Vyhoření

Jak z toho ven? Jsem jak se u nás říká na ohrabky. Ráno před odchodem do práce zvracím, žaludek stažený, nemůžu jíst, nejsem schopná doma nic dělat, totální únava, při každém dalším úkolu se mi v hlavě rozezní Proboha už ne, to už nezvládnu, už je toho tolik. Nespavost, nemůžu "vypnout hlavu". Jediné přání - ať už TAM nemusím. Ještě do konce června. A pak to nějak odžít a překrýt něčím pozitivním. Ano, měla jsem to odpískat dávno, nějaký blbý smysl pro zodpovědnost mi to nedovolil. Můžu si za to sama. Berlička v podobě AD? Nevím... nevím jak dál. Něco takového by se mi přece nemohlo stát... a přesto je to tady a peru se s tím půl roku.