Ropucha + 2 |
|
(1.8.2012 16:00:59) Nehodlám brát andílky zkrátka. Nestarám se o děti proto, aby mi to jednou oplácely, nečekám na vděk. Dávám jim svou lásku a péči dobrovolně a nezištně. Ať s ná naloží, jak budou chtít, mohou mi ji vracet, mohou ji poslat dál zase jejich dětem, je mi to jedno. Já jim ji dávat chci V důchodu už to nějak vyřešíme, pokud se ho dožijeme.
|
Tylity |
|
(1.8.2012 16:08:04) Anet
"v důchodu to nějak vyřešíme, pokud...."
Ano, dnes to málokdo řeší, je názoru - dávám lásku, chci dávat lásku, ať si s tím dělají co chtějí.... nic nečekám..
člověk nic nečeká - rozumem ne, ale někde uvnitř je místo, které stejně čeká.... ne na to, až mu vymění jednou plínku, ale na dotek vzájmenosti a lásky.. a vidí třeba jen sobectví a věci, které ho děsí.... kde se to vzalo, jak to je možné... hm..
To je jen můj problém? hmmm.. mě by spíš zajímaly názory někoho, kdo to vidí nebo cítí stejně, starších lidí, těm mladším se to nedá sdělit, každý si to musí odžít..
|
|
Oggová |
|
(1.8.2012 16:17:17) Tylity, mám problémy s jedním ze svých dětí, asi cítím i zklamání z toho jak se chová, jaké to moje dítě najednou je, nerozumím mu.
Na koho to svést? Na jejího bio otce? Jéje, to by bylo lehké, šlo by to dobře, nebyl zrovna nejlepší otec. Ale tak prostě se to stalo, je taková jaká je. A většina mých otázek, které si kladu jsou co jsem měla nebo mohla udělat lépe, aby k tomu nedošlo.
|
|
CPO |
|
(1.8.2012 16:20:34) Tylity, ty bys měla řešit SEBE TEĎ, a ne "Kdo se o mně jednou postará?". Tím a) by se totiž povyřešilo i to b)...
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(1.8.2012 16:40:31) No, upřímně, taky mám ten pocit. Protože z tebe cítím značnou hořkost, a tu nemá na druhých lidech nikdo rád.
Mimochodem, nemyslím, že by bylo potřeba za dětma dolejzat, můžeš klidně trvat na tom, že děti choděj navštěvovat maminku, a ne naopak. Ale třeba by je maminka mohla pozvat, ne? Projevit, že je ráda uvidí...? (Třeba to děláš... Já jen, že mě to napadlo, když jsem četla ten tvůj příspěvek.)
|
|
Tylity |
|
(1.8.2012 20:10:24) Lochnesce i ostatním
Vy jste vedle, nemám problém, ani depresi.. před chvílí jsem dorazila od psychologa, měl ze mě moc velkou radost, jaké dělám pokroky :)
Ne, já sama za sebe se nebojím, kdo se o mě jednou postará - já vím, že já sama o sebe a musím si dát dohromady pěníze na usměvavou ošetřovatelku a jsem tak spokojená (jindy třeba povím proč), ale chci ve vás vyprovokovat otázky, dilema a řešení, protože mám určitou životní zkušenost.
Abych trochu šlápla někam vedle od problém a trochu víc k sobě - má čtvrtá a třetí nejmladší dcera je úžasná, asi to bude jejím otcem, takže vyhlídky na pokec ve stáří mám :). Ráda v psaní používám "ich formu" - neberte všechno, že se týká mé osoby, jen ta forma je tak volena.
Jsem skutečně potěšena, kolik z vás pozitivně vnímá starší generaci a zapojuje se. Prostě balzám. Nicméně jste mě stále nepřesvědčili(y), že je víc těch holomků, co nechají rodiče ve štychu..
Mám také jeden skutečný příběh: Krásná žena, říkalo se jí SISI (intelektem i vzhledem se císařovně podobala) - měla jediného syna, kterého vroucně milovala. Následně milovala i jeho syna a dceru.. platila jim výadaje, hlídala, překonávala se - i když žila jako ta císařovna a v jejích kruzích to bylo zvláštní... její manžel ji dobře finančně zajistil, než se odebral na onen svět. Sisi tedy žila dál ve svém paláci, milovala svého syna i jeo děti a podporovala je.. jednoho dne, kdy se blížilo výročí sňatku jejího milovaného syna, Sisi spěchala skoupit dar - květiny.. upadla a zlomila si nohu v krčku (jej, jak to je obvyklé, nic originálního, že?) - a po operaci byl z milé SISI ležící pacient, který již nikdy nepromluvil.. kam se poděla inteligentní krásná Sisi? Nezemřela, jak všichni očekávali, zotavila se do stavu pacienta v kolečkovém křesle, odkázaného na pomoc jiných.. pár let žila ještě ve svém paláci, načež ji taxi převezlo do jakési LDN pro princezny, kde jí pověsili na zeď její obrázky daleké Prahy.. Sisi dnes poslouchá varhaní koncerty a stále žije.. sama.. mezi obrázky Prahy.. v jejím paláci vládne její vnučka, která si vše předělala k obrazu svému.. Sisi.. krásná a inteligentní, jediný člověk, který mi někde v dálce zbyl....
|
Žžena |
|
(1.8.2012 20:16:45) Tylity, ano, Tobě nic nechybí, jen tu lkáš nad svým synem. Postěžovala sis na mladou generaci, že jsou to konzumní hlupáčci, a je Ti líp.
|
Tylity |
|
(1.8.2012 22:41:27) ženo, proč mylíš, že mi je líp? Mně je docela dobře, to je fakt, protože jsem stále více se vším smířená - tedy mě už jen tak něco z míry nevyvede, ale pozastavuji se nad optimismem okolí. Ne, ani v mém okolí mimo rodinu to není ideální - stačí se dívat.
