| Pam-pela | 
 |
(13.12.2019 14:01:59)
Janinko, ono se na to dá podívat z různých úhlů.
Jako máma čtyř děti, co studovala při zaměstnání, stavěla dům a později podnikala, jsem strašně ráda využila "babičku" na hlídání. Babička hlídala ráda a dobře, u nás, i u nich doma občas přes víkendy, prostě opravdu pro nás a pro naše děti udělala hodně. Tak nějak jsme ji to "vraceli a vracíme", ale stejně ona toho pro nás udělala víc.
Já jsem hlídací babička tak nějak na baterky. Určitě se vnoučatům věnuju docela dost, naštěstí jsou tak nějak věkově po sobě (už je jich 5), ale vyloženě mě rozčiluje, když někde být MUSÍM  . Mám ráda určitou volnost, to zaprvé a zadruhé jsem hodně unavená (pracuju dost) a nemám až takovou energetickou kapacitu. To MUSÍM (očekává se to ode mě) od - do se pak setkává s únavou a pocitem, že "oni" jsou přednější, než já.
Nevím, jestli to vysvětluju srozumitelně. Já jsem na to "oni jsou přednější než já" docela dojela...a začínám si hlídat vlastní osobní prostor. Protože v opačném případě bych asi dlouho nevydržela.
Na druhou stranu, co slíbím, dodržím, tedy pokud je dohodnuto od - do, tak samozřejmě nedělám problém...jde o tu dohodu. Ale že se mi mé hranice ti druzí snaží pořád posouvat, to jo...je pro mě někdy problém si je udržet.
Podmínky si nekladu...ale i kdyby...myslím, že mám na ně určité právo.
Rodinu miluju, vnoučata miluju, o tom to není.
A naše babička, když se jí nechtělo, tak taky odmítla. Neodmítala často, ale občas měla prostě všeho pokrk...i našich harantů.
|
| Pam-pela |
|
(13.12.2019 14:14:14)
Třeba vnuk pětileťák u nás chce zítra být...je u nás rád, určitě by u nás i rád spal.
jenže já te´d tři dny pracovala do nočních hodin, jdu do práce i zítra a odpoledne 100% vytuhnu na gauči.
Zítřek bude můj jediný volný večer, kdy jsem chtěla být prostě sama bez druhých.
Holt ho se spaním "zklamu", protože on je vzhůru do 22 a ráno v sedm vstává .
Minule jsem mu chtěla udělat radost, ale prostě - občas člověk opravdu musí myslet na sebe.
Jsem ve věku, kdy mám do důchodu daleko a práci celkem náročnou.
Jo a ještě tu mám jeden aspekt - když je u nás dětí víc, zabaví se mezi sebou a jen dohlížím, je to fajn...horší je, když jedno dítě chce mou pozornost, nikdy jsem si s dětma nerada hrála jejich hry...to zas ta naše babička jo , je schopná jíst z dětského talířku a "vařit" hodiny a hodiny.
Takže když to shrnu, měli jsem super hlídací babičku (ale šla do důchodu už v 56 letech), sice docela přísnou, ale děti miluje...a já úplně taková hlídací nejsem. A ani být nechci.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(13.12.2019 14:25:18)
Pam-pelo, přesně tak to vidím.
Mně ještě nebylo 50, ale na volný čas, kdy si mohu dělat, co chci, a všichni mi dají pokoj, se těšívám jako na smilování.
Svým dětem jsem věnovala hromadu času a energie, a ráda, proto jsem si je pořídila.
Ale teď už si libuji, že bude můj život zase trochu o mně.
Úplně se děsím představy, že by mě někdo soudil, proč sedím sama v klídečku u televize, zatímco "bych měla" nadšeně dělat animátora vnoučatům.
S dovolením si ve svém věku určím sama, co chci kdy dělat a komu se chci kdy věnovat.
|
| Kudla2 | 
|
(13.12.2019 14:31:24)
Ropucho,
"na volný čas, kdy si mohu dělat, co chci, a všichni mi dají pokoj, se těšívám jako na smilování.
