(5.9.2012 10:40:34) Vy, co máte nadprůměrně inteligentní děti, kdy jste to poznali a kdy jste začali pozorovat, že dítě je jiné, inteligentnější než ostatní? Dá se to poznat už ve třech letech?
(5.9.2012 10:46:04) Záleží, co přesně tou inteligencí myslíš. Já konkrétně jsem poznala, že je mé dítě dejme tomu nadprůměrně nadané, když v roce znalo bezpečně barvy, spoustu zvířat, okolo dvaceti měsíců pak abecedu apod.. A to všechno z vlastního zájmu, samo se po těch informacích aktivně pídilo, ne že bych byla "cáklá matka" a tlačila to do něj ambiciózně já
(5.9.2012 10:54:25) Mně přijde, že jak se děti vyvíjejí, tak se ty počáteční rozdíly, v čem je kdo napřed stírají nebo každému jde něco lépe a něco hůře. Například dcera sestřenice ráda opakovala takové ty miminkovské hry typu Jak jsi veliký, plnila pokyny typu pošli mámě pusinku, udělej pá pá, napodobovala zvuky zvířátek apod. Syn tyto opakovací hry vlastně nedělal nikdy. Myslela jsem si tehdy, jestli teda ta holčička není více nadaná. Ale mluvit začala až po druhém roce, a to ještě jen slova. Syn říkal zase už věty. Takže jsem získala dojem, že v tomto věku se asi moc závěry o inteligenci na základě takových věcí, co popisuji, dělat nedají.
(5.9.2012 10:56:16) Například dcera sestřenice ráda opakovala takové ty miminkovské hry typu Jak jsi veliký, plnila pokyny typu pošli mámě pusinku, udělej pá pá, napodobovala zvuky zvířátek apod. Syn tyto opakovací hry vlastně nedělal nikdy. Myslela jsem si tehdy, jestli teda ta holčička není více nadaná.
Hehe. Na základě tohohle je prudce inteligentní i pavián.
(5.9.2012 11:11:01) Majdo, to nejsi sama. Také jsem po dětech nikdy nechtěla, aby "dělaly pá pá" apod.. Nějak se mi příčilo dělat z nich blbce jen proto, že jsou malé.
(5.9.2012 11:11:50) No a právě na tyto hry, které i mně připadají trapné, se hodně matek soustředí a chlubí se jimi, jak mají šikovné dítě, které na povel reaguje.
(5.9.2012 11:13:37) a když dítě tento pokyn splní a zamává nebo pošle tu pusinku, následuje pochvala matky, ty jsi ale šikulka moje, nebo ty jsi ale šikovnáááá. Omlouvám se za zdvojené á, takto tyto matky často i píší.
(5.9.2012 11:46:20) Goro to zadrhavani mame taky, lepsi se to vekem? On jinak mluvi dobre, ma velikou slovni zasobu, ale jak rikaji lide co s nim mluvi, tak on toho chce rict tolik ,ze defakto nerekne nic )).
(5.9.2012 12:04:46) boží, no "pá pá" je poněkud trapné, ano I malému dítěti lze říct normálně "ahoj", ne? Jsou to také dvě slabiky. (Moje dcera např. říkala "ahoj" v 10 měsících.)
(5.9.2012 12:52:19) Geniální dítě (po všech stránkách, tedy i té sociální), udělá "pá pá", nasadí úsměv číslo 4, a myslí si "to je fajn, že mají všichni radost". Že by nemělo problém s "ahoj" se dozví dospělí až později, když jim samo poví, že "pá pá" jim dělá jen pro radost (rádo). Babičce klidně "pápáuje" do tří-čtyř let, a pak volně ze dne na den přejde do společenských debat o vkusu sousedky (babiččiny) a (ne)promyšlenosti sítě MHD, jelikož jakmile babička zjistí, že s vnukem lze plkat o čemkoli, dělá jí radost zase pro změnu toto.
(5.9.2012 12:59:41) Upřímně řečeno, já vůbec nevím, jestli syn dělal nějaké "pá pá" nebo ne. Jeho otec a já jsme to po něm nechtěli a jestli to dělal s babičkama a tetičkama nevím, nezajímalo mne to. Dětskou mluvu jsme ho pravda neučili, protože je to zbytečný, ale jinak doma žádný exhibice předvádět nemusel.
(5.9.2012 13:12:24) Tak mě celkem zajímalo, jak se syn chová k jiným osobám, tak jsem si všimla, že pápáuje - a jak později vysvětlil, činil tak v reakci na toto loučení babiček a tetiček. Nepovažuji nějaký ekvivalent "nashledanou" za "exhibici" - normálně se člověk prostě rozloučí.
(5.9.2012 13:57:35) jo jo jak je jim rok, tak na žádný pápá a vařila myšička nemaj nárok vostudy je na čase začít s představením shakespeara a citací vergilia
Každé zvířátko má práci, zbytečně čas neutrácí. Zeptejte se třeba výra, pročpak oči nepřivírá. Význam výra velmi tkví v tom, že výrá na větvi. Neboť ze všech možných zvířat Dovede výr nejvíc výrat. Výrá výr a výrá moc, nevadí mu, že je noc. Oči ve tmě přivírat nehodí se pro výra.
Vím už, jak to dělá tapír: vy.ral se a neměl papír. Vím už, jak to chodí s lamou: do svých hoven šťouchá tlamou. Vím už leccos o hyeně: nemá šajn o hygieně. Chodím tak od klece k kleci Můj ty smutku, to jsou věci! Teď znám pravdu všehomíra - zvěř si prdel nevytírá!
(5.9.2012 15:01:00) To mi připomíná zcela vážně míněné výzkumy, jejichž výsledkem je, že následky autonehod jsou u kabrioletů statisticky významně horší, než v případě sedanů... ;-) A taky písničku "...a od té doby věda ví že vrabčáci jsou zvědaví".
Monty, a doporučený věk pro tvůj výtvor (myslím cílovou čtenářskou skupinu)?
(5.9.2012 15:03:28) Marie, to nevím, syn to zná zhruba rok... ale desetiletý dítě by to pobrat mohlo, ne? Akorát bych ho to nenechala přednášet v rámci recitační soutěže.
(5.9.2012 15:30:33) No jo, no, boží matky maj zas boží děti. Každej sme nějakej... (uvozovky u nadání zmíněné prdlé matky nejsou na místě, jsem si téměř jistá, že pokud bude S. někdy otestován, diagnózu íkváče dostane...)
(5.9.2012 15:39:18) ...ale Boží to lípla pod Martinu, tak to asi nebylo na mne.
Nicméně připomenula jsem si nedávný hovor se synem, když jsem se mu snažila vysvětlit, že mne nebaví celý odpoledne hrát polštářovou bitvu. "Tak k čemu mi to potom je, že mám matku blázna???"
(5.9.2012 13:00:40) Tak řeč má nějakej vývoj a je blbost přeskakovat jednotlivé fáźe, "pá" je prostě na úplném začátku jednodušší než "ahoj". Tím přeskakováním a tlačením vývojově dál, tam kde dítě ještě není, se ty diagnozy generují. Mě fascinuje jak matky na netu nadšeně vykřikují, jak jejich dítě už ve druhém měsíci dělají cosi kdesi... a většinou si ještě navíc vymýšlejí.
(5.9.2012 13:37:19) já taky ne, takže bych to nehrotila, já na tyhle hačání tak ymoc nejsem, ale nevidím v tom problém, stejně jako v mykání a sama bych nemykala
(5.9.2012 18:10:05) je vidět, že jsi neměla dítě s opožděným vývojem řeči. Na základě opovrhovaného "pápá" jsme aspoň věděla, že moje nemluvící děti dobře slyší
(5.9.2012 20:30:05) Štěpánko, jak se to vezme. Syn nemluvil skoro do dvou let. Jen mručel v různých tóninách a ukazoval Ale když jsem mu řekla, ukaž mi na obrázku červenou kytku (černou kočku, zelenou žábu - dosaď cokoliv), ukázal ji spolehlivě. Stejně písmena, čísla, atd.. Podle toho jsem také usoudila, že slyší A že i myslí Pak se mu to nějak rozleželo, vybalil na nás najednou celá souvětí a už nikdy nezmlkl
(5.9.2012 20:32:36) do dvou let? tak to NENÍ opožděný vývoj řeči. Já byla ráda, když ve 2-3 letech uměli postupně říct aspoň "ham", "pápá" a podobná slova
(5.9.2012 20:41:41) Já vím, není to opožděné, to také netvrdím. Ale každopádně to není žádná rychlost a o zdravém sluchu a zdravé mysli jsem se tím pádem také musela přesvědčit jinak
(5.9.2012 20:45:59) no, mě je to nakonec celkem jedno, ale s jistotou mohu říct, že na intelektu mých dětí nezanechalo žádné následky, že "musely" říkat potupná slova typu pa-pa, ham, atd.... a fakt mi dalo dost práce, aby říkali aspoň něco.
(5.9.2012 20:53:52) ...ale o tom přece není sporu, že to nezanechá stopy na intelektu. On je stejně intelekt víceméně vrozenej a v normálních podmínkách ho ani neutlučeš, ani nenahodíš do závratných výšin. O vlčích dětech se nebavíme. Jde čistě o to, že vývoj řečových schopností se sice odněkud někam vyvíjí, ale v jeho přirozeném rámci je úplně fuk, jestli dítěti říkáš, že bába sedí nebo hačá, možná je tam malinký "dysbalanc" z hlediska fonetiky, ale pro průměrný dítě zanedbatelný. Je to stejně dlouhé slovo, má stejně střídající se hlásky, není o nic složitější a funkčně je důležitější. Nevím o tom, že by někdo dítěti v době, kdy se učí mluvit podával informaci o sedícím prarodiči formou "matka tvého otce přiblížila svůj musculus gluteus k horizontálně upravené dřevěné dýze".
(5.9.2012 21:27:12) moji ty potupný slova používali klidně i v 8 letch, ze srandy občas i teď ve 12 a 9, ale rozhodně to na inteligenci nemělo vliv, a jestli ji to snížilo, jsme ráda, že jsem tyto potupnosti do dětí vtloukla, to už by bylo totiž jinak k nevydržení :))))
(6.9.2012 13:45:37) Já taky ne, ale to dítě ano. Používala jsem různé varianty, kde to šlo a každé dítě si pak vybral to, co mu šlo líp nebo se mu líbilo. Takže třeba napít říkalo "apí" (ne bm bm), ale na jídlo si z "ham", "papat", "jíst" vybralo "ham".
Opravdu nechápu, co je špatného na dětských říkankách. Já to přeci nedělám kvůli sobě, ale kvůli tomu dítěti. Dětem se líbí, když se věcí opakují, rozvíjejí si při tom pohybové schopnosti, řeč i komunikaci.
(6.9.2012 13:55:24) Markéto, všechny děti ne... syn opakování akustických "blbin" vyloženě nesnášel. Spoustu pitomých her dokázal vždycky hrát do zblbnutí a drží ho to dodnes, ale na ty říkačky byl přímo alergický. Možná je to dědičné, pamatuju si, jak mi drásala nervy mladší sestra, když si vymýšlela nesmyslný říkačky a jela to x krát po sobě. "Čimčárek si hraje na kytáááárku, dřív než se ukládá k spánku, hraje si ještě na kytááááárku," to bylo snad ze všeho nejhorší.
(5.9.2012 16:58:13) ananto, ale mluvit normálně česky (nebo jakýmkoliv jiným rodným jazykem) na dítě snad není žádné nemístné tlačení na jeho vývoj. Jak se má naučit mluvit normálně, když to nebude slyšet? Nebo jak se určuje vývojová fáze vhodná pro náslech správného českého (mateřského) jazyka? Do kdy je matka povinna jen kdákat a pápat a brmbat, aby netlačila na vývoj? To je celé nesmysl, ne? Dítě se naučí to, co slyší, a když slyší kraviny, tak je pak holt chudák používá, než si samo všimne, že normálně se mluví jinak.
(5.9.2012 17:39:14) Anett, dítě se naučí normální dospěláckou češtinu i když na něj děláš pápá. Není s Tebou samo na pustém ostrově, takže vnímá a učí se (aniž by sis to Ty uvědomovala) veškeré sociální interakce kolem sebe včetně odpovídajících jazzykových struktur (když vidí lidi kolem sebe, jak spolu mluví).
(5.9.2012 20:20:11) Žženo, já vím. Každé dítě časem přijde na to, jak se normálně mluví, to už jsem tu i sama psala. Ale tím spíš mi přijde absurdní, vymýšlet pro dítě nějaké jiné zvuky nebo jiná slova, než jakými slyší dorozumívat se lidi kolem. Přijde mi to prostě poněkud trapné a zbytečné. Ale ať si každý mluví na své děti, jak chce, časem budou pravděpodobně úplně normální všechny, jen já sama to vnímám prostě takhle.
(5.9.2012 21:37:09) annet, já bych k tomu ohledně učení dětským ,,slovům,, dodala jediné - nevím jak vaše, ale moje dítě prahlo a prahne po komunikaci. jsou slova, která se naučí dobře říkat a slova která ne. ta ,,blbština,, je uzpůsobená jejich mluvidlům, tak to prostě je. takže většina dětí opravdu rozumí povelu: sedni si, ale když by to mělo říct samo, lépe se mu řekne hačí. stejně jako rozumí? jdeme jíst, ale pojď, dáme hamání - v tu chvíli se raduje a opakuje hami hami. proč? chce komunikovat a já mu to usnadňuju. v roce už uměl říct bumbu, pití se naučil až nyní a to mu budou už 2 roky, takže nějaký závratný tempo řeči nemá. proto je potřeba brát to schovívavě. když pak obzvlášť od opovrhovačů ,,miminštiny,, slyším, jak jejich děti pouze porůznu brmlaly, říkám si, že tomu teda fakt šanci dát měli
(5.9.2012 22:10:23) Pokud se mohu vyjádřit i já, tak třeba můj syn nikdy neříkal ham, bumbu, bumbat, pa pa, babi apod. Říkal hned pít, jíst atd. Protože jsem s ním mluvila normálně. Já nejsem moc takový ten typ, co když mluví s dětmi, tak se najednou promění v jiného člověka a začne se chovat jinak. Sice se dětem trochu přizpůsobím, ale snažím se na ně mluvit normálně a používat normální slovník. Pro mě je to tak prostě přirozené. Syn tak mluví taky, fázi dětské mluvy, kromě zdrobnělin, téměř neměl. Nebavily ho dokonce ani zvuky zvířátek, které jsem se ho snažila po vzoru ostatních maminek učit.
(6.9.2012 1:56:42) ste mi něco připoměla... takové ty obrazy dětí, malých šlechticů a šlechtičen, navlčených v dospěláckém oblečení. oni totiž tehdá mysleli, že děti jsou jen zmenšenina dospělého. jinak vám upřímně závidím, že vám dítě začalo mluvit v jednom roce a způsobně si požádalo:drahá matičko, prosil bych číši vody a nějakou lahodnou krmi, protože ten můj v roce řval jen to :bumbu! hami!!!! a já byla ráda, že to řve, neb jsem matkou s hlavou v oblacích a ne že bych zapomínala, ale popohnat mě je občas potřeba
(6.9.2012 4:59:42) Tak z hlediska dospělého člověka je trapné a zbytečné lecos.Hrát si s hračkou,lítat po lese,houpat se,lézt po průlízkách atd.Když to bude dělat dospělý člověk je to trapné,přesto hra patří k základním výchovným prostředkům a i bezhlavé lítání má pro dítě svůj význam.Řeč je ze začátku hlavně o tom,jak vyjádřit své potřeby a proto mají být slova jednodušší,aby je mohlo používat i velmi malé dítě,neznám žadné dítě,které by mělo problém s odnaučením a přechodem na normální mluvu,to příjde samo.
(6.9.2012 8:06:43) "Řeč je ze začátku hlavně o tom,jak vyjádřit své potřeby a proto mají být slova jednodušší,aby je mohlo používat i velmi malé dítě,neznám žadné dítě,které by mělo problém s odnaučením a přechodem na normální mluvu,to příjde samo."
Jistěže NE. Ale pořád mi nikdo nevysvětlil, proč a v čem je např. "jednodušší" slovo HAČÁ než SEDÍ. Dokonce bych si troufla říct, že HAČNI si je složitější než SEDNI si. Nezaměňovala bych spontánní zvukové projevy dítěte a zvenčí implantované výrazy. A žádné dítě nezačne samo od sebe říkat HAČÁ, pokud to někde předtím neuslyší.
(6.9.2012 14:00:07) Tak zrovna v tomhle jsou dva faktory.
Za prvé - dítě něco přes rok může být schopno říct hačí s tím, že to č nebude ještě zřetelné, že to bude něco mezi č a ť. Naproti tomu "s" v sedí na začátku je pro něj těžký.