I na mě vyšlo dítko milé a pozorné, nemohu si stěžovat. Ale svět není tak ideální, jak se jej tady většinou snažíte předvést. Je moc problémů a bude to horší... že jsem škarohlíd a mám deprese? omyl, ani náhodou - jen jsem realista a připoušítím si, co si jiní nepřipustí.
|
Oggová |
|
(1.8.2012 22:55:03) Optimismus okolí? Já nevím, beru věci tak jak přichází a některým se snažím předcházet. Ale abych se ve svých necelých 40 letech užírala tím co bude za dalších několik desítek let to opravdu ne. Snažím se své děti vychovávat ve slušné lidi, jak s tím naloží je na nich. (ale tak netová komunikace má několik úskalí, třeba by naživo to co píšeš nevyznělo tak zahořkle)
|
Tylity |
|
(1.8.2012 23:10:05) oggová
nejsem zahořklá, naopak jsem hodně veselý člověk. Jen jsem si prožila, co asi není až tak běžné a mám pocit, že je to nesdělitelné - že ostatní se mohou v životě dost divit.. jen se snažím dát dál, co vím, co znám.. neskutečné.. i pro mě to je neskutečné a nechávám si mnohé momenty vysvětlovat.. ale to je život.
Jinak mám úžasné děti, inteligentní, spořádaně žijící, milující.... z pohledu okolí.
Jen já vím, co jiní ne a co si většina nepřipustí. Prý jsem blázen - nikoli, jen realista. Ale jinak v pohodě.
|
Tylity |
|
(1.8.2012 23:18:47) Milado, upřímně - jsi právě ty en správný "vzorek" toho, co je všude kolem? Když si vzpomenu na tvou péči (a leta koejní) dětí - ty mi nepřipadáš jako většina kolem.. To, že tu někdo něco napíše ještě neznamená, že se jedná o obecné schema. Bohužel si stále myslím, že k obecnému schematu jsem stále blíže já.. promiň. Není moc lidí, jako jsi ty.
|
Oggová |
|
(1.8.2012 23:25:06) Tylity, ty máš blíže k obecnému schématu? S tím opravdu, ale opravdu nemohu souhlasit.
|
Tylity |
|
(1.8.2012 23:26:18) Klidně si nesouhlas, ale bohužel - většina tě převálcuje.. bohužel.
|
Oggová |
|
(1.8.2012 23:31:07) No jo, to zní hodně vesele. ;-)
|
|
|
|
|
|
Oggová |
|
(1.8.2012 23:15:47) Tylity, tak možná ten způsob, kterým to předáváš, není úplně nejlepší.
|
|
LiValley |
|
(1.8.2012 23:31:09) Ja te naopak chapu ,sice nad svou budouci situaci nepremyslim (je to jeste daleko),ale pracuju se seniory......tech idealnich rodin zas moc nevidim. Byla bych asi taky vice pesimista.
|
Oggová |
|
(1.8.2012 23:31:59) Co máte pořád s těmi ideálními rodinami? Vy snad znáte návod na ideál?
|
Tragika |
|
(1.8.2012 23:37:23) Nepostará se o mně nikdo. Manžel se při pohledu na nemohoucí, staré lidi hroutí, starší syn se o nikoho starat nebude a mladší syn bude mít úplně jiné starosti, až já budu doklepávat poslední chvíle svého života. Jsem s touto situací smířená. Ostatně nemohu nic jiného očekávat, protože ani já se o své rodiče starat nebudu.
|
|
LiValley |
|
(1.8.2012 23:42:19) Tak fajn, stacila by normalni rodina, ktera se obcas zastavi. Ktera ma zajem, a ne jen o vyplneny sek ci posledni zavet.
|
Oggová |
|
(1.8.2012 23:45:10) Taky dělám se starými lidmi, v současné době jen na dobrovolnické rovině, a tak katastrofální to nebylo. V práci jsem zažila dost rodin, které se o své seniory staraly.
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(2.8.2012 20:43:24) Tylity, zkus si TY připustit, že TVÉ problémy a špatné zkušenosti opravdu nelze paušálně vztáhnout na všechny lidi kolem. Ano, mnozí lidé jednají v životě účelově a sobecky a zklamou a využijí své staré rodiče. Tak to bylo, co svět světem stojí. A má to různé příčiny. Ale skutečně takoví nejsou všichni. Vážně ne.
|
|
|
|
Žžena |
|
(2.8.2012 9:10:25) Tylity, ano, Ty jsi tu jediný rozumný realista, což se projevovalo tím, jak jsi sebou nechala roky orat. A jsi úplně v pohodě, tak strašně moc v pohodě, až kvůli tomu musíš chodit k psychologovi. Tvoje děti jsou úžasné, až na to, že v každým druhým příspěvku se děsíš obrazu otce, který v nich vidíš. Včetně nejmladší dcery. Ale víš jistě, že všichni kolem Tebe to narozdíl od Tebe vidí špatně, jsou příliš optimističtí a netuší, co jim život může připravit. Sorry, to se fakt nedá.
|
|
Kudla2 |
|
(2.8.2012 23:30:27) Tylity,
já nevím, mně připadá, že máš nejen depresi, ale že Ti z nějakého důvodu záleží na tom, aby ji měli i ti ostatní.
Já si za prvé stejně jako Ananta myslím, že rozdá-li se dospělý člověk tak, že mu už nic nezbude, je to jeho věc, ale je svéprávný a pravděpodobně pro to měl nějaký důvod, a neměl by z toho tedy vinit ty, pro které to udělal.
Přála bych si, abych to, co pro své bližní včetně manžela a dětí dělám, dělala vždy v té míře, abych vůči nim nemusela cítit trpkost, kterou bych jim i sobě otravovala život.
