| Alraune | 
 |
(6.2.2017 12:32:51)
Já jo. Otec je mi v podstatě úplně lhostejnej, pět let jsem o něm neslyšela. Nevím, jestli kdybych se s ním sešla, nahodily by se mi aspoň vzpomínky, ale nějak nemám potřebu ho vidět. A to mi nic zlého neudělal.
Ale s dítětem je to imho něco jiného... tam jsem já tak, která do něj vložila nejen geny, ale i vzorce chování.
|
| Z+2 | 
|
(6.2.2017 12:44:31)
Tohle mi přijde patologický a podobné jednání strašně nesympatický a nepochopitelný.
|
| Alraune |
|
(6.2.2017 12:57:38)
Co je na tom nepochopitelnýho? Prostě jsme už před dlouho dobou šli každý svou cestou.Není v tom žádná hořkost, máme každý svou rodinu a myslím, že jak on nechybí nám, my nechybíme jemu.
Klidně bych s ním na kafe šla... nic proti němu nemám. Ale pocitově mi je blízký asi jako kolega z dávné práce.
|
| Alraune |
|
(6.2.2017 13:01:06)
Krev nestačí... když člověk do toho ohně nefouká, vyhasne a odumře.
|
| EvaMarie | 
|
(6.2.2017 13:41:39)
pod to bych se mohla podepsat, je to výstižné
|
|
| Termix | 
|
(6.2.2017 13:55:07)
Tak to někdy je. Nic nesympatického v tom nevidím.
|
|
| Z+2 |
|
(6.2.2017 15:03:15)
Krev by stačit měla. Pokud se takhle dítě odstřihne je v něm něco špatně. Minimálně to tak vnímám já. A absolutně to nechápu.
Přijde mi to zlé.
|
| . . |
|
(6.2.2017 15:08:58)
Nevnímám to jako "dítě se odstřihne", ale tak, že oba - jak dítě tak rodič - se postupně sobě vzdálí. Žijou si svoje životy, málokdy se vídají, jejich láska není živá. Krev dál koluje, a je asi možné se na ni v nějaký okamžik potřeby "odvolat", vztah oživit - např. postarat se o osamělého starého otce, ale není to "denní chleba".
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(6.2.2017 15:13:55)
"Pokud se takhle dítě odstřihne je v něm něco špatně. "
Nebo v tom rodiči?
|
| Z+2 |
|
(6.2.2017 15:15:07)
Tak i pokud je něco v tom rodiči špatně, tak se dítě co je v pořádku citově neodstřihne.
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.2.2017 15:27:13)
To je příčina a následek: špatně rodič, z toho špatně dítě.
Souhlasím, že děti mívají neuvěřitelnou výdrž (rodiče na druhou stranu také), ale jak vidíš, není to pouto absolutní a porouchat se může.
|
|
|
|
| Alraune |
|
(6.2.2017 16:31:50)
Já chápu, že to nechápeš... a chápu, že lidi nechápou válečné veterány.
Ta zkušenost je nesdělitelná.
Mmch, nešlo o odstřihnutí, spíš o odumření. Ale odumírá to postupně už třicet let a fakt tedy je, že jsme si blízcí nebyli nikdy a když zmizel ten tmel v podobě mojí matky, prostě jsme šli každý po svém.
|
| Alraune |
|
(6.2.2017 16:42:59)
Nicméně tedy nezpochynuju závazek se o člena rodiny postarat, když je to nutné. Ale ta láska tam klidně chybět může.
|
|
|
| libik | 
|
(6.2.2017 17:10:53)
Zetko, pokud by Alraunin tatík klepal Alraune na dveře a ona dělala, že není doma, tak to jistě špatné je, takto to vidím jako oboustranně dobrovolný stav.
Z druhé strany víme, že chlapi jsou pomalejší a navíc rodičové mají sklon se přizpůsobit tomu, jak to chtějí děti, takže na místě a při inteligenci Alraune bych 3 obligátní ujišťovací návštěvy ročně vyvolala, nikoho by to nezabilo a..
Můj táta byl mýma mladýma očima "jinej", pak jsem léta žila v radosti, že má novou babu, je od něj pokoj a moc jsem s ním nesdílela, umřel a dneska jsem fakt ráda, že jsem se 4x ročně bez valného zaujetí dokopala k tomu kafi.
|
|
| Kudla2 | 
|
(6.2.2017 23:11:24)
Zetko,
rozumím tomu správně, že pokládáš situaci, kdy se dítě odstřihne od rodiče, kterej mu třeba ubližuje nebo je bytostnej sobec, nebo se vůči němu "jen" chová lhostejně za chybu v tom dítěti nebo že to dítě je zlé?
Mně se moc líběj pevný rodinný vztahy i se sama snažím takový tvořit, ale plně rozumím Alraune a nevidím na tom špatnýho vůbec nic.
