| Jardine |
 |
(26.11.2012 12:37:24)
My to před synem neventilujeme vůbec. Chodí na fotbal a vyrůstá jako vesnickej kluk, věci jako Mensa atd jsou mi proti srsti. To nadání se zjistilo, když jsme šli kvůli jeho tvrdohlavosti do poradny, kde s ním psycholožka udělala tři sezení a v nich se ukázalo, že dokáže řešit na svůj věk dost složitý úkoly a problémy ... pořád mu přidávala na náročnosti a kluk to furt dával. Pořád se zajímá, jak co funguje a vymýšlí, jak by to mohlo fungovat líp, ale co se týká chování v kolektivu, je normální, žádnej malej inťošek to není; jen má trochu vůdčí sklony a rád se předvádí. Celé mě to trápí jen z toho důvodu, že lidi snadno dávají nálepku "nevychovanost" tam, kde prostě jde o nějaký osobní svéráz. Jestli je to nadání nebo ne, je nakonec jedno.
|
| x x |
|
(26.11.2012 12:41:56)
Jardine svéráz může být do té doby, dokud to neobtěžuje okolí. Pokud je inteligentní, tak by měl určitá pravidla společenského chování už pochopit.
Sama jsi přece napsala, že nadané děti jsou "jiné" a teď to prakticky popíráš v pár větách. Kašli na diagnozu a vychovávej tak, aby neprudil ostatní, nadání nenadání.
|
| Jardine |
|
(26.11.2012 12:53:43)
Jenže on je problém v charakteru toho "zlobení". On se společensky chová celkem v normě ... pozdraví, poděkuje, neslušný není, nedělá bordel (kromě toho že se předvádí, ale ne nijak hřmotně). Ale prostě když si vezme do hlavy, že něco neudělá, trvá si na svém ... jako osel, který se zastaví a nechce se hnout ani o krok. Dcera taky občas vzdoruje, ale po chvíli uzná, že jí to za to nestojí, a podřídí se. Ale syn je schopen vzdorovat dlouho a vytrvale. Zvlášť když na něj někdo tlačí. Takže když někdo takovou zabejčenosti vidí, zákonitě to vyhodnotí jako nevychovanost/neschopnost uposlechnout.
Jenže co s tím ... s tou silou, která v tom mrněti je? Ráda bych mu rozuměla, proč prostě neudělá to, co se po něm chce, koneckonců měl by pokoj.
|
| *Niki* | 
|
(26.11.2012 12:57:35)
Jardine, moje děti silně vzdorují i bez nadání a myslím, že co popisuješ, je běžné chování dětí se silnější vůlí... pomůže si uvědomit, zda na něj moc netlačíme, protože tlak vyvolá logicky protitlak. Že je důležité mít mantinely, ale do nich se vejde široké spektrum chování.
|
| Jardine |
|
(26.11.2012 13:13:06)
Niki
"že co popisuješ, je běžné chování dětí se silnější vůlí... pomůže si uvědomit, zda na něj moc netlačíme, protože tlak vyvolá logicky protitlak. Že je důležité mít mantinely, ale do nich se vejde široké spektrum chování.!
To je přesný ... :)
|
| Tatramelka+3 | 
|
(26.11.2012 13:41:55)
Jardine,
asi nepomuže než hledat zpusoby jak s tím v těchto situacích komunikovat. Taky se snažím, u nás třeba neb vím, že mu vyloženě vyhovuje, védět, co bude následovat. Tak že ráno vstáváme s tím, že si nastíníme co budeme tak dělat. Když pak jedeme po čase k babičkám, tak už v autě se snažím vysvětlit, že babinky se těšej, že ho dlouho neviděly a opravdu by měli radost, kdy řekl "Ahoj a dal jim pusu, pak si muže jít nerušeně hrát a nikdo už ho nebude otravovat, dokud si nebude chtít povídat. Že mu s tím pomohu. Bída je, když tam pak vlezeme a je tam ještě někdo nebo vlítneme do nějaké oslavy.