Mám pocit, že Tys z nějakého důvodu dlouho rozdávala "ze svého" (míněno z toho, cos bytostně potřebovala pro vlastní přežití) a teď Ti to chybí a těm lidem to vyčítáš. Ale vezmi si to i z té druhé stránky - to, KOLIK dáš, sis určovala do značné míry sama, a mně osobně by bylo velmi nepříjemné, kdybych se dověděla, že mi někdo dával za těchto okolností, a že když mu neprojevuji dostatek vděku podle jeho představ, že je trpký a tu trpkost dává pocítit i mně. Nejsem si jistá, s jakými pocity bych k tomu člověku přistupovala, ale předpokládám, že by mi v jeho přítomnosti minimálně nebylo volno. A bylo by mi mnohem milejší, kdyby se mi (předpokládejme, že by to byl rodič) neobětoval, ale odkázal mě v mých potřebách a nárocích do zdravých mezí s tím, že i on má své potřeby a nároky. Zkrátka by mi lezlo dost na nervy, kdyby kvůli mně strádal a pak mi to vyčítal.
|
Tylity |
|
(3.8.2012 8:49:01) Depresi? Já? Nikdy jsem na obdobné věci netrpěla ani v náznaku. Ale jsem realista a nohama na zemi, dost tvrdá hlavně k sobě - prostě já to tak vidím, bez ohledu na mé děti (včera jsem trávila odpoledne se svýma dcerama a vnukama, bylo to prima, v neděli znova - nevidím problém, přesto neměním své názory).
Chtělo by to pokud možno objektivní nestrannou statistiku, jak to je v naší populaci s péčí o ty staré a nemohoucí. Obávám se, že přes nějaké záblesky, které se tu někteří snaží předkládat jako obecné pravidlo, to moc slavné nebude. Takže statisticky - jednou to bude čekat mnohé z těch, kteří na to ani nepomyslí.. konce v různých LDNkách a zařízeních...
|
adelaide k. |
|
(3.8.2012 10:47:58) TYlity, zkrátka je to pořád dokola. Chceš předat "světu" poselství, že i když ty spratky člověk piplá a dá jim VŠECHNO, nakonec se stejně nezvaděčí a oni se na něj nakonec vykašlou. Je to tvoje téma, já to chápu a beru. Ale vaše rodina fakr není vhodný modelový příklad.
Já byhc řekla že většina tady ví že vychovat děti (ani pokud se to podaří opravdu dobře) není záruku romantického stáří v kruhu nejbližších, kteří se o tebe láskyplně starají.
|
Tylity |
|
(3.8.2012 10:58:31) Ze by rodina byl "Svět" ? :) Třeba ano, ale spíš mě vnitřně drásá, když tu čtu různé diskuse s sleduji "problémy světa" - tedy lidí na rodině, říkávám si, vy vůbec nevíte, o čem život je.. Teď se ale omlouvám některým, i mně se stalo, že při čtení něktrých příspěvků jsem byla down..
Možná chci jen říct - holky, bacha, jednou se můžete setsakra divit - aneb jak říkávala moje maminka, jednou sama uvidíš (a já už dnes prostě vidím, že měla pravdu..)
Vše si musí každý prožít a odžít..
|
adelaide k. |
|
(3.8.2012 12:41:54) Tylity a ty máš fakt pocit že ty víš o čem je?
|
Tylity |
|
(3.8.2012 13:06:16) adelaid - já si totiž četla různé postřehy k danému tématu.. diskutovala to. Nyní nemyslím tady na Rodině, ale s více lidmi a lidmi, zabývajícími se touto problematikou. Proto si myslím, že to není tak růžové, jak se tu kde kdo snaží propagovat. A že to je horké téma k zamyšlení.
|
Kudla2 |
|
(3.8.2012 13:34:10) Mně hlavně přijde trochu nemocný zaobírat se tímhle v padesáti či kolik Ti to je, když to, pokud vůbec, nastane až za tak dlouho, že stejně dopředu nemůžeš znát všechny okolnosti, ve kterých budeš Ty i Tvoje děti.
Natož se tím trápit.
Já se přiznám, že o tom vůbec neuvažuju, to, že se budeme snažit neviset dětem na krku, je vcelku jasné, ale jak to dopadne nevím a proč se tím zanášet a nervovat 40 - 50 let dopředu
|
Tylity |
|
(3.8.2012 15:17:22) Kudlo, já nemám problém, já ho mám vyřešený. Ale napadlo mě, že ostatní se tím nezaobírají - a jak potvrzuješ, nepletu se. A až se tím začnou jednou zaobírat, tak už bude pozdě, už s tím nic nenadělají. Ale teď by ještě mohli, kdyby to chtěli vidět...
|
CPO |
|
(3.8.2012 15:31:46) "já nemám problém, já ho mám vyřešený. Ale napadlo mě, že ostatní se tím nezaobírají"
Jak si to mohou dovolit??? Bídáci jedni nezodpovědní! Pak si budou zoufale trpět...
|
Katka | •
|
(3.8.2012 15:58:38) Tylity, bohužel to, co tady na téhle diskusi řešíš není v rovině, že jsi piplala své kučeravé andílky, ale to, že ti andílkové léta sledovali, že ze sebe necháváš dělat hadr na podlahu, tak k tobě začali přistupovat i oni. Nebudu řešit genetiku, ono bohužel i někdy stačí rodinný vzor, když děti poslouchají: maminka je hysterka, maminka je tohle a támhleto, mámu neberte vážně...no tak se začnou podle toho chovat, obzvlášť když máma ani nepodnikne pokus o vymezení se, aby děti pochopily, že to, co otec říká, nebo dělá, není košer. Některé ženské i uzurpované totiž sice nemůžou třeba hned odejít, ale aktivně bojují, ohrazují se, ty jsi asi nedělala nic z toho. a teď v dospělosti si nejspíš kupuješ přízeň dcery tím, že se necháváš využívat, ale pak na to nadáváš. Myslíš, že když teď vymezíš hranice na hlídání vnoučat /o kterém jsi někde psala/, když řekneš ne, že tě dcera zavrhne úplně? Nebo čeho se bojíš? Ani teď není pozdě ukázat vocaď až pocaď, jde o to, jestli to umíš. Teď už ti totiž nestojí za zadkem tyran, kterého se bojíš. A když se nenecháš využívat, nemusíš jednou nadávat, že nevděk světem vládne a že jsi se rozdala, čekáš vděk, a žádný nepřišel. Čistě proto, že se nerozdáš a nenecháš se využívat.