Občas se holt ten krásnej vztah nemusí zadařit, a k čemu se pak šponovat a přemáhat? Pomoct by člověk vlastní krvi asi měl, ale lásku a to, aby s námi ty děti CHTĚLY být, i když nemusej, to se vynutit nedá. Je špatnej ten, kdo není ochoten předstírat vztah, který necítí?
|
| libik |
|
(6.2.2017 23:47:52)
Alraune ale tvrdí, že proti otci nic zásadního nemá a ani jí nic neudělal zlýho. Zkrátka jiná krevní skupina asi. Ale to je podle mého případ, kdy jsou děti na tahu, protože původně to dělali rodiče.
|
| Kudla2 |
|
(6.2.2017 23:48:25)
jak na tahu?
|
| libik |
|
(6.2.2017 23:56:17)
Minimálně se zajímat. Pokud mi otec jen nesedí svými postoji a názory, je to pořád táta, co mě zplodil a nějakým způsobem se v rámci rodiny angažoval. Nejsem příznivcem debat o Alraune bez Alraune, ale v jejím případě bude mít maminka vždycky svatozář a já tomu rozumím, ale v 16 pro mě matka byla Bůh a tatíka jsem jen těžce snášela. Jak léta plynou, vidím věci smířlivěji.
Zkrátka a dobře, zdá se mi normální, je-li dítku padesát mínus, že se čas od času pozajímá o starýho fotra, i když se s ním nesejde v žádném zásadnějším tématu. Je to otec, proboha..
|
| Kudla2 |
|
(7.2.2017 0:09:55)
ale PROČ, když nemá tu potřebu?
Ona od něho nic nechce a nic špatnýho mu nedělá, jen ho nevyhledává. Říká, že kdyby to potřeboval, tak by mu pomohla, to je myslím asi tak nejvíc, co lze po dceři legitimně požadovat.
Navíc telefonem by mu asi nepráskla, takže pokud tu potřebu s ní komunikovat má on, tak je na něm, aby zvednul telefon
Chápu, že někomu, kdo je milovaným dítětem, se to těžko představuje, ale když tu někdy čtu ty peripetie s rodičema, tak si skoro říkám, jestli tohle není daleko lepší řešení než celoživotní nervy.
|
| libik |
|
(7.2.2017 0:18:49)
Potřeba? Neznám lidi a situace (vyjma malinkatého miminka a hormonálně obluzené rodičky), kdy by měli spříznění lidé stejnou potřebu vzájemnosti.
A jelikož jsem rodič starých dětí, tak dobře vím, že moje potřeby ustupují jejich potřebám (se vídat a vzájemně kooperovat), ale nefrfňám, nevotravuji, zabavím se.(a vídám je tak v průměru 1x za 14 dní, někdy u mě i pobývají)
Zároveň dost často vyhovuji potřebám svých rodičů setkávat se, protože vím, že jsou starší a že by se sami necpali. Ale, že zároveň díky jejich fyzickým možnostem a realitě stáří, se mnou zaobírají víc než já jimi. Tak se prostě hecnu a jedu tam.
A v neposlední řadě, i to, co zdánlivě otravuje nebo nedává smysl, jednou neodvratitelně nebude. A pak je pozdě.
Je to vnitřní povinnost (k sobě především)
|
| Alraune |
|
(7.2.2017 0:21:12)
On se s náma nechce scházet :) Možná se scházi s dětmi své ženy, které ji, předpokládám navštěvují.
Jsme fakt matriarchální rodina, muž následuje svou ženu... a žije podle ní.:) Můj otec se prostě připojil k jiné rodině.
|
|
| Kudla2 |
|
(7.2.2017 0:25:47)
"A v neposlední řadě, i to, co zdánlivě otravuje nebo nedává smysl, jednou neodvratitelně nebude. A pak je pozdě."
No, ale někomu to nevadí.
"Je to vnitřní povinnost (k sobě především)".
Přijde mi protismyslný dělat jako povinnost něco, co ten člověk dělat nechce a co se mu příčí.
Chápu postup v obou případech - je pro mě strašný si představit, že moji pěstouni  tady jednou třeba nebudou, ale řeším to tak, že jsem s nima denně v kontaktu přes telefon a co nejčastějc i fyzicky. Ono u nich je jednoduchý být s nima rád, protože jsou moc fajn.
Ale v situaci Alraune plně chápu ji a netuším, proč jí cpát nějakou vnitřní povinnost, natož k ní samé. Ona myslím ví co dělá, a má to v hlavě velmi srovnaný.
|
| libik |
|
(7.2.2017 0:29:29)
"No, ale někomu to nevadí."
to právě nemůžeš předem vědět
brou noc všem
|
| Alraune |
|
(7.2.2017 0:34:06)
Ale jo... můžeš. Ono už je to mrtvé dávno.
|
| Alraune |
|
(7.2.2017 0:41:30)
Každopádně, jestli to mám zevšeobecnit, tak ten vztah musí být živý, aby měl nějaký smysl. Pokud o někom vůbec nevím, jak žije, léta s ním nekomunikuju, pokrevní vztah to nezachrání.