Za druhé - Můžeš říct "udělej hačí", "táta dělá hačí". ale "sedí" se prostě nepoužívá "udělej sedí". Řekne se "sedni si", "táta sedí". A už je ten tvar slova jinej. MOhla bys ho zkusit udělat nově - tak jako se kdysi udělalo "hačí". Ale myslím, že "se" na začátku prostě pro to dítě není dobré, na rozdíl od "ha".
Když nad tím tak přemýšlím, tak asi je pro dětí dobrá ta kombinace "a" a pak "í". Je na to hodně slov: mami, babi, tati, kytí, hačí, hají, hami. Ale určitě to souvisí i s jazykem. Třeba finové nebo číňani asi budou mít jinak znějící dětská slova.
(6.9.2012 14:03:57) Tak ale pozor, musíme si ujasnit, jestli jde o to, aby dítě něco samo říkalo nebo aby rozumělo tomu, co říkáme my! Pro mne je zcela nepodstatný, aby dítě říkalo "hačí", stejně jako nevykládám batoleti, že kráva dělá "bů". Ne proto, že bych tím principielně pohrdala, ale proto, že je to zbytečný. Když chci, aby si sedlo, potřebuju, aby rozumělo slovům "sedni si", nemusí mne informovat o tom, že sedí - to snad vidím.
(6.9.2012 14:25:45) Lízo, může tě vzít za ruku a dovést k židli nebo na ni ukázat... když batole plácne do židle, co by to asi tak mohlo znamenat? Že s ní mám žonglovat nebo že se mu chce na záchod?
(6.9.2012 14:43:04) Ale co když to dítě chce mluvit a ne ukazovat? Ty přeci taky na dítě mluvíš, říkáš mu ať si sedne. Taky bych mohla říct, proč na něj mluvíš, vem ho za ruku a doveď ho tam.
(6.9.2012 14:48:34) Markéto, když chce dítě mluvit, tak ať mluví. Vždyť jsem to tu psala - vůbec neřeším spontánní zvuky a slova, který si dítě samo "vymyslí". U nás v rodině se řada takových slov dokonce ujala tak, že byly přejaty do normálního slovníku. Pokud bude dítě říkat koši na odpadky "bleble", tak je to jeho způsob komunikace, jeho iniciativa; ale proč by po mně mělo opakovat "hačí" a "hají", to prostě nevím, tak mu to neříkám. Tady to někteří pojímají tak, že snad batoleti místo "bolí tě hlavička?" budu říkat "Pociťuješ nějaké nepříjemné změny na svém frontálním laloku?" ale to je blbost.
(6.9.2012 15:08:34) Protože to dítě se chce dorozumět. A na když na všechno kolem "sedí" může odpovědět hačí, tak je to pro něj jednodušší, než když má říkat "sedět" 6 osobách a třech časech. Jistě, že se to naučí. Ale později než říkat "hačí". A pro některé děti to může být traumatické, že se chtějí vyjádřit a nemůžou, nevědí jak.
(6.9.2012 14:27:17) Monty na mě to ted tady ale působí fakt tak, že kdo používá tyhle zdrobněliny je debil a kdo ne tak intouš a děti totéž, prostě být za každou cenu jiná a dítě jiný. Že by dítě v roce rozporovalo ham nebo hačí prostě nevěřím, to se asi bavíš o starším dítěti. Taky jsem znala tříletáka který nesnášel, když na něj někdo šišlal, ale tady se bavíme o menších dětech, které jsou určitě rádi, když dokážou něco sdělit i když nějakou zjednodušeninou.
(6.9.2012 14:28:52) A proč ti připadá tak šílené používat ham nebo hačí nechápu, můžeš to nějak vysvětlit? A to se ptám jako někdo kdo zřejmě tohle používat moc nebude, nebo zatím mě to ani nenapadlo, akorát jsem teda občas řekla, že budeme papat.
(6.9.2012 14:36:51) Ananto, nepíšu že je to šílené. Je to zbytečné. To přece nejsou synonyma. Zkusím ti to vysvětlit na jiném příkladu. Když jsme měli ve škole psaní, odmítala jsem psát tak, jak to bylo předtištěné v písance, protože takhle prostě nikdy psát nebudu a nemusím si to jak debil trénovat dva roky. Já to písmo umím napodobit dodnes, ale nebudu trávit čas tím, abych ho opisovala x hodin, když je to nanic a ani mne to nebaví (tím předcházím poznámkám "kecání na Rodině je nanic" - je, ale baví mne"). Byla to ztráta času. A takhle mi to přijde i s dětským patláním - je ztráta času učit dítě něco, co bude používat rok, dva. Není to šílené, není to škodlivé, ale podle mne je to k ničemu.
(6.9.2012 14:44:40) Ale pořád nepřipouštíš argument, že ty děti se ze začátku potřebují nějak dorozumět a připadá mi fakt mimo jim to upírat jen proto, že ti připadá něco zbytečný. Ony skutečně pak přejdou sami s další vývojovou fází na používání dospělácké řeči. Z odborného hlediska prostě pravdu nemáš, je to jen tvůj soukromý závěr. Nechci se opakovat, není nic špatného na tom, že ty zjednodušeniny nepoužíváš, ale fakt je, že to dítě pak začně používat dospělou řeč později než ty zjednodušeniny. To je podobné jako kdybys tvrdila, že pohádky jsou nesmysl, protože stejně karkulka neexistuje, tak proč jim rovnou nepouštět porno, když v životě se dělá sex. Dítě není změnšenina dospělého, to je základní neznalost vývojové psychologie.
(6.9.2012 14:56:49) Ještě poznámku k vývojové psychologii: Problém není v tom, když dítěti nedávám podněty, na které je zralé, ale naopak v tom, když dostává podněty, na které zralé není. Ona ta zralost je sice v mnoha směrech individuální, ale určité věci zobecnit lze. Třeba to, že ve chvíli, kdy se dítě o něco začne samo pokoušet už k tomu pokusu dozrálo. Proto nemá smysl mávat nad dítětem chrastítkem a stresovat ho tím, že naprosto netuší, co po něm chceš a navíc ho to deprimuje (vizuálně i akusticky), ale má smysl mu položit na dosah něco, po čem se může samo začít natahovat, až to bude chtít. Právě proto, že není zmenšenina dospělého se dospělí nemají snažit ho "stimulovat" podle sebe. To je daleko horší nepochopení vývojové psychologie.
(6.9.2012 15:13:31) Tak jistě je nesmysl dávat půlročnímu dítěti počítač.
Ale pak je tu druhý extrém - bohužel znám osobně. Matka dítě nestimuluje, čeká, až si samo řekne. Jednou mu ukáže kostky. Dítě si s nimi nehraje, tak je uklidí, protože "jeho to nebaví". Dítěti nečte, protože když to 3x zkusila, dítě to "nebavilo". Dítě nechodí - "jemu se nechce". No bejť by se mu chtělo, když žilo na prostoru 1,5 x 1,5 metru.
(6.9.2012 15:20:04) No, a co když se mu opravdu nechce nebo na to není zralé? Myslíš si, že zdravé dítě alespoň průměrné inteligence vydrží ležet v postýlce jako pecka a bude s tím spokojené?
(6.9.2012 15:28:28) Víš co, já si skutečně myslím, že rvát děti do nějakých vývojových tabulek a porovnávat je s jinými dětmi je špatně. Matka si někde přečte, že má dítě v tom a v tom měsíci dělat to a to, sousedka jí rve do hlavy, že její Pepíček už to dávno dělá a matka pak získá dojem, že je její dítě debilek. Ono fakt není podstatný, jestli dítě ukazuje, jak je veliký nebo jestli to vůbec ukazuje. Až bude dítě dospělý, nikoho nebude zajímat, dokdy mělo pleny nebo jestli dělalo/nedělalo "pá pá". Jsem zastánce toho, aby se děti nechaly vyvíjet vlastním tempem a aby se všechna práce s nimi odvíjela OD NICH, ne od toho, co dělá Pepíček nebo co píšou v Mamince.
(6.9.2012 16:35:25) "Problém není v tom, když dítěti nedávám podněty, na které je zralé, ale naopak v tom, když dostává podněty, na které zralé není."
Problém je obojí. Jinak s tebou souhlasím, nemá smysl cpát dítěti něco na co není zralé a já taky čekám co Anča a necpu jí to co nechce. Ono si to dítě ale nakonec stejně nějak poradí pokud je v pořádku a rodič není vyloženě patologický magor. A o nějakých dětských menzách a podobnýách hovadinách si teda myslím svoje. Jo a z vývojovky mám státnice
(6.9.2012 16:45:36) Ananto, pro rodiče, kteří mají nadané dítě a sami si s ním neví moc rady (jak zajistit všechny ty podněty, o které si samo říká, jak se školou, co za program o prázdninách, který by ho skutečně bavil...) je taková dětská Mensa (počítám že stravovací zařízení - menzu - jsi na mysli neměla) vítanou pomocí, stejně jako podobná sdružení pro děti (a jejich rodiče) s jinou diagnózou. Proč by to měla být "hovadina"?
(6.9.2012 17:05:16) nejsem prostě příznivec dnešní ambiciozní výchovy, vysvětlování by bylo na dýl, ale nejsem proti speciálnímu školství pokud je dítě mimořádně nadané
(6.9.2012 17:15:14) Ovšem působení v dětské Mense (či v podobném spolku) není ambiciózní výchova, ale normální výchova nadaného dítěte. To je jako říci, že dítě s absolutním sluchem a zálibou ve hře na klavír nezapíšeš do hudebky (pokud nejsi sama virtuos a nebudeš ho učit doma), protože by to bylo ambiciózní. Nadanému dítěti je dobré poskytnout přiměřené podněty, které ho přiměřeně (v jeho normách "normálně") rozvinou. Nejde o ambice, natož přehnané (jak cítím z tvojí formulace), ale prostě poskytnutí dítěti toho, čeho potřebuje.
(6.9.2012 17:40:10) Možná to tak je, já nevím, nechci se do téhle debaty moc pouštět, je to fakt jen můj soukromý názor, spíš mám problém s tím, když se z nějakého dítěte dělá něco vyjímečného, to dělají spíš ty rodiče, záleží jak se to celé pojme. Talent je potřeba určitě podporovat.
(6.9.2012 18:02:37) Ananto, a co si tedy představuješ pod pojmem "dětská menza", když si o ní myslíš, že je to hovadina? Dítě do Dětské Mensy (DM) nepřijmou, pokud neprojde testem, takže výjimečnost dítěte zde nevytvářejí rodiče (pouze na ni mají podezření, a proto dítě na test přivedou), ale ta výjimečnost prostě je (alespoň podle těch testů, o nichž si můžeme myslet leccos, ale jisté je, že nenadané dítě jimi fakt neprojde ani kdyby ho rodiče jakkoli "cvičili"). No a pak ta DM rozvíjí talent. Stejně jako hudebka muzikální talent (a na mnohé obory se do hudebky také dělají přijímačky, a nenadané dítě jimi neprojde, i když s ním doma to zapění předehraných tónů budou cvičit). Jsou hudebky hovadina?
(6.9.2012 18:11:37) A jinak tedy já zas mám problém s tím, když někdo automaticky každého rodiče, který považuje své dítě za mimořádně nadané, označuje za (přehnaně) ambiciózního. To je můj nejen soukromý, ale v prostoru "rodiny" i veřejný názor.
(6.9.2012 18:22:40) Jo, já to beru, každý máme nějaké pocity, mně jak začne nějaký rodič pindat o genialitě dvouletého dítěte, tak se pakuju a mám to v rodině.
(6.9.2012 18:27:54) Ananto, pokud si tohle myslíš o dětský Mense, tak o ní víš lautr houby. Například je to cesta, jak nadanýmu dítěti zajistit dostatek vhodnejch podnětů, aniž se rodiče musej vysloveně sedřít Ono totiž vychovávat výrazně nadaný dítě je občas dost zápřah, i když to tak možná leckomu nepřipadá.
(6.9.2012 14:34:52) Ananto urputna zavislost na radoby nezavislosti...
Ja mam hodne rada "svy" lidi, co proste ziji vcelku nevsedne, ale naopak legracni mi prijdou ti, co svoji radoby vyjimecnost cpou sami ostatnim na potkani... Pokud clovek osobnost je, nemusi na to ostatni slovne upozornovat... A naopak
Tato cela diskuse ve znameni "to ja" pripadne "to moje dite" je vcelku legracni... Kde sakra jsou v realu vsichni ti mali geniove???
(6.9.2012 14:40:27) Marťo, prosím tě, a jak poznáš OSOBNOST na webu, kde se jen píše jinak než podle toho, co píše? Nemluvě o tom, že je to celé blbost, papír i webové rozhraní snese vše a plácat tu může kdo chce co chce. Myslíš jako, že konverzace v tématu "Lze poznat úroveň inteligence tříletého dítěte" může probíhat jinak než tak, že lidé píšou buď to, co si myslí nebo to, o čem jsou přesvědčeni, event. to, co by chtěli, aby tak bylo? Ty totiž neděláš nic jiného než oni, jen se proti tomu vymezuješ méně logickými prostředky.
(6.9.2012 15:39:12) A ještě pro Marťu, než půjdu konečně dělat něco užitečnýho. Čím to, že mne by vůbec nenapadlo zpochybňovat, že jsou tvoje děti sportovně nadaný (a klidně i jinak), protože očividně mají být po kom, zatímco tebe z nějakého důvodu drásá, že dva dejme tomu "umělecky" nadaný lidi mají umělecky nadaný dítě? V čem je problém? Myslíš, že mi všichni ti lidé, co si prohlíží jeho webovky a říkají, že je nadanej to dělají proto, aby mi udělali radost nebo mají strach, že je něčím fláknu? Učitelky v LŠU jsou taky blbý a nekritický, stejně jako porotci těch recitačních soutěží, který vyhrává? Nebo myslíš, že je uplácím? Jaký důvod měla Pavlína Wolfová v rozhlase, když s ním dělala pořad, aby mi pak říkala, že takový dítě ještě neviděla a ráda by s ním spolupracovala dál? Mně přijde fakt úsměvný, že tady opakovaně vystupuješ jako hlasatel pravdy o tom, že můj syn je ve skutečnosti poloviční idiot. Ale samozřejmě si to můžeš myslet i hlásat dál... je to tvoje věc.
(6.9.2012 19:58:17) Monty, já jsem nikdy nezpochybňovala, že S je umělecky nadaný!!! Jen se přiznám, že kolem sebe mám všechny děti, které jsou takto na něco nadané... takže mě S. nadání nechává úplně klidnou a je dobře, že nadání má!!! Jen z něho kvůli tomu nedělám nestandardní dítě.
(6.9.2012 20:04:49) Marťo, to nejspíš, protože v tom mém je synovo řekněme výtvarně-literární nadání výrazně nadprůměrné. Což nic nemění na tom, že v řadě dalších věcí je zcela průměrný a např. jeho sportovní nadání je spíše podprůměrné. Všude je něco.
(6.9.2012 20:07:29) vždyť to tak píšu... tvůj je nadaný na toto, jiný na tohle...
to ale je normální
ano, mě udivuje holčička, která v 9ti letech zvládá látku VŠ... jinak, tvůj syn je jistě šikovný, to jsem nikde nezpochybňovala, jen prostě tak nějak normálně šikovný
(6.9.2012 20:14:49) No, to je zase o tom, co je pro koho "normálně šikovný". Já chápu, že pro tebe jsou prioritní jiné obory nebo jiné okruhy vědomostí nebo dovedností, stejně jako já těžko odhadnu, které dítě je nadprůměrně nadané pro nějaký sport nebo pro kvantovou fyziku, protože tomu houby rozumím... ale fakt si nemyslím, že ti lidé z oboru, kteří ho nějak hodnotí si prostě jen vymýšlí a plácají, aby mi udělali radost. Jsou to totiž většinou cizí lidi, kteří k tomu nemají žádný důvod. To nepíšu proto, abych ho nějak obhajovala, on si stejně každý dělá svůj názor sám a na základě toho, co je pro něj relevantní, jen si zkrátka nemyslím, že tvoje pojetí "normální šikovnosti" v něčem, co není zrovna tvůj šálek kávy je... řekněme ryze subjektivní.
(6.9.2012 20:15:42) Pardon, špatně jsem vložila text: "...jen si zkrátka myslím, že tvoje pojetí "normální šikovnosti" v něčem, co není zrovna tvůj šálek kávy je... řekněme ryze subjektivní."
(6.9.2012 20:20:07) ...ale ono na tom, co píše Marie - když si odmyslíš ten tón - něco je. Můj syn zatím vyhrál všechny recitační soutěže, kterých se zúčastnil, dostal nabídku na publikování svých komiksů v časopise a na samostatnou knihu, kterou bychom nemuseli platit (za prachy ji může vydat kdekdo), plus nabídku na spolupráci na rozhlasovém pořadu. V mém okolí JE to výjimečné, ve tvém třeba ne, těžko říct. Ovšem podle mého mínění se takové věci "normálně šikovným" dětem moc často nestávají.