Ale když se zabejčí, tak on, který obyčeně zdraví celou vesnici, v obchodě nikdy nezapomene poděkovat, pozdravit, poprosit. Tak příjde k našim, lehne si na zem a 3h z něj nedostaneš slovo. Mohla bych na něj ječet, vyhrožovat a já nevím co a on bude jen koukat jako zraněná srnka a kníkat. Je to deprimující pohled i pro mě a strašně mě to vytáčí a když pak do toho ještě někdo prudí, že téměř pětileté dítě neumí pozdravit a neví, jak se chovat ve společnosti, tak to je fakt, že bych se rozskočila.
|
|
|
|
|
| Alena1312 |
|
(24.1.2013 21:25:33)
Dobrý den, nakonec se do této diskuze musím také připojit. Když jsem v září řešila tento problém, chytala jsem se všeho, každé zmínce o podobném dítěti. Zajímal mě každý podobný případ, abych se ujistila v tom, co si myslím. Váš klučík je stejný jako můj, je nadprůměrně nadaný (potvrzeno PPP) Na jednu stranu je to hezké, mít chytré dítě, ale ono to není jen tak. Od malička má svojí hlavu. Ve dvou měsících začal v noci špatně spát a trvá to prakticky dodnes - je mu 7let. První tři roky se budil 12x za noc! a řval a řval a řval. Nic na něj nepomohlo, stejně tak při výchově. Má svojí hlavu, domluvy nepomůžou, když je bit, necekne a nedá na sobě znát, že bysme nad ním zvítězili - nemůže nám udělatu tu radost  Když mu dámě nějaký zákaz, svorně ho přijme a nepřemlouvá, nezkouší. Stále s námi diskutuje, on má vždy pravdu. Je v první třídě a dostává těžší učivo, slabikář nepoužívá, nosí si vlastní encyklopedie ke čtení. Psaní odflakuje, řekla bych že mu ta jedinečnost ttochu stoupla do hlavy. Teď dostal z písanky za 3 a já paní učitelce ještě děkovala  - třeba zjistí, že není ve všem jednička.
Jardine, držím palce do dalších let!
A na závěr - ano, zlobí každé dítě, a je jasné že ne všechny děti jsou nadprůměrně inteligentní a nejde to proto na to svádět. Jen mám pocit, že u těchto "exemplářů" je to zlobení zase posunuto na "jiný level" a my, rodiče, s tímto faktem musíme pracovat jinak.
|
|
|
| Puma |
|
(26.11.2012 13:16:12)
Když ono to často bývá tak, že takové dítě se začne nadstandardně vyvíjet intelektuálně, ale vázne sociální vývoj. Taková disbalance je náročná pro dítě i jeho okolí. Než se to vyrovná (pokud se tak stane), bývají takové děti pro okolí, někdy i rodinu, jen těžko stravitelné.
|
| Gertruda | 
|
(26.11.2012 13:40:29)
Souhlasím s tím, že to tak často bývá. Nevím ale proč by to měl být problém. Naopak na těch sociálně zdatnějších by měla být laskavá podpora takovým dětem-lidem. Jinak se o jejich sociální zdatnosti dá s úspěchem pochybovat. Inteligentní jedinci jsou výhoda pro celou společnost, ne hrozba.
|
| Puma |
|
(26.11.2012 13:45:13)
Nemyslela jsem to jinak. Jen jsem chtěla říct, jaký může být důvod, že jsou někdy nadané děti náročnější na výchovu a vyžadují víc pozornosti.
|
|
|
|
| Gertruda |
|
(26.11.2012 13:37:17)
Nesouhlasím,. Jsou mu 4 roky, má plné právo tápat, být svéráz a obtěžovat občas svoje okolí, sociální chování mimo svoji nejbližší skupinu se teprve začíná učit a má na to dalších, dejme tomu, 15 let.
|
| x x |
|
(26.11.2012 13:38:25)
Nikdo nemá právo obtěžovat svoje okolí, ani ve 4 letech ne. Od toho jsou rodiče případě učitelé, aby ho usměrnili a ukázali mu, jaké je to vhodné chování.
|
| Gertruda |
|
(26.11.2012 13:42:08)
A čím obtěžuje okolí čtyřleté dítě? Když mluví, není-li tázáno? Že brečí? Že se vzteká? Že se nudí v autobuse? Jestli jsou to takové věci, tož ať si okolí vážně trhne nohou.
|
|
| Puma |
|
(26.11.2012 13:47:51)
Žubko, neblbni. Často si sami se sebou neumí poradit dospělý, natož pak čtyřleté dítě.