|
|
|
adelaide k. |
|
(3.8.2012 16:15:47) Tylity a můžu se zeptat jak ho máš vyřešený?
|
Tylity |
|
(4.8.2012 10:15:45) Adelaid, já jsem finančně zajištěná, mám zcela novou rodinu. Navíc dnes již vím, že mohu žít i sama a jsem spokojena. Vedle rodiny mám spoustu dobrých přátel. Další děti, svou dcerku již vychovávám jinak. Osobně spoléhám jen na komerční péči - jsem tak spokojena.
Proč tato diskuse - čtu na rodině kolem, jak kdo žije - dívám se kolem sebe, jak kdo žije. Jak se babičky rozdávají a dívám se na jejich děti, jak je využívají. A o kousek dál se dívám, jak tu vycucnutou babičku, když už nic nemá, doslova odkopnou. V reálu u jiných lidí se dívám, jak se příkladně chovají s láskou vychovávané dětičky. A čtu, sleduji zprávy, jak se chová nová generace, vidím v zaměstnání, jaký je vztah k důchodcům.. Vždy to ve mně budí dotazy, jestli si ti lidé kolem (i na rodině) někdy vůbec připustí, že právě ti, kterým se rozdávají a kde se bijív prsa, že u nich je všechno vpořádku, že to nemůže být jinak - tak že právě i u nich to může být jinak? Podtrhuji slovíčko "může". Samozřejmě že nemusí, ale "může"..
To je ta má životní zkušenost - že všechno může nakonec být jinak..i když je to absurdní. co se týká mých dětí - jsou poznamenané povahou svého otce, ať již geneticky a nebo výchovou, to je jedno a já to skutečně vidím až nyní. Ony samy si to neuvědomují. Nikoho si nekupuji, žiji konečně svůj život. Začínám být spokojená a kliná. Mám dnes určitou životní zkušenost (ta se nedásdělit, musí se odžít) - něco jsem prožila sama, něco sleduji v okolí - a vyhodnocuji, tak se to tu snažím nějak přiblížit.
Ale není mým problémem "Kdo se o mně postará", pouze jsem použila "ich formu", je ve výrazu naléhavější.. Nemyslím si, že by péče o staré lidi byla u nás vpořádku. Mladý člověk většinou nemyslí na to, co jednou bude.
|
Tylity |
|
(4.8.2012 13:04:09) Eleonor, mé děti nejsou vychány "špatně", jen určitým způsobem. Jsou spořádaní, živí se prací, vychovávají děti. Zřejmě mě i mají rády, jen je jiné, jak to dávají najevo. Jsou inteligentní, se svým životem zřejmě spokojeny.
Že já vidím v jejich životech budoucí problémy, že mi je líto uhoněné dcery a čekám, kdy se ozve snacha, která si dosud neuvědomuje despotismus v povaze mého syna - toje jiná věc.
Prostě každý nějak žije a považuje to třeba i za správné, ostatní se ze stejného třeba zděsí. Mé děti svůj život jistě považují za správný a za šťastný, otázka je, co bude po letech.
Vím, že komerční péče má svá úskalí, ale stejně jí dávám přednost. I vzhledem k tomu, že mé děti mají právo na svůj život a nechci, aby se kvůli mě jednou nějak obětovali - má prostřední dcera by toho byla schopna. Také je nutné zvolit správnou komerční péči - např. v prostředí domova s placenými pečovatelkami, upraveným protředím pro starého člověka (ale to je i pro mě zatím jen mlhavá představa - ale zažila jsem to v širší rodině a bylo to vyhovující - dokud se dětem nezželelo financí, které nakonec mohly využít jinak, než za péči o nemohoucí maminku a tuto péči samy změnily na ústavní a méně ekonomicky náročnou).
Pokud jde o to, že jsem se půl na půl podílela na výchově svých dětí, s tím naprosoto souhlasím. Trvalo mi moc dlouho přijít na to, kde jsem udělala chybu. Můj psycholog říká, že jsem chbu neudělala, že jsem se nikdy neměla potkat s jejich otcem. Podstata spočívá v tom, že i kdybych nakrásně se chovala, jak mi tady všichni radí a byla důrazná a vymezovala si svůj prostor (někdo to tu nazval "nenechala ze sebe dělat kus hadru"), tak bych stejně byla nešťastná, protože takové chování není v mé povaze a musela bych se do něj celý život nutit - tudíž bych stejně z toho způsobu života měla problémy.
Ano, chyby.. mohla jsem se chovat jinak, ale v tom prostředí to prostě nešlo.. Nemám na to povahu - otec mých dětí je dominantní, majetnický a velice inteligentní, hysterický a emočně labilní. Těžký soupeř. Zvlášť, když takového člověka milujete a nechcete s ním bojovat...
|
Líza |
|
(4.8.2012 16:27:37) Prostě bys odešla o monoho let dřív, protože by ti bylo tak nepříjemně, že by to nešlo. Ale nad rozlitým mlékem nemá cenu brečet.
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(5.8.2012 22:20:09) Tylity,
je mi jasné, že ve Tvém případě jde o něco jiného, než o prosté "kdo se o mě postará".
