dohromady, aby vyhovovaly všem
Za třetí najet na princip důsledků: neuklidila sis oblečení, válí se v obýváku, kde mi vadí? Tak to oblečení bude zabaveno, odnesu to do nějakého koše apod. (kde zůstane) a víc se o něj nestarám, neperu, nežehlím a nedoplňuji do skříně oblečení, o které dcera ev. nestojí, když se o něj nestará. Ono časem dojde, i když má 70triček apod. Navíc teď jsou prázdniny, takže jí nemusíš nikam vypravovat.
POkud se kolo válí v předsíni, odnesu jej buď tam kam patří, ale nebude jej moc používat dokud se princip uklízení (všeho) nezlepší nebo jí ho odnesu tam, kde bude překážet jí a ne mně, klidně do její postele. Princip důsledků si musíš stanovit ty sama a hlavně počítat s tím, že ne každý důsledek bude pro tebe výhoda, někdy právě naopak, když nemá k dispozici kolo nebo pěkné oblečení, tak nepůjdete společně na kola ani na procházku či plánovanou návštěvu, na kterou ses mohla těšit i ty.
Křičení nepomůže, uleví tobě, dcera to udělá. Ale příště tě bude zase ignorovat do té doby než zařveš. Proč by tě poslouchala dřív, když ví, že to nemá smysl, že buď to přejdeš nebo si počká na dobu až zařveš. Má tak nad tebou asi pocit převahy, že tě ovládá, donutí tě zakřičet.
doporučuju přečíst pár knih o výchově, některé si odporují, některé ne. Některé ti budou sedět víc, některé míň. Mě se líbí Respektovat a být respektován. Svoboda a hranice, láska a respekt od Rebecy Wildové atd.
|
|
|
V její náručí
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)