(6.9.2012 20:24:55) Marťo, dám ti vědět, neboj. Něco má na webovkách, ale ty mu spravuje táta, takže tam dává jen věci, které dělá u něj. http://za-hrad-a.blog.cz/
(6.9.2012 20:27:41) ...no, koukám na to, má tam dost odbytý věci, on to kreslí a píše hrozně rychle, když to dělá jen pro sebe, každopádně - byť to asi jako laik neoceníš - má to dynamiku a akci komiksový kresby, jakkoli je to šitý horkou jehlou. Vymýšlí to samozřejmě sám, ale jak říkám, není to reprezentativní vzorek.
(6.9.2012 20:34:06) Marťo, no a o tom zde již dobrou čtvrthodinu mluvíme, Mlho. Stejně jako já neposoudím nadání dítěte v něčem, čemu nerozumím, neposoudíš ty něco, čemu nerozumíš. To je normální, protože nikdo se nevyzná ve všem.
(6.9.2012 20:38:49) ...třeba já, když vidím někoho jet na kole, tak nejsem schopná ani říct, jestli jede rychle nebo pomalu. Ty když vidíš komiks, budeš hodnotit propracovanost kresby (třeba), ale neuvidíš, že v té "odfláklé" kresbě je dynamika děje, akcentované detaily vztahující se k psanému textu, že postavy mají odpovídající mimiku obličeje - to uvidí někdo, kdo se v tom vyzná a kdo ví, že takhle prostě devítileté děti normálně nemalují.
(6.9.2012 22:23:21) Jo, až na ty hrubky. Pán se totiž domnívá, že učit se něco tak bezvýznamného jako je gramatika je pod jeho úroveň. Což mne jako člověka živícího se slovem docela drtí.
(6.9.2012 22:26:37) Martino, to si možná myslí, ale realita je taková, že na korektorech a editorech se dneska každý snaží ušetřit, co to jen jde. Nedávno jsem objevila v časopise až takovou nehoráznost, že jsem se neudržela a musela jim napsat, co jsou za ichtyly. A to já běžně nedělám.
(7.9.2012 9:23:25) On na to možná přijde později. Já jsem se třeba ve škole vůbec nechtěla učit, učila jsem se blbě, pořád jsem si malovala, četla, taky jsem jezdila po recitačních soutěžích, hlavu pořád v oblacích, škola mě nezajímala. Vlastně jsem se začala učit něco až kolem třicítky, protože jsem pochopila, že bez toho nebudu mít možnost dělat práci která mě baví, na tohle je Staník ještě malej, to příjde...
(7.9.2012 9:28:55) Ananto, on se učí tak nějak... standardně, na konci třetí třídy měl tři dvojky, i když ve škole kam chodí jsou celkem ostrý a děti dostávaly trojky už v první třídě, ale je na něm prostě vidět, že ho to nebaví, z češtiny ho baví jen sloh a v matice neustále zkouší nějaký svoje postupy, který ho pochopitelně zdržujou. Ve škole pořád poslouchám, jak má všechny dvojky zbytečně, protože je sice chytrej, ale naprosto mu chybí ctižádost a vytrvalost. Na to, co ho baví, je puntíčkářskej až moc - co ho nebaví, to jako by neexistovalo. Ale snad se to s věkem zlepší, díky za naději.
(21.9.2012 17:06:15) Monty neberu vyjímečnost Tvého syna, pár věcí od něj už jsem měla čest vidět ale z jiného soudku: myslíš že by ty příležitosti dostal, kdyby nebydlel tam kde bydlí a hlavně nebyl Tvůj syn?
(6.9.2012 20:09:19) Marťo, jaké "všechny děti kolem sebe" máš na mysli? Žiješ v nějakém stálém středisku vítězů dětských a mládežnických olympiád či národních a vyšších šampionátů? Kolik těch dětí máš na starost? Jak to zvládáš?
(7.9.2012 12:24:37) Monty, aniž bych tvého syna osobně znala, dovolím si vyslovit domněnku, že podobně nadaných dětí opravdu běhá po světě více, ale ne všechny umějí (či chtějí)své nadání stejně zviditelnit a tzv. "prodat". Možná, že Pavlína Wolfová v rozhlase by byla paf i z jiných dětí, jen neměla šanci, protože jí je tam rodiče nepřivedli. Tím nechci abolutně zpochybnit, že tvůj syn je šikovný a nadaný. Jen tu míru výjimečnosti je ošemetné hodnotit, protože možná (spíš určitě) spousta lidí má doma úplně stejně šikovné a nadané děti, jen se tolik nezaměřují na jejich prezentaci. To měla, podle mě, Marťa na mysli.
(7.9.2012 12:35:08) Anett, samozřejmě. Žádné nadání nemá jen jeden člověk na světě, vždycky je jich víc. Ale to tom snad tahle debata není. On dost pravděpodobně někde běhá i někdo, kdo je lepší herec než byl Laurence Olivier, lepší fotbalista než Pelé atd. atd., ale to přece nezpochybňuje fakt, že byl Olivier dobrý herec a Pelé dobrý fotbalista. Být na něco dobrý nebo výjimečně dobrý není totéž co ze všech nejlepší - ono by se to i tak blbě poměřovalo. Netuším, proč bych měla zpochybňovat nadání svého syna jen proto, že někde běhá někdo lepší. To bychom se tu mohli všichni zpochybnit navzájem úplně ve všem a co z toho? Dobrý pocit, že se nevytahujeme? Nebo že jsme tzv. "skromní"? Ve finále to vede k tomu, že ti skromní lepší dokáží houby a předběhnou je horší jen proto, že jsou drzejší a sebevědomější. Pokud bude mít tvé dítě výrazný talent třeba ke hře na harfu, kamkoli přijde a zahraje na harfu, budou lidi nadšení, jeho učitelka hudby ti bude říkat, že má fakt nadání pro hru na harfu, budeš to popírat a pošleš ho na učební obor kuchař-číšník jen proto, že je někde prtavděpodobně někdo, kdo na tu harfu hraje ještě líp? Nechápu...
(7.9.2012 13:17:21) Val, no, já mám zkušenost, že podobné řeči jako Anett (a to nemyslím nijak osobně) vypouštějí lidé, kteří si netroufnou se zkusit prodat, i když si třeba myslí, že jsou v něčem lepší. Nebo jejich děti. Je tam někde ten strach ze selhání a ztráty iluzí o sobě nebo svých blízkých. Takže sice při sledování filmu s dětským hercem řeknou, že by to jejich Pepíček zahrál taky a líp, ale pro to, aby to Pepíček mohl zkusit neudělají nic. Můj syn je zvyklý, že v rámci profese přichází úspěchy i neúspěchy. Nikdo mu nepodkuřuje, že je nejlepší, ale taky ho neshazuje, že není dost dobrý. Nikam ho necpu, dělá jen to, co sám chce a do čeho se mu chce. V rámci toho co dělá oceňuji to, co za to stojí a kritizuji to, co za kritiku stojí. Ostatně, taky často slyším, že dělat to, co dělám já, by zvládl kdekdo. Na to je jediná odpověď - ať to dělá.
ono, dítě podporovat v reálném životě je jedna věc a myslím, že to dělá většina normálních matek... ale neustále rozebírat každý prd svého dítěte na netu je věc druhá naše děti jsou šikovné a nadání mají určitě, ale mi prostě přijde ujeté rozebírat na netu každý jejich pidiúspěch... přijde mi to i trochu legrační... a rozhodně to nemá nic dělat s tím, že děti v reálu podporujeme...
tohle, bych řekla, je spíš váš osobní problém (Monty a Val), mockrát jsem tu od vás četla, jak vás rodiče ani a partneři nepodporovali... to si opravdu do toho příliš promítáte vaše osobní problémy
(7.9.2012 14:00:15) Val, vždyť jo, o tom to přesně je. Když je dítě v něčem objektivně dobrý, jaký má smysl tvářit se, že není? "Moje dcera sice vyhrála matematickou olympiádu, ale takových je!"? Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že jakýkoli konstatování čehokoli pozitivního (mám nadaný dítě, mám hezký manželství, mám hezký prsa/oči/hýždě) je na Rodině okamžitě zpochybňováno. Proč? Když vyhraje Miss holka, co se mi nelíbí, tak můžu říct, že se mi nelíbí, ale kdyby v něčem ten ideál krásy nesplňovala, nejspíš by neprošla prvním kolem, i kdyby souložila s celou porotou.
(7.9.2012 13:47:13) Marťo, mne naopak v dětství s mým "nadáním" neskutečně štvali. Pamatuju si, jak třeba matce přišla návštěva (nějak jsem náhodou byla u ní) a musela jsem se jí "předvádět" jako nějaká opice. A když mi někdy v pátý nebo šestý třídě učitelka řekla, že buď napíšu básničku o VŘSR pro nějaký veřejně předváděný pásmo nebo dostanu trojku z chování (už nevím, co jsem provedla), zmlátila mne matka jako psa, když jsem tu básničku odmítla napsat. To, že mne dusili ve spoustě jiných věcí s tímhle nesouvisí, oni věděli, že to můžou těžko zpochybnit - přesně o tom jsem už psala, mý rodině taky celé moje dětství všichni cpali, jak jsem mimořádně nadaná, sami by to možná nesledovali, nebylo to pro ně funkčně důležitý. Takže na to šli mazaněji a začali mi předhazovat, jak stejně nic nedokážu, protože jsem tvrdohlavá, vzpurná, příliš hrdá a kdesi cosi. Nedošlo jim, že je mi to jedno a že mi to blbý nadání v podstatě zkazilo život, takže jestli už něco dokážu nebo nedokážu je vedlejší. Syn je jinej, on by sice rád tu práci dělal, ale taky na tom nijak nelpí, on to bere jako příjemnej bonus. Sám řekl, že si to spíš nechá jako koníčka a přivýdělek a věnovat se bude té biologii. On má z přehnaně ambiciózních lidí srandu. Jenže z něj taky nikdo toho kašpárka nedělá a všechno, co dělá je jen o jeho rozhodnutí a jeho přání. A tu poznámku o řešení každého prdu jsem nepochopila, protože diskuse tady byla pořád v intencích zadání tématu. Řešení prdu si představuju úplně jinak. Kdyby bylo téma "Jak nakrájet zeleninu?" a někdo tam vlítl s tím, že jeho geniální dítě krájí zeleninu od osmi měsíců, tak prosím.
(7.9.2012 14:04:44) Monty, prodat se já osobně neumím, to máš naprostou pravdu. Ale není to ze strachu ze selhání nebo ztráty iluzí, nýbrž z vrozené introverze, absence ambicí a naopak přítomnosti perfekcionismu. Já často žasnu, s čím lidé chodí na trh, protože já sama bych nešla ani se zbožím poloviční hodnoty. Ale svým způsobem jim fandím, protože mít odvahu a tah na branku je také umění a takoví lidé často uspějí. Co je komu platné kvalitní zboží doma pod polštářem, že. Ve hře je jen to, co je vidět. Ale kdo něco opravdu umí a umí to i prodat, tomu fandím velmi upřímně a prosta závisti ho obdivuji, protože je prostě dobrý a není co řešit.
(6.9.2012 16:06:42) Marťo, odhadem (nebudu zpět pročítat a počítat) se tu hovořilo dohromady asi tak o nějaké desítce vysoce nadprůměrně inteligentních dětí. Na "rodinu" chodí jistě rodiče (spíše matky) mnoha desítek možná stovek dětí. Tudíž stejně jako tu se píše jen o zlomku dětí co o "géniech", v reálu také potkáš íkváče jen výjimečně. Navíc jak tu bylo mnohokrát popsáno, řada malých géniů působí v reálném běžném životě spíše jako poněkud retardovaní jedinci. Takže na písku či ve školce je prostě přehlídneš jak placatej šutr...
(6.9.2012 14:40:28) Tak jistě, že u takhle malého dítěte většinou vidím, co dělá. Ale přesto se ho ptám. Ptám se ne proto, že bych byla slepá, ale proto, že tím rozvíjím komunikaci mezi námi. učí se tím, že na otázky se odpovídá. Učí se rozumět otázkám. Rozvíjí mluvení. Když se ho zeptám "Copak to děláš? Děláš hačí?" je podle mne pro dítě srozumitelnější a dítě opakuje "hatí" než když se zeptám "Copak to děláš? "Sedíš?"
A na otázky "Co děláš? co dělá medvídek? co udělala babička? může odpovědět jedním stejným slovem "hačí", zatímco když odpoví slovesem, musí ho časovat - sedím, sedí, sedla si.
MLuvím opravdu o batoleti a neznamená to, že dítě zná jen tyhle patvary. Většinou je to tak, že matka používá vše a dítě si vybere, co chce. Takže já řeknu "Pojď si sednout, já tě obuju a půjdeme na procházku. " "Ták, vidíš, teď hezky hačáš, dáme botičky a pak můžeš dělat ťapi ťapi."
(6.9.2012 14:44:34) Markéto, protože mi to zbytečný přijde, no. Jak to mám oddůvodnit? Pro různý lidi jsou zbytečný různý věci, pro někoho očkování, pro někoho kráva, co dělá "bů". Je docela dobře možný, že to synovi říkal někdo jinej, já s tím nemám problém, nepohrdám tím, jen to sama nedělám.
(6.9.2012 15:04:50) Tak když jsme na procházce a přijdeme k ohradě s krávami, opravdu nevím, co bych ročnímu dítěti říkala jiného než že krávy papají trávu, čůrají a dělají bú. to samé, když jsme si prohlíželi knížky - ukazujeme obrázky, říkáme si, co na nich je a co kdo dělá.
(6.9.2012 15:13:36) Markéto, no vidíš, a já si myslím, že ročnímu dítěti ta informace nic nedá a proto mu neřeknu nic. Ve chvíli, kdy se o něco začne zajímat samo, tak mu poskytnu informace úměrné jeho věku a intelektu. Prostě vycházím z opačnýho modelu - nestimuluju ho, dokud samo nechce, protože pro mne je důležitý ten prvek JEHO zralosti a JEHO zájmu.
(6.9.2012 8:28:11) Nechápu: hračky mají i dospělí, po lese lítají dospělí taky, i prolézačky a skluzavky pro dospělé jsou běžné. Není na tom nic trapného - je to normální.
(5.9.2012 17:51:10) ja na svý děti mluvim normálně česky tady šlo o to, že některejm nadanejm, přijde trapný, paci paci a jak si velký a t d a uplně nejhorší je, když to dítě pak matka pochválí, njn diagnoza
(5.9.2012 19:07:37) To dítě se potřebuje ze začátku nějak domluvit, tak se mu to prostě usnadnuje takovýma zjednodušeninama jako je třeba "a-a" protože ti těžko řekne že chce na záchod. A pápá je jednodušší než ahoj, ale nejsem logoped, jen tyhle zkratky mají v určitém věku význam a klidně si může rodič vymyslet vlastní nemusí to být žádné infantility, to je na každém. Je fakt, že to není nutné a dítě nepoškodí, když se to nepoužívá, znám takových dětí víc z minula, jejich rodiče byli založeni dost intelektuálně a nepoužívali to ze zásady.
(5.9.2012 19:14:39) Ananto, mezi spontánním akustickým vyjádřením dítěte a učením ho "dětskému patlání" je fakt rozdíl. Málokdo je takový debil, aby po kojenci vyžadoval, aby místo "a-a" říkal "Aristoteles". Já osobně nevidím důvod učit dítě "dětskou řeč", kterou bude používat rok dva a zbytečně mu tím zasírat hlavu, ale neznamená to, že mu budu v roce předčítat z Dalimilovy kroniky.
(5.9.2012 19:22:00) píšu, že si můžou rodiče vytvořit vlastní řeč s dítětem a nebo teda můžeš čekat než ti oznámí ve třech letech, že chce na záchod, mě jde jen o to, že na dětské řeči není nic špatného
(5.9.2012 20:42:24) Monty, máš naprostou pravdu. A-a, Pa-pa, ma-ma, ta-ta... jsou součástí dvouslabičného období vývoje řeči. Je to přirozený posun od neartikulovaných zvuků přes první slabiky. Vývoj řeči prochází přes zdvojování (někdy ztrojování) slabik, které jsou stejné. Teprve později přechází k odlišným skupinám slabik. V tohle je zajímavé si povšimnout, že vývoj rané řeči je podobný bez ohledu na jazyk. Dá se říci, že nejdřív byly dvojslabiky a pak teprv jim byl přiřazen význam - ma-ma bývá první dvojslabikou, označuje (pravděpodobně) v pocitech dítěte zároveň primární pečující osobu i zdroj potravy (ostatně, viz. mamma - prs) a patří k nejsnáze vyslovitelným. Mama, Mamma... jsou jedny z prvních dvojslabik dětí bez ohledu na to, jakým jazykem je na ně mluveno(platí to nejen pro indoevropské, ale i jiné jazyky, tj. nelze mluvit o společném naučeném jazykovém kořenu). Prostě nejdřív dítě zvládá retné hlásky. Tj, m, p, b, ... a zároveň samohlásku "a", která je vlastně zvukem víceméně relaxovaného svalstva, ostatní samohlásky vyžadují větší zapojení hrtanových svalů. Odtud mama, baba, papa...