Myslím, že se v podstatě potřebuješ jen ujistit, že rozdat se do posledního kousíčku není šťastná cesta, a že myslet i na sebe je v naprostém pořádku.
Pokud je to tak, tak Ti to klidně podepíšu a stvrdím .
Děti zdaleka nemusí dostat vše co vidí, ani veškerou pozornost rodičů, dokonce si myslím, že rozdáváním se do posledního kousku rodiče dětem prokazují medvědí službu, protože je učí jen brát, ale neučí je i dávat (což se jim samým později může vrátit jako bumerang).
Myslím, že jedním z velkých darů, které můžeme svým dětem do života dát, je umožnit nejen sobě, ale i jim sladkost pocitu dávání (ve smyslu věcném i symbolickém - nechat je, aby ony něco udělaly pro nás) a naučit sami sebe to s láskou přijímat.
|
Tylity |
|
(6.8.2012 11:09:11) Kudla
tak nějak.. fakt mi nejde o to, kdo mě jednou bude opečovávat :)
Ale ještě něco k tomu navíc - jak tady čtu ty maminky, já mám o ně strach.. jednou se jich hodně bude divit.. píšu to spíš pro ně..
Už mi to připadá, jako "kult dítěte".. a ty důsledky mě děsí.. bohužel negativní, bohužel se dotknou nás všech, bohužel si to nikdo nechce připustit...
|
Kudla2 |
|
(6.8.2012 11:36:12) Tylity,
já si neumím vůbec představit myšlenkové pochody, jaké může mít člověk ve Tvé situaci, a nerada bych se Tě nějak dotkla, ale malinko mě irituje, jak se svůj vlastní problém snažíš napasovat na "globální problém, který se mě nedotýká skoro vůbec, ale týká se hlavně vás všech".
Trochu se ostýchám diskutovat s Tebou jako s každým druhým, protože na jednu stranu vidím spoustu věcí, se kterými bych ráda polemizovala, ale na druhou stranu si říkám, že to teď možná potřebuješ vidět/vnímat právě takto, a proto, že vím, že jsi stále ještě v procesu "léčení", tak nevím, zda si mám troufnout polemizovat (ač mě jazyk svrbí), protože bych Ti hrozně nerada ublížila.
|
|
adelaide k. |
|
(6.8.2012 11:41:33) Tylity já myslím že většina ví že to neni ta prava cesta. To před čím varuješ a co jsi sama dělala je extrém, ne většinová zaležitost.
Tvoje prozření a poznání je cenné, ale hlavně pro tebe.
|
|
Medunka_ |
|
(7.8.2012 8:51:12) Tylity, v nedeli jsem mluvila s kamaradkou a az pritom rozhovoru jsem pochopila, jak to myslis a ze tve varovani neni uplne bezucelne. Problem je v tom, ze jsou situace, tak moc dobre nevidi, ze uz dava vic nez ti dalsi (efekt varene zaby) a casto to zjisti, az kdyz uz je zahnany v koute a dost tezko se hleda cesta ven.
Tylity, .
|
Tylity |
|
(7.8.2012 15:54:08) Medu tančící - díky..
Jedu se naposledy v tomto z životů rozloučit se Sisi, naposledy ji vezmu za ruku.. Chci, aby věděla, že ji tady vždy bude mít někdo rád, i když tu už nebude.. musím teď, za týden by mohlo být pozdě, snad ji ještě stihnu živou... také chci po ní poslat vzkazy na druhou stranu (ne, ještě nejsem blázen, prostě chci)
Moc jsem toho viděla, nejde ani tak o mou nejbližší rodinu - tam si jen nedělám žádné iluze. Jen jsem toho prostě moc viděla, všímala si a moc intenzivně to vnímám. Zkuste si někdy udělat střih - dnešní obětavé maminky s dětmi - a pak stará opuštěná paní.. nebo jiná, bezmocná, ležící v charitě.. i ty měly děti a opečovávaly je, rozdaly se.. takže jim potomu už na péči o sebe nezbylo.. každý den přináší nový příběh, každý den vidím více. Zkuste se také dívat dál, než k vlastnímu prahu, nikdo neví, co se kdy přihodí..
|
Líza |
|
(7.8.2012 17:46:18) K vlastnímu prahu? On každej vidí, co si z reality vybírá. Vidím kolem sebe lidi, kteří pečují o své blízké ze všech sil. Vidím je podstatně dál než za vlastním prahem, nedělej z ostatních slepé ;)
|
|
Kudla2 |
|
(7.8.2012 19:55:59) Tylity,
a jak by sis tedy představovala, že by to mělo být správně?
Když je někdo ke konci života třeba bezmocný, tak jak by mu pomohlo, kdyby se rozdával více/méně? Bezmocný a odkázaný na pomoc druhých by byl stejně.
Ten, co nerozdává vůbec nic, je zase (jak se tu mnohdy taky píše) stižen záští svých dětí za to, že nerozdával.
Představa "staré opuštěné paní, co všechno rozdala dětem a sama pro sebe nic nechtěla" je jednak značně zjednodušená, druhak si myslím, že většina lidí se až takhle do krajnosti neobětuje (naštěstí) a třeťak ta hypotetická paní, ač si myslela, jak svým dětem neprospívá, jim asi spíš uškodila a prokázala medvědí službu, protože je naučila jen brát, ale už ne dávat.
|
|
Oggová |
|
(7.8.2012 20:09:07) Tylity, prosím tě, nejsi jediná "co toho dost viděl". Jen koukám, že jsi jediná, co má pocit, že všem okolo otevře oči.
|
|
adelaide k. |
|
(8.8.2012 12:17:39) Tylity fakt myslíš že jsi jedina kdo něco videl, zažil?
|
Kudla2 |
|
(8.8.2012 12:34:32) Oggová a Adelaide, mě taky ten poučovací tón od Tylity ("jen JÁ jsem něco prožila, jen JÁ vím "o čem to je" a všichni ostatní jsou slepí) dost dráždí.