|
| x x |
|
(26.11.2012 14:16:24)
Nikdo neříká, že dítě nemůže dělat blbosti. Ale určité hranice by měly být. Neříkám, že musí platit 100% autoritativní výchova, to rozhodně ne, ale pořád trvám na tom, že by se od malička ty hranice měly utvářet. Toto nesouvisí s inteligencí dítěte. Jinými slovy, nevadí mi, že děti zkouší hranice, ale vadí mi, když na nemístné chování dítěte rodiče nijak nezareagují, nebo zareagují tak, že "ale on je ...." (dosaď hyperaktivní, nadaný, opožděný, osobnost a další a další).
|
| Puma |
|
(26.11.2012 14:34:48)
Myslím, že to si tady myslí většina z nás, že je nutné nastavit hranice. Bavíme se ale o tom, že nastavit hranice některým dětem je těžší a rodič se tak může před okolím dostávat do nepříjemných situací...tedy nejen před okolím. .
|
|
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(26.11.2012 13:48:19)
Fakt téměř každé dítě si zkusí dupnout, zabejčit se atd. Vyzkoušet, co to udělá. Někdo to vyzkouší i vícekrát podle toho v jaké se nalézá situaci. V těhle případech taky hraje prim i případná nevyspalost, rozmrzelost atd.. Každá máma asi tuší, jak na tom její dítko je, jestli má cenu ho lámat a nebo bude snadnější ho nechat či ustoupit. Nejde to tak plošně přece odsoudit.
...i když z blízkého okolí taky znám případy, kdy dítku ustoupí vždy a tvdošíjnické scény jsou u nich na běžném pořádku. Tam prosté jen nechápu, proč to nepovolej rovnou, když to stejně povolej.
|
| Puma |
|
(26.11.2012 13:51:46)
"...i když z blízkého okolí taky znám případy, kdy dítku ustoupí vždy a tvdošíjnické scény jsou u nich na běžném pořádku. Tam prosté jen nechápu, proč to nepovolej rovnou, když to stejně povolej."
Nebo to může být přesně naopak, dítku neustoupí nikdy a tvdošíjnické scény jsou u nich na běžném pořádku.
Není to pr..l vychovávat.
|
| Tatramelka+3 |
|
(26.11.2012 13:55:18)
 máš pravdu. Kdo ví, jak bych vychovávala já, kdybych žila v podmínách té konkrétní rodiny..
|
|
| Puma |
|
(26.11.2012 14:10:06)
U nás je to podobné, ale je mu jen pět. U nás je ale nezbytně nutné, abych pak odhadla (a že to někdy není jednoduché!), které věci nehrotit a naopak ustoupit, dát mu možnost jednat podle sebe - jinak by nastalo to, co jsem psala výše.
Je to takové balancování na ostří nože.
|
|
| Jardine |
|
(26.11.2012 15:56:02)
Ahojte, děkuji všem za názory, vážím si jich všech.
Uznávám, že může být kus pravdy na tom, že nadání zde nehraje žádnou roli a prostě je to základní povahou (tvrdohlavec).
Na druhou stranu, pokud mi psycholožka (velmi zkušená) řekla, že tyhle ději mívají svoje osobité projevy a vzdorovitost k nim zejména v předškolní fázi patří, možná to taky stojí za úvahu. Zatím nevím ... každopádně na "nadání" jako takovém nebazíruju; sama jsem si své sny ohledně vzdělání splnila a tím pádem nemám potřebu plnit si je skrze své děti. Spíš bych byla ráda, aby byly v pohodě a vyrovnané, než aby někde bodovaly v nějakých tabulkách. To fakt ne.
Ptaly jsme se na nějaký příklad vzdoru našeho kluka, na který okolí reaguje. Tak třeba:
Bydlíme ve třetím patře bytovky bez výtahu. Jdeme z venku a syn odmítá jít nahoru, že je unavený (předtím ale venku běhal jako o život).
Scénář 1: Napřed ho přemlouvám vlídně, pak důrazněji a když ani to nepomůže, řeknu "prostě a půjdeš a basta" a vezmu ho za ruku. Syn se za tu roku pověsí a táhne mě dolů. Chvíli se přetahujeme, ale mám navrch a tak kluk začne halasně protestovat. Samozřejmě to zaregistrují sousedé, kteří mají následně zmíněné komentáře (v domě je několik dětí, které do schodů chodí způsobně, takže mají srovnání).