Papa je slovo z jazyka, který maličké děti učí své dospělé. Nikoli naopak. Je to přirozená "dětština", která postupně přejde do jazyka, v němž se na dítě mluví v rodině.
(5.9.2012 20:58:40) angrešt, ano, tak to je, a dospělí se chytají zvuků, které dítě vyluzuje ve věku pár měsíců a jsou schopní je po něm opakovat ještě dva roky (i když dítě je dávno nevyluzuje) a dokonce tvořivě přidávat vlastní (S výjimkou Štěpánky, která má důvod, protože její dítě je louda )
(5.9.2012 21:19:51) Máš tam hlavně dobrý postřeh, že tu "dětskou" řeč nás naučily ty děti. A pěkně jsi to rozebrala, my jsme se to sice učili na VŠ, ale já jsem to až tak moc neregistrovala, logopedie a řeč byla pro mě okrajový předmět.
(6.9.2012 11:53:31) Dovolím si maličkost, první zvuky jsou obvykle ta-ta-ta te-te (či dokonce te-ta), protože tak je to vývojově přirozené - retné souhlásky jsou složitější na vyslovení než jazykopatrové. Ma-ma-ma může následovat i o několik měsíců později.
Ne všechny dětí sledují všechny stupně vývoje, přeskakují nebo si svévolně přeházely pořadí. Jedno moje dítě začalo ukázkově ta-ta-ta, druhé rovnou zřetelně NE. Mama přišlo později.
(5.9.2012 22:15:29) Výraz a-a pro wc mě taky pobavil. Byla jsem svědkem, kdy tento výraz nepřicházel od dítěte, ale přímo od matky, která se ptala chceš dělat a-a? Místo chceš pustit písničku, chceš pustit la-la? Syn nikdy sám od sebe neřekl a-a. Tak opravdu nevím, jestli je to dětem přirozené a tato řeč vychází z nich samotných a ne od dospělých.
(5.9.2012 22:39:20) Já nikde nepsala, že mám geniální dítě. Jen jsem položila otázku. Mám pocit, že v mém okolí jsou to matky, kdo začínají na děti mluvit dětskou řečí, a to podle mého zbytečně. Ale ať si každý dělá, co chce. Pokud dítě moc nemluví, tak je asi lepší, když z řekne aspoň ham-ham, bum-bum, brm-brm, a-a.
(5.9.2012 20:36:34) Ananto, jojo, to budu asi i já, ta intelektuálně zaměřená matka, která nepoužívá takové patvary ze zásady Ale s dětmi jsme se domluvili vždycky báječně Že chtějí na záchod, nebo cokoliv jiného, uměly vyjádřit perfektně i beze slov, a mým slovům rozuměly dobře dávno před tím, než je uměly samy vyslovit.
(5.9.2012 20:47:48) Nojo, no, já holt u prvního dítěte vydržela s intelektuální zásadou a druhé dítě na mě mluvilo v roce ve větách, tak jsme se trapným citoslovcím vyhnuli Třetí už radši neplánuji, aby mi to náhodou nepokazilo
(5.9.2012 22:35:14) Když své dítě seznámím s výrazy typu "pápá", "ham" a podobně, současně se potkávají s dalšími výrazy pro analogické reálie, např."ahoj", "jídlo", budou mít následně širší slovní zásobu, dříve se seznámí s tím, že i slovní zásoba se liší podle komunikačního kontextu, již v raném věku vstřebají existenci synonym... A tak jsem toho názoru, že využíváním dětského žargonu naopak podpořím rozvoj jejich inteligence i schopnosti komunikovat adekvátně situaci.
(Dětský žargon jsem cíleně omezovala právě u dítěte s narušenou komunikační schopností.)
(5.9.2012 22:48:28) Záleží samozřejmě na dítěti, syn takto nikdy nemluvil, tak jsem mluvila normálně. Ze začátku jsem taky dělala na něj paci paci pacičky, apod. On neragoval, a mě to potom ani nebavilo, tak jsem toho nechala. Kdyby na ty výrazy nějak reagoval nebo je sám používal, bylo by to asi jiné.
(5.9.2012 12:10:25) Anett, jazyk má mnoho vrstev a jsou v životě různé situace a období, ve kterých se mění. Pápá a spol. je naprosto legitimní součást jazyka pro určité uživatele a kontexty. Že Ty to nepoužíváš, je jedna věc, druhá věc ale je, že na těch, kteří to používají, není nic špatnýho.
(5.9.2012 12:27:28) Báro, to já to zase tak neprožívám, své puerťáky už "pápá" učit vážně nebudu Jen jsem se tu ochotně přidala ke komusi, kdo mě mile zaujal zmínkou, že si také nelibuje ve všelijakých retardovaných pazvucích určených nechápavým malým dětem
(5.9.2012 11:26:26) Nevím proč trapné, nebo blbé, jsou to normální hry, jako když se schováváš, nebo dítě honíš prostě hra, která většinu dětí dost baví. Některé samozřejmě ne
(5.9.2012 11:32:35) Adelaide jak ktere hry, ale treba hru jak jsem veliky jsem ze srdce nesnasela, nebo takove ty stupidni basnicky na cviceni pro deti...
Jinak je to tak, ze mit "chytre" dite neni zadny med.....
(5.9.2012 11:37:53) Matky, které se tím nějak extra chlubí, jsou pitomé, to jo. Ale pokud tyto hry děti baví, tak já to nezatracuju, proč neudělat děcku radost.
(5.9.2012 10:52:51) Lído, tak já tohle z vlastní zkušenosti neznám Manuálně šikovný jsou všechny, co doma mám, i z dalšího příbuzenstva. My jsme taková cáklá rodina...
(5.9.2012 11:12:53) Lído ne vždy jsou takové děti nešikovné. Některé jsou i manuálně šikovné, sociálně inteligentí, družné, atd..., takže to bych jako příznak nebrala. (ale máš pravdu, že je jich i hodně toho typu "přidáno x ubráno", a tričko si oblékají naruby nebo aspoň předozadně blbě i na gymplu ;-) )
(5.9.2012 11:27:11) To je mi jasný - už nějak nepočítám s tím, že by ho to přešlo Synek ale aktuálně vypadá, že to nepodědil, sice manuálně zručnej na to oblíkání ještě není, ale už chápe rozdíl mezi kusy oděvu jednotlivých členů rodiny a mezi stranou trička s obrázkem a bez
(5.9.2012 11:33:41) Tak to máš nadějné Můj syn to bohužel podědil dokonale, naděje veškerá žádná. Ale vzhledem k tomu, že má sestru, rozezná alespoň své oděvy od jejích. Někdy ovšem nosí moje ponožky, velikost odpovídá (Manžel také někdy nosí moje ponožky, přestože velikost neodpovídá )
(5.9.2012 11:38:53) Můj chlap taky nosí moje ponožky, když se mu dostanou do ruky, velikost neodpovídá, a taky nosil moje šortky ("ježiš vždyť jsou taky zelený, copak to nejsou ty moje?"), teda dokud velikost odpovídala. Už z nich vyrostl
(5.9.2012 10:53:25) Spolehlivě to nepoznáš. Takové ty věci, jako že "nadprůměrně inteligentní" tříleté dítě mluví v komplikovaných souvětích, počítá do sta a čte, to jsou věci, kterými se lidi rádi chlubí, ale s pozdější inteligencí to zas tak nekoreluje. Respektive umí to hodně dětí, které nadprůměrně inteligentní nejsou, a neumí to taky dost dětí, ze kterých se géniové vyloupnou. Celkově se to předškolní čtení a podobné znaky dost přeceňujou. To, v čem dítě vynikne už v předškolním věku, závisí na tom, co jej zaujme, nebo k čemu je rodiče aktivně vedou, ne nutně na inteligenci. Jsou nadané děti, které čtení před nástupem do první třídy prostě nezajímá, takže se dopředu číst nenaučí.
(5.9.2012 10:55:12) Žženo, třeba právě tohle někdo považuje za inteligenci. Mám takový dojem, že v MŠ, kam syn chodil se dělaly nějaké testy a čtení ani počítání se to vůbec netýkalo.
(5.9.2012 11:02:24) Monty, já to tedy vztahuju jaksi i k dalšímu dospívání a životu člověka. Hromada dětí, co byly ve třech letech takto "geniální", jsou třeba už v osmi (a pak dál v životě) průměrné. Tam je to daný tím, že prostě v těch třech měly určitý zájmy nebo měly to "štěstí", že jejich předškolní vývoj byl takový a makový. A naopak. I z dítěte, co se ve třech jeví průměrně, popř. "jako trochu debílek" se může v tom školním věku vyloupnout dítě nadané.
(5.9.2012 11:21:12) Žženo, já jsem někde četla, že do určitého věku tvoří podstatné procento "inteligence" dítěte to, jak s ním rodiče zacházeli a jak ho rozvíjeli. Pak se to postupně srovná a člověk má inteligenci prostě takovou, jakou má od přírody. (Takže se srovná i hodně rozdílů mezi dětmi, s jakými nastupovaly do školy.) Jestli je to pravda, nevím.
(5.9.2012 11:24:57) Anett, no, dalo by se to tak říct. Do určitého věku prostě i průměrné děti mohou mít určité PROJEVY, považované za znaky inteligence, které jsou ale dané zájmy, prostředím, povahou atd. (není to jen o té snaze rodičů).
(5.9.2012 11:29:01) Žženo, tak to naprosto vysvětluje, proč ta úžasná, zázračná, výjimečná dceruška mých rodičů je nakonec tak zklamala tím, že z ní nic úžasného, zázračného ani výjimečného není Mýlili se, chudáci
(5.9.2012 10:56:40) A taky je nutno počítat s tím, že ten vývoj není u všech dětí stejně rovnoměrný. Některé dítě se naučí mluvit rychleji, jiné začne mluvit celkem pozdě. Totéž u mnoha jiných dovedností, ať už pohybových, nebo mentálních. U těch tříleťáků bych to tedy radši nesrovnávala, protože tam jsou děti ještě hooodně různé právě vlivem těchto přirozených nerovnoměrností ve vývinu, bez ohledu na inteligenci.
(5.9.2012 10:55:50) Syn začal rovnou mluvit v celých větách a třeba kolem roku a půl chtěl znát písmenka a co si pamatuji neuspokojila ho odpověď, že je to písmenko ale řval jak tur než jsme mu třeba řekli, že je to k,l... a kolem tří let uměl bezpečně počítat do 100, jinak byl na sebeobsluhu levý jak šavle. Už kolem dvou let pozanl všechny auta podle značek. Kolem čtyř let jsme s ním hráli už žolíky.
(5.9.2012 11:08:11) Jak ale počítal do 100? Pouze odříkával jako básničku, nebo kdybys mu dala na stůl třeba 30 jablek, tak by určil číslo? Mně přijde, že tohle počítání, když je bezmyšlenkovité, bývá také přeceňováno. Matky se chlubí, že tříleté dítě už napočítá do 30, např. Já se jich na to zeptám, a když mu dáte na stůl třeba tři jahody, tak ví, k,olik jich tam je? Většina to neví. Protože jen papouškuje za sebou čísla jak básničku, tímto směrem jít nechci. Jde mi spíše o pochopení počtu, třeba jen nejdříve 3, potom 5, ale ne učit zpaměti odříkávat číselné řady.
(5.9.2012 11:13:33) kolem čtyř let hrál s námi žolíky a uměl si to bezpečně spočítat a kolem toho třetího roku si uměl skutečně věci do 100 spočítat ne odříkat číselnou řadu. Než šel do první třídy uměl bezpečně malou násobilku, chápal dělení i se zbytkem.
(5.9.2012 11:22:18) Podle mne podle papouškování a vstřebávání informací nepoznáš nic - dítě si pamatuje kdeco, protože má vymetený mozek a hodně se mu tam vejde, zvlášť v útlém věku. Za inteligenci pokládám schopnost samostatného řešení problémů, logického uvažování, schopnost vést smysluplný dialog, schopnost argumentovat. Ne to, kolik kdo umí básniček...
(5.9.2012 11:28:16) "a inteligenci pokládám schopnost samostatného řešení problémů, logického uvažování, schopnost vést smysluplný dialog, schopnost argumentovat. "
No, Monty tohle je dost ovlivněné výchovou. Určitou inteligenci k tomu potřebuješ, ale to že to dítě neovládá nemusí zanmenat žeji nemá, jen že s emu tom směru nikdo nevěnuje.
(5.9.2012 11:30:09) "Určitou inteligenci k tomu potřebuješ, ale to že to dítě neovládá nemusí zanmenat žeji nemá, jen že s emu tom směru nikdo nevěnuje."
To už se dostáváme na tenký led genetické predestinace a vůbec prosté definice "inteligence". Byla bych v tomhle směru hodně opatrná.
(5.9.2012 11:26:21) Někde jsem četla, že každé dítě se vyvíjí jiným směrem, většina dětí kromě "postižených atd" se srovnají, takže pak umějí všechny mluvit atd ) tj. kolem 5-6 let a až v tomto období člověk pozná jestli je dítě opravdu "nadané" nebo není. Protože už umí používat mozek, vyprávět atd. U těch malých dětí je právě rozdíl v tom, že jak jim dozrává mozek, tak jednomu rychleji řečové centrum, jinému třeba jemná motorika a zase ta hrubá je špatná. První dítě jak píše zakladatelka, druhé dítě nemá o počítání a tak vůbec zájem . Uvidíme až povyroste ). Ale zase je na tom obratností a jemnou motorikou lépe než jeho sourozenec.
Nehledě na to k čemu to člověku je, jestli má nadané dítě ve třech letech? Do školy stejně nejde a člověk prostě uspokojuje jeho potřeby.
St. dítě mám spíš nadané inteligenčně a to mladší bude spíš pohybově. Navíc si myslím, že ty děti jsou dneska oproti nám chytřejší, protože na ně máme čas.
(5.9.2012 11:44:46) Erdeco, náš mladej začal někdy v necelejch čtyřech letech sčítat dvoumístný čísla (takový věci, jako kolik je dva a tři, ho nezajímaly) - nejdřív si nechal říkat výsledky a pak si to nějak sám odvodil. Krátce poté se ty dvojciferný čísla naučil i odčítat, včetně zápornejch výsledků.
(5.9.2012 18:16:02) Lído u nás taky tak. nejvíce mě zaujalo, jak bravurně dokázali přejít přes 0 do mínusu Ovšem čísla vyslovovali tak, že se moc nedalo poznat co říkají, naštěstí to uměli zapsat
(5.9.2012 11:04:25) Ale ten rozdíl je sakramensky poznat Mám dvě děti normální a jedno velmi nadané a náš vysoce inteligentní syn byl prostě jiný. ty děti mají jiné zájmy, někdy až pro rodinu dostatečně otravné ))
(5.9.2012 11:04:41) Tak poznáš, jestli se dobře učí, jestli mu docvaknou různé věci, naše děti třeba hráli už docela obtížné hry atd... Ale jestli jsou nadprůměrně inteligentní- no asi jo, ale taky jak v čem...
(5.9.2012 11:08:20) "Centrum nadání" diagnostikuje děti od 2,5 let, takže to bych považovala za věk, kdy odborníci jsou schopni a ochotni se bavit o úrovni inteligence dítěte. Tedy u tříletého ano.
Co se týká toho, co může vypozorovat laik, tak opravdu výrazně nadprůměrné nadání většinou pozná (ale i těžcí íkváči někdy své nadání umí dovedně skrývat), "pouhý" nadprůměr se rozpoznává v nižším věku těžko, protože opravdu vývoj jedné oblasti může jít rychleji a naopak, později se "to srovná", hodně záleží nejen na podnětech, zájmech, ale i povaze dítěte (nesouvisí s inteligencí). Některé nadprůměrně inteligentní dítě může navenek působit (až cca do maturity) spíše opožděně, a naopak.
(5.9.2012 11:12:58) Stará marie, problém je v tom, že laik vidí nadprůměrné dítě v podstatě v každém svém dítěti. Protože chce, protože ho má rád, protože je to třeba otázkou prestiže, a protože skoro každý dítě je v něčem "jiný" nebo "napřed oproti sousedovic Pepíčkovi".
(5.9.2012 11:20:10) Ano, Žženo, laik se v určení nadprůměru často mýlí (oběma směry - někdy jsou i obavy, že dítě je poněkud "blbé", ale ono si jen myslí na to svoje, protože je íkváč, a na běžné úlohy pere...). To jsem měla na mysli.
(5.9.2012 11:25:26) Žženo, nemusí vidět, ale aspoň chce říct a slyšet ujištění, že to jeho je taky chytré, já to chápu, můj starší byl vždycky trochu psychomotoricky pozadu a stále je, občas udělá něco, z čeho se uklidním, že není úplně blbej, ale celkově nic moc, ve dvou a půl neumí v podstatě nic (jasně, chodí, ale nemluví , nijak extra si nehraje, nechápe ani jízdu na odrážedle atd.), nejradši jezdí autobusem a pozoruje lidi, pozoruje krtečka v televizi, poslouchá písničky... prostě pozoruje. On ani nelezl, do roka seděl a čuměl to víš, a je pak líto, když slyšíš, co všechno jiné děti umí, jak povídají, skládají, jezdí na firstbiku, ...
dnes třeba celý den kňourá a něco chce, netuším co, on asi nechápe, že nerozumím a kňourá ještě víc, že mu přání nesplním... beztak chce nějakou věc, kterou bych udělala ráda...