Svým dětem jsem věnovala hromadu času a energie, a ráda, proto jsem si je pořídila.
Ale teď už si libuji, že bude můj život zase trochu o mně.
Úplně se děsím představy, že by mě někdo soudil, proč sedím sama v klídečku u televize, zatímco "bych měla" nadšeně dělat animátora vnoučatům.
S dovolením si ve svém věku určím sama, co chci kdy dělat a komu se chci kdy věnovat."
To je přesný. 
|
|
| Renka + 3 | 
|
(13.12.2019 14:31:40)
Ropucho, vnímám to úplně stejně. Přijde mi to děsné, jak směrem ke svým dětem přijímáme téměř všechno bez výhrad, mluvíme o nich hezky, ale jak se stočí téma k rodičům a tchánům, zaznívají nepěkné věci. Přitom už docela brzy se v jejich kůži můžeme ocitnout sami.
Já se taky těším na svůj klid, své plány, tři děti mi daly zabrat, jsem ráda, že je mám, ale byl to čas, kdy šlo ledacos stanou. Někdo rád naváže vnoučaty a jiný ne, nebo v omezené míře.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.12.2019 14:39:11)
Renko, já se na vnoučata nezřízeně těším, mám děti ráda.
Už teď svým potomkům říkám, jak se těším, až mi jednou nějaká opatří a občas půjčí.
Ale absolutně proti srsti je mi jakýkoliv nátlak, jakékoliv nárokování a vymáhání. A to z obou stran.
Doufám, že se jednou budeme mít ve spolek rádi a stihneme si vzájemně předat hromadu lásky a radosti, ovšem ne v rámci nějakých povinných služeb, to ne.
|
| Kudla2 |
|
(13.12.2019 14:44:59)
"absolutně proti srsti je mi jakýkoliv nátlak, jakékoliv nárokování a vymáhání. A to z obou stran.
Doufám, že se jednou budeme mít ve spolek rádi a stihneme si vzájemně předat hromadu lásky a radosti, ovšem ne v rámci nějakých povinných služeb, to ne."
Přesně tak.
Jako odstrašující příklad mám ve svém okolí prarodiče, kteří hlídali, kdykoli se to "mladým" hodilo, odříkali kvůli tomu i vlastní akce.
Jakmile "mladým" odrostly děti, tak se kvůli nějaké banalitě rozhádali a na prarodiče (kteří rodinou žili) se úplně vykašlali a dětem tam zakázali chodit.
Takže ani absolutní služebnost Ti dobré vztahy nezaručí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.12.2019 14:49:16)
Kudlo, ano, já si naopak myslím, že služebnost je velmi ošemetná.
Mám zkušenost, že skvělé vztahy lze vybudovat hlavně vzájemným respektem.
|
|
|
| 77kraska |
|
(13.12.2019 15:11:27)
Ropucho, taky se tesim na vnoucata a jen doufam, ze budou bydlet blizko....pokud ne, tak se za nimi prestehuji, to uz mam jasne....ja mam jen jedno dite a v pozdnim veku, tak jsem si peci o dite moc neuzila
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(13.12.2019 14:31:53)
Ropucho, my měli první vnouče v 37 letech, sami dvě malé děti, u nás těch dětí je pořád hodně, asi i proto jsem taková přehlcená. Kdybych měla po dlouhé čekací době v rodině malé dítě - vnoučátko, asi by mi bylo mnooohem vzácnější.
A možná bych ochotně hlídala ve dne v noci. Ale možná spíš ne , konečně totiž začínám mít čas i jakoby JEN pro sebe, to je luxus, který jsem asi ještě nikdy neměla.
Myslím, že hodně starších lidí to má stejně.