Scénář 2: Tentýž průběh, k tomu kluk ještě dostane na zadek. Stejný výsledek, jen syn zamáčkne slzu a okomentuje to "maminko, proč mě biješ, vždyť tě mám tak rád!" No super.
Scénář 3: Řeknu klukovi: tak si tady zůstaň a až tě to přestane bavit, přijď domů. Odejdu nahoru a potají ho pozoruji. Ještě po půl hodině tam kluk sedí jako přišitý. Neřve, prostě zarytě sedí. Stačí si sám se sebou. Sousedům to opět neunikne (tuto variantu jsme zavrhli záhy, byl to jen experiment).
Scénář 4: Sednu si s němu a řeknu" tobě se moc nahoru nechce, viď? Mně je to jasný, taky mě bolí nohy. Víš co, zkusíme ty schody spočítat ... schválně kolik napočítáš ... nebo "podíváme se z okna, jaké venku parkují značky aut atd". Tato varianta má nejvyšší šanci na úspěch, zabere téměř pokaždé, kdy je uplatněna. Jenže ne vždy na ni mám sílu nebo inspiraci. A hlavně, je těžko přenosná ... nemůžu chtít po učitelkách/jiných osobách, aby si podobně vymýšlely jenom kvůli tomu našemu zabejčenci.
To jen tak pro ukázku ... :) Naše dcera si jednou fňukne a jde. Kluk klade odpor dlouho, nebo se musí hodně očůrat. No, a co s tím.
|
|
| Tante Ema | 
|
(26.11.2012 16:31:06)
Varianta 4 je samozřejmě nejlepší a MÁŠ právo očekávat její využívaní učitelkami atd.
Varianta 3 jeveskutečnosti druhá nejlepší a cestavolby, pokud synek zbojkotuje čtyřku. Pokud je u vás bezpečno a bez pozorování ze zarohu, protože on to ví, že je to hra,ve které jsi mu předem přenechala gratis vítězství.
Dávat mu na zadek a tahat ho za ruku do schodů je ke škodě všech. Když spěcháš, nemůžeš atd., vyšlo by mnohem lépe, kdybys syna bez rozhovorů vzala a la pytel brambor a vynesla nahoru. Žádné komentáře.
On potřebuje mj. udělat i zkušenost, že jsou situace, které nekontroluje a pracovat z úzkostí, kterou mu to pravděpodobně způsobuje.
Nic z těchhle projevů, které popisuješ, není způsobeno inteligencí. Má to spoustu dětí a u všech je to pro rodiče zabíračka řešit.
Mně teď nechce rok a třičtvrtě staré batole chodit za ruku přes silnici. Je důsledné a vytrvalé (inteligentní je pravděpodobně taky, ale ne do té míry, aby ve svém věk dokázalo bezpečně přejít silnici). Když jdeme přes silnici,mohla bych se třeba uvysvětlovat a umotivovat, jenže přecházení silnice není pro to pole. Musím ji chňapnout a přenést,protože za ruku nepůjde, radši se na té silnici vyválí a nechá přejet. Když ji přenáším, řve jak bizon. Pak jde spokojeně bez držení dál.
dyž má z toho nějaká babka ujímání, její boj. Projev mimořádní inteligence to ale není. Je to projev dětského vzdoru, který patří k růstu osobnosti dítěte a je potřeba s ním nějakým způsobem zacházet.
|
| Epepe | 
|
(26.11.2012 16:38:46)
On potřebuje mj. udělat i zkušenost, že jsou situace, které nekontroluje a pracovat z úzkostí, kterou mu to pravděpodobně způsobuje. ..
Taky zajímavé.
Já si to vysvětluju spíš jako "nastavování hranic" - učí se, že dojít domů, i když tě bolí nohy je dobré, sedět na schodech je naopak nuda, atd.
Synáček totiž vyvádí nemlich to samý (a to bydlíme v přízemí  ). Ale jakožto neepmatickou matku mě nikdy nenapadlo se ho zeptat, proč to dělá. Volím přesně jak píšeš téměř vždy variantu 4, která téměř nikdy nefunguje, a proto přecházím k variantě 3.
|
| Tante Ema |
|
(26.11.2012 16:53:21)
Může to být to i to i obě ty věci současně.