Nedovedu si představit přestat mít ráda dítě, se kterým žiju a denně se o něj starám, ale pokud dospělé dítě bude daleko a uslyším o něm jednou ročně, zůstane už jen vzpomínka, ne reálný vztah.
|
| libik |
|
(7.2.2017 0:46:01)
No, to díky, moje dítě pravděpodobně stráví podstatnou část života v jihozápadní Francii, z posledních pěti let tam strávila ve velkých úsecích 4,5. Nemyslím si, že ji škrtám.
|
| Alraune |
|
(7.2.2017 0:48:56)
Libíku, nebuď úporná. Předpokládám, že se svou dcerou normálně komunikuješ a zajímá tě, jestli je naživu.
|
| libik |
|
(7.2.2017 1:03:01)
Ona taky někdy brnkne,
nechtěla jsem být úporná, neznám tvůj příběh, jen ten svůj..
|
| Alraune |
|
(7.2.2017 1:13:35)
No, já po pravdě raděj vyprávím jiný příběhy, než o vlastní rodině :)
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(7.2.2017 7:27:27)
Al, taky mame v rodine par takovych vztahu. Jen naruby. Jedno z deti (je jedno ci) se uz pred mnoha lety odstrihlo od rodiny. Uplne. Jediny kontakt je, kdyz se cca 1* rocne nebo treba ob rok ozere a obvolava. Bylo by to stejne, jako kdyby se matce ditete (uz nekolik let pp smrti) davalo za vinu, ze dite aktivne nevyhledavala. Ono dite zjistilo az treba po X mesicich, ze mu matka zemrela.
|
| K_at |
|
(7.2.2017 7:32:14)
A jeste k teorii "krev neni voda". Sice neni, ale vztahy si tvori predevsim lide. Na bazi dava - bere - vraci ( nebrat prosim materialne). Logicky nic na tomto svete nedokaze existovat dlouhodobe bez nejake vlozene energie. Proste podvyzivene vztahy chcipnou. Bohuzel. A dobte je, kdyz se ta podvyziva nestane deprivaci.
|
|
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(7.2.2017 0:21:39)
Jinak i milované dítě může rodič velmi vytáčet, je-li z Jupitera, viď mami , ale já se ve svém životě právě nevzdala toho pro mě zdánlivě nepotřebného táty. A dnes je mi líto, že jsem to nedělala ještě intenzivněji.
|
|
|
| Alraune |
|
(7.2.2017 0:19:01)
Myslím, že celkem vzato nikoho mé rodinné vztahy moc nezajímají, ale není to tak, že bych si s Fíkem nepopovídala, je to prostě tak, že jeho žena a my jsme nekompatibilní. Je to hodná ženská, slušná, ale prostě úplně jiná.
On bydlí u ní, tam nejsme vítaní a po pravdě, nemám žádnou motivaci něco na tom měnit. Mě je poměrně snadné najít, je snadné sledovat, co dělám,mám dokonce pořád stejné telefonní číslo.
Telefonem bych mu nepráskla určitě, žádnou zášť nepociťuju, ale ani žádnou touhu překonávat rodinné napnelismy. Takhle máme všichni klid.
|
| libik |
|
(7.2.2017 0:27:10)
Sorry čarodějko za pavlačové úvahy,
Jenom mám tu zkušenost polosiroty, kdy odejde ten zbytnější rodič, co ho člověk moc nevyhledával. A je mi to líto. (a moje macecha je dobrá kravka)
|
| Alraune |
|
(7.2.2017 0:30:12)
Hele, já ani nevím, jestli je otec naživu, ale předpokládám, že by se mi ozval notář. Já jsem mu odpustila, co posral a to je tak maximum, co pro něj můžu udělat :)
A taky důvod, proč mě nerozpláče kaktus :D
|
| Kudla2 |
|
(7.2.2017 0:33:04)
Alraune
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(7.2.2017 0:31:04)
Alraune,
to naprosto chápu, a nechápu, jak by někdo třetí mohl chtít, abys na tom cokoli měnila.
Vždyť to je situace, ze který by se slabší povaha, než jsi Ty, mohla regulérně zhroutit a předhazovat v této situaci dítěti, že ONO se málo snaží, mi přijde teda fakt surový (tedy u Libika věřím, že to nemyslí blbě, ale tak si to Libiku představ, kdyby sis hypoteticky našla novýho partnera a on by byl nekompatibilní s Tvýma dětma a Ty bys mu vyhověla (!) a omezila s nima styk a přestala se o ně prakticky zajímat, myslíš, že by bylo fér vyčítat Tvým dětem, že ONY nekontaktují TEBE?
|
| libik |
|
(7.2.2017 0:36:07)
Mí hypotetičtí noví partneři mě berou hákem přes mé děti
nesoudím Alraune
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jelikož to máš čerstvé. Každopádně...budeš ji milovat, tomu věřím, jen s přestávkama.
...
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)