(5.9.2012 11:28:33) Ježíš co s tím furt máte, jako kdyby "být chytrej" byla nějaká výhra... já to vidím spíš jako handicap. Mně ta honba za geniálními dětmi přijde dost úsměvná. Podle mne jsou důležitý úplně jiný věci než IQ. Jakkoli jsem liberální rodič, testy IQ jsem třeba synovi nedovolila. To mu dám radši časopis plnej nahatin.
(5.9.2012 11:35:14) Souhlas, až na ty nahotinky Starší syn je chytrej na matiku, moc chytrej ... ale má problémy v normálních oblastech žití: numí hrát s klukama fotbal, neumí se začlenit do kolektivu stejně starýc dětí (nemá se s nimi o čem bavit, ale není to z jeho nadřazensti, on se snaží chvíli ale po pěti minutách se nudí..), ve škole ho šikanovaly holky (že je šprt - protože vyhrál matematickou olympiádu, kopaly mu aktovkou po šatně..) být chytrej vůbec není výhra! Výhra je být normální a hlavně pro život použitelnej.
(5.9.2012 11:37:46) být chytrej vůbec není výhra! Výhra je být normální a hlavně pro život použitelnej.
Cairo, přesně tak... moje nejlepší kamarádka, dokud nebyla s mým dítětem v kontaktu častěji si občas povzdechla, že si taky přála, aby aspoň jedno její dítě bylo v něčem výjimečný. Teď když k nim jezdí domů a vidí, kam to vede, tak je ráda za to, co má doma a spíš než by záviděla, tak lituje.
(5.9.2012 11:43:43) Jojo, on třeba neřeší, že je chytrej... diplom za olympiádu jsme ojevili zmuchlaný v aktovce (loni), letos ho donesl ve fólii s vysvědčením :-D (píučka byla poučena předem o jeho laxnosti k jistým dokumentům) tkaničky mudělají problém dodnes (bude mu deset!) a příborem se pořádně najedl letos v létě (dřív to řešila lžíce) nůžky a vystřihování - to je tragédie! Pokud má cokoliv vyrobit - přenechává vlastní akci na mladším bratrovi. Jsou dokonalá dvojka: starší vypracuje geometrický plán... a ja to bude fungovat (ať už krmítko pro ptáčky s pítkem z petky nebo kles na chytání slepic) a mladší jde a podle návodu to udělá
(5.9.2012 11:29:55) Ellíí klíd, moje dítě si ve 4 letech vyrábělo encyklopedie a vyrábí, ale na kole začal pořádně jezdit až skoro v 5 letech )). A že nejezdil na firstbike to rozhodně nebylo )). Ml. dítě to bude jezdit na kole asi brzy, ale nějaký básničky, barvy a jiné věci ho vůbec neberou...
(5.9.2012 12:10:02) Juldo dík... no uvidíme... dnes je hrozná soutěž o to, které dítě kdy co jak umí a jasně, mohla bych se vybodnout, kdo co říká, ale červík stejně hlodá... a hlavně je to líto, člověk se už tááák těší na moudra dětí!
(5.9.2012 12:16:18) a já ti pošlu svýho, po čtyřech hodinách soustavného usmrkaného éééééééééééééééééééééééééééééééééééé, protože si neumí říct, co chce, budeš mít chuť líbat tomu svému chlupaté nohy
(5.9.2012 11:33:05) Elíí, já mám podobnýho, ale uklidňuje mne, že vím, že jeho oba rodiče byli stejní. Já jsem taky odjakživa pozorovatel, největší vzrůšo se mi odehrává v hlavě, což okolí samozřejmě nepozná. Chlap to samý, začal mluvit až ve třech letech. Takže nad podobnými projevy našeho mlaďasa jsme se vůbec nepozastavovali (spíš bychom se divili, kdyby měl jiné), a on nás teď průběžně překvapuje (jako že jdeme na procházku někudy, kde jsme před rokem, kdy ještě nemluvil viděli ještěrku, a on mi o ní teď začne povídat, kde byla a co dělala. Nebo si v autě začne zpívat písničku, o které vím, že ji slyšel jednou a taky loni.
(5.9.2012 11:27:05) Žženo, není to tak vždy, já jsem si to třeba vůbec nepřipouštěla, připadalo mi normální, že mi píše do práce 4 větné maily ve čtyřech letech, že číst umí všechny děti, a to, že umí počítat mi řekl až psycholog ... a to podotákám, že se dětem poměrně hodně věnuju a rozhodně je nepřehlížím. Já jsem nechtěla, aby dcera taková byla a není to žádná výhra. To rozhodování kolem speciální třídy (pro kterou jsme se tedy rozhodli, teď po třech dnech ještě samozřejmě nevím, jestli dobře ) a ty reakce okolí, nezveřejnitelné ... jako by to, že moje dítě je trošku více nadané, degradovalo děti ostatních, tak se všichni chovali, kdybych to tušila nikdy bych to do éteru nepustila
(5.9.2012 11:35:53) Jano, není to tak vždy (to jsem taky netvrdila), ale je to tak často. I tady na rodině Ti každej druhej o svým dítěti napíše, že je nadprůměrné. A vidím to i v okolí.
(5.9.2012 11:45:34) Žženo, to mi připomíná, jak jsme se v duchu nasmáli jednomu tatínkovi, který o své tříleté dceři tvrdil, že asi bude hodně výtvarně nadaná, protože už umí nakreslit docela hezké kolečko
Ale tady na Rodině je to asi tím, že sem prostě napíší rodiče, kteří opravdu mají zkušenost s nadprůměrně nadanými nebo šikovnými dětmi. A já věřím, že mají, protože nadprůměrných dětí je spousta, to není zase nic tak exoticky vzácného. Znám i osobně rodiny, které takové děti mají.
(5.9.2012 11:31:07) Žženo, to si zrovna nemyslím. Mám doma nadprůměrně inteligentního staršího syna, a když mi to potvrdil psycholog i lidé kolem to tvrdili, začala jsem tomu věřit až co máme mladšího syna. Abych pravdu napsala, spíše jsem měla mladšího syna za opožděného, že neumí v necelých třech letech to, co znal starší syn.
(5.9.2012 11:35:38) Můj nadprůměrně inteligentní syn je ve spoustě věcí chudák. Jediný, co ho zachraňuje je to, že dokáže svý vrstevníky zabavit vymýšlením her, ale to nemění nic na tom, že je úplně jiný a celkem nezáviděníhodný pozici.
(5.9.2012 11:39:15) Monty, můj syn je na tom podobně. Protože jsem hodně citlivka, tak je mi ho někdy dost líto. Je jiný, ostatní děti to vidí a vědí, a i když se snaží zapadnout, není to pro něj tak lehké a samozřejmé jako pro ostatní. Navíc díky tomu, že mu to myslí daleko rychleji než mluví, tak se občas zadrhává, hlavně když je pro něco nadšený nebo se snaží něco vyprávět.
(5.9.2012 11:42:44) Goro, můj syn zas mluví jako kniha a dost dětí to nepobírá. Nevím, jestli se mu vyloženě smějou, to možná ani ne, ale vím, že občas měl dny, kdy přišel domů a brečel, že nemá ve škole nikoho, s kým by si mohl normálně povídat. Naštěstí je spíš introvert a nutně ty kamarády nepotřebuje, rozhodně ne v nějakých kvantech, ale jednu spřízněnou duši by asi bral. Jenže on je úplně mimo, nemá s vrstevníky žádný společný zájmy. Na kroužku je to trochu lepší, ale tam je jednou týdně.
(5.9.2012 11:48:34) Koprofko presne to same mame doma )). Je to straaasne narocne... hlavne narocne je to, ze clovek tak nejak vi, co umi deti v jeho veku a on po mne chce resit veci, ktere se uci devitilete deti ). A ja pak dumam jestli je to spravne nebo spatne. Do PPP chodime od tri let..... Taky byl oznacen jako nadany, jako mne reknou jak s nim pracovat, ale kam ho mam dat do skoly mi uz nikdo nerekne ).
(5.9.2012 13:40:21) Juldo, je to záhul, viď. My chodily od 2,5 do Centra nadání (zrovna bylo pro tyhle prťata otevřené). Jezdili jsme 1x týdně přes celou Prahu. Tam to bylo bezva. Nicméně já taky řešila školu, už dopředu, páč mi tam řekli, že fakt patří do třídy pro nadané děti. Ale nakonec se to schumelilo tak, že od letoška chodí do té nejbližší, co máme hned u baráku. Ze zdravotních důvodů. Má časté migrény (zvrací atp.), vysoký tlak, nemocnou ledvinu - před 3-mi týdny ho operovali (bohužel na to přišli pozdě, až před půl rokem, obvykle se to zjistí už v prenatálu, nebo nejpozději do roka věku) a tak jsem usoudila (doufám, že správně), že bude pro něj lepší a pro mě taky, když nebude muset nikam dojíždět a bude ve třídě s dětmi od nás ze sídliště. Zatím netušíme, jak se to vše po operaci vylepší (migrény, tlak), ale já pevně doufám, že se snad zbavíme aspoň těch léků na tlak....
Naštěstí ve třídě je jich jen 20 a učitelka se zdá rozumná, tak uvidíme. Ona to ví, že čte, píše, počítá, říkala, že s tím bude pracovat... Teď, po 3 dnech je ze školy nadšený, tak mu to snad vydrží. KDyby ho to tam pak už nudilo, tak pořešíme víceleté gymnázium, teď je prostě prioritní zdraví... Naštěstí má ve třídě kamaráda, který je taky takový chytrolínek, tak snad s tím potenciálem bude paní učitelka pracovat.
Jinak synek nemá problém s kamarády - je to, jak už jsem psala, extrovert a bavič, nemá problém s kýmkoli včetně dospěláků komunikovat. Je povahou vůdce - většinou vždycky začne skupinku děti třeba v dětském koutku, nebo na hřišti organizovat a rozdělovat jim úlohy ... a ony ho poslouchají... za tu povahu jsem ráda...
(5.9.2012 11:49:18) Monty, tak syn taky používá výrazy, které ostatní děti nechápou. Už ve školce si na to učitelky stěžovaly, že nemluví dost "dětsky". Ve škole byl taky trochu problém, učitelka si neuvědomila, že mu to ublíží, a dělala si z něj legraci, kde zaparkoval létající talíř, že musí být mimozemšťan, když má takové vědomosti a mluví jiným stylem než vrstevníci. Syn kvůli tomu brečel, spolužáci si z něj dělali legraci. Naštěstí jsem si s učitelkou promluvily, a ta to nějak srovnala. U nás je výhoda, že syn miluje od mala hokej, takže chodí do hokeje, a díky tomu si má o čem povídat i s pár spolužáky, kteří tam také chodí. Je opačný typ - extrovert, potřebuje kolem sebe lidi, a čím více tím lépe. Nesnaží se být středem pozornosti, i když mu pusa stále jede, ale cítí se mezi spoustou známých lidí dobře.
(5.9.2012 11:52:23) Goro, ten sport je opravdu výhoda, za to buď ráda! Ad "Marťani" - mne momentálně syn zkouší z marťanštiny. Dává mi testy, kterýma bohužel neprocházím. Jako by nestačilo, že mne neustále testuje z biologie.
(5.9.2012 11:59:54) Monty, jsem a moc. Navíc je hrozné dřevo na sport, takže díky tomu se lepší i v tělocviku. Tak biologie mého syna zatím moc nezajímá. Mně zatím testuje, a dost mě tím čílí, bo ví, že o tom tolik nevím, z období dinosaurů (na hádanku, v kterém období žil minmi či alosaurus opravdu odpovědět neumím), z astronomie, zeměpisu nebo mi dává otázky ze sportu a podobně.
(5.9.2012 12:05:28) Goro, my to bohužel máme doma už sedmý rok. Ve dvou letech s tím začal a nevypadá to, že by někdy přestal. Přitom nic takového neměl od koho okoukat ani zdědit, nemáme v rodině jedinýho člověka, který by měl cokoli společnýho s biologií - když pominu to, že můj strejda chodíval na ryby. Kombinace děsná - biologie, divadlo, film a kreslení. Vzbudit v něm zájem o cokoli jinýho je
(5.9.2012 12:16:42) Monty, tak to jsi na tom trochu hůře. Syn má taky sice odmala zvídavé všetečné otázky, ale dá se navnadit téměř na vše, takže naše diskuse bývají radostné i pro mne. Jen je občas zvláštní pocit, že mě testuje, odpověď dobře zná, a já si vedle něj připadám jak idiot.
(5.9.2012 11:55:47) Goro, tomu říkám učitelka - profesionálka! Ach jo. Živě se mi vybavilo, jak přesně takhle dusily ty slípky kdysi ve školce mne. Jako by mi nestačilo, že jsem nerozuměla těm dětam tam a ony mně. Školka bylo po jeslích další odporné místo, kde jsm se nesocializovala ani zbla.
(5.9.2012 11:58:55) A tedy pro ujasnění, já jsem samozřejmě nebyla nijak geniální, jen vychovávaná mezi dospělými, kteří se mnou jednali s respektem a jako s inteligentní bytostí a naučili mě komunikovat "nedětsky".
(5.9.2012 17:11:35) Elííí, vypovídá to jen tolik, že to dítě je prostě zvyklé na jiný komunikační mód. Není zvyklé na běžné dětské jednání a na běžné jednání dospělých s dětmi (tedy na styl "pápá"). S inteligencí, schopnostmi nebo budoucím úspěchem dítěte v životě to vůbec nemá co dělat, pochopitelně. Nejpozději do maturity se to obvykle dost srovná
(5.9.2012 12:07:16) Anett, taky jsem školku nesnášela. Děcka byly nudné, navíc já introvert, neskutečné muka. Ve školce i ve škole mamku učitelky napomínaly, že mluvím moc dospěle (stejně jako učitelky měly námitky proti mluvě mého syna), a bylo to zapsáno i v lékařské kartě.
(5.9.2012 12:11:10) Tak syn měl ve školce celkem klid, on má výhodu v tom, že je hezoun a hezkejm dětem se víc toleruje. Učitelky prudily spíš mne, ale nijak zásadně.
(5.9.2012 12:23:36) Syna taky ani moc neprudili, jen spíše mě se divili, jak to, že mluví jinak, a měl by mluvit dětsky, a že mu děti kvůli tomu moc nerozumí, protože netuší o čem Tomík mluví a pořád dokola. Pak to samé z počátku ve škole, a pak už byl klid. Když si vzpomenu, jak při rozhovoru s námi učitelka ve škole navrhovala, aniž by syna znala, jestli nechceme rok počkat nebo ho dát do jiné školy, třeba zvláštní, že při jeho diagnoze to bude problém, tak se mi stále zatínají pěsti. Za dva měsíce naštěstí změnila názor, že tak bystré dítě už dlouho ve třídě neměla, ačkoli nechápe, a to vlastně nikdo z nás, že při své soustředěnosti toho tolik stihne pobrat.
(5.9.2012 12:27:47) Goro, mně navrhovali ve školce každý rok, jestli ho nechci dát do nějaké "specky", že neví co s ním. Nechtěla jsem, nijak mne nenutili, ani na tom papíru z PPP netrvali, asi pochopili, že se mnou není moc řeč.
(5.9.2012 12:41:44) Goro, papír jsem nechtěla ze stejného důvodu, jako nechci, aby syn znal svoje IQ. Taky jsem nechtěla, aby chodil do specky, kde by byl odtrženej od reality ještě víc.
(5.9.2012 12:59:46) Omlouvám se za mi - my. Jsem roztržitá, poprvé jde syn sám domů ze školy na novou adresu.
Synovo IQ taky neznáme, s psycholožkou jsme se shodly, že přesné testy dělat nebudeme. Dělala s ním nějaké kratší, které nám jen řekly, že je o pár let napřed oproti vrstevníkům. My šli k psychologovi z důvodu hyperaktivity, takže má na tohle papír. A je dobře, že ho má, protože ve škole mu to pomohlo. Nevydrží sedět v klidu, a někdy když už je moc neklidný, tak ho učitelka pošle dozadu se protáhnout, proběhnout na místě nebo udělat pár dřepů, ať se neklid zmírní. Akorát z počátku byla tedy zděšená, že bude mít takové dítě ve třídě.
(5.9.2012 13:03:27) Goro, tak jestli je hyperaktivní, možná ten papír k něčemu je. Nevím, jsem dost nepřítel papírů a diagnóz. Syn hyperaktivní není a papír na to, že nedovede ovládat potřebu být "vtipný" asi nikde nedostane. Očividně je to dědičný, jeho problémy ve škole jsou jak přes kopírák, nedávno jsem si schválně listovala svýma starýma žákajdama.