Ale obecně je často u větších dětí (ne batolat) za takovým chováním úzkost ze ztráty kontroly. Nakonec to vlastně může být i u batolete, ale často není.
|
|
|
| dadlenka |
|
(26.11.2012 16:44:15)
Souhlasím s Tante. Mám 3 vzdorovité kluky, takových chvilek jsem si "pod schody" zažila ažaž) Připadá mi, že děti mnohdy potřebují pocítit naši sílu, aby se o ni mohly opřít, tím nemyslím, že použiju fyzické násilí, ale třeba prostě dítko popadnu a vyvleču domů - praktikovala jsem mnohokrát u vzdorovitého tříleťáka. Jsou prostě situace, kdy se nediskutuje. Jako utíkání, jsem používala jenom u menších dětí, kdy ještě neprokoukly, že stejně počkám
Odvedení pozornosti, rozebrání situace taky funguje, ale určitě bych z toho nedělala nějakou pravidelnost. Beru to na výletě, při situacích, kdy je dítě opravdu unavené apod., ale když jde domů a není nemocné apod. bych nediskutovala, popadla a nesla
|
|
|
| Epepe |
|
(26.11.2012 16:33:32)
Tak teď jsi mě šokovala!  Nemám ráda reakce "můj to dělá taky", ale tady musím napsat "můj to dělá taky" (jsou mu 3 roky). S tím se potýkáme neustále, je to o nervy. Ale nikdy by mě nenapadlo, že je to neobvyklé, fakt. Myslela jsem, že je normální.
|
| štěpánkaa | 
|
(26.11.2012 17:05:08)
Jejdo - ne, není to normální - máš nadané dítě
(zakladatelko promiň. a vydrž , přejde ho to, resp. vzdor se přesune do jiných oblastí)
|
|
|
| Šešule | 
|
(26.11.2012 16:38:42)
Já bych volila variantu 3, pokud mu na schodech nehrozí nic jinýho, než že tam bude sedět
|
|
| Anni&Annika | 
|
(26.11.2012 16:47:58)
řekla, že tyhle ději mívají svoje osobité projevy a vzdorovitost k nim zejména v předškolní fázi patří...
zenska, tak to ja znam ze sveho okoli vetsinu deti s timhle popisem, vcetne toho meho. Tak to budou asi vsechny nadane
jinak k veci...proste bych to zaradila do povahovych rysu. Ty kolem bych neposlouhala /sousedy/, dite bych se snazila vychovavat tak, aby me to neodrovnalo a neprerostlo pres hlavu.
|
|
| štěpánkaa |
|
(26.11.2012 17:03:06)
tak to mám taky nadané děti. a skoro všechny moje kamarádky taky. Važ si toho, že tvoje dcera je mírná a poslušná, většina dětí co znám je spíš jako tvůj syn (a moji synové).
používej variantu 4, když to nepůjde, syna bafni a odnes ho. Dokud ho uneseš, pak už bude dost velký, aby zbytek dne strávil na schodech
|
|
|
| daba+holčička | 
|
(26.11.2012 17:45:30)
tak to máme plnej barák nadanejch dětí, na schodech furt někdo řve nemusim si ani řídit budíka, spolehlivě mě vzbudí řev ségřinejch dětí, se kterýma máme společnou předsíň. U nás se neřve, u nás se smlouvá a kňučí v rámci úspory nervů a času ráno stále pomáháme s oblékáním a obouváním. Manžel je úplnej blázen, ten jí do školky stále ještě nosí - bude jí pět.
|
|
| Líza | 
|
(26.11.2012 19:05:18)
"Bydlíme ve třetím patře bytovky bez výtahu. Jdeme z venku a syn odmítá jít nahoru, že je unavený (předtím ale venku běhal jako o život).
Scénář 1: Napřed ho přemlouvám vlídně, pak důrazněji a když ani to nepomůže, řeknu "prostě a půjdeš a basta" a vezmu ho za ruku. Syn se za tu roku pověsí a táhne mě dolů. Chvíli se přetahujeme, ale mám navrch a tak kluk začne halasně protestovat. Samozřejmě to zaregistrují sousedé, kteří mají následně zmíněné komentáře (v domě je několik dětí, které do schodů chodí způsobně, takže mají srovnání).
Scénář 2: Tentýž průběh, k tomu kluk ještě dostane na zadek. Stejný výsledek, jen syn zamáčkne slzu a okomentuje to "maminko, proč mě biješ, vždyť tě mám tak rád!" No super.