Je mi 53 a za komančů bych šla asi za rok do důchoda, pak bych bývala možná měla radost z nějaké dětské akce  .
|
|
|
| 77kraska |
|
(13.12.2019 14:30:17)
Pampelo, neco jineho je 50-leta babicka v duchodu plna energie, natesena na vnoucata (jako byla moje babicka, ale bydlela v jinem meste)...nez 70-leta babicka, co zacala dostavat duchod v 65 a pak jeste 5 let pracovala (napr. moje teta)
|
| Pam-pela |
|
(13.12.2019 14:38:49)
Sedmi, já ta děcka strašně ráda vidím, předposlední Rózinku skoro vnímám jako svoje vlastní dítě, ten vztah mezi náma je hodně těsný odmalinka, bydleli tu a jsem s ní skoro denně v kontaktu. Ale ideální je, když je i s maminkou a já jsem jen ten bonus navíc, i když se hodně "podílím".  
Jo a zapomněla jsem napsat, že jsem za takovou rodinu, co máme, opravdu Životu hrozně vděčná, vážím si toho a i užívám. Jen nejsem "hlídací", no.
Spíš dopomáhám té soudržnosti a scházení se a tak....
Jéje, hezké téma, a na zamyšlení. Ony ty zatím maminky, ale budoucí babičky zatím vidí pozici té maminky, co potřebuje pohlídat. Brzy se přesunou do té další kategorie
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.12.2019 14:46:29)
Pam-pelo, přesně: ráda vidět dítě je něco jiného, než ráda si vzít dítě na hrb v určenou dobu.
Společné vícegenerační akce a návštěvy včetně rodičů jsou super rodinný tmel, já sama jsem to milovala a mé děti také. A těším se, že si to užiji i v roli babičky.
A těším se i na to, že si vnoučata půjčím a užijeme si čas jen pro sebe, ale chci si o tom rozhodnout sama (a samozřejmě hodlám respektovat, bude-li to po vůli rodičům).
|
|
|
|
|
|
Málem mě kleplo. Situace se dle očekávání zamotala a já stihla až ten pozdější bus. Babičku jsem samozřejmě informovala a doma jsem byla v šest s tím, že se na Prostřeno mohla dívat klidně u nás. 
. A slýchám to dost často, je to prostě takový rituál pro ty lidi, jejich jistota. 
,ale chovaji se hur nez mnozi duchodci,u kterych se clovek az tak nemuze divit,ze se jim nechce szivat s neustale novymi technologiemi...
A to je vse, za celych patnact a pul roku. Nasi jsou hlidaci, synovce maji kazdy den od jejich narozeni, protoze rodice jsou pracovne vytizeni. Ja si nestezuju, byla jsem doma dlouho a starsi je autista, jsem radsi, nebyl k odlozeni zrovna jednoduchy. Ale moc nechapu, ze babicka nestoji o vztah s vnoucaty. No, chapu, ona v podstate nestala ani o vlastni deti (a proto si jich poridila pet
- si tak blahova nebo jen sebestredna???
tak by to podle mě mělo být. Taky jsem takhle přehodila tyto věci na manžela coby syna tchýňky. Proč bych jí měla pravidelně volat já, poslouchat od ní třeba i věci, které se mi nelíbily... hezky jsem toto předala manželovi a ono to vcelku funguje. On ví, že když mamce nezavolá, tak já nezavolám, tudíž on si ten čas najde. Proč bych měla já domlouvat u nich návštěvu, hezky ať se s ní domluví on. Myslím, že když teď sám slyší, kolik problémů má vždycky tchýňka když se ohlásíme na pár hodinovou návštěvu, tak už má i on jiný názor na ně. Stále výčitky, že jezdíme málo... ale když už přijet chceme, tak se to vesměs nehodí a začne nám organizovat čas jinak... Manžel se zpočátku čertil, proč má volat mamince on atd. já jsem mu pouze řekla, že on taky mojí mamce nevolá, že se k ní chystáme, jak se má apod. 
V její náručí
Rozloučení s masopustemChrudim 
Swingový plesOpava 
PopelkaČeské Budějovice 
Posezení s cimbálemKroměříž 
Kniha džunglíLiberec 
Rozloučení s masopustem
Swingový ples
Popelka
Posezení s cimbálem
Kniha džunglí
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)