Ale mějme prosím při formulaci reakcí na paměti, že není psychicky OK a že rozsah jejího psychického zranění je pro mě osobně naprosto nepředstavitelný.
|
Oggová |
|
(8.8.2012 12:58:52) Kudlo, nejsem v úplně dobrém rozpoložení a tak raději nebudu reagovat. Na paměti to mám.
|
Kudla2 |
|
(8.8.2012 13:05:45) Oggi
|
|
|
adelaide k. |
|
(8.8.2012 15:20:49) Kudlo, vím že to neměla ani omylem lehké. Na druhé straně, je to univerzální omluva?
|
Kudla2 |
|
(8.8.2012 17:17:21) Adelaide,
to jistě není, a mně ten mentorský tón taky leze na nervy, každému jinému bych to už vpálila.
Ale u Tylity mám strach, abych jí nějak neublížila.
|
Tylity |
|
(8.8.2012 21:28:09) Kudla
neboj, mě už nikdo nemůže ublížit, víc už to nejde.. :)
|
|
adelaide k. |
|
(8.8.2012 21:34:40) Tím ta debata ztrácí smysl. Načlapovat opareně a neříct polovinu toho co si myslím, mě neba.
|
adelaide k. |
|
(8.8.2012 21:35:01) Našlapovat opatrně
|
|
|
|
|
Tylity |
|
(8.8.2012 21:27:01) Kudličko, neboj, jsem psychicky naprosto OK.
Zřejmě je dost lidí, co mají rovněž své zkušenosti. Na druhou stranu je strašně moc lidí, co se budou divit. Pokud patřítě nezi ty, co mají dlouhý bílý vous a již "vědí" - tak se jen usmějte a nechte mé poznatky a zkušenosti těm, co se teprve dobérou toho, co já dnes již vím.
A jak by to měl obýt správně? Nerozdat se, myslet na sebe. Myslet také na sebe.... zaopatřit sám sebe, dokud má člověk sílu, nespoléhat na druhé, a to tak, jak je to jen možné.
Sisi říkávala (ještě si to pamatuji) - nejlepší dárek pro mé děti je, že se sama postarám o své stáří a oni se mnou nebudou mít jednou starosti... to je můj dárek pro ně.. a šla si zaplatit ústav pro bezmocné, když byla v plné síle. Nikdy jej nevyužila..
|
Kudla2 |
|
(8.8.2012 23:43:32) Tylity, jasně, jak tu psala Líza, stojíš na náměstí, krev z Tebe stříká a voláš "koukejte, lidičky, jak mi nic není".
Uvažuju, proč Ti tak záleží na tom, aby ses jevila jako "ta moudrá, co oproti těm ostatním nevědomcům ví." Aby sis ospravedlnila, že se nerozdáš svým dětem, že si necháš kousíček pro sebe? Máš vztek na svého syna, že by Ti nechtěl dopřát ani ten kousíček, případně se bojíš o svou dceru, že ona je schopna ani ten kousíček si pro sebe nenechat?
Ale vem prosím v potaz, že docela dost z nás si pro sebe ten kousíček a i víc nechává a považuje to za naprosto normální (a dává tak i svým dětem možnost prožít ten úžasný pocit dávání, nejen braní). Z toho, co píšeš, vyplývá, že se domníváš, že VŠECHNY maminky kučeravých andílků na sebe úplně zapomínají a cele se obětují svým dětem, což není ani zdaleka pravda.
To, co říkáš, že by člověk měl myslet nejen na druhé, ale i na sebe, třeba já osobně poměrně úspěšně praktikuju celý život, ač si myslím, že dávám druhým poměrně dost, tak by mě ani nenapadlo dávat to na svůj úkor a zapírat sebe sama. A myslím si, že tak absolutní sebeobětování, o kterém jsi psala Ty, je spíš výjimka než pravidlo.
|
Tylity |
|
(9.8.2012 10:04:49) Kudlo, ale nedramatizuj. Z nikoho nestříká krev a není to jen můj subjektivní pocit, probírali jsme to s psychologem - doopravdy jsem na tom dobře (stále lépe :) ).
Ne, své děti beru jako samostatné bytosti a respektuji jejich život, naopak chci, aby respektovaly můj. Je to, jako bych žila další z životů. To v tuto chvíli neřeším.
Vzhledem k jiným událostem, kdy sleduji z povzdálí pomalé umírání, obětavost jisté maminky vůči dospělé dceři a vnučce, příběhy dalších starých žen, co jsou umístěny v jedné blízké charitě - tak se mě dotýká nespravedlnost světa - prostě to vidím a začínám tomu rozumět.
Je prima, že jste jaké jste, zřejmě se to vás, co se tu kohoutíte, že vy jste na tom zcela jinak - tedy netýká, ale já vím, že se to mnoha žen (i můžů) týkat bude, a budou se divit.. Proto to tu píši.. to všechno ukáže čas..
|
Tylity |
|
(9.8.2012 13:49:26) Milado, promiň, ale dovol mi bytostně s tebou nesouhlasit.
Vidím kolem sebe letité důchodkyně, které nic vyřešené nemají a které teprve to divení se čeká..
Vědma.. hm.. asi tě i další tím svým přesvědčením štvu a i to dokážu pochopit, ale jsem přesvědčená, že to tak je.. již jsem to mnohokrát viděla, stále se to opakuje.. a nikdo si to nechce připustit, nikoho se to netýká - a pak bum..
Tak ti držím palce, aby ses nikdy nedivila, třeba nebudeš - ono to rozhodně neplatí všeobecně a pro každého, ale je toho víc, než si kdo dovede a chce připustit..
|
Kudla2 |
|
(9.8.2012 18:32:48) tak hlavně vyřešené nevyřešené - jak chceš "mít vyřešené" něco, co ještě nenastalo, případně nemusí nastat nikdy, případně nevíš, v jaké budeš sama situaci?
