Jak se chováte ve stresové situaci?

Zajímavé pozorování, jak se to mění věkem.

Za mlada jsem nejedla, nespala, jela na plný výkon. (a hubla)

Teď nespím, resp. spím blbě, jím, protože vím, že musím a musím něco dělat fyzicky. A děsně a pořád mluvím. Už jsem se přistihla, že i kraviny, ale pořád něco melu.

Mám tedy diagnozu panické poruchy, ale když se zaměstnám, tak to jde... a pak bych sežrala asi tak kilo čokolády a kýbl zmrzliny. A pak četla nebo spala a spala..

Manžel má jiné nastavení, ale taky nejí a nespí, ale ve chvíli, kdy to opadne, tak by snědl kde co.. a pak ještě x hodin nebo dní nemůže spát.

Takže ve stresové situaci lítám jako satelit, všechno zařídím, jsem k nezastavení (manžel je ochromený, ale funguje, jen nějak na pokyny nebo potřebu), po stresové situaci odpadám, najím se a šla bych odpadnout, manželovi to doznívá, takže mám obavy o něho, tudíž neusnu, jak to doznívá, ... a až když se muž vyklidní, tak pak bych zase odpadla tak na 2 dny, kdyby to bylo možné :-D

Doznívá mi to nějak pomalu a dochází a jsem hrozně utahaná psychicky až následně a projevuje se to tak, že mne bolí záda, klouby.. , trošku nepochopitelné pro muže, který už je docela happy :D.. no s ním si to vyřídím.

Mne spíš zajímá, zda to má někdo podobně. Ze mne se pak ten stres odlupuje jako v té reklamě ta sádra z té krásné holky...