(5.9.2012 13:13:20) Monty, já moc taky to škatulkování ráda nemám. Syn měl těžší formu, kdy jsme tím trpěli všichni, takže přece jen jsme v péči psychiatra a psychologa skončili. Já tedy zatím ne, ale občas myslím, že k tomu nemám daleko. To se máš, že si našla staré žákajdy. Já našla jen pár z Lidušky. A po mně je syn jen svou citlivostí, chytrostí a hyperkativitou určitě ne, v ostatním se ještě vyvrbí.
(5.9.2012 13:13:24) Goro, se synem jsem byla na doporučení paní učitelky na konci třetí třídy a má také papíry na ADHD a ano, jsem ráda, protože i tak zvládá školu bez problémů, ale spíš, že se s tím dá ve škole pracovat, tuplem, když o to měla zájem paní učitelka... testy IQ mu dělali také, vyšlo mu nejvyšší pásmo, jenže to nevypovídá nic o tom, jak si se svým životem poradí... navíc ani v těch 9ti letech si nemyslím, že to má úplně definitivní vypovídajíí hodnotu... na matfyzu jsme dělali zkušebně různé testy a výsledky se oproti gymplu vcelku lišily, ne nijak zásadně, ale lišily synovi jsem ani výsledky neříkala, on to bral jen jako bezva cvičení
(5.9.2012 12:34:35) Goro, to znám, s tou nesoustředěností. U našeho syna musely učitelky také nakonec nerady přiznat, že je schopen pobrat vše, co se kolem něj říká, přestože si při tom zároveň povídá s několika spolužáky o něčem jiném, kreslí, svačí, kouká z okna a dává nohu za krk. On prostě v klidu sedět a koukat před sebe NIKDY nebude. I když hraje karty, vedle si u toho čte. A vyhraje.
(5.9.2012 12:41:20) Anett, tak syn teda je typický chlap, zase toho tolik naráz nezvládne. Spíše jde o to, že má soustředěnost podle psychologických testy asi 1 vteřinu, takže je hodně roztěkaný. Pořád se musí nějak hýbat, nevydrží v klidu.
(5.9.2012 17:18:50) Monty, tak to měl syn opravdu štěstí. Já jsem ve školce byla také "hezounka", docela výrazná, a byly to spíš ještě další záporné body navíc, protože všechny normální holčičky měly zástřih podle hrnce a hnědé punčocháče, jen já měla vlasy do pasu a šaty. A k tomu to přemoudřelé jednání, odpor ke kolektivu a odpor ke školkové stravě - vážně nic dobrého pro soudružky učitelky střední pedagožky.
(5.9.2012 12:05:22) Monty, moc tvemu synovi preju, aby brzy ve skole potkal takovou spriznenou dusi. Synovi se to podarilo, nedaji bez sebe ani ranu, cela tride jim rika Einsteini, proste je videt, ze jsou trochu jiny. No a pro meho syna to bylo hotove pozehnani, nebyt toho kluka, tak ho snad do te skoly loni ani nedostali. Ostatni deti k nim maji takovy zvlastni vztah: na jednu stranu jim vubec nerozumi, o cem se porad bavi, na druhou stranu jsou oba (no muj syn vic) trochu klauni a deti ocenuji, ze je diky nim ve tride zabava. Kazdopadne byt tam sam, musi byt utrpeni.
(5.9.2012 12:09:07) Kahlan, dík - ještě zbývá možnost, že by někoho našel na gymplu, ale s jeho vztahem ke školnímu učivu nevím nevím. Zásadně ignoruje všechny postupy, který mu radím nebo který se učí ve škole, protože on si to vymyslí sám. Takže vymýšlí komplikovaný postupy sčítání, který ho samozřejmě zdržujou, nad každým zadáním přemýšlí a pokládá dotazy, jak přesně je to či ono myšlený... no, uvidíme.
(5.9.2012 12:15:41) Jo to znam, btw. duvod, proc jsme ho vzali na ty IQ testy byl ten, ze mel od lonske ucitelky tak zdecimovane sebevedomi, ze to se fakt nedalo. Takhle ma aspon papir na to, ze neni blbej. Ona ho fakt srazela neskutecne:-(
(5.9.2012 11:38:25) Souhlasim se vsim, co jsi napsala... V zasade vsichni rodice maji tendenci videt nadprumerne nadani ve svych detech a neni to zas tak nijak prekvapujici. Rekla bych, ze pokud i okoli si vsimne nadprumernosti ditete, ma to vetsi vypovidajici hodnotu...na druhou stranu spousta nadanych dite je plachych a pred cizimi se nijak neprojevuje. Muj prvni syn byl odmalinka hodne narocne dite, zpetne jsem si uvedomila, ze se od prvnich chvil sveho zivota nudil, pokud se s nim neco nedelalo. Tim padem mel vice podnetu nez je bezne, coz ho zase stimulovalo vic, takze prospival rychleji (je to takovy zacarovany kruh). Dnes je mu 10 let, je clenem menzy, ale neni to zadny genius, nicmene ve skole ma velke problemy, opet kvuli nude (nesnasi napriklad opakovani uciva). Druhe dite (dcera) byla proti nemu naprosto normalni dite, ktere jsme vzali s sebou prave do zminovaneho Centra nadani, kdyz jsme tam sli se synem (to ji bylo necelych 6). V zasade jen tak bokem udelala nejaky test a pani, ktera ji testovala rikala, ze nekoho takoveho tam nemeli skoro rok, byla z ni uplne nadsena, jeji vysledky byly opravdu vysoko (zejmena v logickem a prostorovem mysleni). Musim priznat, ze mne to naprosto zaskocilo a prekvapilo, protoze mi dcera prijde jako normalni dite. Ani jedno z deti necetlo ani nepocitalo nez sly do skoly...
Treti ditko je prave trilete a mluvi silenou smesici ciziho jazyka a cestiny (jsme v cizine) a ja se porad ptam, jestli vubec nekdy bude mluvit jako clovek)
(5.9.2012 11:30:40) Moje dítě umí od dvou let abecedu, umí i hlsákovat a spelovat, jednou to slyšel při zapnutý TV a hned to pochopil, pozná čísla, barvy, tvary, řekne ti nejvyšší hory evropských států (to teda do něj tlačil tatínek), zpívá asi 40 písniček, z toho jednu v angličitině, jednu ve francouzštině, zpívá i Suchýho a Šlitra......teď jsme byli na tříletce.
Ale že by byl nadprůměrně inteligentní,to si nemyslím.Má nadání na vše,co se týče řeči a zvuku, zbytek norma i podnorma. Občas ho v něčem ve školce trumfne dvouletá nemuvíví holčička.....třeba jak se dostat k bonbonu do krabičky......
Myslím, že inteligence v tomhle věku se nedá poznat komplexně.
(5.9.2012 11:34:35) Já myslím,že se to dá poznat velmi brzy. Synek třeba krátce po prvním roce mluvil ve větách,v 16 měsících bez plen a od tří let řešil logické úlohy a školní úlohy dětí 1-2 třídy. Ve třech jsme s ním byli v PPP,abychom věděli,jak s ním pracovat,protože na jedné straně vykazoval známky vysokého IQ a na straně druhé byl a vlastně i je dost velký mimoň. Obloukem se vyhnul takovým těm školkovým aktivitám typu písničky,besídky,společné práce,protože to ho nikdy nebavilo a neuměl to a neumí dodnes. Je individualista a v některých oblastech je napřed a někde zase totálně mimo. A to mu nejspíš zůstane navždy. Každopádně v PPP ti ho otestují pokud o to budeš stát a později si můžeš nechat změřit IQ v menze.
(5.9.2012 11:37:33) Sam a k cemu to je, abych vedela jake ma moje dite iq? Stejne v teto zemi neni absolutne poresena pece o takove deti.... Protoze oni potrebuji jiny pristup. To je jakoze se vetsina deti v urcitem veku zajima o dinosaury a meho syna to vubec nebere, tak jsem premyslela jestli je blby anebo je jenom jinak orientovany )).
(5.9.2012 11:43:49) Juldofuldo, prakticky to není k ničemu,protože,jak sama píšeš nejsou tu pro tyto děti podmínky. Je to spíš o infu pro tebe,abys věděla,proč je tvoje dítě "jiné",než ty ostatní. Nám ty první testy dělala PPP,protože chtěli synka otestovat a ty další jsme pak dělali přes menzu,protože jsme kdysi sháněli info o jisté škole,kam tedy syn stejně nešel. A hlavně já jsem to tenkrát řešila,protože jsem prostě syna potřebovala zabavit,abych sama přežila. Jak už jsem psala absolutně odmítal takové ty dětské činnosti a naopak chtěl dělat věci,které mu věkem nepříslušely.Znal písmena,znal čísla,tak jsem kupovala takové ty doplňovací pracovní sešitky,dávala mu vyhledávat v novinách písmenka atd. Prostě už mi docházela inspirace a ze školky prudili,že se odmítá zapojovat do kolektivních her a nacvičování a tak mi nezbylo nic jiného,než do té PPP dojít a dát jim papír,že je prostě jinde. Nicméně stejně mit o nepomohlo a na moje doporučení mu nedali nějakou práci,která by ho zabavila. Nutili ho dělat tanečky,zpívat atd. a on se prostě nudil dál.
(5.9.2012 11:49:06) Sam... to mi připomíná, jak cca ve 4 letech syn během školkový besídky asi po 5 minutách na pódiu prohlásil "Už mě to nebaví" a šel si sednout mezi diváky.
(5.9.2012 11:57:23) Monty, můj synek každou besídku protrpěl. Na všech videích,který mám stojí,ňoupe si bačkoru,hraje si s rukama a nechává sebou posunovat od učitelky. Větší nezájem o danou věci už snad nikdy nikdo nemůže projevit.
Ad. sport. K tomu má synek velmi kladný vztah od malička. Od tří lyžuje,od 8 jezdí na snowboardu,Kolo,brusle,trampolína,plavání,potápění,baseball,tenis atd. to všechno provozuje. Skoro bych řekla,že on je ten typ co vteřinu nedokáže sedět v klidu,takže ten sport je pro něj takový ventil,kdy může upustit páru. Na sporty byl nadaný od malička. Na kole se naučil téměř sám,snowbordu měl asi 2 lekce a zbytek prostě natrénoval sám a,že jezdí jako drak.Lyže taky ovládl velmi rychle a na trampolíně skáče neuvěřitelný salta. Mě by to asi zabilo tohle skočit.
(5.9.2012 11:35:55) Dá se to poznat, ale záleží co kdo pod ním pojmem hledá. V dnešní době umí hodně dětí ve třech letech poznat samo písmena, všechny barvy, skládat puzzle o více než stu kouscích, počítat do tisíce a podobně. Já si u staršího syna nemyslela, že nějak více nadprůměrný je, ale u psycholožky dělal psychologické testy, a ta to potvrdila. Navíc říkala, že mu to myslí jinak, než ostatním dětem. Zajímal se o jiné věci než děti jeho věku. Na druhou stranu, kde mu bylo přidáno IQ, tam mu bylo notně ubráno na šikovnosti. Což jde docela dobře rozpoznat díky mladšímu synovi.
Jinak, hodně rodičů popisuje, že tyto děti jsou od malička hodně náročné na pozornost rodičů. U nás se to potvrdilo - synek - to se ani snad nedá popsat, to se musí zažít.... Taky má malou potřebu spánku, a to už od miminka
Když byl maličký, zajímaly ho jiné věci, než ostatní děti - kupříkladu věž z 12-ti kostek postavil 1x cca na roce - naprosto precizně, pak ji shodil a bylo - víc se o to nezajímal... Za to ho fascinovala písmena, čísla, dopravní značky, značky aut, barvy, miloval a miluje puzzle. Nejoblíbenější čtení cca od roka byly letáky z Delvity - spooousta velkých čísel a písmen!
Neustále vyžadoval, když ještě pořádně nemluvil, abych mu opakovala, jak se co jmenuje - docházelo tak ke kuriozním situacím, kdy se frustrované batole vztekalo u parkoviště opakující: "Co to je to je todle!!!" a ukazovalo na auto ... já řekla: "auto"... on opět, už naléhavým tónem: "Co to je to je todle!!!" já: "modrý auto".... on už skoro křičel, slzičky vzteku v očích: "Co to je to je todle!!!" ....nakonec správná odpověd zněla: "modrý ford".... On věděl, že barva auta je modrá a znak auta je Ford, ale chtěl to slyšet ode mne dohromady, což natvrdlá maminka hned nepochopila... Před 2. rokem věku jsme běžně seděli na zastávce autobusu, pozorovali auta a on vždycky volal - čevená fabika, žutý citoen, čený mecedes... atp. Poznal to už z dálky snad podle karoserie či co???
Velkou abecedu a čísla 0-9 uměl na 18-ti měs.
Barvy včetně růžové, béžové, oranžové kolem druhého roku... Píše od cca 4 let, číst začal před pátým rokem... Má výbornou pamět, strašně rád se učí nazpaměť nejrůznější věci.
V čerstvých třech letech šel do školky (heterogenní třída) a hned první měsíc šokoval učitelky i děti, když se učily jedno odpoledne básničku - vyprávěla mi to paní učitelka. Maloši měli krátkou a velkáči delší. On tam tak seděl, poslouchal a najednou se postavil a přednesl bezchybně obě dvě za sebou. Učitelky zůstaly udiveně koukat a děti mu začaly spontánně tleskat...
On tedy je i pohybově nadaný a snadno se učí sporty s minimálním tréninkem. Teď v 7-ti letech zvládá obvyklé sporty jako lyžování, bruslení lední i in-liny, kolo, plave bez rukávků, hraje tenis...
Je extrovert, což podle mne ještě znásobuje fakt, že si umí jít za svým. Docela se teď, v posledním roce, zvýšila jeho trpělivost - pokud mu něco nejde, sice se vzteká, ale zkouší to znovu a znovu, dokud se mu to nepodaří.
Neplatí na něj systém příkazy a zákazy - takhle on nefunguje. Musí vždy vědět proč, z jakého důvodu - pak s ním není problém. Je to také velký taktik Občas to hodně jiskří mezi jím a tatínkem, který by rád šel cestou dominatní autoritativní výchovy, která v tomto případě nemá vůbec žádné výsledky. Ale čím je starší, tím je těch třecích ploch méně a méně
Jinak, hodně rodičů popisuje, že tyto děti jsou od malička hodně náročné na pozornost rodičů. U nás se to potvrdilo - synek - to se ani snad nedá popsat, to se musí zažít.... Taky má malou potřebu spánku, a to už od miminka
Když byl maličký, zajímaly ho jiné věci, než ostatní děti - kupříkladu věž z 12-ti kostek postavil 1x cca na roce - naprosto precizně, pak ji shodil a bylo - víc se o to nezajímal... Za to ho fascinovala písmena, čísla, dopravní značky, značky aut, barvy, miloval a miluje puzzle. Nejoblíbenější čtení cca od roka byly letáky z Delvity - spooousta velkých čísel a písmen!
Neustále vyžadoval, když ještě pořádně nemluvil, abych mu opakovala, jak se co jmenuje - docházelo tak ke kuriozním situacím, kdy se frustrované batole vztekalo u parkoviště opakující: "Co to je to je todle!!!" a ukazovalo na auto ... já řekla: "auto"... on opět, už naléhavým tónem: "Co to je to je todle!!!" já: "modrý auto".... on už skoro křičel, slzičky vzteku v očích: "Co to je to je todle!!!" ....nakonec správná odpověd zněla: "modrý ford".... On věděl, že barva auta je modrá a znak auta je Ford, ale chtěl to slyšet ode mne dohromady, což natvrdlá maminka hned nepochopila... Před 2. rokem věku jsme běžně seděli na zastávce autobusu, pozorovali auta a on vždycky volal - čevená fabika, žutý citoen, čený mecedes... atp. Poznal to už z dálky snad podle karoserie či co???
Velkou abecedu a čísla 0-9 uměl na 18-ti měs.
Barvy včetně růžové, béžové, oranžové kolem druhého roku... Píše od cca 4 let, číst začal před pátým rokem... Má výbornou pamět, strašně rád se učí nazpaměť nejrůznější věci.
V čerstvých třech letech šel do školky (heterogenní třída) a hned první měsíc šokoval učitelky i děti, když se učily jedno odpoledne básničku - vyprávěla mi to paní učitelka. Maloši měli krátkou a velkáči delší. On tam tak seděl, poslouchal a najednou se postavil a přednesl bezchybně obě dvě za sebou. Učitelky zůstaly udiveně koukat a děti mu začaly spontánně tleskat...
On tedy je i pohybově nadaný a snadno se učí sporty s minimálním tréninkem. Teď v 7-ti letech zvládá obvyklé sporty jako lyžování, bruslení lední i in-liny, kolo, plave bez rukávků, hraje tenis...
