Elwing |
|
(19.4.2016 13:53:33) Máte ve výchově svých dětí pocit, že sklízíte, co jste zaseli, nebo se dítě vyvvíjí a rozvíjí tak nějak nezávisle na vaší výchově? Tj. pokud jste třeba věděli, že jste oba dva s manželem třeba leví na motoriku a dítě od dětství v tomto směru hodně cepujete a rozvíjíte, nezjisili jste, že to stejně nepomohlo a je stejně levé jako vy? To samé třeba co se týká např. tělocviku, soustředění, sociálních dovedností, vztahu ke vzdělání, k učení.(to jsou jen příklady) Mě někdy chytá splín, že ač jsem se snažila dětem určitým způsobem ulehčit život, aby si neprocházely stejnými nepříjemnostmi jako já s manželem, stejně jsem se tomu nevyhla, mnohdy se ani ty hrany neobrousily. Z počátku jsem byla samozřejmě chytrá jako rádio a myslela si, že za to všechno může špatná výchova rodičů, nedostatek péče, ale teď vidím, že asi ne, když je vychovávám zcela jinak jak oni nás a děti jsou stejně takové naše namixované kopie. Děti mám skvělé, ale štve mě, že jsem jim nedokázala v určitém směru ulehčit život. Ráda bych, aby byly jednou šťastné. Jo, naučila jsem je zdravit, čistit si zuby a další nezbytné úkony pro život, ale to zásadní, co jsem se snažila ovlivnit, jsem vůbec neovlivnila. Často myslím na knihu od Terezy Boučkové "Rok Kohouta". Je ta výchova vůbec k něčemu?
|
Ema | •
|
(19.4.2016 14:02:19) To zalezi na tom, co tou vychovou myslis.
Pro mne je vychova usmernovani, aby se nejak uplatnily bez problemu mezi lidma. Zbytek maji vrozeny/podedeny/okoukany od rodicu/nacucany od vrstevniku a spolecnosti a pod.
Jak ja na to koukam, moje deti maji proste v sobe plno toho, co jsem je ani naucit nemohla. Treba moje vsechny deti jsou na stesti nasakle necim, co jsem v sobe mela i ja, coz vzhledem k okolnostem jsem je ani ucit nemohla, co u mne videt nemohly, ale co delaji celkem i ve stejnem poradi, jak jsem to delala ja. Po mne maji sebevedomi, silu resit, chut se ucit a jit dal atd atd. Po otci maji zas neco jineho. A jak to vidim ja, neco okoukane a zazite, neco proste vrozene a pres jakekoli obrusovani to vyrazi na povrch. Nastesti jsou to vlastnosti velice pozitivni, co jim zivot usnadnuji, i kdyz to lehke taky nemaji.
|
Elwing |
|
(19.4.2016 14:14:54) No to je to, obrušuju, obrušuju a pak to stejně vyrazí na povrch.
|
Epepe |
|
(19.4.2016 14:18:25) Bez ohledu na poučky, stejně je pro dítě nejdůležitější vědomí, že ho mají doma rádi. Když ho nenaučíme čistit si zuby a pouštět starší v tramvaji, tak se zas tolik nestane. Jistě jste dobré mámy. Ale člověk si musí uvědomit, že nikdo není dokonalý. Nějaké to traumátko si každé dítě z rodiny odnese, byť je milováno sebevíc.
|
|
|
|
Epepe |
|
(19.4.2016 14:06:11) Děti se totiž neučí výchovou, ale příkladem. Stará pravda.
Já sklízím, co jsem zasela, hodně negativně. Jsem totiž dost prudké povahy a jakmile se nechám unést, následuje to samé o patro níž. Přesně podle teorie padajícího hovna.
|
Elwing |
|
(19.4.2016 14:17:07) Tak já si tady tohle uvědomuju a snažím se ovládat a být co nejlepším člověkem, ale..
|
|
|
K_at |
|
(19.4.2016 14:09:42) To je velmi tezky dotaz. Hodne o tomto ted premyslim. Dcera vstupuje do puberty. Od mala je to slozite dite, hodne jine nez ja. A ja mam nekdy strasne vycitky, ze jsem hodne veci ve vychove po.ala. A je mi z toho smutno. Bojim se, aby dcera v zivote obstala. Urcite ted vidim nasledky toho,ze jsem cholerik. Ze me nektere pitomosti stresuji. Ze jsem mozna nevychovala pohodare,ale nervaka....
|
K_at |
|
(19.4.2016 14:11:58) Ted ctu Umami....ano, i tak to nekdy vidim
|
|
Epepe |
|
(19.4.2016 14:14:08) Mít dítě úplně jiné než jsem já, je těžký protiúkol. Dobře to znám. Dítě je po svém otci, po tchýni ...
|
K_at |
|
(19.4.2016 14:19:55) Au. Ale zase ja si hooodne dlouho myslela,ze jsem spis po mamce. Omyl. Jsem zatracene hodne po mem otci. Tak treba se to u tech deti casem vyrovna. Doufat muzeme,ne?
|
|
Monty |
|
(19.4.2016 14:23:43) Umami, moje dítě je po svojí prababičce. Jak přes kopírák. Výhodu to má v tom, že jsem na to zvyklá, protože mne babička vychovala. Nevýhodu v tom, že je to diametrálně odlišné "nastavení" od toho mého a syn tím občas trpí, protože můj přístup bere jako "zlehčování".
|
Epepe |
|
(19.4.2016 14:28:33) Jasně, je to věčný souboj nervů. Mít doma na furt trpasličí tchýni taky není žádný med, i když je tchýně docela hodná žena.
|
|
|
|
|
susu. |
|
(19.4.2016 14:10:49) Většinu času jsem měla pocit, že výchovný výsledek vůbec neodpovídá mému snažení ani cílům nebo představám. Teď občas dcera v dobrém překvapí. Snad se blýská na lepší časy.
|
|
|