Scénář 3: Řeknu klukovi: tak si tady zůstaň a až tě to přestane bavit, přijď domů. Odejdu nahoru a potají ho pozoruji. Ještě po půl hodině tam kluk sedí jako přišitý. Neřve, prostě zarytě sedí. Stačí si sám se sebou. Sousedům to opět neunikne (tuto variantu jsme zavrhli záhy, byl to jen experiment).
Scénář 4: Sednu si s němu a řeknu" tobě se moc nahoru nechce, viď? Mně je to jasný, taky mě bolí nohy. Víš co, zkusíme ty schody spočítat ... schválně kolik napočítáš ... nebo "podíváme se z okna, jaké venku parkují značky aut atd". Tato varianta má nejvyšší šanci na úspěch, zabere téměř pokaždé, kdy je uplatněna. Jenže ne vždy na ni mám sílu nebo inspiraci. A hlavně, je těžko přenosná ... nemůžu chtít po učitelkách/jiných osobách, aby si podobně vymýšlely jenom kvůli tomu našemu zabejčenci."
Hm, podle mě máš úplně normální dítě, to dítě potřebuje hranice, pokud možno (dokud nervy drží) stanovované vlídně, ale o to pevněji, a ty potřebuješ extrémní množství vytrvalosti a důslednosti.
Přejde ho to.
Tvrdohlavost není výsadou nadprůměrně inteligentních dětí. Tím, že má "jinou nervovou soustavu", ho neomlouvej, uškodíš mu. Jinou nervovou soustavu má každej člověk, každej je originál.
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(26.11.2012 19:49:19)
Jardine,
taky jsem v tomhle musela prostě přesedlat a u nás vede varianta č.4 u obou dětí. Víc jim taková motivace a vyhlídka něčeho vyhovuje. Taky se mi nechce vždycky ňěco vymýšlet a komentovat, ale nakonec je to to nejefektivnější řešení pro všechny.
Jeden čas, když se mi nedařilo s tím pracovat, jsem si nevyřešené situace večer pak přepsala na papír, jak bych je řešila v klidu, bez emocí.
Ani ted´ to není vždy tak že jsem na to naladěná, je tón, který už oba kluci dobře poznají, používám ho opravdu, ale opravdu velice zřídka a kluci už to vědí, že není čas na hračičky a jakmile zvednu obočí a hlas položím do ostřejší tóniny, tak zareagují.
Ale jak jsem psala výše, i my máme situace, se kterými si zkrtátka poradit neumíme... .
|
| Jardine |
|
(26.11.2012 22:41:22)
Ještě jednou díky za reakce. Jsem ráda, že nejsme jediní, kdo vzdorujeme a řešíme podobné scénáře.
Naučit se nepřipouštět si reakce okolí je asi to nejlepší, ale dá to zabrat. Tedy zatím to mám na háku míň, než by mi bylo milé.
Jinak hlavní je to, že se nám podařil přestup mezi starší děti; kluk se mezi předškoláky nenudí a baví ho těžší úkoly i starší parta. Jeho vzdorovitost ve školce se tímhle krokem o 80% zlepšila.
No, a doma to s ním nějak přežijem ....
|
|
| Jardine |
|
(26.11.2012 22:41:57)
Ještě jednou díky za reakce. Jsem ráda, že nejsme jediní, kdo vzdorujeme a řešíme podobné scénáře.
Naučit se nepřipouštět si komentáře okolí je asi to nejlepší, ale dá to zabrat. Tedy zatím to mám na háku míň, než by mi bylo milé.
Jinak hlavní je to, že se nám podařil přestup mezi starší děti; kluk se mezi předškoláky nenudí a baví ho těžší úkoly i starší parta. Jeho vzdorovitost ve školce se tímhle krokem o 80% zlepšila.
No, a doma to s ním nějak přežijem ....
|
|
|
| Pawlla |
|
(27.11.2012 2:57:57)
Možná by někdo paní psycholožce měl říct,že všechny děti mají osobité projevy,ani děti zcela průměrné nejsou odlity z umělé hmoty.
|
|
|
|
|
|
mám doma taky dvě geniální dítka
, to víš , že jo babi
A moje druhá ségra má takového syna, teda taky né nadaného, ale tak svéhlavého, že by ho musela dřív zabít než by v určitém směru poslechl. Tak jen tupíme hrany a doufáme, že s přiměřenou výchovou z toho vyrostou 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)