Hele, už jsem to tady říkala - kupříkladu my teď máme půl roku doma manželova strejdu, který těžce onemocněl a je sám. Nic "vyřešené dopředu" jsme neměli, prostě nastala situace a my jsme ji řešili za pochodu.
Nevidím ani jedinou věc, kterou by ten strejda mohl ovlivnit tak, aby se tzv. "nedivil"(kromě toho tedy, že se k manželovi a pak i ke mně vždycky choval slušně, nebyl žádný protiva a byla s ním legrace.)
|
|
Tylity |
|
(12.8.2012 22:06:37) Milada
1: je to pravda
2. přistaň na zemi
3. nepíšu o 35, ale o lidech nad 60.. jak se chovají k lidem 85-100 let..
PS: do 80ti to musíš zvládnout hravě sama..
|
Kudla2 |
|
(12.8.2012 22:37:07) no, ale je přece dost reálná možnost, že člověk nad 60 toho má sám plný brejle a už není fyzicky a třeba ani psychicky fit.
O čem tedy prosím Tě vlastně konkrétně píšeš? Je to celé takové neurčité. Původně jsem myslela, že to má být o dětech celkem ještě v plné síle, kteří se totálně vykašlou na svoje staré rodiče?
|
Tylity |
|
(12.8.2012 22:54:37) Kudlo, ty jsi přeci realista, víš, kdy se dne chodí do důchodu? Děti nad 60 jsou (mají být) v plné síle.. ale co to udělá s psychikou člověka.. jak jde čas, co se stane po 60 z těch andílků.. hm, já to vidím.. žiji to...
|
Sheeny |
|
(13.8.2012 1:49:32) Jak si tak čtu tuto diskuzi, uvědomila jsem si, jak je to vlastně fajn, že mě maminka měla, až když jí bylo 40. Teď je jí 77, mně 37. Já jsem na vrcholu sil a doslova se těším, až se o ni budu starat...Nějak mi ten můj záměr ale zatím kazí, ta naše bábinka Je to totiž stále pracující a velmi čupr babička( celý život měla své povolání - svobodné povolání, věnovala se své kariéře, a stále věnuje...) Nedávno si pořídila nové auto ( jezdí po Praze jako drak již od 50.let ), má více pracovních aktivit nežli leckteří třicátníci až šedesátníci. Nikdy nebyla nezaměstnaná, nikdy nebyla bez práce... My jí z legrace říkáme "naše německá pracující důchodkyně"... Jezdí po světě a šťastně si užívá ten svůj sklonek života, a já jí to ze srdce přeju!
Pravda ale je, že kdyby mě měla třeba v 18 letech, a já bych se už coby sama nemocná sedmdesátnice měla starat o téměř devadesátiletou maminku... no nevím, nevím... asi by to rozhodování o péči musela převzít vnoučata. Najednou by byla nucena řešit, jak se postarat rovnou o dvě generace staříčků...
Takže moje maminka ví, že JÁ SE O NI POSTARÁM, ví, že to bude v příštích letech vzhledem k jejímu věku již velmi aktuální téma... A asi je ráda, že má za dceru mě ( aspoň mi to stále říká... ) Myslím, že mě dobře vychovala, vedla mě k tomu, že se má člověk o své blízké postarat. I ona se do posledních sil starala o svoji maminku ( také ji měla později, v 35 letech ).
|
Líza |
|
(15.8.2012 7:42:16) No on není žádnej odvaz mít najednou na krku nemohoucí rodiče i jedno dvě bezmozkový batolata...
|
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(9.8.2012 18:29:04) Pořád jsi ale neřekla, ČEMU se ti lidé budou divit.
Že se na ně děti úplně vykašlou? Že nebudou ochotny/schopny poskytovat péči v takovém rozsahu, jaká by byla potřeba/jakou by ten senior chtěl? Nebo čemu tedy vlastně?
|
Tylity |
|
(12.8.2012 22:08:41) Kudlo, já viděla "děti", co jsou starší než většina přispěvatelů tady na rodině, co to psychicky nezvládli.. ne, že by nechtěli a nebo byli špatní, ale nezvládnou to, důležitější se stanou amteriální statky a nová rodina, ta další, co se utvoří ..
Byla jsem o víkednu se Sisi.. stále pláču..
|
Kudla2 |
|
(12.8.2012 22:39:39) Tylity,
já jsem už víckrát byla s ohledem na starost o některého člena rodiny v situaci, že jsem to zvládala jen na hraně, a to jsem nepoměrně mladší.
Chceš vyčítat šedesátníkovi, že "nedává" celodenní péči o nepohyblivého/inkontinentního/dementního starého člověka, nebo co vlastně?
|
Tylity |
|
(12.8.2012 22:57:29) Šedesátník je z dnešního pohledu člověk plný síly.. nechci nikomu vyčítat nic. Jen .. zastavená láska, zastavené člověčenství.. lidé se mění.. a mění je ti, kteří jsou kolem nich. Toho maminčina andílka změní leta života s jeho partnerem.. "oni".. jsou pak jiní... a je to moc smutné..
Kdo "se o mně" postará? O kohokoli z nás?? Kolik z nás se toho dožije? Myslím, že ti co se nedožijí, zvítězili..
|
Kudla2 |
|
(12.8.2012 23:09:25) Tylity, nic ve zlým, ale fakt by nešlo být trochu konkrétnější? (samozřejmě nemyslím specifikovat, o koho jde, ale aspoň co do předmětu, o který Ti jde)?
Jako že si šedesátiletý dědek pořídil mimino a totálně se vykašlal na svou mámu?
|
Tylity |
|
(12.8.2012 23:15:37) Nejde o konkrétno, ono toho je totiž tolik, že to je všeobecný problém.