Je extrovert, což podle mne ještě znásobuje fakt, že si umí jít za svým. Docela se teď, v posledním roce, zvýšila jeho trpělivost - pokud mu něco nejde, sice se vzteká, ale zkouší to znovu a znovu, dokud se mu to nepodaří.
Neplatí na něj systém příkazy a zákazy - takhle on nefunguje. Musí vždy vědět proč, z jakého důvodu - pak s ním není problém. Je to také velký taktik Občas to hodně jiskří mezi jím a tatínkem, který by rád šel cestou dominatní autoritativní výchovy, která v tomto případě nemá vůbec žádné výsledky. Ale čím je starší, tím je těch třecích ploch méně a méně
(5.9.2012 11:46:22) Tak to je ještě ta lepší varianta, že je sice napřed, ale ve věcech zapadajících do normy. Technika, sport... Moje dítě sport pokládá za nebezpečnou a zbytečnou aktivitu ("Mám svůj život příliš rád na to, abych takhle blbě riskoval."), auta jdou mimo něj, vůbec jakákoli technika, nechce mít ani mobil, protože neví k čemu by mu byl a počítačový hry hraje jen takový, co se týkají biologie.
(5.9.2012 11:51:43) Monty to je ale i o povaze toho ditete... u kluku i asi jakou hladinu testosteronu v tele maji )). Moje dite ma tu hladinu asi vysokou )). Znacky aut ho teda neberou doted, jemu se libi jen "zavodni" auta, ten zbytek mu je ukradeny. Ono hlavne kazde dite se nauci v malem veku co ho bavi )). Ve skole se musi ucit i to co ho nebavi.
Ad. basnicky pro male deti, ja se proste nemuzu divat na rodice, jak na dite zvatlaji, kdyby oni to rikali normalne )). Samo ze se ty deti maji ucit basnicky aby se naucily mluvit, ale jde o to jak je jim ten prednes podany....
(5.9.2012 12:02:28) Jo, Monty, prostě máš doma humanitní typ, bude na jazyky, buď ráda.
Já se synka snažila (a dosud snažím) co nejdéle držet od PC, mobilů atp., ale je to spíš boj s větrnými mlýny.... Foťák ovládá už tak rok skvěle - mám velký dělo Olympus E500 - nefotí na automat, umí si nastavit, čas, clonu atp. líp jak já (manžel je v tomhle mimoň). O PSP žebrá od zimy (viděl ho na horách u kluků), ale má zatím smůlu, milánek....
Před půl rokem se dostal k mýmu a manželovýmu mobilu a třeba s tím mým umí líp, jak já... jako za tohle jsem ráda, páč manžel není technický typ, takže elektronika a vše okolo je u nás doma na mě ...
O PC ani nemluvím - je schopen si na netu najít, co potřebuje - momentálně, paradoxně, ulítává na pohádkách O ponících(takže si hledá nové příběhy a vždycky u PC sedí s tužkou a papírem a zapisuje nová jména poníků a učí se je na zpaměť...- totéž dělal u DVD dinosaurama a prehistorickýma zvířatama). Jako za ty poníky jsem ráda, páč spidermanni atp. už mi fakt lezly krkem...
(5.9.2012 12:24:00) no, já jsem na to zvědavá. Nicméně jak píšu, jsem spíš ráda, páč s radostí přenechám tu zodpovědnost jemu, když manžel na to není...
(5.9.2012 12:01:22) To jako by si popisovala našeho syna... ty afekty u batolátka, když nedostal adekvátní odpověď. A abecedu bezpečně zvládl mezi 14-24 měsíci, dcera začala chodit do školy a mám pocit, že na konci školního roku uměli oba abecedu stejně. Jen dcera plyně četla)) a myslím, že asi uměl i matematiku první třídy,on v té době byl celkem klidný typ, ale už kolem 3 roku nádherně kreslil a dráždil tím perfekcionistickou dceru. Byl úplně fascinovaný dceřiným slabikářem, pidibatole a pořád si ho prohlížel
(5.9.2012 12:31:33) no, viď - ty afekty jsou šílený, je z nich cítit takové bezmoc a zoufalost....
mě tohle začal poprvé dělat po roce u takovejch těch pěnovejch puzzlí na zem - měl na nich právě číslice a písmena. Furt na ně postupně ukazoval a já pořád - písmeno, písmeno, číslo, číslo a tím se ten jeho vztek a frustrace násobily - páč on viděl, že je to pokaždé jiné, tak to přece nemůže mít stejný název....
Jenže já si, blbka, říkala, přece mu nebudu říkat, jak se to čte, dyk je ještě maličkej.... no vyměkla jsem brzy... a ten jeho blaženej obličej, když se poprvé dozvěděl "A", "B"....
Ono prý vůbec není pravda, že se to dětem nemá říkat, jak jsem byla poučena v Centru nadání - pokud ještě nemá dostatečné kapacity, tak se to stejně nenaučí, pokud ano, nemá se mu to odpírat!!
Jo a další věc, která mě překvapila - vůbec neznám období "proč"... prostě u něj neproběhlo. Když jsem se na to ptala doktorky, řekla mi, že je chytrej až moc, všechno ví, tak nemá důvod se ptát...
(5.9.2012 12:48:11) proč taky nepoužíval, a ten afekt na to, když jsme mu řekli písmeno,ten stál za to dnes je mu 17 a vypadá vcelku normálně, on je extrovert a kamarády nějaké má, přecejenom na gymplu podobných zjevů je víc
na základce jsme měli štěstí bylo jich ve třídě jen 16 a učitelka měla čas se mu i extra věnovat
(6.9.2012 9:41:47) Moje ségra si v podobným věku listovala v mejch skriptech z matfyzu No a skončilo to tak, že ho vystudovala taky, dokonce stejnej obor jako já.
(5.9.2012 11:50:40) Mno, pokud je inteligence míra schopnosti přežít, mám všechny děti velice inteligentní, byť jen jedno z nich je asi to, co myslí zakladatelka.
Je zajímavý, jak dospělí ten údaj hrotí (u sebe i u potomků) Nebo se tu najde ještě někdo, kdo by neznal "své míry"? Mám sice jakýsi údaj, který byl sdělen mamince po celodenních testech někdy v osmičce, nicméně půlku už jsem určite poztrácela na večírcích a pak, moje máma je drochu diskalkulik, buhví jak to tenkrát bylo:)
(5.9.2012 12:03:31) Libiku, já myslím,že výši svého IQ zná kde kdo,ale podle mého názoru to pranic nevypovídá o tom,jak,kdo dokáže fungovat. Znám spoustu lidí,kteří mají vysoké IQ a přesto jsou v normálním životě nepoužitelní. Můj syn má o pár bodíků víc než já už od poměrně ranného věku a přesto si troufám tvrdit,že v životě dokážu reagovat a proplouvat pohodlněji,než,kdy dokáže se svým IQ on.
Jsou to jenom čísla a není potřeba si před tím nějak sedat na zadek,protože to fakt vypovídá maximálně o tom,jak dokážeš vyplnit test. Já jedno dítě otestované mám a druhé ne. Vzhledem k tomu,že se dobře učí a nejsou žádné problémy předpokládám,že i ona má poměrně vysoké IQ,ale nic mě nenutí jí nechávat testovat. Pokud o to projeví zájem,tak si ten test může kdykoliv nechat udělat.
(5.9.2012 12:15:26) V příspěvku nad tvým Zuzana píše, že se musela bránit slzám, když jí řekli, že dceruna bude v horních patrech Mensy, málokdo by dokázal být matkou šťastného Forresta Gampa..
Nemyslím to tak, že bychom své "blbečky" nemilovaly, ale to, že bychom se nad jejich nižším IQ trápily a akceptovaly bychom, že jisté možnosti nemají..
A taky bychom to asi nedaly na Rodinu:)
Jinak tedy ( a teď naseru:)) proč by měl být bojkot besídky důkazem inteligence? Mně se zdá ve čtyřech inteligentní to dítě, co pochopí, že teď je třeba být chvilku v klidu, aby měly maminky a ostatní děti radost.
(5.9.2012 12:19:10) Monty, známka inteligence to není, ale v této konkrétní diskusi to několi lidí dalo k dobru jako ilustrační příklad chování svého inteligentního dítěte, nikoli jako třeba příklad asociálního chování nevychovaného dítěte
(5.9.2012 12:23:24) Žženo, to se nevylučuje. Asociální nevychovaný dítě může být klidně nadprůměrně inteligentní. Ale nemusí, samozřejmě. U mého syna byly bojkoty podobných produkcí dané prostě tím, že mu připadaly trapné. Ovšem stačilo na to říct učitelkám, ať ho nenutí, že to stejně nemá smysl. Nikoho nerušil, nic nekazil, jen to nedělal. I ten odchod z pódia udělal během pauzy mezi výstupy.
(5.9.2012 12:21:31) Ne, to ne, ale na začátku nitě je, jak je nějaký dítě inteligentní a pak se vršej příběhy z jeho života.
Prostě popis života malého inteligenta, nepíšeš třeba, že mu jsou malý boty nebo má v oblibě chleba s máslem a marmeládou, zmiňuješ věci související s osobností, v diskusi o inteligenci dětí a poté co bylo zmíněno, že inteligentní je..
(5.9.2012 12:26:21) libiku, to s tím souvisí. Ostatně psychopati taky mívají nadprůměrné IQ. "Osobnost" obvykle neřekneš o někom, kdo to má v hlavě vytřené žemlí. Může to být klidně v mnoha směrech magor (vzpomínám si na jednoho velmi inteligentního a celkem úspěšného umělce, který se zcela vážně věnoval sledování rozkladu exkrementů v různých prostředích), ale nějaký důvod, proč ho za tu osobnost označíš existuje vždycky.
(5.9.2012 12:41:35) :) to je veselej příspěvek a těžko tě teď může někdo podezírat, že se chlubíš inteligencí svého dítěte..
A co to teda ta inteligence je?
Moje dítě šlo do 1. třídy, včera jsem se pobavila, že 2. školní den ztratilo čip na obědy, dneska jsem na úkor časového vypětí dorazila do školy. Paní ředitelka mi se širokým úsměvem řekla, že paní učitelka ty čipy vybrala, aby je ty děti neztratily( a že to bylo řečeno 1. školní den). Někdo je tu neinteligentní a má to asi po rodičích navzdory vysledkům od psychologů:)
(5.9.2012 12:41:58) "Ostatně psychopati taky mívají nadprůměrné IQ." No to je pěkná hovadina, rozložení IQ mezi tzv. psychopaty je stejné jako v celé populaci.
(5.9.2012 12:43:31) Lízo, já teď nemám čas hledat pramen, odkud to mám, správně bych tu vůbec neměla viset, ale jestli si vzpomenu později, podívám se po tom.
(5.9.2012 15:31:52) http://casopis.mensa.cz/veda/pozehnane_silenstvi.html na titulní straně Mensy ja takový článek, pokud jsi myslela tohle tak jsem ti ušetřila hledání
obecně třeba u schizofrenie není inteligence nijak dotčena
(5.9.2012 12:03:36) U některých dětí možná, u jiných asi ne. Mám 2 děti – staršího syna, mladší holčičku. Syn brzy chodil, brzy mluvil, je ohromně tvořivý, bystrý....Inteligenci mu neměřili, v PPP normální předškolní zralost - vyšly nadprůměrné verbální schopnosti, ve škole si vede dobře, ale v matice jsou určitě zdatnější děti. Pak se narodila holčička - opožděný vývoj, hlavně hrubá motorika, jemná motorika, pomalá, nehybná, spící... Když bylo dceři 5 let, říkala jsem si, že to druhý dítě chudák je asi fakt hloupý (a v duchu jsem si ledacos dávala za vinu – kojila jsem za každou cenu podvyživené dítě, silná žloutenka, extenze šíje - pozdě jsme začali cvičit...), začala jsem řešit odklad. V rámci odkladu jsem ji odvedla ke klinické psycholožce. Psycholožka udělala mimo jiné IQ testy (tzv. Ravenovy matice) a řekla mi, že dcera se dostala mimo tabulky, je tedy v horních 5 % populace, přesnější údaj z testu nemá. Zůstala jsem tam sedět jak opařená a neubránila jsem se slzám. Až poslední dobou nás doma dcera občas něčím překvapí, ale ten její brácha je proti ní stále jako blesk, nějak to nechápu. Čili u nás je v rozporu vývoj CNS a úroveň IQ a zrovna čekám na výsledky EEG - jestli se tam něco neukáže.
(5.9.2012 17:58:22) Pokud by to někoho zajímalo, mám výsledky EEG, mluvila jsem s neurologem. Neurolog řekl, že dítěti to „ohromně myslí“, zpomalení vývoje CNS jen nepatrně, našel však epileptické ložisko, které by mohlo mít vliv na zpomalení psychických reakcí.
(5.9.2012 12:10:49) Podle mne ne. Syn ve 3 letech se pokakával, počůrával, byl sociálně naprosto nezralý. Pro mnohé vypadal spíš jako retardovaný, teď má 16 let a na 8-letém gymplu patří mezi ty nejlepší, vyhrává spoustu matematických a fyzikálních soutěží.
Znám děti, co byly, ve 3 letech úplně někde jinde a teď jdou na učňák (což teda nemusí znamenat, že nejsou inteligentní).
Navíc znám spoustu inteligentních lidí, co vlastní vinou padla na hubu.
Třeba Rath bude taky inteligentní, ale že by to byl můj vzor, to rozhodně ne.
(5.9.2012 12:19:11) Ano, je známo, že Einstein ve 3 letech vůbec nemluvil a ve škole byl považován spíš za špatného žáka. Můj bývalý manžel je členem Mensy (nikoliv s odřenejma ušima) a základní škola pro něj byla největší utrpení. V 9. třídě mu doporučovali nějaký učební obor, třeba truhlář. Až kolem puberty a později nabral jeho život jiný směr.
(5.9.2012 12:17:42) Známá je přesvědčená, že má nadprůměrně inteligentní dítě(bude mu 3,5 roků), protože: umí počítat do 15 a pozná i čísla, umí písmenka, vystačí si sám a nevyhledává společnost ostatních dětí, protože ostatní děti jsou podle něj hrozné. Dost často jim ubližuje,ale to je prý, že se s nima nudí. Má prý velice dobrou představivost a nepotřebuje moc hraček.
(5.9.2012 13:15:10) její matka má 2 VŠ obě školy zaměření pedagogického směru prý tomu rozumí jen mě mrzí, že podle nich je náš ani ne 3leťák podprůměr strašně se diví jak je pozadu přestože už od 2 let chodí do školky......... Já to nekomentuju oni si namelou hubu obě dvě až ten jejich nadprůměr bude jen umět mlátit děti
(5.9.2012 14:45:11) klíííííííííd vysokoškolské vzdělání matky nevypovídá nic, ale vůbec nic o inteligenci dcery.... a už vůbec se od toho neodvíjí inteligence dítěte
já si o těhle matkách myslím svoje... pár jich v okolí mám, pár mne odsoudilo, protože náš kluk šel do školy normálně v šesti a ne jako genius v pěti... nedopřála jsem mu vzdělání na škole pro nadměrně IQ děti... a sportji s ním, páč by nad encyklopediema zblbnul.. a pořád mu řikám: základ je: ráno vstát, oblíct se! nasnídat, odejít do školy, ve škole snít svačinu a oběd!!! jít do družiny.. a vrátit se domů! to se u nás řeší denně (zlomky uměl už ve třetí)
(5.9.2012 12:22:38) Nevím,já to nepoznala nikdy,mě to vždycky tvrdila dětská lékařka,psychologové na různých vyšetřeních dcery a její třídní učitelka.Já se tím nezabývám,jestli moje dcera převyšuje svým IQ ostatní děti,abych se tím mohla chlubit.Mě její IQ nikdy nijak mimořádné nepřipadalo.
(5.9.2012 13:07:03) osobně si myslím, že kolem tří let se to moc poznat nedá... rozdíly mezi dětmy ve třech letech jsou poměrně velké, ale myslím, že ne vypovídající, opravdu inteligentní děti "vyběhnou" na prvním a některé až na druhém stupni, tam už je to vidět bezpečně
ale tady na rodina.cz je samozřejmě úplný jiný vorek a geniální nebo alespoň nadprůměrně inteligentní dítě má tak 90% matek
jen je tedy trochu s podivem, že to o nich naopak tak z 10% tvrdí i okolí, testy apod., nikoli jen matky samy
(5.9.2012 13:15:50) Monty, ale tak, zrovna o životě S. tady čtu již 10 let (byl geniální, ještě než se narodil) nic ve zlém, vy umělci to prostě máte jinak, než my matikáři... já potřebuju ty důkazy v krásně zarovnaných tabulkách
a fakt jsou ještě malí... počkej tak do těch jeho 15ti let
(5.9.2012 13:20:47) Marťo, to sice čteš, jenže osobně ho neznáš - vidělas ho jako batole, tuším. Podívej, já nemůžu vyloučit, že všichni ti lidé, co o něm mluví jsou ve skutečnosti tupci nebo mi chtějí udělat radost. Všechny ty nabídky, co dostává, si samozřejmě můžu vymýšlet. Možný je všechno a všechno se dá zpochybnit, ať už to napíšeš ty nebo já.