Nemusí se vykašlat, to je moc jednoduché, stačí, když dá přednost svému životu, dětem a partnerovi.. o matku je postaráno, ale chybí jí ten, koho milovala celý život nejvíce.. za peníze v Praze dům..
Osud mnoha matek, bez peněz ještě hrůznější. Nikdo tomu nechce věřit, pokud v té situaci není sám..
Není třeba být konkrétní, jenom vnímat a poslouchat.. je to moc těžké si připustit, co se může stát..
Myslím, že člověk má být připaven na všechno a má mít sílu žít svůj život - i sám... nespoléhat na nikoho.. zařídit se podle toho..
To je vše.
|
Kudla2 |
|
(12.8.2012 23:27:30) No když ono se ale s abstraktnem jaksi dost špatně polemizuje.
To, že dá někdo přednost svému životu, dětem a partnerovi, to je snad normální, ne? Měl by je snad kvůli matce zavrhnout?
A nerozumím tomu "o matku je postaráno, ale chybí jí ten, koho milovala celý život nejvíce" v kontextu, že "se na ni nevykašlal".
Tak co teda ten nešťastník vlastně proved""? Nechodí za ní na návštěvu vůbec/dost často? Nevzal si ji k sobě domů?
"Osud mnoha matek, bez peněz ještě hrůznější. Nikdo tomu nechce věřit, pokud v té situaci není sám.."
To zní skoro jako by je shazovali ze skály.
"člověk má být připaven na všechno a má mít sílu žít svůj život - i sám... nespoléhat na nikoho.. zařídit se podle toho."
Tak na jednu stranu je snad jasný, že normální člověk se v tomhle směru víceméně snaží spoléhat sám na sebe, dokud to jen trochu jde, a na druhou stranu může nastat x situací, kdy se prostě bez pomoci těch druhých neobejde, a může to být třeba sestřička ve špitále, co mu bude utírat zadek.
Já pořád na tom, co píšeš, nevidím nic hrůzného. Lidské umírání je bohužel osamělé a smutné skoro vždycky a není na tom vcelku nic k divení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(9.8.2012 12:58:27) a co "se nás bude týkat"?
To, že někdo dlouze a pomalu umírá, je smutné, ale to jsou tyhle záležitosti obecně. A bohužel to nelze ovlivnit tím, zda jsme se před tím v životě chovali slušně a obětavě nebo ne.
Já nějak pořád nechápu, co chceš vlastně říct. Že se ty staré ženy, o nichž mluvíš, obětovaly pro své děti a ty děti se pak na ně úplně vykašlaly, nezajdou za nimi nikdy ani na návštěvu a tak? Nebo Ti vadí sám fakt, že ty ženy neleží doma a ty děti se o ně nestarají osobně?
A co by tedy bylo spravedlivé? Říct si "maminka se pro mě obětovala, tak teď se zase já obětuju pro ni a dochovám ji do smrti"? Pokud to někdo udělá, tak je to hezké, ale také už jsem toho viděla poměrně dost na to, aby mi bylo jasné, že to může být objektivně nad síly toho dítěte - a která opravdu milující máma by chtěla vidět své dítě, jak třeba přijde o práci a zdraví kvůli tomu, aby se mohlo o ni starat osobně?
|
Tylity |
|
(9.8.2012 13:59:13) Kudla - chci říci babičce, co jde od důchodu k důchodu, že to spoření nemělo být na vnučku, ale pro ni.. a že nemá na sebe brát konsolidaci dceřiny hypotéky, měnit svůj byt za menší, aby dceři "pomohla" ap. Má si žít svůj život a dceři nejvíce prospěje, když se bude umět o sebe postarat - tedy bude dbát na své zdraví, nebude se vystavovat situacím, kde by hrozil úraz a např. trvalá invalidita a tzv. "ležák" ap.
Je to těžké, protože mnoha ženám se stane, že nedovedou žít jinak, než pro své potomky - mají radost z jejich radosti, děsí je problémy jejich potomků.. Pokud jste zde na rodině "jiné" a toto není váš problém - tak to nechte být, to se vás netýká.. to se týtá toho zbytku světa, který tak žije (a vy jen nevíte, že to rozhodně není zanedbatelná část světa..)
Chci říct té paní, jak jsem ji výše popsala, že musí na sobě začít pracovat.. Nikoli tobě, Kudlo, a ani Miladě.. pokud se tu jen předvádíte a nakonec to bude jiné i ve vašem případě (možné je vše) - krčím rameny.. je to vaše věc..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
adelaide k. |
|
(3.8.2012 14:40:56) Tylity, možná pro ostatní tak horké není. To má přece každý jinak.
|
Tylity |
|
(3.8.2012 15:20:47) Adelaid, ale to není horké ani pro mě. To začne být horké až pro toho, u koho ta situace nastane. Proto o tom nemusí nikdo přemýšlet a diskutovat, to je mimo mísu.. Diskutuje se jen o tom, co se koho bezprostředně týká?
Chtěla bych upozornit, že když s oblibou užívám "ich formu" a vztahuji různé situace k sobě - je to jen můj způsob vyjadřování obecných problémů, v praxi se to mé osoby až tak týkat nemusí.
Nyní mě zajímá, jak se dnešní děti budou jednou chovat ke svým rodičům - jsem přesvědčena, že se právě toto ve společnosti obecně horší.
|
Líza |
|
(3.8.2012 15:25:23) Tylity, založíš-li o tom diskusi, pak je zjevné, že se tě to týká, velmi bytostně. Jako, můžeš stát krvácející na náměstí a řvát "mně nic není, nevidíte?" ale lidi budou asi spíš věřit tomu, co vidí na vlastní oči...
|
|
|
|
|
|
|
|
|