(5.9.2012 13:21:55) Marťo, "umělecká" genialita se např. v testech Mensy pokud vím prokáže stejně jako "matematická". (To tedy poznamenávám bez ohledu na zaměření a míru nadání S., a mám dojem že Monty své číslo zná, takže ho taky dokázala nějaká tabulka zobrazit)
(5.9.2012 13:27:32) Ono taky nejde jen o testy, ale o výsledky, že jo. Matematicky nadaný děti mají matematický olympiády, umělecky nadaný děti mají různý umělecký soutěže.
já jen říkám, že bych těm dětem dala ještě čas a stejně, nadání a schopnosti jsou jedna věc, ale jak je využije dítě ve svém životě je věc druhá...
spíš, aby byly děti spokojené a úspěšné jak jen budou sami chtít...
jako nechat žít trochu
...........
a pá-pá my osobně přijde v pohodě, nevypovídá to nic o ničem, když ho někdo místo pozdravu pá-pá, naučí ahoj, zdar či prdel, bude dítě opakovat, co prostě slyší od jiných v dané situaci, nic víc
(5.9.2012 13:37:46) "Nadání a schopnosti jsou jedna věc, ale jak je využije dítě ve svém životě je věc druhá... "
To tu snad nikdo nezpochybnil, jenže my se tu bavíme o dětech, který jaksi ještě nic moc dokázat nebo využívat nemůžou. To si tu budeme vykládat za patnáct, dvacet let.
(5.9.2012 13:44:53) Monty ano, ale pokud jsou pro Marťu "právoplatné" tabulky, tak jí na to píšu, že i v tabulkách se umělec (vynikající) projeví podobně jako matematik. Teprve při bližším ohledání nadání se ukáže zaměření inteligence, a naopak případné nedostatečnosti až černé díry, které toho íkváče mohou v běžném životě dost znevýhodňovat. Syn má jiný problém - nadání je poměrně dobře rozložené všemi směry (a navíc je syn schopen a většinou i ochoten se i "slušně chovat", vyniká ve sportech, hraje na nástroje,...), ale tímpádem chlapec vůbec netuší, "čím bude" (něco mezi sociologií, matematikou a chemií), a je již ve věku, kdy přihláška na VŠ je v dohledu.
(5.9.2012 13:48:51) Marie, a nedá se něco z těch oborů, které zvažuje vyzkoušet třeba jako brigáda? Nebo co ho zkusit zkontaktovat s někým, kdo se tomu věnuje, aby měl přesnější představu? My to sice máme snazší v tom, že jde "jen" o volbu mezi biologií a "uměním", ale zas jsou to tak vzdálený obory... a oba stejně neperspektivní.
(5.9.2012 13:54:30) (Jo vlastně je taky organizačně schopnej, takže nejnovější zájem je FTVS, že by jako organizoval sportovní akce, trénoval a nevím co...) Stopro si syn vyzkouší brigádně leccos, a taky je možnost studovat více oborů najednou a ono se vyvrbí, co fakt dostuduje a chytne ho to. Doufám.
Biologie a výtvarka? A k tomu je vtipnej? Tak vystuduje biologii a může ji pak popularizovat (web, knížky...).
(5.9.2012 13:28:10) Na pozdravu "papa" nevidim nic spatneho, pro dite je jednodussi rict papa nez ahoj, ale jde o to, jak dospely s ditetem mluvi, nekteri rodice se na dite tvari jako na naprosteho "dementa" a pitvori se pred nim,takze se obcas nedivim, ze nektere deti maji problemy s reci, protoze ja bych jako dite z toho zvatlani na me asi taky nebyla moc moudra.... )).
(5.9.2012 13:44:01) U nás od cca prvního roku pediatrička říkala, že je malý ve všem výrazně napřed - nepřikláněli jsme tomu pozornost, ale potěšilo to:o) Ve školce nám paní učitelka doporučila PPP, kde mu vyšlo, že je nadprůměrně inteligentní - opět jsme tomu nepřikládali větší pozornost, ale je pravda, že nejen, že to potěšilo, tak jsme si již všímali rozdílů, ale nechtěli jsme být ,,narcištičtí,, rodiče :o) V první třídě jsme byli paní učitelkou doporučeni na testování do Mensy, kde mu na základě výsledků testů nabídli členství do svých řad :o) No je tam... Manžel má zcela normální IQ, já mám vysoké a malý má ještě vyšší než mám já :o) Je pravda, že s tím nijak zvlášť nepracujeme - celkem štěstí je, že ač je jako já členem Mensy, tak není geniální a normálně funguje :o)
(6.9.2012 10:12:57) Jo, Monty, ještě jeden postřeh - nedávno jsem četla, že dělali (fakt už nevím kde) nějaké plošné IQ testy na dětech školního věku a vyšel jim šokující závěr - že nadprůměrnou inteligenci u dětí z velké většiny nepozná: - širší okolí dítěte - dětský lékař - nicméně ani !!učitelé!! včetně třídního - což opravdu vědce šokovalo a zaskočilo
Nicméně v téměř 90% (nebo tak nějak, bylo to fakt vysoká hodnota) se nemýlí právě matky dětí...
takže ono na tom něco bude, ty mámy svoje děti znají prostě nejlíp...
(6.9.2012 10:20:07) Koprofko, on v tom bude hrát roli ještě jeden faktor - dědičnost. Pokud existuje určité riziko "geniality" dítěte (jak by řekl Cimrman), rodiče to obvykle vědí předem. Výjimky existují na všech stranách, ale obecně vzato to tak prostě JE.
(6.9.2012 10:56:40) Tak nevím, Anička říká od 7 týdnů "auoj" a od 9 týdnů "erle" a to i s tím R. Opakování v totmo věku je údajně pitomost, ale my jí to ahoj cpeme všichni kdykoliv k ní jdeme už od začátku.
(6.9.2012 11:02:41) no, osobně se k tomu přikláním taky můj synek to má jasně po mě a ještě taky krevní skupinu.... jinak je to totiž celej tatínek Nicméně fakt je, že můj muž taky v 5-ti letech četl a psal a taky má výbornou paměť. Tchýně (učitelka) nicméně tvrdí, že náš syn, její vnuk, fakt není žádný průměr (ona ho tedy nekriticky zbožňuje, to je fakt) ale v podstatě celá rodina se shoduje na tom, že on není průměrnýse jen tak nevidí.... I manželova sestřenice, která má 2 holčičky, mladší je stejně stará s mým synkem, říkala, když ho v 18-ti měs viděla a on jí předváděl ty čísla a abecedu a vlastně ještě ani pořádně nemluvil, že nevidět to na vlastní oči, že tomu neuvěří...
Ale teď vážněji: opět moje vyčteninky - před cca rokem jsem četla článek, kde nějaká paní z Mensy, mluvila o IQ a vysvětlovala principy dědičnosti - že prý dědičnost v tomto případě nehraje až takovou roli. Prý má IQ všeobecně tendenci směřovat k průměru, tedy dva mimořádně nadaní jedinci budou mít potomka s IQ spíše nižším, než mají oni sami a stejně tak je prý i velmi pravděpodobné, 2 lidi s IQ dejme tomu 100 budou mít dítko, které je na tom lépe, než oni sami.... Moc pěkně to tam vysvělovala- něco jako zachování druhu - že příroda potřebuje mít spíše spoustu jedinců v průměru, než aby to IQ v populaci lítalo nahoru a dolů, to je pak na houby vzhledem k přežití... Znělo to dost logicky.
(6.9.2012 11:09:58) Zní to logicky proto, že vysoké IQ je vývojový defekt. Ovšem defekty jsou dědičné, ať už se týkají IQ nebo cukrovky. Samozřejmě ne univerzálně a vždy, takhle jednoduchá genetika není, ale pravděpodobnost, že se vadný gen zreprodukuje je o něco vyšší než že se vyskytne náhodně. Zvlášť pokud se vyskytuje v obou liniích. Blbý příklad - syn výborně kreslí. Jeho otec kreslí velmi dobře a výtvarné nadání se vyskytuje i u dalších členů rodiny. Já kreslím celkem slušně, ovšem spíš podle předlohy než "z hlavy". Můj dědeček hezky kreslil a teta se jeden čas živila jako malířka porcelánu, takže se to tam někde bimcá z obou stran. Tudíž se tomu nějak nedivíme, dalo se to předpokládat. Kdyby pět generací zpátky nikdo nenamaloval víc než domeček jedním tahem, bylo by to daleko překvapivější.
Já jsem na synka zvědavá, páč jeho otec je humanitní typ jak víno - umí 5 jazyků slovem i písmem, co si přečte, to si pamatuje, ale vůbec není žádný fanda elektroniky, spíš k tomu všemu má odpor. Zatímco já jsem spíš matematický typ, kterého ovšem to humanitno baví. Nicméně na jazyky jsem úplně tupá, resp. AJ, NJ mluvím jak masa Bob, fakt se stydím... Zase ale elektronika mi problémy nedělá, ve spoustě věcí jsem takový malý kutil... My to v rodině máme prostě naopak.
No a u synka jsem na to zvědavá, páč mi přijde, že má vtah jak k těm číslům, tak k těm jazykům, je to takové celkem vyrovnané.
(5.9.2012 13:43:58) No u našeho syna to poznala paní doktorka v rizikové poradně (narozen kleštěma s různýma problémama) ve 12. měsících. Říkala, že dle tvaru hlavy bude nadaný na matiku a technické předměty a že si musí držět obličej v teple, aby se nezhoršovala obrna lícního nervu - ale ne jen teď, ale až pojede na GYMPU na lyžák. No a včil v 17 letech - je na gymplu a vyhrál už 2x celostátní kolo ve fyzikální soutěži No, samozřejmě to píšu jako srandu, v roce se nic nepozná, ale doktorka se fakt strefila.
(5.9.2012 13:51:19) Tak můj syn 5 let, není přímo geniální, že by měl až tak vysoké IQ, ale sporovnáním s ostatními dětmi je natom lépe. Má hodně dobrýho pamatováka, snáze se učí nové věci, myslí mu to.Takové ty základní věci barvy, tvary, zvuky zvířat, básničky říkanky to uměl brzo a hned bez prolbémů. Hodně ho zajímají pořady discivery, opravdu ty pořady sleduje a pak vypráví co se tam dělo, rozumí těm pořadům. Celkově je technický tip, zajímá se o PC, uměl ho brzo ovládat tuším kolem 2,5 let uměl zacházet s myší takže bez problému mohl hrát různé naučné hry (na barvy, tvary, ikdyž u ty věci uměl normálně). A věc která ho hodně zajímá a je pro mě takovým vodítkem do budoucna na co se u něj víc zaměřit jsou čísla, ty jsou pro něj jak magnet, cca ve 2 letech uměl počítat do 10, všechny čísla poznal, pak postupně přidával čísla do 20, teď v 5 letech jsme ve fázi kdy bude počítat nahlas 1,2,3... až 100, pochopil systém, že se čísla pořád opakují, umí počítat klasicky 2+2= až kombinace do 10, ze začátku si to ukazoval na prstech teď už to zvládá bez nich, rád studuje letáky a řiká ceny u jendnotlivých výrobků např. to stojí 12,90, přečte i nápis sleva 43%. Takže jsem zvědavá co se z toho dále vyvine, ale zajimavé, že písmenka ho moc neberou jako kdybych ho je učila tak by je uměl, ale já ho to záměrně neučím co by potom dělal v 1. třídě když by všechno uměl. Pomáhám mu rozvíjet pouze to o co sám jeví zájem.
(5.9.2012 14:08:46) Myslím že to poznat u tříleťáka jde, v PPP vyšetřují i takto staré děti. Otázka nakolik je to validní, v tomhle věku je hodně dětí napřed a pak se srovnají s vrstevníky, nwebo naopak... Dcera začla teď první třídu ve skupině pro nadané děti. Je jich 9 z toho sedm kluků Museli všichni projít terstováním u škoní psycholožky dané školy a pak PPP. Do školy se těšila už moc, byly jsme se mrknout do třídy na prvňáky někdy v dubnu a moc ji zaujala jak třída, tak systém kterým tam učitelka pracovala s dětmi. Praktické zkušenosti po dvou dnech nemáme skoro žádné, dceři se ve škole zatím líbí. Ostatní záleží hlavně na učitelce, jak s nima bude pracovat, máme štěstí na tu prý nejlepší ve škole Rozhodovala jsem se, zda ji jakoby vyčlenit z kolektivu běžných dětí a dát ji do téhle skupiny, nebo ne. Psala jsem to i zde do diskuze někdy na jaře... Zvítězilo to, že jsem přesvědčená že je to pro ni to pravé. Z této skupiny může být kdykoli přeřazena do normální třídy pokud bude mít ona, nebo my pocit, že to nastavené tempo, nebo míru sotuěživosti nezvládá. A to je podle mně ideální varianta, zadní vrátka, když se třeba ve třetí třídě srovná k vrstevníkům a ti géniové z její třídy ji přeskočí. Nechtěla bych aby se pak někde v ústraní třídy pro nadané trápila, že je třeba blbá...
(5.9.2012 14:23:32) Dceru odeslala do PPP pediatricka asi ve 3,5 letech, dcera byla proste zvlastni, neco jak pise Koprofka. Psycholozka mi pak sdelila, ze inteligence se sklada z ruznych slozek, ze dceri to sice mysli, ale socialni inteligence je podprumerna, ze neumi resit bezne situace, interakci s vrstevniky, jinymi dospelymi nez s rodici. Ze v budoucnu to ve skole bude znamenat to, ze svuj potencial nebude umet vyuzit - pokud se nesrovna. A doporucila nam skolku v jine casti mesta, coz bylo dost psycho . Skolka byla super, moc ji pomohla.
Tento sk. rok dcera nastoupila do normalni skolky a vypada to, ze funguje normalne! Takze ja osobne doufam, snad paradoxne, ze diky anabazi s nadprumernosti a specialni skolkou, nastoupi dcera pristi rok do skoly jako "vicemene prumerne" dite a bude fungovat v kooperaci s ostatnimi. . (Presne tak, jak to psala, tusim Monty.)
(5.9.2012 21:24:56) asi nejde poznat bezpečně, nebo spíš nejde bezpečně říct, že by děcko bylo podprůměrný, když ve 3 něco neumí, ale když umí výrazně víc, tak hloupý určitě nebude ale spousta dětí se jeví jako podprůměrní ještě v 5 letech a pak se člověk nestčí divit, třeba můj prostědní syn. že je nejstarší šikovný bylo poznat ve 3 už bezpečně, mladší ve 3 nijak nevynikal, byl šikovný, ale rozhodně jsem neměla pocit, že bude vybočovat tak, jak se mu to daří od 5 let dál
takže na závěry je ve 3 brzo, snad i pořádný tsty se dělají až v 5, ale určitě můžeš poznat, jestli mu hlava funguje dobře
(6.9.2012 14:16:34) Dá se určitě poznat, že je dítě v něčem napřed, což nemusí později nic znamenat. Nevím, zda se dá poznat, jestli se velmi šikovný tříleťák jen v nějakém období rychleji vyvíjí nebo je opravdu nadanější.
Pak se dá poznat, že dítě hodně vybočuje. Když batole čte Hegela v originále nebo polemizuje s teorií relativity, asi to o něčem svědčí. Ovšem je otázka jestli je o co stát.
K tomu, co zaznělo v debatě. Jestli dítě dělá ochotně paci paci podle mě s nadáním vůbec nesouvisí, ale něco o osobnosti to říká.
(7.9.2012 14:07:21) Naše dcera ve svých asi 20 měsících zpívala z kočáru celý text ( všechny sloky)Jožina z bažin. Jestli bude nějak nadprůměrná, zatím netuším.( její bratranec v tomhle věku vyslovil tak suma sumárum 5 slov). Přijde mi, že se slovně vyjadřovala už kolem 2,5 let jako někteří pětiletí. Ale postupem času se náskok stírá, tak bude "normální" V současnosti vedou sporty. Loni poprvé vyšplhala na stožár a letos se naučila sama plavat pod vodou( ve 4,5 letech).
(7.9.2012 14:20:27) margotko, zklamu tě - srovná se to Moje dcera ve dvou letech přeříkala celou knížku básniček, zatímco můj syn dělal ve dvou letech všeho všudy "brrrrm" a "ňamňam" Ve školním věku jsou na tom s vyjadřovacími schopnostmi oba úplně stejně (tedy stejně výborně )
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
myslím, že to je věkové určení - tedy že když bylo dítěti 20 měsíců zvládalo abecedu 
Neumím Vám vysvětlit proč abyste to chápaly správně. Příjde nám to "trapný"...
, protože ten můj v roce řval jen to :bumbu! hami!!!! a já byla ráda, že to řve, neb jsem matkou s hlavou v oblacích a ne že bych zapomínala, ale popohnat mě je občas potřeba
Ach jo. 
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)